(11.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem v rozpravě pan předseda Gazdík. Máte slovo.
Poslanec Petr Gazdík: Dobrý den, dámy a pánové. Máme před sebou novelu školského zákona, na kterou velmi úpěnlivě odborná školská veřejnost čeká. Přestože je to náš poslanecký návrh, tak bych chtěl velmi poděkovat Ministerstvu školství i kolegům poslancům hnutí ANO za to, že se chovali ve výboru společně velmi konstruktivně, skutečně v zájmu odborné veřejnosti, tak aby ve školství nenastal chaos. Ten chaos může nastat velmi snadno, jednak tím, že ta reforma bude, jak je tady návrh kolegy Klause, odložena o dva roky, v takovém případě, jak jsem o tom mluvil už ve druhém čtení, se dostaneme do stavu, kdy po Novém roce minimálně pět krajů nebude schopno doručit jednotlivým učitelům ani tarifní platy, natožpak nějaké příplatky či něco navíc. To je velký problém a my bychom ho měli řešit.
Věřím, že se podařilo dohodnout dobrý kompromis, který vyřeší jak problém obcí s dvouletými dětmi, který se dá skutečně řešit jinak, není to tak, a z mého pohledu je to typická subsidiární pravomoc, kdy si obec má sama upravit, jestli chce zřídit dětskou skupinu, jestli chce dobudovat školku, jestli ví o tom, že se bude rozvíjet více a budou se jí rodit děti více minimálně v příštích šesti až deseti letech, nebo bude stagnovat. A to bychom neměli řešit skutečně my zákonným příkazem, tak jak to doposud v zákoně bylo.
Mrzí mě, že patrně neprojde zrušení povinnosti posledního předškolního roku, protože z mých ohlasů v terénu je to skutečně jenom hloupé, byrokratické opatření, které každý rodič může obejít tím, že řekne, že si dítě bude vzdělávat doma. Učitelé a ředitelé s tím mají jenom byrokracii a celkem k ničemu to není. Rozumím ale některým kolegům, kteří říkají, že je to zavedeno velmi krátce a že to chce vyhodnotit.
Děkuji vám za pozornost a věřím, že schválíme dobrou novelu školského zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré dopoledne. Také děkuji. Nyní prosím do rozpravy pana poslance Ventrubu. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Ventruba: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, moji předřečníci už řekli mnohé, co jsem chtěl zdůraznit, ale chci říct, že novela tohoto zákona se mě dotýká nejenom jako poslance, ale jako rodiče. A chtěl bych říct, že to zajímá hlavně rodiče a mateřské školy v terénu. Já jsem si také prošel tento terén, ať už v naší obci Modřicích, kde jsme zřizovatelé, na Jihomoravském kraji, kde je oddělení, které má vzdělávání na starosti, s paní vedoucí. A chci jenom zdůraznit věci, které chodily ať už v poště, nebo v telefonních hovorech.
Chci potencovat projednávání školského zákona, jednak povinnosti mateřských škol přijímat děti od dvou let a pak k tomu povinnému předškolnímu vzdělávání v rozsahu jednoho roku. Víte dobře, že ve Sněmovně, a to jsem rád, jsme byli svědky příspěvků, které obhajovaly argumenty pro i proti. Musím říct, že k podpoře toho druhého jsme dostali, nebo aspoň já jsem dostal, večer mail od prezidenta spolku Pedagogické komory - nevím, jestli jste to dostali - Ing. Radka Sárköziho. A musím říct, že mě to zaujalo, protože je to napsáno velice pěkně. Teď pominu všechno to, co už jsme si řekli, ale podpořím trošku jinou statistikou svého předřečníka pana poslance Klause mladšího. On říká, a to je ten druhý bod, který není vůbec jasný, jestli schválíme, nebo neschválíme, a to je tedy konstatování Pedagogické komory, že povinné předškolní vzdělávání od pěti let v mateřské škole se v praxi neosvědčilo, že počet dětí v mateřské škole dokonce oproti loňsku poklesl, a Evropská unie doporučuje, aby v předškolním vzdělávání bylo 95 % dětí, a my jsme měli 96,4 už před zavedením povinného předškolního vzdělávání. To jenom tak na dodání.
To, co jsme si řekli o mateřských školkách... U nás v mateřské školce v Modřicích je výjimka. My bychom teoreticky kapacitně mohli vzít ty dvouleté děti, ale nejsou zatím peníze na vybavení a nejsou tam ani ti pedagogové. Víte dobře, že by to neměly být učitelky, ale měly by to být ty sestřičky nebo chůvy atd.
Takže přijměte tento můj příspěvek k tomu, abych podpořil - podpořil, a to jednoznačně - novelu tohoto zákona, protože si myslím, že to bude dobré nejen pro rodiny tradičního - paní poslankyně Gajdůšková tady není, prostřednictvím pana předsedajícího - ale i netradičního typu rodiny, ale myslím si především pro naše nejmenší pokolení. Děkuju pěkně.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Valachovou. Máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych také já přičinila několik slov k podaným pozměňovacím návrhům do této novely školského zákona.
Za paradoxně nejdůležitější změnu, byť to samozřejmě nikdo nepředpokládal při předložení tohoto poslaneckého návrhu, podle mého soudu je nutno považovat posunutí startu nového financování našich mateřských, základních a středních škol. Samozřejmě není šťastné, jakým způsobem se tato změna projednávala v Poslanecké sněmovně, tedy s jakou rychlostí a bez příslušných rozprav. A není samozřejmě šťastné také to, že v tuto chvíli účinnost příslušných pravidel nového financování mateřských, základních a středních škol začíná již od 1. září, a je tedy jasné, že v tuto chvíli řada ředitelů škol neví, podle jakého způsobu financování tedy nakonec bude pokračovat.
K novému financování mateřských, základních a středních škol se chci vyjádřit zejména proto, co tady zaznělo z úst předkladatele. Mateřské, základní a střední školy jsou v tuto chvíli financovány tak, že nemáme žádnou jistotu z hlediska objemu rozpočtu, tak jak ho schválíme tady jako poslanci, poslankyně v Poslanecké sněmovně, že také tyto finanční prostředky doputují ve stejné míře k dětem ve všech krajích v České republice. A toto si myslím, že je špatně. Stejně tak je špatně, že nemáme jistotu jako zákonodárci, nebo ti, co schvalují státní rozpočet, že budou zvýšeny platy učitelů, učitelek našich škol stejným způsobem, jak zákonodárce předpokládá, ani nemáme jistotu u mezd nepedagogických pracovníků. A stávající systém financování tak žádným způsobem nereaguje na to, jaká je struktura škol v tom či onom kraji. Výsledek je samozřejmě nespravedlivé financování škol, nepředvídatelné. Ředitelé škol nemohou plánovat rozvoj svých pedagogických týmů, nemají jistotu ani jasné transparentní pravidlo, kolik dostanou finančních prostředků rok co rok na zkvalitňování výuky vzdělávání ve školách.
Z mého pohledu, tak jak prostřednictvím pana předsedajícího navrhl řešení stávající situace pan poslanec Vondrák svým pozměňovacím návrhem, to znamená, jedná se o jakési posunutí zejména přechodných ustanovení reformy financování regionálního školství tak, abychom učinili řekněme komfortnější situaci pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při zavedení reformy, tak tento pozměňovací návrh je tedy krajně přijatelný. ***