Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 120/6/ - vrácený Senátem

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacím návrhem, jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 120/7. Ještě jednou vítám pana senátora Vystrčila a prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženému pozměňovacímu návrhu vyjádřila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pane předsedo, dovolte mi uvést sněmovní tisk 120/6, což je návrh novely zákona o důchodovém pojištění vrácený Senátem s jediným pozměňovacím návrhem.

Pozměňovací návrh Senátu podstatně mění podmínky pro přiznání zvýšení důchodů o tisíc korun měsíčně, neboť podmínka dosažení věku 85 let se ruší a nahrazuje podmínkou, že od první splátky důchodu vyplacené poživateli uplynulo 25 let. K této navrhované změně mám vážné výhrady, které pramení z důsledné analýzy, kterou provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení, zejména pokud jde o technologické zabezpečení zvýšení důchodů.

Ve stručnosti: V následujících hodinách budete rozhodovat o tom, kdo vlastně dostane důchod, kdy ho dostane, a s tím je zmiňován často kolaps výplaty důchodového systému, a zda toto rozhodnutí bude spravedlivé. Nyní ale dovolte, abych přednesla jednotlivé důvody.

Za prvé, proč jsme proti sněmovní verzi. Podle vládního návrhu zákona by zvýšení o tisíc korun obdrželi všichni současní důchodci, kteří dosáhli 85 let, zatímco podle senátní verze by dostalo zvýšený důchod pouze 97 % důchodců starších 85 let. Trestali bychom tedy ty, kteří zůstali na trhu práce déle, a to si myslím, že je velmi nespravedlivé.

Za druhé. Pozměňovací návrh Senátu byl odůvodňován především tak, že je potřeba odměnit ženy, které celý život pečovaly a vychovávaly své děti, zvýšeným důchodem. Já se domnívám, že dostat zvýšený důchod o tisíc korun 25 let poté, co nastoupí tyto ženy do starobního důchodu, není systémové řešení. Domnívám se, že problematiku nižších důchodů - a upozorňuji na to, že ženy mají v České republice nižší penze o jednu pětinu - je potřeba řešit systémově a od začátku nastoupení do starobního důchodu. Domnívám se také, že by toto opatření mělo být součástí důchodové reformy.

Za třetí. Pozměňovací návrh rozšiřuje dvojnásobně, tzn. na celkem 400 tisíc osob, ten okruh, který zvýšení obdrží. Protože se vztahuje na poživatele všech důchodů bez zřetele na jejich věk a druh důchodu, vedl by tento nárok na zvýšení i k tomu, že by nárok na tisíc korun navíc měli i mladší důchodci.

Dovolte, abych to ilustrovala na konkrétních příkladech. Například by zvýšení obdržel pracující poživatel invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, to je při nejmírnějším stupni invalidity, kdy postačuje pokles pracovní schopnosti aspoň o 35 %, a kdy se proto předpokládá další výdělečná činnost již při dosažení věku 50 let, pokud by mu byl tento důchod přiznán ve věku 25 let. To znamená, že by na tu tisícovku navíc měl např. nárok 50letý člověk, který pobírá nejnižší stupeň invalidního důchodu. Toto nemá žádné logické a věcné zdůvodnění. Při vysokém věku by zvýšení tomu 85letému seniorovi nenáleželo, ale 50letému invalidnímu důchodci při značně nižším věku a schopnosti pracovat a schopnosti se o sebe postarat by zvýšení náleželo. To je opravdu velmi nesystémové.

Čtvrtý důvod, proč podporuji vládní verzi návrhu. Podle nově navrhovaného přechodného ustanovení má zvýšení důchodcům, kteří splnili stanovené podmínky, náležet od splátky důchodu splatné v lednu 2019, a to bez žádosti. Upozorňuji ale - protože plátci důchodů neevidují první splátku důchodu, protože zákon a důchodový systém tento pojem nezná, nemůžeme zvýšení v lednu automatizovaně provést. To znamená, že plátci důchodu budou muset každý případ vyplaceného důchodu posoudit individuálně, tj. samostatně posoudit každý jednotlivý důchodový spis, a manuálně. Nejedná se o elektrizované informace. Zvýšení tak v žádném případě nebude moci být vyplaceno v zákonem požadovaném termínu v lednu 2019. To bude též znamenat, že plátci důchodů nebudou stíhat vyřizovat v daných lhůtách ani běžné žádosti o přiznání důchodu, například při dosažení důchodového věku.

Jenom pro vaši informaci, Česká správa sociálního zabezpečení vydává ročně přes 330 tisíc rozhodnutí. Pokud by prošel senátní návrh, tak bychom museli dodatečně během několika málo týdnů vydat dalších 400 tisíc rozhodnutí o zvýšení důchodů o tisíc korun. Pokud plátci důchodů budou muset individuálně posuzovat u každého pojištěnce nárok na zvýšení důchodu o tisíc korun podle podmínek pozměňovacího návrhu, nelze objektivně tento nápor zvládnout a domníváme se, že by došlo ke kolapsu důchodového systému.

Na závěr mi tedy dovolte, abych vás požádala o schválení návrhu zákona ve znění, které schválila Poslanecká sněmovna a které bylo postoupeno Senátu. K pozměňovacímu návrhu vyslovuji tedy zásadní nesouhlasné stanovisko, a to z věcných i právních důvodů, které jsem právě rozvedla, a které, jak jistě věřím, pečlivě a objektivně zvážíte. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Teď, abych byl korektní - s přednostním právem se již dříve přihlásil pan předseda Gazdík, ale až jako první v rozpravě, chápu to správně? Pan předseda Stanjura se přihlásil teď ještě před rozpravou. Takže teď pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane předsedo, hezký den, milé kolegyně, milí kolegové. Já myslím, abychom vedli debatu racionálně, k čemuž my jsme samozřejmě připraveni, tak si myslím, že bychom měli dát na stůl nejprve fakta, a pak se je pokusit interpretovat a buď se shodnout, nebo neshodnout na těchto faktech. Proto jsem vystoupil tak brzo a byl bych rád, kdyby mi paní ministryně odpověděla na několik základních otázek, které se bytostně dotýkají tohoto návrhu zákona, protože ta odpověď taky záleží na tom, jak budeme postupovat ve finálním hlasování.

První dotaz je, jak vláda - a já vím, že v ní nebyla, že to zdědila - ale jak vláda nebo dnešní paní ministryně zdůvodňuje, že je tam věk 85. Že tam je věk 85. Říká, že to je spravedlivé. Já nevím, existuje nějaká analýza, která říká, že 85 je spravedlivější než 84 nebo 80? Takže první otázka zní, jak vláda přišla k číslovce 85, jestli je nějaká analýza, z čeho to vychází.

Druhý dotaz - a ten není překvapivý, protože vím, že se kolegové senátoři na to ptali i České správy sociálního zabezpečení nebo přímo Ministerstva práce a sociálních věcí: kolika důchodců se týká schválená vládní verze - to se dočteme dokonce v důvodové zprávě, takže berme to, že to je verifikované - a kolika důchodců se týká senátní verze. Slyšel jsem tady, jak je to nespravedlivé, protože 3 %, říká paní ministryně, je těch, kterým je 85, nejsou 25 let v penzi. Ale zapomíná na těch zhruba 140 tis. lidí, kteří v tom vládním návrhu nejsou vůbec. Takže jestli vyjdeme z toho, že vládní verze říká, že to je zhruba 195 tis. penzistů, kterých se týká jejich návrh, zhruba zaokrouhleno 60 tis. mužů a necelých 140 tis. žen, z toho 3 % je zhruba 6 tis. penzistů. (Ministryně komunikuje z lavice mimo mikrofon.) Řekla jste 3, paní ministryně, před chvilkou, jestli říkáte 5 %, tak dobře... 3 % 5 tis. (Komunikace mimo mikrofon k poslanci Stanjurovi.) Tak já jsem předpokládal, že z 200 tis.1 % je 2 tis. a 3 % je 6 tis., no ale dobře, 5 nebo 6 tis., ať se nepřeme.

Senátní návrh zvyšuje penze zhruba 140 tis., v zásadě ženám, podle čísel, které dalo MPSV nebo ČSSZ (řečeno česká strana sociální). Takže z toho, že je minus 6 tis., ale plus 140 tis., paní ministryně dedukuje, že to je nespravedlivé. No, já nevím. Když si vezmu tu sumu těch lidí, tak mně přijde spravedlivější těch plus 134, pokud říkám ta čísla přesně, ale poprosil bych paní ministryni, kolika mužů a žen se týká senátní verze.

Já bych se chtěl zeptat, protože se to týká vlastně lidí ročníku 1933 a starších, kolik z nich vlastně nastoupilo až po roce 1993 do penze, a ti, kteří nastoupili později, zda jsou ti, kteří mají vyšší penze než průměrné, nebo nižší. Z mých zkušeností, které mám, tak většinou ti, kteří zůstávali déle, byli ti, kteří měli kvalifikovanější práci, zastávali významnější, např. Manažerské, pozice. To nejsou ti, kteří dneska jsou primárně s nejnižšími důchody. Věřím, že taková analýza existuje. Takže těch 6 nebo 5 tis. lidí, kterých se to týká, mají jak velkou penzi dneska? To bychom přece měli vědět, než se rozhodneme, jestli těch tisíc korun přidáme, nebo ne, protože ten vládní návrh, nebo sněmovní verze, abych byl přesný, a senátní verze je v jednom shodný, že nezohledňuje stávající výši penze konkrétního důchodce. Je tam jiná podmínka. Buď 85 let, nebo 25 let v penzi. Paní ministryně kroutí hlavou, tak já jsem tam nenašel, že ten návrh sněmovní či senátní verze je navázán na stávající výši penze. Možná se pletu, vy říkáte, že to tam není, ale já myslím, že tam žádná podmínka není, je tam buď věk, nebo délka pobírání důchodu.

Přijde mi komické, když stát i podle stanoviska kontrolního nálezu NKÚ vynakládal miliardy a miliardy na informační systémy, aby mi někdo v roce 2018 vážně tvrdil, že IT systém nezná datum nástupu do penze! Pokud ano, pak je to fatální selhání těch, kteří tam ty IT systémy nakupovali. Přijde vám to normální v roce 2018, že nevíme, kdy někdo nastoupil do penze? Paní ministryně říká, že by se to muselo projít individuálně. Já s tím nesouhlasím, já myslím, že to není tak velká úprava softwaru. Možná tím, že jsem původní profesí programátor, ale otestovat jedno datum a rozhodnout ano, nebo ne, plus tisíc, nebo plus nula, není tak komplikované a není to zakázka za miliony nebo desítky milionů. Je to poměrně triviální. Pokud je pravda, že to ty systémy neumožní.

Další dotaz... To je potom složité, když paní ministryně neslyší dotazy... Jaká je průměrná délka pobírání starobního důchodu v České republice? Když paní ministryně tu odpověď řekne, tak pochopíte logiku návrhu senátní verze. Pokud je vám to jedno, tak samozřejmě můžete technokraticky říct - je to vlastně úplně jedno, náš systém to neumožní. Ten senátní návrh vychází i z parametrů pomoci zejména ženám, které naprostou většinu svého produktivního pracovního života strávily v komunistické éře a neměly a nemohly mít reálnou šanci si vydělat a získat vysoké penze. Paní ministryně říká, že to není systémové. No, to není. To se nebudeme přít. Ale lepší něco než nic a lépe později než nikdy. Paní ministryně těmto ženám, které by mohly pobírat tisíc korun měsíčně od ledna, říká: Milé dámy, jste sice už 20 let v penzi, já vnímám velký problém, že máte nízké penze, mohly jste dostávat tisíc korun měsíčně víc, ale ne, milé dámy, já mám pro vás lepší řešení, budeme na tom pracovat systémově a přijdeme se skvělou důchodovou reformou. - Otázka je kdy. Kdy s ní vláda přijde, pro jakou reformu získá politickou podporu v obou komorách. A opět paní ministryně, když bude odpovídat na tuto otázku, by měla uvést průměrnou dobu pobírání starobního důchodu a říct, kdy odhadne, kdy by prosadila, kdy by mohla být schválena důchodová reforma, koho reálně ze stávajících žen, které pobírají tyto nízké důchody, by se to mohlo týkat a koho už bohužel ne.

Takže samé výmluvy. Paní ministryně zapomněla říct ten hlavní důvod. Hlavní nedostatek senátního návrhu. A ten je jednoznačný - nepřišel s tím nikdo ani z ČSSD, ani z hnutí ANO. A to se neodpouští. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. S přednostním právem paní ministryně financí, poté s přednostním právem pan předseda Okamura a poté s přednostním právem pan Gazdík. Ještě připomínám, neotevřel jsem ještě rozpravu a nejsou možné ani technické připomínky, jenom faktické poznámky. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení vládní kolegové, dámy a pánové, před necelými dvěma měsíci jste v tomto sále drtivou většinou 130 ze 132 přítomných poslanců schválili důchodovou novelu, která počítá s meziročním navýšením průměrného důchodu o 918 korun měsíčně, tedy 11 016 korun ročně a která navíc seniorům nad 85 let přináší ještě dalších tisíc korun měsíčně. Zdálo se, že historicky nejvyššímu navýšení důchodů tak už mnoho nebrání, a ačkoliv jako ministryně financí plně vnímám tíhu 38 mld. korun, kterou tento návrh pro státní rozpočet představoval, odcházela jsem ze sálu s pocitem, že se podařilo něco nezpochybnitelně dobrého, užitečného a potřebného. Nepochybuji, že podobné pocity si odnesla naprostá většina z vás, neboť ze 130 pánů poslanců a poslankyň, kteří pro vládní návrh hlasovali, je tady přítomna většina i dnes.

Hlasování o podobě důchodů patří nepochybně k nejexponovanějším okamžikům jednání Poslanecké sněmovny. Nestává se zase tak úplně často, aby rozhodnutí učiněná v tomto sále měla tak bezprostřední, srozumitelný, jednoduše kvantifikovatelný a poměrně rychlý dopad na životní úroveň milionů občanů, seniorů žijících v České republice. Každý z nás je v tomto ohledu v přirozeném střetu zájmů, protože každý z nás se bude za své rozhodnutí zpovídat svým rodičům, prarodičům, sousedům či přátelům, kteří patří mezi 2,5 mil. těch, o jejichž měsíčním příjmu budete hlasovat.

Možná právě ty zaostřené objektivy, ta mimořádná exponovanost tématu, ta příležitost být u toho je tím skutečným důvodem, proč se tady po necelých dvou měsících scházíme nad stejnou novelou znovu. Přála bych si, abychom dnes mohli z tohoto sálu odejít s tím, že jsme nepodlehli na první pohled líbivé zákonodárné tvořivosti a vládní novela zůstala zachována v podobě, ve které odešla do Senátu, který ji sem vrátil s návrhem na několik zásadních úprav. Přijetí těchto úprav by však ve výsledku vedlo k řešení jen velmi obtížně realizovatelnému, k řešení dražšímu a hlavně k řešení méně - opakuji - méně spravedlivému.

Proč k řešení obtížně realizovatelnému? Senátní pozměňovací návrh má legislativní nedostatky a je v zásadě neproveditelný. Rozhodující okamžik pro vznik nároku na zvýšení důchodu o dalších tisíc korun dle senátního návrhu je 25 let od první splátky důchodu, a to bez jakéhokoli upřesnění. Naopak vládou navrhovaná hranice vychází z věku seniora, konkrétně dosažení 85 let. Zásadní rozdíl z hlediska provedení spočívá v tom, že zatímco věk seniora je v IT systému MPSV sloužícímu k výplatám důchodu sledovanou veličinou, jejímž přenastavením je možné relevantní soubor vygenerovat, první splátka důchodu ve stávajícím systému sledovanou veličinou není, a proto podle tohoto parametru nelze vyhledávat, jak uvedla ministryně práce a sociálních věcí. Nejde o nepřehlédnutelnou maličkost, ale o nedomyšlený důsledek kreativity zákonodárce, v jehož důsledku by pracovníci České správy sociálního zabezpečení museli procházet miliony jednotlivých spisů a vyhledávat toto datum ručně. A pokud Ministerstvo práce a sociálních věcí považuje tento problém za tolik závažný, že by to vedlo - cituji - ke kolapsu důchodového systému, který by postihl jak vyřizování nových žádostí o důchody, tak i žádostí o jejich úpravy, domnívám se, že je na místě zpozornět a zamyslet se, jestli našim seniorům přece jen více nepomůže souhlasit s vládní předlohou, kterou už Poslanecká sněmovna schválila.

Tyto závažné technické problémy však nejsou tím hlavním důvodem, proč nemůžeme vyslovit, nebo já doufám, že nevyslovíte, s navrženými změnami souhlas. Není tím dokonce ani rozpočtový dopad, který by představoval zhruba navýšení o částku dvě miliardy korun, a to říkám i s vědomím toho, že dvě miliardy nejsou tak malá suma, kterou lze mávnutím pera připsat na vrub mandatorním výdajům státního rozpočtu.

Přejdu tedy k tomu nejzávažnějšímu, o čem by dnešní diskuse měla být. Návrh Senátu je totiž oproti Sněmovnou schválenému znění méně spravedlivý. V některých případech by způsoboval opravdu velmi obtížně obhajitelné sociální situace a distorze. Cílem vlády od začátku je kompenzovat nejstarším důchodcům zvýšené životní náklady, které přicházejí přirozeně s vyšším věkem, jako jsou zejména náklady na dopravu či lékařskou péči. Proto jsme navrhli zvýšení starobních důchodů o tisíc korun měsíčně všem seniorům starším 85 let. Senátní návrh naproti tomu zcela nelogicky a nesystémově chce zvýšení o tisíc korun pro ty, kterým uplynulo od první splátky důchodu více než 25 let. Došlo by tak například k potrestání všech, kteří pracovali či pracují déle i po dosažení důchodového věku a do systému tak přispívají více prostředky a čerpají z něj kratší dobu, tedy všech těch, kteří se rozhodli svůj odchod do starobního důchodu odložit. Je zjevné, že senátní návrh podporuje tedy přesně opačné uvažování a chování občanů než to, k jakému stát chce motivovat.

Dle pozměňovacího návrhu by měla být u všech důchodců sledovaná pouze doba, která uplynula od první splátky, a nerozlišuje typ zvyšovaného důchodu. Zvýšení důchodu by se dočkal například 45letý příjemce invalidního důchodu prvního stupně, který mu byl přiznán ve 20 letech. Naopak mnozí by na zvýšení dosáhli ve věku mnohem vyšším, než je 85 let. Dovolte mi příklad z praxe a ze života. Obrátil se na mě svým dopisem občan, kterému je 91 let. Vzhledem k tomu, že pracoval do 68 let, tak by na zvýšení o tisíc korun nedosáhl. Jde přitom právě o člověka, který tyto prostředky potřebuje nejvíce, protože jak víme, náklady zejména na léky se v takto pokročilém věku zpravidla radikálně zvyšují. Je na každém z nás, aby si odpověděl na otázku, jak mnoho má takováto podoba novely s proklamovanou spravedlností skutečně společného.

Vážené dámy a pánové, já vůbec nepochybuji, že každý si přeje pro naše spoluobčany v důchodovém věku co nejdůstojnější podmínky. Mnoho našich důchodců dává většinu své penze na léky a nájem a pak už jim nezbývá dostatek peněz na uspokojení základních životních potřeb. Přitom si za svoji celoživotní práci a péči o rodinu a blízké zaslouží důstojný život. Cesta, kterou navrhuje vláda, tedy valorizaci v průměru o 918 korun znamená, téměř dvakrát větší valorizaci, než k jaké došlo v roce 2018, ta byla 475 korun, třikrát větší valorizaci, než k jaké došlo k 1. lednu 2017, to bylo 308 korun, a pro připomenutí, 25krát větší valorizaci, než k jaké přistoupila Nečasova vláda od 1. ledna 2014, to bylo 45 korun. Je to cesta správná, odpovědná, spravedlivá a funkční. Je to cesta, která nebyla ušita horkou jehlou, za kterou se nikdo z nás nemusí stydět a která není jen tím laciným gestem, které možná na první pohled zaujme, ale zanechá po sobě více hořkosti než skutečného dobra.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců z hnutí ANO.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Znovu zopakuji, že jsme vlastně ještě před vyjádřením zpravodajů. Nicméně každý s přednostním právem má samozřejmě právo na své vystoupení. Nyní přednostní právo pana poslance Okamury, poté pana poslance Gazdíka a potom pan Stanjura pustil před sebe paní ministryni. Takže nyní pan Okamura. Připraví se pan Gazdík, poté paní ministryně.

Dovolte mi přečíst omluvy. Z rodinných důvodů se omlouvá Martin Kolovratník. Bez udání důvodu se omlouvá paní poslankyně Pavla Golasowská.

Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem rád, že se dnes ve Sněmovně scházíme opět nad návrhem, který principiálně vychází z programu SPD, tedy nad návrhem zvýšit důchody pevnou částkou. Poslanci hnutí SPD podpoří senátní verzi, jelikož přidává většímu množství seniorů. To horší ale je, že tu ostatní řeší, zda důchody zvýšit jen těm, co dosáhli 85 let, anebo také těm, co jsou v důchodu 25 let. My v SPD jsme pro každé zvýšení důchodu. Ale samozřejmě jako obvykle, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. SPD navrhuje zavést minimální důchod ve výši minimální mzdy, to znamená, letos by to bylo například 12 200 Kč, a od této částky dále zásluhově, a to pro všechny typy důchodců, tedy i pro ty invalidní, kteří dodnes žijí v bídě doslova jako žebráci. To, co chceme, je, aby se v první řadě zvýšily nejnižší důchody. Samozřejmě mluvím o slušných lidech, nikoli o těch, kteří byli v produktivním věku práceschopní a záměrně dlouhodobě nepracovali.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie považuje za jeden z klíčových problémů zajištění důstojného života lidem, kteří celý svůj produktivní věk pracovali, a tedy odváděli státu daně a pojištění. Dnes jsou v chudobě statisíce důchodců, jejichž důchod objektivně nestačí na základní životní potřeby. Opakuji, na základní životní potřeby - tedy nájemné, energie, služby, potraviny a náklady spojené s udržením zdravotního stavu. Ještě tíživější je situace seniorů, kteří ztratí životního partnera.

Snad všechny dosavadní vlády deklarovaly zájem na realizaci důchodové reformy, ale vždy to byla nakonec jen slova a činy chyběly. Podívejme se na statistiku. Statisticky mají nejnižší důchody tzv. starodůchodci. O tento rozdíl, tedy že ti starší mají méně peněz, se postarala vláda ODS za ministrování pana Vodičky. Díky špatně nastavenému systému valorizace, který neřešily ani další vlády ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a dalších, se s léty rozdíl mezi důchody prohluboval. Díky preventivnímu navyšování se přidávalo nejvíce peněz těm, co měli nejvíc peněz, a nejméně peněz dostávali ti, co měli nejmenší důchody. Tento absurdní systém pokračuje dodnes, i když po našem letitém volání po nápravě vlády občas nárazově přidávají důchodcům i pevnou částkou. Valorizace důchodů jsou nesystémové a nepředvídatelné, to je bohužel současný stav, záleží pouze na náladě politiků, a jsou samozřejmě hloupé a nespravedlivé.

My v SPD prosazujeme změnu a žádáme jasnou důchodovou reformu. V minulém volebním období jsme se o ni marně pokoušeli, ale ukázala se totální neschopnost tehdejší ministryně Marksové za ČSSD, která nejprve sestavila důchodovou komisi, která měla reformu připravit a projednat, ale tato komise se nebyla schopna dobrat žádného závěru a nakonec se rozpadla. Připomenu, že to bylo za vlády hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL, a plně se tak ukázala totální neschopnost těchto tří stran vyřešit problematiku nízkých důchodů.

To, o co by nám mělo přece jít, je navýšit nejnižší důchody v prvé řadě a klíčem pro zvyšování důchodů by neměl být jen věk anebo doba strávená v penzi, ale také výše důchodu, a to nejen starobního, ale také invalidního. Navzdory zažité tradici je starobní důchod v principu sociální dávka, kterou garantuje stát, a jejím účelem je, aby lidé měli zajištěno důstojné stáří. I proto má princip zásluhovosti dnes své meze. Výše důchodu totiž nevychází pouze z bývalého příjmu důchodce, ale primárně z možností státu, protože stát ho platí a bude platit z toho, co má, a úkolem státu je, aby lidem zaručil minimálně slušný život, aby lidé měli na bydlení, jídlo, teplo a léky. Miliony lidí u nás žijí ze dne na den. Nemají šanci se připojistit, nemají šanci nějak výrazně investovat. Tito lidé - prodavačky, pošťáci, zdravotní sestry, ale také třeba knihovnice, školníci, tisíce lidí v dělnických profesích, v kultuře a dalších podfinancovaných oblastech - vydělávají strašně málo, ale naší zemi dávají sakra hodně! Dnes a denně tuto zemi zvelebují a pracují pro nás všechny. Za odměnu, a to říkám v uvozovkách, mají pak nejnižší důchody a hloupé kecy mnoha politiků, že se mohou připojistit. A také veškeré jinými politiky navrhované pseudoreformy důchodového systému stojí na bláznivém předpokladu, že lidé si prostě na důchod připlatí. Nepřiplatí, protože tu máme statisíce lidí, kteří každý den poctivě pracují, vychovávají děti a žijí přitom na hraně svých příjmů. Je to naopak. Před námi je velká sociální katastrofa. Například až do důchodu začnou ve větším množství odcházet živnostníci, tzv. OSVČ, kteří si platili zákonné minimum. Velká část z nich - drobní řemeslníci, nádeníci - nemají žádné úspory a důchod, který je čeká, jim nebude stačit ani na jídlo, natož na bydlení. V tomto ohledu je nutné udělat mnohem víc než jen tu a tam před volbami přihodit dva tisíce stoletým a tisíc korun pětaosmdesátiletým seniorům.

Co s tím? Jak jsem již říkal, SPD navrhuje zavést minimální důchod ve výši minimální mzdy, to znamená, například letos by to bylo 12 200 korun minimálního důchodu a od této částky dále zásluhově, a to pro všechny typy důchodců, tedy i pro ty invalidní. A opakuji, že mluvím o slušných lidech, nikoliv o těch, kteří byli v produktivním věku práceschopní a záměrně dlouhodobě nepracovali.

Kde na to vzít? Stát se musí naučit vydělávat. Podívejme se třeba na Budvar, a třeba OKD panu Bakalovi vydělalo sto miliard. Ty peníze mohl mít stát. Každý den vysávají Českou republiku nadnárodní firmy, které odklánějí miliardy do zahraničí, a vládní politici s tím odmítají cokoliv dělat a zároveň před lidmi pláčou, že nejsou peníze. Stamiliony tečou také do politických neziskovek, které mají nulový přínos. O další miliardy stát přichází špatným hospodařením na ministerstvech. To jsou zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu. Například jen v několika zkoumaných IT zakázkách ve výši nejméně 1,3 mld. korun zadaných za ministryně Marksové z ČSSD na MPSV přichází stát kvůli špatně uzavřeným IT smlouvám každý den o milion korun. A paní exministryně nemá žádnou přímou hmotnou odpovědnost. To je to, po čem my v SPD voláme - přímá hmotná odpovědnost těch, kteří hospodaří s veřejnými prostředky.

Ano, ČR je bohatá, ale nadnárodní firmy a další z ní tahají miliardy, a namísto aby se vláda postarala, aby tyhle peníze zůstaly u občanů, aby stát mohl zajistit slušný život starým lidem, invalidům a dalším slušným potřebným lidem, rodinám s dětmi, tak žebráme o dotace v Bruselu, které nakonec rozeberou jen ti bohatí. Firmy v ČR, stát i naši občané umí vydělat na slušné důchody. Problém je, že v dnešní realitě EU vyděláváme na slušný důchod Němcům, Francouzům a dalším, kteří nepracují více než Češi a Moraváci, ale mají to štěstí, že jejich firmy a země jim umí přidat z peněz za práci lidí v ČR. A to je tvrdý ekonomický fakt, se kterým bychom měli něco dělat, a měli bychom si uvědomit a měli by si ho v prvé řadě uvědomit naši drazí, a to doslova drazí, vlezbruselisté.

Naše hnutí SPD prosazuje kroky, které povedou k úpravám nedostatků současného systému. Především odmítáme zpochybnění zásadní úlohy prvního pilíře důchodového systému. Ten musí zajistit garanci důstojného života pro lidi s nejnižším důchodem. K tomu je nutné jeho případné vícezdrojové financování. Právě nejnižší důchod je zásadní pro posouzení životní situace důchodců a kvality důchodového systému. Jsme pro vysokou míru sociální solidarity v prvním pilíři a jsem přesvědčen, že tento princip akceptují i lidé s vyšším příjmem. Znovu opakuji, že SPD chce prosadit princip, že nejnižší důchod je nutné pevně svázat s výší minimální mzdy. V obou případech jde o podobnou sociální garanci státu a doufám, že přesvědčíme i vás poslance jiných politických stran, abyste nám tento náš návrh pomohli prosadit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S přednostním právem nyní vystoupí pan předseda Gazdík, po něm paní ministryně Maláčová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Gazdík: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, scházíme se k mimořádnému jednání Sněmovny kvůli velmi závažné věci. Věci, která ovlivní jak ty nejchudší a nejslabší, což jsou občané důchodového věku, tak ovlivní v mnohém případě budoucí generace. Je dobře, že jsme se dostali k nějakému návrhu, který skutečně přidá v době ekonomického růstu výrazným způsobem důchodcům.

A já si dovoluji poděkovat senátorům, kteří přišli také s tím pozměňovacím návrhem, protože z mého pohledu, a hnutí STAN pro něj zvedne ruku, jednomyslně je ten senátní návrh mnohem spravedlivější. Je mnohem spravedlivější zejména k ženám. Kdo z vás zná ženy důchodkyně ve svém okolí, tak ví, že jednak se průměrně dožívají vyššího věku než my muži, jednak jsou na tom právě v tom vyšším věku sociálně mnohem hůře než zbývající skupina důchodců. Velmi mě překvapuje, že právě za tuto změnu neplédují dvě ženy ve vládě, a to ministryně - jak ministryně práce a sociálních věcí, tak ministryně financí. Ministryni financí bych ještě rozuměl, protože skutečně jsou to dvě miliardy navrch, ale je to jakési skutečně, byť malé, napravení té nespravedlnosti, která na ženách důchodkyních je páchána už mnoho let. Paní ministryně, byť je ve vládě nová, práce a sociálních věcí, používá už stejné argumenty jako většina: když něco nechceme, tak řekneme, že připravíme nové řešení, systémovější řešení, lepší - a moje mnohaletá zkušenost ze Sněmovny je, že se pak nestane vůbec nic. Žádné řešení nebude a v 99 % případů na něj nedojde.

My se nacházíme v době, kdy je rekordně nízká nezaměstnanost, ekonomika doposud rekordně rostla a to poprvé po mnoha letech způsobilo přebytek i důchodového účtu. Toto zvýšení důchodového účtu vlivem velmi nízké nezaměstnanosti a vlivem ekonomického růstu ale nemusí trvat věčně. A každý, kdo zná trochu ekonomické cykly, tak ví, že jistě trvat věčně nebude, a nechci být špatným prorokem, ale možná již brzy to přebytek skutečně nebude.

To, co my, Starostové, požadujeme, je, aby vláda přišla ne s tím systémovým řešením, ale se skutečnou důchodovou reformou. Předchozí vláda jednu důchodovou reformu zrušila. Slíbila, že za ni předvede v té komisi náhradu. Nestalo se. Dokonce pan ministr Babiš, dnes pan premiér Babiš, kdysi slíbil, že do půl roku přijde se svým řešením důchodové reformy. Dodnes jsme ji neviděli.

Není mnoho, v čem se s panem kolegou Okamurou shoduji, ale v jedné věci, kterou řekl, se s ním shoduji. Před námi je skutečně velká sociální katastrofa. Moje generace čtyřicátníků a generace třicátníků, když si vezmete počty lidí v té generaci, je před velkou katastrofou, a vláda vypadá, že ji chce odsunout někdy na dobu, kdy už ji to vůbec zajímat nebude, kdy každá další vláda to bude řešit jenom mnohem hůř a hůř.

A proto se vás, paní ministryně práce a sociálních věcí, i vás, pane premiére, ptám: Jaký je termín předložení důchodové reformy do Sněmovny? Prosím, řekněte nám termín, kdy tu důchodovou reformu chcete v tomto volebním období předložit - jasně a konkrétně! Prosím, kdy to je? Je to za měsíc? Za půl roku? Za rok? Stihneme ji v tomto volebním období schválit?

A pak vás chci požádat ještě o jednu věc. Byla tady jedna důchodová reforma, kterou vláda Petra Nečase prosadila ve Sněmovně, a pak přišla jiná vláda a bez náhrady ji zrušila. Prosím, pojďme o té důchodové reformě diskutovat. Přizvěte opozici, která je dnes opozicí, ale příště může být vládní koalicí, přispějte k diskuzi. Protože to, co důchodový systém potřebuje nejvíc, je stabilita. A není možné, aby jedna vláda něco zaváděla a jiná to rušila. Proto vás vyzývám, pojďme ty otázky společně s opozicí řešit. My Starostové jsme na to kdykoliv připraveni.

A znovu vás žádám, pane premiére či paní ministryně, prosím, jaký je termín předložení důchodové reformy do Sněmovny? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem nyní paní ministryně Maláčová, po ní s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že se tady - prostřednictvím pana předsedajícího na pana předsedu Stanjuru - míchají jablka a hrušky dohromady a že se tady hází čísly, která tady spolu ale vzájemně nesouvisí. Proto bych ráda tu debatu strukturovala a upozornila na to, že IT systémy na Ministerstvu práce a sociálních věcí jsou funkční. K čemu ale došlo? Senátoři si spletli pojmy, vymysleli si nové a místo toho, aby začali pracovat s pojmy, s kterými naše IT systémy běžně pracují, jako je datum přiznání penze, tak si vymysleli datum první splátky důchodu. To je potřeba uvést na pravou míru. Když chci nějakým způsobem měnit kompletní systém, tak nebylo by nic jednoduššího, než přijít za Českou správou sociálního zabezpečení, zeptat se, s jakými pracuje pojmy, a potom od těchto pojmů odvést těch 25 let. To by bylo velmi jednoduché řešení, funkční, a pak by nemohl nikdo říct ani slovo.

Druhá věc. Vládní návrh je spravedlivější, už jsem to zmiňovala. Je odvinut od těch 85 let, protože to je hranice věku, kdy i podle mezinárodních měřítek lidé potřebují více péče, mají větší náklady a výdaje na zdravotní pomůcky a také léky. A samozřejmě je to věková skupina obyvatel, takzvaných starodůchodců.

Další věc. Velmi oceňuji, že ODS v sobě objevila sociální citlivost a stará se o naše důchodkyně a důchodce. Škoda jen, že se tak nechovala, když byla u vládní odpovědnosti.

Takže bych to shrnula. Ten úmysl byl dobrý, bohužel je špatně napsaný. Senátní pozměňovací návrh je nespravedlivý k těm, co déle pracovali, neřeší postavení žen a jejich nižší důchody a může způsobit kolaps výplaty důchodů všem důchodkyním a důchodcům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Stanjura. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Paní ministryně je ve funkci pár dnů, ale vystoupila jako zkušená politička. Všimněte si, že jsem jí dal pět konkrétních dotazů - a kolik jsme se dozvěděli odpovědí? Nula. Zato se stará o politiku mé politické strany. Ale proč ne? Možná poloviční odpověď proč 85 let a proč ne 84. I podle mezinárodních srovnání. Jakých? Kde je nějaká statistika, kde je nějaká studie, proč je 85 spravedlivější než 84? Já tomu nerozumím.

Na ty počty žen, kterých by se to týkalo, těch 25 let - vy jste říkali, že se to týká pouze starodůchodců. Takže paní ministryně, ti, kteří jsou 25 let v penzi, nejsou starodůchodci? Nejsou starodůchodci ti, kteří šli do penze v roce 1993? Podle toho, co jste řekla, ne.

Paní ministryně financí odchází. Je to hrozná škoda. Ona tady řekla několik věcí. (Ministryně se vrací.) Jsem rád, že se rozmyslela. Děkuji, paní ministryně.

Jedním z argumentů, které padaly v Senátu, byly rozpočtové dopady a jsem rád, že se shodujeme s paní ministryní, že ten rozpočtový dopad není v této chvíli významný. Mnohem větší rozpočtový dopad má zvýšení z 9 % na 10 % základní výměry starobního důchodu. Takže jsem rád, že to padlo. Ale obě paní ministryně tady říkaly větu, která není pravdivá. Já bych chtěl, aby mi ji vysvětlily. Paní ministryně financí řekla, že penzisté mají velké výdaje na ty doplatky na léky. Paní ministryně financí, můžete nám říct, kolik je maximální roční doplatek pro seniory nad 65 let ročně a kolik nad 70 let? To je řečnická otázka. Nad 70 let je to 500 korun ročně. A o tomhle, o těch 500 korunách ročně, řekne paní ministryně financí úplně vážně v rozpravě o penzích, že to tvoří jednu z významných částí výdajů seniorů, 500 korun ročně nad 70 let. A ten návrh Senátu se jistě týká seniorů nad 70 let. Já to nezpochybňuji, že tito naši senioři mají zdravotní problémy a musí čerpat zdravotní péči. Ale to je dávno ošetřeno, tak neříkejte, že mají vysoké náklady, když to prostě není pravda. 500 korun ročně paní ministryni práce a sociálních věcí možná připadá hodně, ale není to v této debatě relevantní.

Pak jsem se tady od obou ministryň dozvěděl, jak práce a sociálních věcí - a u té je to zejména pikantní -, jak je nespravedlivé, že senátoři navrhují někomu, kdo je v invalidním důchodu, je mu 45 let, přidat tisíc korun, že je to nespravedlivé. Opravdu? Ti, kteří jsou v invalidním důchodu, nejsou to ti, kterým okolnosti nepřejí to, aby mohli mít vyšší příjmy? Těm máme říkat, že je to nespravedlivé, když jsou 25 let v invalidním důchodu? Já bych s nimi neměnil, i tak mají těžký život. A říct, že se zvedne důchod těmto lidem o tisíc korun, že je nespravedlivé? Vůči komu, vůči čemu? Když to není rozpočtově významné, podle slov Ministerstva financí. To jsou neuvěřitelné věty. Protože se hledají zástupné argumenty.

Miliony spisů budou muset ručně procházet pracovníci správy sociálního zabezpečení. To prostě není pravda. Pominu to, že se to dá softwarově upravit. Vyjdu z předpokladů, které říkají obě ministryně. Máme sice IT systémy za miliardy, ale neumíme to, musíme to dělat ručně. Ale to nejsou miliony. Tam je ta podmínka 25 let v penzi. A neříkejte, že nejsou spisy k těm jednotlivým penzistům. Nevedeme spisy pro jednotlivé penzisty? No vedeme spisy, ne? Takže to nejsou všichni penzisté. Všichni, kteří jsou 24 roků a méně penzisty, těch se to netýká. A těch je naprostá většina. Takže používejme racionální argumenty. Ale zatím jsem žádné neslyšel kromě toho, že IT systémy - a vaše stranická kolegyně, bývalá paní ministryně Marksová, nám tady roky říkala, jak všechny systémy dala do kupy po tom Drábkovi, kterému to nešlo. Ona to dala za ty čtyři roky do kupy. Všechno! Pak si přečtu zprávu NKÚ, která je trošku jiná, v kterém mimochodem v čele stojí taky bývalý člen sociální demokracie, tak těžko může být obviňován někdo, že je to z politických důvodů. A najednou slyším, že to nejde, že IT systém to neumí. Ale to je fakt triviální věc. A pokud to neumí, tak se to určitě dá do programu ještě do konce roku.

Takže když to shrneme. Rozpočtové dopady jsou zhruba 2 miliardy, což v rozpočtu ne že to je zanedbatelná částka, ale je to částka, s kterou si rozpočet poradí. Když se podíváte zatím na pracovní verze státního rozpočtu, které projednává vláda, dáte si tu práci a podíváte se to toho eKLEPu, tak zhruba o 100 miliard se zvyšují odhadované příjmy, zatím. Souhlasím, že je to návrh, ale určitě to nebude 10 miliard v rámci projednávání. Spíš si myslím, že vláda použije standardní metody, aby dodržela plánovaný deficit a současně uspokojila některá ministerstva. Pak ještě do toho 30. září zvýší odhad příjmů, aby pak řekli ano, ten 50miliardový deficit jsme dodrželi. Ale uvidíme. Možná se pletu a možná budu příjemně překvapený.

Pak jsme se dozvěděli, že je to nespravedlivé, protože bychom pomohli invalidním důchodcům, kteří jsou v invalidním důchodu už 25 let. Pak jsme se dozvěděli, že to není spravedlivé. Že to sice dopadne především na ženy, ale že příště to bude lepší a systémovější.

A já zopakuji ty dotazy, paní ministryně práce a sociálních věcí. Kolik je průměrná doba čerpání starobního důchodu? Kolika důchodců, mužů i žen, se týká sněmovní verze a senátní verze? A proč si myslíte, že když se přidá tisíc korun zhruba 140 až 160 tisíc seniorům, že je to nespravedlivé? Takže čím méně přidáme, tím je to spravedlivější? Čím užší bude ta skupina lidí...

Paní ministryně financí tady bojovala, jako by někdo navrhoval zamítnout sněmovní verzi. Senátní verze vylepšuje sněmovní verzi. Nezaznamenal jsem, že by kterýkoliv klub avizoval, že když neprojde senátní verze, nepodpoří sněmovní. Máte pravdu. Ta většina byla opravdu významná. Větší než ústavní. A také jste zapomněla říct, já myslím, že je to třeba připomenout, že podobné návrhy, 25 let či 20 let, se hlasovaly jako pozměňující. A tam k přijetí chybělo pár hlasů, méně než deset, aby ty pozměňující návrhy... A my jsme je přednášeli už ve Sněmovně, ale současně jsme říkali, že pokud neprojdou, neznamená to, že nepodpoříme zbytek. To platí i dneska. Takže není pravda, jak tady říkala paní ministryně financí, že je ohroženo rekordní zvýšení. Není. Buď se to bude týkat 200 tisíc lidí, těch tisíc korun navíc, nebo 350 tisíc. To je to, o čem jednáme. Nejednáme o tom, že by nebylo zvýšení z 9 na 10 procent základní výměry. To akceptovala naprostá většina Sněmovny. Akceptoval to Senát. Takže to není ohroženo.

Místo 85 let je podle mě spravedlivější návrh, který schválil Senát. Nedozvěděli jsme se ta čísla od paní ministryně práce a sociálních věcí. Ona ví, že to je nespravedlivé, a není schopná nebo ochotná... Ona je schopná, není ochotná ta čísla říct na mikrofon. Tak já se ptám podruhé. Proč 85 let? Obecný - počkejte, jak to říct slušně, abych použil nespisovné slovo, slangové. Obecné tvrzení, že podle mezinárodních srovnání je to ta správná doba, mně nestačí. Stačí mně třeba odkaz ně nějakou studii Světové banky, nebo něčeho. Já si to pak vyhledám, podívám se, že v 84 jsou ještě v pohodě senioři. Nebo dáma, která šla v 53 do důchodu, 25 let je starodůchodcem, je jí 78 a je v pohodě. A není spravedlivé jí přidat, jak navrhuje Senát. Naproti tomu muž, který byl v 65 v manažerské pozici, má vysoce nadprůměrný důchod, dostane tisíc korun navíc měsíčně proti této ženě. A to je spravedlivé. No, mně to přijde absurdní. Nevím, jak vám. Myslím si, ale kdyby je to napadlo a přišla s tím vláda nebo sociální demokraté, tak to paní ministryně obhajuje. A říká, jak je to spravedlivé. Protože současně říkat, existuje problém, že ženy mají nižší důchody, a já souhlasím s tím, že problém je v tom, že mají nižší mzdy, to je samozřejmě logické, ale pro ty dámy, které už v té penzi jsou, to už nevyřešíme tím, že budeme řešit odměňování těch, které dneska pracují. Ale milé dámy, počkejte, paní ministryně někdy přijde se systémovým řešením v rámci důchodové reformy. Slibem nezarmoutíš, ale pro tyto dámy je to úplně k ničemu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě nejsme v rozpravě, abychom se k ní... Zatím mluvili jenom kolegyně a kolegové s přednostním právem. Abychom se k ní dostali, tak se ptám, zda se chce k předloženému pozměňovacímu návrhu Senátu vyjádřit zpravodaj garančního výboru, což byl výbor pro sociální politiku pan poslanec Jan Bauer v této fázi. Nemá zájem, vyjádří se až v rozpravě. Stejnou otázku kladu zpravodaji rozpočtového výboru, který se tím také zabýval, panu poslanci Kamalu Farhanovi, zda chce v této fázi vystoupit. Není tomu tak.

Takže mohu otevřít rozpravu, což právě činím. A v rozpravě jako první vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za to obsáhlé entrée, ale úlohu jste mi nezjednodušili.

Na začátku řeknu jednu věc, kterou potom možná ještě budu několikrát opakovat. Kdo bude hlasovat pro senátní návrh zákona, ten podpoří ty, nebo většinu těch, co mají dneska nejnižší důchody. Nejnižší důchody. Ten, kdo bude hlasovat pro vládní verzi zákona, tak z té skupiny těch, co mají nejnižší důchody, vyjme zhruba 130 tisíc důchodkyň matek, které mají v této zemi vůbec nejnižší důchody. Aby bylo jasno, o čem se bavíme a o čem budeme hlasovat.

A nyní k některým argumentům. Když jsme do Senátu dostali vládní verzi zákona, tak jsme se rovněž zabývali tím, co tady říkal pan předseda poslaneckého klubu občanských demokratů Stanjura. Proč 85 let? Je to tak, že žádný racionální reálný důvod neexistuje. Nikde jsem nenašel studii, že ti, co jim je 85 nebo 86 let, už sociální služby potřebují a musí více platit a ti, co mají 84 nebo 83 roků, že je již nepotřebují. To je jinak. Tuto věc, jak kdo a jak intenzivně potřebuje sociální služby nebo zdravotní péči, mají řešit zákony a pravidla, která se týkají těch služeb a jejich dotací. To máme zpracováno. A řešit to tím, že řekneme: těm, co je 85 let a více, těm budeme přidávat, protože potřebují více sociálních a zdravotních služeb, a těm, co je méně, nebudeme přidávat, protože to nepotřebují, je nesmysl, absurdita, viz vysvětlení ohledně např. zastropování příplatků na léky.

Teď k tomu, když se podíváte a přijmete 85 let, my jsme v Senátu žádnou jinou možnost neměli, tak člověk, kterému je dnes 85 let, se narodil v roce 1933. Když to byl muž, tak šel do důchodu v šedesáti letech. To znamená, šel do důchodu v roce 1993. Jinými slovy, jeho důchod se vypočítával podle zákona, který jednak vzal v úvahu to, co bral za socialismu, a potom část těch let, to, co bral po roce 1989. Ten důchod, který má, je poměrně nízký. A ještě nižší důchod má žena, která šla do důchodu v roce 1993, protože ženy měly už tehdy menší mzdy než muži, a ženy, které šly do důchodu v roce 1993, většinou měly kratší dobu, která se započítala do výpočtu důchodu, a pro ně nevýhodnější. V průměru řekněme vezměme si ženu, která šla do důchodu v 55 a vychovala tím pádem dvě děti. To znamená, je to žena, které je dneska 80 let a narodila se v roce 1938. Ta žena, protože vychovala dvě děti, šla do důchodu v 55, čili v roce 1993. Protože část doby byla na mateřské dovolené, tak ten její důchod byl nižší v průměru prosím o dva tisíce korun. Čili my dneska jsme v situaci, kdy máme osmdesátiletou ženu, která vychovávala dvě děti, šla do důchodu v roce 1993, a pětaosmdesátiletého muže, který možná také vychovával, ale je mu dneska pětaosmdesát a má vyšší důchod, protože bral více a šel také do důchodu v roce 1993. A my teď říkáme, ty milý muži, kterému je pětaosmdesát let a více, my ti přidáme tisícovku, a on bude mít ne o dva, ale už o tři tisíce korun více, než má ta žena, které je dneska osmdesát let, vychovala dvě děti a šla do důchodu ve stejný okamžik jako ten muž, protože šla v pětapadesáti. To je ten princip. A to je ta nespravedlnost. To je absurdita!

A těch žen, když se zeptáte, kolik jich je, to se dá dohledat z veřejných zdrojů, tak je jich zhruba 130 až 135 tisíc v průměru. To číslo 145 tisíc potom vysvětlím, to je... Tak to vypadá a tuhletu skupinu lidí, důchodkyň matek s nejnižšími příjmy, s nejnižšími měsíčními důchody, tato vláda při svém zákoně naprosto vynechala a ignorovala a zdůvodňuje to tím, že ona ví, že těm, co je více než pětaosmdesát, tak ti mají větší výdaje na zdravotní výlohy a větší výdaje na sociální služby. To je přece naprosto absurdní situace.

Co my jsme tedy mohli jediné udělat. My jsme řekli dobře, jestliže je to tak, že tato vláda chce přidat těm, co mají nejnižší důchody, tak to udělejme tak, že tam dáme takovou skupinu lidí, aby to bylo co možná největší množství těch, kteří jsou takto postiženi. A protože vlastně ten důchodce, který se narodil v roce 1933 a šel do důchodu v šedesáti, šel do důchodu v roce 1993, tak je teď v důchodu přesně 25 let. Ten je přesně v důchodu 25 let a je mu dneska 85. Proto jsme řekli ano, všem, co jsou v důchodu 25 a více let, přidejme tu tisícovku, a tím do toho dostaneme i ty ženy, matky důchodkyně, které šly do důchodu také v roce 1993, ale ještě nejsou v důchodu... ještě jim není 85 let, protože šly v 54, 55, 56, 57. Takhle to je a to je systém senátní změny toho zákona. A když tady někdo vykládá, jak je to nespravedlivé, tak to prostě je pro mě naprosto nepochopitelné, nerozumím tomu.

Druhá věc je argument, že to neumíme zúřadovat. Podívejte se. Já jsem hledal a našel jsem zákon, který se nazývá zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. A v tom zákoně se vyskytuje pojem - doufám, že mě paní ministryně poslouchá - první splátka invalidního důchodu. Čili první splátku důchodu neznáme, první splátku invalidního důchodu známe? Tu používáme v zákoně, a dokonce k této splátce v § 118 odst. 2 zákona vážeme případně nějaké další povinnosti těch, co mají brát nebo nemají brát důchod. Můžu to zacitovat: Odst. 2 písmeno b): Byl-li dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, přiznán invalidní důchod, přestává být občan uvedený v odst. 1 písm. b) zvláštním příjemcem dne, který předchází dni, od něhož náleží dítěti - a teď pozor - první pravidelná měsíční splátka invalidního důchodu. - Čili tady to najednou náš zákonný systém zná, tady najednou to není problém, tady to umíme, a když jde o neinvalidní splátku, tak to neumíme. To skutečně má být ten hlavní argument? To mi připadá docela směšné.

Já bych tady teď mohl reagovat na některé věci, které tady říkala paní ministryně. Znovu opakuji, senátní návrh zákona se soustředil na to, abychom postihli maximální počet lidí, kteří mají nejnižší důchod. Pokud paní ministryně říká, že z těch lidí, kterým je 85 let a více, zhruba 3 % vypadnou, tak se to může stát. Ale to jsou lidé, kteří dělali na důchod, a třeba to jsou lidé, kteří dělali do 75, 80 let a nebyli v důchodu, nepobírali důchod. Jinými slovy je velmi pravděpodobné, že ten jejich současný důchod je mnohem vyšší, než je průměrný důchod - 15, 17, 18, 19 tisíc. Ano, je pravdou, že v senátním návrhu zákona tito lidé vypadnou a nedostanou tisícikorunu. Možná je to vůči nim nespravedlivé, protože oni byli odpovědní. Mě to také mrzí. Ale my jsme nebyli schopni to napravit úplně celé. To by vládní návrh musel nějak vypadat a musel by se někdo pořádně starat a snažit a nevytvářet nějaké polotvary. Takže jsme řekli dobře, toto si myslím, že tito lidé, kteří si pracovali na důchod, přežijí, unesou, neboť to rozhodně nejsou ti, co mají nejnižší příjmy. O ty by nám mělo jít. A mě tedy velmi mrzí, že paní ministryně špičkovala, že se v ODS probudilo sociální cítění. Prostě kdyby nebylo pravice, tak už dávno není na důchody vůbec. (Veselost v levé části sálu.)

Nyní k dalším věcem, které říkali. 400 tisíc osob. Nevím, jak paní ministryně přišla na 400 tisíc osob. Nám vychází, že to navýšení by bylo zhruba okolo 145 tisíc osob. A dostávám se k té další věci, kterou řeknu. Ano, kromě zhruba 135 tisíc důchodkyň žen matek, které v průměru vychovaly dvě děti, se ten náš návrh týká ještě některých dalších skupin. Někdy je to v pořádku, někdy to je méně v pořádku. Každý si to může přeložit podle sebe. Týká se to například horníků, pracovníků v hutnictví, pracovníků v uranových dolech. Těch se také týká to, že pokud jsou 25 let a více v důchodu, dostanou přidáno, byť jim není 85. To si myslím, že špatně není. Týká se to i některých policistů a vojáků z povolání. To je pravda. My jsme se snažili dopočítat, kolik jich je. Maximálně, maximálně jsou to 2 tisíce lidí. Maximálně 2 tisíce lidí. Tak si porovnejte 135 tisíc důchodkyň matek s nejnižšími příjmy a 2 tisíce možná těch, kteří nemají nejnižší příjmy, a také jim bude přidáno. A podle toho hlasujte. Je to na vás.

Rozhodně to ale není tak, že by to dneska bylo uděláno tím způsobem, že to je nesystémové a nespravedlivé. Je to možná obtížně realizovatelné. Ale jak jsem řekl, ten pojem první splátka důchodu se používá a známe ho v právním řádu, byť se týká invalidních důchodů, a neměl by být problém pro Českou správu sociálního zabezpečení tuto věc zvládnout tak, aby to mohlo být vyplaceno.

Co se týká menší spravedlnosti, k tomu jsem tady toho řekl dost. Kdybyste potřebovali podrobnější čísla, máme je k dispozici. Bohužel ne od MPSV, ale veřejně dohledatelné zdroje nám umožňují provést velmi přesnou a kvalifikovanou analýzu, kolika lidí, na které se tato vláda vymlouvá, se to vlastně týká. A o invalidech už tady všechno řekl Zbyněk Stanjura.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem, pardon - je zde faktická poznámka. Pan poslanec Sklenák má zájem vystoupit s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Pan senátor Vystrčil se tady pere jako lev za svůj návrh. Podle počtu přihlášených se zřejmě v následujících hodinách budeme vzájemně přesvědčovat, jestli je spravedlivější a lepší sněmovní verze, nebo senátní. Ale popravdě řečeno my nemáme možnost volby, my máme povinnost schválit původní vládní sněmovní verzi, pakliže si chceme počínat zodpovědně. Já jsem přesvědčen, že Parlament nemůže schvalovat zákony, které přinesou aplikační problémy v praxi. A to je případ senátní verze. Bohužel, pane senátore, udělal jste chybu. Já tomu rozumím, já vím, jak je těžké psát pozměňovací návrhy bez aparátu, který je k tomu potřeba. Nicméně ten návrh, jak je napsán, skutečně operuje s termínem první výplata důchodu a v informačních systémech není možné takto s tím pracovat. Samozřejmě že každý důchodce má spis, že ten termín se dá dohledat, ale není možné, aby statisíce spisů teď byly procházeny a hledal se termín první výplaty důchodu.

Takže já jsem přesvědčen, že pokud bychom schválili senátní verzi, tak by to bylo od Poslanecké sněmovny krajně nezodpovědné. Takže pokud chceme, aby důchody byly zvýšeny, tak musíme schválit verzi sněmovní. To je skutečně faktická poznámka. A debaty, které budou následovat, a pře, který systém je spravedlivější, budou skutečně liché, protože si nemůžeme dovolit jinou cestu než schválit vládní návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí pan poslanec Ferjenčík, který je v této rozpravě pověřen přednášením stanoviska klubu Pirátů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ten návrh zvýšení důchodů, ona to bohužel není důchodová reforma, je to jenom zvýšení důchodů, tady už diskutujeme poměrně dlouho. Bohužel hodně zapadla hlavní věc v návrhu a tou je zvýšení částky, podle které se vypočítávají důchody, z 9 na 10 % průměrné mzdy, to znamená té zaručené částky, co dostanou všichni důchodci, a v praxi tedy výrazné navýšení především těch nejnižších důchodů. Tato část, která je vlastně v rámci této Sněmovny nekontroverzní, podporují ji všechny strany a je součástí jak sněmovního, tak senátního návrhu, prochází prakticky bez povšimnutí. Přitom to je jádro návrhu. Dále se vlastně přeme jen o to, kterou z dvou cest se vydat u narovnání důchodů těch nejstarších důchodců.

Máme za to jako klub Pirátů, že sněmovní návrh 85 let dává větší smysl. Podrobně jsme tady rozebírali už tu chybu, kterou z našeho pohledu senátoři udělali tím zvoleným termínem. Ta první výplata není špatně zvolená jenom kvůli informačním systémům, to je jedna část problému, že by to vyžadovalo obrovskou byrokracii. Druhý problém je, že první výplata není nějaký termín, který by se odvíjel třeba od nároku na důchod. Když člověk požádá o důchod, tak mu pak Česká správa sociálního zabezpečení vylosuje termín první výplaty, nebo když jsou třeba spory o to, kdy člověk má do důchodu nastoupit, odkdy má nárok, tak výplatu dostane opožděně a zpětně se mu doplácí důchod, jak na něj má nárok, nicméně to ten návrh absolutně nereflektuje. Tady se pracuje s pojmem, který se neodvozuje od nároku na důchod, ale od první výplaty, což je nějaký byrokratický úkon, a v některých případech to může být třeba i deset let rozdíl. Nemá vůbec souvislost s tím právním rámcem, respektive jenom omezenou, a myslím si, že ostatně problém té první výplaty je už i u valorizací, ale k tomu se dostaneme, myslím, později. Každopádně tohle je jeden aspekt.

Druhý aspekt je, že to přidání by se časem posunulo až na 90 let. To je prostě fakt. Tady se celou dobu argumentuje jenom stávajícím stavem důchodového systému, argumentujeme se těmi důchodci, co odcházejí do důchodu v roce 1993, ale ten zákon platí dopředu. Kdyby se to týkalo jenom důchodců dozadu a skutečně by platil ten argument ODS, že chceme jednorázově narovnat situaci těch důchodců, kteří za socialismu si nemohli vydělat peníze, tak se o tom můžeme bavit. Nicméně tak ten návrh nestojí. Ten návrh bude pokračovat dál a postupem času dojde k zvýšení té hranice na 90 let ze stávajících 85, které jsou ve sněmovní verzi. To také nepovažujeme za správný princip. Dále těch 85 let je prostě daleko jednodušší pro občany, a jak s tím pracovat, protože si nemusí pamatovat termín té první výplaty a místo toho vědí, že v 85 dostanou tisícovku přidáno. Z hlediska jednoduchosti systému to je výrazně lepší.

Poslední věc. Z našeho pohledu je velmi nešťastné bonifikovat předčasné odchody do důchodu a penalizovat lidi, kteří do důchodu odcházejí později dobrovolně. Nám jde o celkovou udržitelnost důchodového systému. A zavádět mechanismy, které motivují lidi k předčasným odchodům do důchodu a naopak je odrazují od toho, aby odcházeli později, nám přijde velmi nezodpovědné, do budoucna to může přinést značné problémy, a jakmile se ten princip zavede, tak bude velmi těžké to měnit. Je extrémně obtížné někomu snížit důchody nebo změnit nějaká pravidla, jakmile se zavedou, a to vnímáme jako značné riziko toho senátního návrhu.

Jinak co se důchodů týče obecně, tak bych si dovolil vládě připomenout doprovodné usnesení, které přijala Poslanecká sněmovna, která uložila vládě, aby do konce příštího roku přišla s návrhem, jak řešit situaci, kdy my dnes celý důchodový systém financujeme ze zdanění práce, respektive ze sociálního pojištění, ale fakticky to je zdanění práce, a Sněmovna toto nepovažuje za dlouhodobě udržitelné. Vláda by podle nás měla hledat jiné, respektive další zdroje příjmů, jak do budoucna důchodovou reformu financovat. To je myslím asi hlavní důvod této vlády vůbec s tímto problémem pohnout. Velmi bych, stejně jako i další kolegové, žádal o informace, jakým způsobem vláda hodlá v této věci pokračovat, zda bude nějaká odborná skupina, která se bude nějak pravidelně scházet, rád bych požádal o přizvání Pirátů do těchto pracovních skupin. Děkuji.

Klub Pirátů samozřejmě podpoří sněmovní návrh, stejně jako už ho podpořil v předchozím hlasování v Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní v rozpravě vystoupí paní poslankyně Šafránková. Seznámím vás s omluvou. Pan poslanec Růžička se omlouvá v době od 12.00 do 19.00 hodin z rodinných důvodů. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, poslanci SPD senátní návrh o důchodovém pojištění podpoří a kvůli našim seniorům chci o podporu toho návrhu požádat i vás, poslankyně a poslance napříč celým politickým spektrem zde ve sněmovně. Sociální situace našich důchodců je v tuto chvíli často nedůstojná jak pro muže, tak i pro ženy. O něco ohroženější skupinou u starobních důchodců jsou ovšem ženy, které se jednak dožívají vyššího věku a mezi nejstaršími seniory již je tak většina, především ale proto, že kvůli nižším platům v produktivním věku mají nyní průměrně o 2 000 Kč nižší důchody než muži. Ceny komerčních nájmů dosahují skoro ve všech oblastech celé České republiky takové výše, že i pro pracující je bydlení nejvyšší položkou rodinného rozpočtu. O možnosti hypotéky u starobních důchodců vůbec nemůže být řeč a čekací doba na bydlení v domově důchodců je ve větších městech až pět let. Přiměřené bydlení je jeden z podstatných parametrů kvality života a především pro ovdovělé seniorky je často zcela nedosažitelné.

Senátní návrh oproti vládní verzi návrhu zákona myslí navíc na tuto skupinu lidí a zajišťuje paušální zvýšení důchodů o 1 000 Kč i pro poživatele důchodů mladší 85 let, kteří důchod pobírají alespoň 25 let. Například ženám, které vychovaly alespoň jedno dítě, je dnes od 78 let a více a vládní návrh zákona by se na ně tak nevztahoval. Přitom patří k těm, kteří se o rozvoj naší společnosti zasloužily nejvíce. Celkově se jedná o několik set tisíc lidí, kterých by se tento návrh týkal. Jsou to statisíce různých příběhů a osudů a každému tato částka trochu usnadní placení nájmu nebo léků a umožní prožít stáří přece jen o trochu důstojněji.

Dámy a pánové, všichni si určitě uvědomujeme, že jako vyspělá společnost máme povinnost postarat se o nejohroženější skupiny lidí, jako jsou zdravotně hendikepovaní, matky samoživitelky, opuštěné děti v dětských domovech a náhradní péči anebo skupina osob, o nichž právě hovořím, senioři, kteří celý život řádně pracovali, vychovávali děti nebo neměli tolik štěstí a jsou v invalidním důchodu. Z těchto důvodů vás chci požádat o podporu senátního návrhu zákona o důchodovém pojištění. Děkuji vám za vstřícnost. Ne za sebe, ale hlavně za naše seniory.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě je nyní přihlášen pan poslanec Bauer, který ale nemůže být v tuto chvíli přítomen. Jeho přihláška zůstává v platnosti, ale v souladu s jednacím řádem ztrácí pořadí. Dále je na řadě pan poslanec Luzar, který také není přítomen v jednacím sále, takže je to stejný případ. Nyní vystoupí paní poslankyně Aulická, další v pořadí, která je přítomna. Připraví se pan poslanec Výborný. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já za KSČM shrnula dnešní projednávání obou návrhů. Na začátek mi dovolte říci, jak se to má.

Co si budeme říkat, první důvod, proč byla předložena verze sněmovní, je, protože současný pan premiér při své předvolební argumentaci sliboval, že zvedne důchody našim seniorům. Proto po jednání nebo po výhře atd. a po jednání s minulou paní ministryní udělali nejjednodušší možnou verzi, která bude mít ale i nejmenší dopad v rámci financí a na státní rozpočet. Proto se dal parametr i věk 85 let a proto se i řeklo, a to jste si schválili vy všichni kromě ČSSD a Komunistické strany Čech a Moravy, že budete připravovat reformu důchodovou a že chcete změnit systém. My, KSČM a ČSSD, tzv. průběžný systém v rámci důchodů měnit nechceme, protože jsme si vědomi, že v tuhle chvíli právě vy, ta většina, která jste schválili toto usnesení, ohrožujete výplatu a budoucnost všech seniorů a důchodců v této zemi.

No co, naše část pravice, a byl to, myslím, kolega Bauer, který tady teď bohužel není, předložil při projednávání poslanecké verze svůj poslanecký návrh, ale byl legislativou a i částečně si myslím Ministerstvem práce upozorněn, že je tam dostatek chyb, legislativně a technicky především, je to znemožněno. Nepodařilo se to projednat a vlastně se po nějaké dohodě napříč politickým spektrem prohlasovala verze, kterou dostali do Senátu a kterou jsme hlasovali napříč politickým spektrem, protože především mediálně si nikdo nedovolil říci, že by přece našim seniorům nezvýšil důchody, i když jsme všichni věděli, že parametr 85 let neavizuje a nedopadá na ty nejnižší důchody, které my potřebujeme právě zvednout.

No a co udělali senátoři za ODS? Samozřejmě se spojili s kolegou Bauerem a svůj záměr dostali do konce. Neudělali nic, jenom se snažili prosadit svůj záměr, který nevyšel v Poslanecké sněmovně. Ano, je to legislativně špatně, technicky je to špatně, ale otevřeně říkám, že mají pravdu, že to míří na daleko větší počet našich pojištěnců, kteří v jakékoliv podobě dostávají důchody. A byly tady všechny zmíněny, nebudu to opakovat. A potom chcete po KSČM, aby řekla: My nebudeme pro toto hlasovat, protože nám to zvyšuje dopady do státního rozpočtu a nejde to zrealizovat. Bude to trvat zhruba rok, než to Česká správa sociálního zabezpečení může zrealizovat a dojde k vlastnímu přidání těmto seniorům.

Po KSČM přece nemůžete chtít, aby nehlasovala pro tento návrh, pokud si neuvědomíte, že jsme to byli právě my, kteří jsme dlouhodobě říkali, že jsme pro dvojí valorizaci. A právě u těch starodůchodců. Že jsme si vědomi, že nůžky se rozevírají, protože rozdíly jsou tam pět až osm tisíc mezi novodůchodci a starodůchodci. Jsme si vědomi, a proto jsme to po vás chtěli i dlouhodobě, že musíme najít systém, aby tzv. starodůchodci dohnali důchody, které jsou opravdu tak nízké. Ano, máte pravdu, jsou to především ženy, které odcházely do důchodu dříve, a musím říci, že paradoxně muži se toho často ani nedožijí, těchto let, a opravdu převládají, a jsme si toho všichni vědomi, že nám převládají v tak pozdním věku spíše ženy.

Na druhou stranu, když si vezmu dnešní systém, co nám dnes předložili ze Senátu, tak je mi až líto České správy sociálního zabezpečení, protože, a já to nevím, jak probíhalo jednání v Senátu a zda se vůbec senátoři radili s některými zástupci, nebo ne, atd. Ale zavádění nových legislativních... jak to mám říct?... tak jak je to vlastně předloženo, názvosloví, kdy vlastně při stanovení a vydávání rozhodnutí o důchodu a výplatě, tak současná legislativa to nezná, tak si myslím, že je to opravdu velice špatné. A dovolte mi říct jednu myšlenku: Důchody nejsou na pozměňovací návrh! To byste si napříč politickým spektrem měli všichni rozmyslet.

A co jste si schválili? Že budete chtít udělat důchodovou reformu. Myslela jsem si, že pokud si toto schválíte, že si dokážete všichni sednout napříč politickým spektrem a budeme se o tom bavit. Ale za KSČM ani a možná za ČSSD budu teď hovořit - nechtějte po nás, abychom měnili průběžný systém. Protože to je opravdu ohrožení. Ale chtěli jsme, abychom dokázali zabezpečit do budoucna financování důchodů, na které mají pracující nárok. To je jedna z věcí. Proto jsme nechápali často, z pravice když přicházely návrhy, a měli to hodně před volbami, že budou snižovat odvody na sociální pojistné. Vždyť to je přece jeden ze základů, jak dostáváte do toho důchodového systému ty finance! Proč se nebavíme, jak ulehčit těm lidem, kteří pracují, v té daňové sféře? Proč bereme tyhle parametry, které jsou zásadním příjmem do důchodového účtu, na tzv. důchodový účet? Proč chceme, a co jsme zásadně proti, chtěli odtrhnout třeba důchodový účet od státního rozpočtu? Proč, když víme, že ze státního rozpočtu, kde je to zásadní dofinancování, i když momentálně, jak máme ekonomický růst, tak poslední dva roky máme i tzv. přebytkový účet. Ale proč jdeme cestou, kdy vlastně budeme do budoucna nutit naše občany, aby ze svých financí si museli ještě platit měsíčně minimálně 1 500 až 2 000 korun za každého? Myslíte si, že ty rodiny v současné době na to mají, když dvě třetiny zaměstnaných lidí nedosahují ani průměrné mzdy, aby dávali třeba čtyři, pět tisíc, aby si dávali každý měsíc od začátku jejich pracovního života na tzv. nějaký důchodový účet?

Stát, pokud ten zaměstnanec odvádí celoživotně za svoji činnost, tak stát by se měl adekvátně o něj postarat. A proto se na nás nezlobte, myslíme si, že tou cestou, kterou chcete jít, většina v Poslanecké sněmovně, tak to není ochrana pojištěnců a budoucích důchodců, ale je to spíše o tom, jak dostat co nejvíce peněz do komerční sféry. A spíše ohrozit celou budoucnost našich seniorů.

Každopádně bych možná chtěla říci - není to obrana Ministerstva práce a sociálních věcí, ale to, co jsme zažili za posledního půl roku na MPSV, chaos, změna ministrů, ministryň, tak si myslím, že, a to opravdu nevím, to možná pan senátor by nám mohl sdělit, že při projednávání té poslanecké verze v Senátu, nevím, kdo tam vystupoval za ministerstvo, ale myslím si, že je to chyba celé vlády k tomu, že nezaujala nějaké stanovisko a při té dohodě nebo při projednávání tam nevystupovala možná razantněji. Tak aby přesvědčila větší část senátorů k tomu, aby opravdu ty změny, které dnes tady máme na stole, tak aby se řešily jinou formou než tím pozměňujícím návrhem, který jsme dostali zpátky.

Myslím si, že se trošku spoléhalo na to, že to prostě neprojde a maximálně v Poslanecké sněmovně že to teda shodíme dolů atd. Ale to po KSČM opravdu nemůžete chtít, abychom se chovali tak, jako že celou dobu hlásíme, že chceme zvednout důchody, a pak budeme hájit státní rozpočet. To opravdu od nás nikdo nemůže chtít. Protože my v koalici nejsme.

Dovolte mi teda říci na závěr, a my jsme to řekli už na naší tiskové konferenci, že po jednání našeho klubu jsme dospěli k názoru, že samozřejmě budeme znovu hlasovat jednotně pro schválení poslanecké verze, ale u senátní verze nebude náš klub jednotně hlasovat. Někteří se zdrží a někteří budou hlasovat pro. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, zaznívají tady slova jako zásluhovost a to, že často ženy jsou znevýhodněny, protože pobíraly menší platy. To je všechno pravda. A co se týká zásluhovosti, tak existuje velká skupina lidí, kteří prostě tu zásluhovost nemůžou mít takovou, protože z nejrůznějších důvodů když byli mladí, a dneska to jsou sedmdesátníci, byli znevýhodněni. Protože například z politických důvodů nemohli studovat, nemohli mít takové zaměstnání, jaké by chtěli, nemohli mít takové příjmy, nemohli do systému tolik přispívat, a dneska mají malé důchody. Na toto bychom se měli zaměřit také. To jsou lidé, kteří velkou část svého produktivního života prožili v socialismu a dneska díky tomu, že se nechtěli podvolit, mají malé důchody.

A pak tady máme další skupinu lidí a často tato skupina lidí je v kombinaci s tou první, kterou jsem jmenoval, a často to jsou opět ženy, které pracovaly. Nedostaly umístěnku na školu ani na učební obor, z nejrůznějších důvodů, a šly v patnácti, v šestnácti do práce. Většinou do zemědělství. Ale ta evidence neexistuje. Ony pracovaly, nikdy nebyly zavřené ani stíhané pro příživnictví, ale ony nejsou schopny dokázat, že pracovaly, protože ta evidence neexistuje, anebo se nikdy ani nevedla. Prostě na jednoho pracovníka se v tehdejší době, v 60., dokonce i v 70. letech vedlo pět lidí. A oni dneska, i když pracovali, evidentně pracovali, podle našich dnešních parametrů nemají tzv. odpracovanou dobu a mají malé důchody. Jsou to lidé z mého okolí. Pokud máme ženu, která má 67 let, vychovala tři děti, celý život poctivě pracovala a díky tomuto šlendriánu 60. a 70. let má 7 500 korun, tak je něco špatně! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Omlouvám se, pane poslanče, váš čas vypršel. Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Výborný, po něm paní poslankyně Pekarová Adamová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, rád bych zde tlumočil stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL k projednávanému tisku.

My jsme podporovali onu verzi už zde v Poslanecké sněmovně a celý senátorský klub KDU-ČSL a nezávislých senátorů podpořil pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila. Já myslím, že tady už mnohé zaznělo o té míře spravedlnosti, zda navýšení bude směřovat k těm, kteří dnes pobírají ty vyšší penze, nebo naopak, což je předmětem senátního návrhu. Podpoříme právě tu skupinu, která má ty penze nejnižší. Takže tady bylo mnohé řečeno a je zbytečné to opakovat.

Rád bych připomněl, že pokud většinově podpoříme pozměňovací návrh Senátu, tak to jednak nezruinuje státní rozpočet, to jsme tady také slyšeli, a potom také podpoříme ženy matky, které odešly do důchodu před 60. rokem věku, a ty si to myslím zaslouží. Rád bych tady připomněl, že na půdě Poslanecké sněmovny jsme my jako klub KDU-ČSL předkládali pozměňovací návrh už při tom projednávání, který směřoval k navýšení penze o 500 korun na každé vychované dítě. A k tomu se podpora nenašla. Věřím, že dnes se najde většinová podpora pro senátní návrh. V případě, že by tomu tak nebylo, už to tady také zaznělo, samozřejmě jsme připraveni podpořit návrh původní, ale nedomníváme se, že by byl do té míry spravedlivý, jak by si naši senioři zasloužili.

A chtěl bych ještě přivítat také slova paní ministryně, která tady říkala, že si je vědoma disproporce mezi penzemi žen a mužů u nás, že ten rozdíl tam je až pětinový. Věřím, že až předložíme opakovaně onen návrh na podporu žen matek, které vychovaly děti, aby jim byly penze navýšeny, vláda toto podpoří, protože argumentovat tím, že počkáme a dáme to systémově do důchodové reformy - tak na ni čekáme už dvacet let. Já bych nerad tady další čtyři roky, tři roky hovořil o tom, že budeme čekat na důchodovou reformu. Učiňme to nyní a samozřejmě budeme to následně implantovat do důchodové reformy. To je správný postup. Ale podpořme ženy matky tímto způsobem. Věřím, že i po slovech paní ministryně k tomuto se vláda následně přikloní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji panu poslanci. Přeji hezké poledne. A jako další v pořadí požádám o vystoupení paní poslankyni Pekarovou a připraví se pan poslanec Pávek. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já musím říci, že už tady zaznělo mnohé. Argumenty zazněly z obou dvou stran, takže chci shrnout velice stručně stanovisko TOP 09, které zní, že chceme určitě podpořit senátní návrh, protože se domníváme, že opravdu vylepšil naši původní verzi. My jsme hlasovali pro pozměňovací návrh, který jsme tady měli už v průběhu projednávání ve Sněmovně. Samozřejmě stanovit naprosto spravedlivé řešení, které bude spravedlivé úplně pro všechny, v této oblasti není jednoduché, pokud je vůbec možné. Myslím, že by to bylo opravdu na nějakou ekonomickou cenu. Nicméně se domnívám, že nejméně šťastné je, když tady zaznívá kritika senátního návrhu od paní ministryně ať už financí, nebo Ministerstva práce a sociálních věcí v tom duchu, že snad stavíme skupiny seniorů proti sobě, že stavíme proti sobě starodůchodce, invalidní důchodce, kteří jsou taktéž už ve starobním důchodu. Tohle mně přijde opravdu velmi nešťastné a myslím si, že bychom se toho měli vyvarovat a ti, kteří takto argumentují, by na to měli pomýšlet.

Pokud jsou technické problémy s tím, abychom byli schopni aplikovat ten návrh tak, jak je předložen, tak se domnívám, že kde je vůle, tam je cesta, že tady už také mnohokrát zaznělo, že jsou možnosti řešení. A opět argumentovat tím, že něco nejde kvůli systémům, které používají na Ministerstvu práce a sociálních věcí, resp. České správě sociálního zabezpečení, je jenom nedostatek právě projevení té vůle, že pokud by zájem to řešit byl, tak řešení určitě možné je, existuje a ani to není až tak náročné, jak je nám to prezentováno.

Chci se pozastavit samozřejmě, jak už to bývá zvykem pokaždé, když projednáváme jakýkoli bod, který se týká důchodů, také u toho, že je nutné se zaměřit na řešení, které bude dlouhodobé. My jsme velmi kritizovali tuto novelu pro bod, který se týká zvýšení výměry z 9 na 10 %, té základní, takže už tehdy zaznívala od nás výzva vůči vládě, abychom na budoucí penze, na které bude potřeba čím dál více prostředků - připomenu čísla OECD, Světové banky a dalších renomovaných organizací - že jsou předpoklady, že třeba v roce 2060 už budeme dávat z výdajové složky rozpočtu na důchody více jak 45 %, dneska je to 33 a něco, tzn. bude to skoro už polovina. A když k tomu ještě přičteme zvýšené výdaje na sociální péči, která určitě taktéž bude zažívat větší nápor, tak to už bude 50 %. A já se ptám, na úkor čeho to bude v té době řešeno, resp. pokud to opravdu nezačneme řešit dnes, tak se to projeví na kvalitě veřejných služeb, projeví se to na výši penzí, projeví se to na dalších a dalších složkách a budeme muset tady stát před otázkou, jak vysvětlit občanům, že na to či ono prostě už peníze nebudou, nebo se budeme muset mnohem více zadlužovat.

K tomu má sloužit samozřejmě reforma penzijního systému. Minulá vláda se k tomu stavěla velmi zdrženlivě, jestli mám být takto hodně eufemistická, protože opravdu v jejím případě se o žádné snaze ani mluvit nedalo. Komise, která byla vedena panem Potůčkem, dokonce ani neměla zadání nějakou reformu jako takovou připravit, spíše to byly všechno parametrické změny toho současného systému a zrušení původní reformy penzí. Tudíž si myslím, že teď úplně na začátku tohoto období, kdy už máme vládu, my už máme období skoro tři čtvrtě roku za sebou, ale máme konečně vládu, která má legitimitu, bychom měli chtít znát právě ten konkrétní termín.

Už tady ty otázky zazněly od kolegů, stále jsme neslyšeli odpověď. Takže doufám, že paní ministryně ještě vystoupí a řekne nám svoji představu o tom, jak by to mělo být řešeno. Pokud nechce přistoupit k tomu, aby zřídila další pracovní skupinu nebo komisi, tak my jsme připraveni tento úkol vzít za ni. Musím říci, že to je věc, která určitě pro opozici není snadná. V tomto případě vždycky mnohem větší možnosti má samozřejmě vláda s ministerstvy a s odborníky, kteří by na těch ministerstvech měli být, a s těmi, které si k tomu může přizvat. Ale my jsme už několikrát nabídli pomocnou ruku. Znovu ji tady nabízím. Paní ministryně je ve funkci teď velice krátce a je tady mezi námi dnes v této funkci poprvé, takže to říkám speciálně pro ni, že jsme připraveni své odborníky, které máme, k tomuto nabídnout a spolupracovat, protože by měla být takováto reforma přijata napříč politickým spektrem, aby opravdu to nebylo řešení jenom na pár let, ale na dlouhá desetiletí dopředu. Proto tedy prosím, abychom k tomuto kroku přistoupili co nejdříve, času není nazbyt. Volební období utíká poměrně rychle, a než se nadějeme, tak budeme na jeho konci. A projednat tak zásadní věc, jako je důchodová reforma, určitě potrvá dlouhé měsíce.

Tolik k našemu stanovisku. TOP 09 podpoří senátní návrh. V případě, že ten nebude schválen, budeme hlasovat pro návrh, který vzešel ze Sněmovny. Nicméně byli bychom velmi rádi, abychom pamatovali na seniory starodůchodce a abychom v tomto případě zvolili to spravedlivější řešení z těch možných. Byť, jak jsem říkala v samotném úvodu, najít stoprocentně spravedlivé řešení, se asi těžko může někdy povést.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, paní poslankyně. A jako dalšího v pořadí požádám o vystoupení pana poslance Petra Pávka a připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo. Mě samozřejmě velmi mrzí, že tady dneska nediskutujeme reformu důchodového systému, že tady před volbami diskutujeme dvě verze návrhu zákona na navýšení. Ale protože k oběma verzím bylo již řečeno téměř vše, tak já tuto diskusi nehodlám protahovat.

Ve svém příspěvku bych rád rozptýlil vaše eventuální obavy o státní rozpočet, který bezostyšně živí armádu úředníků, neuvěřitelně velikou armádu úředníků, která jako kobylky vyžírá tuhletu zemi a nic jí nevrací. Podle předsedy vlády mají na centrálních orgánech státní správy 16 500 mrtvých duší, na které pobírají peníze, které si mezi sebe rozdělují ti úředníci, kteří tam jsou. Domnívám se, že to je obrovská rezerva, ve které by eventuálně vláda mohla hledat pro ty nejpotřebnější, a být v tomto smyslu trošku velkorysejší na úkor těch, kteří ty zásluhy nemají.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Nyní bych požádal o vystoupení paní poslankyni Alenu Gajdůškovou a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená vládo, pane senátore, paní poslankyně, páni poslanci. Dovolím si k tomuto tématu jenom jedno připomenutí a pak možná pár poznámek. Pro pořádek připomínám, že zvýšení přibližně o 700 Kč důchodu od 1. 1. 2019 je vlastně důsledkem změny valorizačního mechanismu, který navrhla sociální demokracie ve vládě Bohuslava Sobotky a byl výsledkem dohody samozřejmě s tehdejšími koaličními partnery ANO a KDU. Upřímně řečeno jsme rádi, že poté paní ministryně Němcová z ANO k tomuto ještě přidala tu mimořádnou valorizaci, protože my jsme si už původně přáli, aby to bylo vyšší, a i ten návrh na tisíc korun pro seniory po 85 letech věku. To jsou věci, o kterých se tady bavíme.

Za sebe ale říkám, že bych si přála, aby dostali senioři mnohem víc, a to všichni. Ale všichni mají dostat toto navýšení, které je připraveno a které je ve vládním návrhu od 1. 1. 2019. A o to nám jde. Proto předseda sociální demokracie pan Hamáček požádal za nás za všechny, abychom se dneska sešli netradičně v prázdninovém období, abychom vládní návrh projednali a pokud možno schválili tak, aby skutečně všichni důchodci se dočkali toho navýšení v první lednové výplatě důchodu.

To ale ohrožuje aplikace technicky nedokonalého pozměňovacího návrhu z pera ODS. O tom jsme se bavili, už když jsme projednávali ten návrh ve Sněmovně. A jak řekla paní ministryně Schillerová, je prostě neproveditelný, nebo velmi obtížně proveditelný, vedl by k chaosu, vedl by ke zpožďování výplaty důchodů. Doporučuji všem, kteří o tom pochybují, aby se šli podívat na Českou správu sociálního zabezpečení, podívali se do archivu, a tam by si lépe představili, co by to bylo za práci, kdyby měli ty první splátky důchodu vyhledávat v těch papírových podobách.

Víte, dámy a pánové, já jsem nezapomněla, co je to mít spočítáno, jestli můžete koupit pět rohlíků, anebo vám to vyjde jenom na tři. A to připomínám, že ten rohlík tenkrát stál 60 haléřů. (Ohlasy ze sálu: 30 haléřů.) Prostě nezapomněla jsem. Třicet? Já si pamatuji šedesát. Prostě nezapomněla jsem, a nikdo z nás by neměl zapomenout, co je to žít od výplaty k výplatě, co je to mít spočítanou každou korunu, kterou můžete vydat. A v takovém případě každé zpoždění o den, o dva, nedej bože o delší čas je prostě pro ty lidi problémem.

My nemůžeme ohrozit plynulost výplat důchodů. Proto je třeba podpořit vládní návrh.

Vnímám ale situaci žen, o kterých tady byla řeč, zejména těch, které zůstaly na stáří samy. Tam samozřejmě problémy s nízkými příjmy jsou ještě výraznější. Prostě není dobře, že v průběhu času se jejich důchody dostaly pod úroveň životního minima. A vnímám také velmi citlivě, a myslím si, že všichni to tak musíme vnímat, problematiku lidí se zdravotním postižením. I oni by měli mít stanovené limity na léky, tak jak to mají senioři nad 65 let. To jsou věci k řešení. A my je musíme řešit pokud možno co nejrychleji. Za sociální demokracii říkám, že je řešit budeme. Ale návrh ODS, který v téhle chvíli zde máme v podobě senátního návrhu, to, o čem mluvím, neřeší. Je to prostě něco mimo celý ten systém. A znova říkám, ohrožuje to plynulost výplaty důchodu po tom 1. 1.

Ale musím říct, že jsem velmi ráda, že kolegyně a kolegové z ODS se tak velmi starají o ženy. Mluvím v této chvíli o seniorkách. Doufám, že nám tedy pomohou se zabývat problémem a hlavně vyřešit to, co je skutečnou příčinou nízkých důchodů nejenom těch starodůchodkyň, ale i těch, které do důchodu teprve půjdou. A tou zásadní příčinou jsou až snad o jednu pětinu nižší platy žen než mužů za stejnou práci a na stejné pozici. V tom tedy, dámy a pánové, bohužel máme smutné priority ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Česká republika ve srovnání platů žen a mužů patří k nejhorším v Evropě.

Těším se tedy na spolupráci napříč politickým spektrem, určitě s TOP 09, ale i s ODS, v boji za nediskriminační odměňování žen od mezd až po důchody.

A ještě mi dovolte poznámku na adresu, nebo směřovanou na pana kolegu senátora Vystrčila. Dámy a pánové, ten, kdo nebude hlasovat pro senátní verzi, možná oddálí vyšší přidání jedné skupině seniorů. Ten, kdo bude pro senátní verzi hlasovat, ten ale ohrozí plynulost výplat důchodů od ledna, od 1. 1. 2019, pro všechny seniory v České republice. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní poslankyni. Nyní bych tedy vyzval k vystoupení pana poslance Bauera. A jako poslední se připraví do obecné rozpravy pan poslanec Leo Luzar. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, milé kolegyně, já jsem pozorně poslouchal. Pro ty z vás, kteří se úplně nevěnujete sociální problematice, zopakuji, že senátní návrh, o kterém tady teď hovoříme, je totožný s jedním z poslaneckých pozměňovacích návrhů, které jsme tady řešili v prvém, ve druhém i ve třetím čtení. Mám pocit, že nejenom tady na plénu Poslanecké sněmovny, ale i na půdě sociálního výboru všechny argumenty zazněly, tak se přiznám, že už ty zásadní argumenty, podle kterých vidím, že senátní návrh je lepší než ten, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou, tak já se od toho oprostím, protože ty konkrétní věci a zásadní tady padly z úst kolegy senátora Miloše Vystrčila a pana předsedy Zbyňka Stanjury.

Musím tedy říct, že když jsem poslouchal některé své předřečníky, tak mě hodně překvapila ta argumentační proměnlivost, protože je pravdou, že zvyšování důchodů se věnujeme osm měsíců a je to už čtvrtý ministr nebo ministryně, který na toto téma vystupuje na plénu Poslanecké sněmovny, a pokud jste ty argumenty slyšeli jak na sociálním výboru, tak tady na plénu, tak pro každého ministra pravděpodobně to argumentační vyfutrování připravoval nějaký jiný tým lidí, protože jednou byl hlavní argument, že nejsou peníze, podruhé, že je to špatně připraveno nebo že je nedokonalá důvodová zpráva, a to mě trochu zarazilo.

To, co bych tady chtěl říci, je, že za těch 14 dnů jsem si poctivě psal důvody současné vládní koalice pro to, aby shodila ten senátní návrh, tak mi dovolte, abych to tady velice zkráceně shrnul.

První důvod. Návrh prosazený ODS prý znamená příliš velký náklad pro státní rozpočet. Já jsem ještě do dnešního dne, poté co jsem sledoval předsedy jednotlivých vládních stran, měl pocit, že hlavní důvod je opravdu ten dvoumiliardový náklad do státního rozpočtu, ale když jsem dnes slyšel paní ministryni financí, že a priori ty dvě miliardy nejsou tím hlavním důvodem, tak jsem se zarazil. Já si jenom dovolím připomenout, že jsou to tedy dvě miliardy - senátní návrh navíc, a pro porovnání se jedná o třetinu nákladů, které chce stát a vláda Andreje Babiše ročně věnovat na slevy na jízdném pro seniory a studenty do 26 let. Zatímco ze slev na jízdném se mohou radovat jen ti senioři, kteří jezdí vlakem či autobusem, tisícikoruna navíc v peněžence dle senátního návrhu navíc oproti vládní verzi přilepší 140 nebo 150 tisícům těch, kteří berou nejnižší důchody.

Druhý důvod, který jsem v médiích zaznamenal, je pro mě asi těžko, nebo nejméně pochopitelný. Senátní návrh prý nelze přijmout proto, že Česká správa sociálního pojištění nemá software, který by uměl vypočítat 25 let od nástupu do důchodu. I o tomto argumentu se tady dnes hovořilo. Jako první ho vyslovila paní ministryně Maláčová, a to těsně po svém nástupu do funkce ministryně práce a sociálních věcí. Tak věřím, že s pohledem zpátky možná i ona uzná, že tento argument není možná úplně relevantní, možná spíše zástupný, a hlavně si myslím, že ho bude těžko vysvětlovat svým voličům, protože ti právě se mohou ptát, jak je možné, že o něčem takovém nemá stát přehled, a myslím si, že přizpůsobit softwarové programy a vnitřní procesy na České správě sociálního zabezpečení není tak nepřekročitelný problém, jak by se na první pohled zdálo.

Třetí důvod. Návrh prosazený Občanskou demokratickou stranou a posvěcený Senátem prý není dostatečně zdůvodněn. K tomu mám, vážení kolegové, snad jediné. Podívejte se prosím zpětně do důvodové zprávy, která doprovázela původní vládní návrh, a připomeňte si, jakými plytkými argumenty úředníci zdůvodňovali, proč se má přilepšit pouze seniorům nad 85 let věku. Prý mají lidé nad 85 let věku vyšší náklady na zdravotní péči a nemohou se uplatnit na trhu práce. Tady prosím vyprávějte nemocné 80leté babičce, která nadto nemá jistotu, že se požehnaného věku 85 let věku vůbec dožije, tyto argumenty. Oproti tomuto formálnímu zdůvodnění vládního návrhu podle mého názoru představuje ten senátní naprosto systémové řešení.

Čtvrtý důvod. Senátní návrh prý zvýhodní lidi, kteří odešli do důchodu předčasně. K tomu mám následující argument. Nikdo jistě netvrdí, že ten návrh je ideální, ani nebude nikdo vyvracet, že v některých případech může změněný systém výplaty důchodů někoho někde propadnout, a to z různých individuálních důvodů, ale to je prosím pěkně problém každého zákona. Někdy, a o tom jsem přesvědčen, co politiku dělám, nelze přijmout zákon, který by pokryl všechny životní situace, a je to daň za zobecnění, ke kterému v legislativě logicky dochází. Předložené zobecnění má navíc svou zásadní pozitivní stránku. Senátní návrh může pomoci ženám, které vychovaly děti a skutečně odešly do důchodu dříve a dnes pobírají nižší důchody než muži. Někdy to opravdu jsou pouze almužny. Měl jsem za to, že právě boj za vyšší důchody žen si za svou prioritu stanovila i nová paní ministryně práce a sociálních věcí. Alespoň to deklarovala ve svých dosavadních vyjádřeních.

Pátý a poslední důvod. Návrh by přinesl byrokracii spojenou s určením první výplaty důchodu. Jsou lidé, kteří se o výši důchodu soudí, a z toho důvodu ani první výplatu nedostanou. Tady mám pocit, že jsem citoval někoho z kolegů pirátů. Já se omlouvám, možná, že to je relevantní argument, ale já ho za příliš těžkého kalibru nepovažuji, mám pocit, že to je spíše snaha najít něco za každou cenu, aby se nějaký argument našel.

Vážené dámy a pánové, jiné věcné argumenty proti předloženému senátnímu návrhu zákona o důchodovém pojištění jsem neslyšel a myslím si, že také ani v té dnešní debatě nezazněly.

Možná závěrem. Chtěl bych vás proto vyzvat, abyste ještě jednou zvážili své rozhodnutí a podpořili senátní návrh zvyšování důchodů. Já jsem přesvědčen, že tady nejde o politický střet. Jde o naši společnou snahu narýsovat pravidla, díky kterým bude mít z momentálního ekonomického růstu prospěch co největší skupina seniorů. Nevidím ani důvod, proč byste v nastávajícím hlasování měli za každou cenu projevovat loajalitu vůči současné vládě. Senátní návrh přeci není s původním záměrem vlády v rozporu. Naopak z něj vychází a pouze ho rozumným způsobem koriguje. S třetinovými náklady proti slevám na jízdném můžeme téměř okamžitě vypomoci 150 tisícům lidí s nejnižšími důchody.

Poslední dovětek nebo poslední poznámka, také už to tady dnes zaznělo. Já se odvolávám na usnesení Poslanecké sněmovny, které jsme přijali, když jsme tento návrh projednávali na plénu Poslanecké sněmovny ve třetím čtení. Ať dnes hlasování dopadne jakkoliv, je to pouze a pouze dílčí změna vládní novely zákona o důchodovém pojištění, nejedná se o žádnou reformu, o které tady tak často hovoříme, a proto bych si moc přál a vyzval tímto vládu, aby respektovala toto usnesení a na důchodové reformě začala neprodleně pracovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A jako poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážený pane senátore, dámy a pánové, předpokládám, že stejně jako já, i vy jste byli v posledních 14 dnech bombardováni žádostmi o schůzky, dostávali jste maily od našich důchodců. Tady chci zdůraznit, že to, co dneska projednáváme, není politický souboj, anebo aspoň by to neměl být politický souboj mezi pravicí a levicí, mezi vládou a opozicí, ale měla by to být debata nad faktickou věcí, a to je problém, který pociťují naši senioři.

Bohužel v tom týdnu předcházejícím této schůzi jsem vyslechl osudy lidí, kteří šli do starobního důchodu ještě před rokem 1989, v letech 1990 a dalších, slyšel jsem osobní zkušenosti lidí, kteří šli na invalidní důchod, kteří šli i na jiné typy důchodů, než jsou starobní důchody, a musím říct, že ač tou problematikou se nezabývám, bylo mi těch lidí osobně velice líto. Proto jsem se rozhodl, že jakoukoliv šanci, která povede ke zlepšení finanční situace našich seniorů, budu vždy podporovat. A tady si dovolím říct, a omlouvám se paní ministryni financí, i bez ohledu na stav státní kasy, protože tu jde o ty lidi. A přežít s důchody, které pobírají tzv. starodůchodci, je opravdu v dnešní době velice, velice těžké. Nepřeji žádnému z vás poslouchat ty argumenty a to, jak vám ti lidé se slzami v očích vykládají, že prostě nemají na základní potraviny, protože si musí kupovat léky a chtějí nějak fungovat.

Zazněly tady argumenty, které hovoří o tom, že když přijmeme tento návrh, tak způsobíme kolaps. Kdyby to řekl někdo z kolegů, tak bych to pochopil. V rámci rétorické debaty u tohoto mikrofonu může zaznívat i kategorický výraz kolaps, ale řekne-li mi to ministryně, která je z titulu své funkce zodpovědná za sociální záležitosti, a řekne mi, že hrozí kolaps důchodového systému, když přijmeme návrh senátorů, tak toto je dle mého názoru buď vyslání poplašné zprávy mezi občany, že tady se senátoři rozhodli zablokovat výplatu důchodů a zkolabovat systém sociálních dávek, to považuji za docela problematické a byl bych velice rád, kdyby paní ministryně tady u tohoto mikrofonu uklidnila naše důchodce, že toto je dílčí návrh a skládá se ze dvou částí. A ta jedna část, o které se teď bavíme, je pouze ta dílčí část 85 let, nebo jiný systém navýšení důchodů. Ale v žádném případě - zdůrazňuji, v žádném případě - nenastane kolaps vyplácení starobních důchodů a důchodového systému České republiky. Ano, může nastat u této skupiny buď 25 let, nebo 85 let a více určitá prodleva s výplatou, než přejdou systémy, může být ta tisícikoruna vyplácena třeba se zpožděním po čtvrt roce zpětně, než se ten systém rozjede. To všechno jsem schopen akceptovat a chápat, ale určitě ne hovořit o kolapsu, že od 1. ledna naši senioři nedostanou své důchody.

Hovoří se tady o kvalitě legislativní práce. Ano, senátní návrh postrádá některé věci, které by obsahovat měl. A když tady zazněla otázka, jak funguje vládní legislativa vůči kolegům senátorům, ale i vůči nám poslancům - kolik z vás, kolegové, připravovalo pozměňovací návrh a jak dalece jste se setkali s ochotou úředníků ministerstev, aby vám s návrhem pomohli, aby byl legislativně v pořádku, aby odpovídal nějakému kontextu, a snažili se vás vést, i když věděli, že ten návrh je, řekněme, pro ně neprůchodný, nechtěný, nebo že budou dělat vše pro to, aby neprošel? Já se s tím bohužel setkávám a předpokládám, že i vy. S tím nezájmem pomoci, aby i návrh, který je nechtěný, byl legislativně v pořádku. Možná je to osud i tady tohoto senátního návrhu. Nevím, možná nám kolega senátor, popřípadě navrhovatel, řeknou, jak dalece s nimi úředníci legislativy ministerstva spolupracovali, aby ten návrh dopilovali a byl takový, aby odpovídal stávajícím podmínkám zákona a nečinil legislativní problémy.

Týká se to slov definice, definice toho systému. Já naopak, jak jsem si ten návrh vrácený ze Senátu přečetl, tak mě tam zaujalo právě to, že se hovoří o důchodech. Všichni tady debatíme a automaticky bereme důchody jako ty starobní důchody. Ale právě proto, že tam je jenom slovo důchod, tak se to netýká jenom starobních důchodů, ale jsou tam předčasné důchody, invalidní důchody a další typy důchodů. A to já oceňuji zase na rozdíl od předkladatelů původního návrhu, že se zaměřuje na podstatně širší okruh pobíraných dávek, které lze označit jako důchod, a že tedy není napsáno jenom starobní důchod od 25, nebo starobní důchod od 85 let.

Hovoří se tady o spravedlnosti. Bohužel každý systém je v určitém směru nespravedlivý a jde pouze o to, aby ta skupina, která by se mohla cítit nespravedlivě, byla co nejmenší. Nejsme schopni vymyslet systém, který by byl spravedlivý ke všem. Protože i v tom systému 85 let se budou ti, kteří mají 84,5 roku, zcela jasně cítit ukřivděni, proč zrovna oni ne, proč až od 85, proč ne od 84. Čili bude tu vždycky nějaká skupina, kterou je možno označit jako nespravedlivě postiženou.

Proto si myslím, že i ta odpověď, proč ministerstvo zvolilo 85 a ne 80, nebo naopak třeba 90 let - čím byla ovlivněna. Předpokládám, že financemi a finančním přepočtem možností státní kasy. Ale je třeba to teda říci. Že to není, že to je spravedlivý systém, on je daný pouze dle možností. A z tohoto pohledu argument, že původní návrh předkládaný jako vládní návrh je spravedlivější než ten návrh, který předkládají senátoři, nepovažuji za správný argument. Minimálně ne neférový. Protože oba dva návrhy jsou, alespoň v té míře snah, řekněme, spravedlivější než stávající systém.

Zaslechl jsem tady argumenty, proč to nejde, většinou technického rázu, tak jak bych se to já jako úředník snažil také zdůvodnit, proč něco nemohu udělat, proč mi to činí problémy. Přiznám se, že v relevantní diskuzi bych očekával argumenty, jak to udělat a jak náročné by bylo to udělat. Jinými slovy bych očekával relevantní argument, abychom zadali změny parametrů důchodového systému ve výpočetních systémech. Znamenalo by to tolik a tolik hodinočlověků práce, znamenalo by to tolik a tolik nákladů a trvalo by to tak a tak dlouho. Ověřili jsme si to u dodavatele našich systémů. Jste, milí poslanci, schopni a ochotni s tímto rizikem do toho jít? Znamenalo by to třeba zpětné vyplácení této dávky ne od ledna, jak je navrhováno, ale prostě by se to muselo posunout. Bude třeba jiná úprava vyhlášky, v legislativě toto posunout, abychom to zvládli.

Toto tady vůbec nezaznělo. Říká se, že to prostě nejde, jelikož stávající systém nemá kolonku, ve které by to bylo evidováno. Ale argument tady zazněl. Budou to muset dělat chudáci ručně! Každý si to představte! Budou muset do archivu. Tam někde hromady papírů a budou to muset ručně vypisovat. Vždyť je to nonsens. Tento argument nepovažuji za absolutně relevantní! To prostě je pouze argument, který má vyvolat obavy, že úředníci budou muset dělat na naše přání něco složitého, nemožného navíc.

Z tohoto titulu si myslím, že ten návrh, ač můžu mít výhrady jak legislativní k podobě toho návrhu, tak třeba k té faktické věci definování, je částečně výhodný pro - za ten výraz se omlouvám - ty starodůchodce a novodůchodce, nevím, jak jednodušeji to vysvětlit. Pro ty starodůchodce, kterým pomáhá.

A když se tady hovořilo o tom, že budou znevýhodněni ti, kteří déle pracují, nebo déle pracovali a nešli do toho důchodu, tak chci upozornit, že tento stav je hlavně stavem posledních pěti, možná deseti let, kdy lidé, kteří by měli jít do starobního důchodu, pokračují ve své práci, protože je to pro ně výhodnější. Ale tady se bavíme o lidech, kteří do důchodu šli před osmdesátým devátým rokem, nebo těsně po něm, kdy byla politika státu nastavena naopak úplně opačně. Říkal lidem: jděte do předčasných důchodu, umožňoval nastoupit do předčasných důchodů. Mnozí byli velice rádi, že mohou jít do důchodu.

Čili používejme relevantní argumenty vysvětlení toho, proč se nám nějaký návrh nelíbí. Jak už tady zaznělo, KSČM jasně definuje, jak bude postupovat v hlasování k tomuto zákonu. Ale jak jsem již uvedl při projednávání toho původního vládního návrhu, prostě limit 85 let považuji za limit stanovený od zeleného stolu. A jakoukoli snahu pomoci starodůchodcům, srovnat ty nůžky, které tady jsou, považuji za snahu jdoucí dobrým směrem, a proto ji budu podporovat i aktivně v hlasování v rámci senátního návrhu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Luzarovi a jako poslední je přihlášen předseda poslaneckého klubu Pirátů pan poslanec Jakub Michálek. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych pronesl pár slov k tomu zásadnímu tisku, který teď máme na stole. Já jsem chtěl říct, že poslanecký klub Pirátů byl prvním klubem, který se přihlásil k podpoře toho, že důchody se mají zvýšit, a od počátku jsme říkali a měli jsme to v programu, že by se měly zvyšovat spravedlivě všem. To znamená, aby to zvyšování nebylo pouze u těch, kteří berou nejvyšší důchody, ale aby ti lidé, kteří jsou ohroženi chudobou, benefitovali z tohoto zvýšení. Takže proto jsme ten návrh podpořili, měli jsme to v programu a docela mě mrzí, že některá tzv. pravicová média to interpretují úplně jiným způsobem, jako že Piráti se připojují ke komunistům. Není to pravda. My jsme ten návrh podpořili mnohem dřív, hned potom, co byl publikovaný. Takže to je základ.

My ten návrh podpoříme i v hlasování, tak jako jsme ho podpořili, když ho projednávala Poslanecká sněmovna poprvé. Ale myslím si, že bychom neměli myslet v tento okamžik jenom na seniory, ale měli bychom myslet na celou společnost. A je to něco, co mi v tomto vládním návrhu trošku chybí. Je to zejména otázka toho, že i senioři mají děti. I to, že tady existuje střední generace a mladá generace. A že ten systém je potřeba vnímat jako celek. Zejména bych upozornil na to, že vláda měla v programu důchodovou reformu. Jestli je něco opakem důchodové reformy, tak je to právě řekněme jednostranné navyšování výdajů státu, výdajů na důchody, aniž by se jednoznačně řeklo, z čeho se ty peníze vezmou. Protože rozdělovat peníze, to umí úplně každý. Brát si úvěry, vytvářet dluhy apod., to opravdu dokáže úplně každý. Ale tím zásadním úkolem je tedy říct, kde se na tento prospěšný krok, kterým zvýšení důchodů určitě je, vezme. A ty částky jsou nemalé, a když se podíváme na tu projekci, tak jsou opravdu dramatické.

Já teď budu vycházet z grafu 3, který je na straně 8 důvodové zprávy ke sněmovnímu tisku 120, který znázorňuje bilanci příjmů z pojistného na důchodové pojištění a výdaje na důchody. Já jsem si to, aby to bylo srozumitelné, rozvrhl na to, kolik mi bude let v jednotlivé části tohoto grafu.

Takže teď je mi nějakých třicet let, až mi bude čtyřicet, tak se důchodový systém se začne dostávat do poměrně významného deficitu, kolem 0,5 procenta. (Ukazuje dokument.) Ale ten nejhorší, nejdramatičtější okamžik, ten zhup, který v tom grafu je, k tomu dojde, až budu někde kolem hranice toho důchodu, kolem šedesáti osmi let. A v roce padesát sedm to vypadá, že roční deficit toho důchodového systému bude 3,5 procenta hrubého domácího produktu, čili 200 mld. korun ročně v minusu. 200 mld. korun ročně! To je obrovská suma, která zatíží státní rozpočet, který to bude muset dotovat. Nebo by vláda měla říct, jakou má dlouhodobě představu, pokud chce plánovat zodpovědně s výhledem na další generace, kde tuto částku vezme. (V sále je hlučno.)

Když se podíváme, o čem je tento návrh, tak tento návrh je, řekněme, kosmetickou změnou, která z hlediska vývoje důchodů bude mít dopad, že ten deficit se zvýší o dalších přibližně 20 mld. korun, protože teď se navrhuje rozdělovat více jak 12 mld. korun ročně. A pokud samozřejmě bude více seniorů, kteří budou mít právo na ta zvýšení po osmdesáti pěti letech a pokud bude více seniorů v důchodu, tak se ta částka samozřejmě dramaticky navýší. Ale bavíme se o nějakých 20 mld. korun ročně. O tom, co tady schvalujeme dneska.

No, na to, že se bavíme o 20 mld. korun ročně, je tady poměrně rušná atmosféra...

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím Poslaneckou sněmovnu o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit.

 

Poslanec Jakub Michálek: Takže ta zásadní věc je taková, že během několika desítek let se důchodový systém dostane do deficitu v řádu 200 mld. korun. A když si to rozpočteme, jaká bude celková částka za těch následujících pár desítek let, tak se bavíme o částce 2 biliony korun, přibližně. Plus minus nějaký bilion možná. A to navýšení celkové, které dneska schvalujeme, tak je 0,5 bilionu korun na těch dalších přibližně třicet, čtyřicet let. To znamená do té doby, dokud nedojde k tomu nejdramatičtějšímu okamžiku v důchodovém systému.

Takže proto jsem se chtěl zeptat ještě vlády, jestli by mohla ozřejmit, jestli má vůbec nějakou koncepci, z čeho bude získávat peníze, tyto dramatické částky, 200 mld. korun ročně, Česká republika, aby zvládla zajistit životní úroveň našich seniorů. To si myslím, že je celkem zásadní. Jestli se konečně začne realizovat to, o čem se tady několik let mluví, co si dokonce vláda dala do programového prohlášení, že začne řešit odlivy zisků z České republiky nejen v podobě legálních dividend, ale i v podobě nějakých různých nelegálních daňových optimalizací. To si myslím, že jsou ty kroky, které se od vlády očekávají, pokud chce být rozpočtově zodpovědná.

Já jsem chtěl tedy závěrem svého vystoupení požádat vládu, aby ustanovila nějaký orgán, který se bude seriózně zabývat důchodovou reformou, ideálně tak, aby předložil návrh, který se zvládne schválit ještě v tomto volebním období, protože jednat bychom měli začít teď a nenechávat to na další generace, které už budou vstupovat do systému, který bude deficitní a který bude Českou republiku zadlužovat. Takže proto závěrem mi dovolte požádat vládu, aby zřídila komisi, ve které budou zastoupeny všechny politické strany v Poslanecké sněmovně a na jejímž panelu se bude konečně připravovat něco, co bude dobré nazvat důchodovou reformou.

Takže shrnuji své vystoupení. Předložený návrh na navýšení důchodů podpoříme. Chceme, aby naši senioři měli důstojnou životní úroveň, zejména ti, kteří jsou nejvíce ohroženi chudobou, ale zároveň současně žádáme, aby se systematicky řešila potřeba důchodové reformy v České republice, aby pro tento účel vznikla komise, která bude mít jasný mandát předložit návrh, který se stihne projednat ještě v tomto volebním období.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní bych přečetl jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Andrea Brzobohatá na celý jednací den. A nyní mám ještě jednu faktickou poznámku. A prosím Poslaneckou sněmovnu o klid. Vím, že se blíží polední pauza, ale ať to ještě doprojednáme. Takže prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Já bych rád zareagoval vaším prostřednictvím na svého předřečníka, protože on vlastně neřekl, jak Piráti budou v tomto hlasovat. My podpoříme návrh na zvýšení důchodů - ale který? Původní vládní, nebo senátní? Čili takticky dobrá odpověď. Prostě občané, my stojíme za vámi, ale jestli více, nebo méně, to nevíme.

Druhá věc, která tady zazněla od kolegy, a to je argument, který se mi, přiznám se, nelíbí. Hovořit o tom, že 200 mld. je hodně peněz. Je hodně peněz, ale jaksi zapomíná, že v těch velkých číslech je to přesně ten argument, proč by důchodci v tom stávajícím stavu neměli dostat přidáno, protože přece státní rozpočet na to nemá. Ale já to otočím, ten argument, k Pirátům. Milí kolegové, uvědomte si, že tady je velká skupina seniorů, kteří pobírají pět, šest, sedm maxima osm tisíc korun starobního důchodu a z toho musí měsíc vyžít. Zkusme ty částky otočit. To jsou ti starodůchodci, u kterých ta valorizace se rozvíjí, rozvírá v těch nůžkách. Zkusme se bavit tady o tomto a ne o těch velkých číslech, protože každého samozřejmě zarazí 200 mld., a je to velká částka, ale už nikoho asi vcelku nezajímá... Chápu z tohoto vystoupení, že tady je velká skupina seniorů, kteří tyto peníze, které nejsou důstojné života seniora ve 21. století opravdu pobírají. A to je ten problém, ke kterému teď tady hovoříme a o kterém se bavíme, jak dalece přispět a jak velké skupině těch starodůchodců pomoci, aby z těch důchodů šli aspoň více nahoru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času. A nyní již nemám tedy žádnou přihlášku do diskuse. Tak ještě pan poslanec Michálek na faktickou. Takže pojďme ještě tedy faktickou poznámku. Vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Opravdu jenom faktická poznámka na pana předřečníka. Já jsem říkal, že jsme byli první stranou, která podpořila vládní návrh, a že ho podpoříme i teď v hlasování v Poslanecké sněmovně. Říkal to přede mnou pan předseda Bartoš i Mikuláš Ferjenčík ve stanovisku našeho poslaneckého klubu. Takže v tomto ohledu my jsme konstruktivní, vždycky jsme byli konstruktivní a podpoříme všechny návrhy, které budou mít podle nás hlavu a patu, ať už je předloží ANO, ODS, TOP 09 nebo komunisti. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní ještě tedy na závěrečné slovo, protože jako senátor byste neměl závěrečné slovo případně. Takže jestli si ho chcete vzít teď, tak si ho vezměte. A hlásíte se, takže nám ještě řekněte závěrečné slovo. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, než budu reagovat na některé připomínky k tomu senátnímu návrhu zákona, protože to považuji za slušné, tak si dovolím ještě jednou zopakovat, o čem se tady bavíme.

Důchodová reforma je v nedohlednu. Minulá vláda žádnou nepředložila a současná vláda se rozhodla, že přidá na důchodech těm nejpotřebnějším, a řekla, že k těm nejpotřebnějším patří skupina lidí, kterým je více než 85 let, a že je jim potřeba přidat 1 000 Kč měsíčně. My jsme se v Senátu na ten návrh podívali a zjistili jsme, že dle našeho názoru, a je na každém, jak to bude potom aplikovat v tomto vašem hlasování, je to tak, že vláda na jednu velkou skupinu nejpotřebnějších zapomněla. Zjistili jsme totiž, že kromě těch, co je jim více než 85 let, ještě existuje zhruba 135 000 důchodkyň-matek, kterým je méně než 85 let a asi více než 80 let, které mají v naprosté většině nižší důchody než ti, co je jim více než 85 let, takže ta skupina je 130tisícičlenná, a že nedostala přidáno. Takže my jsme v Senátu udělali jenom tu věc, že jsme řekli: dobře, důchodová reforma je v nedohlednu, přidejme tedy k 200 000 těch, co je jim více než 85 let, 60 000 mužů, 140 000 žen, ještě dalších 145 000 lidí, z nichž 135 000 jsou ženy důchodkyně-matky, které vychovaly v průměru dvě děti. To je všechno, co jsme udělali.

Když takovou věc děláte a zároveň neexistuje ministr práce a sociálních věcí a v Senátu místo něj sedí místopředseda vlády, který je zároveň ministr zahraničí a zároveň ministr vnitra, tak je to z hlediska komunikace o tom, jak to udělat správně, docela obtížné. Tak se stalo, že vznikly některé problémy, které dle mého názoru jsou překonatelné, a administrativa je se s nimi schopná, buď hned, nebo v nějaké dohledné době, vypořádat.

Ta první připomínka, první obava je to technické řešení, že by se muselo zjišťovat, kdo má a kdo nemá nárok, protože není úplně jasné, kdo tedy kdy dostal ten první vyplacený důchod. Já jsem tady říkal, že už v zákoně jiném tento termín v případě invalidního důchodu používáme, a jsem přesvědčen o tom, že to je věc, která je překonatelná, a jsem přesvědčen o tom, že to, co říkala paní poslankyně Gajdůšková, je šíření poplašné zprávy, pokud říká, že hrozí, že by důchody také mohly být nevyplaceny. To je naprostý nesmysl a nedovedu si představit, že by to někdo nedokázal zúřadovat.

Zároveň bylo upozorněno od Pirátů, a tam musím říci, ty připomínky celkem jsou realistické, a vždycky to tak je, že prostě vznikají nějaké problémy, že to přináší určité administrativní problémy z hlediska určování data a té lokální spravedlnosti, ale opět jsou z hlediska toho počtu 135 000 lidí minoritní. Minoritní! Prostě není to zásadní problém. Je to pár lidí, kteří by měli ty problémy, které tady pan poslanec Ferjenčík říkal.

Zrovna tak je to s tím, co říkal ohledně těch předčasných důchodů, a s tou obavou, to zdůrazňuji, že by se mohlo stát zvykem v České republice, že budou všichni chtít jít do předčasného důchodu, aby dříve, po 25 letech, co budou v důchodu, potom dostali tisícikorunu. To je skoro legrační, protože samozřejmě důchodová reforma se musí udělat a tady ta obava dle mého názoru nehrozí, protože všichni víme, že musí dojít ke změně. To, co my děláme dneska tím senátním návrhem, je, že jdeme ve stopách vlády, která řekla "pomozme nejpotřebnějším", a upozorňujeme na to, že tam chybí 135 000 důchodkyň-matek. Tak je tam pojďme přidat. To je celé. Nic jiného neděláme a neříkáme, že děláme důchodovou reformu. Tu je potřeba udělat a je to potřeba udělat co nejrychleji. Ale to my teď neřešíme. My teď řešíme současnou, okamžitou situaci, která bude platit dva, tři, čtyři, pět let, a do té doby prostě musíme s těmi důchody něco udělat, jinak to dopadne třeba i tak, jak říkal pan kolega Michálek.

A teď k některým poznámkám dalších. Já tedy chci poděkovat za podporu jak paní poslankyni Šafránkové, panu poslanci předsedovi Gazdíkovi, paní Aulické, která správně řekla, že nůžky mezi starodůchodci a novodůchodci se rozevírají. My s tím dneska něco děláme tím senátním návrhem zákona. Je na vás, jestli k tomu přistoupíte, nebo ne. Jestli chcete, aby novodůchodci měli mnohem větší příjmy než starodůchodci, tak s tím nedělejte nic.

Chci vlastně poděkovat i panu poslanci Benešíkovi a Výbornému. Opět, princip zásluhovosti, prosím vás, není pouze o výši důchodové daně, když to zjednoduším. Princip zásluhovosti je také o tom, kdo, která rodina dokáže kolik vychovat ekonomicky aktivních dětí. Bez ekonomicky aktivních dospělých by dneska náš průběžný důchodový systém vůbec nefungoval. To je zásadní. To znamená, pokud se bavíme o zásluhovosti, tak to není zdaleka jen o výši důchodové daně, ale i o tom, kdo dokáže nebo nedokáže vychovat ekonomicky aktivní děti. Na to velký pozor a nezapomínat na to.

Tedy tolik ode mne na závěr. Chci vás proto ještě jednou vyzvat, abyste skutečně zvážili, zda přes všechny ty problémy a nedokonalosti, které pozměňovací návrh ze Senátu obsahuje a které my bychom museli překonávat, byste nehlasovali pro něj, protože z hlediska toho hlavního, co má v sobě, a to je to nastolení spravedlnosti mezi těmi, co potřebují, co mají dneska nejnižší důchody a zaslouží si přidat, je správnější a spravedlivější než to, co předložila vláda. A naším úkolem přece je starat se, kromě jiného, i o ty, co to nejvíce potřebují. A jestli na tohleto současná vláda neslyší, tak nevím, na co ještě jiného chce slyšet.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu senátorovi. Pokud se tedy nikdo další nehlásí... tak ještě také vy se hlásíte. Prosím. Pan předseda poslaneckého klubu Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jenom krátká rekapitulace toho, co tady zaznělo, těch argumentů pro a proti.

Za prvé už jsem říkal, že ten pozměňovací návrh, aby těch 1 000 Kč dostávali variantně buď penzisté, kteří jsou 25 let nebo 20 v penzi, byl řádně načten v průběhu druhého čtení. Není to nic nového, takže i administrativa se na to mohla připravit nebo začít připravovat. To za prvé.

Za druhé je to dotaz na paní ministryni. Možná mi tentokrát odpoví, na rozdíl od těch předchozích otázek. Ten spor, pokud pominu výmluvy na IT systémy, se týká skupiny penzistů, kterým je 85 a více a současně nejsou ještě 25 let v penzi a je jich 5 nebo 6 tisíc. Ten spor má poměrně jednoduché řešení, které nemůžeme sice udělat dneska, ale pokud by byla politická vůle, tak se to dá velmi jednoduše a velmi rychle vyřešit, protože dneska ty dva návrhy, sněmovní a senátní, je buď - anebo. A ten zákon, a já jsem o tom mluvil i se svým ctěným kolegou, předsedou našeho klubu v Senátu Milošem Vystrčilem, možná jsme mohli my, kteří jsme byli ve Sněmovně, nebo kolegové v Senátu si to prosadili, mohli udělat, že těch 1 000 Kč dostanou ti, kterým je 85 let nebo jsou 25 let v penzi. A ta skupina těch 5 nebo 6 tisíc by vlastně neexistovala. Tento zástupný argument, kterým vlastně, pokud se připojím k této skupině 5 až 6 tisíc a hážu přes palubu těch 140 tisíc, by vlastně nebyl.

Politické východisko je velmi jednoduché. Stačí dnes schválit senátní verzi, a pokud vláda přijde s návrhem v devadesátce, který bude mít jiný paragraf, že tam bude 85 let nebo 25 let v penzi, tak za náš klub říkám, i za naše kolegy v Senátu, že jsme připraveni to v tom speciálním režimu schválit a tento spor a tato skupina, u které je ten souběh okolností, že jim je 85 a ještě nejsou 25 let v penzi, by najednou nebyl. Vyřešili bychom i těch 5 tisíc. Přitom by netrpělo těch 135 nebo 140 tisíc. Mně to přijde logické, správné i z vystoupení většiny řečníků dnes, i politicky průchodné, že to není žádný yetti typu: přijdu se systémovým řešením a s důchodovou reformou. My, kteří jsme někdy prosazovali ať už úspěšně, nebo neúspěšně důchodovou reformu, víme, jak je to komplikované.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane předsedo, já vás jenom na vteřinku přeruším. Navrhuji, protože nemáme dalšího přihlášeného, že bychom ještě dokončili tento bod. Jestli souhlasíte? A o to delší bychom dali pauzu. Nevidím nějakou zásadní námitku. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Jenom abyste mi nekřičeli, že už chcete jít na oběd. Já jsem ještě neskončil.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ne, já právě navrhuji, abychom pokračovali.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nám je to v zásadě jedno, jestli budeme hlasovat teď, nebo po přestávce.

Tohle je prostě politické řešení. Chtěl bych slyšet od paní ministryně, jestli se jí to líbí, nebo ne. Jestli je to cesta, jak vyřešit i těch 5 tisíc, aniž bychom těch 135 tisíc hodili přes palubu. A mohli bychom pomoct všem od 1. ledna. Ekonomika dlouhodobě roste. Pokud se podíváte, mluvil jsem o tom, do návrhu státního rozpočtu na příští rok, tak je tam předpokládané zvýšení příjmů o 100 miliard. Podívejte se například na rozpočet roku 2016, pak to porovnejte s rokem 2019. Podívejte se, o kolik se zvyšují příjmy státního rozpočtu. Takže ten prostor bezesporu existuje. Bylo by to elegantní řešení ve prospěch našich seniorů a ve prospěch těch, o kterých mluvil před chvílí můj kolega, pan senátor Vystrčil, vůči těm rodinám, které vychovaly děti a zabezpečily je díky tomu, že funguje průběžný systém, že ti dnes ekonomicky aktivní platí ze svých odvodů penze stávajících seniorů, a oni oprávněně očekávají, že až nebudou ekonomicky aktivní, že stejně úspěšné budou následující generace, které v tom průběžném systému jsou. Mluvili o tom mnozí kolegové, minimálně Petr Gazdík a mnozí další.

Když se podíváte na demografickou křivku, tak úplně jednoznačné to není, že by to automaticky fungovalo. Když si vezmete počty lidí v jednotlivých ročnících, tak skutečně nejohroženější skupinou nejsou stávající senioři nebo ti, kterým zbývá pár let do odchodu do penze, ale nejvíc ohrožené jsou ty nejmladší generace. A můžeme sice říkat, že nás nezajímá, co bude za 20, 25, 30 let, ale mělo by nás to zajímat a měli bychom nad tím přemýšlet.

Já nesdílím optimismus, že bude v brzké době představena důchodová reforma. Pamatuji si, a pan premiér se bude určitě zlobit, jak tady někdy v roce 2015 říkal: do šesti měsíců to předložím. Načež vystoupil nejvěrnější poslanec z hnutí ANO Martin Komárek a na tento mikrofon řekl tato slova, mírně parafrázuji: ještě jsem to neviděl, ale jsem si jistý, že to bude skvělá reforma. A platí, že jsme to zatím neviděli, a uplynuly tři roky. A tak to bude se slibem i této vlády. Pominu Potůčkovu důchodovou komisi, což byla komise sociální demokracie na zdůvodnění zrušení druhého pilíře. V pořádku, měli to v programu, prosadili. Nic mimo toho nepřinesli.

Paní ministryně za těch pár dnů - myslím, že její základní sloveso, které používá, je zvýšit. Všechno chce zvýšit, minimální mzdu, dávky, životní minimum, existenční minimum, důchody. Ale někdo to musí také zaplatit. Takže bychom měli říkat nejenom zvýšit, ale také jak, aby systém byl udržitelný. Heslo zvýšit je moc jednoduché.

Možná trošku odbíhám, ale využiji té příležitosti, protože mě znervózňují, a nejenom mě, ale zejména malé a drobné podnikatele, debaty o minimální mzdě. Já chci upřít vaši pozornost na efekt, o kterém se příliš nemluví. Jedna věc je minimální mzda, o tom dneska mluvit nechci, ale nařízení vlády obsahuje ještě něco jiného kromě minimální mzdy a to je zaručená mzda. A debaty se hrozně zužují jenom na tu nejnižší kategorii. Já jsem z regionu, a není to jediný moravskoslezský region, kde jsou průměrné platy nižší. Podívejte se na zaručenou mzdu třeba v kategoriích 5, 6, 7, jak neuvěřitelně jde nahoru, protože je navázaná na minimální mzdu, a jaké komplikace to už vytváří a může vytvářet zejména drobným zaměstnavatelům v příštích letech. A nemělo by být naším úkolem, abychom vyráběli nové adepty pro úřad práce, abychom pak mohli dát více peněz na aktivní politiku nezaměstnanosti. To by nemělo být.

Takže vyzývám vládu, aby promyslela, zda je dobré minimální mzdu takhle svazovat se zaručenou mzdou ve všech těch kategoriích, protože já tam cítím větší problém. Pořád se bavíme o těch, kteří jsou na minimální mzdě, zhruba 200 tisíc zaměstnanců, ale zaručená mzda se týká všech zaměstnanců - všech. A tím, že zvyšuji to první, zvyšuji to další. Přečtěte si někdy to nařízení vlády v kterékoliv podobě a podívejte se. Dneska jsme všichni, nebo skoro všichni schopni odpovědět na otázku, jaká je výše minimální mzdy, teď hned. Jaká je zaručená mzda v té kategorii 5 nebo 6? Jsme schopni takhle z fleku odpovědět? Já ne, musel bych se podívat do tabulky, kterou mám v počítači. Ale myslím, že ani mnozí z vás to nevědí. Ale ti zaměstnavatelé, drobní a malí podnikatelé, to musí každý měsíc aplikovat. A pokud zase dojde k dramatickému zvýšení minimální mzdy, o tom teď mluvit nechci, tak se podívejte, co to udělá se zaručenou mzdou. A k tomu bych chtěl vyjádření například ministryně průmyslu, ministryně financí. Co to udělá se zaměstnaností jako celkem? Jestli nebudou zanikat pracovní místa z těchto důvodů? Já se obávám, že by zanikat mohla.

Debata je samozřejmě širší. Slyšeli jsme paní ministryni, že minimální mzda má být minimálně 50 % průměrné mzdy. Tak to už se trochu blížíme těm vtipům, že minimální mzda má být rovna minimálně průměrné mzdě. Ono to pak už matematicky ani nevychází. Poprosil bych o analýzu, kolik zaměstnanců je z těchto osmi kategorií. A když zvýšíme na nějaké procento minimální mzdu, co to udělá s tou zaručenou mzdou? Jestli jsme schopni to vůbec matematicky dát dohromady, že to vůbec sedí. Nebo to bude jenom takový plán, že prostě poručíme větru dešti a přikážeme mzdy, a pak se budeme divit, že to vůbec nefunguje. Ta debata je poměrně zmatečná.

Nevím, proč paní ministryni překvapuje, že pravicová strana má sociální aspekt. Já vím proč. Socialisté si pletou dvě slova - sociální a socialistický. To je velký rozdíl. Pravicové konzervativní hodnoty jsou solidarita, soucit, pomoc bližnímu a těm, kterým okolnosti nedovolují, aby si pomohli sami. Kdežto socialistický je, že si vytvářím skupinu lidí, i těch, kteří tu pomoc nepotřebují, a ti pak jsou závislí na tom státu. To je pak skupina i voličsky velmi vděčná vůči těm, kteří si mohou pomoci a nechtějí. Ale je to na úkor těch, kteří pomoc od společnosti a státu potřebují a nedostanou ji v takové výši, jakou by si zasloužili. A o tom je přesně ten rozdíl mezi sněmovní a senátní verzí. Ta senátní verze pomáhá těm, kteří tu pomoc mnohem více potřebují. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Pokud se tedy dále nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Přistoupíme tedy k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Já zagonguji. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

 

Já tedy přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 120/6, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 120/7."

Máme tady žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami.

Já tedy zahájím hlasování. Kdo je pro usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 7 přihlášeno 169 poslanců, pro 69, proti 69, zdrželo se 31. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.

Nyní tedy budeme hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslanců. Prosím tedy, aby bylo nastaveno kvorum, ano, již je nastaveno.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 120/6."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

Hlasování číslo 8, přihlášeno 170 poslanců, pro 170, proti nula. Konstatuji, že jsme návrh zákona přijali. (Potlesk části poslanců.)

 

Tímto tedy přerušuji schůzi na hodinu a půl, to znamená, znovu se sejdeme ve 14.41 hodin. Přeji hezké poledne, dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.11 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.41 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dobré odpoledne. Poprosím o klid v sále, budeme pokračovat.

Než otevřu další body, přečtu vám některé omluvenky. Pan poslanec Julius Špičák se nám omlouvá od 12.00 do 13.30 z osobních důvodů. Pan poslanec Pavel Kováčik se nám omlouvá z odpolední části jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Birke se nám z pracovních důvodů omlouvá od 15 hodin a pan poslanec Pavel Staněk se nám omlouvá mezi 15. a 20. hodinou z rodinných důvodů. Děkuji.

 

Nyní nás dle schváleného pořadu čeká další, druhý bod.

Aktualizováno 1. 6. 2021 v 18:01.