(17.50 hodin)
(pokračuje Feri)
K tomu ještě trochu obecněji. My jsme si za těch několik jednání stálé komise pro Ústavu nebyli s to ani vyjasnit, jaký typ referenda vlastně chceme. Ono v rámci toho diskurzu se vždycky mluvilo o nějakém referendu. Ale už se vůbec nehovořilo - těch referend je samozřejmě podle doktríny mnoho typů - a už jsme nebyli schopni vycizelovat, co je vlastně naším zájmem. Jestli je naším zájmem to, aby lidé ex post nějakým způsobem potvrzovali nebo vyjadřovali nesouhlas s návrhem, který tu schválíme, anebo jestli je naším cílem, aby tak, jako je to ale upraveno v menšině evropských zemí, jsou to ještě k tomu země výlučně středo- a východoevropské, aby to právo navrhovat, iniciovat bylo co možná nejširší.
A k tomu možná zase zmiňme nějaké poznatky z toho projednávání a poznatky tedy z té politické vůle. Ukazuje se, že největší podporu zatím má návrh, aby možnost iniciovat referendum přináležela pouze petentům, nějaké skupině, která sesbírá dostatečný počet podpisů, což je ale v rozporu se dvěma návrhy, a sice s návrhem SPD, který dává možnost iniciovat referendum i vládě, a zároveň je v rozporu s návrhem KSČM, který dává a přiznává tuto možnost nejenom vládě, ale i dokonce 101 poslancům nebo 41 senátorům, což značně rozšiřuje možnost, kdy to referendum bude konáno, a je to tím pádem v rozporu s premisou, kterou jsme si zde stanovili, nebo kterou si zde ty poslanecké kluby, které jsou pro referendum, stanovily, a sice že referendum má být mimořádný nástroj, který nemá zastupitelskou nebo reprezentativní demokracii ničit, ale má ji vhodně doplňovat a tříbit, zlepšovat v těch určitých kauzách. A toto by vlastně znamenalo, že vláda, kdyby mělo proběhnout rozhodnutí o nějaké velmi zásadní, kontroverzní politické kauze nebo politické záležitosti společenského tématu, tak by se mohla dovolávat na referendum. To znamená, nechceme vystavit vládní strany rozhodnutí o zákazu kouření, dalších jiných záležitostech třeba, které přijdou, tak to uděláme referendem, ať lidé rozhodnou. A my jsme potom z obliga, vždyť to odhlasovali lidé. To je něco, co je v přímém rozporu s principy zastupitelské demokracie, a tady z toho titulu jsou právě ty návrhy SPD a návrhy KSČM podle mého názoru zcela mimo a není možnost je v tomto ohledu podpořit.
Velmi diskutovanou otázkou byly vlastně okruhy témat, o kterých lze hlasovat. Ono je to v těch návrzích samozřejmě řešeno negativně, protože ten výčet by nikdy nemohl být kompletní, a sice co by se mohlo v referendech schvalovat. Tak z hlediska nějakého obecného je otázka, jestli by se měly schvalovat právní předpisy, či nikoliv. Návrh SPD říká, že v referendu by bylo možné přijímat jak zákony běžné právní síly, tak i zákony ústavní. Návrh KSČM to stanovuje takto také. Návrh ČSSD je tady v tom logičtější, smířlivější, chválím - Kateřina se na mě usmívá, je to dobré. On totiž vychází z návrhu už z minulého volebního období, že v referendu by nešlo přijímat právní předpisy, což považuji za vhodné, protože tam už jsou ti voliči opravdu vystaveni pouze binárnímu rozhodování: ano, souhlasíte s touto předlohou v paragrafovaném znění, nebo ne. To znamená, v tomto lze z hlediska technického s ČSSD souhlasit.
Co se rozsahu témat, která jsou vyloučena z rozhodování, týče, tak ten návrh SPD je velmi skoupý. A je skoupý až nebezpečně, protože z rozhodování není vyloučen i třeba tak zásadní zákon, jako je zákon o státním rozpočtu nebo daně, poplatky, jiná další peněžitá plnění, což je mimochodem něco, co i v tak řekněme dle mnohých pr... (řečník se odmlčel), jak to říci? No, východoevropské země, balkánské země, jako je Bulharsko, upraveno je. To znamená, že my bychom se vlastně dostávali ještě někam dál. Co by to v praxi znamenalo? Panuje tu poměrně široká shoda na tom, že by stálo za to přidat učitelům. Přidali bychom učitelům a pak by se tady objevila nějaká iniciativa, která by řekla: ne, ne, tak to ne. A v té rozpočtové kapitole by pak ty peníze najednou chyběly rozhodnutím vzešlým z referenda. To znamená, značně by to zkomplikovalo možnost, jak by mohla vláda vládnout a Sněmovna určovat nějaký rámec, ve kterém se to všechno odehrává. To znamená, daně, poplatky, státní rozpočet by z toho bezesporu vyňaty být měly. Návrh KSČM toto respektuje, návrh ČSSD rovněž.
Co je detail, ale který může mít zásadní význam z hlediska praktického, je možnost hlasování, to znamená, kdo by se mohl toho referenda účastnit. Když to vezmu, jak ty návrhy sem přicházely. Tak návrh SPD umožňuje účast hlasování pouze na území České republiky. To znamená, že naprosto vylučujeme všechny, kteří žijí v zahraničí. Oni nemohou jet ani na zastupitelský úřad, to znamená na ambasádu nebo na generální konzulát. Oni prostě nebudou moci hlasovat. Stejně k tomu přistupuje i KSČM. Já z toho trochu cítím snahu vyloučit lidi, kteří s největší pravděpodobností budou mít jiný názor, než jsou názory těchto dvou subjektů. Návrh ČSSD o tomto nehovoří. Předpokládám, že by to bylo obsahem nějakého dalšího prováděcího zákona, a předpokládám, že ta možnost hlasovat v zahraničí by tam nějakým způsobem ukotvena byla.
Co je nutné rovněž zmínit z těch témat, tak je otázka individuálních práv a povinností, které bohužel návrh SPD neřeší, a obávám se, že by to mohlo vést také minimálně - nedošlo by to asi nikdy do toho stadia, ale multiiniciativy by se mohly týkat velmi zvláštních témat a mohlo by to mít potenciální, velmi negativní dopady.
Důležitou věcí je rovněž otázka referenda o vystoupení z Evropské unie. Ta otázka by tady měla bezesporu, nebo to téma by tady bezesporu mělo zaznít. Asi se nikdo nebude divit, že člen TOP 09 by nikdy nehlasoval pro referendum, kde by se vystupovalo z Evropské unie. Ale už současná úprava nám umožňuje, když se tady sežene dostatečná podpora a v Senátu rovněž, vyvolat ad hoc referendum o vystoupení z Evropské unie. Ta iniciativa se tady zatím neprojevila. Nevím, proč kolegové z SPD, když je to jejich agenda, neshánějí náležitou podporu. Ale už za současné situace to jde.
Na druhou stranu, bavíme-li se tady o ústavním zákonu o celostátním referendu, tak v něm by měly být rozhodovány spíše věci běžné. To znamená, právě už jsem tady něco nastínil, otázka třeba otevírací doby v obchodech. To jsou ta témata, ač s tímto návrhem nesouhlasím, tak když projde, tak takhle bych si představoval, že to bude pojato. A ne že se bude pomocí tady toho referenda dát vystoupit z Evropské unie. To by mělo být, když už tedy, podle mého soudu záležitostí většiny v Poslanecké sněmovně a Senátu a ad hoc referendem.
Z těch dalších detailů nebo parametrů, které jsou v těch návrzích obsaženy, nebo tedy spíš obsaženy nejsou - v jednom - tak je otázka, za jak dlouho by se měl najít dostatečný počet petentů pro vyvolání toho referenda. U SPD je to 100 tisíc podpisů za dva roky, což dává poměrně širokou a velkou možnost to referendum vyvolat. U návrhu ČSSD je to 850 tisíc podpisů za šest měsíců, což samozřejmě je trochu náročnější a obtížnější kvalifikační kritérium. Na druhou stranu při významnosti toho tématu, a to je opravdu ta premisa, která je důležitá, že ta témata, která jsou rozhodována, jsou natolik společensky důležitá a hybná, že se ti petenti dají dohromady, že se těch 850 tisíc nebo to větší množství podpisů sesbírá. Tak to reálné je. Návrh KSČM žádnou takovou lhůtu nestanovuje. To znamená, 100 tisíc podpisů, ale nikdo vlastně neví, za jak dlouho.
Kolegyně, kolegové, s ohledem na to, co jsem tu zmínil, a je za mnou přihlášeno mnoho dalších kolegů a kolegyň, kteří chtějí po čtyřech měsících vystupovat, a už jsme to mnohokrát říkali i na půdě stálé komise pro Ústavu, mi dovolte dát tři návrhy. Ten první je návrh na zamítnutí sněmovního tisku číslo 35, návrhu celostátního referenda SPD. Další je návrh na vrácení k dopracování sněmovního tisku číslo 111. To bych chtěl odůvodnit tím, že se tady konstituuje vláda, téma celostátního referenda je v programovém prohlášení a bude to potřeba především prodiskutovat mezi vládními subjekty. A posledním návrhem je návrh na zamítnutí sněmovního tisku číslo 117, návrhu celostátního referenda z dílny KSČM.
Děkuji.***