Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

Sloučená rozprava k bodům 13, 14, 15
/sněmovní tisky 35, 111, 117/

 

Předseda PSP Radek Vondráček: V tuto chvíli je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Helena Válková, které tímto dávám slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já nebudu opakovat, co jsem včera říkala, jenom snad - neděste se, nechci mít takzvané poslední slovo, čili to uvedení mého jména, už tam byla minule dvakrát zřejmě nějaká technická chybička, takže prosím o odstranění mého jména jako na závěr obecné rozpravy.

Já bych jenom chtěla upozornit na to, že hnutí ANO, ač nemá samo zatím připravený návrh, tak je připravené se podílet na tom komplexním pozměňovacím návrhu, a i s ohledem na to, že jsme tomu věnovali poměrně dost času, si myslím, že je namístě říci některé parametry, které za nás mají šanci na to, aby při projednávání, pokud postoupíme návrhy, jak jsem se o tom zmínila včera podvečer, do dalšího čtení, tak abychom se přinejmenším pokusili o to, aby uspěly.

Samozřejmě říkám znovu před závorku...

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já se omlouvám, paní poslankyně. Poprosím kolegyně a kolegy, kteří potřebují něco diskutovat a ruší ve vystoupení paní poslankyni, aby šli diskutovat do předsálí. Děkuji.

 

Poslankyně Helena Válková: Já chápu, že ne všichni musí být zainteresováni na tom, jak bude vypadat ústavní zákon o celostátním referendu, obzvlášť v situaci, kdy předložené tři návrhy se v těch základních parametrech relativně dost odlišují. Na druhé straně právě tím, že tady o tom takto otevřeně budeme hovořit, tak si už můžeme udělat předpolí pro vlastní pracovní diskusi, která, doufám, proběhne ve výborech. Víte, že stále zůstávám optimistkou.

Čili pokud jde o hnutí ANO, platí to, co bylo mediálně už několikrát řečeno velmi jasně, důrazně a opakovaně, že nechceme, aby se předmětem referenda staly mezinárodní smlouvy, které navíc jsou již relativně dobře upraveny, i ty, ke kterým je třeba ústavní většina ratifikace, kterými se přenášejí určité pravomoci a kompetence na jiné instituce vně České republiky, čili nechceme, aby byly upraveny tak, aby se mohly stát předmětem referenda. Myslíme si, že bychom dublovali tu úpravu, a nevidíme důvod, protože už v současné době § 10a odst. 2 umožňuje takovýto postup.

Nicméně - já budu vždycky říkat nicméně, abyste pochopili, proč jsem relativně optimistická. Nicméně je to situace, kdy pokud to některá ze zúčastněných stran - a mám tady na mysli ty, kteří budou za politickou stranu prosazovat svoje parametry - bude považovat za conditio sine qua non, čili podmínku, bez které by nebyl přijat ten zákon, tak jsme ochotni k určitým ústupkům. Abych byla jasnější, například že zopakujeme ten režim, ten, který už máme v Ústavě, tak by se znovu zopakovala formulace a byla by obsahem ústavního zákona o celostátním referendu, čili v podstatě by se umožnilo, ale za zpřísněných podmínek, hlasovat o takovém předmětu referenda, ale nevybočili bychom již z mantinelů, které jsou nyní zakotvené v Ústavě. První bod.

Další se týká počtu petentů, který by byl oprávněn iniciovat referendum z řad občanů České republiky, a také samozřejmě otázka, zda kromě občanů by to mohl být například Parlament nebo vláda. Takže hnutí ANO tady bude také vyčkávat na průběh diskuse. Myslíme si nicméně, že ten návrh, který předložila sociální demokracie, sociálně demokratický návrh zákona o celostátním referendu, je postaven příliš přísně a mohl by v praxi vést k tomu, že se to referendum nikdy neuskuteční.

Takže my souhlasíme s kritickými připomínkami těch, kteří na to poukazují, nicméně ten zlatý střed, který vidíme tak kolem 400 tis., 500 tis., si myslím, že by bylo dobře zachovat a současně neprotahovat tu dobu na rok, dokonce tam zazněly dva roky, ale omezit ji obvyklým termínem do šesti měsíců, jak je to třeba i v jiných evropských legislativách. Čili bychom si třeba představovali, že by tam bylo minimálně 400 tis. podpisů v období šesti měsíců.

Tady je třeba podnětný námět ze strany Pirátů, kteří upozorňují, že ale v takovém případě by se těch šest měsíců mělo počítat od okamžiku, kdy Ústavní soud - což je jedna z variant, kterou já osobně považuji za velmi dobrou - přezkoumá ústavnost optikou ústavního pořádku té položené otázky, aby se nám potom nestalo, že slavnostně proběhne referendum a někdo dá námitku a Ústavní soud celý výsledek shodí jenom z toho důvodu, že po formální stránce to nevyhovuje, ta otázka neprošla ústavním měřítkem. Takže až od toho okamžiku, kdy tady třeba Ústavní soud, pokud se rozhodneme k použití tohoto nástroje, abychom měli jistotu, že výsledek bude z hlediska Ústavy konformní, až bude rozhodnutí, že otázka je přípustná, tak v takovém okamžiku by se počítalo těch šest měsíců na sběr těch 400 tis. až 500 tis. podpisů.

Čili vidíte, že tady také slevujeme, protože jsme říkali kolem těch 700 tis., 800 tis., ale po odborných seminářích, když slyšíte, jak to vypadá v zemích, kde mají právě teď tyto počty, tak si myslím, že nechceme, rozhodně hnutí ANO nechce přijímat zákon, který budeme mít jenom na papíře. Jde nám také o to, jak se tím zaklínají některé jiné politické strany, SPD, KSČM, Piráti, že chtějí životaschopný zákon. My ho chceme také. Raději nic než něco, co by skutečně v praxi nefungovalo. Takže bychom byli ochotni jít třeba až na těch 400 tisíc, ale zase po diskusi.

Další otázka je, kdo by kromě občanů České republiky měl být ten, který ještě může iniciovat, pokud vůbec, referendum. Myslíme si, že poslanci a senátoři přicházejí v úvahu. Proč by nemohli iniciovat referendum? Opět v diskusi, která odezněla a jejímiž účastníky jste se mohli stát, zazněly tyto možnosti i z hlediska zahraničních zkušeností jako opodstatněné. Proč se toho tedy bát? Rozhodně bych odmítla už předem kritiku, že poslanci si tím budou vypomáhat a budou se alibisticky schovávat za výsledky hlasování lidu. Například jsme měli zrovna ten návrh zákona, který by prolamoval striktní zákaz kouření ve veřejných stravovacích prostorách, restauračních zařízeních. Tak proč ne, pokud by tady byly třeba tři pětiny poslanců nebo polovina senátorů, kteří by to chtěli, tak já si myslím, že to je přesně ta otázka, která by se mohla stát předmětem referenda. A nemyslím si to samozřejmě já, vycházím z výsledků již odborných debat, které proběhly.

Jiná otázka je, jestli by to měla být vláda. V tom jsme zatím nedospěli ke konsenzu. Myslím si, že by toto mělo být předmětem projednání ve výborech. Zatím s tím spíše nepočítáme.

Další taková důležitá záležitost je, jestli referendum má být závazné, nebo nezávazné. Hnutí ANO jednoznačně říká, že závazné, že nezávazná referenda a la veřejné výzkumy, k tomu nemusíme přijímat ústavní zákon. A myslíme si, že aby bylo platné a závazné, pak by se jej měla zúčastnit alespoň třetina občanů, kteří jsou v referendu oprávněni hlasovat.

Ani na to neexistuje zatím jednoznačný názor, ale můžu vám garantovat jednu věc, že v průběhu těch diskusí, které vedeme vlastně od prosince, od okamžiku, kdy SPD předložilo první návrh této ústavní normy, tak se ty diskuse výrazně přiblížily. A myslím si, že toho konsenzu lze docílit.

Také jsme se shodli na tom, že bychom měli regulovat i kampaň k referendu, že musí mít své limity a že tyto takzvaně technické věci nesmíme podcenit a že bude třeba vzájemné provázanosti toho ústavního zákona na jiné právní předpisy.

Protože jsem kolegům slíbila, že tady nebudu hodinu informovat o něčem, co ještě není tak daleko, když hovoříme, myslím tom komplexním pozměňovacím návrhu, o třech různých normách, které tady představili více či méně, a byly tady také kritizovány opozicí nebo těmi, kteří s nimi nesouhlasí, předkladatelé zákona, a tato obecná rozprava je otevřená k těmto normám, tak já omezím svůj výklad na to, že se domnívám, že tím nosičem pro další práci výboru, pokud svým hlasováním posuneme z prvního čtení všechny tři návrhy do druhého čtení, by měl být, protože ty parametry, které má zpracované, nejvíce odpovídají i těm společným našim představám, návrh, který předložila sociální demokracie.

Samozřejmě vím, že se asi svede ještě bitva o řadu parametrů, které jsem tady nezmínila, ale myslím si, že ty nejdůležitější a nejspornější, to znamená ty otázky negativní, co nelze v zákoně podrobit referendu, tak ty jsem zmínila. A tady bude hodně záležet na tom, zda se projeví snaha a vůle těch, kteří již předložili svoje návrhy, ustoupit ze svých pozic. Pak si myslím, že máme šanci přijmout komplexní pozměňovací návrh, a bude to potom i důkaz toho, že tato Sněmovna, pokud jde o tak zásadní otázky, když se tím každá strana zaklíná, je schopná udělat ústupek. A to všechno s vidinou cíle, že budeme mít životaschopný, realizovatelný, dobrý nový nástroj, který předvídá naše Ústava od okamžiku, kdy byla schválena, čili opravdu od toho roku 1993. Bylo by dobré, kdybychom tedy už konečně příslušné ustanovení naplnili a kdybychom se vzdali někdy někdo z těch předkladatelů i určitých politických ambicí ve prospěch jedné strany a ten ústupek učinili.

Ale nerada bych, aby tento můj projev vyzněl v závěr, že to, co je předložené, není projednatelné a že by se měl připravit hned nový společný návrh. To zase natolik jsem už politická realistka, že vím, že k tomu navrhovatelé nepřikročí. Ale protože jsem se zúčastnila prakticky všech jednání a nejenom těch, která se odehrála pod taktovkou stálé komise pro změnu Ústavy, kterou perfektně řídila paní kolegyně poslankyně Valachová, ale i těch předcházejících neformálních pracovních debat, tak mě nechte, abych ten optimismus, který mám a který mě přesvědčuje k tomu, že si myslím, že vám to chci zaprvé doporučit, abychom je posunuli do druhého čtení, a zadruhé si myslím, že máme jedinečnou i historickou příležitost prokázat, že nám jde skutečně o zájem rozšířit podíl našich občanů na demokratické formě způsobu vlády, ze kterého tolik jiných stran, nebo některé, ne tolik, ale některé politické strany mají opravdu obavu. Já z toho obavu nemám. Protože pokud tam zavedeme například ten požadavek kontroly položené otázky v referendu Ústavním soudem a pokud tam budeme mít několik limitů, které zabrání tomu, aby se z toho stal nástroj populismu a zneužití, tak si myslím, že jako kvalitní ústavní norma by potom v praxi náš zákon mohl obstát.

Rozhodně si nemyslím, že tou cestou je přijmout teď jenom zákon, který mají například v Litvě a v řadě jiných zemí, nebo i na Slovensku, kde ho postavili tak přísně, že fakticky nefunguje, nebo funguje jen velmi ojediněle a v naprosto výjimečných situacích.

Já se i těším na tu debatu, pokud k ní dojde. Myslím si, že se bude hodně testovat i skutečná, nejenom ta mediální a politická ochota ten zákon připravit tak, abychom pro něj našli potřebnou ústavní většinu tady v Poslanecké sněmovně a aby také našel příznivý ohlas, resp. stoupence, aby byla ústavní většina i v Senátu, protože jak víte, tato norma potřebuje, aby byla schválena ústavní většinou jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Je to ještě běh na delší míli, nicméně jsme na samotném začátku. A asi se nemýlím, když si teď troufnu odhadnout, že tím prvním krokem bude hlasování, které nám ukáže, jestli skutečně chceme ústavní zákon o celostátním referendu, nebo zda jsou to jenom politické řeči politických stran, které ve skutečnosti pro to nic neudělají.

Závěrem, pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, bych chtěla doporučit, abychom všechny tři návrhy, byť s vědomím toho, že některé věci jsou pro nás nepřijatelné, to říkám teď za hnutí ANO, například předmětem referenda nemůže být státní rozpočet, daně a poplatky, jak jsem včera říkala... Ale aby měli všichni stejnou šanci se podílet na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu, tak abychom posunuli do druhého čtení, dohodli se pak na kompromisech a připravili normu, která bude mít kvalitu ústavního zákona, který nebude zpochybňován potom v praxi tím, že podle něj nelze postupovat. Máme k tomu, myslím, dobře nakročeno.

A děkuji také předkladatelům. Za hnutí ANO bych tedy ráda chtěla poděkovat všem třem předkladatelům, že tuto iniciativu uchopili a že odvážně svoje návrhy, byť s některými z nich více nesouhlasíme, s některými méně, předložili do Sněmovny a otevřeli tuto legitimní debatu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. Jako první je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Rakušan, poté pan poslanec Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové, já bych chtěl bývalé paní ministryni spravedlnosti poděkovat za velmi zevrubný rozbor všech tří návrhů. Myslím si, že pro tu diskusi to jednoznačně bylo přínosné, a s mnohými argumenty a výhradami proti minimálně dvěma návrhům, které ona vznesla, se zcela ztotožňujeme, například o možnosti hlasovat o státním rozpočtu, daních, zahraničněpolitickém směřování České republiky a podobně.

Nicméně s čím se nemůžeme ztotožnit, a já už jsem tu výhradu tady vznášel včera, je to, že se mají pustit všechny tři návrhy do dalšího projednávání bez toho, aby vláda České republiky, která teď v novém složení sedí za našimi zády, přišla s nějakým svým návrhem, svým postojem k této věci.

Pokud se tak nestane, tak já bych chtěl vyzvat na tomto místě novou paní ministryni spravedlnosti. Paní bývalá ministryně už nám svůj velmi erudovaný právnický názor přednesla, já bych očekával stejně erudovaný právnický názor i od nové paní ministryně spravedlnosti. A tímto bych ji chtěl požádat v této změněné realitě dnešního dne, máme novou vládu, aby se k danému tématu také vyjádřila. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Ferjenčík, poté pan poslanec Výborný. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom reagovat na tu poznámku k tomu oprávnění vypsat referendum, které instituce mají mít to návrhové oprávnění. A právě to, že návrh SPD a návrh KSČM dává vládě možnost vypsat referendum, považujeme za jeden z nejproblematičtějších bodů těch jejich návrhů, protože to fakticky umožňuje přepnout Českou republiku z parlamentní demokracie do demokracie prezidentské, zvlášť v kombinaci s návrhem SPD, který umožňuje v referendu přijímat zákony, ten jejich návrh umožňuje, aby vládla vláda bez důvěry prostřednictvím referend, a to nepovažujeme za vhodné.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, vážený pane předsedo. Chtěl bych říci, že s mnohým, co tady říkala paní kolegyně Válková, se samozřejmě lze ztotožnit, jenom úplně nerozumím tomu, proč bychom měli tedy pouštět dál všechny tři návrhy. Možná ten důvod znám. Prostě nová vláda, dnes instalovaná, se bude potřebovat opírat o hlasy KSČM i o hlasy SPD, to tady nakonec takto funguje. Ale zda jenom z tohoto důvodu máme pouštět všechny tři návrhy do dalších čtení, se nedomnívám, že je správný krok. Naopak by stálo za úvahu, zda takto zásadní ústavní normu by skutečně neměla připravit nová vláda, a pak by to byl z mého pohledu ten nejlepší krok, ta nejlepší cesta. Nebo pustit ten jeden návrh, který i z diskuse na komisi pro Ústavu se jevil jako nejkompromisnější. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Tím jsme se vypořádali se všemi faktickými poznámkami. Jako další je do diskuse přihlášena paní poslankyně Valachová.

Dovolte mi přečíst omluvy. Omlouvá se pan poslanec Radim Fiala z dnešního jednání z pracovních důvodů a omlouvá se Ing. Andrej Babiš od 12.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte, abych jako poslední přihlášená shrnula zejména své stanovisko jako předsedkyně stálé komise pro Ústavu, byť samozřejmě některé závěry stálé komise pro Ústavu tady zazněly z úst vážených kolegů a kolegyň, kteří jsou členové stálé komise nebo jsou ve vedení stálé komise.

První věc, kterou chci zdůraznit, je, že otázkou celostátního všeobecného referenda jako ústavního institutu, se kterým počítá naše Ústava a který je stále nenaplněn z hlediska toho, jak se občané mohou a mohli by vyjadřovat k otázkám veřejného zájmu, se zabývala v tuto chvíli pouze jako orgán Sněmovny stálá komise pro Ústavu, a to několikrát během posledního půlroku, stejně tak pod záštitou této stálé komise a petičního výboru proběhl odborný seminář, což byl úkol této Poslanecké sněmovny, aby byly právě prodiskutovány všechny náměty, tak jak už vyplývaly ze tří předložených návrhů úpravy všeobecného referenda.

Toto samozřejmě proběhlo, a já tedy musím říct, že na základě těchto, zejména odborných, diskusí na půdě stálé komise pro Ústavu skutečně převažoval názor, že principy celostátního všeobecného referenda by měly vzejít především z návrhu sociální demokracie a měly by být doplněny o pozměňovací návrhy v dalším legislativním procesu v Poslanecké sněmovně ve smyslu rozpravy odborníků, profesních zástupců, ale i zástupců politických stran, podotýkám všech politických stran v Poslanecké sněmovně. Toto je podle mého soudu nejpraktičtější řešení a já z pohledu doporučení, jak dál postupovat při projednávání všeobecného celostátního referenda na půdě Sněmovny, bych byla ráda, kdyby právě tento návrh sociální demokracie byl tím výchozím.

Důvod je jednoduchý. Jedná se o ústavní zákon, je to složitá materie a návrh, který předložila sociální demokracie, vychází z předchozího legislativního procesu vládního návrhu předchozí vlády, a tím pádem má odpovídající kvalitu, včetně toho, že byl projednán Legislativní radou vlády, tzn. je to text, se kterým můžeme z toho odborného ústavního hlediska platně a bezpečně počítat.

Dále bych chtěla zdůraznit, že, řekněme, změny tohoto návrhu budou skutečně nutné, tak aby se nalezla ona 120 hlasovací většina tady v Poslanecké sněmovně, ale nejenom v Poslanecké sněmovně. Tady bych chtěla upozornit, a ještě to tady nezaznělo, byť to možná pro Sněmovnu není dobrá zpráva, že Senát napříč tam zastoupenými politickými subjektu v tuto chvíli a v tomto složení není ochoten podpořit dokonce ani ten nejkonzervativnější aktuální návrh sociální demokracie. Taková je realita. A my budeme potřebovat pro prosazení celostátního všeobecného referenda obě komory. Říkám to nikoli ze zlomyslnosti, ale z toho důvodu, abychom byli v těch úvahách, jak dál postupovat při projednávání všeobecného referenda ve Sněmovně a v jeho prosazování nyní už na půdorysu nově vznikající koalice, velmi rozumní v tom, jestli skutečně chceme zavést všeobecné referendum, nikoli o tom pouze mluvit další funkční období, a zda chceme zavést takové referendum, které nenabourá, protože s tím Ústava nepočítá, aktuální platnou ústavní zastupitelskou demokracii v naší zemi.

Chtěla bych říci, že ty změny, které lze předpokládat v průběhu procesu projednávání v Poslanecké sněmovně, tak abychom dosáhli minimálně 120hlavé podpory takovéhoto návrhu všeobecného referenda v tomto funkčním období, skutečně předpokládají změny, řekněme změkčení v iniciaci referenda, tak jak tady už zaznělo z úst paní profesorky Válkové ve smyslu závaznosti referenda, a dají se předpokládat ještě další pozměňovací návrhy, zejména inspirované některými náměty pirátské strany, tak jak zazněly na projednávání stálé komise pro Ústavu.

Co se týká iniciace referenda, tam si myslím, že to je asi nejdůležitější zpráva pro občany, že vše je vedeno k tomu, že by počet podpisů pro iniciaci referenda se měl pohybovat mezi 300 až 500 tisíci podpisy. Podotýkám jako předsedkyně stálé komise pro Ústavu, že zde mě inspirovala nebo mě přesvědčila argumentace pirátské strany, která argumentovala množstvím podpisů na různé petice velmi zásadního společenského významu v minulých letech, nebo, řekněme, desítce let, které byli schopni občané nasbírat, aby iniciovali řešení skrze petici nějakého problému. To si myslím, že je praktická věc a je to záležitost, která by měla být podle mého soudu inspirující i pro ostatní kolegy a kolegyně při projednávání všeobecného referenda.

Na závěr bych vás tedy, vážené kolegyně a kolegové, chtěla požádat o to, abychom si při následujícím hlasování byli vědomi toho, že hlasujeme o ústavním zákoně, o naplnění Ústavy České republiky, přistoupili k tomu maximálně odpovědně a stejně tak zvážili, a teď to možná přijde a možná některé kolegy z jiných politických stran tím trošku pošťouchnu a nebudou rádi, ale myslím, že to musí zaznít, zvažme také, zda jako Sněmovna v tuto chvíli a v první den jmenování ministrů nové vlády chceme vyslat veřejnosti signál, že propouštíme do dalšího čtení návrhy, které umožňují možnost hlasování o vystoupení České republiky z Evropské unie, které umožňují hlasování o státním rozpočtu nebo o daních, a zda skutečně tímto způsobem chceme zahájit komunikaci s veřejností.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. V tuto chvíli neregistruji další přihlášku do sloučené obecné rozpravy. Ptám se, zda má ještě někdo zájem o vystoupení k těmto bodům ve sloučené rozpravě. Jestliže tomu tak není, tak rozpravu končím. Upozorňuji na to, že sice obecná rozprava byla sloučena, nicméně hlasovat budeme o všech bodech a o všech návrzích samostatně. Nejprve tedy přivolám... (Gong.)

Zeptám se ještě, jestli je zájem o závěrečná slova pana navrhovatele či zpravodaje? Je zájem, tak prosím pana zpravodaje.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Velmi vítám ten projev kolegyně Valachové, která zmínila, že ČSSD je otevřena jednání o tom, aby se zmírnily parametry jejich návrhu, aby se snížil počet podpisů potřebných pro vyvolání referenda a aby se snížilo to kvorum pro jeho závaznost. To pro nás je zcela zásadní, abychom to podpořili ve třetím čtení.

Současně si myslíme, že návrh ČSSD je nejkvalitnější, co se týče potenciálních rizik referenda, a z toho důvodu podporujeme, aby návrh z dílny ČSSD byl podpořen jako nosič pro komplexní změnu v druhém čtení na bázi dohody v Poslanecké sněmovně, a to je návrh, který jako pirátský klub podpoříme. Myslíme si, že celé projednávání by se výrazně zjednodušilo, kdyby ten nosič existoval pouze jeden. Proto podporujeme ten tisk 111. Tisky 35 a 117 doporučujeme zamítnout.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Za navrhovatele je zájem. Prosím. (Do sálu vbíhají poslanci.) Zagongoval jsem trochu dřív, pro kolegy, kteří přišli. Ale myslím, že je to dobře. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, velmi bych vás poprosil, abyste náš návrh zákona o referendu podpořili a poslali do druhého čtení. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ještě pan zpravodaj.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Ještě jsem chtěl navrhnout proceduru, zda bychom mohli nejprve hlasovat o tisku 111, aby se skutečně hlasovalo o vůli této Sněmovny zabývat se tím zákonem ve druhém čtení, protože pokud by neprošel, tak my jsme ochotni samozřejmě nějaký ten návrh do druhé čtení posunout. A nechceme, aby náš postoj dospěl k tomu, že nebude přijato nic.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já si myslím, že bychom měli postupovat podle pořadí bodů, že to není procedura, o které bychom měli nějak hlasovat. S přednostním právem pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, jsem přesvědčen o tom, že jsme teď zrovna v tom úhelném bodu projednávání tématu referendum, potažmo obecné referendum, bodu, který je programovým pilířem nejméně tří politických stran, poslaneckých klubů v této Poslanecké sněmovně, možná i ještě víc, který je řekněme Ústavou slíbený, ale dosud nedodržený, a proto jsem přesvědčen, že bychom neměli měnit proceduru.

Co se týká klubu KSČM, my budeme podporovat všechny tři návrhy, aby prošly do druhého čtení. A v rámci druhého čtení je třeba, abychom si jako předkladatelé sedli nad ty všechny návrhy, a aniž bych teď předjímal, který z nich se mi líbí, nebo nelíbí, protože každý má své přednosti a svoje slabiny, abychom se dohodli třeba formou komplexního návrhu na nějakém základním řešení, které potom posuneme dále, abychom si tedy dokázaly všechny tři strany, které nesou ty návrhy, spolu k jednomu stolu sednout a věcně diskutovat.

Proto říkám, klub KSČM nepodpoří zamítnutí, ani vrácení, ani žádné jiné překážky u žádného z těch tří návrhů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Budeme tedy postupovat podle pořadí bodů. Nemohu považovat některý z návrhů za favorita. Rozhodne Sněmovna hlasováním. Prvně tedy budeme hlasovat o bodu 13.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.