(11.40 hodin)
(pokračuje Kobza)
Takže to je důvod, proč máme velmi závažné výhrady proti této konferenci a proti jejímu výstupu, protože souhlasem s Marrákešskou dohodou státy odmítají se poučit z chyb, které se staly. Navíc dokument pokračuje ve filozofii předchozí politiky EU. Vyzývá k propagaci pozitivních dopadů migrace do Evropy na rozvoj, vyzývá k dalšímu boji proti xenofobii, rasismu a islamofobii. To znamená, jedná se zase o další politické ovlivňování evropského obyvatelstva, aby se s touto masovou migrací, o kterou se jedná, smířilo. Jedná se o to, jak už tady bylo řečeno, že podle výsledků Marrákešské dohody se určitá podmnožina migrantů, kteří se chystají do Evropy, přesune do oblasti legální migrace, protože jim bude umožněno získat víza a získat pracovní povolení daleko snáz, než tomu bylo dosud.
Jak už jsem řekl, já považuji český zákon o migraci a azylový zákon za dokonalý a je pro mě poměrně nepřijatelné z těchto pravidel ustupovat, jakkoliv může Evropská unie tlačit nebo netlačit. Protože myslím si, že o tom, kdo bude u nás žít a pracovat, nebude rozhodovat nějaký Řek v Bruselu, ale vždycky to musí být zodpovědné české úřady, které to mají v gesci.
Je také zapotřebí říct, že Marrákešská deklarace, která navazuje na Rabatský proces, který zahrnuje migraci ze střední, západní a části severní Afriky, je jenom polovičkou území, které je zdrojem migrantů, protože vedle Rabatského procesu existuje také Chartúmský proces, což je východní cesta, která zahrnuje vlastně druhou půlku severní, východní a střední Afriky. Z těchto důvodů můžeme říct celkem zodpovědně, že deklarace je v současnosti možná jeden z nejdůležitějších dokumentů o migraci. Namísto zpřísnění postihů za nelegální migraci, za nelegální vstup do schengenského území nebo na území EU hledá způsoby, jak zjednodušit pohraniční kontroly a vydávání víz migrantům.
Důležitost deklarace plyne i z návaznosti na předchozí smlouvy, dokumenty a direktivy, se kterými tematicky souvisí. Potvrzuje totiž to, co je v předchozích smlouvách. Takže Marrákešská deklarace je nebezpečná nejenom tím, co je v ní uvedeno, ale i tím, co v ní uvedeno není, co je uvedeno v předchozích dokumentech. Je navíc velmi citlivá a nebezpečná i sociálně, protože můžeme oprávněně předpokládat, že jako legální migranti budou do Evropy přicházet lidé, které můžeme považovat za africkou elitu, co se týče vzdělanosti, odbornosti, zkušeností a řemeslné šikovnosti. Můžeme předpokládat, že tento brain drain nejenom že vyprovokuje další vlnu nelegální migrace, ale výrazně oslabí potenciál a už tak vratké hospodářství zdrojových zemí. Je tedy otázka, do jaké míry je toto žádoucí i s ohledem na potenciální rozvoj zdrojových zemí.
V programu SPD je jasně řečeno, že budeme podporovat pomoc těmto zemím v místě zdrojů, v místě, odkud migranti přicházejí. Chceme prosazovat pomoc způsobem: nikoliv budeme vám vozit naše zemědělské přebytky a dávat je zadarmo, abychom je mohli odepsat, ale naopak způsobem: přivezeme vám rybářské pruty a budeme od vás kupovat ryby, které ulovíte. Protože tím umožníme za prvé těm zemím rozvoj, umožníme jim postavit se na vlastní nohy a umožníme i lidem, kteří budou budoucí elitou těchto zemí, aby se začali rozvíjet ve svém vlastním podnikání a ve své vlastní péči sami o sebe.
My v SPD se proto nemůžeme smířit s deklarací, tak jak je napsaná, máme k ní řadu výhrad. Ale máme jeden hlavní bod, který chceme prosadit, a to i navzdory tomu, že podpisem Lisabonské smlouvy a podpisem předchozích smluv EU jsme se vlastní samostatnosti do značné míry vzdali, jak zde velmi přesně řekla paní kolegyně Langšádlová. Trváme na tom, aby veškerá migrace byla řízena českým azylovým a migračním zákonem, a pakliže tento zákon se jeví v rozporu s Lisabonskou dohodou a s následnými protokoly, potom musíme začít pracovat na jejich změně a vrátit samostatnost našim úřadům, vrátit samostatnost našemu státu, aby stát, který je za to zodpovědný, stát, který je servisní organizací občanů a který je má chránit, má chránit jejich blahobyt, jejich bezpečí, aby stát byl zodpovědný za to, kdo tady bude bydlet a pracovat a za jakých podmínek.
Já vám děkuji. (Slabý potlesk v pravé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Kobzovi. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Heleny Langšádlová. Připraví se pan kolega Vích. Kolega Benešík mezitím stáhl svoji přihlášku do rozpravy. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla, pane místopředsedo vaším prostřednictvím, na některé věci, které tady zazněly, reagovat. Jsem ráda, že pan kolega Kobza říkal, že náš azylový systém je dobrý. Ale on je dobrý a vychází z evropského práva sekundárního. Už dneska náš dobrý azylový systém je vlastně na základě těch evropských směrnic. To tak je, protože už - a já jsem to říkala - nikoliv Lisabon, ale smlouva předtím z roku 1997, takzvaná Amsterdamská smlouva, upravovala to, že máme sdílené kompetence v oblasti migrace včetně té úpravy azylu, návratové politiky, pašeráctví. V té národní kompetenci zůstala vlastně migrace, legální migrace na trh práce. Ale když dneska říkáte, že je dobrý, tak on ale je v souladu a odráží se z té společné migrační politiky. A stejně tak jako ve stávající chvíli, v té situaci, když říkáte, že je dobrý, tak i v tom velmi kritizovaném Dublinu IV jsou to pořád národní státy, které by si rozhodovaly, kdo u nich zůstane, kdo u nich nezůstane, kdo azyl dostane a kdo azyl nedostane.
Jinak jsem chtěla ještě malinko upravit to, co tady bylo řečeno, jestli jsem vám dobře rozuměla. Vy jste říkal, že je tady nějaký Marrákešský a Dublinský proces. Pardon? (Poslanec Kobza z místa mimo mikrofon: Chartúmský.) Chartúmský. Určitě ano. Ale opravdu si myslím, že je potřeba o těchto otázkách hovořit co nejvěcněji, protože opravdu je to tak, že už při vstupu České republiky do Evropské unie tak to bylo nastaveno a ta azylová politika, o které vy říkáte, že je dobrá, tak už i teď je v souladu s tím sekundárním právem Evropské unie a je podle mě opravdu na úrovni České republiky velmi dobře nastavená a my tady opravdu žádným problémům v tuto chvíli nečelíme.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, uplynul čas k faktické poznámce. (Poslankyně Langšádlová: Děkuji.) Děkuji.
Budeme pokračovat vystoupením pana poslance Radovana Vícha. Pan kolega Kobza s faktickou, dobře. Tak kolega Vích ještě počká. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím děkuji kolegyni Langšádlové za upřesnění a za vysvětlení. Já vidím hlavní problém také v uplatňování a ve výkladu těchto zákonů, protože můžeme vidět na příkladu Maďarska, které velmi striktně dodržovalo Lisabon i Dublinské dohody, a vidíme, jakým vágním způsobem byly uplatňovány tyto zákony v zemích západní Evropy. Takže možná je dobrý způsob začít od toho, že řekneme: skončila jakákoliv variabilita výkladů těchto zákonů, budeme je uplatňovat striktně a precizně a naprosto nesmlouvavě. Myslím, že to je věc, kterou můžeme udělat, na které se můžeme shodnout napříč politickým spektrem, a bude to dobrý bod při hledání naší vlastní politiky k řešení migrační krize. Děkuji.***