Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

28.
Návrh poslanců Marka Bendy, Ondřeje Veselého, Patrika Nachera,
Mikuláše Ferjenčíka, Mariana Bojko, Leo Luzara, Dominika Feriho,
Věry Kovářové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky
návykových látek, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
/sněmovní tisk 87/ - prvé čtení

Bod byl přerušen v pátek 20. 4. na 12. schůzi, ze které byl následně vyřazen. Poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele poslanec Marek Benda a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Rostislav Vyzula. Tak, už nám naběhly přihlášky.

Mám tady ještě omluvenku pana poslance Stanjury bez udání důvodu.

Během rozpravy byl předložen návrh na zamítnutí. Budeme tedy pokračovat v rozpravě. Přednostní práva, která byla předtím, byla smazána, takže nyní prosím v rozpravě pana poslance Farhana. (Silný hluk v sále.) Poprosím o klid v sále. Vím, že byla bouřlivá diskuze, ale nyní budeme probírat běžný tisk v prvním čtení.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi se krátce vyjádřit k předloženému návrhu. V České republice ročně umírá na následky kouření více než 15 tisíc lidí. Další tři tisíce našich občanů umírají na následky pasivního kouření. To jinými slovy znamená, že na následky pasivního kouření umírá v České republice každé tři hodiny jeden člověk. Během dnešního dne během našeho zasedání již umřeli čtyři lidé na následky pasivního kouření. Více než pět tisíc lidí umírá na bronchogenní karcinom. Více než tři a půl tisíce lidí umírá na komplikace chronické obstrukční choroby bronchopulmonální. Nikomu z vás bych nepřál, aby na tyto komplikace kouření skončil jeho život. Samozřejmě to nepřeji ani sobě.

Chtěl bych zdůraznit, že nejsem nepřítelem svobodného podnikání, nejsem nepřítelem kouření. Naopak mám pro kouření pochopení, protože ještě donedávna jsem byl praktikujícím kuřákem klasických cigaret. Ale proti čemu jsem, je proti pasivnímu kouření, kterému nějakým způsobem můžeme zabránit. Chtěl jsem říct, že první trendy ukazují, že již došlo ke snížení komplikací v rámci následků kouření. Myslím si, že - samozřejmě je to zatím krátká doba, takže ty výsledky ještě nejsou tak přesvědčivé. Na druhou stranu můžeme vycházet ze statistik v rámci Evropské unie, kde jsou tyto trendy jednoznačné, a já nemám důvod pochybovat o tom, že v České republice je to jinak.

Další věc, kterou si myslím, je, že tento zákon, který v současné chvíli platí, je pozitivní i pro naši mládež. Naše mládež alespoň vidí, že kouření je nenormální, je to nedůstojné, je to nezdravé a společnost se k tomu nějakým způsobem postavila.

Na závěr mi tedy dovolte říci, že tento návrh, který zde předkládají někteří poslanci, nepodpořím a podporuji ten návrh, který byl schválen v loňském roce. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a nyní prosím ke stolku pana poslance Blahu. Připraví se potom paní poslankyně Jarošová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Blaha: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jako nekuřák bych mohl být spokojen s tím, že platí absolutní zákaz kouření v barech, hospodách a restauracích. Někteří lékaři, včetně pana zpravodaje, tvrdí, že okamžitě po zavedení zákazu klesl počet infarktů o téměř 15 %. Takový pokles sice vypadá jako hokejkový graf vynalezený globálními oteplovači a mohl by nás svádět k tomu, že během příštích deseti až patnácti let zvítězíme nad smrtí úplně. Nicméně plošný zákaz kouření nepochybně snižuje rizika infarktu.

Předpokládám, že v této Sněmovně není nikdo, kdo by o škodlivosti kouření pochyboval. Jako politici snadno a často podléháme pokušení chránit své voliče před vším, co by jim mohlo ubližovat. Nalháváme si tím, že máme více rozumu, že jsme něco jako rodiče nedospělých dítek, která potřebují všude vodit za ručičku, aby se jim něco nestalo. Přijímáním plošných zákazů dělat něco, co nepodporuje kult dokonalého zdraví a štěstí, jim udělujeme výchovné tresty domácího vězení a ještě za to očekáváme jejich následnou vděčnost. Naši voliči jsou však dospělí a svéprávní lidé a mají svá občanská práva. Běžně dělají chyby. Úkolem této Sněmovny, naším úkolem, není předcházet chybám občanů České republiky. Nejsme žádní nadlidé, kteří mohou těm neprivilegovaným milionům vnucovat svoji představu o správném způsobu života.

Kouření představuje zdravotní riziko. To je fakt, o kterém se nemusíme přít a dohadovat. Konzumace alkoholu představuje rovněž zdravotní riziko. Cukry a tuky jsou také nezdravé. Proč tedy ještě nemáme v rukou návrh zákona, který by dospělým a svéprávným lidem zakazoval či omezoval jejich konzumaci? Napadá mě pouze ten důvod, že dosud se alkohol, cukry a tuky nestaly předmětem politického aktivismu v takové míře, jako tomu bylo u tabáku.

V letech předcházejících přijetí protikuřáckého zákona se poměrně rychle zvyšoval počet restaurací, barů a hospod, ve kterých jejich majitelé zavedli zákaz kouření. Poptávka po nekuřáckém prostředí rychle narůstala a majitelé měli v rukou všechna práva svobodně si zvolit, zda chtějí kuřácké, či nekuřácké prostředí. Jejich právo jsme omezili zákonem, který je údajně dobrý, protože podporuje správnou věc. Navíc se prý nestala ani žádná újma, protože nekuřácký trend byl jasný, takže jsme pouze urychlili běh věcí. Vnesli jsme trošku revoluce do té evoluce. S tím máme bohužel historickou zkušenost a mezi námi sedí mnozí specialisté přes urychlování dějin.

Dámy a pánové, já doporučuji výrazně zpomalit. Opusťme aktivismus, nechejme občanům jejich právo žít svůj život třeba špatně a nezdravě, ale maximálně svobodně. V opačném případě podlehneme aktivistickému tlaku, který bude narůstat a sílit. Zákony mají usměrňovat vztahy, nikoliv omezovat soukromá práva. Varuji před snahou ochraňovat občany před nimi samotnými, protože v opačném případě jim dáváme najevo naši aroganci a přezírání.

Jediný sporný bod v kouření v hospodách spatřuji v právu zaměstnanců na ochranu zdraví při práci. Toho nelze dosáhnout zákazem takové práce vykonávat, protože to bychom museli zakázat výkon úplně každého povolání. Je však možné přijmout opatření, aby se zdravotní rizika výrazně snížila. Dnes projednávaná novela taková opatření obsahuje. Proto budu hlasovat pro úpravu takzvaného protikuřáckého zákona.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji panu poslanci. Mám tady faktickou poznámku. Ale než vyzvu řečníka, přečtu omluvenky. Takže od 18. hodin se nám do konce jednání omlouvá pan poslanec Benešík, omlouvá se nám od 17.45 do 0:00 pan poslanec Jan Lipavský a omlouvá se nám pan poslanec Jan Richter od 18 hodin. Nyní prosím pana poslance Ivo Vondráka s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Rozdíl mezi konzumací nezdravého cukru a nezdravým kouřením spočívá v tom, že jím neobtěžuji své okolí. Takže tímto zákonem nebráníme ty, kteří kouří, ale ty, kteří musí to kouření trpět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní mám s faktickou poznámkou pana poslance Blahu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Blaha: Já také musím reagovat. Samozřejmě že konzumací cukrů a tuků neobtěžuji svoji okolí, ale kouřením v uzavřených kuřárnách to okolí taktéž neobtěžuji. Naopak ti lidé, kteří tvoří ty hloučky ve veřejném prostoru, obtěžují svoje okolí, a to nejenom tím kouřem, ale samozřejmě i hlukem, který k tomu nutně patří. Takže ti lidé, kteří bydlí v blízkém okolí, už toho mají taky plné zuby. Já jako starosta okresního města vám o tom můžu něco říct.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tady mám s faktickou poznámkou pana poslance Bendu. Připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, už nás tady moc není. Já bych také jenom lehce poprosil - já vím, že to je samozřejmě prosba - abychom tady nebojovali boj ani o škodlivosti kouření, o tom návrh zákona, který předkládáme, není, a ani o tom, že plošně vrátíme kouření do restaurací. O tom také návrh zákona není. Bavme se prosím o tom, co je navrženo a kde já tvrdím, že ctíme všechny principy, se kterými přicházelo Ministerstvo zdravotnictví před dvěma třemi lety do této Poslanecké sněmovny, kdy říkalo: chceme chránit nekuřáky a chceme chránit personál od škodlivých účinků kouře. A dokažte mi, pokud máme nějakou chybu v úvaze v tomto návrhu zákona, kde nechráníme nekuřáky a nechráníme personál před škodlivými účinky kouře. Nebojujte se mnou souboj o to, co v tom zákoně není. Není to úplně fér. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím pana poslance Brázdila.

 

Poslanec Milan Brázdil: Dámy a pánové, ten zákon obsahuje taktéž řešení záchytných stanic. Alkohol je prostě také součást jakési ochrany zdraví. Alkohol je problém v naší republice. Možná ne na Slovácku, já také pocházím ze Slovácka, tam mají lidé vysokou alkoholdehydrogenázu a zvládají to, ale není tomu tak všude. A pak ti lidé končí na záchytkách a záchytky jsou řešeny v tomto zákoně. A mluví se o tom, že to je zdravotnické zařízení, a tudíž to musí mít nějakou kvalitu, pomalu hotelovou úroveň. Opilý člověk musí mít svolávací zařízení, musí mít samostatný záchod, šatnu a takové nesmysly, protože to je označeno za zdravotnické zařízení.

Já bych tedy hrozně rád, když mi to dovolíte, jestli to projde do druhého čtení, potom načetl, že záchytky nejsou zdravotnické zařízení, ale specifické zdravotnické zařízení, a umožním tím Ministerstvu zdravotnictví, aby ty technické požadavky na záchytky, mimochodem i personální, protože na těch záchytkách je řečeno, že by v současné době měli vykonávat službu lékaři, kteří mají specializovanou způsobilost.

Opouštím kuřárny a kouření, ale věnuji pozornost i tomu alkoholu. Je to problém v naší republice. Děcka neumí, no děcka, mladí neumí dobře konzumovat, alkohol je přece dobrá věc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás musím napomenout, že nereagujete na své předřečníky ve své faktické poznámce, ale nechám vás to dokončit.

 

Poslanec Milan Brázdil: Reagoval jsem na pana kolegu Blahu, který mluvil o tom, že alkohol není problém. Je problém a já jsem vám jen chtěl vysvětlit, že v tom zákoně by se tato stať měla změnit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní se pan poslanec Blaha opět hlásí s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Stanislav Blaha: Nechci být malicherný, ale já jsem přece říkal, že alkohol je problém.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nemám další faktické poznámky, takže prosím paní poslankyni Jarošovou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, přestože takzvaný protikuřácký zákon platí rok, jasně se již prokázalo, že má své nedostatky, přesně tak, jak odpůrci tohoto zákona předpokládali. Tento zákon, o jehož změnu lidé logicky žádají, je podle mě nepromyšlený, diskriminační pro velkou skupinu osob této republiky, likvidační pro podnikatele v pohostinství a především připravuje naše občany o právo svobodné volby. Zákon totiž nezohledňuje specifikum například malých vesnických hospod a pivnic, na které dopadl nejtvrději, protože kouření k těmto prostorám po generace patřilo. Ty hlásí o 30 až 50 % nižší tržby, protože se konzumace piva přesouvá do domácností. Došlo k paradoxu, kdy část venkovských restaurací svou činnost díky tomuto zákonu ukončila a část třeba zákaz obchází tím, že se v těchto prostorách vesele kouří dál. Buď vznikají kluby, nebo majitelé riskují nemalé finanční sankce, protože je jim totiž jasné, že v případě dodržování zákona by jejich provozovna zela prázdnotou.

Dalším negativem je, že kuřáci jsou přes zimu nuceni kouřit venku v mrazu a přes léto zase, když spousta lidí spí s otevřenými okny, tak si lidé stěžují na zápach kouře, ti, co bydlí nad těmito třeba hospodami nebo vinárnami. Ten kouř jim jde do bytu. Pak jsou rušeni hlukem. Veřejná prostranství jsou znečištěna nedopalky. To všechno trápí obyvatele, kteří žijí poblíž těchto zařízení, a vede to ke zbytečným konfliktům.

Já jenom podotýkám, že hospoda, typická hospoda v České republice, nebyla a není cukrárna ani kavárna. Je to místo, kde se chceme setkávat s přáteli a nekoukat na prázdné židle. Nechceme vidět, jak se hospody, kam chodili i naši pradědové, zavírají. Každý máme právo volby, tak ho dejme i kuřákům i nekuřákům. Oni mají právo na svoje prostory. Nechci, aby stáli jako na hanbě před hospodou jenom proto, že jsou kuřáci.

Já chápu a je pravdou, že prakticky všechny země v Evropě nějakým způsobem alespoň částečně omezují kouření v uzavřených veřejných prostorách, ale proč zrovna v naší zemi, kde je konzumace piva tradicí a hospody jsou tradičními místy setkávání s přáteli, proč zrovna u nás musí platit úplný zákaz kouření? To tedy opravdu nechápu.

Naštěstí, a doufám v to, že v Poslanecké sněmovně přibylo s volbami zákonodárců, a i část senátorů, kteří chtějí stávající normy zmírnit, a my máme šanci se zařadit bok po boku zemím, jako je Rakousko a Slovensko. Spoléhám se náš zdravý a spravedlivý úsudek, vážení zákonodárci, a věřím, že společně tento problém vyřešíme ke spokojenosti všech našich občanů, protože neukrajujme jim další kousek jejich svobody, protože přesně tak to je veřejností vnímáno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Rozvorala a připraví se pan poslanec Veselý. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, naše hnutí SPD vyjadřuje plnou podporu projednávané právní úpravě změny zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., kterou společně předkládá početná skupina poslanců zařazených napříč politickým spektrem a se kterým vyjádřila souhlas.

Hnutí Svoboda a přímá demokracie ve svém programu podporuje svobodné podnikání, a proto chceme, aby si každý občan, který podniká v předmětu pohostinství a ubytování, sám svobodně zvolil a rozhodl se, zda ve své provozovně, restauraci a obdobných zařízeních umožní svým klientům kouřit. Jeho rozhodnutí bude podloženo minulou zkušeností a znalostí prostředí a určitě bude vycházet z důkladné analýzy všech pro a proti. Z tohoto důvodu jsme zastánci toho, ať si oni sami zvolí, jaké zaujmou stanovisko.

Dalším argumentem pro podporu tohoto návrhu zákona jsou oprávněné stížnosti občanů bydlících v sousedství restaurací a hospod na velký hluk v pozdních večerních hodinách a obrovský nepořádek před restauracemi, což je obojí zapříčiněno tím, že hosté těchto restaurací a hospod chodí kouřit ven před tyto provozovny.

Zároveň ale dodáváme, že v případě umožnění kouření v navrhovaných prostorách se musí striktně dodržovat ostatní omezení zákazu kouření, které mu ukládá projednávaný zákon. Stojíme si za tvrzením, že ochrana zdraví ostatních občanů a převážně osob mladších 18 let je v takto navrhované právní úpravě více jak dostatečně ošetřena. Z tohoto důvodu jsme pro podporu navrhované změny zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Veselého a připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní ministryně, dámy a pánové, tak tím, že se sál vyprázdnil, tak zřejmě tady bude teď převaha příznivců tohoto zákona. Já se musím přiznat, že mezi ně také patřím. Spolu s Markem Bendou také patřím k faktickým spoluautorům toho zákona. Chtěl bych jenom sdělit pár slov, co mě k tomu, že jsem se s Markem Bendou spojil a zpracovával jsem ten zákon, vedlo.

Já uznávám, že ten zákon, který navrhujeme upravit, měl jeden zásadní efekt: oddělil striktně kuřáky od nekuřáků a hlavně personál restauračních zařízení od kuřáků. To znamená, že rizikové pracovní prostředí přestalo být rizikovým. Nicméně chybou bylo, a už to tady bylo několikrát řečeno, že jsme zvolili nejextrémnější, respektive předchozí Sněmovna zvolila nejextrémnější způsob, který mohla zvolit, to znamená zákaz kouření. Absolutní zákaz.

Vedle pozitiva, které už jsem říkal, přišla řada negativ. Už tady bylo řečeno. V městech hloučky kouřících na ulicích. Pokud tedy někdo říkal jako argument, proč to neměnit, že mládež má dobrý vzor, tak nevím, jakým dobrým vzorem je pro školní mládež odcházející ze školského zařízení hlouček kuřáků před hospodou. Podle mě žádným. Naopak starostové si stěžují: Máme hospodu nedaleko školy a ti kuřáci jsou venku a děti to každý den vidí. Efekt není žádný.

Už tady byly řečeny malé vesnice, malé vesnické hospůdky. Musíme si uvědomit, že vesnice je opravdu velmi těžce zkoušená, a pokud my současným zněním zákona zlikvidujeme další prostor v malých vesnicích, tak prostě zakládáme na další problém. A to, že to je fakt, vám můžu potvrdit z velmi konkrétní zkušenosti z minulého čtvrtka, kdy byl poslanecký týden. Já jezdím po obcích kolem Písku a v Jihočeském kraji. A konkrétní hospoda v konkrétní obci, která se jmenuje Skály. Tam prostě řekli: Dokud se tady mohlo kouřit, průměrná denní návštěvnost v naší hospodě byla 25 lidí. Od té doby, co se tady kouřit nesmí, máme průměrnou návštěvnost pět lidí a máme to tady na zavření.

Bohužel, jak už to bývá zvykem na vesnicích, je součástí hospody vždy i kulturní sál. Takže v momentě, kdy končí hospoda, končí ve vesnici i kulturní sál a vlastně veškerá možnost kulturního vyžití v obci, protože se nemají kde dělat hasičské zábavy, plesy, mikulášské, cokoli, co si představíte na vesnici. Takže opravdu je to velký problém. A ostatně i Ústavní soud, který tedy zrušil jenom část toho zákona, se jasně vyjádřil. Není to, je to možná úprava, ale neříkáme, že je to nejlepší možná úprava, a ta menšina ústavních soudců, která hlasovala jinak, říkala, je to něco jako páchání dobra. Opravdu tím zákonem, tak jak je teď nastaven, je pácháno dobro. Vnucujeme lidem vyšší dobro a je to zbytečné.

Ujišťuji všechny, že jsem si dal velký pozor a jsem rád, že to zaujalo tolik poslanců, a děkuji Markovi Bendovi, že mi s tím opravdu důrazně pomáhal, nebo že jsme se spojili k tomu, dávali jsme si velký pozor na to, aby ten efekt oddělení kuřáků a nekuřáků skutečně fungoval. Opravdu to není o tom, a já děkuji Marku Bendovi, že to tady řekl, že my něco vracíme do původních kolejí. To prostě není pravda. Když si to pořádně přečtete, zjistíte, že jsou striktně oddělené prostory kuřáků a nekuřáků. Minulá, ta úplně předpředchozí úprava měla sice oddělené prostory, ale velmi běžné bylo, že kouření probíhalo buď u výčepu, anebo u toalet, to znamená v místech, kudy musejí projít všichni. Teď je to nastaveno tak v tomto zákoně, že ten prostor je oddělený, je neprůchozí. Opravdu nekuřáci do něj vůbec nepřijdou. Nepřijde do něj ani personál. Ten prostor je neobsluhovaný personálem, to znamená, že personál do něj nepřijde. A mohou se tam vnášet pouze nápoje, to znamená ne jídla.

Určitou kontroverzi může vyvolávat ten prostor 80 metrů, kde se může provozovatel rozhodnout, jestli bude kuřácký, nebo nekuřácký. Samozřejmě zdůrazňuji, že ten prostor musí být jenom nápojový, řekněme, nesmí se tam vařit jídla, to znamená, že se tam mohou podávat jenom nápoje. A tuto úpravu mají další evropské země, ve kterých jsme vzali inspiraci, například Dánské království, Slovensko, Estonsko, Slovinsko, další země. V podstatě to má odpovídat prostoru, který je poměrně malý. Když si vezmete 80 metrů celá hospoda, tak když si odečtete nějakých 20 metrů na toalety, něco na bar a podobně, to znamená, že to je poměrně malý prostor. A je opravdu na každém, jestli tam přijde, nebo ne, protože ten prostor takto bude označen. A dokonce mě překvapil pan profesor Pirk, kterému dokonce vadí víc zřízení kuřáren než tyhlety řekněme bary, které jsou plně kuřácké. Říkal, tam si může každý zvolit. Takže to opravdu obhajujeme.

Pak tam ještě odstraňujeme další věci. Velký problém současný zákon způsobil v tom, co je vlastně ten otevřený prostor, kde se smí kouřit. Byly kolem toho dohady. Někdo si to vykládal, že to musí být úplně nějaký open space, to znamená, že je nad vámi čisté nebe. Někdo jiný si vykládal, že tam můžou být deštníky, někdo jiný, že pergola, někdo, že to může být podloubí nebo nemůže být podloubí. Takže my to zpřesňujeme. Má to i tenhle dopad. Ten zákon zpřesňuje, co je ten otevřený prostor, aby to bylo jasné a nedocházelo ke sporům mezi kontrolory a provozovateli hospodských zařízení a zákazníky.

Naopak tam odstraňujeme, a to je opravdu velmi dobrý podnět Marka Bendy, ten úplný nesmysl, že hospodský má odpovídat za to, jestli ten, komu podával alkoholický nápoj, po něm bude vykonávat nějakou činnost, která je v rozporu s pitím alkoholu. To je samozřejmě nesmysl. Přece po hospodském nemůžeme chtít, aby odhadoval, jestli člověk, co tam přišel, bude řídit, nebo ne. Samozřejmě můžou být extrémní situace, kdy přijede někdo, zastaví autem před hospodou, dá si čtyři piva a pět panáků a jede pryč. Tak to asi ano, ale ve většině případů to prostě odhadnout nejde.

Já jsem přesvědčen, že ten zákon, tak jak je navržen, zachovává to podstatné, o co jde jeho odpůrcům, to znamená oddělení kuřáků od nekuřáků, ale odstraňuje ty excesy a extrémy, které stávající zákon přinesl: likvidace venkovských hospod, hloučky kouřících lidí venku, spory z toho vznikající, a tak dále a tak dále. Opravdu to beru jako věc, kterou chceme pomoct, kterou chceme ten přehnaný, velmi intenzivní zákon zmírnit. A chceme, aby bylo zachováno to základní: oddělení kuřáků od nekuřáků, ochrana personálu v restauračních zařízeních před kouřením.

Já jsem připraven odpovídat na jakékoliv dotazy. Věnoval jsem se četbě jiných zákonů z jiných evropských zemí poměrně intenzivně, a kdykoliv bude třeba, budu reagovat faktickou poznámkou. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana poslance Nachera a připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Množství poslanců tady prořídlo, zřejmě jsou tady v kuřárně v Poslanecké sněmovně, nicméně diskuse bude pokračovat. Toto téma je takové zvláštní, nedělí se na levici, pravici, na liberální, konzervativní, dokonce kupodivu ani na kuřák versus nekuřák, protože já jsem celoživotní nekuřák, i přesto jsem pod touto normou podepsán. Já vám řeknu, co to je. To je podle mého názoru dělení na pohled alibistický a pohled zdravého selského rozumu.

Co se vlastně říká? Říká se: všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, ale nedělejte to v tom nepřirozenějším prostředí, nedělejte to v hospodách. Ono se dokonce ani neříká to všichni kuřte, ale tak, aby na vás nebylo vidět. Kdyby aspoň toto bylo. Dneska je to tak, a já nebudu opakovat vtip kolegy Brázdila z minulého jednání Sněmovny, že tam, kde ti kuřáci byli skryti, tak teď jsou naopak na veřejnosti. To znamená, my vlastně říkáme, ať to všichni vidí, kouříme, ale zakazovat to nebudeme, protože se z toho vybírají daně. Já si tady pomohu citátem ze seriálu 35 let starého Jistě, pane ministře, kde se říká, že kuřáci jsou dobrodinci národa, protože platí obrovské daně za cigarety a umírají dřív, a tím pádem nečerpají sociální dávky, nebo respektive důchod.

Zdravotní důvody. To je nejčastější záležitost. My se asi, kolegové, neposloucháme. Já už jsem to řekl minule. Já nezpochybňuji ten fakt zdravotních důvodů, natolik nejsem odborník. Nezpochybňuji ten fakt. Já to zpochybňuji jako argument. Protože platí-li to jako argument, tak to přece nemůžeme řešit touto formou. Co se tím stalo? My jsme neomezili, já dokonce nepůjdu tak daleko jako minule, zákaz kouření. Prohibice nikdy ničemu nepomohla. Ale omezení kouření, tomu bych jako rozuměl. Omezení kouření. Co se stalo? My jsme jenom ty kuřáky přesunuli z místa A na místo B. Ale zároveň říkáme, že umírá 18 tisíc lidí na následky ročně. Udělali jsme proti tomu něco? Mluvím tady opět jako nekuřák. Nic. Přesunuli jsme ty lidi, aby na ně bylo víc vidět. Já s dětmi, když teď chodím, tak těch kuřáků vidím mnohem víc než kdykoliv předtím. Předtím jsem měl volbu do té hospody nejít. Teď tu volbu kolem toho chodníku prostě nemám, jdu kolem kuřáků. A opět si pomohu takovou větou z Jistě, pane ministře, která podtrhuje absurdnost toho, co my tady vlastně dneska projednáváme. A to jest to, že když existuje na trhu nějaký lék, který má nějaké vedlejší účinky, nebo nějaká hračka, která někomu ublíží, tak se okamžitě stahuje celá šarže. Tady umírá několik desítek tisíc lidí a my uděláme jenom to, že zakážeme, kouřit v tom nejpřirozenějším prostředí. To je podle mě, nezlobte se na mě, alibismus.

Já podpořím cokoli, co omezí kouření. Omezí kouření. Ne to, co to přesune někam jinam, a ten výsledek je podle mě mnohem, mnohem horší. Já si rád vyposlechnu některé věcné připomínky i k tomu návrhu. Já si myslím, že to není dogma. Předpokládám, že všichni, co jsme se pod to podepsali, že tam nechceme nic změnit. Něco tady říkal kolega Brázdil, něco mi tam šeptali kolegové. Určitě ano. Ale prosím, neargumentujme bojem za zdraví. Pak by za tím musela nebýt tečka, ale dvojtečka, a říct ano, má to tyto následky, uděláme všechno pro to, abychom postupně směřovali k zákazu výroby, prodeje, distribuce tabákových výrobků. Protože to je jediná logická reakce. A já jsem to už řekl minule, já to rád připodepíšu. Já dokonce tady ani nebudu argumentovat svobodou podnikání, byť se to nabízí. Já tady budu argumentovat pouze návratem zdravého selského rozumu, a o to vás, kolegové, prosím. Děkuji. (Potlesk několika poslanců vpravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než dám slovo dalšímu řečníkovi, tak tady mám s faktickou poznámkou pana poslance Birkeho.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, pane předsedající. Dovolte mi krátké vystoupení technické. Musím se přiznat, že jsem jako součást vládní koalice bývalého volebního období hlasoval pro tento návrh, myslím, že společně s bývalými kolegy z hnutí ANO a KDU-ČSL. Nicméně tady v tomto případě, ač nejsem podepsán pod návrhem té novely, tak bych vám chtěl říci velmi krátce situaci z praxe starosty poměrně velkého města.

My už jsme dneska tak daleko, že jsme museli koupit dokonce i popelníky těm hospodským před to, protože nejenom že neustále řešíme výjezdy městské policie, rušení nočního klidu, ale je neuvěřitelným způsobem, jak je to město zaneřáděné vajgly.

Víte, já sám jsem kouřil 60 cigaret denně ještě před třemi lety, a to pro mě byla největší vášeň, kouření. Bohužel mě to málem zabilo. Ale o tom ta novela dneska není. A není o tom se tady před vámi předvádět.

Ale pravda je ta, že praxe starostů a obcí, a teď nemluvím o malých obcích, mluvím o těch velkých městech, nebo středních městech, kde je skutečně celá řada restaurací, barů, nočních barů, diskoték, tak vám musím říci, že je to opravdu zábava, protože mně neustále drnčí telefony, protože tak jak je pravidlo v ČR nebo v českých městech, za všechno může starosta.

Tady se podepisuji a podporuji návrh Marka Bendy a dalších paní a pánů poslanců. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní se přihlásil s přednostním právem pan ministr zdravotnictví Vojtěch Adam. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, také samozřejmě vystoupím k tomuto návrhu. Myslím si, že je to namístě.

Určitě jste všichni už zaznamenali v posledních týdnech a měsících různé mediální výstupy, které nejsou tedy pouze mými, ale i velké řady odborníků lékařů, lékařských kapacit. Já samozřejmě zásadně nesouhlasím se změnou tohoto zákona. Je třeba říci, že ten zákon, já jsem tady v té Sněmovně nebyl, skutečně se o něm diskutovalo možná 15 let. Různé pokusy byly o přijetí zákazu kouření ve vnitřních prostorech v restauracích. Po 15 letech, kdy tedy skutečně proběhla poměrně velká celospolečenská diskuse s tím, že i průzkumy veřejného mínění nakonec, přestože původně byly poměrně negativní k tomuto zákonu, tak se postupem času obrátily v pozitivní, s tím že většina veřejnosti, a my jsme si udělali ten průzkum, který jsem vám minule rozdával na lavice, souhlasí s tímto zákonem, s tím zákazem kouření v restauracích.

Abych vám to připomněl, je to konkrétně 68 % respondentů, kteří byli dotázání v onom reprezentativním výzkumu provedeném společností STEM/MARK, tak jasně říká, že jim nevadí zákaz kouření v provozovnách restauračních služeb. Mohu tady citovat i další otázky, např. že třípětinovou většinu veřejnosti zákaz kouření v restauracích neovlivňuje v návštěvnosti restauračních zařízení. Naopak 20 % lidí udává, že chodí do restaurací častěji, nebo že dříve nechodili, teď chodí, apod. Ale drtivou většinu lidí to v zásadě nikterak neovlivňuje a většina veřejnosti skutečně ten zákon považuje za pozitivní opatření. To jsou jasná data, která jsme si nechali zpracovat. Takže ti zástupci, kteří dnes bojují za ten zákon, v zásadě bojují proti většině české společnosti. Ostatně z toho průzkumu vyplývá, že i většině občasných kuřáků to nevadí, konkrétně 62 procentům občasných kuřáků nevadí zákaz v restauracích. Takže v zásadě bojují i proti některým kuřákům. To jsou jenom nějaká data, která se samozřejmě nějakým způsobem vyvíjela v čase.

Skutečně to byla velmi dlouhá celospolečenská diskuse. Nakonec se tedy zákon přijal v tom znění a my po dvanácti měsících účinnosti toho zákona ho chceme změnit. Já tedy jakožto právník, a pan poslanec Benda také právník, myslím si, že vždycky jsme se učili, že právní řád má být stabilní, že se nemá příliš měnit, že se má dát zákonům určitý čas na aplikaci v praxi, aby se pořádně mohly řádně vyhodnotit jejich jak pozitivní, tak negativní dopady. A to se nestalo. Důvodová zpráva k návrhu zákona v zásadě žádné věcné argumenty opřené o data, o analýzy, o průzkumy neobsahuje. To jsou skutečně pouze dojmy těch navrhovatelů, pocity těch, kterým možná vadilo, že byl zákon přijat, ale nikterak nezdůvodňují věcně na číslech, na datech, proč má být ten zákon změněn. A to je samozřejmě problém, co mi vadí. Já se rád opírám právě o data. A samozřejmě říkám, a říkám to stále dokola v minulosti, že ten čas je krátký. Ten čas je krátký a dejme tomu zákonu určitý časový prostor, aby ukázal, jestli se osvědčí, nebo neosvědčí. Pro mě to osvědčení samozřejmě spočívá zejména ve zdravotních dopadech.

Ale to není jenom otázka zdraví. To je otázka ekonomiky. To je otázka - tady se samozřejmě hovořilo o svobodě jedince atd. Na druhou stranu, i stát musí myslet na to, že se musí nějakým způsobem ochránit. A z různých reprezentativních průzkumů, analýz vyplývá, že kouření nás ročně stojí 100 mld. korun. To jsou náklady na péči, samozřejmě tu zdravotní, a to jsou samozřejmě i náklady sociální, kdy ti lidé, kteří jsou nemocní, nemůžou pracovat, pobírají nemocenskou atd., a jsou v tom samozřejmě i náklady na ztracené roky života těch, co zemřou na nemoci související s kouřením. Pro vaši informaci, rozdíl v době dožití mezi kuřákem a nekuřákem je sedm let. To je poměrně velká doba, kdy by řada lidí mohla pracovat, ekonomicky být aktivních, odvádět daně, a místo toho bohužel podlehnou nemocím způsobeným kouřením.

Už to tady bylo také řečeno, ale je to třeba také znovu zopakovat. Škodlivost kouření je jednoznačně prokázána. Kouření je spojeno s tří- až čtyřnásobným zvýšením rizika ischemické choroby srdeční, třikrát vyšším rizikem srdečního infarktu a zvýšeným rizikem náhlé srdeční smrti, dvaapůlkrát vyšším rizikem cévní mozkové příhody, tedy mrtvice. Devět z deseti případů rakoviny plic způsobuje kouření a šestkrát častěji rakovina hlavy a hrtanu a čtyřikrát častěji rakovina slinivky břišní a čtrnáctkrát častěji chronická obstrukční plicní nemoc.

To jsou jasná data, která jsou doložena na vědeckých studiích. A já si skutečně myslím, a není to pouze můj názor, je to i věc, která se týká mezinárodního dopadu, že to, co Česká republika udělala, tedy že zakázala kouřit ve vnitřních prostorách v restauracích, tak se posunula do společnosti vyspělých zemí. Když se podíváme v rámci Evropy, tak je to zřejmé.

Já jsem se teď vrátil ze Světového zdravotnického shromáždění v Ženevě, to je nejvyšší orgán Světové zdravotnické organizace, WHO, kde jsem jednal s představiteli WHO, kteří jsou velmi zaskočeni tím, že nyní je tady tento návrh. Ostatně, nevím, jestli k vám všem doputoval, ale šel na pana předsedu Poslanecké sněmovny Vondráčka přímo dopis od ředitelky Evropské kanceláře WHO, která vyjadřuje skutečně velké znepokojení nad tím, že je zde snaha opět zavést kouření ve vnitřních prostorách v restauracích apod., dává tady jasné argumenty, proč je to špatně. A musím říci, když jsem byl na tom Světovém zdravotnickém shromáždění, měl jsem ta jednání, tak my tímto, pokud opět tedy budeme trvat na tom, že se má kouřit v těch vnitřních prostorách, v některých tedy, samozřejmě navrhovatelé řeknou, že to je jen v některých, že to jsou ty kuřárny a do 80 m2, opět uděláme krok zpátky, do těch spíše rozvíjejících se zemí, nikoli do těch vyspělých. Tak to bohužel zkrátka je.

A u nás ten problém zejména je, pokud jde o děti a mladistvé. Z hlediska věku nejvyšší prevalence je kuřáctví tabákových výrobků ve skupině 15- až 24letých. To je ten základní problém. A ty děti, pokud začnou kouřit v tomto nízkém věku, a jsou to i často bohužel děti mnohem mladší, více než třetina 15letých dětí první kouření cigarety zažila před 13. rokem věku, pokud tyto děti začnou kouřit, tak se toho velmi těžko zbavují, i když pak chtějí. Je to zkrátka závislost. Dokonce podle WHO klasifikace mezinárodních chorob je kouření nemoc. A jako taková se pak samozřejmě léčí v rámci různých odvykacích procedur atd. Ty děti bohužel, a to také vyplývá z řady průzkumů, začínají kouřit v restauracích, barech, na diskotékách, v klubech. Podle průzkumu, který byl proveden v roce 2012, 64 % lidí ve věku 18 až 22 let uvádí právě, že nejčastěji kouří v těchto prostorách, a pokud by byl zákaz kouření, tak by nezačali kouřit, a 30 % z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, rovněž uvedlo, že kdyby platil zákaz kouření v těchto prostorách, s kouřením by vůbec nezačali.

Takže to je ten základní problém. Pokud vy umožníte ony kuřárny nebo ty bary, kde se sice nekouří, tak opět otevřete prostor pro tyto mladistvé, aby vůbec s kouřením začali. A to já považuji právě za ten základní problém, protože pak se s tím už těžko dá v budoucnu něco dělat.

Kouření zkrátka je fenomén, který z mého pohledu ustupuje v té rozvinuté civilizaci, a ty důvody jsou právě ekonomické. A pokud se uvádí, že dopad na restaurace je nějaký zásadní atd., mimochodem, neviděl jsem v té důvodové zprávě nikterak zdůvodněný tento dopad, tak je třeba se podívat do zahraničí, jak tam vlastně byla ta zkušenost, a to je právě ta otázka vyhodnocení dlouhodobého dopadu. V zemích, kde zakázali kouřit kompletně ve vnitřních prostorách v restauracích, jako je Norsko, Itálie, USA, Irsko, kde to vlastně byla první země, jasně je prokázáno, že v krátkodobém hledisku se těm hospodám snížily tržby, ale v dlouhodobém hledisku se naopak zvýšily o 3 až 6 %, až o 6 miliard korun je odhadován ten dopad. Takže kuřáci zkrátka si na to zvyknou a případně ti, co nechodili do těch hospod, tak tam začnou chodit. O tom je dokonce i ten průzkum. Takže já si nemyslím, že my můžeme teď říct, že všechno je špatně, že restaurace krachují, pokud vyhodnocujeme ten zákon po 12 měsících.

A pokud jde o ty zdravotní důsledky, tak tam opět je třeba se podívat do zahraničí, jaké tam byly dopady zákazu kouření. Vždycky mám rád ten zahraniční benchmark, to zahraniční srovnání. A v tomto směru nejlepší příklad je Anglie. Ta po deseti letech účinnosti stejného zákazu kouření jako u nás vyhodnotila dopady toho zákona, které jsou jednoznačně pozitivní. Z 26 na 17 % poklesl počet osob užívajících tabák mezi mladými od 16 do 24 let. To je ta skupina, na kterou my tímto zákonem musíme cílit primárně. U osob nad 35 let se také snížil počet úmrtí na nemoci srdce způsobené kouřením, počet úmrtí na mrtvici poklesl téměř o 14 %. Takže to jsou pak ty dopady objektivně vyhodnocené, a nikoliv pouze dojmy, tak jak já mám pocit z té důvodové zprávy.

Takže já pouze apeluji na to, abychom nedělali takovéto zásadní změny po 12 měsících účinnosti zákona. Dejme tomu zákonu čas, čas aspoň několik let, abychom byli schopni objektivně, s plným vědomým a svědomím vyhodnotit veškeré dopady, a přestože to už tady zaznělo od, myslím, pana poslance Farhana, ty dopady, které jsme se už snažili alespoň částečně vyhodnotit, byť já říkám, že je to velmi těžké, tak už je tam poměrně slibná tendence, zejména právě u těch chorob, které jsou přímo spojené s kouřením, akutní infarkt myokardu apod., kde objektivně, opět objektivně na základě dat, se meziročně snížil počet hospitalizovaných právě v souvislosti s těmito chorobami. To je opět nepopiratelný fakt. Přičemž ale říkám, že je to velmi krátká doba, a chtěl bych tomu zákonu dát delší dobu na jeho osvědčení se. Ale jsem přesvědčen o tom, že ten trend bude pokračovat, protože pokud je jasně vědecky prokázáno, že kouřením jsou způsobeny tyto nemoci, že důsledek kouření jsou kardiovaskulární choroby, cévní mozkové příhody apod., a my omezíme prostor pro kouření, tak je logické, že to zkrátka musí mít dopad na zdraví obyvatelstva.

V konečném důsledku to bude mít dopad i do ekonomiky. To je ten základní problém. Znovu říkám, 100 miliard korun jsou celkové náklady, roční celospolečenské náklady na kouření. A samozřejmě můžu tady hovořit o tom, že 16 tisíc lidí zemře, je to jeden autobus plný lidí, to už jsem také řekl na jedné tiskové konferenci. Takže nevím, co tady kdo chce obhajovat. Slyšel jsem tady, že to je zdravotnická lobby. Tak já budu mnohem raději podléhat zdravotnické lobby než tabákové lobby.

Je jasné, že pro tabákové firmy tento zákon je špatně. Když jsem se díval na to, jak se vyvíjejí akcie společnosti Philip Morris celosvětově, tak za poslední dekádu poklesly o 16 %. To je samozřejmě to, co vadí těmto tabákovým firmám. Ony se samozřejmě teď snaží různé alternativní formy, jsou tu nové moderní cigarety, kde ten tabák se pouze zahřívá, nehoří. Musím říct, že spousta mých známých kuřáků přešla právě na tuto formu cigaret z hořícího tabáku do toho pouze zahřátého, a nevidí v tom zásadní problém i velmi vášniví kuřáci, takže si myslím, že to bude také trend, že se kuřáci, pokud nebudou s tím kouřením chtít přestat, budou obracet právě k těmto alternativním formám, které jsou bezesporu mnohem zdravější a nikoliv zdraví škodlivé.

Takže to je na úvod ode mě, případně ještě pak vystoupím v rámci diskuse. Ale opět a znovu bych chtěl poprosit vás všechny, abychom nedělali takovéto unáhlené kroky po 12 měsících účinnosti zákona. Dejme tomu zákonu čas aspoň několik let, a pak se pojďme sejít, pak pojďme na to udělat nějaký odborný seminář a pojďme vyhodnotit objektivně dopady toho zákona.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než dám slovo dalšímu řečníkovi, tak tady mám čtyři faktické poznámky. Takže prvního prosím pana poslance Kasala, potom pana poslance Veselého.

 

Poslanec David Kasal: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, překvapivě dneska nebudu hovořit o zdraví, ač jsem lékař. Chci ještě reagovat poznámkou, kde jsem se přihlásil těsně, když už sem šel pan ministr, ale na pana kolegu Birkeho. U nás, my jsme středně velké město, jsem se bavil s pánem, který vlastní asi tři restaurace, a velmi mě překvapil tím, že řekl "já se k tomu vracet nechci", z jednoho prostého důvodu - protože ho velmi překvapila, a to je další věc, která by se měla vyhodnotit, že tím že se tam kouřilo, tak musel výrazně větrat, pravděpodobně každý den, a zjistil, že má výrazné úspory na topení, výrazné úspory na praní všech věcí, které tam jsou, a samozřejmě tam byly i úspory z hlediska malování. Takže ono kdyby se to započítalo, tak úmyslně dneska vystupuji mimo zdravotnickou tematiku, že je tam potřeba započítat i tyhlety záležitosti. A řada lidí a majitelů z hlediska tohohle nebude mít zájem se k tomu vracet.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Veselý.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Já už budu reagovat na pana ministra. Pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, znovu zopakuji, vy jste tady zrovna nebyl, znovu zopakuji i to, co říkal Marek Benda přede mnou. Toto přece není zákon o tom, jestli se u nás smí, nebo nesmí kouřit. Vždyť o tom ten zákon vůbec není. U nás se prostě kouřit smí. Není to, že by u nás bylo zakázáno kouření a teď bychom ho povolovali. Nic takového není. Takže bavit se o tom, že kouření je, nebo není zdravé... Tady se nenajde asi nikdo, kdo by řekl, že kouření je fajn zdravá věc. Vždyť to je přece nesmysl. O tom to vůbec není. Ten návrh je pouze o tom, abychom zachovali ta pozitiva, která původní zákon přinesl, to znamená striktní oddělení kuřáků a nekuřáků a personálu restaurací od kuřáků, a to zůstává zachováno, ale zároveň abychom stlačili ty negace, které vznikly. A pokud, pane ministře, chcete konkrétní data, já se omlouvám, já je nemám. Dělali jsme to v podstatě ve dvou lidech, nebo ve třech, nemáme samozřejmě prostředky pro to, abychom si jako ministerstvo zadávali nějaké analýzy a průzkumy. Ale jste z jižních Čech jako já, tak se pojďme domluvit a já vás vezmu do konkrétních míst, kde vám konkrétně řeknou, jak výrazně klesla návštěvnost konkrétní hospody v konkrétní vesnici. Můžu vám to nadiktovat. Začneme ve Žďáře, pojedeme přes Tálín, pojedeme do Skal a skončíme v Boudách. Čtyři hospody na dvě hodinky - projdeme a je to hned hotové. Opravdu vám to řeknou.

Ano, já chápu, že se nemusí projevit v celkových příjmech hospod. Ale jsou hospody a hospody. Ve městech už se ve většině restaurací nekouřilo. Na vesnicích ty hospody zanikají. Takže ve městě vzniknou tři nové a na vesnici zanikne jedna a procenta z příjmů vám rostou. Takhle to je jednoduché. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Onderku a připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych zareagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana ministra. Víte, pane ministře, já bych vám i věřil, kdybyste neřekl pár věcí, které mě zarazily, a ubezpečuji vás, že v ten moment jsem vašemu průzkumu přestal úplně věřit. Jestli váš průzkum říká, že najednou 20 % populace České republiky začalo chodit do restaurací, protože se v nich nekouří, tak je podle mého názoru blbost, protože dneska, lépe řečeno před platností tohoto zákona už existovalo mnoho restaurací, kde se nekouřilo. Byly čistě nekuřácké. A my jako kuřáci, a já se k tomu hlásím, že jsem kuřák, jsem musel hledat restauraci, která je kuřácká, pokud jsem si chtěl v ní zapálit. A pokud mi nevěříte, můžu vám dodat seznam z druhého největšího města republiky s počtem čistě nekuřáckých restaurací.

Co se týče toho, že na jedné straně říkáte: dejme tomu zákonu šanci, je to jenom rok, vždyť ještě nevíme, co to vlastně udělá - no ale sakra už dneska víme, že nám umírá méně lidí. Tak v tom jsme rychlí jak hrom z jedné strany. A z druhé strany - nechme tomu šanci. Je zajímavé, že jsem nic podobného neslyšel, když jsme tady řešili před hodinkou zákon o státní službě. Taky jsme mu mohli nechat dát šanci, aby se to hezky ukázalo za čtyři, za osm let, za jedno dvě volební období, jak to tedy na těch ministerstvech zvládnete nebo nezvládnete. Myslím si, že to není návrat zpátky k nějakým státům, které srovnáváte, které mají menší demokracii nebo menší vzdělanost.

Myslím si, že trošku utíkáme z Kocourkova konečně. Vysvětlím vám ten Kocourkov. Jestli stávající zákon říká, že kuřák může kouřit (upozornění na čas) na restaurační zahrádce, kde má deštník nebo slunečník -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás musím přerušit.

 

Poslanec Roman Onderka: Rozumím, přihlásím se ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Nachera a připraví se paní poslankyně Adámková.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já bych si taky dovolil reagovat na pana ministra. Oni už to řekli moji předřečníci a znova to opakujeme, ale nevím, jestli se posloucháme. To přece není zákon o omezování kouření, stejně tak jako to nebyl ten předchozí. On přece nic neomezil. Navrhněte tady něco, co omezí kouření, a já budu první, kdo bude v řadě. To přece nic neomezovalo. To jenom relokovalo, přesunulo, přesunulo, přesunulo ty kuřáky zevnitř ven. A my tady děláme jenom to, že rozumnou cestou, a budeme se potom bavit, pokud to projde do druhého čtení, jak, přesuneme opět ty lidi zvenku dovnitř. Přece se tady vůbec nebavíme o omezování kouření. Tak navrhněte omezování kouření a já budu první, kdo to podepíše.

Jinak jestli mám dobré informace, tak jediný stát, kde je úplně zakázáno kouření, je království Bhútán. A když jsem se díval, tak v různých zemích Evropské unie jsou různé výjimky. (Poslankyně Válková v lavici před řečništěm se směje.) Ano, různé výjimky. Já bych prosil kolegyni, jestli by nerušila, protože ten čas je docela krátký. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Adámkovou. Připraví se paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu obracet vaši pozornost k tomu, zda kouřit, nekouřit, zda kouříme venku, nebo vevnitř. Jste všichni dospělí, a kdo kouří, tak nejspíše ho stejně nepřesvědčíme. Ale to, co je velmi důležité, a je to v zájmu vašich dětí, to jsou pasivní kuřáci. Chtěla bych vám jenom připomenout, že pasivní kuřačky, které nikdy nevykouřily jedinou cigaretu, mají výrazně menší plody, mají častější problémy v těhotenství. Je tam výrazně víc i dokonce úmrtí u mladých lidí, celosvětově je to 165 tisíc za rok, v důsledku pasivního kouření. Takže jakékoli rozvolnění toho je prostě hazard se zdravím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Válkovou.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a milí kolegové, omlouvám se panu poslanci Nacherovi, že jsem se nahlas zasmála. Ale když jsem slyšela to, že jediná země je snad Bhútán, nebo teď přesně nevím, asi jsem to zkomolila, která má takový režim, který neumožňuje kouřit, tak to se opravdu musím zasmát, když to nechci komentovat jinak, výrazně kritičtěji.

Ale chtěla bych vám říci, jaký byl výsledek veřejného slyšení, které jsme uspořádali, a je to i naše povinnost, kterou jsem ráda splnila, docela s napětím očekávajíc, jaký bude mít výsledek. Jako předsedkyně petičního výboru, když jsem svolala tedy ty, kteří chtěli být veřejně slyšeni takzvaně k veřejnému slyšení, kde mohli prezentovat svoje výhrady - protože ta petice proti současné právní úpravě za prolomení toho zákazu, myslím, že měla nějak kolem 60 tisíc podpisů, a jakmile má nějaká petice více než 10 tisíc podpisů, tak je přinejmenším slušné, a máme to i v pravidlech, v zásadách, byť to není v jednacím řádu, to veřejné slyšení realizovat. Takže to veřejné slyšení skutečně proběhlo. Argumenty, které vy tady říkáte, teď počínajíc panem poslancem Nacherem, a konče, nebo začínajíc, konče, průběžně panem poslancem Birke, kterého kouření málem zabilo, jak tady sám říkal, tak tyto argumenty jsme tam slyšeli. Ale slyšeli jsme tam naprosto většinově, přestože jsem se naopak, protože jsem zastánkyně toho, aby tato platná právní úprava existovala i nadále, ta, kterou jsme tak pracně po 15 letech přijali, já jsem tam slyšela většinově argumenty pro to, abychom (upozornění na čas) tuto právní úpravu neschválili.

Ale já jsem současně i přihlášená. Takže myslím si -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ale před vaší přihláškou jsou ještě faktické poznámky a s přednostním právem pan poslanec Benda.

 

Poslankyně Helena Válková: Tak v tom případě samozřejmě děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím pana ministra Vojtěcha, a než dorazí ke stolku, přečtu nějaké omluvenky. Omlouvá se nám pan poslanec Profant od 18.30 do konce jednání ze zdravotních důvodů. A omlouvá se nám paní poslankyně Maxová od 18 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane ministře, faktická poznámka.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, jenom reakce prostřednictvím pana předsedajícího na kolegy, kteří hovořili, nechci konkrétně jmenovat všechny, ale je třeba říci, že to, co jsem říkal, vychází z průzkumu veřejného mínění, to jsem si nevymyslel. Pan Onderka říkal, že mi přestal věřit, když jsem to řekl, tak toto je prostě průzkum agentury STEM/MARK, který byl proveden na reprezentativním vzorku 1 033 osob starších 18 let, kdy 20 % řeklo, že dříve nechodilo do restaurací, kde se kouřilo, dnes tedy chodí po zákazu kouření, nebo chodí častěji. Takže to já jsem si nevymyslel, to vám můžu dát a můžete se třeba pobavit se STEM/MARK, jestli to nějak zfalšovali. A myslím si, že nikoliv. Takže to je první věc.

Pokud jde o ty oddělené prostory, a někdy se často argumentuje Rakouskem. Já jsem shodou okolností o Vánocích byl ve Vídni, kde jsem navštívil jednu takovouto restauraci, oddělenou, v uvozovkách. Vypadalo to tam asi tak, že sice ta restaurace byla oddělena na dvě části, ovšem mezi těmi částmi byly posuvné dveře, protože samozřejmě ti kuřáci tam nejsou jenom vevnitř v té kuřárně, oni musejí někam chodit, oni jdou na záchod atd., ven třeba. A vždycky když ten kuřák šel, což bylo samozřejmě velmi často, tak se ty posuvné dveře otevřely a kouř se vyvalil do té nekuřácké části. Tak můžeme se tam zajet podívat, vím přesně, kde to bylo, kousek v centru, ve Vídni. A když jsem to tam viděl, tak jsem si říkal v duchu: Takže to je ten oddělený prostor, to jsou ty kuřárny. Protože ty kuřárny se samozřejmě musí jednou otevřít, ti kuřáci tam nebudou celou dobu. A kouř má bohužel tu vlastnost, že se velmi snadno rozptyluje. (Upozornění na čas.) A to je ten problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Onderka, připraví se pan poslanec Vyzula.

 

Poslanec Roman Onderka: Ještě jednou, dámy a pánové, kolegové, kolegyně. Pane předsedající, vaším prostřednictvím - pane ministře, tisíc respondentů je fajn, ale možná na město Brno, ne na celou republiku. A můžou si tomu říkat v jakékoliv agentuře reprezentační průzkum, jaký chtějí. Já se o tom nebavím. Já vám pouze říkám, že jsou věci v tom zákonu, a může se tomu paní Válková smát, až se může za břicho popadat prostřednictvím pana předsedajícího, ale prostě jsou to hlouposti, které minulá Sněmovna schválila. Hlouposti. A já vám řeknu jednu z nich. Vy si jako kuřák můžete zapálit na restaurační zahrádce pod deštníkem a pod pergolou nemůžete. Nezdá se vám to, jako že je to blázinec? Jako promiňte mně, ale zapojme selský rozum! To je prostě hovadina! A takových maličkostí je tam více.

Co se týče vaší návštěvy ve Vídni, věřte mi, já to mám z Brna kousek, já vás tam rád taky vezmu, doporučím. Konkrétně vám dám adresu: Mariahilfer Strasse asi v půlce po pravé straně kavárna, kde se i najíte, je kuřácká a má tam zasklený prostor pro nekuřáky. Obrácený gard. A jak vy říkáte, že tam máte posuvné dveře, máte pravdu. A oni tam mají dvě zařízení, která odfukují ten dým od toho, když se ty dveře otevřou. Je to zas na technologiích. Ale o tom se nechci bavit. Já jsem chtěl požádat jenom o jednu věc: Bojujme s kouřením, ale nebojujme s kuřáky! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Nyní pan poslanec Vyzula s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, dobrý podvečer. Je škoda, že jsme se dostali k této problematice tak pozdě a že vlastně nemůžeme plně rozvinout všechny svoje schopnosti a poznámky a nemůžeme připomínkovat tak, jak bychom chtěli. Prostě je to škoda. Bohužel je to přerušované. A co je přerušované, není dobře.

Já jenom pár věcí, čas utíká. Prosím vás, k panu poslanci Veselému prostřednictvím pana předsedajícího, který mluví o tom, že to není o zdraví. Ale pane poslanče, ten zákon - to už jsem řekl prostřednictvím, nebudu to opakovat tisíckrát - tahle novela jde do zákona o ochraně veřejného zdraví. Tedy je to o zdraví.

Dále pokud se týká pana poslance Nachera prostřednictvím pana předsedajícího. Mluví o tom, že když to bude omezení kouření, tak bude všemi možnými prostředky pro. Ale prosím vás, my nemluvíme tady o absolutním zákazu kouření! To je zákaz kouření v určitých prostorách, kde je absolutní, ale jinak my nezakazujeme kouření. To znamená, že to je omezení kouření. A máme zkušenost ze států, kde k tomu došlo a kde mají mnohaletou zkušenost, že došlo k poklesu kuřáků o 7 až 20 %. Ve Spojených státech dokonce o 35 %.

Potom k panu poslanci Onderkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Pan poslanec Onderka, nevím, jak je to teď, nechci mu křivdit, ale ještě přednedávnem jsem si ho bez cigarety nedokázal představit. A chtěl bych... (Upozornění na čas.) Tak to je ten problém, který máme, s časem. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Pan poslanec Nacher je ještě přihlášen s faktickou poznámkou a pak se třeba dostaneme k rozpravě.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. To je skutečně zábavné. Já si pamatuju, že když se obhajovala ta původní norma, tak jako jeden z příkladů se uvádělo Rakousko. Teď Rakousko vzalo zpátečku a teď najednou Rakousko zase vhodný příklad není. Tak tohle mě opravdu baví. Tak buď je člověk konzistentní, nebo ne. Tak buď ty příklady bere, a pak to bere se vším všudy. Jinak já v té reakci... No ano! Vy jste přesunuli ty kuřáky, kde nebyli vidět, tam, kde jsou vidět. To znamená, že to je větší reklama pro kuřáky, než to bylo předtím. To je o tom zdravém selském rozumu. Pobavte se tady v centru Prahy se všemi, co bydlí nad těmi restauracemi a kavárnami, jak jim tam čadí. To je ta praxe.

Takže já jenom nabádám: Vraťme to zpátky, používejme zdravý selský rozum! Pokud přijdete s nějakým zázračným opatřením omezujícím, nikoliv posouvajícím, omezujícím kouření, tak já budu všemi deseti pro.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Ještě pan poslanec Vyzula se znovu přihlásil s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Je to faktická poznámka právě na pana poslance Nachera, který zde zmínil Rakousko. Ano, Rakousko mělo ve svém programu, že v tomto roce od 1. května nebo tak nějak v květnu zakáže kouření podobně jako u nás. A díky volbám, které tam byly na podzim, se dostala k moci pravicová strana, silně pravicová strana, která to měla ve svém programu a kde to museli prostě prosadit. Dobře, ale to bylo politické rozhodnutí.

Nicméně určitě vám neuniklo, že před několika dny nebo týdny byl v Rakousku uplatněn zákaz kouření v autech. A to je, myslím si, velký zásah do svobody člověka. My jsme to také měli tenkrát v tom návrhu, dokonce ve dvou pozměňovacích návrzích to bylo, a neprošlo to. V Rakousku to prošlo! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím s přednostním právem pana poslance Bendu jako navrhovatele.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Opět jsme se dostali do fáze, kdy běží diskuse o tom, jestli kouření škodí, nebo neškodí, a ne o tom, co my jsme předložili. Přesto jsem si dovolil přihlásit se zejména k vystoupení pana ministra, ve kterém jsou některé věci, které jsou zavádějící, některé věci, které jsou nepřesné, a byl bych rád, aby byly uvedeny na pravou míru.

Za prvé diskuse o tom, jestli povolujeme, nebo nepovolujeme, jestli tam budou, nebo nebudou kouřit děti nebo mladiství do 18 let. Tak v našem návrhu zákona je samozřejmě zákaz přístupu osobám mladším osmnácti let do restaurací a zařízení a prostor, ve kterých se kouří. Takže ty nám do toho nepleťte. Nebavíme se o dětech. Bavíme se prosím o dospělých. První poznámka.

Druhá poznámka. Říct mi, že kuřáci se dožívají v průměru o sedm let kratšího věku, nevím, kdo to vypočítal, ale dejme tomu, že bych vám tuhle tezi věřil, a že tedy méně pracují a neodvádějí daně. Při průměrné délce života, jak jistě víte, 79 let v českých zemích, tak se v průměru dožívají 72. Takže méně užívají důchod. Ne méně pracují a odvádějí daně. Tak jen bych byl rád, aby ty věci fakt zaznívaly férově.

Za třetí. Opakoval tady pan zpravodaj a opakuje to teď znovu ministr spravedlnosti, číslo 100 mld. korun, které je takhle vycucané z prstu. Neviděl jsem k němu nikdy žádný reálný podklad. To je nějaký odhad, který si někdo vymyslel. Řekl, možná to v tom zdravotnictví něco stojí. Upřímně řečeno, ve zdravotnictví samotném není téměř nikdo, kdo by byl schopen vám říct ano, tato nemoc byla způsobena kouřením. To mi všichni doktoři potvrdí. Ano, jsou nemoci, u kterých se zvyšuje pravděpodobnost, pokud kouřím, že budu nemocen. Současně pan zpravodaj už ve své zpravodajské zprávě vhodil do éteru číslo 40 mld. výběru na daních. Tak já jsem si to schválně vyjel. Za loňský rok je příjem na spotřební dani z tabáku 56,219 a na DPH z tabákových výrobků 16,917 mld. Tak jenom abychom opravdu ta čísla nestříleli tak úplně od boku.

Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že kuřáci si zaplatí mnohem více, než ze systému v reálu spotřebují. A to do toho nepočítám ty důchody. Ale já nechci obhajovat to, jestli se má, nebo nemá kouřit. To je fakt rozhodnutí každého z nás. Jenom prosím, abychom se nemátli.

A potom, pan ministr nám rád vyčítá, že nemáme analýzy, data, další údaje. Tak samozřejmě že nemáme. Jsme jenom prostí poslanci, každý s jedním asistentem. Kde bychom si asi sebrali peníze na analýzy a data? Ale jsem rád, že nám ten průzkum STEMu pan ministr rozdal. Stačí si ho jenom prohlédnout. Když položí - nejdiskutovanější částí protikuřáckého zákona je úplný zákaz kouření v restauracích a v provozovnách stravovacích služeb. Vadí vám osobně, že uvnitř restaurací se nesmí kouřit? Rozdíly preferencí podle typu restauračních zařízení, hospody, pivnice, vám vyjde, že určitě ano. A spíše ano je více než určitě ne a spíše ne. Tak mi řekněte, o čem ten průzkum svědčí. A to je váš průzkum. Ten jsem nezadával já. Jenom by mě zajímalo, kolik to Ministerstvo zdravotnictví stál, samozřejmě. Ale to se třeba někdy dozvíme. Stejně tak, na straně 4 - další zajímavý koláč. Bude tomu rok, co začal platit protikuřácký zákon. Někteří trvají na jeho platnosti či žádají jeho zpřísnění. Jiní žádají o zmírnění nebo zrušení. Vy osobně byste protikuřácký zákon - a prosím opět, sečtěte si odpovědi - zcela zrušil a zmírnil, dávají 50 %, zpřísnil a nechal beze změny 47 %. Další tři procenta neví. Takže opět většina české společnosti si myslí, že to, co předkládají poslanci Benda, Veselý, Nacher a 85 dalších, je správný a moudrý úkon.

Takže nás prosím vás nemaťte. Je to dobře a já věřím tomu, že se nám to podaří prosadit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak, já děkuji panu poslanci. Nyní mám s faktickou poznámkou opět pana ministra Vojtěcha. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Nechci se tady přít o procentech. Myslím si, že je třeba se podívat na ten trend, který je tam zřejmý z mého pohledu. A kdo to chce vidět, tak to vidí. Ale já bych chtěl říct ještě jednu věc. Takové řeknu až klišé, že kuřáci si přeci svou léčbu zaplatí. Je třeba říci, že tady mámě nějaký systém veřejného zdravotního pojištění, to je nějaký balík peněz. Dneska je tam zhruba 300 mld. korun. A tento balík peněz je určený na léčbu všech pacientů v ČR. Pokud se teď bavíme o těch nákladech pouze pro zdravotnictví, tak souhlasím, ty jsou nižší. Já jsem mluvil o těch 100 mld. jako celospolečenské náklady. Ty zdravotní se odhadují někde na 30 mld. ročně. I když samozřejmě souhlasím s tím, že ty odhady jsou různé, ale v zásadě takto to zhruba vychází, pokud jsou ty zdravotní dopady.

Ale je třeba říci, že tyto peníze pak chybí někde jinde. A kouření způsobuje nemoci, které jsou zkrátka preventabilní. Prostě nemusíte kouřit, ale jsou tady tisíce pacientů, kteří si svoji nemoc nezpůsobili. Vzácné choroby, kdy se děti s těmi chorobami už narodily. Nezpůsobily si je samy. A jejich léčba stojí obrovské peníze. Často jeden takový pacient stojí třeba 20 milionů ročně, jeho léčba. Tak není lepší ty peníze zkrátka ušetřit a dát je na léčbu těch, kteří si svou nemoc nezavinili? Protože to je stále ten jeden stejný balík peněz veřejného zdravotního pojištění. A o tom já se bavím. A proto mně jako ministrovi zdravotnictví na tomto záleží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak, já děkuji za dodržení času. Máme čtyři minuty do konce. Zeptám se paní poslankyně Válkové, jestli chce vystoupit. (Nechce.) Příště, dobře. Tak v tom případě bych ten bod pro dnešek přerušil a budu...

Pokud nám někdo ještě něco nechce říct organizačního, tak bych připomněl, že budeme pokračovat zítra v devět hodin. Je tam na plánu mimořádně zařazený bod Marrákešský protokol, nebo k úmluvě podepsané v Marrákeši, a po něm budou pravděpodobně následovat body podle pořadu, to znamená od bodu 21, přičemž samozřejmě na začátku dne můžou zaznít návrhy na změnu pořadu.

Tento bod je přerušen, a dokud nebude zařazen někde znovu do pořadu, tak už ho na této schůzi neuvidíme. Pan poslanec Benda chce organizačně?

 

Poslanec Marek Benda: Já nevím, pane předsedající, ale tohle nepokládám za úplně férový postup, protože v tuto chvíli jednáme o tomto bodu. Já chápu, že zítra ráno je zařazen nějaký bod napevno, to naprosto respektuji, ale po něm má pokračovat jednání o tomto bodu. Pokud ta Sněmovna má rozjednaný bod, tak má pokračovat v jednání o tomto bodu, pokud tam nejsou nějaké napevno zařazené. Pokud budou napevno zařazené, pak tomu naprosto rozumím. Ale jinak moc nechápu, proč bychom ho měli odsouvat někam jenom proto, že jsme ho nestačili dnes dojednat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Nicméně tento bod byl napevno zařazen na dnešek. A pokud je nějaký bod napevno někam zařazen a pak se nedojedná, tak už se v něm nepokračuje. Já vám doporučuji zítra ráno navrhnout, abychom v něm pokračovali po Marrákeši například.

Pokud nemá už nikdo nic dalšího organizačního, tak tedy přerušuji dnešní jednání, nebo tuto schůzi, do zítřka do devíti hodin. Já vám děkuji za pozornost.

 

(Jednání skončilo v 18.58 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.