Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

3.
Uctění památky obětí k 50. výročí invaze a okupace
Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968

Tento bod otevírám. Prosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu poslanec Jan Bartošek, který se, bude-li souhlasit, stane zároveň i jeho zpravodajem. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vzhledem k tomu, že jsme si včera připomněli 50 let invaze vojsk Varšavského paktu na území České republiky, tak je potřeba jasně deklarovat, jakým způsobem se s tím vypořádáme. Jasně říct, že vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968 bylo invazí a následnou okupací, a je potřeba, aby usnesení, které bude navrženo, bylo jasným vzkazem veřejnosti, jasným vzkazem lidem, ale i ostatním státům včetně Ruska, že neakceptujeme komentáře, které v poslední době zaznívají, a to komentáře, které relativizují události 21. srpna, při nichž v důsledku okupace v roce 1968 zemřelo 137 lidí. Do těchto komentářů se pouštějí nejen mnohé proruské servery, ale také někteří čeští politici, většinou z řad KSČM. Například včera jsme byli účastni toho, že se pan poslanec Grospič prostřednictvím pana předsedajícího bránil tomu, abychom používali pro invazi slovo okupace. Takovýmto chováním však politici připouštějí, že o událostech srpna 1968 máme pochybovat, připouštějí překrucování historických událostí.

Je potřeba jasně říct, že v noci z 20. na 21. srpna došlo k agresivní invazi vojsk Varšavské smlouvy. Byla to invaze v rozporu s mezinárodním právem, po které následovalo období okupace.

Mohli bychom si říct, kde si komunistická strana připomněla oběti okupace, ale tady asi není potřeba se ptát, protože si včera okupaci poměrně intenzivně připomněli u sochy Koněva. To si myslím, že je ta odpověď.

Proto navrhujeme, aby se Poslanecká sněmovna dnes usnesla na tom, že není dobré dávat prostor dezinterpretacím, relativizováním této pro historii Československa a České republiky tragické události. Je potřeba vyslat jasný vzkaz, a ne zjemňovat nebo omlouvat něco, co žádnou omluvu nezaslouží. Téměř třicet let se snažíme vzpamatovat z toho, jaké rány nám totalita uštědřila. Pokračujme v tom a važme si svobody, kterou máme a kterou jsme po roce 1968 na dvacet let naprosto ztratili. Neříkejme, že to bylo jinak. Byla to invaze, byla to agrese vůči Československu.

Je důležité, abychom na tyto události nezapomněli. A musíme si je připomínat nejenom kvůli minulosti, kterou máme za sebou a kterou již dnes nezměníme, ale především kvůli naší budoucnosti, abychom si připomínali, co se odehrálo v České republice, aby se naše minulost neopakovala a aby naše děti mohly žít v demokracii a ve svobodě. Je potřeba si uvědomit, že důsledky roku 1968 se promítly do toho, že řada lidí byla přinucena k emigraci. Důsledky roku 1968 zničily obrovské množství lidských životů, osudů. Nastaly prověrky, nastalo vyhazování z práce, ze škol. Je potřeba jasně říct, že odmítáme manipulovat s historií a naopak ji chceme nazvat pravými jmény. Událostí v roce 1968 byla agrese okupačních vojsk.

V podrobné rozpravě přečtu návrh usnesení, ale přečtu ho už dopředu. Návrh usnesení bude znít: "Poslanecká sněmovna deklaruje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem."

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím, abyste potom návrh usnesení doručil mně jako předsedajícímu.

A sešla se nám tady sbírka omluvenek. Omlouvá se nám pan poslanec Vácha mezi 15. a 19. hodinou ze zdravotních důvodů. Omlouvá se nám paní poslankyně Levová od 15 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Omlouvá se nám pan poslanec Julius Špičák do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Omlouvá se nám pan poslanec Lukáš Černohorský z celého dne z rodinných důvodů. Omlouvá se nám pan poslanec Ivo Vondrák mezi 16.45 a 19.00 z důvodu jednání ve volebním kraji. Omlouvá se nám pan poslanec Patrik Nacher mezi 14. a 22. hodinou z důvodu jednání. Děkuji.

A nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které nemám písemné přihlášky, nicméně přihlásil se mi z místa pan poslanec Valenta. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, chtěl bych z tohoto místa ve velké krátkosti - možná by mi na to stačila technická poznámka, ale nechci, abych byl přerušován - bych chtěl reagovat a zdůvodnit, proč jsem se zdržel při hlasování o návrhu zařazení tohoto bodu, protože víceméně s principem toho bodu souhlasím, ale některé věci mě v této souvislosti znepokojují.

Vůbec nejsem proti tady debatovat o tom, že invaze vojsk Varšavské smlouvy byla proti principům mezinárodního práva a v konečném důsledku poškodila celý socialismus, a to jako myšlenkový rámec. I moje rodina měla s odsudky zmíněné invaze dlouhodobé politické problémy a například moje matka, která byla tehdy členkou KSČ, od té doby již členkou strany nebyla.

Ovšem to, co mi vadí, že právě s tímto návrhem přicházejí lidovci, jejichž představitelé dnes otevřeně podporují Sudetoněmecký landsmanšaft, který spoluvytváří mimo jiné i protičeský spolek Witikobund, tedy organizace založená sudetoněmeckými nacisty v roce 1948. Jmenovitě lze uvést předsedu KDU-ČSL Bělobrádka či bývalého ministra kultury Hermana, taktéž lidoveckého protagonistu a naštěstí v současné době již neúspěšného kandidáta do Sněmovny.

Ještě pro vaši bližší informaci, dámy a pánové, mezi zakládajícími členy obskurního společenství, jako je zmíněný Witikobund, a nyní cituji z otevřených zdrojů, byli kupříkladu: Walter Brand - vedoucí úřadu Konrada Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptsturmführer SA, ten byl předsedou Witikobundu v letech 1950 - 1952; Frank Seiboth - Hauptsturmführer SS, předsedou Witikobundu v letech 1953 - 1955. A dále například také Heinz Lange - člen NSDAP, příslušník tankové divize SS Das Reich, která má na svědomí mnoho válečných zločinů, a ten byl - a teď poslouchejte, dámy a pánové - předsedou Witikobundu v letech 1959 až do roku 1983. A mnozí další a další váleční zločinci. A s jejich přímými pokračovateli stojí dnes kolegové z KDU-ČSL názorově prakticky v jedné, a tento svůj přístup považují dokonce za akt jakéhosi mezinárodního usmíření.

Co jsem tím chtěl ale obecně říci? Že jakýkoli politický subjekt, který má sám máslo na hlavě a sám v podstatě omlouvá německou okupaci Československa v období druhé světové války a přepisuje takto novodobé dějiny a přitom se v jiném ohledu staví za neohroženého ochránce našeho národního celku, navíc ještě toho, který sám napomáhal v 90. letech demontovat na dva menší celky a odjinud lépe ovladatelné, je pro mne a každého rozumně smýšlejícího, uvažujícího člověka nedůvěryhodný.

Suma sumárum, a znova opakuji, návrh k diskusi o této problematice je zcela legitimní, ovšem nemůže přicházet z dílny KDU-ČSL a některých jiných. Takto ji bohužel osobně musím považovat za pokrytecký, jako předvolebně načasovanou agitku a v neposlední řadě za zcela nesmyslně rusofobní a také odvádějící pozornost od problémů jiných, trápících občany této země dnes nesporně více, a to z toho důvodu, že do stejné řeky prostě již znovu vstoupit nelze. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A teď se mi s přednostním... Zeptám se pana zpravodaje, jestli to přihlášení byla faktická poznámka, nebo vystoupení. (Poslanec Bartošek: Řádná.) Tak v tom případě pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych zde citoval náš web strany www.kscm.cz, na který se mnoho našich představitelů odvolává, když hovoří o srpnu 1968. Již před dvaceti lety při kulatém výročí - také kulatém výročí - této události Komunistická strana Čech a Moravy zaujala svými orgány stanovisko. My se na něj odvoláváme, opakujeme ho. Málokdo z vás si ale našel ten čas, aby si ho přečetl, aby věděl, jaké to je stanovisko. A neustále každý rok jsme konfrontováni s těmi snahami nás coby KSČM posunout do té role zodpovědných za to, co se v roce 1968 dělo a stalo. Dovolte mi tedy, abych citoval to naše stanovisko, abyste si udělali obrázek, co jsme před dvaceti lety schválili, co naše orgány schválily a podle čeho posuzujeme rok 1968.

"Datum 21. 8. 1968 je součástí československé, ale i evropské historie, kterou nelze vytrhnout z celkových souvislostí. Neblahé události srpna 1968 v Československu byly spojeny s působením řady sil. Byly poznamenány především tehdejším blokovým rozdělením Evropy i světa. Výrazná část členů a představitelů KSČ s podporou většiny společnosti usilovala v předchozím období o překonání společenských nedostatků a chyb minulosti, o nastartování nového ekonomického rozvoje a širokou demokratizaci společnosti. Většina společnosti si přála lepší, efektivnější socialismus. Komunistická strana měla tehdy v ČSSR důvěru většiny občanů, danou především relativně nejstabilnější sociální i ekonomickou úrovní ve srovnání s ostatními státy Varšavské smlouvy. Některá uskupení v ČSSR sice i tehdy skutečně usilovala o převrat a změnu společenského systému, nikoliv o demokratizaci socialismu, ale neměla širokou podporu občanů ČSSR.

V kontextu blokového rozdělení Evropy měl násilný zásah vojsk Varšavské smlouvy, provedený ostatně za tichého souhlasu Spojených států amerických, jeho realizátorům zaručit setrvání našeho státu v rámci takzvaného sovětského bloku. Na úspěchu výraznější demokratizace socialismu v tehdejší ČSSR nemělo zájem ani vedení Sovětského svazu, ani západní mocenská uskupení. Tento nedemokratický krok doslova šokoval většinu občanů České republiky, včetně mnoha tehdejších členů KSČ. Násilný vstup vojsk posloužil spíše ku prospěchu zemí kapitalistické orientace. Zablokoval perspektivu dalšího postupu k sociálně spravedlivější, demokratičtější socialistické společnosti. Přispěl ke ztrátě důvěry v komunistickou stranu a spolu s prověrkami v období takzvané normalizace postavil proti KSČ i mnohé její členy, kteří se jinak zejména s jejím sociálním programem plně ztotožňovali. Řada z nich vstoupila do komunistické strany znovu po roce 1989.

Přes dočasné udržení poměrů sil a rovnováhy v mezinárodním měřítku, které respektovaly i velmoci NATO, srpnový vstup vojsk česká společnost nepřijala a jako celek se s ním neztotožnila. Stín mocenského zásahu pak hluboce ovlivnil možnosti rozvoje socialismu u nás a negativně ovlivnil i postavení levice v celé Evropě."

Toto je stanovisko, které KSČ přijala před 20 lety. A je stále platné a my se podle něho řídíme a držíme se ho. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Jako další dám slovo panu poslanci Bartoškovi. Poté mám do obecné rozpravy přihlášeného pana poslance Žáčka.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Pravda, čekal jsem, kdo se za komunistickou stranu toho výpadu ujme. Základem prokremelské strategie je vždycky znevěrohodnit toho, kdo přináší ať už jakoukoliv myšlenku, a na ni zaútočit.

Pro pořádek říkám, že s Witikobundem se nikdo z KDU-ČSL nikdy nesetkal. To je potřeba jasně říct.

My stále zastáváme názor, že chceme-li jít dopředu, tak je potřeba, aby došlo k usmíření. A k usmíření může dojít pouze na základě toho, kdy přijde žádost o odpuštění od těch, kdo byli agresivní. Je potřeba si uvědomit všechno to, co se děje v kontextu světa kolem nás. Za deset let stoupl dvojnásobek Rusů, kteří schvalují okupaci Československa v roce 1968. Těch, kteří to schvalují, je více než těch, kteří nesouhlasí. Noviny píší, že ruští vojáci čestně plnili svůj úkol, a říkají, že okupace Československa byla tehdy nezbytná. Je také třeba vnímat výsledek snah dnešního ruského vedení o rehabilitaci doby Sovětského svazu. A my odmítáme snahy o rehabilitaci politiky Leonida Brežněva, anebo dokonce i Stalina, kterou můžeme občas v Rusku vidět. Také odmítáme naskakovat na to tvrzení, že tehdy přece byla taková doba.

Musíme to vidět v kontextu mezinárodních událostí. Já říkám, že jsme samostatný národ a měli jsme právo se samostatně rozhodnout. Je také potřeba chápat tento postoj po anexi Krymu Ruskou federací, protože ani zde se nebavíme o anexi, ale ruská propaganda to nazývá jinak. Možná se taky jedná opět o spřátelenou pomoc.

Já respektuji vaše usnesení, které jste zde citoval, před dvaceti lety. Ale je potřeba si říct nedávné výroky zástupců komunistické strany. Předseda Filip říká pro list The Guardian, že Rusové za invazi v roce 1968 nemůžou, že historie je ze sta procent zfalšovaná, že nikdo nenapíše, že celá pozice je protiruská. Dále říká: nevidíme důvod se omlouvat za padesát let starou událost.

Je potřeba si uvědomit, že Varšavská smlouva nebyl svazek rovnoprávných států. To byl svazek vazalů Moskvy, kdy nebylo na výběr. Já to vnímám jako manipulaci s historií Československa, respektive České republiky. Vnímám to jako prokremelské metody lži. Sám za sebe říkám, že je to znevažování obětí z roku 1968 a následně z roku 1969. Ale tam už je potřeba si uvědomit, že do našich lidí nestříleli ruští vojáci, ale naši milicionáři.

A snad jenom pro úplnost, abychom si uvědomili, co dneska slavíme za den: 22. 8. 1969 byl přijat onen slavný pendrekový zákon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než pozvu další řečníky, tak tady mám jednu omluvenku. Omlouvá se nám pan předseda vlády a poslanec Andrej Babiš, který má od 15 hodin pracovní důvody.

Nyní prosím s dvěma faktickými poznámkami - nejdřív pan poslanec Benešík.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, já vám přečtu úryvek z takzvané Česko-německé deklarace. Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.

Toto je nepřekročitelný rámec, v rámci kterého se KDU-ČSL s kýmkoliv baví o druhé světové válce a o událostech, které tomuto konfliktu předcházely. Nic víc, nic míň. Pokud by kdokoliv toto zpochybňoval, Němci, sudetští Němci, Maďaři, kdokoliv jiný, tak se s námi do diskuse prostě a jednoduše nedostane! A v době, kdy komunistická strana za první republiky přiznávala sudetským Němcům právo na sebeurčení, to jsou fakta, ve 30. letech jinými slovy byla pro to, aby se Sudety odtrhly od Československa, tak lidovci prostřednictvím svého předsedy Šrámka, který také založil tělovýchovnou organizaci Orel, právě zintenzivněli práci této organizace, protože chtěli připravit naše mladé na obranu vlasti. A tito orlové, lidovci, bojovali za osvobození naší vlasti! A čeho se nakonec dočkali orlové? Rozprášení komunistickou stranou. Minulý týden jsme si připomínali jejich pouť na Hostýn.

A jenom pro připomenutí. Dva z parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha, byli právě orlové, byli to odchovanci tělovýchovné organizace Lidové strany! (Předsedající upozorňuje na čas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Luzara. Dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vzal jsem si faktickou. Nechci protahovat tuto debatu, jen faktické poznámky k předřečníkům. Slyšeli jsme zde úryvek z deklarace. Já bych byl taky velice rád, aby si kolegové vzpomněli na svého ministra české vlády pana Hermana a jeho spanilé jízdy, a co říkal a s kým se setkával hlavně na těchto spanilých jízdách, abychom si ujasnili, jak to v té pozici tehdy bylo a co je deklarace a co jsou faktické skutky bohužel českého ministra.

A vaším prostřednictvím ke kolegovi Bartoškovi. Zase se dopustil té určité zkratkovitosti ve svém vystupování, kterou je pověstný. Prostě Sovětský svaz není Rusko a Rusko není Sovětský svaz. Zkuste si uvědomit, že prostě Brežněv není Putin, byť se vám líbí sjednocení dohromady, ale že je to prostě jiný stát. Historie taková byla. Ano, Sovětský svaz byl dominantní, ostatní byli vazalové. Rusko je v trošku jiné pozici a nepleťte to tady dohromady zvlášť s tímto výročím, protože to zkratkovité jednání potom vede právě k vážným důsledkům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Mám tady opět nějaké omluvenky. Omlouvá se nám pan poslanec Ondráček od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A omlouvá se nám z pracovních důvodů pan poslanec Řehounek od 15.45.

A nyní poprosím pana poslance Žáčka, který je písemně přihlášen do obecné rozpravy. Připraví se pan poslanec Rakušan, který se mi hlásil z místa.

A já nyní poprosím pana poslance Žáčka, který je písemně přihlášen do obecné rozpravy. Připraví se pan poslanec Rakušan, který se mi hlásil z místa.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl vrátit zpátky k tématu. To téma je uctění památky obětí invaze a okupace Československa v roce 1968, jak jsme si schválili. A je samozřejmě absurdní poslouchat zde litanie kolegů z KSČM o jejich ambivalentním vyrovnání se s minulostí.

Abych to tedy vrátil zpátky, tak včerejšího dne, jak jsme si zajisté všichni všimli, proletěla Českou republikou řada událostí, řada piet, kdy jsme si připomínali jména mrtvých bezprostředně spjatých s okupací, která začala z 20. na 21. srpna. A první fáze těch mrtvých, která je spojována s tímto počátkem, je ukončena prosincem 1968. Mimochodem, tato okupace podle posledních součtů kolegů historiků z Vojenského historického ústavu přinesla více než 400 mrtvých. Včera jsme to připomínali, pro vaši informaci, půl dne na Václavském náměstí za poměrně velkého zájmu občanů, a nikoliv pouze Pražanů.

Jediné místo, kde jsme si nepřipomněli ještě pietně ty mrtvé, které okupace přinesla, je Poslanecká sněmovna. Čili já bych si zde dovolil načíst podle abecedy, a prosím o ztišení se a nějakou příslušnou atmosféru, jména těch obětí, která jsou dodnes známa. Předem říkám, že ten seznam není úplný. Budu je číst podle abecedy:

Albert Pavel, Baborovský Jan, Bajtoš Ján, Baloun Václav, Beránek Miroslav, Boháč Josef, Bonk Jozef, Březina Vincenc, Bulík Josef, Ciberaj Štefan, Čermák Olaf, Čížek Miroslav, Davídek Pavel, Debnár Viliam, Dragoun Zdeněk, Fialka Josef, Fridrich Petr, Frydrychovský Václav, Gavorník Rudolf, Hamrák Michal, Hanus Josef, Hatala Ján, Hlaváč Pavol, Hnulík Vladimír, Holík Ján, Horváth Bartolomej, Chalupa Karel, Charousková Marie, Chlup Jaromír, Chlupová Naděžda, Chlup Miroslav, Jenšovský Jan, Kadeřábková Bedřiška, Kadlec Milan, Kahoun Alois, Kadura Jozef, Klapka Jiří, Klimešová Zdenka, Klůc František, Kobr Bohumil, Kolesár Jozef, Korenko Michal, Košanová Dana, Krahulec Jindřich, Kubeš Jaroslav, Kuliš Jindřich, Laita Ivan, Lamper Milan, Lang Ladislav, László Ján, Legner Peter, Levák Jozef, Livečková Eva, Luzar Jan, Malečka Milan, Málek Jaroslav, Martoník Ladislav, Miťková Helena, Modr Jiří, Moštenický František, Musich Mario, Mušec Filip, Netušil Eduard, Němec Karel, Novák František, Novák Jaroslav, Očovanová Mária, Oprendek Ondrej, Páník Jaroslav, Parišek Karel, Paulík Milan, Petrucha Ján, Pícl Lubomír, Příhoda Zdeněk, Půlkrábková Helena, Reichl Josef, Rybárová Viktória, Řepa Bedřich, Říhovská Marta, Sabol Štefan, Sadílek Václav, Sekel Ján, Schmiedt Ivan, Sivák Stanislav, Sokol František, Soukup Bohumír, Stachura Miroslav, Starý Rudolf, Stojec Luboš, Sušánková Ilja, Szvityel Jozef, Šablatura Ignác, Škavová Dagmar, Švec Jaroslav, Teplan Dominik, Tomšíková Aloisie, Tóth Jan, Trechová Anna, Trousil Otto, Ulická Anna, Verwalter Leopold, Veselá Božena, Veselý Jaroslav, Veselý Stanislav, Vodáková Marie, Winter Zdeněk, Zdechovan Štefan, Zinovjev Boris, Zsigárdi Alojz, Žemlička Josef. A dalších několik bohužel stále neznámých.

Myslím si, že bychom jim mohli, a je to nad všechna další slova, věnovat dvě minuty ticha, těmto padlým v důsledku okupace armád Varšavského paktu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a prosím o dvě minuty ticha. (Poslanci povstávají a uctívají památku obětí.) Děkuji.

Paní poslankyně Němcová stahuje svoji přihlášku, dobře. Tak prosím pana poslance Rakušana, který je teď přihlášen.

 

Poslanec Vít Rakušan: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já vám děkuji za slovo. A pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl poděkovat zástupcům KDU-ČSL, ale i panu Žáčkovi za to, co tady bylo proneseno. Měl bych pro to dva krátké důvody. Za prvé jsme možná všichni zaregistrovali, jakým způsobem je obeznámena naše mládež o událostech z roku 1968 v anketě, kterou odprezentovala Česká televize. Ty znalosti byly tristní a mě jako učitele dějepisu se to hluboce dotýkalo. A myslím si, že i jakýkoli projev, který padne na půdě Poslanecké sněmovny a který si připomene události, které jsou 50 let staré a tak dramaticky změnily směřování našeho státu, je velmi potřebný. Je to signál do společnosti, je to signál pro mladou generaci, je to signál, že i my tady v Poslanecké sněmovně jsme si vědomi našich vlastních dějin.

A potom bych chtěl připomenout jako vystudovaný nikoli historik, ale učitel dějepisu - je to velký rozdíl - ještě jednu důležitou věc. Víte, těsně po druhé světové válce mezi námi popírači holocaustu nebyli. A proč? Protože byli konfrontováni s těmi, kdo přežili koncentrační tábor, kdo se vrátili. Byli konfrontováni s těmi, kdo cítili zápach spálených těl z krematorií v koncentračních táborech. Nikdo se v té době neopovážil tváří v tvář těm, kteří přežili, těm pamětníkům, zpochybňovat takovouto tragédii.

Je dobré mluvit o roku 1968 nahlas ještě teď, dokud je mezi námi velký počet pamětníků. Já jím nejsem, ale rád jim naslouchám. Rád poslouchám jejich životní příběhy a rád poslouchám o tom, jakým způsobem se jim změnil život, jak odešly jejich životní naděje, jak se jim rozpadly rodiny vlivem emigrací. Jak přicházeli o práci, když byli podrobováni výslechu na prověrkových komisích. Je prostě dobré toto nerelativizovat a pomalu jistě cítíme, že i v různých rozhovorech, o kterých už tady byla před chvíli řeč, přichází doba, kdy se ty 50 let staré dějiny naší země pomalu, ale jistě relativizovat začínají. Už se najednou říká, že to místo, odkud přišla ta tragédie a hrůza, možná nebylo to Rusko a vlastně za tím stojí někdo jiný a bůhví, jak to bylo, a je potřeba to celé zasadit do nějakého mezinárodního kontextu, který byl jistě složitý, a kdoví, co by se stalo, kdyby ti Sověti nepřišli, s tou naší zemí. To je to relativizování historie, které už si můžeme dovolit po nějaké době, když už ta událost je přece jenom daleko, ale ještě stále si ho nemůžeme dovolit úplně, protože mezi sebou máme lidi, kteří v té době žili, dokonce sedí tady ve Sněmovně a už na ulicích ty ruské vojáky potkávali a už cítili tu deziluzi, kterou tehdy národ zažíval.

Proto je důležité o těchto událostech mluvit nejenom dneska, ale i za rok, ale i za dva. A především je velmi důležité, abychom o nich mluvili v našich rodinách, protože vzdělávání nezačíná školou, kde se to dvakrát probere a tomu pravěku je tam stále věnována stejná pozornost jako 20. století. To začíná v rodinách, kdy budeme našim dětem říkat, že jakákoliv relativizace utrpení a našich vlastních dějin je pro každý národ zhoubná. A nedopusťme ji ani na půdě Poslanecké sněmovny! Děkuji vám. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A mám tady omluvenku. Paní poslankyně Maxová se nám omlouvá od 15.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

V tuto chvíli nemám žádné faktické poznámky ani přihlášky do rozpravy, přesto bylo avizováno, že bude načten návrh usnesení... Pan poslanec Fiala se hlásí. Tak prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Radim Fiala: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás ještě seznámil se stanoviskem klubu SPD. Dovolte mi, abych se jasně vyjádřil k projednávanému bodu. Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie je hnutím, které programově brání svobodu, demokracii, národní zájem a suverenitu České republiky. Z těchto programových principů jasně vyplývá náš postoj k událostem v srpnu 1968. Tyto události hodnotíme jako jednoznačné a hrubé porušení zbytků suverenity a nezávislosti tehdejší Československé socialistické republiky. Šlo o ozbrojenou invazi naprosto v rozporu s mezinárodním právem. Tímto také trochu předbíhám a přímo se hlásíme k tomu usnesení, které jste tady přečetl.

V souvislosti s tímto aktem ozbrojené agrese vůči tehdejší republice je třeba vyjádřit nejhlubší úctu a pietu nevinným obětem tohoto agresivního vpádu. V otázce politické odpovědnosti jednoznačnou politickou odpovědnost za tuto agresi má tehdejší vedení Komunistické strany Sovětského svazu a samozřejmě politika Komunistické strany Československa, která si uzurpovala v roce 1948 politickou moc v tehdejším Československu a postupně odevzdala suverenitu Československa do rukou totalitního sovětského impéria. Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla logickou součástí budování tohoto komunistického impéria sovětského typu. Následné umístění vojsk sovětské armády na území Československé socialistické republiky bylo vyjádřením naprosté ztráty suverenity, nezávislosti a nelze najít jiné slovo pro hodnocení tohoto stavu než slovo okupace. Je zcela bezpředmětné, že byla formálně schválena tehdejšími politickými představiteli Československé socialistické republiky a Komunistické strany Československa.

Na rozdíl od okupace nacistickým Německem okupace sovětskou armádou pomáhala potlačovat politická práva československých občanů, avšak neusilovala přímo o faktickou likvidaci našeho národa.

To bylo vyjádření k roku 1968 a teď mi dovolte, abych učinil ještě krátkou paralelu a takové malé memento. Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie vidí zásadní aktuální memento roku 1968 v tom, že stejně tak jako tehdy, i dnes pomalu Česká republika odevzdává stále významnější část své státní suverenity, tentokrát v rámci projektu evropské integrace. Současná podoba Evropské unie nese jasné prvky neomarxistické totality, jako je pozitivní diskriminace menšin, diktát menšin, multikulturalismus, dotační ekonomika a ničení tradičních rodinných hodnot. Ten, kdo mluví v souvislosti s dnešní EU o západním ukotvení České republiky a obhajuje současnou podobu této evropské integrace, buď žije ve fatálním politickém omylu, anebo vědomě pomáhá nástupu této postupující nebezpečné totality. Současná podoba evropské integrace usiluje o úplnou likvidaci suverenity České republiky a politika multikulturalismu a řízené imigrace Evropské unie přímo usiluje o likvidaci evropských národů. Dnes je nutné bránit každou píď zbytku naší suverenity proti zásadnímu nebezpečí neomarxistické totality, které nám hrozí od bruselských elit. Naše hnutí SPD odmítá zneužívání připomínky tragédie roku 1968 k vyvolávání iracionální nenávisti k dnešnímu Rusku. Stejně tak ale odmítáme přepisování historie některými představiteli dnešní komunistické strany, kteří se snaží nahrazovat v hodnocení událostí roku 1968 slova agrese nebo okupace.

Na závěr mi dovolte dvě věci. Za prvé, abych ještě jednou vyjádřil úctu k nevinným obětem agrese vojsk Varšavské smlouvy. To je věc, na které bychom se mohli shodnout napříč politickým spektrem, představitele komunistů nevyjímaje.

Za druhé bych chtěl říct, že se bohužel velmi málo udělalo po roce 1989 ve věci potrestání osob, které se zpronevěřily své přísaze nebo ústavnímu slibu a pomáhaly této agresi a pošlapání suverenity České republiky. Takové lidi je nutné trestat, neboť jde o nejzávažnější trestný čin proti našemu státu a národu.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A přihlásil se ještě s faktickou poznámkou do rozpravy pan poslanec Veselý. Pan poslanec Veselý s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já opravdu dlouho nezdržím. Já se musím obrátit na svého předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího. Pane kolego, první část vašeho vystoupení mě tak potěšila, že jsem si říkal, že poprvé bude vystoupení, kdy s SPD budu beze zbytku souhlasit. Druhou částí jste si to definitivně pokazil. Jsem rád, že jsem tam, kde jsem byl, vy asi také. A chci jenom říct, že se samozřejmě připojím k tomu usnesení, které bude načteno, a předpokládám, že kolega, který ho načte, se samozřejmě vrátí jenom k té první části a ta druhá bude úplně opominuta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím pana zpravodaje, aby načetl usnesení.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Skutečně bod, který byl zařazen, se týkal roku 1968 a uctění památky obětí těchto lidí, nikoliv aktuální situace, byť respektuji váš projev.

Přečtu návrh usnesení, který říká, že Poslanecká sněmovna prohlašuje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Poprosím ještě jednou o jeho doručení potom předsedajícímu v písemné podobě. (Předáno.) Děkuji. V tuto chvíli tedy končím obecnou rozpravu. Předpokládám, že není zájem o závěrečné slovo v tuhle chvíli, takže otevírám rozpravu podrobnou, do níž se hlásí se pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Odkazuji na usnesení, které jsem přečetl v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy v tuhle chvíli. Není tomu tak, tedy podrobnou rozpravu končím. Předpokládám, že opět není zájem o závěrečné slovo. V tom případě budeme hlasovat o návrhu usnesení jako celku. Žádné pozměňovací návrhy nebyly. Já jej ještě jednou načtu: Poslanecká sněmovna prohlašuje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následná okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.

Já děkuji. Předpokládám, že... (Poznámky, zda bylo přečteno usnesení správně.) Já se poradím. Minutu. Já to přeruším na chvilku, ono to není úplně dokonalé. Přerušuji jednání do 16.00, abychom vyřešili nějaké technické nedostatky.

 

(Jednání přerušeno v 15.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Omlouvám se. Já to tedy pro jistotu načtu ještě jednou. Pokud by k tomu byly výhrady, tak to budeme řešit.

 

Takže: "Poslanecká sněmovna prohlašuje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem."

Předpokládám, že návrh usnesení je v tuto chvíli všem jasný. Pro jistotu svolám kolegy do sálu.

Nevidím v tuto chvíli žádost o odhlášení. Takže zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 13. Přihlášeno je 156 poslanců, pro 145, proti nikdo. Konstatuji, že Sněmovna vyslovila s návrhem usnesení souhlas, a tedy byl schválen.

 

S přednostním právem se hlásí pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Než bude ukončena tato schůze, kolegyně a kolegové, chtěl bych vám poděkovat za to, že jste podpořili návrh usnesení KDU-ČSL a vyjádřili tím úctu a respekt lidem, kteří padli v roce 1968 v důsledku invaze varšavského paktu. Děkuji vám za spolupráci.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Paní poslankyně, páni poslanci, konstatuji, že tímto jsme projednali stanovený pořad 18. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím.

 

(Schůze skončila v 16.02 hodin.)

Aktualizováno 1. 6. 2021 v 18:01.