(9.50 hodin)
(pokračuje Kolovratník)
Myslím, že následně padlo od Jany Vildumetzové, že je domluveno, že se počítá s podporou toho komplexního pozměňovacího návrhu, což tedy i já vnímám jako dobrý a vyvážený kompromis. Můžete mi namítnout, že mám ten pohled zkreslený. Nejdříve jsem se stal poslancem, tak jsem asi v tom jiném levelu, v té jiné fázi. Ale chci říct, že zároveň jsem zastupitelem městské části v Pardubicích, která má zhruba deset tisíc obyvatel. Tak asi to není ta nejmenší obec, ale není to zase až tak velká část. A já tedy, když jsem ta svá přiznání vyplňoval, tak mi to trvalo asi deset minut. Dal jsem tam i staré auto, starou ojetou hondu, byť bych nemusel, nebyla v tom limitu, a to je všechno. Mně to tedy nijak nevadí, ale možná jsem příliš obyčejný nebo jiný. Ale chápu ty argumenty a proti tomu chápu i postoj Roberta Pelikána, byť bych asi nemusel, tak chci poprosit o umírnění té negativní reakce a chci se ho v tomto duchu trošku zastat. Věřím, že normální argumenty a zdravý rozum za malou chvíli zvítězí. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan předseda Stanjura, poté pan předseda Bartoš. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já si vezmu za svá slova Martina Kolovratníka. Řeknu vám romantický příběh ministra spravedlnosti. Tak ráno vstane, podívá se z okna a zjistí: Nejsou novináři, nepojedu na kole, pojedu služebním vozem. Pěkně dopoledne romanticky dorazí na své ministerstvo, svolá si poradu, dají si kafe. Dámy a pánové a zjistí: Ježímarjá, ten Nacher chce po nás nové povinnosti. No to ne. To ne, to přece musíme proti tomu něco udělat. Musíme najít nějaké důvody, přece si nepřiděláme práci. My tu jsme od toho, abychom přidělovali práci občanům, podnikatelům, starostům, ale ne úředníkům. Takhle bych mohl pokračovat a určitě to není ocenění práce ministra spravedlnosti. Doufám, že jste to tak pochopili, že takhle já si nepředstavuji, že by měl fungovat ministr spravedlnosti.
K tomu serveru ve Spojených státech. I tak by to bylo porušení českých zákonů, protože by někdo neoprávněně nakládal s osobními údaji. Ano, je možné, že americké orgány by to neřešily, že by to mohlo být v souladu s americkým právem. Nevím, jak to tam je, ale vůbec to nevylučuji. Ale i tak by došlo k porušení českých zákonů. A my jsme v českém parlamentu. Takhle to je. A říci: Podívejte se, když přijmeme pozměňovací návrh pana poslance Nachera, tak oni to budou muset, chudáci, řešit anonymně v Americe, tak jim to umožníme legálně, ať to dělá každý kdykoliv, jak chce v České republice. To je řešení. Víte, jak to skončí? Ten starosta vstane, zapíše do veřejného deníku, v kolik vstal. Napíše, co snídal, měl šunku, veřejnost může spočítat, když má 20krát měsíčně šunku na snídani, zda na to má. Potká někoho před domem, napíše dle Pirátů, já jsem to říkal, seznam kontaktů, přijata výhoda: občan mě slušně pozdravil. A takhle bychom mohli pokračovat, že budou psát, s kým mluvili, co mluvili, tak nebudou nic dělat, budou jenom zapisovat, aby skupina aktivistů se v tom mohla rýpat, vytvářet databáze a hodnotit, kolik občanů ho slušně pozdravilo a zda to náhodou není (předsedající upozorňuje na čas) nějaká výhoda. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan předseda Bartoš, připraví se paní poslankyně Černochová.
Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den. Pane předsedající, dámy a pánové, jen rychle bych reagoval, protože to tady lítáme úplně na vlně demagogie. Ten zákon teď platí a cílem pozměňovacího návrhu je ty věci utajit. Já jsem občan, mám ke státu obrovské množství povinností, kam všechno někde vyplňuji, a stát má vůči veřejnosti asi dvě informační povinnosti. Stošestku, se kterou se jako Piráti občané neustále pereme, protože nedostaneme ani blbej zápis ze zastupitelstva, a potom tento registr. Jako já nechápu, proč ta státní moc má ty údaje prostě potřebu před tím občanem utajovat, a tady se dozvídáme něco o nějaké šunce. Tam jsou naprosto jasná pravidla. Prostě kde není důvěra, tam existuje kontrola.
A jen bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na pana Stanjuru. Ten náš směšný pirátský registr, my ho máme asi sedm let, a já tedy nebudu řešit poslední průzkumy, ale je vidět, že občany to zajímá, že se nás na ty věci ptají, my si nemusíme vymýšlet. Je to nejlepší obrana proti nějakým kampaním jiných stran: Bartoš se setkal s Babišem. No je to tam kurňa napsané! A o čem jste se bavili? Je to tam napsané!
Takže pojďme se skutečně bavit o tom, že tenhle zákon umožňuje občanům kontrolu, který nemá mačkat tlačítko bonzácky nahlas, nahlas, ale může podat např. podnět k šetření k patřičným orgánům, což v tuto chvíli nemůže. A ten zákon platí. Takže nevytvářejte nějakou skupinu zlodějů, prostě ten zákon je platný tak, jak teď je, a ta změna má, tedy z vašeho pohledu, nějakým způsobem ulevit těm starostům. To jsme navrhovali my, to už tam tedy není, my ten návrh stahujeme, ale tenhleten zákon není žádná záchranná brzda. Prostě stát, veřejná služba, lidé, kteří do ní vstupují, prostě holt musí se svou kůži na trh. My tohleto děláme a evidentně to občané chtějí. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jestli si někdo myslel, že faktické poznámky končí, tak zdaleka nekončí. Paní poslankyně Černochová.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jsem si udělala pár poznámek na vystoupení mých předřečníků. Jednak tedy vlastně, možná si to pan kolega Bartoš, vaším prostřednictvím, neuvědomuje, ale dal za pravdu panu Stanjurovi. To za prvé.
Za druhé v reakci na kolegu Birkeho vaším prostřednictvím. S tím trestním oznámením to tak není. Ty se ani nedozvíš, pane kolego starosto, kdo na tebe to trestní oznámení podal. Takže ty si můžeš maximálně požádat podle zákona 106 Policii České republiky, aby ti Policie České republiky oznámila, jestli na tebe někdo trestní oznámení podal. Protože pokud prostě to jej v procesu, my nemáme šanci, když nás policie nepředvolá, se o tom, že na nás bylo podáno trestní oznámení, ani dozvědět.
V reakci na Zbyňka Stanjuru prostřednictvím pana předsedy. Buďme rádi, že pan Pelikán jezdí na kole a že nelítá na Prahu 2 ultralightem. Tam by neměl kde zaparkovat.
Mě spíš mrzí, že pan ministr Pelikán neřeší retroaktivitu toho zákona. Mně skutečně přijde strašně nefér vůči stávajícím kolegům, kteří v zastupitelstvu jsou, aby skutečně oni museli v tuto chvíli dokladovat všechny věci, včetně údajů svých manželů, manželek. My, kteří jsme v politice delší dobu, my jsme na to zvyklí. Mimochodem, to není o tom, že já bych chtěla něco tajit. Já jsem zveřejňovala své majetky dávno předtím, než jsem podle zákona musela. Bylo to moje svobodné rozhodnutí, považovala jsem to za férové vůči svým voličům a myslím si, že tento přístup zvolila celá řada komunálních politiků. Takže já bych zůstala u toho za sebe jako dlouholetá komunální politička, já podpořím každý návrh, který dopad toho zákona zmírní.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Válek, poté pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče. To se nám diskuse krásně rozpoutala.
Poslanec Vlastimil Válek: Tak ale zase je hezký den, sluníčko svítí. Já bych chtěl ústy pana předsedajícího panu ministrovi povzbudivě říct, že my z markrabství víme, kde je pravda, takže nám nevadí, když se sem tam otírá někdo o Brno, a myslím si, že to je v rámci jakéhosi takového pnutí vcelku normální, určité nadsázky atd., tak bych v tomto směru už si nemyslel, že je potřeba to hrotit. Koneckonců pak když tam někdo přijede se značkou z Prahy, my jim za to dáme pokutu. (Smích v sále.)
Chtěl bych se vrátit k tomu, že bych si opravdu chtěl za sebe jasně definovat to, co tady snad většina z nás říká, že chceme, aby informace byly veřejné, aby se k nim občan dostal, aby byly dostupné. Nechceme, a nikdo to tady nepodporuje těmi pozměňovacími návrhy, tvrdit, že komunální politici, politici na malých obcích jsou zloději, kteří se vrhli do té práce pro ty obce proto, aby se obohatili. Myslím si, že je zcela legitimní chtít vědět, pokud někdo o mně chce získat informace, kdo ten člověk je. Já to považuji za naprosto normální. A pořád mi hlava nebere, proč je v tom problém. Tak tolik za mě.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Benešík, připraví se pan poslanec Kopřiva. Prosím.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se, pokud se moje emotivní vystoupení někoho dotklo. Pravda, bylo emotivní, ale bylo to prostě vyvoláno tou debatou. Mám nějakou osobní zkušenost, a proto ty emoce, ale pracuji na tom, aby nebyly tak velké. Každopádně ta moje reakce nebyla zdaleka jenom na vystoupení pana ministra, to abychom nepochopili špatně, ale celkově na tuto debatu, protože samozřejmě já si myslím, že drtivá většina z nás, jak tady sedíme, přece chceme, aby naše společnost a i politická scéna byly transparentní. Je to jenom diskuse o tom, do jaké míry a jaké nástroje použijeme. A já si myslím, že o tom ta debata je. ***