(18.10 hodin)
(pokračuje Pikal)
Poprosím odcházející poslance, aby tak činili potichu nebo aby telefonáty případně třeba přesunuli někam mimo jednací sál. Je tady opravdu velký hluk a nemůžeme pokračovat v rozpravě. Já vím, že teď už na ni máme dostatek času, ale přesto bych poprosil o klid v sále, abychom mohli pokračovat.
Poslanec Vlastimil Válek: Tak dámy a pánové, já vás lehce ztiším. (Velmi hlasitě.) Děkuji. (Slabý potlesk a smích v sále.) Já se omlouvám, pane předsedo, že jsem..., ale jako vysokoškolský kantor jsem zvyklý na nezbedné žáky v pozdních hodinách na přednáškách, takže se omlouvám. Doufám, že jsem nikoho neurazil. (Reakce z pléna.) Ne, to fyzické tresty jsou zakázány.
Dámy a pánové, já patřím do té skupiny poslanců, co jsou tady novici. Sice nejsem chlapec, což mě mrzí, a závidím pirátům. Nicméně mlád na duchu, stár na těle jsem si s chutí přečetl ten volební program nebo programové prohlášení vlády a mně se to hrozně líbilo. Do té chvíle ale, než jsem si přečetl jiná programová prohlášení ostatních vlád, která jsou v podstatě úplně stejná. To programové prohlášení asi se jinak napsat nedá. Tak jsem se zklidnil a začal jsem ho číst podrobně a poslouchat pečlivě ty dnešní projevy.
A máme rok 2018. V tom úvodním projevu pana premiéra byl vzpomínán Tomáš Garrigue Masaryk a já jsem si v té chvíli uvědomil, že fatální okamžiky, které člověk zažívá, jsou fatálními okamžiky až zpětně. V té chvíli, kdy je zažívá, vlastně netuší, že je to fatální okamžik. V té chvíli má pocit, že probíhá ten život kolem něj, že se vlastně nic neděje, a pak, když se zpětně ohlédne, tak zjistí, že to byla fatální chvíle. Já si nemyslím, že ti, co byli v Mnichově a podepisovali tehdejší dohodu, si mysleli, že je to tak fatální chvíle. A podobné okamžiky v dějinách nejenom našeho národa, ale obecně se cyklicky opakují. A já pevně věřím a doufám, že nejsem účasten fatálního okamžiku, byť by mohly některé indicie tomu naznačovat.
Máme rok 2018, nelze nevzpomenout rok 1948, kdy tehdejší kandidát také vzpomínal Tomáše Garrigua Masaryka. Tehdejší kandidát Klement Gottwald vzpomínal tohoto našeho prezidenta jako morální autoritu a v březnu toho roku pak plakal nad hrobem jeho syna se slovy "Jene, drahý Jene". Všichni víme, co následovalo. Sto devadesát zabitých v politických procesech, popravených, zastřelených, nevím, co s nimi všechno prováděli, který ta Gottwaldova vláda udělala. A z morální autority a drahého Jena se stala bestie, která musela být odstraněna z našich náměstí a ty sochy zlikvidovány. Ano, to byla jiná komunistická strana než ta současná komunistická, já jsem si toho vědom a nesrovnávám je, tak bych nebyl... Jsem si toho vědom.
Nicméně já pevně věřím, že ten vývoj nepůjde podobnou cestou. A proto bych se spíš chtěl středit na ten volební program, který jsem si fakt přečetl. A i když chápu, že ta vláda je postavena jaksi na těch pevných pilířích levice a komunistické strany, přesto hned na třetí stránce mě fascinovala věta: Chceme dostupnost vysokorychlostního internetu všude. Já si fakt nedovedu představit, jak se dá dosáhnout dostupnost vysokorychlostního internetu na Sněžce, v dolech, v tunelu. No, nějak to jde. Věřím, že se dá poručit větru a dešti, protože už to zkoušeli v těch uplynulých pětačtyřiceti letech. A teď, když máme podporu zase, byť jiné, ale též komunistické strany, že ta vláda doufá, že se poručit větru, dešti bude dát. Nicméně přece jenom bych jaksi nabádal k jakémusi střízlivému vidění těch plánů, a proto se tímto skokem dostanu ke zdravotnictví.
Musím říct, že nelze nesouhlasit s tím, že chceme kvalitní, moderní a finančně stabilní veřejnou službu pro občany a že zdravotnictví musí reagovat na hrozby dneška. Já si myslím, že jenom šílená vláda by napsala, že nechce kvalitní, moderní a finančně stabilní veřejnou službu, ale že chce nekvalitní, nemoderní a finančně nestabilní veřejnou službu pro občany a že zdravotnictví nesmí reagovat na hrozby dneška. Tak bych mohl pokračovat. Ale hned na druhé stránce čtu, jak chceme zkvalitnit tu výuku studentů. Jak chceme jasně říct, co ti lékaři mohou dělat. Jak chceme jasně říct, co může dělat absolvent. Jak chceme zajistit, aby kvalitně fungovaly fakultní nemocnice a přímo řízené nemocnice. A jak chceme udělat všechno proto, aby vzdělávání lékařů fungovalo lépe než dosud. A já jsem lékař. To je nás tady několik. A jsem pacient. To jsme všichni. Řada z nás to neví, ale jsme všichni pacienti. A tak samozřejmě chci, ať je jakákoliv vláda, aby to takhle bylo a fungovalo. A věřím tomu, že ta vláda pro to udělá maximum. Chci tomu věřit, protože jsem ten pacient. Nic jiného mně také nezbývá, než doufat a věřit. A já jako poslanec mohu slíbit, že udělám pro to maximum, abych tomu pomohl. Jenže musím jako vědec vycházet z faktů.
Tak jaká jsou fakta? Vláda rok intenzivně se záviděníhodnou, mravenčí pílí pracuje na vyhlášce, kde bude jasně napsané, jaké jsou kompetence absolventů lékařských fakult. Tak já se ptám: Kampak se ta vyhláška poděla? Kam jí ti čertmanti zašantročili? Co s ní ti lumpíci udělali? Neschovali se, ztratili se. (Se smíchem, slabý smích i v sále.) Ta stejná vláda se stejnou pílí, mravenčím nasazením a odříkáním si jakýchkoliv jiných než pracovních aktivit pracuje na tom, aby ve vyhlášce vyšly vzdělávací programy. Já nevím, jestli si to uvědomujete, kolegové a kolegyně, ale ani jedna jediná nemocnice, ani ta nejmenší nemocnice, ale ani ta největší nemocnice nemá v současné době akreditaci podle zákona, který tento Parlament schválil a minulá vláda před více než rokem, před více než dvěma lety přijala a který vyšel v loňském roce. A já se ptám: Kdy tedy vyjde vyhláška, kde bude aspoň část těch vzdělávacích programů, aby mohly nemocnice akreditovat? Protože absolventi lékařských fakult, kteří v červenci letošního roku... dneska je třináctého? (Ze sálu: Jedenáctého.) Jedenáctého. Tedy v červenci, to je před jedenácti dny, nastoupili, tak žádný z nich nemohl nastoupit na akreditované pracoviště. Proč? Ano, správně, velmi správně - protože holt ministerstvo ani po roce nevydalo vyhlášku, kde by ty vzdělávací programy byly, aby nemocnice mohly žádat o akreditaci.
Tak to máme druhou konkrétní námitku, kterou mám. A to není opravdu, to není kritika. To je konstruktivní konkrétní námitka.
No a pak je třetí. My chceme ty kvalitní ředitele fakultních nemocnic. Já pevně věřím, že ta ruka při volbě těch kvalitních ředitelů bude daleko šťastnější než v případě volby ředitele Bulovky. Pevně věřím, že ta ruka bude pečlivější a úspěšnější.
Já jsem pozitivní. Jsem optimista a jsem stár. Proto kvůli našemu národu, svým spoluobčanům, svým přátelům, kolegům, dětem, své rodině přeji této vládě všechno nejlepší. Přeju jí, aby pracovala intenzivně. Já ji budu hlídat, byť jí svůj hlas nedám.
A nezlobte se přátelé, to jste fakt nemysleli vážně, že ne, pane předsedo? Takový chytrý člověk! Děkuji. (Potlesk a pobavení v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím, abyste se obracel na ostatní poslance mým prostřednictvím.
A mám tady faktickou poznámku od pana poslance Kasala. Dvě minuty, pane poslanče. ***