(16.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Kupodivu to nebyl stínový ministr zdravotnictví, ale skutečný. (Poznámka z pléna.) Možná už tam byli dva takoví před ním, sociální demokraté. No to je možné, že stejně postupovali ministři Němeček a Ludvík. Omlouvám se. Ale to vás neomlouvá. Vy jste si vlastně stěžoval sám na sebe. Demisi dát nemůžete, tak odejděte. Fakt. Já vás úplně lituju. Nikdo vám tam nepřeje, všichni vám hážou klacky pod nohy, nemáte tam lidi, máte tam zločinného státního tajemníka.
Jen tak mimochodem, kolegyně, kolegové, kdo jmenuje státního tajemníka? Vláda. Kdo seděl v minulé vládě? Hnutí ANO. Kdo tedy hlasoval pro ty nemožné sabotéry, státní tajemníky, kteří to tak kazí ministrům bez důvěry v demisi? Mimo jiné ministři hnutí ANO. Ale abych byl spravedlivý, také ministři ČSSD a ministři KDU.
Poměrně hodně věcí v tom návrhu je správně z pohledu občanských demokratů. Ale předvádí to vláda bez důvěry. Pak tam ministři ztrácejí důvěru ke svým podřízeným, někteří. To je fakt k smíchu. Spíš k pláči, ale bylo by to k smíchu.
Pan poslanec Volný a někteří další říkají: Co furt máte s tou důvěrou? Co furt otravujete s tou důvěrou? Vždyť je to úplně jedno. Není to jedno. To je základní podmínka naší Ústavy, to není nějaká opoziční hra. A vy tady fňukáte, že vaši státní tajemníci fungují blbě a nečerpají peníze a neberou lidi. Tak to vyřešte! Od toho tam jste. Když to neumíte, tak odejděte. A vzpomeňte si, ve stenozáznamu vystoupení vašich ministrů z hnutí ANO, jak je potřeba to mít. A ještě to bylo mnohem horší, ten původní návrh. Mnohem horší. A po tlaku opozice - a mimochodem pro pana ministra zdravotnictví, doporučuji seriál nebo knihu, obojí je moje oblíbené, Jistě, pane ministře. Tam je to všechno.
Když jste nás chtěli podvést v té debatě, já jsem vyhrožoval, že budu tu knížku číst. Pak jste nás podvedli v jednom hlasování, myslím, že hlavně sociální demokraté asi, abych byl spravedlivý, abych rozdával ty rány spravedlivě, tak jsem tady přišel a začal jsem číst. A v třetím odstavci jste to vzdali, faul jste vzali zpátky, a pak už jsme jednali o nějakém kompromisu.
My jsme definovali pět základních věcí, na kterých jsme se dohodli. Pak ještě dalších dvacet a na těch jsme se už nedohodli. A bylo to o prostupnosti, otevřenosti státní služby proto, abychom byli schopni přilákat odborníky z praxe do státní služby. Byli jste proti. Byli jsme proti zrušení smluvních platů, protože jak ty špičkové odborníky chcete zaplatit? Vy jste byli proti.
Máte, co jste chtěli, tak si nestěžujte. Vy totiž, ti ministři, jak na tom orloji tady vystupovali, tak jako by přišli po vládě, kde byli v opozici čtyři roky. Pak byste měli plné právo používat ty věty. Říkal jsem vám, že si s tím máte poradit. Když to neumíte, odejděte. Ale vy si stěžujete sami na sebe. A ještě říkáte, ježíš, to je tak špatné, podpořte nás. Vždyť to přece vidíte.
Ano, my to vidíme. Ale nejdřív mějte důvěru, pak se o tom pobavme. Na co máme odborné náměstky? Bavme se o tom. K čemu jsou? Já s paní ministryní práce a sociálních věcí souhlasím. Devět nebo sedm náměstků, obojí je směšné. Čtyři, bych řekl, je tak akorát. Ale vy je máte mít v kompetenci, paní ministryně, vy si je máte vybrat, oni mají mít vaši důvěru, a pak ten úřad zvládnete. A teď to není osobní, ale takhle to má fungovat. To jsme navrhovali a to jsme byli proti. A co jsme dělali? Ohrožovali jsme desítky miliard z evropských fondů! Vzpomeňte si na tu debatu. Takhle přesně to bylo.
Ale abychom nebyli v takovém obecném, není pravda, že státní služba a státní úředníci jako celek jsou všichni špatní. Ale zase, když se bavíme o odměňování, kam směřuje minulá i současná levicová vláda? K nivelizaci platů. Všechno do tarifů. Malá motivace pro ty skvělé, aby měli šanci si vydělat víc, aby ve státní službě zůstali.
Pokud podlehneme tomu křivému vidění světa, ono zase v tom vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci často pořád žijeme v 19. století, jsou zlí zaměstnavatelé a hodní zaměstnanci. Přece pro ministra kteréhokoli není nic lepšího než mít špičkové odborníky na svém ministerstvu, kteří plní politické zadání a programové prohlášení vlády a kteří případně obhajují na výborech a vedou oponenturu s opozicí. To je přece v pořádku. Který ministr by vyhazoval schopné lidi? No jsou takoví. Ale ti vyletí taky. Pak je vyhodí premiér nebo vlastní strana. To se bohužel stává. I vy jste velmi často špatně zvolili, i my jsme velmi často špatně zvolili. Ale pokud se ministr nebo ministryně zbaví schopných lidí, tak ten úřad nefunguje a nakonec se vláda, nebo strana, nebo koalice toho ministra zbaví. Logicky. A dobře mu tak.
Podle mě je korektní návrh mého kolegy Martina Kupky vrátit k přepracování. My jsme připraveni na racionální debatu. My bychom to možná v některých ustanoveních ještě otevřeli více. Určitě bychom byli pro, aby se okruh lidí, kteří přicházejí a odcházejí s ministrem, rozšířil a pevně definoval, protože nám to připadá logické. Ale podmínka je jednoduchá. Pokud chceme měnit pravidla pro státní službu, tak to musí dělat vláda s důvěrou. To je naprosto logické.
A pak bych chtěl slyšet, hlavně od těch, kteří nám tady vyhrožovali z ministrů za hnutí ANO, že když neschválíme zákon v tom znění, které dnes oprávněně kritizujete, že přijdeme o peníze. Tak o ně nepřijdeme, když to změníme? Lhali jste tehdy, nebo teď? Nebo Evropská komise změnila názor? Tehdy to bylo hrozně důležité a dneska už je to jedno? Já nevím. Ale tehdy to bylo úplně ultimativně. Neschválit to tak, jak to je. Přijdeme o desítky miliard. Vy jste je tak rádi zachraňovali, až jste je zachránili.
Včera jsem viděl čísla v novém programovacím období. Příští vláda, teď nemyslím ta druhá vaše, ale ta příští, skutečně příští, ta to bude znovu zachraňovat. Ta čísla jsou stejně katastrofální jako před sedmi lety, když se podíváme na programovací období. Takže je to poměrně komické. Možná tady bude stát jiný ministr a bude říkat: Musíme zpřísnit služební zákon. Musíme úplně odebrat pravomoci politikům, protože jinak ty miliardy necháme v Bruselu. Už jsem to tady jednou slyšel, tak bych se nedivil, kdyby to bylo podruhé.
Takové jenom krátké shrnutí i do minulosti, abychom viděli, jak ten návrh vznikal. Vy jste pro něj hlasovali, hnutí ANO. My taky. Musím říct, že taky, protože jsme udělali nějaký ten kompromis, protože dneska je to náměstek ministra pro státní službu. Přečtěte si původní návrh. To byl úplný vládce, ten generální ředitel státní služby. To byl úplný vládce státní služby odshora až po, řekl bych, referenty na posledním oddělení nejmenšího ministerstva. Ty největší nesmysly, když to řeknu slušně, jsme odstranili společně, to přiznávám, a mnoho problematických věcí, na které jsme upozorňovali, navrhovali jsme a hlasovali jsme je jako pozměňovací návrhy, jste odmítli.
Podle mě je korektní to vrátit, vést debatu i s opozicí. My jsme v tomto opravdu racionální, protože si myslíme, že volby rozhodují o tom, kdo v této zemi vládne. Vláda má mít většinu, má mít programové prohlášení a ministerstva mají vykonávat politický program, který si zvolila většina voličů. To nám přijde normální. Pokud jsme náhodou v opozici, protože teď jsme náhodou v opozici, budeme plnit opoziční roli, ale nebudeme měnit pravidla. Ta pravidla musí být stejná a mají rozhodovat politici. A úřad jim má sloužit.
Na druhé straně musí existovat něco, co zabrání svévoli ministrů. Já jsem byl přesvědčen, že když vláda poprvé ve své historii, a byla to vaše vláda a vybírala první státní tajemníky v historii, že vybere dobře. A teď poslouchám jednoho ministra za druhým, neříkám, že všechny, ale mnohé, jak jsou špatní.
Tak za prvé, já si nepamatuji, kdy byli jmenováni. Ale funkční období je pět let, tak možná to už některým bude končit. Nebo jste jim to prolongovali, těm špatným? Opravdu není ani mým úkolem, abych zjišťoval, kdy byl který tajemník, státní tajemník, na ministerstvu jmenován. Ale v zákoně je na pět let. Se souhlasem vlády, pane ministře zdravotnictví. Se souhlasem vlády. Vaší vlády. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další s přednostním právem pan předseda Faltýnek. Prosím.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Nechtěl jsem vystupovat a prodlužovat tuto debatu, nicméně po vystoupení šéfa klubu ODS Zbyňka Stanjury musím reagovat jako předseda poslaneckého klubu v minulém volebním období.
Ano, měli jsme některé tyto názory více poslouchat. Je to naše chyba. Je to moje chyba. Ale kdo nedělá chyby? Teď máme nějakou konkrétní zkušenost a chceme to napravit a chceme s vámi o tom se všemi ve Sněmovně diskutovat. ***