(18.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Kdo se rozumí investorem podle této smlouvy? Investorem se rozumí občan nebo společnost jedné ze smluvních stran. Dle právního řádu smluvní strany nebo podle právního řádu třetí země a vlastní ji společnost uvedená v odstavci 1 d), i) tohoto článku, nebo fyzická osoba, která je občanem jiné smluvní strany v souladu s jejím právním řádem. - Toto uvádím z toho důvodu, že se tady hovoří o tom, že ta australská společnost až tak australská není, že ona tam má sídlo nějaké pobočky a že sídlí, nebo má své aktivity, v třetích zemích. Tady chci říci, že tato smlouva, ať byla napsaná tak, jak je napsaná - v tehdejší době, znova zdůrazňuji, rok 1991 - tak se vztahuje nejenom na ty australské firmy, ale i na jejich další dceřinky, které mají v rámci třetích zemí, protože ta vazba tady z tohoto na to vyplývá. Jinými slovy, nemůžeme se odvolávat, že tím, že tady má třeba větší vlastnický podíl nějaká její část, která je v třetí zemi, se na to nevztahuje tato úmluva. Vztahuje, v tomto paragrafu je to takhle uvedeno.
Zajímavé je, jak se hodnotí ten majetek, nebo ta hodnota. Pro účely odst. 1 tohoto článku budou výnosy, které budou investovány, považovány za investice a jakákoliv změna formy, kterou je majetek investován nebo reinvestován, neovlivní charakter investice.
Tady chci jasně říci... (Odmlka.) Já počkám, až odezní to fuj, a budu pokračovat. Já jsem to slyšel.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Kdyby zde byl hluk, pane poslanče, tak bych zjednal pořádek. Mně se nezdálo, že by hladina hluku překročila míru, kdy bych musel zasahovat, ale samozřejmě teď je ta situace taková, že můžete určitě pokračovat.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji i za možnost pokračovat. Já jenom připomínám vaším prostřednictvím kolegovi Stanjurovi, jak je mu nepříjemné, když on hovoří spatra a někdo mu tady hovoří, jak je to vyvádějící z konceptu. Tak bych byl rád, aby nečinil totéž druhým, co jemu vadí.
Pro účely odst. 1 tohoto článku budou výnosy, které budou investovány, považovány za investici a jakákoliv změna formy, kterou je majetek investován nebo reinvestován, neovlivní jeho charakter. - Tady chci zdůraznit, že to byl ten problém, kdy se hovořilo o tom, že česká firma vlastně neinvestovala. Že ona má vlastně licenci, že dávala nějaké prostředky a že vlastně tyto jsou v rámci našeho zákona dány jako jejich riziko, které nemůžou činit v rámci návratu své investice. Tady chci upozornit, že podle této smlouvy to tak není. To znamená, že oni si můžou činit nároky a brát, že to je investice do budoucnosti, a ne jenom provozní výdaj, který vyčerpali.
Paradoxem článku 2 je, že tato dohoda se bude vztahovat na investice zřízené po 1. lednu 1950. Krásná retroaktivita. V roce 1991 jsme uzavřeli smlouvu, která zahrnula veškeré investice až do roku 1950. Nevím, jak se tehdejší zákonodárci vyrovnali s takzvanou právní retroaktivitou v tomto pohledu smlouvy.
Vlastní-li nebo ovládá-li společnost jedné smluvní strany občan nebo společnost třetí země, mohou se smluvní strany navzájem dohodnout, že práva a výhody z této dohody se na takovou společnost nebudou vztahovat. - Tady chci upozornit, že když jsme v diskuzi o lithiu na to upozorňovali, že by bylo třeba jasně si vyjasnit, kdo je ten partner na té druhé straně, tak jsme se nedočkali odpovědi.
V článku 3 se hovoří o podpoře a ochraně investic. Každá smluvní strana bude podněcovat a podporovat na svém území investice investorů druhé smluvní strany a v souladu se svými zákony a politikou na úseku investic investice umožní. - Tato nesmyslná věta, v uvozovkách, je právě docela nebezpečná z toho pohledu, co se stalo v tom memorandu s lithiem. Protože to memorandum je právě možno chápat jako to podněcovat budoucí investici. A to je věc, která právě byla tím kamenem, o kterém se rozhodovalo v debatě, která k tomu lithiu byla. Jinými slovy, že to memorandum mohlo být chápáno ze strany té australské společnosti jako to podnícení, to podněcování té investice. A to je problém, protože samozřejmě my platností této smlouvy máme dle mého názoru závazky. A tím mlčením, které ta australská firma na reakce našeho Ministerstva průmyslu a obchodu činí, nám zavdává příčinu uvažovat o tom, že se na nás, myslím na Českou republiku, může chystat i docela velká arbitráž mezinárodního soudu, a to podle podmínek, které z této smlouvy vyplývají a ke kterým se dostanu dále.
Paradoxní je bod 4. Tato dohoda nebude bránit investorovi jedné smluvní strany, aby využíval právních nebo politických opatření druhé smluvní strany, která jsou příznivější než ustanovení této dohody. - Já nevím, v které další smlouvě se hovoří o politických výhodách. Vždycky to byly smluvní výhody, právně ošetřené smluvní výhody, které mohou všichni využívat. Ale politické výhody, to je novum, nebo historické novum, které se v této smlouvě objevilo a otvírá tu možnost, že když ministr z vlastní vůle uzavře nějaké memorandum, tak poskytuje politickou výhodu. A v této smlouvě je to ošetřeno. Jinými slovy ten, kdo připravoval to memorandum, čerpal tady z této smlouvy a velice chytře a dobře si ošetřil tu budoucnost, ke které asi míří.
Paradoxní je článek 6, který - zase upozorňuji, že ta smlouva vznikla v roce 1991, čili je docela letitá - vyvlastnění a znárodnění. Žádná smluvní strana neprovede znárodnění, vyvlastnění nebo jiná opatření, která mají stejné účinky jako znárodnění nebo vyvlastnění /dále jen vyvlastnění/ investic investorů druhé smluvní strany, pokud nebyly splněny následující podmínky... V těch podmínkách se hovoří - vyvlastnění ve veřejném zájmu vztahujícím se k vnitřní potřebě smluvní strany bylo provedeno podle zákona, nemá diskriminační povahu. Vyvlastnění je spojeno se zaplacením bezodkladné, odpovídající a plné náhrady. - To jsou věci, na které jsme právě v tom memorandu upozorňovali, že jsou docela problematické. A ta smluvní strana, jinými slovy ta australská společnost, by na základě této smlouvy mohla požadovat náhradu plných škod spojených tady s tímto memorandem.
V dalším článku je odvozeno, jak se bude postupovat v rámci získání těch prostředků a co všechno se do toho započítá. Paradoxně, započítání se hovoří i o výnosech. Jinými slovy ta společnost má očekávané výnosy, na kterých zakládá svůj byznys. Dokonce se projevily tak, že tato společnost se kotovala a prodávala své akcie na australském trhu a získala enormní nárůst díky tomu memorandu a vznikly výnosy. Tyto výnosy bychom museli vlastně podruhé zaplatit, protože ty výnosy jsou ochráněny touto smlouvou o ochraně investic.
V článku 10 se hovoří o řešení sporu mezi smluvními stranami. Není-li spor takto vyřešen do 90 dnů od doby, kdy jedna smluvní strana požádá písemně o konzultace nebo jednání, bude spor na žádost kterékoliv ze smluvních stran předložen soudu řízenému podle ustanovení dodatku A této smlouvy nebo dohody. - K dodatku A se dostanu. Chci upozornit na ten termín 90 dnů.
Já si myslím, že to memorandum, které se Ministerstvo průmyslu a obchodu snažilo nějak nulitně vyřešit, vypovědět, prostě dát bokem - již uplynulo 90 dnů a my jsme nečinili patřičné kroky k tomu, abychom řešili toto memorandum.
Vynechám ve svém projevu věci týkající se vzniku těch společností a spíše se dostanu k článku 14, vstup v platnost, trvání a hlavně ukončení této smlouvy. Nebojte, již se blížím ke konci.
V platnost vstoupila tato smlouva 30 dnů po podpisu, kdy se strany vzájemně uvědomily. Ale v bodě 2 se píše: "Každá smluvní strana může ukončit platnost této dohody kdykoliv po uplynutí 15 let platnosti jednoroční písemnou výpovědí danou druhé straně." - Toto Česká republika doposud neučinila. Mohla tak učinit.
Bez ohledu na ukončení platnosti této dohody podle odst. 2 tohoto článku zůstává dohoda v platnosti na období dalších 15 let ode ukončení její platnosti pro investice zřízené nebo nabyté před datem ukončení platnosti této dohody. - Jinými slovy, ta australská společnost může ještě 15 let mlčet a je schopna se odvolávat na tuto dohodu, která v našem právním řádu doposud funguje.
Nebudu vás zatěžovat tím dodatkem A, kde se stanoví, jak bude zřízen rozhodčí soud, který bude rozhodovat o případných sporech. Kdo jste si zažil historii, nechci jmenovat Diag Human a další, televize NOVA a další rozhodcovské spory, které vedla Česká republika, tak ty všechny vznikaly a byly posuzovány dle tehdejších právních norem. To znamená, v tom roce 1990, kdy ta smlouva vznikla, to bylo považováno za ideální objektivní řešení mezinárodních sporů obchodního charakteru. A tato smlouva se v tom dodatku na to plně odvolává a činí tak, řekněme, bez jakýchkoliv možností se odvolat. To také je součástí toho dodatku, kde se jasně píše: "Rozhodčí nález je konečný, závazný a bude vykonán na území každé smluvní strany v souladu s jejím právním řádem." Není tady možnost se odvolávat ke klasickému soudu a řešit tyto soudní spory v tomto duchu. ***