(14.40 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane místopředsedo. Do obecné rozpravy je v tuto chvíli přihlášen pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, zaznělo zde mnoho názorů k projednávané tematice fiskálního paktu. Slyšeli jsme právníky, slyšeli jsme ekonomy, slyšeli jsme politiky. Podívejme se na fiskální pakt z hlediska určité strategie, a to na jednom konkrétním ustanovení fiskálního paktu. Jedná se konkrétně o článek 7, který říká: Smluvní strany, jejichž měnou je euro, se zavazují, že budou při plném respektování procesních požadavků smluv, na nichž je založena Evropská unie, podporovat návrhy a doporučení, které Evropská komise předloží, jestliže shledá, že členský stát Evropské unie, jehož měnou je euro, porušuje kritérium schodku v rámci postupu při nadměrném schodku. Tato povinnost se neuplatní, je-li shledáno, že s navrženým či doporučeným rozhodnutím nesouhlasí kvalifikovaná většina smluvních stran, jejichž měnou je euro, vypočtená obdobně podle příslušných ustanovení smluv, na nichž je založena Evropská unie, přičemž k postoji dotčené smluvní strany se nepřihlíží.
Ďábel je vždycky v detailu, zvlášť když v tomto případě můžeme celkem objektivně říct, že se jedná o smlouvu o smlouvě budoucí. Nyní jsme ujišťováni, že pro nás jakožto pro stát nepoužívající euro tato smlouva neznamená žádné závazky, žádné důsledky. Podobnou rétoriku jsme tu slyšeli už v případě Marrákešské deklarace. Smlouvy tohoto typu jsou ovšem důležité nejenom tím, co obsahují, ale tím, co neobsahují, resp. tím, co neobsahují explicitně, ale co z nich vyplývá při znalosti související evropské legislativy. Fiskální pakt, jak můžeme demonstrovat právě na článku 7, tedy jasně obsahuje přímou návaznost na evropské právo a rozhodovací procesy nadnárodního charakteru v podobě po přijetí Lisabonské smlouvy, to znamená podřízenost většinovému, v našem případě přehlasování. Není úniku! Pokud přistoupíme k euru, zavazujeme se k akceptaci celé smlouvy se vším všudy.
Pro dokreslení výše řečeného můžu citovat z analýzy fiskálního kompaktu sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády České republiky z roku 2012: Smluvní úprava sjednaná mimo rámec primárního práva EU tak nesmí ohrozit dosažení cílů obsažených v zakládacích smlouvách a nesmí porušovat základní zásady práva EU ani být v rozporu s jednotlivými ustanoveními zakládacích smluv, případně na jejich základě přijatými normami sekundárního práva EU. (Hluk v sále.)
Můžeme plným právem očekávat, že důsledkem tohoto závazku přijatého mimo rámec zakládacích smluv bude faktické zavedení hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou. Ustanovení, které upravuje právně závazným způsobem hlasovací kartel členů eurozóny je tak nepochybným dokladem propojení, či dokonce zásahu této smlouvy do primárního práva EU. Jde o automatické přijetí navrženého opatření či doporučení Komise vůči dotčenému státu eurozóny, pokud není kvalifikovaná většina smluvních stran. Členské státy eurozóny budou na základě mezinárodního smluvního instrumentu stojícího mimo rámec stanovený unijním právem rozhodovat, právem, který není v zakládacích smlouvách upraven, o tom, jak budou následně hlasovat jako členské státy EU v Radě. Pokud návrh Komise nebude mezi smluvními stranami eurozóny odmítnut kvalifikovanou většinou, pak tato smlouva výslovně zavazuje i v případě přehlasování smluvní strany eurozóny hlasovat v Radě pro přijetí takového opatření. Takový postup, který je eufemisticky označován jako pravidlo chování, znamená ve skutečnosti faktickou změnu hlasovací procedury upravené v zakládacích smlouvách EU a zásah do výkonu hlasovacích práv členských států EU v Radě.
Z této studie vyplývá, že kromě nutnosti hlasovat o této smlouvě ústavní většinou, že připojení ČR k tzv. fiskálnímu paktu by bylo nezodpovědným hazardem a rizikem pro národní zájmy ČR. Pokud vůbec máme jako stát v souvislosti s eurem na mezinárodní úrovni o něčem jednat, pak jednejme o výjimce dánského či švédského typu, o vyvázání se z povinnosti přijmout euro, anebo o podmínění tohoto kroku uskutečněním celostátního referenda.
Podle názoru hnutí Svoboda a přímá demokracie, jak se s touto pro Českou republiku velmi nebezpečnou smlouvou vypořádat, je její co nejrychlejší zamítnutí. Dávám tedy návrh na vyřazení tohoto bodu. (Potlesk několika poslanců SPD.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Dovolte mi přečíst dodatečnou omluvu pana poslance Kolovratníka, který se do 16 hodin omlouvá z pracovních důvodů.
Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já vůbec nechci vystupovat k této smlouvě meritorně, ale chci vystupovat k jejímu právnímu rámci a k tomu, jakým způsobem má být v této Sněmovně, resp. v tomto Parlamentu projednávána, jakým způsobem byla projednávána v minulém volebním období a co se od té doby změnilo. Čekal jsem, že paní poslankyně Válková dokončí své vystoupení a že tam bude nějaké zdůvodnění, jakým způsobem vláda dokázala přijít na to, že ze smlouvy, která byla prezidentského charakteru, vyžadující třípětinovou většinu pro přenos pravomocí mezinárodním organizacím, se náhle jako mávnutím kouzelného proutku stala smlouva jiného typu, která náhle žádné pravomoci nepřenáší, pak je asi zcela zbytečné ji schvalovat.
Nicméně pokládám za zásadní říci, že tady máme v Poslanecké sněmovně dopis od pana předsedy Senátu Milana Štěcha, ve kterém velmi důrazně upozorňuje na skutečnost, že do Senátu byl v minulém volebním období tento návrh mezinárodní smlouvy předložen jako návrh vyžadující souhlas podle článku 10a Ústavy, to znamená vyžadující souhlas kvalifikované většiny obou komor. Senát již v roce 2014 tento souhlas vyslovil. Poslanecká sněmovna se k jeho projednání nedostala. Uplynuly tři roky, vláda přichází s touto smlouvou znovu. Náhle ji předkládá jenom Poslanecké sněmovně, což je poměrně nesrozumitelné, protože běžně jsou smlouvy předkládány oběma komorám. Platí v tomto případě diskontinuita projednávání v Poslanecké sněmovně.
Všichni dobře víme, že věci, které nejsou schváleny do konce volebního období, padají pod stůl a musejí být předloženy znovu. Vláda také dokonce v případě smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Kosovem, která je smlouvou zcela obdobného charakteru, kterou Senát schválil v roce 2014, Poslanecká sněmovna neprojednala celé minulé volební období, protože tady nebyla vůle takovou smlouvu projednat, tak tuto smlouvu předkládá vláda oběma komorám. Ale překvapivě fiskální pakt, resp. Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, náhle již předkládá jenom Poslanecké sněmovně, a to dokonce v režimu schválení jako běžné mezinárodní smlouvy, kterou se nepřenášejí žádné pravomoci na žádné orgány stojící mimo státní orgány České republiky. To pokládám za velmi pochybný postup. Myslím si, že by tento postup měl být vyjasněn nejprve v orgánech Poslanecké sněmovny, jakým způsobem má být hlasováno, na základě čeho vláda změnila stanovisko Legislativní rady vlády z minulého volebního období, kde musím říct tedy, je mimořádně úsměvné to zdůvodnění, které je předkládáno v důvodové zprávě k fiskálnímu kompaktu, které se vůbec nevypořádává s otázkou, jak je možné, že vláda se za čtyři roky rozhodne, že se náhle bude schvalovat jiným způsobem, a jenom konstatuje, že ministři zodpovědní za předložení tohoto kompaktu trvají na tom, že má být schvalován prostou většinou. ***