(17.10 hodin)
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážení členové vlády, pane předkladateli, já přicházím se stanoviskem klubu TOP 09 k předložené novele. My tu novelu nepodpoříme. S velkým nadšením jsme přijali novelu sněmovní tisk 61, tu samozřejmě podpoříme.
Tady jsme došli k závěru, že samozřejmě systém financování regionálního školství může být buď na hlavu, nebo na jednotku. A podle našeho názoru v současné době ten systém vyžaduje takové změny, že už je nelze dělat úpravami toho systému na hlavu žáka. Samozřejmě každý z těch systémů má svoje výhody i nevýhody, které se projeví tam či jinde, a vystupující tu budou obhajovat ten svůj systém, který je jim bližší. My jsme se přiklonili k podpoře systému na učební jednotku. Nenavrhujeme zamítnutí. Dokázal bych si představit třeba posunutí, odsunutí účinnosti o rok nebo dva, tak aby se to lépe připravilo. Těch deset let, to se na mě prostřednictvím pana předsedajícího pan předkladatel nebude zlobit, když to je opravdu likvidační, to si můžeme říct asi na rovinu. Nicméně když jsme poslouchali pana ministra a říkal nám, že inkluze měla stát jeden milion a nakonec to vypadalo, že bude stát šest, nebo měla stát sedm a bude stát šest, tak samozřejmě nebezpečí toho, že financování tady toho systému bude vyšší, tady je. Samozřejmě když přicházíte s novým systémem, tak bude mít vždycky nějaké chyby. Od stolu se prostě nedá vymyslet nic tak, aby to bylo perfektní. My si uvědomujeme riziko, že se ten systém bude postupně vyvíjet a konvergovat k nějakému mírně optimálnímu stavu. Nebudeme hlasovat pro zamítnutí, nicméně pokud by to prošlo do dalších čtení, tak pravděpodobně na konci bychom ten zákon nepodpořili, pokud by tam zůstalo těch deset let. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za vystoupení. Nyní přečtu omluvy: paní poslankyně Balaštíková od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále pan poslanec Marek Výborný od 17.15 do konce jednání z pracovních důvodů a následně ještě paní poslankyně Květa Matušovská od 17 hodin do konce jednacího dne.
Dalšího poslance, kterého mám v pořadí, požádám o vystoupení - pana poslance Lukáše Bartoně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi krátké stanovisko Pirátů. Rodí se nám zde nová reforma. Má velké porodní bolesti a určitě lze po tomto porodu očekávat i dětské nemoci. (Pobavení v sále.) Nicméně reforma má potenciál zvýšení kvality školství. Piráti vítají přislíbení financí pro tuto reformu, kterou jsme z úst pana ministra školství slyšeli veřejně. Z toho důvodu podporujeme reformu financování zavést co nejdříve. Piráti se proto připojují k návrhu na zamítnutí odkladu v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže návrh je na zamítnutí zákona v prvním čtení. Takový návrh už tady jeden máme, takže si vás k tomu poznamenám, že jsou ty návrhy dva.
O vystoupení následně požádám pana poslance Antonína Staňka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Staněk: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, ani já už nebudu přidávat k tomu, co zde zaznělo, více informací, které bych v mnoha případech jenom opakoval. Nicméně dovolte mi, abych přece jenom v krátkosti řekl několik poznámek k návrhu skupiny poslanců na zrušení nebo... já říkám zrušení, protože oddálení reformy o deset let je v podstatě její skryté zrušení.
Zaznělo tady například to, že bychom měli znovu zahájit debatu a diskusi, a to o reformě financování regionálních škol, které by přineslo stabilitu a funkčnost. Přiznám se, že ne vždycky souhlasím s názory, které zaznívají z úst představitelů jakéhokoli hnutí či strany, které hovoří o tom, že parlament je žvanírna a jenom se tady debatuje a debatuje a nic se neudělá. Ale v tomto případě bych se musel přiklonit k tomu názoru, že po dlouhé debatě, že po dlouhé rozpravě, po obrovských ústupcích byla v minulém volebním období dosažena shoda a konsenzus na reformě financování regionálního školství. Došlo k dohodě, která, bych řekl, nemá v otázkách českého školství zas takovou velkou tradici. A je škoda, abychom tuto dohodu v podstatě znehodnotili tím, že ji odložíme na jeden, dva, pět nebo deset let.
Pan předkladatel, vaším prostřednictvím, pane předsedající, zde uváděl názory rozličných asociací a profesních sdružení. Já bohužel, tak jak tady můj předřečník hovořil, mám před sebou stanovisko Asociace ředitelů základních škol České republiky. Mám zde stanoviska odborových orgánů. Mám zde stanoviska CZESHA. Mám zde stanoviska Svazu měst a obcí. Mám zde stanoviska Sdružení učňovských zařízení. Já vám je nebudu zde číst. Ale kdybych je četl, tak se všechna shodují v jednom: schválenou reformu financování regionálního školství neodkládejte. Pokud se našly finanční prostředky, a já věřím tomu, že se našly, protože tady zazněla slova ať už z úst, nebo prostřednictvím pana ministra z úst pana premiéra, pana ministra, tak já tomu věřím, že ty prostředky jsou připraveny, jsou nalezeny, a jsou to prostředky, které školství potřebuje. Odložíme-li reformu, ptám se, kam budou tyto prostředky přesunuty?
Poslední moje poznámka, kterou bych chtěl ještě v této souvislosti říci, směřuje právě k argumentaci pana předkladatele prostřednictvím pana předsedajícího právě těmi asociacemi a odbornými organizacemi. Dnes jsem odeslal panu předsedovi své osobní stanovisko k souboru pozvaných na společné setkání v rámci jednání výboru. Jsem prostě přesvědčen, že nelze vybírat jenom ta stanoviska, která jsou mi nakloněna nebo která se mnou souhlasí, ale je potřeba v tom širokém spektru odborných organizací skutečně dát slovo průřezově všem. Domnívám se, že velmi důležitou organizací jsou školské odbory, odbory pracovníků ve školství. A i ty se jednoznačně staví za to, aby reforma financování regionálního školství nebyla odložena.
Ještě jednou říkám, mohl bych tady uvádět celou řadu faktických příkladů, jak ta stávající situace je nespravedlivá, kdy škola, která je v regionu, kde v průměru má 18 žáků, dostane nakonec tím přepočtem kolem 5,5 milionu na žáka na devět let, devět ročníků, jiná škola, která je v regionu nebo v oblasti, kde má větší šanci získat děti, tak dostává podstatně víc. Ale je tam stejný učitel. Ten stejný učitel učí stejný předmět, učí ho stejný počet hodin. Proč by měl být nějakým způsobem ředitel školy postaven do situace, aby zajistil prostředky, aby tentýž učitel na téže škole měl stejné peníze jako jiný učitel na té škole, která má více dětí? ***