Středa 30. května 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
34.
Návrh poslanců Hany Aulické Jírovcové, Pavla Kováčika,
Zdeňka Ondráčka a Leo Luzara na vydání zákona o náhradním výživném
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném)
/sněmovní tisk 118/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 118/1 a poprosím paní poslankyni Hanu Aulickou Jírovcovou, která už je na svém místě, aby nám návrhu uvedla. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedo, za možnost uvést náš návrh.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já uvedla poslanecký návrh, který se týká vydání zákona o náhradním výživném a o změně dalších souvisejících zákonů, a dovolte mi, abych k tomu i já řekla pár poznámek. Je pro mne samozřejmě už docela těžké hovořit o některých číslech nebo důvodech, které samozřejmě nás vedly k tomu, abychom předložili tento zákon, protože bych možná měla zmínit, že to není jediné volební období, kdy se snažíme tento návrh předložit, ale už v minulém volebním období jsme měli snahu projednat tento návrh, a samozřejmě i po vystoupení zpravodajky k předchozímu bodu mi dovolte, abych tedy řekla jenom základní parametry, které nás vedly k předložení toho návrhu.
I přes ekonomické příznivé údaje patří neúplné rodiny - tedy ty, v nichž je pouze jeden dospělý člen starající se o děti, které jsou na něm závislé, v našich podmínkách se jedná převážně o domácnosti žen samoživitelek - k rizikovým skupinám nejvíce ohroženým chudobou a sociálním vyloučením. Na tuto skutečnost poukazuje mimo jiné analýza Českého statistického úřadu vydaná počátkem roku 2015, jež se zaměřuje na život, ekonomickou situaci a finanční zázemí samoživitelek. Podle zde využitých evropských dat mapujících peněžní příjmy a vydání domácností za rok 2012 v jednotlivých zemích osmadvacítky je v České republice ohrožena příjmovou chudobou či sociálním vyloučením přibližně třetina domácností samoživitelek. Úplnost rodiny tak podle zjištění Českého statistického úřadu ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než např. počet dětí v rodině. Míra ohrožení osob příjmovou chudobou dosahuje v úplných rodinách se třemi a více dětmi dvakrát vyšší, než je tomu u celkové populace, a osoby v neúplných rodinách se dvěma a více dětmi jsou ohroženy dokonce až čtyřikrát častěji než celková populace. Podobné je to také s ukazatelem sociálního vyloučení.
Z těchto údajů je zřejmé, že v českém právním řádu institut náhradního výživného chybí, mimo jiné i z důvodu všeobecně nízké úrovně vymahatelnosti práva v České republice.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že v případě nezaopatřených dětí představuje neplnění vyživovací povinnosti a její nedobytnost vážný problém, spočívající v ohrožení zabezpečení jejich základních životních potřeb, ale i správného vývoje, a to jak pro finanční nedostupnost vzdělávacích, sportovních a kulturních aktivit, tak nezřídka pro maximální pracovní vytíženost pečujícího rodiče. Příjmy ze zaměstnání jsou zejména v případě žen samoživitelek velmi nízké. Podle posledních dat z roku 2012 připadlo v čistém na osobu v jejich domácnostech v průměru 5 215 korun měsíčně.
Neplacení výživného ze strany povinného rodiče je podle policejních statistik za rok 2015 druhým nejčastějším trestným činem v České republice, už samozřejmě i tato čísla byla zde zmíněna. Podle těchto údajů nerespektuje vyživovací povinnosti zhruba 40 procent rodičů. Podle Asociace neúplných rodin dosahuje výše celorepublikového dluhu na výživném téměř 16 miliard korun.
V předloženém znění se navrhuje poskytnout náhradní výživné jen v případech, kdy neplní vyživovací povinnosti, ohrožuje životní úroveň dítěte a rodiny, a proto se stanoví 2,9násobek životního minima rodiny jako hranice příjmu, nad niž se náhradní výživné již nebude poskytovat. Náhradní výživné se vyplácí v plné výši výživného stanoveného soudem u všech oprávněných osob podle stanovených věkových kategorií, nejvýše však v částce 1,2násobku částky životního minima, oprávněné osobě stanovené dle zákona o životním a existenčním minimu. Zároveň se v návrhu také vymezuje, kdy nejdříve vzniká nárok na náhradní výživné. Podmínkou pro jeho vyplácení je stav, kdy ani po rozhodnutí soudu povinný rodič nezačne dlužné výživné uhrazovat, a to nejméně po dobu dvou po sobě jdoucích měsíců.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, chápu, že oba dva návrhy, i když se parametrálně v nějakých částech zásadně odlišují, a na to upozorní určitě i paní zpravodajka, bych byla ráda, kdyby se propustily oba dva návrhy prvním čtením a aby se o nich začalo hovořit na výborech. Myslím si - znova si vezmu do úst kolegyni zpravodajku - že je potřeba o této záležitosti hovořit. Myslím si, že se všichni shodneme, že není možné, aby stát neustále přihlížel na opravdu výrazně špatnou situaci některých obyvatel a především dětí, protože ta problematika se týká opravdu jenom a jenom dětí, protože jejich vlastní rodiče nejsou schopní a odpovědní platit na své děti. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Radka Maxová.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedo. Ano, shrnu zde oba návrhy, zásadní věci, aby bylo jasné, o čem se bavíme.
Náhradní výživné se bude v podstatě vyplácet rodině, která nepřekročí 2,9 náklady životního minima, kdežto u zálohovaného je to 2,7. Nárok na náhradní výživné budete moct podat po třech měsících neplacení, plus dva měsíce budete ještě čekat na to, zdali náhodou ten, kdo neplatí, nezaplatí. U zálohovaného výživného okamžitě po dvou měsících můžete jít na úřad práce bez jakéhokoli dokladu, teď to vypadá, a žádat o zálohované výživné. Rozhodný příjem pro náhradní výživné je půlroční, pro zálohované výživné je čtvrt roku. Do výše 1,2 životních nákladů životního minima oprávněné osoby je stejné u obou návrhů. Co je rozdílné, je vlastně... doklady, nebo postup, který je potřeba pro to, abych mohla jít na úřad práce a žádat, a to poměrně velká, protože u náhradního výživného musíte prokázat povinnost, že vymáháte výživné, kdežto u zálohovaného ne, což si myslím, že je také docela zásadní. Další velký rozdíl je, že náhradní výživné paní předkladatelky se nepočítá do příjmu, pokud žádáte o dávky, kdežto zálohované ano. To je to, o čem jsem mluvila. Rozdíl poměrně velký podle mě. To je možná možné zamyšlení na tu nápravu předtím, než zavedeme další dávku.
V náhradním výživném je trošku takový čertík zakopaný ohledně doby poskytování náhradního výživného. Paní předkladatelka se na mě možná bude teď zlobit, protože já vám přečtu § 7 Doba poskytování náhradního výživného. Zaprvé - náhradní výživné se poskytuje nejdéle po dobu 12 měsíců. Zadruhé - trvají-li důvody pro poskytování náhradního výživného po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 a byla-li do jednoho měsíce po uplynutí této doby podána oprávněnou osobou písemná žádost o prodloužení poskytování náhradního výživného, prodlouží se poskytování náhradního výživného o dalších 12 měsíců; takto lze postupovat opakovaně.
Takže je otázka, jak dlouho by stát vymáhal, a to vymáhání není nikde úplně jasně dáno, takže stát může platit i to výživné třeba deset let, když bude deset let neúspěšně vymáhat. A tady je to to samé. Ale tady jsem se úplně nikde nedočetla, a to je i v té důvodové zprávě vlády, jestli vůbec vy chcete vymáhat, nebo nechcete, protože je rozdíl v názvosloví náhradní, to znamená bez vymáhání, a zálohované s vymáháním. To je další zakopaný pes, o kterém možná někteří nevíme. Což jsou pro mě jako zpravodajku docela zásadní věci, že v podstatě tam není doba na to zálohované výživné nebo náhradní výživné nijak omezena.
Kdybych teď měla citovat samozřejmě stanovisko vlády, tak tady k tomu návrhu má vláda daleko více připomínek a předkladatelé to samozřejmě vědí. Pro mě je důležité sdělení vlády, která upozorňuje, že předložený návrh zákona obsahuje některé věcné a legislativní nedostatky. Z nich upozorňuje zejména na tyto: V § 3 odst. 1 písmeno b) návrhu zákona se předpokládá, že oprávněná osoba podá návrh na výkon rozhodnutí až po uplynutí tří měsíců po sobě jdoucích, byť povinnost platit výživné není povinnou osobou plněna. Návrh na výkon rozhodnutí však lze podle současné platné úpravy podat již po prvním měsíci neplacení. - Takže proč tedy ten rodič bude čekat tak dlouho? Možná důvodem je, abychom ušetřili peníze státu, a pak ještě dva měsíce vlastně, když nebude platit, atd. Ale když už současná právní úprava umožňuje rodičům, kterým není placeno, podat návrh na výkon rozhodnutí už po měsíci, tak proč tedy budeme čekat tři? Aby ten dluh byl ještě větší? Ale tady právě je to lidské hledisko, které já plně chápu.
Dalším nedostatkem této právní úpravy je i to, že to není v souladu samozřejmě s Evropskou unií. Teď to nemohu najít. (Řečnice listuje ve štosu papírů před sebou.) Ale tam je téma trvalé bydliště, nebo trvalý pobyt, protože to není v souladu se sociálním balíčkem Evropské unie. Ale to jistě předkladatelé vědí. A samozřejmě také doba, odkdy by tento zákon platil, protože 1. 1. je, dá se říci, poměrně šibeniční termín.
Takže kdybych já mohla říci k oběma návrhům - nepodporuji ani jeden. Budu sledovat hodně diskusi, rozpravu.
A ještě bych se chtěla zeptat předkladatelů zálohovaného výživného, když veškeré povinnosti vlastně s vymáháním výživného, s tím, že by měl i úřad práce dávat návrhy na exekuce, na soud, na soudní exekutory, zdali i stát bude dávat po čtyřech nezaplacených výživných trestní oznámení na neplatiče, jestli tedy stát bude řešit i tuto trestněprávní rovinu, což je také docela zásadní. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám za velmi podrobnou zprávu, paní zpravodajko. A nyní tedy dojde k tomu... Přivolám kolegy, aby nás posílili v našem snažení. Budeme tedy hlasovat podle § 54 odst. 8 jednacího řádu o sloučení dvou bodů a společném projednávání. Budeme slučovat bod číslo 36, tedy zákon o zálohovaném výživném, a bod 34, zákon o náhradním výživném. Poté proběhne společná rozprava k oběma těmto bodům. Ještě dáme kolegům chviličku. (Do sálu stále přibíhají poslanci.)
Zopakuji, budeme hlasovat o sloučení dvou bodů - zálohovaného výživného a náhradního výživného. Eviduji žádost o odhlášení všech. Sám jsem to udělat nemohl. Takže teď vám vyhovím a prosím vás o opětovné přihlášení. Snad se počet hlasujících už ustálí. Je nás 100, 105, 104...
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro sloučení těchto bodů. Kdo je proti?
Hlasování číslo 155, přihlášeno je 117, pro 116, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji.
Dovolte mi ještě přečíst omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Golasowská od 17.30 do konce dnešního jednání. A omlouvá se pan poslanec Karel Krejza mezi 17. a 19. hodinou z osobních důvodů.
Nyní budeme pokračovat sloučenou rozpravou.
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.