(20.10 hodin)
(pokračuje Munzar)
Komunisté nám tady vysvětlují principy parlamentní demokracie. Historie nám však ukazuje, že komunisté jsou demokraté pouze do té doby, než se dostanou k moci. A je to Andrej Babiš, který vložil budoucnost své vlády a naší země do rukou komunistů. A je to také Andrej Babiš, který programové prohlášení vlády dojednal s komunisty. Ta dnešní polokomunistická vláda si zatančila na Hradě svůj jmenovací tanec v den památky obětí komunismu a Milady Horákové. A já možná i věřím, že Andrej Babiš, premiér, si to nespojil, a to zejména proto, že je mu to úplně, ale úplně jedno.
A dnes je také pěkné datum. Před 58 lety, v roce 1960, tehdejší Národní shromáždění zakotvilo vedoucí úlohu Komunistické strany Československa do Ústavy Československé socialistické republiky. A tato vedoucí úloha měla na svědomí dost obětí a zničených životů a hlavně ztrátu svobody pro generace našich rodičů a našich prarodičů. Proto komunismus nemůže a nesmí být rehabilitován. Ale co my vidíme: nejdříve přichází bagatelizace, pak rehabilitace a nakonec možná i normalizace. A vy to děláte a je to zločin pro naši zemi. Přátelé poslanci za ANO a ČSSD, mě mrzí, že se toho aktivně účastníte, ale je to každého z vás rozhodnutí.
Vzniká nám tedy vláda založená na podpoře komunistů, která se chce spoléhat na socialistické recepty. Programové prohlášení vlády by mohlo mít pracovní název Nikdo vám nedá tolik, kolik my vám dokážeme slíbit. Vláda slibuje mnoho, ale neříká, kde na to vezme, odpověď je ale bohužel nasnadě. Vše zaplatí daňový poplatník a zejména střední třída.
A jak můžeme věřit tomu, že se obrátí trend v mnoha věcech? Místo zvyšování tlaku na střední třídu, na malé a střední podnikatele dojde ke snižování administrativní zátěže. Jak máme věřit tomu, že se k podnikatelům bude státní správa chovat jako partner, nikoli jako ke sprostým podezřelým, jako k nepřátelské třídě v rámci třídního boje? Slibujete, že podniknete kroky k maximálnímu snižování administrativní zátěže pro podnikatele, to je citace z programového prohlášení, a zároveň vytrvale a zarytě odmítáte např. zvýšení limitů pro uplatnění daňových výdajových paušálů.
Zaujala mě v programovém prohlášení věta, kterou vám tady přečtu: Vytvoříme dlouhodobý nástroj podpory podnikání na venkově, a to napříč resorty s cílem uchovat podnikatelský ruch a služby na venkově. Typicky socialistický přístup. Nejdřív služby na venkově zničíte prostřednictvím tlaku státní správy, nových regulací EET, protikuřáckého zákona, a dnes to chcete dotovat. Recept je přece daleko jednodušší. Nechat podnikatele v klidu pracovat. Ale vy raději postupujete přesně podle citátu Ronalda Reagana. Pokud se to hýbe, zdaň to, když se to stále hýbe, zreguluj to, a když se to přestane hýbat, dotuj to.
A jak máme věřit tomu, že najednou budou vyrovnané rozpočty, které slibujete v programovém prohlášení, když ministři financí za ANO předkládají deficitní rozpočty v době růstu? I letos na příští rok se navrhuje deficitní rozpočet 50 miliard korun. Dochází tedy k dalšímu zadlužování státu, a tedy všech občanů. V době ekonomického růstu je to rozpočtová nezodpovědnost.
A jak máme věřit tomu, že se obrátí trend a začnou se investice zvyšovat, když investice trvale klesaly navzdory hospodářskému růstu, navzdory tomu, že se zvyšovaly příjmy státu, a to za ministrů financí za ANO?
A jak máme věřit tomu, že dojde ke snížení provozních nákladů státu, když se za poslední čtyři roky nabíralo množství nových úředníků? Stát bobtná, stojí nás více a více a zároveň občany zatěžuje větším množstvím povinností. Důsledky tohoto nezodpovědného přístupu ke státním financím pocítíme, až přijde ekonomická recese.
V programovém prohlášení máte digitální Česko. A jak my máme věřit tomu, že budou digitální technologie konečně využívány ve prospěch života našich občanů a nikoliv jako represivní nástroj s on-line sledováním, protože tak jste nové technologie zatím využili? To je to vaše slavné EET.
V programovém prohlášení se zabýváte bytovou krizí. A jak máme věřit tomu, že rozumně vyřešíte rostoucí ceny bytů a bytovou krizi? Místo zrušení daně z nabytí nemovitostí, kterou jsme navrhovali a vy jste zamítli, zjednodušení stavebních předpisů pro podporu soukromé výstavby zase navrhujete pouze přerozdělování dotace a de facto státní výstavbu.
A jak máme věřit, že stát, který ve vašich rukou reguluje, kontroluje, řídí životy občanů, omezuje svobodnou vůli, se najednou stane partnerem občanů, malým státem s nízkými daněmi, přátelský k občanům a respektující jejich svobodu?
Jednoduše - prostě vám to věřit nemůžeme, a proto budu hlasovat proti návrhu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Poprosím paní poslankyni Richterovou a připraví se pan poslanec Janda. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas pokročil, pískot (před Sněmovnou) neutuchá. Zazněla tady spousta slov, která právě ten pískot popisují a zhmotňují.
Věřím, že mnohým z vás, kteří sedíte za mnou na sedadlech ministrů a ministryň, se ta naše opoziční slova nechce moc poslouchat. Nedivím se tomu, ale současně jsem velice ráda, že jsme jako Piráti připomněli, že právě při jednání o důvěře má celá vláda slyšet tyhle naše obavy. Ještě bych ráda připomněla, že totiž neposloucháte pouze nás, nějaký počet, několik desítek opozičních poslanců a poslankyň, ale skrze nás posloucháte i ty jiné voliče, jiné občany této země, kteří mají svůj strach z prorůstání moci mediální a moci politické. Ale to tady už dneska hodně zaznělo.
Já jsem tohle chtěla připomenout a současně upozornit, že i přes toto dělení koalice - opozice naše Sněmovna dokázala být včera, teprve včera to bylo, neskutečně efektivní, a to pět stran si vlastně jediným hlasováním schválilo smáznutí řekněme zhruba 60 bodů z jednání. Velice rychle to šlo. Lze to vnímat tak, že je to neúcta k těm věcem, které by se mohly zlepšit, některé ty zákony měly řešit, ale přece jen objektivně vzato, ta země bude dál nějak fungovat. Přes prázdniny se jakoby zas tolik nestane. Některá zlepšení nenastanou, ale přežijeme to.
Teď bych ráda obrátila pozornost nás všech k věci, která, pokud se příliš dlouho dále nic nestane, tak už to bude ale opravdu veliký průšvih. A v programovém prohlášení ji zas tak úplně nenacházím. Přála bych si, aby na tom řešení nacházela i Poslanecká sněmovna shodu také tak efektivně jako včera při tom smáznutí dalšího jednání. Přitom jde o problematiku, která neleží zdaleka jenom na ministerstvech, ale bude hodně potřeba i hodně detailní a dobrá spolupráce s obcemi.
Ráda bych hovořila zejména k Ministerstvu pro místní rozvoj a k paní ministryni Kláře Dostálové, k Ministerstvu práce a sociálních věcí a k panu Krčálovi, také k Ministerstvu školství a k panu Plagovi a svůj aspekt má i Ministerstvo zdravotnictví. Dále bych hovořila tedy také k panu Vojtěchovi. O co jde. V kostce, jde o souvislosti bydlení a sociálního vyloučení se všemi dalšími důležitými věcmi pro fungování společnosti, s věcmi, jako je schopnost docházet do školy, do práce, souvislosti s tím, jak vzrůstají náklady ve zdravotním systému, když je člověk sociálně nejistý, když je stresovaný nejen špatným a nejistým bydlením, ale i častým stěhováním. Stejně tak je veliký problém a veliký náklad souvislost s rozpadajícími se a nefunkčními rodinami, s odebíráním dětí, s náklady na jejich zaopatření. ***