(12.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Ale ono to není až tak podstatné jako faktické poznámky, které tady zazněly před chvílí, ve vší úctě k nim, protože my tím, že přistoupíme k fiskálnímu paktu, v žádném případě se nezavazujeme k žádnému přistoupení do eurozóny v nějakém čase. A já musím smutně říci, že se vlastně nezavazujeme vůbec k ničemu. To nejpodstatnější na tom fiskálním paktu je hlava III, která oproti bývalému nepříliš dokonalému maastrichtskému kritériu, které zavazovalo země eurozóny nebo země Evropské unie držet deficit na udržitelné úrovni pod 3 %, tak znělo ono maastrichtské kritérium, je nahrazeno mnohem důslednějšími parametry, a to nejenom v deficitu, kde už se zavazují signatáři k parametru strukturálního deficitu, nikoliv běžného deficitu, a zejména v absolutní výši dluhu. To je nejpodstatnější na celém fiskálním paktu a vláda to podepsala s tím, že chce výjimku z této kapitoly III. Další výjimku chce i z hlavy IV, nebo přistoupila s výjimkou hlavy III a IV. Hlava IV pak mluví o koordinaci hospodářských politik nijak zavazujícím způsobem, ale apelujícím na snahu vést ke koordinaci hospodářských politik.
S výjimkami z těchto dvou hlav je zbytek toho textu do té míry nezávazný, že ho nemohu chápat jinak než jako formální symbolický akt přihlášení se ke společné Evropské unii, ale už si tam nepřečtu žádný skutečný závazek, což je mi tedy velmi líto. Musím říci, že jako ministr financí jsem velmi usiloval o přistoupení k fiskálnímu paktu bez té výjimky, protože ta hlava III se mi velmi líbila a v souladu s ní jsme také navrhovali v době mého ministrování finanční ústavu. Bohužel pro finanční ústavu jsme nezískali ústavní většinu v Poslanecké sněmovně a k přistoupení k fiskálnímu paktu nedošlo z důvodu zásadní koaliční neshody, protože v té době nejsilnější koaliční strana ODS byla zásadně proti, ne snad proto, že by se tak nechtěla chovat, my jsme se tak chovali, ale měli svoji ideovou zábranu. My se tak chceme chovat proto, že sami chceme, my se tak nechceme chovat proto, že jsme něco podepsali. Přiznám se, že to je argumentace, kterou v této souvislosti jsem nikdy moc nechápal, ale jsem samozřejmě nucen ji respektovat.
Stanovisko TOP 09 je takové, že my budeme hlasovat pro přistoupení k fiskálnímu paktu, ale budeme hlasovat s velkou lítostí, že vláda, jak to má obecně ve zvyku, předkládá jenom něco, aby to dobře vypadalo, ale aby ji to ve skutečnosti k ničemu nezavazovalo. O nic jiného tu bohužel nejde.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále vystoupí paní ministryně Schillerová. Máte slovo, paní ministryně.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem včera nestihla reagovat, takže moje reakce budou částečně na včerejší vystoupení, částečně na dnešní. Dovolte, abych shrnula stručně vyjádření k jednotlivým vystoupením.
Hlavní obavy poslanců SPD, pana Radima Fialy, Ivany Nevludové, Jana Hrnčíře, směřovaly k tomu, že se Česká republika ratifikací fiskálního paktu vzdá kontroly nad státním rozpočtem a vzdá se tak části své suverenity ve prospěch Evropské unie. Ono to nakonec zaznělo už od některých z vás, kteří podporujete fiskální pakt, i dnes.
Fiskální pakt - já to zopakuji a zdůrazním - není smlouvou s Evropskou unií. Jedná se o mezivládní dohodu, jejímiž smluvními stranami jsou vybrané země Evropské unie. V současné době se jedná o všechny země Evropské unie vyjma Spojeného království a České republiky. To znamená, že my jsme vlastně poslední země, která není součástí. A Evropská unie jako celek smluvní stranou není. Smlouva tak stojí mimo právní rámec Evropské unie. Fiskální pakt proto nezakládá ani neposiluje pravomoci Evropské unie včetně Evropské komise vůči České republice. To podtrhuji dvakrát.
Jedná se o dohodu, kterou mezi sebou uzavřely suverénní státy, a ty se ve fiskálním paktu zavazují, že budou dodržovat pravidlo vyrovnaných rozpočtů veřejných financí a že do svých vnitrostátních právních řádů samy zavedou mechanismus nápravy pro případ, že pravidlo vyrovnaných rozpočtů nedodrží. Dále se zavazují ke snižování veřejného zadlužení. Navíc země, které neplatí eurem, mají možnost se ke smlouvě připojit, aniž by zároveň byly vázány pravidly vyrovnaných rozpočtů obsaženými v hlavě III a IV této smlouvy. Touto formou, která je vám předkládána ke schválení, již k fiskálnímu paktu přistoupilo Švédsko, Polsko, Maďarsko a Chorvatsko. Nicméně bych v této souvislosti ráda upozornila, že zákon - a tím reaguji na pana předsedu Kalouska - zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, podle kterého veřejné finance hospodaří, je s těmito pravidly v souladu.
Pan poslanec Skopeček tady včera kritizoval vládu za to, že se chová nehospodárně, když v době hospodářského růstu sestavuje schodkové rozpočty. Zde bych ráda poznamenala, že Česká republika dosáhla v loňském roce rekordního přebytku veřejných financí. Jsme třetí v Evropské unii v saldu přebytku ve výši téměř 81 mld. korun, a to rovněž ve strukturálním vyjádření, o kterém mluvil pan předseda Kalousek, protože tam jde vždy o komplexní posouzení všech složek veřejných financí a jejich skutečné hospodaření, nikoliv o plány cash flow.
Díky snížení veřejného zadlužení - a dovolte, nemohu si odpustit ukázat tady jeden graf, pro mě velmi důležitý, protože pan poslanec Skopeček velmi správně řekl, že zadlužení veřejného sektoru za rok 2017 dosáhlo 34,6 % HDP. Ano, to je v pořádku. A podívejme se, to je vývoj toho zadlužení. Od roku 1995, ale podívejte se, zhruba na jaké částce to zadlužení bylo v roce 2013. Bylo to 45 % HDP. Dluhová brzda se počítá, vy musíte zaujmout určité ochranné mechanismy, od 55 % HDP. Takže my jsme na 34,6 % a pro léta 2019 a 2020 počítáme se snížením. To je podle mě absolutně důležité číslo a ráda bych zdůraznila, že v této výši dluhu jsme čtvrtí nejlepší v rámci Evropské unie. To bych podtrhla. Ráda bych obavy vyvrátila. Podle konvergenčního programu z letošního dubna, posouzeného Evropskou komisí v květnu, by měly být přebytky veřejných financí zachovány i v dalších letech.
Dále pan poslanec Skopeček vyslovil obavu, že pokud se Česká republika připojí k fiskálnímu paktu, budou veškeré plánované reformy, zejména strukturální, podléhat schválení a koordinaci ze strany Evropské unie. Zde bych se odvolala na to, co jsem již zmínila na začátku. Evropská unie není smluvní stranou fiskálního paktu, a ten jí proto nedává žádné právo schvalovat či koordinovat hospodářskou politiku smluvních stran. Fiskální pakt pouze vyzývá signatářské země, aby své hospodářské politiky koordinovaly, a instituce Evropské unie v tomto ohledu nehrají žádnou zásadní roli.
Dám příklad. Mluvil tady pan poslanec za STAN, teď se omlouvám, vypadlo mi jeho jméno. Mluvil tady o tom, že je potřeba legitimně debatovat o těchto věcech. A právě možnost přistoupit k fiskálnímu paktu dá například premiérovi této země možnost účastnit se v rámci Evropské rady euroskupin, to znamená naslouchat a debatovat. To je velice důležité pro rozhodnutí, které může být učiněno někdy v budoucnu a jehož termín není nijak stanoven. ***