(12.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Jakkoli je pravdou, že evidence tržeb skutečně výrazně nerozšiřuje rozsah poskytovaných údajů, nelze současně přehlédnout, že zcela zásadní změna nastala v rychlosti poskytování, dostupnosti a centralizaci těchto informací. To ve svém důsledku vede k výraznějšímu zásahu do práva na informační sebeurčení a tím se zvyšuje i potenciální riziko jejich zneužití. Z povahy věci je totiž zřejmé, že informace mají jinou cenu v čase, takže je skutečně zcela zásadní rozdíl mezi tím, jsou-li podnikatelé povinni poskytovat informace o své činnosti třeba jen jednou ročně, při podávání přiznání k dani z příjmu, nebo on-line.
V této souvislosti není úplně bez významu ani aspekt povinné mlčenlivosti spojený s výkonem některých činností a profesí - typicky lékaři, advokáti či daňoví poradci. Zavedením EET totiž dochází k paušálnímu zásahu do této povinnosti, jelikož Finanční správa bude mít on-line informace o poskytnutých platbách klientů těchto specifických profesí. Právě okolnost, že se jedná o informace on-line, totiž v některých případech může vést k odhalení identity klientů a konkrétních poskytovaných služeb.
Další riziko systému EET spočívá v jeho zneužitelnosti. Prostřednictvím tohoto systému totiž dochází ke koncentraci citlivých obchodních informací na jednom místě. Ačkoli nelze vycházet z apriorní premisy nepoctivosti státní správy, nelze současně ani vycházet z toho, že koncentrované údaje o daňových poplatnících nebudou nikdy a nijak zneužity.
Punkt V. Závěrem uvádíme, že ze všech shora uvedených důvodů považujeme napadený zákon za protiústavní, a podanému návrhu proto mělo být v plném rozsahu vyhověno. Pokud totiž Ústavní soud hodlá s odkazem na test racionality tolerovat i natolik razantní a nediferencované zásahy do podnikatelského prostředí a do základních práv daňových subjektů, je otázka, jakou roli v ústavním systému hodlá nadále plnit. Optika jeho přezkumu by totiž měla být opačná: nikoli setrvání na konstatování, že další regulace a omezení ještě obstojí, protože koneckonců možná přinese více peněz na vybraných daních, nýbrž zda je skutečně nezbytná. Jinak řečeno, v dané věci je ve hře nejen právo svobodně podnikat, nýbrž i práva základní - vlastnická, ochrana soukromí. Takže Ústavní soud měl namísto testu rozumnosti důsledně aplikovat test proporcionality. A poté zmáčknout knoflík, a to i vůči prvním dvěma fázím zavádění EET.
V Brně 12. prosince 2017 pět soudců Ústavního soudu: Vojtěch Šimíček - bez titulu prosím, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř.
Chtěl jsem vám tento text přečíst, protože ho pokládám za poměrně zásadní a shrnující všechny výhrady, které odezněly v těch opakovaných prvních, druhých, třetích čteních v celém minulém volebním období, a poukazující na to, jakým způsobem je elektronická evidence tržeb opravdu nástrojem škodlivým, který jenom zvyšuje moc státu nad všemi daňovými poplatníky. Doufal jsem, že i na základě rozhodnutí Ústavního soudu vláda znovu projde potřebu opravdu zavádět první, druhou vlnu, třetí, čtvrtou vlnu, zváží si, jestli jí to za to stojí. Ukázalo se, že jak jsem již tady několikrát citoval, ego předsedy vlády je v této situaci příliš silné a jeho snaha setrvat za každou cenu na jím prosazeném modelu zůstává. Jsem velmi překvapen, že podporovatelé, ať už ze strany sociální demokracie, nebo i možná komunistické strany, i když tam si nejsem nikdy jist, jestli oni jsou v opozici, v poloopozici nebo v koalici, že kývají vládě na to, že se takováhle věc má projednat. Sociální demokraté tady dnes, předevčírem, ve středu deklarovali, že oni by tedy byli pro to, aby se ta hranice zvýšila, ale že se jim to zdá teď takové, že to tedy pustí, ale pak budou přednášet pozměňovací návrhy.
Nevím, kdo si tady pamatuje minulé volební období, kolikrát nám tady zejména představitelé lidové strany KDU-ČSL opakovaně přehlasováváni ve vládě zoufale deklarovali, že sice tedy teď ještě pro to hlasují, ale za čtrnáct dní, za tři neděle navrhnou nějaký kompromisní návrh. Já doporučuji všem koaličním partnerům, aby na toto byli nesmírně opatrní. Pan předseda vlády na žádné kompromisní návrhy nikdy nepřistupuje. Jakmile mu jednou něco dáte, už mu to nikdy z rukou nevytrhnete.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Mám tady omluvenky. Omlouvá se nám pan místopředseda Hanzel do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A nevím, jestli to bylo načteno, takže připomínám, že se omluvil pan předseda Stanjura do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.
Nyní prosím dalšího přihlášeného v rozpravě, kterým je pan poslanec Kupka.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se rád také připojil několika argumenty do diskuse k dalším vlnám elektronické evidence tržeb. Pan kolega Marek Benda tady uvedl několik zásadních argumentů Ústavního soudu, což je nepochybně instituce, jejíž názory bychom měli poslouchat. Já k tomu přidám ještě jeden důležitý názor, který nepochybně má autoritu také, a to je názor Nejvyššího kontrolního úřadu.
Kontrolní výbor měl totiž možnost v minulém týdnu se seznámit se stanoviskem k návrhu státního závěrečného účtu České republiky. Ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu stojí také několik závažných faktů ohledně elektronické evidence tržeb. Dovolím si citovat doslova z toho, co Nejvyšší kontrolní úřad ve svém stanovisku uvádí, když posuzuje, jakým způsobem se vláda vyrovnala s vyhodnocením dopadů elektronické evidence tržeb a také kontrolního hlášení. Říká doslova: "Odhadované dopady zaváděných opatření se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat." To je stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, když se zabývá tím, jakým způsobem vyhodnocuje Ministerstvo financí skutečné dopady zavádění elektronické evidence tržeb.
Ten rozptyl, jaký může být skutečný dopad, se podle dokumentů samotného Ministerstva financí liší od 3 miliard až k 5,5 miliardy korun. V posledních dnech jsme několikrát slyšeli pana premiéra, který hovoří o tom, že ve výsledku ten dopad za loňský rok mohl znamenat až 10 miliard korun, což je další nové číslo. Já se ale v posledních dnech pana premiéra v souvislosti s uváděním ekonomických ukazatelů dost děsím, protože například v minulém týdnu se chlubil na sněmu starostů, že v loňském roce skončil účet České republiky, hospodaření České republiky, přebytkem. Ve vládním návrhu závěrečného účtu České republiky za rok 2017 ovšem stojí, že schodek je 6,2 miliardy korun. Schodek je něco trochu jiného než přebytek, jak uvádí pan premiér. Tak v této souvislosti se obávám, že podobně to může být diskutabilní i s odhadem dopadů elektronické evidence tržeb. A je věru rozdíl mezi schodkem 6,2 miliardy korun a avizovaným přebytkem, jak to zmiňoval pan premiér. Podobně to vypadá i s těmi údaji Ministerstva financí - rozptyl od 3 miliard do 10 miliard uváděných panem premiérem představuje poměrně závažný matematický rozdíl.
V okamžiku, kdy máme rozhodovat o tom, co dopadne na statisíce živnostníků a drobných podnikatelů, bych tedy očekával, že budeme mít možnost rozhodovat na základě rigorózních údajů, na základě něčeho, o co je možné se opřít a kde je metodika naprosto zřejmá, kde víme, s čím máme co do činění a jaký je tedy reálný dopad už těch prvních vln. Je to základní požadavek. Hovoří o něm Ústavní soud, když volá po tom, aby před dalším jednáním o rozšíření elektronické evidence tržeb zpracovala vláda podrobnou analýzu dopadů. ***