(Jednání pokračovalo ve 12.30 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 12.30, budeme pokračovat v jednání Poslanecké sněmovny. Než se vrátíme k projednávání přerušeného bodu, tak v souvislosti s tou zdravotní pauzou, kterou jsme tady teď měli, dám ještě mimořádně slovo paní poslankyni Pastuchové, která nám řekne informaci, která pro nás všechny může být jednou užitečná. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Pastuchová: Vážené kolegyně, kolegové, jestli jste viděli, přiběhla jsem s takovým kufříkem, což je automatický elektrický defibrilátor. Tyto defibrilátory, jenom pro zajímavost, jsou umístěny na každé recepci a zde u jednacího sálu je umístěn na zdi za stoly u prezence.
Jenom pro vaši informaci, kdyby se toto stalo, protože než přijede záchranka, oni jedou hned, ale každý můžeme tím defibrilátorem zachránit život. Pokud byste chtěli kdokoliv proškolit, jsme vám všichni zdravotníci, záchranáři, co jsme tady, k dispozici.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní poslankyni. A nyní se vracíme k projednávání našeho bodu. Přerušili jsme... Tak ještě než se k němu dostaneme, pan předseda Kalousek s přednostním právem.
Poslanec Miroslav Kalousek: Jenom dovolte, abych vám za náš klub všem poděkoval za trpělivost a empatii. Karel už nám všem vynadal, že je naprosto v pořádku, ať ho necháme být. Tak si myslím, že to je skvělé. Už je v rukou lékařů. Ještě jednou děkuji. (Potlesk v celém sále.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkujeme. Děkujeme za dobrou zprávu.
A jsme zpátky u sněmovního tisku 89. Bude pokračovat ve svém vystoupení pan poslanec Sklenák. Máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji, pane předsedající. Tak doufejme, že vše bude v pořádku.
A já už tedy jen na závěr v krátkosti zrekapituluji. Já bych vás velmi chtěl požádat o podporu, případně alespoň o zvážení podpory pozměňovacího návrhu, který je označen jako A1 totožný s F4, což je tedy, opakuji, pozměňovací návrh, který vrací tu právní úpravu do stavu, ve kterém byla před prosincem loňského roku. Tedy konkrétně, že úřady práce mohou, ale nemusí poskytnout část příspěvku v poukázkách. Tedy mohou v případě, že k tomu mají důvody. Vědí, že je nějaká složitá situace. Naopak nemusí, tak jak je to v tuto chvíli, kdy i příjemci dávek jsou naprosto bezproblémoví, pouze jsou chudí, tak musí čerpat část dávek v poukázkách.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí v rozpravě je paní poslankyně Richterová. Po ní se připraví pan poslanec Kaňkovský. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci nikoho přesvědčovat, protože jsem si jista, že každý máte svou hlavu. Já bych jen ráda znovu, z nového úhlu předestřela ty argumenty. Je to samozřejmě na vašem rozhodnutí. A já jsem moc ráda, že patrně projde jakési zmírnění té úpravy v tom smyslu, aby ti v pobytových zařízeních, kteří mají dnes komplikovaný život skutečně velmi, ty poukázky povinně mít nemuseli. To tak se zdá z těch hlasování na sociálním výboru, že toto podporu má, což myslím, že je opravdu to velice, velice klíčové, aby prošlo.
Já jenom chci úvodem říct, že jiné problémy našeho sociálního systému, které jsou hluboké, a potřebujeme s nimi něco dělat, a sice dlouhodobou závislost na dávkách, dlouhodobé třeba podezření úřadu práce, že někdo pracuje načerno a k tomu je veden v evidenci, že takovéhle věci tohle opatření opravdu vůbec neřeší. Je důležité si říct, že je to opatření čistě na znepříjemnění života, a tohle si nezastírat. Prosím, nic jiného to není. A samozřejmě můžeme se takto politicky rozhodnout. Já s tím nesouhlasím. Ale vyzývám k tomu, abychom to nenazývali ničím jiným, protože z těch podkladů, které jsme od úřadu práce obdrželi, které zdůrazňují, že to zvýšilo administrativní zátěž úřadu práce, že zkrátka je s tím spojena administrativní náročnost, kterou oni zvládli, ale zvýšili se tím vlastně provozní náklady státu. Že co se týče toho, jakým způsobem se hýbou počty lidí v hmotné nouzi - tam není vysledovatelné, že by to mělo vliv.
Vtip je v tom, že to je jakýsi signál, a to je právě to politikum. Přitom věcně takovéhle plošné opatření jako plošné povinné výplaty každému chudému člověku, který je déle než 6 měsíců v té hmotné nouzi, nějaké části té dávky příspěvku na živobytí v poukázkách znamená právě bohužel to, že ti lidé, kteří zoufale potřebují hotovost, a to třeba i z důvodu, že my jako stát neumíme vyplácet ty rozmanité dávky, kterých, ano, máme systém, který by potřeboval určité zjednodušení, tak je neumíme vyplácet v jednom termínu. Takže když třeba potřebují lidé zaplatit nájem a příspěvky na bydlení chodily se zpožděním, tak sbírali ty peníze, jak mohli. Jenom chci upozornit, že takovéhle technické problémy náš stát má. A proto při tom plošném udělování dávek začala kvést plošná šmelina. To tady zaznívalo opakovaně.
Já nechci příliš opakovat, co už tu bylo. Jenom chci upozornit, že je to jev logicky plynoucí z toho, když něco uplatníte, co původně bylo individuální opatření posuzované na základě vlastně úsudku odborných sociálních pracovníků, a proto se jaksi nevyplatilo, aby se na to nabalili právě plošní překupníci. Nebylo tolik lidí, kteří potřebovali směnit hotovost, aby to mohl být tak rozšířený jev. Že vlastně měsíční průměr toho objemu vypláceného pomocí poukázek celorepublikově v roce 2017 za prvních osm měsíců byl 9,6 milionu korun měsíčně, prostřednictvím těchto poukázek. A narostlo to desetinásobně. Na 97 milionů. Jenom na tom chci poukázat, že toto se s sebou nese.
Když se rozhodneme jako politici, že chceme dát signál, ne že vyřešíme zneužívání dávek, ale že chceme dát signál, znepříjemníme každému chudému člověku v hmotné nouzi déle než šest měsíců život, tak to vede k tomu, že se přes takto jaksi narostlý objem peněz jednak vyplácí mnohem větší marže vydavatelům těch poukázek. A je to logické. Jsou to podnikatelé, chtějí mít zisk. Ale z každé té poukázky protočené v provozovnách zaznělo na jednání výboru z úst paní bývalé ministryně, že marže je 7 až 12 procent z těch 97 milionů měsíčně. Nevíme přesná čísla. Nevíme, kolik je ta marže přesně. V různých krajích u různých poskytovatelů se to liší. Ale je to 7 až 12 procent z těch 97 milionů měsíčně. Že to už nejsou malá čísla.
A tohle všechno se připočítává vlastně k těm nákladům, které se generují obecně, protože pak samozřejmě takové ty levné provozovny do toho systému nechtějí vstoupit. Takové ty výprodeje. Samozřejmě to také nefunguje na trzích apod. Čili skutečně ty... Příklad velkého obchodu, který to nebere, je Lidl. Já chci jenom upozornit, že ta regionální nedostupnost v malých obcích a nedostupnost v určitých typech obchodů, kam právě ti nejchudší lidé byli zvyklí chodit, je reálný problém. Není to tak, že si můžeme jenom tak jako pokrčit rameny. A teď ten největší problém je ve skutečnosti pro ty poctivé v hmotné nouzi. Ten největší problém je pro ty, kteří většinou z důvodů prostě objektivních, které by ti sociální pracovníci opravdu dovedli zvážit, nepotřebují být ještě dále trestáni za svoji nelehkou životní situaci. A i ti nyní dostávají tyto poukázky povinně. Sociální pracovníci s tím nic dělat nemohou. ***