Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

21.
Návrh poslanců Karla Raise, Františka Váchy, Kateřiny Valachové,
Heleny Válkové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích,
o významných dnech a o dnech pracovního klidu,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 192/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Navrhovatelé navrhují postup podle § 90, odst. 2, aby byl vysloven souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 192/1.

Předložený návrh uvede zástupce navrhovatelů pan poslanec Karel Rais a děkuji panu poslanci Lubomíru Volnému, který již také jako zpravodaj pro první čtení zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Karla Raise. (Dobrý den.) Ještě ne. Ještě požádám sněmovnu o klid, pane poslanče. Přece jen bych byl rád, aby případné hloučky se rozpustily a byl dostatečně důstojný klid pro projednání návrhu. Diskuse, které by byly k jinému tématu, prosím do předsálí.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji vám všem. V podstatě předkládám návrh, který doplňuje název státního svátku, který připadá na den 17. listopadu. Současné znění svátku je 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii. Navrhujeme 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. Tento návrh pro ty, co tady byli v minulém období, tady byl a byl to tisk 938. Tento návrh se však stihl projednat pouze v prvním čtení. Navrhovatelé navrhují Sněmovně k projednání návrhu zákona tak, aby Sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení podle § 90.

Mezinárodní den studenstva je po celém světě vnímán jako připomínka pražských událostí z konce října a průběhu listopadu 1939 a následné popravy devíti představitelů studentských organizací. V prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, které bylo přijato v rámci schůze delegátů 26 členských zemí Mezinárodní unie studentů v Londýně z roku 1941, je jasně uvedeno, že čeští vysokoškolští studenti jsou považováni za vůbec první, kteří - cituji - "zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům. Díky jejich odvaze a činům vznikl Mezinárodní den studentstva jako státní svátek v mnoha zemích světa." Když přeskočím historii, tak je v podstatě zajímavé, že po celém světě se připomíná 17. listopad jako Mezinárodní den studenstva a Česká republika zůstává stále výjimkou. Čili chtěli bychom tady tuto výjimku odstranit.

Uvedený návrh je podpořen Radou vysokých škol, zákonem o reprezentaci vysokých škol, Studentskou komorou Rady vysokých škol, národní reprezentací studentů a Národním parlamentem dětí a mládeže, čili má podporu v podstatě stakeholderů z řad studenstva středních, základních i vysokých škol.

Navrhovaná právní úprava nemění počet ani data státních svátků, pouze doplňuje pojmenování jednoho z nich v souladu s chápáním tohoto svátku v mezinárodním prostředí a kontextu. Proto navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyslovila s návrhem souhlas již v prvém čtení. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Karlu Raisovi a žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Lubomíra Volného, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Vše již bylo vyčerpávajícím způsobem řečeno mým předřečníkem, takže si jenom shrneme, že jak již uvedl zástupce předkladatelů, v této novele se jedná pouze o doplnění názvu státního svátku a to na 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. Stanovisko vlády je k tomuto návrhu novely neutrální. Předkladatelé žádají o schválení návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou již v prvém čtení, a to dle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a otevírám rozpravu. Prvním přihlášeným je pan Dominik Feri, ale pan kolega Farský má přednostní právo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji, pane předsedající. Jménem poslaneckých klubů Starostové a nezávislí, ODS a TOP 09 dávám veto k projednání ve zkráceném řízení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Farskému, a budeme tedy postupovat podle běžného postupu v jednacím řádu a v rozpravě tedy vystoupí pan poslanec Dominik Feri jako první, připraví se paní poslankyně Helena Válková jako druhá a samozřejmě v tom případě jsou možné i další návrhy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Velmi děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, potvrzuji veto za náš poslanecký klub. Krátce osvětlím, co nás k tomu vedlo.

Tento zákon je otevřen nejenom v tomto návrhu, ale i v návrhu kolegyně Majerové z ODS. Zároveň jsme byli obesílání a oslovováni stran sokolského dne jakožto významného dne a v mediálním prostoru jsem zaslechl a zaznamenal i debatu týkající se roku 1968 a jistě naše tvořivost bude bezbřehá a budou přicházet další a další návrhy. Ukazuje to, že zájem o novelizaci tohoto zákona je, a měla by k němu proběhnout příslušná debata, a proto jsme se postavili proti schvalování na základě § 90 odst. 2 jednacího řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferimu a nyní paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Pavel Žáček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, mě nezbývá, než si jenom povzdechnout. Tu debatu, která trvala hodiny a dny v minulém volebním období, si asi tedy zopakujeme.

V podstatě nám nešlo o nic jiného, protože to byli první čeští studenti, kteří - ve svých podkladech nebo v učebnicích historie si jistě všichni dočtete - zvedli tedy svůj hlas proti nacismu tak, že se o tom dozvěděl svět. A v ostatních zemích mají Mezinárodní den studenstva, tak právě proto jsme to tam chtěli zase vrátit. Myslím, že ten lichý argument, že to připomíná doby před rokem 1989, už je opravdu nedostatečný ke zdůvodnění toho, abychom ten název neopravili. Já naprosto vnímám, že někteří z vás přesto nechtějí ještě urychlit toto schvalování, ale varuji, že my jsme měli podobné tendence, já jsem jim také trošku podlehla, že se ještě změní název a bude památný den Karla IV. a jeho manželky Elišky, a pak jsme na to tedy doslova a do písmene lidově řečeno zařvali z hlediska tohoto zákona, protože jsme to nestihli. A navíc nám to Senát vrátil a to jsme neodsouhlasili. Takže tento zákon má zvláštní osud, ty peripetie se opakují, byť zřejmě v jiné formě a v jiných návrzích, které budou doprovázet ten původní návrh. Záměr právě byl to oprostit od všech dalších souvisejících, ať již přímo, či nepřímo, návrhů a jednoduše v devadesátce schválit tento návrh co nejrychleji, tak abychom mohli to příští výročí, které brzo nastane, 17. listopadu, už slavit jako Mezinárodní den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva.

Je jasné, že se to nestihne. Alespoň tedy bychom měli vyjádřit svoji vůli, že to nebudeme zbytečně zdržovat, tím, že by se zkrátila doba mezi projednáváním, mezi prvním a druhým čtením na 30 dní, což nepochybně navrhnu, doufám, že k tomu budu mít příležitost, aby se tato lhůta skutečně zkrátila na to legislativní minimum, tzn. 30 dní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Nyní pan poslanec Pavel Žáček, připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pro mne jako jednoho ze studentů, spoluorganizátorů demonstrace 17. listopadu 1989, jejíž brutální potlačení odstartovalo pád komunistického režimu, následné politické změny, díky nimž my všichni zde sedíme, svobodně sedíme, tak vnímám jako snahu postavit proti sobě dvě historické události. To je Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad 1989, a Mezinárodní den studentstva, to jest 17. listopad 1939.

Obě události mají pochopitelně hlubokou souvislost. Připomenu stručně a doplním slova v úvodu. V reakci na hnutí českých vlastenců a demonstraci 28. října 1939, tzn. k 21. výročí vzniku Československé republiky, a reakci na (nesrozumitelné) nacistické okupační moci došlo k zavraždění dvou demonstrantů, Opletala a Sedláčka. Při dalším vzepětí české veřejnosti během pohřbu Jana Opletala došlo zase k další reakci nacistické okupační moci, a to takové, že devět studentských lídrů, devět studentských předáků popravili v Ruzyni, zavřeli české vysoké školství a stovky dalších vysokoškolských studentů odvlekli do koncentračních táborů. V roce 1941, jak zde již bylo řečeno, vlastně v exilu další studenti dosáhli toho, že byl tento den mezinárodně uznán jako Mezinárodní studentský den.

Také je nutné zmínit, že 50 let od této události, od počátku nacistické okupace, v době, kdy komunistický režim více než 40 let zneužíval Mezinárodní den studenstva prostřednictvím instituce zvané Mezinárodní svaz studentstva k ideologické a zpravodajské infiltraci Západu a zemí třetího světa, jsme využili tohoto výročí k organizaci studentské stavovské demonstrace. Komunisté nebyli schopni odmítnout připomenutí tohoto výročí a tato demonstrace, která začala na Albertově, vyvrcholila známým zásahem na Národní třídě.

Tady mi dovolte trošku odbočení a uvedení jedné osobní vzpomínky. Když se studenti, když jsme se valili z Albertova směrem na nábřeží a posléze do centra města a na Národní třídu, tak po levé straně tam stálo několik aut, dneska označovaných jako vany, a v nich byli členové té akce MSS v čele s předsedou Josefem Skálou, donedávna místopředsedou KSČM, kteří s despektem a s odmítáním pozorovali, co to bude, a ty komentáře byly, co se bude dít, jaký efekt, jaký dopad to bude mít.

K tomu ještě dodám jednu věc, že 15. listopadu, čili dva dny před tou klíčovou demonstrací, která tady změnila dějiny a vrátila nás zpátky na Západ a směrem k demokracii, předal MSS svoji medaili a cenu Miloši Jakešovi. Stejně jako předtím Jásiru Arafatovi, hlavě OOP a všech jejích teroristických subsekcí.

Od roku 2000 máme 17. listopad 1989 jako státní svátek Den boje za svobodu a demokracii. Připomínám, že výročí 17.­ listopadu, jak víme, každý rok si ti, kdo si chtějí připomínat tuto politickou změnu, připomínáme na Národní třídě. A ti, kdo si ji připomínat nechtějí, zejména představitelé, zástupci KSČM, jdou k Hlávkově koleji, kde připomínají 17. listopad 1939. Podle mého názoru dochází k jakémusi rozmělňování těchto dvou dnů, historických dnů našich dějin.

Nesouhlasím se snahou o to stavět oba tyto dny proti sobě. Vnímám to za současné situace jako součást a širší snahu o revizi 17. listopadu 1989, jako součást politického tažení proti procesu obnovy demokracie, jak jsme ho nastartovali po listopadu 1989. Vidím to jako zásadní problém, jako nebezpečný jev zpochybňující základy našeho pluralitního demokratického politického systému, jako skrytý útok na klíčový den začátku obnovy svobody a demokracie v naší zemi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Žáčkovi. Nyní paní poslankyně Kateřina Valachová, připraví se pan kolega Jiří Mihola. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, Mezinárodní den studentstva, 17. listopad. Člověk by řekl: Kdo by proti tomu mohl něco mít? Nicméně tato Sněmovna diskutuje už několik let nad několika návrhy. 17. listopadu 1939. Letošní rok máme 100 let republiky, příští rok budeme mít výročí právě od roku 1939. Skutečně nás spolu s kolegy nenapadlo nic jiného, než že by to byl pěkný dárek našim předkům. A rozhodně jsme neměli na mysli podporovat cokoli, co bylo zneužíváno či využíváno před rokem 1989. Koneckonců, dámy, myslím si, že už aktuálně slavíme 8. březen zcela svobodně a nemáme pocity, že by nám tento svátek někdo ukradl.

Mezinárodní den studentstva - nebo pardon, omlouvám se prostřednictvím předsedajícího - kolegyně zprava se hlásí, takže možná to cítí jinak.

Každopádně 17. listopad, Mezinárodní den studenstva, je skutečně jediným mezinárodním dnem, který vyšel z Československa nebo z České republiky, a osobně si myslím, že bychom spíš měli najít cestu, jak se k němu hrdě hlásit. A pokud Karel Rais tady zmiňoval podporu všech studentských organizací, všech žákovských organizací, vážené poslankyně, vážení poslanci, na čem se dnes mladí lidé nebo studenti shodnou, kde hledají národní uvědomění? No, není toho mnoho. Prosím vás, abyste zvážili, i tady kolegové zprava, zda nepodpořit Mezinárodní den studenstva a rozšířit 17. listopad. Nikoli umenšit. Rozšířit. Podle mého soudu rok 1939 a 1989 z hlediska hodnot a symbolů má mnoho společného a mohli bychom si ho i společně připomínat. Tak abyste zvážili veta, která jste už tady vznesli, a ukrátili jsme si ten čas a v případě Mezinárodního dne studenstva si dali ten dárek už k letošnímu 17. listopadu.

Takže tolik moje prosba.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Valachové. A nyní pan poslanec Jiří Mihola, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Ale vidím z místa přihlášeného předsedu klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji, dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jen velmi krátce, nemáme tady hodinu dějepisu, navíc už tady byly ty historické souvislosti vzpomenuty některými předřečníky. Já bych k tomu dodal jen to, že tady máme nějaké historické skutečnosti. Obzvlášť si je připomínáme v době, kdy máme ta osmičková výročí. Víme, že to většinou byly tragické události našich dějin, anebo převažují ty tragické nad těmi pozitivními, bohužel. A že také nejsou jenom osmičková výročí. Tohle je k roku 1939, je to součást naší historie a tady samozřejmě bychom s tím mohli spojit i pozitivní kontexty, především silné mezinárodní kontexty, protože vlastně iniciativa k zavedení tohoto svátku vzešla za druhé světové války v roce 1941 z Londýna a velmi významnou roli v tom sehrála i naše exilová vláda. Událost, která se u nás stala roku 1939, tak vyvolala velkou mezinárodní odezvu, která by se dala dokonce srovnat s událostmi, jako bylo vypálení Lidic v červnu 1942, a dalšími tragédiemi. Současně tento svátek připomínal význam studentstva v zápasu za humanistické a demokratické hodnoty.

Má to ale bohužel i kontroverzní konotace, také tady byly již někým naznačeny, především to, že došlo k zprofanování tohoto svátku bohužel v době totality, za komunistické éry. A místo toho, aby to vlastně sjednocovalo studenty z celého světa, tak nakonec došlo, tak jak byl svět bipolárně rozdělen, i k rozdělení studentských organizací. Dokonce vlastně Mezinárodní svaz studenstva ustanovený dříve, opustili zejména studenti západních zemí a v roce 1950 založili Mezinárodní studentskou konfederaci, protože Mezinárodní svaz studenstva se angažoval při podpoře pouze levicových organizací ve světě a aktivně podporoval propagandu sovětského bloku. To je potřeba, aby tady zaznělo. Čili skutečně tady ten stín nebo skvrna je. Nechci už to příliš jitřit. V čele této organizace stál dlouhou dobu i Miroslav Štěpán, který patřil k tvrdému jádru komunistických funkcionářů. A také v době komunistického režimu to byla spíš prorežimní slavnost připomínání toho svátku 17. listopadu.

Nicméně my jsme se už v časovém horizontu významně posunuli po roce 1989. Já jsem diskutoval s řadou studentů na toto téma, především se zástupci Studentské komory Rady vysokých škol a dalšími, a konečně už vícekrát jsem říkal, že jsem neustále v kontaktu se studenty na pedagogické fakultě. Ti o ten svátek mají zájem, vnímají svoji roli v dějinách, přihlašují se k ní a tohle je jedna z těch možností. A v tomto kontextu i tady s panem profesorem Raisem jsme to konzultovali a já potom i s dalšími historiky, protože skutečně se snažím, aby převážilo to racionálno nad nějakými vášněmi nebo konfrontacemi, a došli jsme k závěru, že je možný kompromis, aby nebyly ty diskuse, nekonečné diskuse o salámových metodách a o nějakém převracení významu svátků, tak zachovat ten původní název, což se děje, Den boje za svobodu a demokracii, to bylo a je, a k tomu - odvolávám se na žádost ze strany studentů, kterých se především týká ta historie, i když nejen jich - tam dodat i ten Mezinárodní den studentstva. Osobně jako historik a učitel nemám problém s tím to podpořit. Neměl bych problém ani s tím, kdyby to zůstalo, jak je, ale vnímám tady ten apel ze strany studentů. A připadlo by mi divné vztahovat tady ten Den boje za svobodu a demokracii k těm studentským událostem a říkat ne, ať studenti do toho nemluví. A já věřím, že tady teď nebudeme třídit studenty, jestli je levicového, nebo pravicového, nebo jakého smýšlení. Vždyť jsme v demokracii, tak má svobodnou volbu. Myslím, že toto uspořádání je schůdné, sám ho podpořím. A takhle jsem k tomu navedl i své kolegy z klubu KDU-ČSL. Je to otázka samozřejmě svědomí, ale myslím, že v tom není problém. A opravdu je to po řadě konzultací s historiky i studenty.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Miholovi. Nyní je přihlášený předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vím, že už je to trošku evergreen, ale já bych zase chtěl apelovat na ty, kteří to navrhují, aby ještě jednou zvážili, co vlastně navrhují. Protože jak říkal Pavel Žáček, stavění svátků proti sobě nemá žádný smysl, ale je to tak vnímáno. Věřím, že to nebyl úmysl, ale je to tak vnímáno.

V roce 1939 česká veřejnost a čeští studenti bojovali za svobodu a demokracii. Na tom se přece shodneme. A ten svátek se přesně takhle jmenuje. Ano, pak na základě připomenutí této tragické události českých dějin, nebo československých dějin v té době, nebo spíš českých dějin v roce 1939, vznikl Mezinárodní den studenstva a tento svátek si ukradli a zprivatizovali komunisté. Podívejte se, kdo všechno vedl ten slavný Mezinárodní svaz studenstva. To nebyla normální volba. To byl vždy exponent komunistické strany nebo komunistů. A ti tento svátek zneužívali 40 let. A my se bojíme, zejména v době, kdy máme polokomunistickou vládu, že tento návrh slouží k takovému zastření toho, co tady bylo.

Já plně respektuji názor stávajících studentů. Moc mu nerozumím a možná vysvětlení je, a na tom se zase shodujeme s těmi, kteří se věnují výuce dějepisu a historie, že moderním dějinám se moc času nevěnuje. Mnohem pohodlnější je probírat antiku, starý Řím, středověk než detailně debatovat dějiny 20. století.

Je absurdní říkat těm, kteří jsou proti tomuto návrhu zákona jako já, že znevažujeme rok 1939. V mé rodné Opavě si tento svátek připomínáme každoročně u památníku obětem totalitních režimů - jak nacistického, tak komunistického. Měl jsem tu čest tam mnohokrát vystupovat za naše město a vždy jsem mluvil o obou výročích, jak výročí 1939, tak 1989. Není to shoda okolností, mluvil o tom Pavel Žáček, ale když se nad tím zamyslíte, tak my si vlastně v jeden den připomínáme tragickou událost dějin našeho národa a radostnou událost dějin našeho národa. Ano, komunisté si to nemyslí, ale my ostatní jsme vítězové roku 1989, 17. listopadu 1989. A mě osobně mrzí ta snaha, která to zamlžuje a potlačuje význam roku 1989. Myslím, že stávající název plně odpovídá hodnotám a ideálům studentů jak z roku 1939, tak z roku 1989. Byly to ideály svobody a demokracie a já vás žádám, abyste to tak nechali, abyste to nerozmělňovali.

A teď mám otázku, na kterou neznám odpověď, tak požádám zástupce předkladatelů. Ano, je to Mezinárodní den studentstva. Já bych chtěl vědět, jaký význam tomuto dni dávají naši spojenci na Západě, jak často se to připomíná, když se tím mezinárodním aspektem oháníme. Na Východě docela ano, protože oni si to zprivatizovali, roky měli své komunistické agendy v čele toho Mezinárodního svazu studenstva, takže ano. Ale já prostě neznám odpověď. Možná je to důstojná připomínka v mnoha zemích západní Evropy, a možná žádná. Ale když už mluvíme o tom mezinárodním aspektu a nemluvíme jenom o českých národních dějinách, tak bychom mohli znát odpověď. Nemusím to znát dneska, mám pocit, že evidentně to projde do dalšího čtení, abychom si příště k tomu řekli naprosto věcně, korektně, bez emocí.

Jenom bych vás žádal, abyste nepoužívali argument, že my, kteří nepodporujeme tento návrh zákona, si nevážíme odkazu českých studentů a české veřejnosti z roku 1939. Tak to prostě není. Jenom jsme přesvědčeni, že ten název mnohem lépe odpovídá. Nebyli jsme to my, kdo ten svátek ukradl a ideologicky zneužíval 40 let, byl to úplně někdo jiný. A ti to dneska podporují - logicky, protože chtějí, aby se na to období zapomnělo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Zbyněk Stanjura. Nikoho dalšího nemám. Ptám se, kdo se hlásí z místa do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova zástupce předkladatele. Prosím, pan kolega Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Já bych chtěl jenom zdůraznit tu skutečnost, že mě řada věcí překvapila. Rozhodně nebylo smyslem hry dávat dva svátky proti sobě. To jsem tady slyšel od pana kolegy Žáčka a potom od pana Stanjury. Pak samozřejmě si sami odpověděli, že to není smysl hry.

Já bych chtěl zdůraznit ten fakt, že je potřeba vědět, co to je ta Rada vysokých škol a ta Studentská komora. To je rada, která v podstatě zastupuje řádově desetitisíce učitelů i studentů, a předpokládám, že ti studenti to, co jsme tady slyšeli, brali taky do úvahy. Takže je potřeba taky slyšet to, co chtějí lidi, kteří mají hodně daleko věkem i řekl bych politickými vazbami k tomu, co se tady odehrávalo před 40 lety. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan zpravodaj má zájem? Prosím, pane zpravodaji, vaše závěrečné slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Já bych jenom krátce shrnul, že zaznělo veto ze strany poslaneckých klubů ODS, TOP 09 a STAN a návrh na zkrácení lhůty pro projednávání ve výborech na 30 dnů za poslanecký klub ANO, paní poslankyně Válková. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji panu zpravodaji za závěrečné slovo. Nepadl žádný návrh na vrácení nebo zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve garanční výbor. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výrobu garančnímu. Má někdo jiný návrh na garanční výbor? Není tomu tak.

Já vás všechny odhlásím. Zagonguji, abych případně přilákal ostatní kolegy, které jsem požádal, aby debaty na jiné téma vedli v předsálí.

O návrhu na přikázání garančnímu výboru rozhodneme v hlasování číslo 28, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro, aby garančním výborem byl výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 28, z přítomných 142 poslanců pro 139, proti 1. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalším výborům Sněmovny. Má někdo návrh na jiný výbor? Není tomu tak.

 

V rozpravě padl návrh, aby lhůta k projednání byla zkrácena na 30 dnů.

Rozhodneme v hlasování číslo 29, které jsem zahájil, a ptám se, kdo souhlasí se zkrácením lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 29, z přítomných 149 poslanců pro 116, proti 29. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme přikázali tento tisk výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Lhůta k projednání je 30 dnů a žádný jiný výbor nemá přikázání. Děkuji zástupci navrhovatelů, děkuji panu zpravodaji a končím tento bod.

 

Budeme pokračovat dalším návrhem poslanců, a to bodem

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.