(9.30 hodin)
(pokračuje Farský)
Takže ten součet, i když tady mluvíme o výpadku ze státního rozpočtu, že těch daní se odvede o něco méně, tak ale je nutné také započítat, že stát se na té druhé kontrolní straně pak může daleko lépe věnovat těm velkým únikům, těm miliardám, stamilionům, desítkám milionů, které pořád nejsou placeny a optimalizací daní, tou nelegální optimalizací daní, jsou ze státního rozpočtu vyváděny. A já myslím, že je dobré finančním úředníkům uvolnit ruce a nechat jim prostor, aby stíhali skutečné problémy a ne ty domnělé. Takže z toho důvodu my podporujeme zvýšení této hranice, protože výdajový paušál je dohodou mezi státem a podnikatelem, která je pro obě strany výhodnou. Děkuji. (V sále je stále rušno.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A znova vás poprosím, abyste v případě, že máte co k řešení, tak to řešili v předsálí a nerušili ty, kteří mají zrovna slovo.
S faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Volný. Máte slovo.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, milá vládo. Já bych chtěl reagovat vaším prostřednictvím na vystoupení pana Farského. On to řekl správně. Výdajový paušál by měl být dohoda mezi podnikatelem a státem, aby byla oboustranně výhodná. Já si myslím, že paní ministryně tady položila na stůl dostatečně informací, kdy se mi jeví, že možná v této chvíli ten vyšší paušál pro stát není tak výhodný, ale jsem přesvědčený, že ani pro toho podnikatele, protože navrácení toho odpočtu na manželku a děti myslím bohatě kompenzuje celý problém s tím milionem sníženého paušálu a naopak toto právě těm podnikatelům významně ulehčuje a zrychluje práci, protože ten odpočet je automatický, oni ho prostě použijí a nemusejí nic zvláštního počítat.
To znamená, znova podtrhuji, souhlasím s tím, že to je dohoda mezi státem a podnikatelem, ale musí být vyvážená. A já z toho, co jsem slyšel od paní ministryně a jak to vnímám, si myslím, že v současné době, nebo na základě toho pozměňovacího návrhu a novely, kterou předkládá pan kolega Munzar, by nebyl vyvážený. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan předseda Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dovolte mi jen stručnou reakci na pana poslance Volného. Já myslím, že tady jsme narazili přesně na ten rozdíl světů. Podle našeho názoru jakákoli překážka, která je odstraněna živnostníkovi z cesty, ať už administrativní, nebo fiskální, jakákoli úleva, která je mu poskytnuta, je pro stát výhodná. Protože on nás taky někdo musí živit. Máte-li pocit, že když to pro stát není výhodné, protože se to nedá spočítat na koruny, tak se pravděpodobně nikdy nedomluvíme. Ujišťuji vás, že to odstraňování překážek v podnikání se dá spočítat na koruny a že je pro stát výhodné.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní tedy poprosím pana navrhovatele, který se přihlásil s přednostním právem.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já jsem si podrobně dělal poznámky z vystoupení paní ministryně a dovolte mi, abych na to stručně zareagoval už teď v rozpravě, nejen v závěrečném slově.
První věc, kterou tady paní ministryně říkala, že se to snížilo proto, že se zároveň vrátila možnost podnikatelů využívat slevu na vyživované osoby, to znamená na manželku a děti. Víte, ne každý, kdo využívá paušály, má děti a ne každý, kdo má děti, využívá daňové výdajové paušály. Já osobně se domnívám, že uplatnění slev je sociální politika státu na podporu rodin a vyvažovat to nějakými jinými administrativními opatřeními prostě není vhodné. Je to příklad jenom toho, že se podnikatelé v některých očích - nebo někteří přistupují k podnikatelům jako ke třídě a tento přístup se míjí s jednotlivými individuálními životy těch podnikatelů. Jinými slovy, je to takový handl - my vám milostivě vrátíme možnost uplatnění slevy na děti, ale zatížíme vás administrativní zátěží. Protože opravdu o nějakou daňovou výhodu, já jsem vám to tady spočítal, se nejedná. Takže tento přístup se mi nelíbí, ale tady se opravdu asi míjíme v tom pohledu.
Druhá věc, kterou jsem tady říkal už ve svém úvodním slově, a paní ministryně ten argument zopakovala, že Ministerstvo financí se domnívá, že nedochází ke zvýšení administrativní zátěže tím, že se to zvýšilo z jednoho milionu na dva miliony. Samozřejmě že se zvyšuje administrativní zátěž. Ten argument, který tady řekla paní ministryně, platí pouze u těch, kteří nakupují ve sto procentech - ve sto procentech - své další služby a zboží u dalších plátců DPH. U těch ostatních jednoznačně v menší či větší míře k administrativní zátěži dochází.
Paní ministryně tady řekla, že to hodně využívají třeba IT specialisté, architekti, lékaři apod. To jsou obory s vysokou přidanou hodnotou. A my nechceme takové obory podporovat? Česká republika jim třeba nemůže nabídnout takové platy a takové příjmy jako třeba na západ od nás. Tak to pojďme vyvážit něčím jiným, a to je jednoduchým podnikáním a jednoduchými podmínkami. Nemůže to být konkurenční výhodou našeho státu? Já tady dlouhodobě slyším na různých seminářích, ve Sněmovně, na hospodářském výboru, jinde, na různých fórech, zástupce všech stran včetně hnutí ANO, jak musíme podporovat odvětví s větší přidanou hodnotou, jak je to pro nás důležité. Vymýšlejí se dotace, vymýšlí se startupy. A pokud můžeme nějaké takové obory činnosti u podnikatelů, kteří se starají sami o sebe a nechtějí nic od státu, pokud je můžeme podpořit snížením administrativní zátěže, tak Ministerstvo financí je bohužel proti.
Ještě mi dovolte poslední věc. Mě hrozně mrzí, že tady paní ministryně použila to, že k tomu chybí analýza. To snížení limitu ze dvou miliónů na milión v minulé Poslanecké sněmovně nebylo vládním návrhem, ale bylo poslaneckým návrhem taktéž bez analýzy. Takže používat tento argument mě mrzí, protože ho nepovažuji za příliš fér. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další je přihlášen s přednostním právem pan předseda Stanjura. Pane předsedo Stanjuro, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Než vám něco přečtu, tak bych chtěl ukázat, jak paní ministryně umí šermovat s tím limitem 1 milion pro plátce DPH. V tomto případě říká, že je to výborné a logické, aby paušály odpovídaly tomu limitu, protože ti, kteří mají nad milion a jsou povinní plátci DPH, stejně dělají administrativu. Když ten samý limit použijeme u EET, která má bojovat s úniky u DPH, aby to bylo pro neplátce, to znamená, aby do milionu (nesrozumitelné), tak paní ministryně řekne - to je úplná blbost, nesystémové, nechápu tu souvislost. Takže vidíte, jednou se ta hranice hodí a podruhé se nehodí.
A daňová výhoda, paušály. Já s tím, paní ministryně, dlouhodobě nesouhlasím. Zkuste navrhnout - a říkám to velmi často - zkuste navrhnout právnickým osobám, že by měly paušály. To znamená, i kdyby měly ten nejvyšší paušál, tak že budou ze svých příjmů - 20 % bude daňový základ. Podívejte se na právnické osoby, jaké platí daně. To by byly daňové příjmy státu, co, kdyby tohle platilo i pro právnické osoby!
Takže tento útok na ty malé je úplně nesmyslný. Výdajové paušály nejsou kvůli daňové výhodě, ale kvůli zjednodušení byrokracie a menšímu papírování. Paní ministryně to řekla správně. Pokud podnikatel ví, že náklady mu dělají třeba 70, 80, 90 % příjmů, tak je neuplatňuje, logicky, protože si spočítá, že je výhodnější si např. najmout účetní, a pořád se mu to ještě vrátí. Ale není to ten daňový... To by byla povinnost těch paušálů a to je zase úplně něco jiného. Toto je možnost těch paušálů.
Opakovaně tvrdím, že spojovat slevu na manželku či manžele nebo na děti s tím, co dělá rodič, není fér a není to součástí férové rodinné politiky státu. Pokud stát správně rozhodl, podotýkám správně, že ti, kteří pracují a současně vychovávají děti, mají daňové úlevy, tak to má platit plošně. Ne podle toho, jestli rodiče jsou zaměstnanci, podnikatelé, OSVČ a jestli uplatňují paušály pod 50 % svých příjmů nebo nad 50 %, protože tam ještě byl ten limit 50 % paušálu, aby se uplatňovalo. Platí to zejména u těch, kteří si přivydělávají a nemají to na plný úvazek, podnikání a OSVČ. ***