(13.20 hodin)
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne ještě jednou. Je tady cítit z diskuze, která probíhá, že je tady poměrně velká vůle tento zákon vrátit vládě k přepracování. Já jsem měl přichystán poměrně dlouhý příspěvek týkající se speciální části nebo speciálního určení tohoto zákona, které se týká soudně znalecké činnosti v oboru zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že to je poměrně specifická záležitost a že ten projev byl poměrně dlouhý, a já věřím, že dneska ten zákon bude skutečně vrácen k přepracování, tak vás nebudu dneska tímto příspěvkem zdržovat, protože skutečně je to poměrně specifická záležitost, a případně to potom přednesu na jednání výboru. Ale znovu apeluji na to, ta předloha bohužel není v dobré kondici a važme, jestli ji máme v této kondici pustit do dalšího čtení. Za sebe se přimlouvám za vrácení vládě k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych tedy jenom požádal, abyste tady i u souvisejících tisků měli návrhy na vrácení či zamítnutí, takže prosím, aby to zopakovali potom příslušní poslanci, až tyto tisky otevřeme, ty následující také. Takže to si poznamenávám.
Pan poslanec Výborný tady také má zájem o vystoupení v obecné rozpravě a potom bychom dali prostor paní poslankyni Heleně Válkové. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já myslím, že situace je vážná. To není nějaká obyčejná novela, není to ani obyčejná právní norma. Už tady zaznělo z úst pana ministra, že po 50 letech se tady tvoří nový zákon. Jsme v situaci, kdy vláda je na odchodu, bude nová vláda, bude nový ministr spravedlnosti, a já se domnívám, že tady skutečně nehrozí žádné prodlení. Pokud jsme vydrželi s tím zákonem v té dnešní podobě 50 let, tak holt vydržíme ještě rok nebo možná rok a půl.
Já bych se v tomto smyslu za klub KDU-ČSL připojil k návrhu pana kolegy Ondráčka a pana kolegy Bendy, protože se domníváme, že teď projednávat něco vytaženého ze šuplíku, a osobně teď zažívám podobné debaty okolo novely insolvenčního zákona, tak já se domnívám, že skutečně by bylo dobré, aby přišla kvalitně připravená norma z nové vlády, která bude mít důvěru, a pak se jí tady zabývejme v Poslanecké sněmovně. Žádné škody z prodlení zde nehrozí. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci a nyní žádám o vystoupení paní poslankyni Helenu Válkovou. Mám vás přihlášenu jako faktickou poznámku, nicméně po vás nikdo není. Jestli faktickou, tak na dvě minuty. Jestli vám to stačí, prosím.
Poslankyně Helena Válková: Ano, mně to stačí teď na dvě minuty, protože ono to má souvislost i s průběhem toho projednávání. Myslím si, že tady nic nebrání těm, kteří chtěli přednést nějaký zásadní projev, a jako zpravodajka bych je k tomu ráda vyzvala, pokud tedy mají alespoň trošku naději v to, že ministerstvo splní svůj slib a že jejich připomínky zohlední. Já mám samozřejmě připraveny také připomínky, které ovšem přednesu jedině v případě, že budu mít pocit, že se tady k tomu bude moci rozvinout diskuze, kde ten, kdo předkládá, v tomto případě pan ministr spravedlnosti, zdůvodní, proč tam některé věci ještě nejsou upraveny, třeba ty kompetence, oprávnění, jiné postavení znaleckých ústavů lépe vyjádřené, a jakým způsobem v druhém čtení k nim chce přistoupit. Tyto připomínky, které v průběhu už přípravy na toto první projednání zákona jsme několikrát projednávali v různých pracovních skupinách. Jedné se zúčastnili i pracovníci z Ministerstva spravedlnosti, z legislativy, a říkali, že tomu vyjdou vstříc, tak aby měl šanci konkrétně reagovat na ty připomínky a říci: ano, s tím počítáme, ne, z těch a z těch důvodů toto nezapracujeme. Protože ano, máte pravdu, kolegyně a kolegové, kteří jste již vystoupili, tady to není připomínkové řízení v klasickém slova smyslu. To už mělo proběhnout a proběhlo předtím. Dovolím si tedy oponovat jednomu ze svých předřečníků, který řekl, že je to vytažené z šuplíku. Tady opravdu to vytažené z šuplíku není. To je dlouho připravovaný zákon. To, že... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Ano. To, že má určité vady, tady nenahradíme. Ale zvažte prosím, to není procedurální návrh, ale zvažte prosím ti, kteří máte připravené ty příspěvky - (Předsedající: Paní poslankyně, čas!) Ano, děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ale můžete se přihlásit opět, protože mám tady ještě jenom jednu přihlášku, je to opět k faktické poznámce, pan poslanec Dominik Feri, a pak nikdo další není, takže může být prostor i v obecné rozpravě ještě neomezený časem. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já myslím, že ideální scénář je naprosto zjevný. Všichni mají připomínky, předkladatelé mají připomínky, znalci mají připomínky, tak to nechejme na období po létu, udělejme k tomu seminář, připomínky dejme Ministerstvu spravedlnosti a nástupce pana Pelikána je zpracuje. Nebudeme se muset už potýkat se špatnou důvodovou zprávou a s dalšími neprofesionálními věcmi a bude to moci jít dál.
Připojuji se k návrhům, které tu zazněly od pana Ondráčka a od pana Bendy, vrátit vládě k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Já přečtu ještě jednu omluvu, abychom to stihli, protože se chýlíme do závěru. Mezi 13. a 14. hodinou se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Markéta Adamová.
Teď se rozhlédnu po sále, zdali tedy je nějaký zájem ještě vystoupit. Žádný zájem nevidím, takže s dovolením končím obecnou rozpravu. Táži se na závěrečná slova. Pan ministr Pelikán? Má zájem. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom velice stručně. Ten zákon skutečně vznikal mnoho let. Není to tak, že bychom si ho jen tak napsali. Vznikal v debatách se všemi zainteresovanými subjekty a ty debaty byly extrémně obtížné, protože, jak říkám, primárně valná většina znalců nestojí o to, aby byli regulováni, jednoduše proto, že jim se v tom neregulovaném světě docela pěkně žije. Těmi, komu se v tom tak pěkně nežije, jsou zejména soudy, soudci a uživatelé spravedlnosti, kteří se na to kulaté razítko nemohou spolehnout. Když se zeptáte kteréhokoliv soudce, dozvíte se, že když má případ, ve kterém se dělají znalecké posudky, tak už rovnou hovoří o tom v množném čísle, protože se nedělá jeden znalecký posudek, jak je normální všude na světě, ale každá strana si přinese svůj posudek. Jeden říká, že je něco černé, druhý říká, že je něco bílé. Soudce si pak vypracovává nějaký třetí znalecký posudek, ale, a to je to, co jim na tom tak vadí, vlastně nemá úplně pocit, že by si byl jist tím, že jeho rozhodnutí je správné. To je to, co se snažíme změnit.
Jak říkám, my jsme celou tu dobu byli velice naslouchající k připomínkám a budeme dál a skutečně očekávám řadu změn v průběhu druhého čtení, ale musím se ohradit určitým způsobem proti tvrzení, že to, že tu jsou ty připomínky, znamená, že jsme nějak špatně odvedli svou práci. A proti představě, že když se nám to vrátí k dopracování, tak že přineseme něco, k čemu žádné připomínky nebudou. Antagonismus zájmů jednotlivých skupin, které přicházejí do hry, je takový, že prostě vždycky k tomu budou připomínky, protože všem těm skupinám najednou vyhovět nelze.
Když to vezmu na tu relativní drobnost z hlediska celého zákona, která tady byla zmíněna, to znamená počet lékařů u soudní pitvy, to ani nebylo v původním textu, který připravovalo Ministerstvo spravedlnosti. Byla to připomínka Ministerstva vnitra, která vzešla z potřeb zejména policie a která se opírala o zahraniční praxi, kde stačí jeden patolog, a my jsme jí vyhověli. A ozvala se druhá strana, která říká, že to je chyba. A tak je to se vším!
Já si myslím, že od toho máme Poslaneckou sněmovnu, aby v takovéhle situaci, kdy je tu řada nesmiřitelných zájmů, se tyto věci v debatě v Poslanecké sněmovně vyjasnily a k některým zájmům se prostě politická vůle přiklonila. Proto ještě jednou prosím o propuštění do druhého čtení s tím, že jako projev té konstruktivnosti podporuji návrh paní profesorky Válkové, aby se prodloužila lhůta pro druhé čtení o 20 dnů. Děkuji. ***