(23.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Myslím, že nejlépe to definovala místopředsedkyně KSČM Kateřina Konečná, která jasně vyjádřila představy o tom, jak bude KSČM o podílu na vládnutí, jak tento podíl má vypadat. Řekla to v interview České televize 12. května 2018. Cituji. "Budou to právě komunisté, kteří narovnají páteř hnutí ANO, že neuhne doprava, ale uhne doleva." Myslím, že to docela jasně vysvětluje, že obsah té tajné smlouvy musel zůstat tajný, že to narovnávání páteře doleva něco stálo, bylo něčím podmíněno. A s něčím takovým by naše veřejnost, která protestuje, část z ní protestuje teď, a ta část, která by se to dozvěděla, tak by určitě musela volit protesty ještě silnější. Proto to musí zůstat tajné a proto je zjevné, že to je vláda položená na tomto principu, na této spolupráci, kde s odpuštěním kolegové ČSSD hrají pouze druhé housle, ale hrají je vědomě, rozhodli se tak, tak já nejsem ten, kdo jim má radit, co mají dělat, jsou to oni. Vědí lépe než já, jaká je historie jejich strany, jak v roce 1948 na tom vynuceném slučovacím sjezdu s KSČ tehdy dopadli, jak jejich představitelé byli vězněni, jak odešli do exilu, kde v Londýně zakládali exilovou vládu ČSSD, a jak celá tato strana dopadla. To, že prakticky po 70 letech skoro na den přesně strkáte hlavu do stejného chomoutu, je určitě vaše věc. Já to ani tak nepřipomínám vám, jako těm, kteří, doufám, poslouchají naše dnešní jednání a chtějí si některé věci ujasnit a některé věci pochopit.
Je zde ve hře postava předsedy vlády, ať chceme, nebo nechceme. Předseda vlády je přece ten, který zablokoval celou situaci, a to díky svým kauzám, korupčním kauzám, přestože sám tvrdí, že hlavním směrem vlády, která má pod jeho vedením pracovat, má být právě ta antikorupční politika. Ale zapomíná nám říct, proč nám lhal, když vysvětlovat kauzu Čapího hnízda tady ve Sněmovně, kdy první verze, pokud si pamatuji, byla, že vůbec neví, komu to patří, že to je nějakých advokátů. Druhá verze byla, že to není advokátů, že to je někoho z firem. Třetí verze byla, že, že až napotřetí... A to přísahal na zdraví svých dětí, že to neví, ale potom řekl, že to tedy bylo jeho dětí. Tato kauza přece zůstává, Andrej Babiš je trestně stíhaný. Představa, že v čele vlády České republiky má stát trestně stíhaný člověk, je přece zásadní překážkou pro uvažování každého, kdo si myslí, že ani ve svém normálním občanském životě nebo ve své firmě by se nedal do spolku s člověkem, který by byl trestně stíhán, a měl by pochybnosti o jeho solidnosti.
Čeho se můžeme dočkat? Jak ta vláda bude vypadat? Možná stojí za to si připomenout řadu podrazů, které se mezi těmi hlavními aktéry odehrávaly. Třeba v únoru, kdy poslanci klubu hnutí ANO největší měrou přispěli ke zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka jako předsedy komise pro kontrolu činnosti GIBS. A teprve když se zdvihla ta velká vlna odporu, tak premiér tehdy v demisi, Andrej Babiš, se zalekl těch zhruba 30 tisíc lidí, kteří byli na Václavském náměstí, a pan Ondráček musel odejít. A pan Babiš řekl, že jeho zvolení nechtěl, byla to vina ostatních, celá hra kolem je jen snahou rozložit hnutí ANO.
V dubnu pan předseda bezvýhradně podpořil raketový zásah spojenců proti syrskému diktátorovi Asadovi a odsoudil chemické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Stejně tak to udělali jeho ministři Stropnický a Šlechtová, pan ministr Stropnický, paní ministryně Šlechtová, jenže pak se sešel pan předseda vlády s panem prezidentem. Pan prezident mu řekl, že takhle si věci nepředstavuje, že takhle by spolu nekamarádili, a najednou jsme se dozvěděli od pana předsedy vlády, že ti naši dva ministři mezi sebou soupeřili v prohlášení, kdo je silnější, pořádali konference, ale nebylo to jednotné stanovisko vlády. Otočil na podpatku během jedné návštěvy u pana prezidenta a své ministry hodil přes palubu.
V dubnu, kdy poprvé zkrachovalo jednání s Českou stranou sociálně demokratickou, opět pospíchal pan předseda vlády na Hrad. S panem prezidentem se poradili a pan prezident usoudil, že nejlepší varianta vládnutí bude hnutí ANO, SPD a komunisté. Andrej Babiš vyšel z této porady u pana prezidenta, na Hradě oznámil, že na tomhle se dohodli a tak to bude. No ale zase se něco začalo dít v éteru, takže večer, téhož večera, kdy u pana prezidenta něco domluvili, tak téhož večera Andrej Babiš hlasoval pro obnovení jednání s ČSSD, protože se prý podřídil většinovému názoru hnutí ANO.
To jsou metody, se kterými musí všichni aktéři počítat. Myslím, že to má vědět i Poslanecká sněmovna, má to vědět i naše veřejnost, protože to nejsou ojedinělé případy, ojedinělá ad hoc řešení, ojedinělá selhání. Je to styl práce, je to celý systém, který je postaven na lži, na mocenském ovládnutí všech, kteří buďto tančí tak, jak já pískám, anebo jsou hozeni přes palubu.
To nebude pouze věc té vládní koalice, to vidíme, že se děje i uvnitř hnutí ANO, ale to je jejich starost, jak naloží s panem Nacherem nebo s paní ministryní Šlechtovou. To nechávám na vás. Ale zároveň, jestliže se bavíme o tom, zda má vláda dostat důvěru, a nevíme ten základní tajný dokument, nevíme, co v něm je, a tudíž se můžeme těžko vyjadřovat, jestli taková důvěra má nebo nemá být udělena, tak ale je zde také ta personální stránka vlády. Není možno říci, že nás to nezajímá, protože součástí práce poslance ve chvíli, kdy posuzuje, zda dá důvěru vládě nebo nedá důvěru vládě, je také to, kdo ji reprezentuje a s jakými cíli, s jakými představami a s jakou odborností do té vlády vstupuje.
Tak já mám několik dotazů. Nevím, jestli se dozvím odpovědi, ale zajímaly by mě.
Pan ministr kultury Antonín Staněk obhajoval před nedávnem nominaci komunistického básníka Karla Sýse na státní vyznamenání a zároveň nevyloučil, že by byl i pro případné ocenění Ivana Skály. Cituji nyní. "Jestliže by byl," myšleno Ivan Skála, "navržen, musel bych se probrat jeho tvorbou, musel bych si to nějakým způsobem zopakovat, protože už mám dlouho od vysokoškolského vzdělání, a tudíž ani teď nejsem schopen vám k tomu něco říci." Kandidát na ministra kultury neví, kdo to byl Ivan Skála? Ten bezskrupulózní likvidátor českých spisovatelů, českých básníků? Ta nejobávanější figura, která před rokem 1989 ovládala literární svět? Tak to je přece velmi špatná vizitka, jestliže toto ministr kultury neví.
Ministryně obchodu paní Marta Nováková sdělila, že je pragmatik a ve svých letech dospěla k názoru, že takového ortodoxní lpění na některých věcech, které nejsou až tak zásadně důležité, nemá smysl. To byla odpověď na otázku, jak se teď vyrovná s tím, že vláda, ve které bude ministryní, se bude opírat o hlasy komunistů. Tedy není to důležité. Nejsou to věci, které jsou až tak zásadně důležité, a ortodoxní lpění na nich nemá žádný smysl. Mluví o tom, že podniká s panem Tomiem Okamurou a cení si toho, že je velmi pragmatický. Zároveň se dočítáme, že o stejném Tomiu Okamurovi a jeho hnutí pan předseda vlády ve francouzském listu Le Figaro říká, že to je hnutí extremistické. Nezdá se vám, že je tady něco divně?
Paní ministryně Nováková dále říká, že velmi podporovala elektronickou evidenci tržeb, byla zastáncem daleko přísnější dikce zákona, tak aby platila skutečně pro všechny bez výjimky a hned, což když se podívám na vládní prohlášení, myslím že na straně 31 to je, o tom, jak budete podporovat malé a střední podniky, které jsou pevnou a nezastupitelnou součástí tuzemské ekonomiky, tak mám pocit, že tady něco nehraje. Možná vysvětlení, že paní ministryně má firmu, nebo měla firmu, nevím, jak to přesně teď je, která dodává software největším obchodním řetězcům v České republice, v zahraničí a také poskytuje technologii firmám pro EET. Nad tím se pozastavují i členové Asociace podnikatelů a manažerů, kteří se ptají, zda může takový člověk přistupovat k EET zcela objektivně. ***