(9.40 hodin)
(pokračuje Zeman)
V tom vládním programovém prohlášení jsou samozřejmě i body na téma, komu přidáme a kolik přidáme, ale tím se opravdu nechci zabývat. Vzpomínám si na Davida Camerona, který říkal: "Parlamentní demokracie je skvělá. Jenom kdyby pokaždé nebyly nějaké volby." Obávám se, že měl hlubokou pravdu, zejména když u nás v poslední době jsou volby každý rok.
Pokud jde o výstavbu dopravní sítě, jsem rád, že pan ministr Ťok zpracoval velmi podrobný materiál, který obsahuje údaje o zahájení a doufejme i ukončení dopravních staveb včetně rozpočtu. Rád bych s radostí konstatoval, že nedávná studie proveditelnosti doporučila také můj oblíbený projekt kanál Dunaj-Odra-Labe. Milí přátelé, tento projekt podporoval již Karel IV., František Josef I. ho vtělil do vodocestného zákona z roku 1901 a Jan Antonín Baťa ho ve své knize Budujeme stát pro 40 milionů lidí označil za jeden ze tří nejdůležitějších projektů. Nu a já jsem tedy velice rád, že tato stavba, projektovaná na 15 let, se snad konečně zrealizuje a že já se dožiji jejího zahájení. Aspoň toho zahájení. Mimochodem samozřejmě očekávám, že se objeví i poznámky o megalomanských projektech. Znám lidi, nebudu jmenovat, pro něž každý projekt přesahující velikost kurníku je projektem megalomanským. Nu, tolik k dopravní infrastruktuře. A vím, že tento vodní koridor může, jak říkal předminulý ministr zemědělství, pan Milek, přivést vodu i na suchem sužovanou jižní Moravu.
Daleko žalostnější je situace v oblasti energetiky. Zde máme sice jakousi údajnou koncepci energetiky, ale co ta koncepce říká? Že bychom se měli soustředit na jádro a uhlí. To je sice hezké, s tím souhlasím, ale to ještě není koncepce. Koncepce znamená, že podobně jako u dopravních staveb budou specifikovány konkrétní investiční aktivity, a to bohužel není. Dosud vůbec nevíme, jestli se budou stavět jenom Dukovany, nebo i Temelín, dosud nemáme žádnou představu finančního rámce a diskutujeme o tom, jestli to má platiti ČEZ, což si myslím, že je správná myšlenka, anebo že se na to má vzít nějaký jiný finanční systém. A kromě toho i v oblasti uhelné energetiky vůbec nevíme co dělat a co nedělat. Příkladem je elektrárna Počerady, kde nevíme, jestli ji prodat, nebo jestli ji má ČEZ udržovat. A takových příkladů zmatené nekoncepční práce v naší energetice bych našel desítky.
K tomu ještě přistupuje jedna nepříjemná věc. Naše milovaná Evropská unie se rozhodla zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Nemám nic proti obnovitelným zdrojům, pokud jsou zasazeny do tržně konformního prostředí, to znamená, pokud nejsou dotovány, dokonce neúměrně dotovány. A to právě obnovitelné zdroje, zejména zdroje solární, jsou. A Evropská unie má představu zvyšování podílu těchto zdrojů, i když u nás nemáme ani alpské řeky, ani severoněmecké pobřeží se silnými větry. Takže po úspěchu naší diplomacie v oblasti migračních kvót očekávám další úspěch v souboji s podle mého názoru nesmyslně vysokým podílem dotovaných, zejména solárních zdrojů. Zde už bych jenom dodal, že každý ví, že solární zdroje jsou nestabilní kvůli počasí, takže musí být díky této volatilitě zálohovány, a přitom ta zálohovaná kapacita není pochopitelně zcela využívána. Je to prostě plýtvání našimi zdroji.
Myslím si, že tím jsem vyčerpal asi tak první polovinu svého projevu. A nyní mi dovolte přejít k tomu, s čím v programovém prohlášení nesouhlasím, případně co v něm vůbec není. Doufám, že se zvláštním zaujetím mě bude poslouchat vláda, kolegové, protože pochvala sice těší, ale kritika inspiruje, není-liž pravda? (Obrací se k ministrům.) Výborně.
Tak tedy co v tom není. Není tam jasná odpověď na otázku, kde na to vezmeme peníze. A to by tam samozřejmě býti mělo. Objevují se názory, a já s nimi nesouhlasím, že takovým zdrojem by měl být deficitní rozpočet. To znamená, že těch 50 miliard deficitu bychom měli oproti původním úvahám ponechat a věnovat na investice. Je to hezký alibismus, ale politika je také o symbolech a gestech. A pokud jsme se v minulosti zavázali, že budeme plynule snižovat rozpočtový deficit, neměli bychom ho zmrazovat, tedy uchovávat v této výši z těch alibistických důvodů, o nichž jsem mluvil. Podívejte se, jsem pro deficit v době krize. Nejsem pro deficit v době ekonomického růstu. A myslím si, že bychom měli směřovat minimálně k vyrovnanému rozpočtu, ne-li k rozpočtu přebytkovému. Pak ovšem při všem uznání práce, která se vykonala například ve výběru daní, vzniká otázka, kde na to vezmeme. A moje odpověď, kolegyně a kolegové, bude jasná a krutá. Jsou obrovské zdroje v šetření v úsporách, v boji proti plýtvání. Tato ekonomika a tato společnost je nemírně plýtvavá a toto plýtvání někdy přecházíme naprostou lhostejností.
Dovolte mi, abych uvedl v této druhé části alespoň několik málo konkrétních příkladů. Začnu tím největším. 48 miliard ročně vyhazujeme na podporu obnovitelných zdrojů. Je to samozřejmě chyba minulých vlád a minulých parlamentů, tehdejšího zeleného šílenství, ale to nás nezbavuje odpovědnosti bojovat proti tomu. Jsem rád, že jsme se dohodli s panem premiérem a s generálním ředitelem ČEZu, že ČEZ, samozřejmě zadarmo, dá Úřadu vlády k dispozici právnický tým, který bude hledat způsoby řešení tohoto problému. Ve vládním programovém prohlášení už je jeden způsob naznačen. To je takzvané překompenzování, ale patří sem i solární daň. Chtěl bych blahopřát Ministerstvu financí, že už vyhrálo dvě arbitráže na toto téma, a chci věřit, že společně najdeme cesty, jak solární barony odstranit od zdrojů, za které se nezasloužili. ***