(16.10 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Souhlasím s tím, že je nutné mít určité kvalitativní standardy. My rozhodně nechceme jakkoliv snižovat požadavky na zahraniční lékaře, tedy v tomto případě ukrajinské, pokud jde o požadavky na jejich znalost, ale myslíme si, že tak jak dneska byly aprobační zkoušky nastaveny, tak zkrátka to není úplně šťastné. Řešili jsme to tady právě dopoledne v odpovědi na tu písemnou interpelaci, kdy např. to, že lékař musí udělat čtyři zkoušky, čtyři státnice v zásadě v jeden den, je skutečně velmi obtížné, a i proto možná je to ten důvod, že úspěšnost je zhruba 10 % u ústních zkoušek.
My jsme řekli, že chceme na základě řady podnětů upravit právě organizaci aprobačních zkoušek. Už jsme přijali nějaká opatření ve smyslu, že ti ukrajinští lékaři, nebo lékaři ze třetích zemí obecně, musí vykonávat a budou muset vykonávat praxi na akreditovaných pracovištích, tu praktickou část, tzn. budou pod odborným dohledem, což jsou samozřejmě i dnes, ta pracoviště budou muset být akreditována, bude tam jasný vzdělávací program. Tímto zajišťujeme kvalitu, pokud jde o tu přípravnou část pro lékaře. A je jasné, a to je i dnes faktem, byť samozřejmě komora tady říká, že hrozí nebezpečí pacientů a že budou pacienti umírat, my nemáme, musím říci, na Ministerstvu zdravotnictví jedinou stížnost na to, že by nějaký pacient byl poškozen ukrajinským lékařem. Skutečně není to tak, že bychom měli stohy stížností v tomto směru a museli jsme je řešit. Naopak je to tak - a já jsem v těch nemocnicích, kterých se to týká, byl, ať už jsou to Teplice, Cheb i Ústí atd., kde jsou s těmi lékaři spokojeni, pouze říkají, že zkrátka ta zkouška je organizována tak, že v zásadě i čeští primáři přiznávají, že by ji neudělali, protože je to velmi náročné v tom smyslu, že lékař musí udělat čtyři zkoušky v jeden den. Pokud neudělá byť jednu zkoušku, musí pak opakovat všechny najednou. Takže to musíme změnit.
Ale ta praxe, ta zkušenost skutečně není negativní. A v konečném důsledku, kdo je odpovědný za to, že ten ukrajinský lékař udělá případně nějakou chybu? Samozřejmě ten, kdo ho dozoruje, případně nemocnice, kde ten ukrajinský lékař pracuje. Pokud ten ukrajinský lékař někoho poškodí, tak to bude nemocnice, která bude muset platit odškodnění. Já si tedy nemyslím, že by byli ředitelé, managementy, primáři tak hloupí, že by si tam nechali někoho, kdo v zásadě vůbec není lékař, a nechali by ho, aby byl v kontaktu s pacientem. Myslím si, že skutečnost není tak negativní, jak prezentuje Česká lékařská komora.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za přesné dodržení času. Paní poslankyně.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo. Pane ministře, já jsem zrovna z Karlovarského kraje, o kterém jste se zmiňoval, a musím říci, že úroveň mnohých lékařů je opravdu velmi špatná. Pacienti si sice nestěžují oficiálně stížnostmi, ale když se mezi nimi pohybujete, tak se vyjadřují, že se s lékaři zahraničními nedorozumí. A podle vašich slov asi budeme čekat na to, až opravdu někoho poškodí. Nedochází v České republice spíše k tomu, že v podstatě v uvozovkách vyháníme české lékaře tím, že je ve velké míře nahrazujeme lékaři ze zahraničí? Podle odhadu ČLK v Česku schází aktuálně 3 000 lékařů. Nemalá část českých mediků míří rovnou ze škol do západní Evropy. Další lékaři odcházejí v průběhu své kariéry.
Disponuje vaše ministerstvo v této souvislosti nějakou analýzou? A jaký je její případný závěr ve vztahu k udržení českých lékařů v České republice, tak aby nedocházelo k jejich odlivu do zahraničí? Pokud takovou analýzou nedisponujete (upozornění na čas), jaký je váš názor na tuto problematiku?
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan ministr bude odpovídat. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Já skutečně toto nechci nikterak zpochybňovat. Je třeba říci, že v celém projektu Ukrajina, o kterém se tady bavíme, že to je skutečně nějaké zásadní ohrožení pro české zdravotnictví, je dnes zapojeno asi 150 lékařů. U nás v České republice máme asi 43 000 lékařů, to znamená, 150 z nich je v projektu Ukrajina, resp. lékaři, kteří jsou takto zapojení. Takže si nemyslím, že jde o nějaké vyhánění českých lékařů, že by tady byli nahrazování lékaři ze zahraničí. Je to skutečně stále velmi marginální číslo, ale bohužel je to tak, že zkrátka některé nemocnice se bez nich neobejdou.
A teď se musíme samozřejmě dívat na misky vah. Buď tedy řekneme ano, ten projekt končí, hovoří, získat skončí, a povede to, a já nemám důvod nevěřit jak krajům, tak těm nemocnicím, k tomu, že ta oddělení se budou zavírat a skončí pacienti bez péče úplně, anebo upravíme aprobační zkoušky, dáme ten roční limit těm, kteří zkrátka už tady jsou. Protože já souhlasím s tím, a to byla samozřejmě chyba, velká chyba, že tady byly ponecháváni lékaři řadu let, někteří třeba šest let, bez zkoušek, které opakovaně neudělali. To samozřejmě není možné. Musíme nastavit jasný limit, a ten chceme nastavit, je to ten roční limit, pokud do toho roku tu zkoušku neudělají, tak zkrátka budou muset jít. Ale zastavit to hned teď ze dne na den - z našeho pohledu, si myslím, že bychom vylili s vaničkou i dítě. Takže chceme upravit aprobační zkoušky, chceme dát roční limit a věříme tomu, že pokud ty zkoušky upravíme tak, jak jsem říkal, tak ta úspěšnost bude větší a ti lékaři budou moct standardně v těch nemocnicích pracovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní bude interpelovat poslankyně Kovářová ministra Vojtěcha ve věci dárců krve a připraví se pan poslanec Pávek. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane ministře, jak asi víte, v minulém volebním období jsem se věnovala postavení dobrovolných dárců krve. Novela, kterou se podařilo prosadit, pro ně přinesla vyšší daňové úlevy a daňové úlevy zanesla výslovně také pro dárce krvetvorných buněk, resp. kostní dřeně. Z debat o této problematice jsem si odnesla přesvědčení, že přetrvávajícím problémem, který dárce krve trápí, je skutečnost, že někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům dárcům nevycházeli kvůli nevyhovujícímu nastavení vstříc. Tím nevyhovujícím nastavením se myslí, že náhradu mzdy poskytovanou dárcům ze zákona hradí zaměstnavatelé ze svých prostředků, přestože jde o úkon ve veřejném zájmu.
To nás vedlo k úvaze, zda by nebylo možné těmto zaměstnavatelům takto vynaložené prostředky kompenzovat např. cestou daňové úlevy. Náklady na úkon v celospolečenském zájmu by totiž asi skutečně měla nést celá společnost, ne zaměstnavatel. Pane ministře, souhlasíte s touto tezí? Pokud snad ne, tak proč? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan ministr bude reagovat. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je skutečností, že v posledních letech docházelo k systematickému, avšak velmi mírnému poklesu počtu registrovaných dárců krve, nicméně tato skutečnost neměla vliv na dostupnost léčivých přípravků, které jsou z lidské krve vyráběny. Dle údajů za rok 2017 došlo jak v rámci skupiny pravidelných dárců krve, tak i u skupiny prvodárců k mírnému nárůstu oproti roku 2016. U skupiny opakovaných dárců se jedná o nárůst o zhruba 5 000 osob, u skupiny prvodárců o 3 500 osob.
Každoročně z evidence dárců krve odchází přirozeně, zejména z důvodu překročení věkové hranice nebo ze zdravotních důvodů, kvůli zdravotním omezením, kolem 6 až 8 % osob, které je třeba průběžně nahrazovat. Ministerstvo zdravotnictví v této souvislosti dlouhodobě podporuje akce na podporu dárcovství v České republice, jako je např. projekt Daruj krev s Českým rozhlasem, jehož cílem je větší osvěta, zvýšit zájem o dárcovství krve a zejména tedy oslovit prvodárce, což jsou zejména mladí lidé, kteří krev dosud nikdy nedarovali. ***