(10.40 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Současná vláda přichází s potřebnými, ale bohužel pouze parametrickými změnami v oblasti penzí, aniž by projevila snahu narovnat alespoň některá negativa, která český důchodový systém provázejí. Jak už jsem zde řekl, jistě nelze očekávat, že lze vyřešit tolik potřebnou důchodovou reformu v takto krátkém časovém období, ale jsme přesvědčeni, že alespoň k některým dílčím krokům by se vláda dle našeho názoru odhodlat měla. Mám na mysli např. narovnání diskriminace žen, o které už zde tady také padla řeč z úst pana místopředsedy Okamury prostřednictvím pana předsedajícího. A mám na mysli zejména ženy, které vychovaly děti, které budou následně těmi, kdo budou produkovat vlastně důchodové pojištění v tom nadcházejícím období. Diskriminace žen, které vychovávaly děti, je v řadě ohledů, ať už se to týká základní výměry důchodů, ale jsou zde další související problémy. Je to např. délka náhradní a vyloučené doby při narození dítěte, délka povinné doby pojištění a vůbec ohodnocení mateřství a výchovy dětí ze strany státu. Stát také patřičně neumí ohodnotit osoby - opět častěji ženy, a to je potřeba zdůraznit - které dlouhodobě pečují o osobu blízkou, zejména jde-li o postižené dítě. Změny by si určitě zasloužily i vdovské důchody.
Z těchto důvodů jsme připraveni v rámci legislativního procesu předložit naše pozměňovací návrhy, které by alespoň některé ze současně zmíněných problémů řešily. Pevně věřím, že se na změnách, které by pomohly seniorům nejen parametricky, dokážeme shodnout napříč touto Poslaneckou sněmovnou.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další vystoupí v rozpravě paní poslankyně Pekarová. Připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená paní předkladatelko, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Tedy na to, že probíráme takhle závažnou věc, nás tady mnoho není. To je myslím asi docela negativní symbolika vůči i těm, o kterých tady teď hovoříme, protože hovoříme o 2,5 milionu lidí minimálně. Ale budiž. Aspoň někteří jsme tady zůstali jako stateční.
Dovolte mi, abych také vyjádřila svůj názor k předkládané novele zákona o důchodovém pojištění a velice stručně shrnula důvody, proč je pro TOP 09 nepřijatelné, abychom zapomínali na jeden ze základních principů, na kterých důchodový systém v České republice stojí, totiž zásluhovosti. Tento návrh, který je možná pro mnohé z nás jenom velmi jednoduchý, protože se jedná o zvýšení z devíti na deset procent výměry, což vypadá jako "jedno číslo měníme, není to tak závažné", ale má velmi závažný dopad do výpočtu důchodů nejenom tedy pro ten následující rok, ale pro léta budoucí. A dotkne se opravdu velké řady z těch, kteří důchody pobírají, a bavíme se teď třeba jenom o těch, kteří už je mají, negativně. To tady ještě nezaznělo.
Je potřeba říci a uvést na pravou míru, že ve chvíli, kdy zvýšíme to procento, a tím tedy naopak ubereme o jedno procento druhou část, ze které se důchody vypočítávají a která je navázána přímo na předchozí výdělky těch daných pojištěnců, daných osob, tak při následující valorizaci, která je ze zákona, tím poškodíme až 60 procent příjemců, protože jim se bude tedy budoucí valorizace počítat z nižšího základu o to dané procento. Je to velice prosté, v tomto je tedy neúprosný ten valorizační mechanismus, který je daný zákonem a který samozřejmě je bez ohledu na to, jaká vláda zrovna vládne, využíván a je navázán na ukazatele, jako je inflace a jako je růst mezd. Takže poté, co tady tohle bude uvedeno v život, tak je potřeba si říci, že naše důchody budou více rovnostářské, že budou méně tedy navázány na to, kolik jste v době produktivního věku odváděli, kolik jste vydělávali, a tudíž i odváděli na odvodech. Bude to poškozovat v takovém momentě tedy až 60 procent těch příjemců. To je tady nutné říci.
Co se týče tedy té části, která se týká zvýšení u lidí, kterým je 85 let a více, a pak tedy těm, kterým je 100 let a více, s tím žádný problém nemáme. Ale rozhodně bychom se tady neměli bavit jenom o takovýchto dílčích změnách, zvláště když nám je předkládá vláda, která ještě ani nezískala důvěru, ale měli bychom se snažit opravdu nalézt řešení, recept na důchody budoucí, nejenom na důchody, které máme teď. Už dnes se dostává důchodový účet do pravidelného schodku, který se pohybuje podle toho, jak výkonná je ekonomika, ale budeme mít s důchody velmi velký problém i v budoucích letech, protože demografický vývoj v těchto věcech je prostě neúprosný.
Takže stejně jako v minulém volebním období jsme vyzývali pravidelně tehdejší vládu k tomu, aby nestrkala hlavu do písku a řešila ten problém, který i Světová banka a další organizace, jako třeba OECD, u nás označují za časovanou bombu, nikoliv jenom my jako opozice, to není věcí politického souboje, to je věcí prostě jednoznačných faktů, tak se nedělo. Byli jsme svědky pouze rušení reformy předchozí. Byli jsme čtyři roky svědky jednání důchodové komise, kterou vedl tehdy pan Potůček a která přicházela jenom s opravdu dílčími drobnými změnami, ale nikoliv s opravdu seriózně myšlenou reformou, a v samotném závěru to nakonec bylo korunováno tím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo tedy používat studii, že není potřeba žádné reformy, že to náš důchodový systém, tak jak je nastaven dnes, jako průběžný systém, zvládne.
Myslím, že nejenom to odporuje veškerým prohlášením právě těch organizací, o kterých jsem hovořila, ale odporuje to i tomu, jak tedy opravdu demografický vývoj se vyvíjí, a těm faktům, se kterými jsme mimochodem i v důvodové zprávě tady vlastně obeznámeni, protože ty grafy si tam můžete všichni nalistovat a vidět, že do budoucna nás opravdu čekají výdaje na důchody v poměru k HDP - tam je opravdu velký růst kolem až 12 procent. Tento návrh to samozřejmě ještě prohlubuje. Ale na druhou stranu to, co považuji za mnohem důležitější dnes říci, a to, co považuji za zásadní při té diskusi, je, že opravdu ty naše důchody vytváří mnohem rovnostářštější, tudíž i je v rozporu s výrokem Ústavního soudu, který řekl už před několika lety, myslím, že to bylo v roce 2010, že právě na princip zásluhovosti bychom se měli u našich důchodů zaměřit, že bychom měli brát v potaz to, kolik daný pojištěnec, kolik ten důchodce za svého aktivního věku odvedl do systému, a že bychom princip zásluhovosti měli naopak posilovat. Tehdy se tak činilo. Činilo se tak malou důchodovou reformou, která předcházela té velké důchodové reformě, o které je tady většinou řeč.
Ale vlastně tady není dobré zavírat oči nad tím, že tento návrh jde vlastně zpátky k tomu, co bylo kritizováno, a ve své podstatě tím opravdu velkou část těch lidí poškodí. To tady nezaznívá v té diskusi, a mě to velmi mrzí, že férově tohleto není schopen předkladatel ani přiznat, protože opravdu lidé, kteří jsou už třeba teď v důchodu a vědí, že se jich to takto negativně v budoucnu dotkne, tak píší e-maily a říkají, že prostě se cítí být poškozeni, že je ten systém vůči nim vlastně dnes nastavený spravedlivěji a bude to nespravedlivější. A já se jim vůbec nedivím, že na to upozorní. Protože nesmíme tady pořád zapomínat na to, že to není jenom o nějaké snaze vyrovnat co nejvíc ten důchod, ale je to o snaze, abychom opravdu ten systém měli nastavený co možno nejspravedlivěji a nezabývali se jenom solidaritou, ale i tou zásluhovostí.
Tak tolik jenom do té debaty chci vnésti. Myslím si, že samozřejmě bychom se tady měli zabývat i dalšími aspekty, které vůbec ovlivňují důchodový systém, ať už je to i to, abychom posilovali právě prorodinnou politiku, abychom se snažili, aby se v této zemi rodilo více dětí, a už jsme to tady řešili u jiných návrhů. Ale teď si myslím, že je čas okomentovat zejména to, co nám leží, mnohým z nás, nebo tomu zbytku z nás, který tady ještě je, na stole, a tedy bavit se o těchto konkrétních parametrech, které tady chce vláda udělat. ***