(11.40 hodin)
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího reagoval na pana poslance Bláhu. Opravdu nikdy nezaznělo, že dvouleté děti budou mít povinnost předškolní docházky. Nicméně budu reagovat i na jeho výrok o firmách a z toho důvodu pak i pevně doufám, že bude hlasovat pro doprovodné usnesení, které jsem navrhl. Jsou to právě dětské skupiny, které si nekladou za cíl předškolní vzdělávání, ale péči o dítě. A právě firmy pro své zaměstnance mohou zřizovat dětské skupiny. A právě firmy, pokud po roce 2020, kdy skončí evropské peníze, budou mít nějakou garanci od státu alespoň spolufinancování této dětské skupiny, tak firmy budou zřizovat a provozovat dětské skupiny a budou tak pečovat o děti svých zaměstnanců, tito zaměstnanci se mohou vrátit do práce a být ekonomicky přínosnější než na rodičovské dovolené. Jde o to nezačít řešit tuto otázku až v roce 2020, kdy bude pozdě, ale začít se zabývat touto otázkou již nyní. Proto doufám, že i vy budete hlasovat pro doprovodné usnesení o dětských skupinách. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Bláhu s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Bláha: Já bych hrozně rád, pokud se tady scházíme, pokud chceme diskutovat a vystupovat, abychom se poslouchali a abychom si téma, o kterém chceme diskutovat, opravdu dobře načetli, abychom pak tady neříkali věci, které jsou úplně jinak, než ve skutečnosti jsou popsané nebo o čem diskutujeme. Protože navzájem se zdržujeme. Já osobně už bych byl pro to, abychom se nad touto diskusí vždycky sešli nejdříve u kulatých stolů a jinde mimo sněmovnu, aby pak tady opravdu zazněly jenom ty argumenty, na kterých se dohodneme nebo nedohodneme. Protože to, co se tady předvádí, je někdy k smíchu. A to, že tady zaznívají věci, které nejsou de facto nikde obsažené, tzn. přesně to, že je povinnost dávat děti do školek od dvou let, že tady kolem toho jednáme - vždyť to není pravda. Takže proč o tom vůbec hovoříme. Zbytečná záležitost.
Co se týče firem. Já jsem se o to zajímal a opravdu chce to systémově celé změnit, tzn. vzít to, sednout si ke stolu a říct, jakým směrem půjdeme. To, co tady vytváříme, je jenom nepřehledná smršť věcí, které pak nefungují. Takže doporučuji, pojďme se sejít na toto téma. Já vám řeknu, jaké jsou problémy, když chcete jako firma zřídit školku, co všechno musíte dodržet, že první je požární zákon, který vám shodí všechno ze stolu. Takže pokud chcete nad něčím diskutovat, tak se o to zajímejte, pak se pojďme sejít, pak přijďme sem a vyřešíme to možná třeba i za dvacet minut. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky, a to pana poslance Kalouska a paní poslankyně Pekarové. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan poslanec Bláha má zajisté právo vystoupit k té předloze a říci cokoli, ale já bych ho chtěl vaším prostřednictvím požádat, aby nás tady neškolil, co smíme nebo nesmíme říkat, co máme nebo nemáme studovat a jak se máme vyjadřovat. Já, pane poslanče, mohu mít na způsob vašeho vystupování, na průběhy a výsledky vaší práce také svůj názor, ale nechávám si ho pro sebe. Radši. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím paní poslankyni Pekarovou.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Dámy a pánové, dobrý den. Tak se nám ta diskuse opět rozjela a posunula už mnohdy úplně jiným směrem, ale já bych ráda vrátila pozornost k pozměňovacím návrhům, které to, co tady mnozí z vás zmiňují a řeší, opravdu mají za cíl vyřešit. A týká se to právě dvouletých dětí ve školkách a možnosti pro obce nahradit tuto doposud v zákoně povinnost a garanci právě dětskými skupinami a využitím těchto forem, které předložila paní kolegyně Valachová. A byť ty názory mohou být různé na to, jestli děti mají být do tří let raději s maminkou, tatínkem nebo prostě s někým blízkým doma, nebo jestli mají možnost být v kolektivním zařízení, tak si myslím, že právě ta svoboda volby jednotlivých rodičů by měla být umožněna. Stát by měl podpořit, aby byla ta svoboda volby opravdu reálná. Mně to přijde jako skvělý kompromis, který tady vlastně vznikl, který můžeme schválit. A chtěla bych vyjádřit tomu pozměňovacímu návrhu podporu, protože si myslím, že pak už se nebudeme muset dále zabývat tím, co ještě je vhodné, není vhodné, když se na to budeme dívat z úhlu pohledu těch rodičů - ať si mají možnost vybrat. Není to tedy garance, jak byla v dosavadním zákoně, ale je to možnost pro obec tu službu poskytnout, řekněme pro mě také lepším způsobem, tak jako je v dětské skupině, tak je to všechno myslím úplně nejlepší pro všechny zúčastněné. A chtěla bych tu diskusi opravdu v tomhle směru vrátit zpátky od těch nálepek o neomarxismu, neoliberalismu atd. k tomu meritu věci, protože si myslím, že o to tady má jít zejména.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní se vrátíme k rozpravě. Já prosím pana poslance Čižinského, připraví se pan poslanec Juránek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Jenom kratičce připomenu, o co jde v tom pozměňujícím návrhu D1. Jde o to, že je Pepíček a Mařenka. Pepíček se narodil v červnu, Mařenka v září. A pokud se pedagogicko-psychologická poradna domnívá, že Pepíček i Mařenka by měli využít přípravnou třídu základní školy, tak Pepíček může, protože dostane odklad, a Mařenka nemůže, protože odklad nedostane, protože jí nebylo šest let. Ten pozměňující návrh to srovnává a jak Pepíček, tak Mařenka, pokud si pedagogicko-psychologická poradna bude myslet, že to je pro ně dobré, se do přípravné třídy základní školy bude moci dostat. Prosím o podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím pana poslance Juránka, připraví se paní poslankyně Kozlová.
Poslanec Stanislav Juránek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, paní ministryně, kolegové, jsem rád, že jsem se dostal ke slovu. Já určitě nechci používat zcela vědomě těch dvouminutových vstupů, abychom si tady skákali do řeči a abychom se vzájemně hádali, a proto bych chtěl být i v této věci naprosto věcný. Chci dodržet jednací řád, abych se vyjadřoval přímo k těm návrhům, které zde jsou. Chci k tomu nicméně říct jednu věc trošku širší a začít to vždycky u těch konkrétních bodů.
Tak máme tady bod financování. Já vás můžu ujistit, že financování ani tak, jak bylo vyřešeno v tom minulém zákoně, ani tak, jak se v současné době řeší, není ve školství vyřešenou věcí a je to jeden z největších úkolů Ministerstva školství. Tím se obracím na pana ministra. Regionální školství nebylo dořešeno od vzniku krajů. Jenom zdůrazňuji jednu věc - je velmi dobře toto odložit. A proto v rámci tady toho návrhu budu podporovat odložení financování. Ta záležitost se tím nicméně nevyřeší, ale chci konstatovat, že situace před přijetím toho zákona byla horší. To znamená, že i ten špatný zákon, který je tady kritizován, šel správným směrem.
Druhá věc, o které chci mluvit, jsou dvouleté děti v mateřských školách. Mateřské školy nejsou připraveny ani vybaveny a nikdy nebudou připraveny na dvouleté děti. Pokud některé jednotlivé budovy tomu vyhovují, pokud jednotlivé týmy jsou toho schopny, tak řešení, tak jak je navrženo v této změně, že je budou přijímat dobrovolně, je nejlepším možným řešením. Tady jenom upozorním na to, že tato změna sice prošla v Senátu, protože ten minulý zákon také poskytoval řadu pozitivních věcí, nicméně i já osobně jsem tam upozorňoval, že tuto věc bude nutno brzy novelizovat. A většinový názor v Senátu byl, že tam tato záležitost nepatří. ***