Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

25.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb.,
o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 173/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v úterý 11. září t. r. v obecné rozpravě. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec, ano, pan ministr právě přichází, a zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Dana Balcarová.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Nemám tady nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, nicméně mám tady - pan poslanec Stanjura se hlásí, ano, počkejte, pane poslanče Zahradníku, ale pan poslanec Stanjura má faktickou poznámku, tady je přihlášen. Ale to je ještě z 11. září, takže faktická poznámka zřejmě není již aktuální, takže pana poslance Stanjuru vymazávám a pana poslance Zahradníka poprosím o vystoupení v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, vzpomínáme si, že včera byl ten bod přerušen v obecné rozpravě, jak pan místopředseda připomenul. Já jsem skončil svou řeč, pak mluvil pan poslanec Václav Klaus a pak již tady byla 19. hodina a byl konec jednacího dne. Dneska tedy bychom měli hlasovat o předložených návrzích.

Já jsem se přihlásil dneska, abych připomněl, o co vlastně šlo. Předcházet ekonomické újmě a snažit se ji napravit je možné dnes poměrně velmi dobře. Kdokoliv se cítí být takovouto újmou poškozen, kdo si myslí, že by mohlo k ní dojít a že je potřeba tedy jí nějak předcházet a napravovat, tak tuto možnost má, může podat svoje podání a toto podání je pak řešeno z moci úřední. Příslušné orgány jeho žádost vyhodnotí a pak postupují. To je podle mého názoru naprosto vyhovující postup a není potřeba na něm nic měnit. Víme dobře, jak to funguje, jak mnoho různých ekologických organizací podává svoje podání, a tím způsobuje veliké problémy. Přesto ale Evropská unie shledala, že náš právní stav není postačující, není vyhovující, a nutí nás tady pod hrozbou velikých sankcí finančních, které by byly jak jednorázově, tak i každodenně od nás vymáhány, pokud bychom Evropskou komisí vynucovaný návrh nepřijali.

Já jenom sleduji, že ten zákon nebudí nějakou extra velkou pozornost. Jsem tedy poznovu jediný diskutující dneska, pan kolega Stanjura vlastně jen tak tak o několik vteřin nestihl svoji technickou poznámku, ale jinak se nikdo z vás k tomu nevyjadřuje. Možná že se vám zdá velmi tvrdý ten meč nad námi visící, těch milionů korun sankcí, nebo si možná myslíte, že ten zákon je nepodstatný. Nakonec pan ministr to tady zmiňoval, že vlastně žádná ekologická organizace ten nástroj ve stávající podobě nevyužila, že je to prostě jenom jakási formalita, že nemá cenu se tím ani zabývat a že to musíme schválit, teď tedy nechat projít prvním čtením, pak rychle odbýt pokud možno v nějaké zkrácené lhůtě čtení druhé a pak to tedy rychle schválit ve třetím čtení, nechat projít Senátem, panem prezidentem a mít pokoj od těch sankcí.

Jenomže ta věc se má trochu jinak. Jak už jsem tady řekl včera, ekologičtí aktivisté postupně ztrácejí možnost, jak by mohli svůj vliv uplatňovat a jak by mohli svá podání, kterými pak zdržují různé významné aktivity a stavby, podávat. Třeba jsem zmínil včera zákon stavební, který z určitých řízení nevládní organizace vynechal. Jaký cíl k tomu vede? Jaký účel mají ta podání? Zdali za tím není prostě nějaké nakonec ekonomické plnění, se dá těžko dokázat. Věřím tomu, že kdyby tomu tak bylo, že by asi nějaké orgány v tom smyslu pokračovaly. Přesto si myslím, že minimálně ta ideologie je určitě pro to zastávání veřejného zájmu škodlivá.

Já si jenom vzpomínám, že když se v televizních pořadech objevují lidé zodpovědní za stavění silnic u nás, třeba pan ministr dopravy Ťok nebo pan ředitel Ředitelství silnic a dálnic Kroupa, tak zdůvodňují to mnohaleté zpoždění v modernizaci dálnice D1 zejména tím, že jim v tom brání podání ekologických organizací. Děti Země podávají svá podání tři minuty před uplynutím dané lhůty, aby tak nějak prodloužily dobu projednávání stížnosti. Pak zase v nějakém procesu dohody svá podání stahují za obrovského mediálního zájmu. Blokují dálnici D11, blokovali dálnici D8. V podstatě se všude setkáváme s jejich působením. A my jim teď dáme do ruky takovýto veliký nástroj, takovouto zbraň tím, že je povýšíme nad jiné organizace, nad jiné instituce a dáme jim sílu prostě blokovat z jiného křídla ty stavby, aktivity, které ony nechtějí a kterým chtějí bránit.

Je to samozřejmě i popravdě určitý zárodek možného korupčního prostředí, které by tady mohlo vzniknout, a proto vás vyzývám, abyste podpořili můj návrh na zamítnutí toho zákona v prvním čtení, abychom se pokusili alespoň v něčem se postavit Evropské komisi a donutili naši vládu, aby s ní jednala o jiné podobě zákona, který by takto dramaticky aktivistům jejich velikou pravomoc bez jakékoliv odpovědnosti dával.

Pokud tedy by ke schválení mého návrhu nedošlo, tak jenom prosím pana předsedajícího, aby evidoval, že pak je tady můj druhý návrh - vrátit tento návrh zákona vládě k přepracování. Pokud ani to neprojde, a já se přiznám, že úplně nejsem velikým optimistou, jsem zvyklý, že tyhle moje návrhy koalice průřezově zamítá, není si zřejmě vědoma toho nebezpečí, které na nás číhá, tak pak jenom chci upozornit, že se budu ve druhém čtení snažit najít takové pozměňovací návrhy, které by ten zákon alespoň trochu napravily, podle mého názoru vrátily z hlavy na nohy a to naprosté vymknutí z kloubů napravily.

Tak to je tedy moje prosba, kterou jsem na závěr té diskuse chtěl pronést. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, panu poslanci. Ano, mám to tady poznamenáno. Budeme nejprve hlasovat o vašem návrhu na zamítnutí. Následně o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Takže máme poznamenáno.

Pan poslanec Stanjura... Tak faktická vám propadla. Znova na faktickou teď, když jste byl ze včerejška na faktické? Takže jste v pořadí. Budete třetí. Anebo jestli chcete s přednostním právem? Tady mám ještě paní zpravodajku. Má také přednostní právo.

Takže poprosím paní zpravodajku. Vy jste si vybrala faktickou, takže pojďte na faktickou na dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla reagovat na slova kolegy Zahradníka. Chtěla bych tady zdůraznit, že v této novele jde o předcházení ekologické újmě. To je vlastně hlavní smysl. Nejde tady vůbec o nevládní organizace, ale jde o to, abychom dokázali předcházet ekologickým újmám i tím, že budeme mít možnosti viníky, kteří tu ekologickou škodu způsobí, pokutovat. Nebo aby došlo k nápravě, tak určitě často víme, že je potřeba docela hodně finančních prostředků.

Takže hlavním smyslem této novely je předcházení ekologické újmě. Pan Zahradník tady zmínil, že v tuto chvíli je ekologická újma, pakliže je způsobena, tak ten institut je využíván a funguje velmi dobře. Já bych na to ráda reagovala tím, že nebyl využit ani jednou. Ani jednou. Jestli podle pana Zahradníka je, funguje velmi dobře, je to, že není využíván, tak to je jeho názor, ale já bych řekla, že to není dobře, ale že to je špatně.

V České republice tento zákon ještě nebyl využit a není to pouze tím, že by se nemohly účastnit nevládní organizace. Chtěla bych tady poukázat na věc, která vyplývá z analýzy, nebo na jeden nedostatek, který tento zákon již v tuto chvíli má, a to je tím, že kdyby se začalo vést řízení o ekoújmě, tak škodu musí prvotně zaplatit obec, případně inspekce, a teprve potom ji může vymáhat. To znamená, že obec nebo inspekce musí vložit vlastní prostředky, a to je velmi limitující, a i proto se to neděje, protože pak má ty peníze vázané a neví, jestli je vlastně vymůže. To je jeden nedostatek. Druhý nedostatek vidím, že je velmi těžká prokazatelnost ekologické újmy (upozornění na čas) a třetí je velice úzká definice ekoújmy v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nicméně upozorňuji, že máte přednostní právo, proto klidně se přihlaste znova. Příště třeba ne na faktickou a pak můžete mít neomezený prostor.

Teď na faktickou poznámku pan poslanec Jaroslav Holík. Následně se přihlásil na faktickou poznámku pan poslanec Jan Zahradník. A stále mám tedy s přednostním právem do obecné rozpravy následně pana poslance Stanjuru. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý den. Já v žádném případě nechci snižovat výstavbu silnic a dálnic, protože tento provoz je výrazně ekologičtější. Ale dostáváme se mnohdy do protichůdných situací. Jsem ze Zlínského okresu a nedaleko Zlína je Holešov. Bývalé letiště, pod kterým je obrovský zásobník pitné vody, kde se stéká čistá voda z Hostýnských hor. A my přes toto území chceme vést dálnici, abychom tam rozšířili průmyslovou zónu. Třicet tisíc lidí, kteří z této lokality čerpají, tak bude mít prostě smůlu. A ekologové, když křičeli, pozor, je tady ohrožení čisté vody, tak nebyli vyslyšeni. Ale bylo vyslyšeno, když tam řekli: je tady křeček. Křečka jsme zvládli, teď tam bude nějaký hnědý motýlek.

Prosím vás, zvažme, a já bych ještě jednou se přimluvil, abychom tento zákon ještě odložili a projednali ho pořádně.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci také za dodržení času. Takže nyní s faktickou pan poslanec Jan Zahradník a následně se v tuto chvíli připraví tedy pan předseda poslaneckého klubu ODS, pan poslanec Stanjura. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Já jenom bych chtěl možná trošku upozornit na částečný logický rozpor v tom, co říkala paní zpravodajka, předsedkyně našeho výboru, v tom, že viníky té újmy je třeba postihnout. Tak on je ten zákon o předcházení ekologické újmě. Tam se o žádné viníky nejedná. Snad tedy se může na to sprosté podezřelé, když už tedy. A pak tedy při nápravě historické už viník může být hledán.

A chci říci významně, že si nemyslím, že by kdokoliv, kdo hodlá, nebo kdo už spáchal ekologickou újmu, neměl být nějakým způsobem postižen a případné úhrady nákladů na její odstranění z něj byly vymáhány. Ale já si myslím, že stávající nástroj je dostačující. Že mohou aktivisté podávat svá podání na Českou inspekci, na ministerstvo. Tyto instituce to umějí řešit, mají na to aparát. Mají velké zkušenosti. A jestli Evropská komise našim institucím státním nedůvěřuje, no tak to je tedy věc, nad kterou je třeba se velmi pozastavit, a skutečně bedlivě zvážit tento zákon dříve, nežli jej v panice před sankcemi schválíme.

Co říkal pan poslanec Holík. Tady samozřejmě s tím souhlasím. Když tedy ne zrušit, tak alespoň odložit, vrátit k přepracování a vést o tom nějakou diskusi, tak aby bylo možno předložit návrh, který už by byl komfortní i nejenom s Komisí, ale i s naším svědomím.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Já nyní přečtu omluvy. Pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá ze zdravotních důvodů mezi 12.30 až 19 hodinou dneska. Následně pan poslanec Radim Fiala se omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan poslanec a předseda vlády Andrej Babiš se omlouvá od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Tak. A nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Stanjuru. Prosím, v obecné rozpravě. A je to zatím poslední přihlášený do rozpravy. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já pak budu mít na pana ministra dva dotazy. Jeden konkrétní a jeden v obecné rovině.

Nejdřív k té debatě, jestli se to týká nebo netýká ekologických organizací a aktivistů. Když se podíváte na navržený § 8, tak když si vezmete odst. 2, tak ten první mně přijde logický: "fyzická nebo právnická osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné". Proti tomu se podle mě nedá nijak argumentovat. To mi přijde logické. Ale pak, když už tam je b), a to mi přijde problematické: "právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost". A to je přesně to, o čem mluvil pan kolega Zahradník. Takže ten návrh zákona se týká i ekologických organizací.

Ten konkrétní dotaz vychází vlastně z důvodové zprávy, kdy pod písm. b)... vteřinku, já to chci odcitovat přesně, kdy se hodnotí soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, je použita formulace: "Předmětem novelizace je výlučně ustanovení § 8, aby byly napraveny Komisí tvrzené nedostatky v transpozici směrnice." Ten dotaz zní, zda souhlasíme. Ano, my víme, že ta Komise to tvrdí. Mě by zajímalo stanovisko naší vlády, zda s tím souhlasí, nebo ne. Jiná věc, že to navrhuje. Ale zda s tím souhlasí, nebo si myslí, že ta stávající úprava je dostatečná.

A teď ten podle mého názoru obecnější dotaz, ale důležitější. Zase jsme v kampani a i kandidáti hnutí ANO stejně jako kandidáti ODS a mnoho jiných stran říkají, že velký problém je pomalost výstavby dopravní a jiné infrastruktury. A velmi často říkáme, a velmi často je to pravda, že za to může Evropská komise, transpozice evropských směrnic. S tím vším souhlasím. Pak se ale ptám...

Podívám se, já jsem z Moravskoslezského kraje, máme tam dva sousedy - Slovensko a Polsko, kde platí evropské právo stejně jako u nás. A tam se staví mnohem rychleji. Takhle, příprava stavby jde mnohem rychleji, abychom byli přesní. Tady nemluvím o samotné době realizace, abych byl přesný. Jak na Slovensku, tak v Polsku. Když navštívíte letos Polsko a srovnáte to se stavem jejich dálniční sítě před deseti a dvanácti lety, tak je to jiná země. Kdo tam někdy cestoval tehdy a teď, tak mi musí dát za pravdu. A platí ta samá pravidla. U nich to jde a u nás ne. A vím, jaké peklo je modernizace D1 v dané trase. To je daná trasa, která se někde rozšiřuje tu o 75 centimetrů, někdy o metr. A neuvěřitelný úřední souboj o to, abychom to mohli udělat.

Tak ten obecný dotaz. Čím to je - už jste ve vládě pět let, pane ministře, a vaši kolegové a kolegyně - že se nedaří zrychlit proces přípravy?

Vy moc dobře víte, že my velmi často podáváme návrhy, které by mohly pomoci. Velmi často neprocházejí. Určitě se ještě vrátíme k slavné EIA a k opakování. To nám taky zabrzdilo výstavbu s podobnou argumentací, že když to nepřijmeme, tak se nám zastaví čerpání evropských peněz, a tak dále.

Mě by zajímalo, kolikrát jste se pokusil, pane ministře, změnit ta pravidla a zda jsme našli nějaké spojence? Protože samozřejmě sami to jako země nespojíme. Protože když to jinde jde a platí stejná evropská pravidla, tak buď máme horší implementaci a přidáváme si tam sami věci, které nejsou u našich sousedů. A speciálně jsem schválně použil Polsko a Maďarsko a nepoužívám Německo a Rakousko, protože ti měli podobnou výchozí pozici jako my. A tam to jde prostě mnohem rychleji, a tím pádem i mnohem efektivněji a to samozřejmě přispívá k ekonomickému rozvoji těch regionů. U nás je to prostě neúměrná doba.

Vidím tady pana kolegu Vondráka z našeho kraje, a co my si zažíváme se 400 metry Prodloužené Rudné. Dlouhodobě, a to nevyčítám panu hejtmanovi, prostě dlouhodobě třetí čtvrtá politická reprezentace řeší mizerných 400 metrů. Desetitisíce občanů tím trpí, protože ta vozidla už dávno mohla jezdit jinudy, a nejsme schopni to vyřešit. Tu chybuje ŘSD, pak je spor, jestli to byl katastr, nebo něco. Prostě nejsme schopni vyřešit z mého pohledu triviální věc 400 metrů. Zbytek té komunikace je hotový. Desetitisíce občanů dnes a denně trpí roky. Pamatuji si, když jsme dělali výjimku pro EIA pro deset staveb, tak tam ta Prodloužená Rudná byla. Nechci opakovat tu debatu, nepomohlo by to v tom konkrétním případě. V našem kraji to nepomohlo vůbec ničemu.

Tehdy Ministerstvo dopravy podle mě zvolilo chybný postup. Místo abychom řekli "to byla slepá ulička" a dali hlavy dohromady, kraj, obce a stát, a zařídili to, tak to vlečeme neustále dopředu. Já jsem v těchto dnech studoval materiál zastupitelstva našeho kraje, kde náměstek pro dopravu podával průběžnou zprávu. To se dá vlastně kopírovat. A já to nevyčítám krajské reprezentaci, jestli si rozumíme. Ti dělají, co mohou. Ale nejsou schopni, nemají nástroje k tomu, aby ten problém vyřešili. A já si myslím, že stát, kraj a samosprávy do kupy tohle prostě vyřešit musí. A pokud konstatujeme, že to nejde vyřešit, tak musíme změnit legislativu. To pak není možné. Tam není spor mezi obcí, krajem a státem kudy a jak. Tam jsou všichni na jedné lodi, a roky to nejsme schopni vyřešit. A je skoro jedno, kdo je v těch funkcích. Takže problém bude jinde. Nebude to problém v konkrétních personách, v konkrétních osobách.

A možná se ptáte, proč to říkám u tohohle návrhu zákona. Protože to je jeden dílek vedle druhého. Já nevím, jestli má být oslavná tisková konference šéfa ŘSD, že - teď nevím, jestli Děti Země, kdo stáhl zase tři minuty před uplynutím svoji námitku.

Já nevím, jestli je to správné, je to dobře. Ale stát tady prostě selhává. A máme jenom dvě možnosti. Buď je to osobní, nebo systémové. Já si myslím, že mnohem víc je to systémové. Dlouhodobě nabízíme spolupráci, abychom to vyřešili, a dlouhodobě se nám to nedaří. Tak využívám i tohoto návrhu zákona. Já se přikláním k tomu návrhu, abychom to zamítli, zkusili to vyjednat. Myslím, že Evropa má mnohé jiné a větší problémy než tuhle drobnost. A pokud ne, tak tam aspoň nechme pouze ty osoby, kterých se to dotýká. To má logiku. Vždycky říkám, že pokud proti nějaké stavbě protestují ti, kteří tam bydlí, žijí, podnikají, tak to má logiku, protože na ně to bezprostředně dopadá. Ale pokud ty protesty dává někdo z druhého konce republiky, tak to prostě žádnou logiku nemá a velmi často to má obstrukční charakter. A ideologické předsudky. Ne ty věcné připomínky lidí, kteří tam žijí a kteří tu situaci znají.

Samozřejmě druhá strana věci, a v tom se ta situace postupně zlepšuje - i stát se musí zlepšit při přípravě staveb. Protože některé problémy se dají odhadnout dopředu, ale někdy si ti projektanti nedají říct, nakreslí to tak, jak je to pro ně nejjednodušší, se zdůvodněním, že to bude rychlejší. Nakonec se ukáže, že je to pomalejší cesta, protože ti, kterých se ta stavby dotýká - a říkám, ti, kteří mají oprávněné obavy - mnohdy mají pravdu a stát ztrácí čas tím, že se to řízení velmi často opakuje.

My jsme v novele 416, kterou jsme tak velkou většinou, vlastně všechny poslanecké kluby, schválili, zkusili, poprvé jsme prosadili do nějakého stavebního řízení, i když je to jenom u vybraných staveb, fikci souhlasu. Protože kromě těch, kteří nám to kazí zvenku, tak sám budete vědět, a když ne, tak vám určitě kolega ministr pak řekne, jak často se čeká na stanovisko dotčeného orgánu státní správy. Jak dlouho se čeká, než ten stát nějak rozhodne. My jsme tam dali tu fikci souhlasu ne s tím, aby byl automaticky souhlas, ale abychom to prostě rozhýbali. A myslím si, že je čas v debatě, že bychom to mohli mít obecně ve stavebním zákoně. Že když se do šedesáti dnů dotčený orgán státní správy nevyjádří, tak to budeme považovat, že s tou stavbou souhlasí.

To je věc, která by podstatně mohla zrychlit přípravu investic, výstavby. Víte, že je velký problém výstavby bytů a bytových domů. Ale to je hodně podobný problém jako u té infrastruktury. Zdlouhavé stavební řízení, ideologický odpor mnoha lidí, kteří to prostě nechtějí, a pak to končí tak, že bydlení je ve velkých městech v zásadě cenově nedostupné.

Tak já bych poprosil pana ministra o odpověď na to konkrétní, zda ta vláda s těmi výtkami souhlasí, nebo ne. Jak by se tvářil - i když ten pozměňovací návrh jsme ještě nepodali, logicky, jsme teprve v prvním čtení - kdybychom v tom § 8 odst. 2 nechali jenom to písmeno a) a ne písmeno b). Protože to je logické, proti tomu já nijak neprotestuji. To písmeno b) mi přijde zbytečné a vytváří prostor pro ty ideologické odpůrce a pro ty zbytečné obstrukce v přípravě staveb. Nikdo z nás si přece nepřeje, aby vznikala ekologická újma.

Jenom chci říct, že dopoledne jsme schválili zrušení Fondu národního majetku a v té debatě trošku zapadla otázka nápravy ekologických škod. Já jsem v prvém čtení o tom návrhu zákona citoval sumy, které byly investovány v minulých čtyřech letech, a ty dramaticky poklesly. Zhruba z částky 3 až 3,5 miliardy ročně na částku kolem jedné miliardy či méně.

A zase, jsem z kraje, kde máme staré ekologické zátěže, a místo aby to klesalo, tak bychom potřebovali, aby se zrychlilo odstraňování starých ekologických zátěží. Protože čím později to uděláme, tím dražší to bude a tím více to prostředí tím trpí. Přesto dopoledne většina v Poslanecké sněmovně schválila opačný krok a v této chvíli není vůbec jasné, z čeho se bude financovat v budoucích letech odstraňování starých ekologických škod. A je to škoda.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr si přeje reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem chtěl vystoupit v obecné rozpravě. Pan předseda Stanjura mi někdy vyčítal, že jsem si to nechával až na závěrečné slovo. Nikdy to nebylo záměrně, ale tak, aby bylo ještě možno zareagovat.

Já bych, aby to pak nezapadlo, a já už jsem starší, taky bych na to asi zapomněl, tak jenom prosím znovu uvádím, že bych chtěl požádat o zkrácení projednávání ve výborech na 30 dní, tedy v rámci obecné rozpravy.

A teď k těm dotazům. Ano, vláda, protože to byl bezrozporový materiál, skutečně souhlasila s tím, že ta transpozice, i když jsme se, a to bych chtěl předeslat, snažili opakovaně Evropskou komisi přesvědčit o tom, že ta naše právní úprava je dostatečná, tak souhlasila s touto novelou, tedy s tím, že jsme schopni a připraveni napravit ty nedostatky v transpozici směrnice v obou těch bodech.

A vlastně ten druhý bod odpovídá i na ten váš dotaz, co by se stalo, kdyby tam ten druhý odstavec nebyl. Protože ty námitky byly dvě. Jedna byla, řekněme, pro mě možná spíše formální, že zatímco v tom zákoně č. 167/2008 Sb. je podle názoru směrnice hlavní způsob, nebo hlavní postup pro zajištění uplatnění článku 12, tedy ta žádost o opatření je moc úřední. A teprve jakoby doplňková je ta další, tedy na základě žádosti. Tak Evropská komise žádá, aby tyto byly rovnocenné. To je jedna věc. Tam si myslím, že je asi něco, s čím by nebyl problém. Já si také myslím, že když je jedna hlavní a ta druhá je vedlejší, tak to neznamená, že tu vedlejší nelze použít, ale dobře, nechť jsou rovnocenné.

Nicméně je tam ještě další námitka, a to je, že podle názoru Evropské komise, což nám vyčítá, tyto nedostatky v transpozici, zákon dostatečně nezakotvuje směrnicí garantovaná práva nevládních organizací usilujících o ochranu životního prostředí, to je oprávnění předložit příslušnému orgánu jakákoli vyjádření související s případy škod na životním prostředí a dále oprávnění požadovat po příslušném orgánu, aby přijal preventivní nebo nápravná opatření. Takhle je to skutečně přímo definováno ve výtkách. A to je zároveň i odpověď na to, co by se stalo, kdyby tam ten druhý odstavec nebyl. No, jsem si jist, že by zůstalo to, že by nám prostě stále trvali na tom, že jsme dostatečně tuto směrnici nepřevedli do českého právního řádu.

Ještě dodávám, další výtka - opět cituji - že podle českých právních předpisů není nevládním organizacím usilujícím o ochranu životního prostředí dostatečně garantováno právo na informace o zahájení řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření. To cituji konkrétně z výtek Evropské komise.

K vaší druhé otázce, obecnější. Máte určitě pravdu v tom, že na první pohled je naše výchozí pozice podobná s výchozí pozicí Slovenska nebo Polska, ale určitě není stejná. My jsme se o tom bavili. Za prvé, to řetězení procesů, které dobře známe a které také bylo hlavní příčinou, nebo je doteď hlavní příčinou mnoha zdržení v rámci stavební přípravy projektů, to znamená EIA, ať už ukončená ve zjišťovacím řízení, nebo velká EIA, územní řízení, stavební řízení, tak bylo vlastně unikátní minimálně třeba ve srovnání s Polskem.

Já chci dneska říci, a to je něco, co jsem tady říkal už opakovaně a mohu to na mnoha příkladech jasně dokázat, že minimálně ty poslední roky už EIA není tím hlavním problémem z hlediska zdržení. My už se dnes standardně u procesů EIA dostáváme na stejnou úroveň, jako je to v Německu, v Rakousku a v dalších zemích, to znamená standardní EIA je třeba pět šest měsíců a to už není rozdíl. Problém je ten, co se stane potom, resp. po vydání EIA, jaké jsou pak řekněme schopnosti rozhodnout o tom ve správním soudnictví, jak rychle ty procesy trvají. A to je něco, co jsme se snažili - a já mohu říci na základě celé řady konkrétních případů - úspěšně v uplynulých letech, byť nám byly vyčítány některé novely EIA, ale ty znamenaly také v řadě případů skutečně zkrácení, a máme na to dobrý ohlas stavební veřejnosti, Asociace podnikatelů ve stavebnictví, která, jak víte, nebyla zrovna nakloněna některým změnám legislativy a dnes uznává po aplikaci, že přinesly svůj efekt. Ale všichni, jak tady sedíme, a samozřejmě pan předseda Stanjura velmi dobře ví, že je to komplex, že my v té rekodifikaci stavebního práva, na které intenzivně pracuje Ministerstvo pro místní rozvoj a kde my jsme toho také účastni, včetně právě fikce souhlasu, musíme postihnout všechny ty věci. To znamená nejenom dílčí procesy a možnosti sjednocení těch procesů, tedy jednotného nebo koordinovaného řízení, což je v těch případech možné už dnes, ale samozřejmě zasáhnout i do struktury stavebních úřadů, do jejich rozhodování, do lhůt a také do správního soudnictví.

Já jsem přesvědčen o tom, že jestliže jsme udělali dílčí kroky, které už přinesly efekt, tak jsme určitě připraveni. Mohu mluvit za sebe, nechci mluvit za paní ministryni Dostálovou, ale jsem si téměř jist, že můžu mluvit i jejím jménem, když řeknu, že velmi přivítáme tak jako v případě 416, a je dokonce nezbytná shoda celé slovutné Poslanecké sněmovny i Senátu nad takto zásadní úpravou stavebního zákona a určitě konsenzus se bude hledat napříč. Já myslím, že to je jasné.

Já bych se jenom vrátil k tomu, co ještě říkal kolega Zahradník, a to že skutečně v tomto případě nehrozí žádné blokování staveb, protože ta ekologická újma, nebo tento zákon, tato směrnice, resp. tato novela, nějakým způsobem nesouvisí s dopravními stavbami a s možností blokování dopravních staveb. Nechci říci, že to je formalita. Není to formalita, ale prostě jsou to úpravy, o kterých jsem hluboce přesvědčen, že pokud je neuděláme, tak nezablokujeme žádné stavby a neumožníme tím nějaké prodloužení, jakkoli se shodneme na tom, že v některých případech skutečně i já jsem dalek toho, abych nad některými konkrétními aktivitami některých organizací mohl říci, že to je opravdu ve prospěch životního prostředí, ty jejich kroky. Ale jsou to jednotlivosti a já si myslím, že ty je potřeba postihovat a proti nim určitě bojovat, protože ony mimo jiné jsou kontraproduktivní i z hlediska těch pro mě skutečně seriózních nevládních organizací, protože i to jim kazí jméno.

Já bych chtěl požádat Sněmovnu, aby toto zohlednila a poslala tuto novelu do druhého čtení, nejenom proto, že nám skutečně reálně hrozí v rámci infringementu toho řízení poměrně zásadní nebezpečí sankcí Evropské unie, ale nevyhrožuji tím, abych vydíral. Jenom říkám stávající stav. Jsem přesvědčen, že když to takto transponujeme, tak to upravíme, tak rozhodně nezabrzdíme žádnou stavbu.

Věřím, že jsme schopni to ve výborech projednat i v rámci třiceti dnů. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane ministře. Nyní přečtu omluvu. Dnes se od 17 hodin do konce pracovního dne z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Marian Jurečka. Dále se omlouvá zároveň touto omluvou 13. září, zítra, z celého jednacího dne.

Nyní tu mám tři faktické poznámky. Jako prvního vyzývám k vystoupení pana poslance Zahradníka, připraví se pan poslanec Václav Klaus a pak pan poslanec Zbyněk Stanjura. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, děkuji. Já bych chtěl reagovat na to, co říkala paní zpravodajka v úvodu svého vystoupení. Pojímala to jako technickou nebo faktickou poznámku.

Ona říkala, že to je zákon, který se příliš netýká ekologických organizací nevládních, ale týká se předcházení ekologické újmě. Já musím říci, že ten zákon se velmi týká nevládních ekologických organizací. Totiž všechny ty Děti Země, páni Patrikové, Hnutí DUHA, Calla, Arnika a já nevím co všechno, cítí, jako by nějakými rozumnými zákony, jako je třeba ten zmíněný stavební, mohli být odstaveni ze své pozice, kterou ve veřejném prostoru, který je pro povolování všech možných aktivit vymezen, a že by jaksi nikomu nescházeli. A tak podle mne museli uvítat tento zákon vycházející ze směrnice Evropské komise jako dar z nebe. Oni třeba tady budou mít právo podle § 8 odst. 6, oni mohou požádat příslušný orgán, aby byli po dobu jednoho roku ode dne podání žádosti bez zbytečného odkladu písemně informováni o každém zahájeném řízení, o uložení preventivních opatření a nápravných opatření. Tato žádost musí být specifikována a lze ji podávat opakovaně. No to je přece jakási paralelní struktura všech těch AOPK, České inspekce, ministerstva, oni budou prostě moci studovat, vyjadřovat se k tomu, chtít další vyjádření, znovu to opakovaně podávat a samozřejmě tím všechny ty procesy patřičně zdržovat. Takže další důvod, proč ten zákon zamítnout.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času. Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Václava Klause s faktickou poznámkou dvě minuty a následně se připraví pan poslanec Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já jsem na stejné téma vystoupil už včera, ale to bylo asi tuším nějak v 18.59 a všichni už zapínali ta vozidla odsud na dálkové ovládání a utíkali ze sálu. Tak já bych to připomněl ještě jednou.

Apeluji na vás, na vaše svobodné hlasování. Uvědomte si, jak jsme tady hezky debatovali a hlasovali třeba o otevírací době obchodů. Lidé projevili svoji vůli, někdo zastupoval výlučně zaměstnance, někdo to viděl v nějakém širším pohledu. Nakonec se začalo hlasovat, každý se vyjádřil, co si o tom myslí, a nějak to dopadlo.

V tuto chvíli máme podobnou situaci. Já chápu, že paní zpravodajka je pro ty nevládní ekologické organizace a podporuje to, má na to svaté právo, byla takto zvolena, slibovala to voličům. To je v pořádku. Já mám názor přesně opačný, ale řada z vás má také opačný názor, a kdyby volila svobodně, tak to nikdy nepodpoří. Ale vy tady pod knutou Evropské unie a proseb ministra životního prostředí ten zákon nakonec protlačíte proti své vlastní vůli. Takže na toto apeluji - volte svobodně. Vždyť je to hrozné tady takhle sedět a pak hlasovat jinak, než chci, ne? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl pan poslanec Klaus a nyní tedy za poslanecký klub ODS pan poslanec Zbyněk Stanjura, dvě minuty faktická, a pak se připraví do obecné rozpravy paní poslankyně Balcarová. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na vystoupení pana ministra. On vlastně s těmi výhradami Evropské komise souhlasí, abych to shrnul, z toho vystoupení jsem to pochopil.

Já jsem teda nemluvil o EIA, já jsem mluvil o celé přípravě staveb. Je evidentní a z vašeho vystoupení se ukazuje, že problém je v naší legislativě, když se porovnáme s našimi sousedy. A mně teda trošku vadí takové to "teď, nechci mluvit za ni, paní ministryně na tom intenzivně pracuje". To já nezpochybňuji. Ale pro pamětníky, když tady vystupovala paní ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, tak její prioritou bylo připravit úplně nový stavební zákon. To je čtyři a tři čtvrtě roku. Když pak přišlo k jednomu z prvních vystoupení její nástupkyně - ano, mává na mě paní ministryně Šlechtová - to bude tak tři a tři čtvrtě roku přibližně, tak říkala: nějaká novela tady sice je, tu podpořte, ale my intenzivně pracujeme na úplně novém stavebním zákonu. No a teď je tam další ministryně, zase dáma, která tam navíc byla ještě jako náměstkyně, která opět pracuje na tom úplně novém stavebním zákonu. A to už je pět let.

Já nezpochybňuji, že se na tom pracuje, ale efektivita zatím nula. Nula. Ani jeden návrh stavebního zákona, dobrý, špatný, lepší, horší, nepřišel. Ale pracujeme. Když budu přehazovat kupu písku zleva doprava každý den, tak je to těžká práce, ale jaký je efekt? Je to trošku jako yetti. Fikce souhlasu. Kdo to vymyslel a prosadil? Opozice, my, bez odborného zázemí mnoha ministerstev. Jsem rád, že jsme na tom našli shodu, jsem rád, že se debatuje, že to bude použito i ve stavebním zákoně, ale kdy tady budeme mít návrh? Že je to složité, komplexní, to všechno víme, ale pět let by mohlo stačit na to připravit nějaký návrh, který bude komplexní, složitý, já nevím co všechno. Ale chybí tady politická odvaha, řekněme si to otevřeně.

Paní ministryně Šlechtová měla správný přístup: jednou a dost. Jednou ať vstoupí dotčená veřejnost. Bavme se o tom, ve kterém stupni, kde je to nejefektivnější z hlediska jednak stavebního řízení, ale i z hlediska oprávněných zájmů těch, kterých se ta stavba dotýká, těch, kteří tam žijí nebo podnikají. Dneska je těch stupňů ještě víc.

Já vím, že pan ministr životního prostředí to ví, tak to připomeňme. Ještě jsou zásady územního rozvoje, územní plán, pak je EIA, stavebko, a pak se zpochybňují a propadají stanoviska dotčených úřadů státní správy. A pořád dokola.

A paní ministryně Dostálová, už toho máme dost. Já vím, že za to nemůžete, nejste tam dost dlouho. Pět let. Tak kdy přinesete návrh stavebního zákona nebo kdy na něm začneme dělat? Vždycky se tady ujistíme jednou za rok, když na to náhodně trefíme, tak si tohle řekneme, jako všichni jsme připraveni, všichni cítíme, že je to problém, pak se na tom zase intenzivně pracuje, složité, komplexní, já nevím co všechno, a pořád nic. A za tři roky jsou volby, pozor! A takový zákon se neprojedná za dva měsíce. Takže 2019 máme pryč. Já nevím, jestli je reálný termín nového stavebního zákona 1. leden 2020, to já nevím. Obávám se, že ne. No a už jsme ve volebním roce 2021, to už bude tlak všech dotčených, kterým se sníží práva, už vidím tu odvahu -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Už vám uplynul čas, vy jste byl na faktickou, ale zároveň jste se přihlásil následně do obecné rozpravy. Nicméně před vámi formálně byla přihlášena zpravodajka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak to se omlouvám, pustím paní zpravodajku a pak se vrátím.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím. Takže nyní dáme do obecné rozpravy slovo paní poslankyni Balcarové a následně tedy eviduji přihlášku pana poslance Stanjury.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo a děkuji panu Stanjurovi, že mě pustil. Já doufám, že to, co řeknu, přesvědčí o tom, že institut ekologické újmy je užitečný a není potřeba proti němu tady tak razantně vystupovat. Kdyžtak nabízím kolegům z ODS, že jsme nechali zpracovat Parlamentním institutem docela důležitý materiál. Je rozsáhlý a díváme se v něm, zadání bylo, jak vlastně institut využívají jiné evropské země. A věřte mi, využívají ho čile a nejvíce ho využívá právě vámi zmiňované Polsko. Polsko se nebojí institutu ekologické újmy, dokonce se nebojí ani nevládních organizací. Oproti nám má velice široce definované subjekty, které mohou podat podnět, a to tak, že vlastně vůbec neomezuje osoby, které mohou ten podnět podat. A věřte, že nejvíce aktivní jsou nevládní organizace. Vy jste tady zmiňoval, že Polsku se daří s výstavbou dopravní infrastruktury, ale jak řekl pan ministr, institut ekologické újmy nemá v podstatě žádný vztah k výstavbě dopravní infrastruktury, taktéž nijak nesouvisí stav se stavebním zákonem. Já vám opravdu doporučuji, abyste si ten materiál nastudovali, já vám ho poskytnu, a potom tady nebudete mluvit o ničem jiném, než o čem tady mluvíme, o novele zákona o předcházení ekologické újmě.

Ještě k té Polské republice, jenom abyste věděli, tak oni opravdu nejvíce využívají tento institut. Využívají ho především k ochraně půdy. Je to i tím, že oni mají široce definovanou ochranu půdy. A třeba Česká republika to má tak, že vnímá poškození jenom v případě, kdy dojde k závažnému riziku na lidském zdraví. Poláci to mají mnohem šířeji a vyhodnocují poškození, i když dojde k poškození jako znehodnocení kvality půdy i z hlediska pěstění dalších produktů na ní nebo obecně erozi půdy. Prostě ten institut chápou mnohem šířeji a také ho využívají.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní jako posledního mám přihlášeného do obecné rozpravy pana poslance Zbyňka Stanjuru, zatím tedy poslední přihlášený poslanec. A ještě mi naskočila faktická poznámka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Materiál si rád vezmu, nicméně já jsem mluvil v obecné rovině, (nesrozumitelné) obecné otázce, která se netýká tohoto zákona. Toho jsem si vědom. Ale myslím si, že obecně, když se bude mluvit o stavebním řízení, že je prostor nebo mám příležitost k tomu něco říct. Já jsem jenom položil konkrétní dotaz k tomu zákonu, pan ministr mi odpověděl, je mi to jasné, ale pak už jsme stočili debatu spíše obecným směrem.

Ten problém - a já souhlasím s tím, že tohle samozřejmě žádným způsobem, nebo pravděpodobně žádným způsobem nezpůsobí zpoždění staveb. A ten problém je, tak poslouchejme vyjádření těch, kteří kandidují, nebo co říkají naši představitelé ze všech stran, v čem je problém. Doprava, doprava, doprava, pomalé stavební řízení. Já žiju na česko-polské hranici, takže udržujeme čilé styky na komunální úrovni s našimi kolegy a víme, jak tam aplikují ty zákony. To je důležité. A ten výsledek je jasný. Určitě máte pravdu v tom, že to třeba čile - to bylo hezké, když jste řekla, že v Evropě to čile využívají, tak jsem chtěl reagovat, že Chile není v Evropě, ale to Chile bylo myšleno asi jinak, to bylo s malým "č" a ne s velkým "Ch". Ale ty výsledky jsou evidentní. V Polsku se masivně investovalo do dopravní infrastruktury. Ano, je pravda, že převážně do silniční sítě, že železniční síť u nás je v lepším stavu než u našich severních kolegů v Polsku. A právě proto se ptám, kde je zakopaný pes.

Vypadá to, že se shodneme i s vládou, že zakopaný pes je v domácí legislativě. No a pak je oprávněná výtka opozice, že po pěti letech tohle konstatovat je trochu málo. Navíc když se s opozicí v tomhle hodnocení shodujeme. A když už třetí ministryně říká, že chystá nový stavební zákon, tak buď ty předchozí to chystaly špatně, nebo nám neříkaly pravdu tehdy, nebo neslyšíme pravdu teď. Já nevím. Jednu bývalou ministryni máme tady přímo v sále. Jedna je v Bruselu. Myslím, že jsme ani nedoprojednali její bod, když tady jednou za rok nám přijde říct, co je v Bruselu nového. A je potřeba se k té debatě vrátit.

A my jsme se ptali jenom, nebo já jsem se ptal na ten odstavec nebo písmeno b) odst. 2 § 8. Bylo mi vysvětleno, že právě to je ta výtka. To mi nedává smysl. Navíc je tam ta podmínka, že převážně, že to není hlavní předmět podnikání, ale může to být nehlavní předmět podnikání z té definice. Takže i ti, kteří v oblasti ochrany životního prostředí podnikají, a neříkejme si, že nic takového není, a je to legitimní, tak klidně by mohli tento paragraf, resp. toto písmeno odst. 2 § 8 využívat. Pokud se ubezpečíme, že to je vlastně jenom formálně, že se to nevyužívá, že je to vlastně k ničemu - a to jsem slyšel taky u fiskálkompaktu. Vždycky: tak to schvalme, to přece ničemu nevadí. Tak se ptám, jestli ve svém soukromém životě uzavíráme smlouvy, které jsou k ničemu, že podepíšeme smlouvu, která mi sice neškodí, ale nic mi nepřináší. Já tomu nevěřím, že by někdo z nás takovouhle smlouvu podepsal, která sice nic nepřináší, ale je to v pohodě, neškodí, tak mi to podepište. Já bych takovou smlouvu nepodepsal. A myslím, že nikdo z vás, nebo naprostá většina z vás.

Tak buďto to potřebujeme, nebo ne. Když to nepotřebujeme, a říkal to, i když jinými slovy a ne tak ostře, pan ministr, tak to neschvalujme. Anebo to potřebujeme, pak se ptám, proč jsme to neudělali napoprvé dobře. Copak to jsme nevěděli, když jsme to dělali minule? Že to chceme my. Teď nemluvím o jiných. Anebo to nechceme my a bojíme se zase těch sankcí. To je, já bych tak řekl, třetí nejčastější slovo, potom "jsem", pak ještě možná "nechtěl jsem vystoupit, ale vystoupím" a pak "infringement". To jsou asi nejčastější slova, která tady padají. A slyšel jsem to tady za těch osm let, co jsem ve Sněmovně, minimálně stokrát, že nám hrozí infringement. A ptám se, kolikrát byl reálně zahájen. A kolikrát byl zahájen s ostatními zeměmi, které neplní jiné povinnosti? Jsou všichni tak bojázliví jako my? Já si to nemyslím.

Co jsme vlastně vyjednali? Jakou výjimku pro sebe? Já jsem například z Moravskoslezského kraje. My když jsme vstupovali do EU, tak jsme si vyjednali nižší DPH na pleny, a Poláci si vyjednali nižší ekologické limity pro své továrny. To je potom konkurence, když máte továrny vedle sebe pár kilometrů, jedni mají povinnosti mít masivní ekologické investice, druzí ne. A představte si, ten vítr většinou fouká z Polska do České republiky, ne naopak. To jsme nebyli schopni zařídit, aby to bylo jinak.

Takže se toho nebojme. Vyjednávejme! Zkusme získat spojence. A určitě se ukáže, že ne všechno, co Evropská komise chce, musíme plnit. A navíc je to pár měsíců, co budeme mít novou Evropskou komisi. A my opakovaně voláme po debatě o českých národních zájmech, o tom, abychom měli společnou pozici. A nic se neděje. Ano, zítra budeme debatovat o finančním rámci na příští programovací období a my se na tu debatu těšíme. Ale je to trošku pozdě na plénu. Myslím, že mít takový materiál (nesrozumitelné) přerušil, že si zaslouží podrobnější, odbornou debatu. A pak na plénu můžeme uvádět ty hlavní, politické argumenty pro nebo proti.

Tak tolik jenom pro paní zpravodajku, že ano. Není to úplně přesně k tomu návrhu zákona. On je poměrně jednoduchý. Já sice nepodpořím to zkrácení, ale je pravda, že ten zákon je tak krátký a tak jednoduchý, že tím případným zkrácením neohrozíme debatu a případné podávání pozměňovacích návrhů na rozdíl od jiných, složitějších a delších návrhů zákona. Mám pocit, že to má snad 15 stran včetně důvodové zprávy a změn provedení v legislativě. Takže není to šťastné, my bychom radši debatovali déle, ale není to nic dramatického, co by ohrozilo přípravu druhého a třetího čtení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Jako posledního s faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Jana Zahradníka. Dalšího nikoho z poslanců přihlášeného nemám. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedo, já bych chtěl reagovat na slova paní zpravodajky v jejím řádném vystoupení jako poslankyně. Já jsem se samozřejmě seznámil i s těmi paragrafy zákona 167/2008, které předcházejí tomu § 8, který je tou novelou měněn. A je mi jasný ten institut ekologické újmy. A také jsem četl vyjádření Parlamentního institutu. A chci zdůraznit, že v žádném případě nejde o to nějak ten institut předcházení ekologické újmě zpochybňovat. To ať tady samozřejmě existuje a ať ti, kteří by chtěli takto postupovat, ať mají obavu z toho, co je pak může postihnout. Ale jde mi o to, aby zůstal tvar toho zákona takový, jaký dosud byl, to znamená, aby mohly to podání podat fyzické nebo právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné, aby to podávaly těm institucím, které jsou k tomu v naší veřejné správě kompetentní, a abychom zbytečně neposilovali postavení nevládních ekologických organizací, abychom jejich postavení neposilovali více, než jaké dosud u nás je.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní mám ještě jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr je v tom trošku nevinně. Myslím si, že - ono to tady zaznělo - kdybychom měli dobrý stavební zákon, tak si myslím, že tento zákon... (Před řečništěm stojí několik poslanců ANO a hlasitě debatují s předsedou Faltýnkem.) Nerad tady slyším pod sebou debatu na jiné téma. ... tak bychom vlastně tento zákon nechali projít Sněmovnou, jak se říká, jako nůž máslem. Nebyl by to problém.

A já bych spíš apeloval na jednu věc, protože samozřejmě s těmi ekologickými aktivitami a s těmi nevládními organizacemi máme různé zkušenosti. Já jsem z oblasti, kde ta D11 naposled to vyjednávání... Víte, já jsem rád, že se dohodli, ale vzbudilo to ve mně řekl bych vážné pochybnosti, jak ta dohoda opravdu oficiálně vypadala. Já si pod tím mohu představovat cokoliv. A víte, korupce není jenom to, že si někdo předává peníze nebo dává lepší podmínky na nějakou veřejnou zakázku. Korupce je i to, že si vymůže lepší podmínky než ti ostatní. A opravdu takto by to být nemělo, protože oni dávají obstrukční žaloby v tuto chvíli a de facto kazí potom i práci ministerstva v tom smyslu, že vlastně tento návrh zákona by tady prošel bez problémů, kdyby ty zkušenosti tady nebyly.

Já jsem také vždycky připomínal stavební zákon od té doby, co tady jsem. A byl bych rád, kdyby vláda přehodnotila priority, protože neříkám, co má dělat, co slibovala voličům, ale aby ten stavební zákon byla priorita číslo jedna, abychom my pak jako opozice tady nemuseli vymýšlet různé další návrhy, abychom usnadnili výstavbu liniových staveb, protože to, co Českou republiku opravdu trápí, je doprava, doprava a doprava. A samozřejmě doprava souvisí s ekologií. A mohli bychom tady o tom hovořit hodiny, co je lepší, jestli taková síť silniček, které tady máme, nebo soustředit dopravu prostě do dálnic, které jsou tady nutně potřeba.

Takže já bych opravdu prosil... (Upozornění na čas.) Už končím. Přineste nám návrh stavebního zákona co nejdříve. A snad můžu říct za sebe minimálně, možná i za část našeho klubu, my pak žádné obstrukce při takovýchto návrzích dělat nebudeme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nemám již další přihlášky ani faktické poznámky do obecné rozpravy. Rozhlédnu se tady po sále. Tak já tedy obecnou rozpravu skončím. Nyní se tedy táži jak zpravodajky paní poslankyně Dany Balcarové, tak navrhovatele, zdali mají zájem o závěrečná slova. Ne. Paní poslankyně také ne. Máte zájem o závěrečné slovo? (Ano.) Tak prosím.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych vás požádat, abyste podpořili tuto novelu zákona o ekologické újmě. Pokládám ji za velice důležitou. Takže apeluji na vás a prosím vás o to, abyste ji podpořili.

Druhá věc je, že bych chtěla reagovat na návrh na zkrácení doby projednávání. Já bych navrhovala, abychom na to měli více času ve výboru pro životní prostředí, to znamená, že nechci, aby se ta doba zkrátila na 30 dnů. Děkuji. Takže to je můj i návrh.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Tak to rozhodnou poslanci hlasováním na závěr. Takže nyní přistoupíme k hlasování. Zagonguji. Provedu vás tedy tím, jak budeme hlasovat. Je to celkem jednoduché. Na prvním místě, tedy nejprve, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí, který přednesl pan poslanec Jan Zahradník. Následně na základě výsledku hlasování budeme hlasovat o vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. (V sále je hluk a neklid.) Mám tady zájem o odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Přihlaste se ještě jednou svými hlasovacími kartami.

 

Ještě jednou zopakuji, o čem budeme hlasovat. Na úvod budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 53 přihlášeno 159 poslanců, pro 20, proti 109. Návrh na zamítnutí byl zamítnut.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o dalším návrhu a to je návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vrácení předloženého návrhu, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti vrácení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 54 přihlášen 161 poslanec, pro 50, proti 89. Návrh na vrácení byl zamítnut.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání dalšímu výboru jako garančnímu, nebo jinému? Ne, přistoupíme tedy k hlasování.

 

Řeknu, o čem budeme hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 55 přihlášeni 162 poslanci, pro 161. Výsledek je přijato. To znamená, konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Pan poslanec Zahradník. Táži se, zdali má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání. Prosím, pane poslanče. (V sále je stále obrovský hluk a špatná slyšitelnost!)

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že podle mého názoru se o problematiku životního prostředí jedná jenom zčásti, z druhé části je to skutečně ústavněprávní problém, navrhl bych, aby se tím zabýval taky ústavněprávní výbor.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Táži se, jestli má někdo ještě nějaký další návrh. Ano, pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím. Pane poslanče, prosím. (Poslanec svoje vystoupení ruší.) Stahujete, super.

 

Budeme hlasovat o jednom jediném návrhu. Přednesu, o čem budeme hlasovat. Je tady návrh, aby byl předložený návrh zákona přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 56 přihlášeni 162 poslanci, pro 32, proti 71. Návrh byl zamítnut.

 

V obecné rozpravě zazněl návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu o 30 dnů. Přednesl pan ministr Brabec. My teď budeme hlasovat o tom, zdali souhlasíme se zkrácením lhůty k projednání o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 57 přihlášeni 162 poslanci, pro 81, proti 49. Návrh na zkrácení lhůty byl zamítnut. Tímto tedy projednávání tohoto tisku pro tuto chvíli končím.

 

Přikročíme k dalšímu bodu. Jedná se o bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.