(23.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Dobrý večer všem. Nyní prosím pana poslance Hájka s faktickou poznámkou. Připraví se pan předseda Bělobrádek s přednostním právem.
Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mně to nedá nezareagovat. Víte, já bych zareagoval na to, že paní, která tady hovořila přede mnou, paní poslankyně Němcová, útočila na pana ministra obrany, který byl v pohotovostním pluku. Ano, i já jsem byl ve Vojenském gymnáziu Jana Žižky. A víte, s kým jsem studoval? S panem Topolánkem. S panem Topolánkem!
Útočila stejně na pana Topolánka, že byl se mnou od patnácti let na vojenském gymnáziu? (Rozčileně.) Vy jste byla členka ODS? (Předsedající: Prosím, obracejte se...) Ještě v době, kdy... prostřednictvím pana předsedajícího jste byla členka v době, kdy byl pan Topolánek také předsedou ODS a byl také v době, kdy byla za komunistů byla jediná možnost jeho studia, že byl žákem vojenského gymnázia. To je jako pan dnešní - ukážu správně prstem - ministr obrany dnešní, byl. Bohužel chtěl být. Pomáhat naší bezpečnosti. To znamená, jediná možnost byla, aby vstoupil do pohotovostního pluku. To znamená, jestli chtěl být pan váš bývalý předseda ODS, chtěl být vojákem z povolání, musel vstoupit mimo jiné do vojenského gymnázia. Takže to je celé.
Takže prosím vás, nalijme si čistého vína. To znamená, byla doba taková, že pokud chtěl být někdo policajtem nebo esenbákem, tak musel vstoupit do pohotovostního pluku. Jestli chtěl být někdo vojákem z povolání, musel být ve Vojenském gymnáziu Jana Žižky. To je celé. Takže prosím vás, nesmíchejte mi hrušky s jabkama. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji za dodržení času. A reagovat bude s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem rodák z Opavy, kde bylo to nešťastné gymnázium Jana Žižky z Trocnova vojenské, kde ti patnáctiletí klučíci chudáci chodili v uniformách. To bych vyčítal jejich rodičům, ne těm čtrnáctiletým chlapcům, kterým se smála celá Opava v té době, poměrně neoprávněně. Srovnávat pohotovostní pluk, který tak nechvalně zasáhl v roce 1989 proti svobodomyslným občanům, s tímto gymnáziem je nehoráznost. Nehoráznost!
Já tomu docela rozumím. Pan poslanec Hájek je velmi smířlivý ke komunismu a komunistům. Ale my takoví nebudeme. (Předsedající: Prostřednictvím...) A prostřednictvím co? (Předsedající: Obracejte se k ostatním...) Já se neobracím! Pan místopředseda je buď hluchý, nebo nerozumí českému jazyku.
Relativizování komunismu a chování komunistů je něco, proti čemu budeme protestovat. A žádám pana poslance Hájka prostřednictvím pana místopředsedy, aby se choval slušně k paní poslankyni Němcové. Není to poprvé, kdy ji osobně napadá. Jste ubožák, prostřednictvím pana místopředsedy. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím s faktickou poznámkou pana poslance Hájka.
Poslanec Josef Hájek: Já se omlouvám, byl jsem tady osloven, takže ještě jednou vystupuji, ale musím vystoupit. Já jsem pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího vstoupil do vojenského gymnázia jako patnáctiletý chlapec, který byl otcem emigranta, který neměl jinou možnost studia než na vojenské škole. Nebyla jiná možnost. V roce 1975 jsem byl propuštěn z vojenského gymnázia z politických důvodů, že můj otec byl v emigraci. Tak mně prosím vás vy nevyčítejte, že jsem tady nějaký zastánce komunismu. To není pravda! Já jsem tvrdě musel na sobě pracovat, tvrdě jsem na sobě pracoval. A to, že jsem dneska třeba tady, je to, že jsem byl cílevědomý, pracovitý. A že mně komunisté dovolili studovat jedině Vysokou školu báňskou a být horníkem, no tak bohužel byla taková doba. Já jsem dodneska s tím nesmířil, ale prostě jsem to akceptoval. A dneska jsem tady a já toho nelituji. Já nelituji toho, že jsem byl v tom hornictví. Samozřejmě lituji toho, že byla taková doba. To je pravda celé.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já děkuji. A nyní prosím s přednostním právem pana předsedu Bělobrádka.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl distancovat od toho, co se stalo před Poslaneckou sněmovnou. A já jsem přesvědčen, že do demokracie nepatří fyzické násilí a házet lahve i na toho, kdo je mým oponentem, i když s ním nesouhlasím, je nepřípustné. Já bych chtěl z tohoto místa vyzvat všechny demonstranty, aby umožnili i důstojný odchod, až tady skončíme, všem poslancům a členům vlády bez ohledu na to, jestli s nimi souhlasí, nebo ne. A aby se zdrželi takovýchto nepřijatelných úkonů.
Prosím, mějme úctu i ke svým oponentům. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také velice děkuji a prosím pana poslance Juránka, který je řádně přihlášen. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážený předsedo vlády, vládo, kolegové poslanci a kolegyně poslankyně, já odmítám v téhle Sněmovně si brát faktické poznámky, protože slouží něčemu jinému, než čemu má faktická poznámka sloužit. Myslím, že se musíme naučit, abychom skutečně se drželi vždycky věci a třeba teď i se drželi té věci, která se týká téhle vlády. Já budu se snažit být pokud možno velmi stručný. Nicméně využiji toho a zareaguji na záležitosti.
Chci říct, že jsem z rodiny, ve které je důstojník české armády. A já si armády velice vážím. A jsem přesvědčený, že v současné době té armádě věnujeme málo pozornosti a že zdaleka nežijeme v době, kdy bychom tu armádu nepotřebovali. To znamená první věc, která je. Tak prosím vás, zkusme se na to podívat s pohledem do budoucna. A i až budeme schvalovat rozpočty, které tady budeme schvalovat, tak se zaměřme tímto směrem. Já jsem prostě přesvědčený, že tohle potřebujeme.
Nicméně na úvod v té další řeči musím říct, že nepodpořím tuto vládu právě proto, že jsou tam komunisté. Ale teď řeknu proč. Oni měli spoustu příležitosti se omluvit, ale neomluvili se ani v rámci mé rodiny. V roce 1948 byl můj strýc zavřený na jedenáct let za to, že organizoval pouť na Hostýn, které se zúčastnilo více než 100 tisíc lidí. Jedenáct let za to dostal. V roce 1969 jsem jako třináctiletý kluk byl padesát metrů od místa, kde lidový milicionář zastřelil sedmnáctiletou Muzikářovou, a můžete si to v Brně najít.
To jsou prosím věci, které já jsem připraven do určité míry přijmout, když se za ně někdo omluví. A čekal jsem na to celou dobu. Byl jsem i hejtmanem Jihomoravského kraje a příležitostí měli komunisté dost, aby se za tyto věci omluvili. To, že jim nevadí, že potom tam někteří z nich přijdou a položí tam kytku, tak jako považuji za první snad naději, že si to jednou uvědomí a že se za to omluví.
A já k tomu řeknu jenom jednu věc a jednu myšlenku, protože nechci napadat vůbec nikoho. Jenom chci říct, že tady toto hnutí by si mělo pamatovat, že pravdu nevymažete. A já to zopakuji ještě jednou: Pravdu nevymažete! A stejně tak se nevymaže ani to dnešní hlasování, které o této věci bude. ***