(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady žádost o dvě faktické poznámky. Nicméně přišel za mnou pan ministr Robert Plaga, že by se rád už vyjádřil. Teď se ptám, mám tady jak pana poslance Baxu, tak pana Klause, jestli dáte prostor, je to na vás, jste s přednostním právem.
Poslanec Václav Klaus: Já jsem chtěl reagovat na svoji předřečnici, tak abyste to nezapomněli. Tady trošku dochází k demagogii, ke směšování dvou věcí. Protože navyšování rozpočtu školství nikdo nezpochybňuje. Zpochybňuje nesmyslný způsob, jak tyto peníze do škol dostat. Demotivující pro zaplněné školy. Protože řekněte si upřímně, škola bez dětí nemá velký smysl, čili budete financovat školu, kde skoro nikdo není. Máme střední školy s 60% naplněností kapacity. Ministerstvo to neřeší čtyři - nevím kolik let, šest, osm. To jsou ty problémy, které má náš systém, a místo toho se vymyslí nová, revoluční metoda, která není ověřená, není připravená, bude stát 20 miliard nebo kolik, a kdoví jestli, a to vrhneme do škol. To je to meritum věci, o čem se bavíme.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana ministra školství Roberta Plagu a následně by se připravil k faktické poznámce pan poslanec Baxa. Já ještě rychle přečtu omluvy, vidím, že se mi tu nashromáždily. Omluva pana poslance Sadovského dnes do konce jednání z pracovních důvodů. Pan poslanec Vít Kaňkovský se omlouvá od 16.30 do konce jednacího dne z rodinných důvodů a pan poslanec Petr Dolínek se omlouvá od 16.00 do 17.45 hodin z pracovních důvodů.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já považuji za nezbytné, abych se vyjádřil k návrhu poslanců, ke kterému Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyjádřilo nesouhlasné stanovisko. To nesouhlasné stanovisko, které ministerstvo zaujalo, souvisí především s očekávaným přínosem nové reformy financování regionálního školství. Ta reforma je založena a předpokládá spravedlivější přerozdělení prostředků státního rozpočtu jednotlivým školám a školským zařízením a respektování specifik vzdělávacích institucí v jednotlivých krajích.
V současné době, a ono už to tady padlo, se republikové normativy stanovují jako výše relevantních výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, na jednoho žáka nebo studenta. Je to tedy normativní způsob financování. Ale následně se z republikového normativu stávají různé finanční soustavy jednotlivých krajů. To znamená, je to nástroj rozpisu příslušných finančních prostředků státního rozpočtu mezi jednotlivé kraje. Krajské normativy, které stanovuje krajský úřad v přenesené působnosti, následně představují výši výdajů, a to vždy na konkrétní jednotku výkonu, což se již delší dobu ukazuje jako hodně volná právní formulace, která umožňuje krajským úřadům stanovit krajské normativy s výraznými mezikrajovými odchylkami pro podobné jednotky výkonu. A tady chápu, že může dojít k nějakému ideologickému sporu, protože samozřejmě je otázkou, jestli preferujete standardizaci vzdělávání v České republice, nebo jestli je to tedy ten čistě normativní způsob, kdy každý žák si nasadí batůžek s těmi penězi a putuje tím systémem.
Ten uvedený problém, který byl hlavním důvodem předložení návrhu reformy financování regionálního školství schváleného v roce 2017, přetrvává. Proto se domnívám, že skutečně není namístě uvažovat o dlouhodobém odložení těchto v tuto chvíli již přijatých změn. Například v oblasti středního vzdělávání vede stávající model velmi často k přijímání žáků, kteří na daný obor nemusí mít studijní předpoklady, nebo ten obor dokonce nestudují, což vede ke snižování kvality vzdělávání a také k neefektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu. Jednoduše ten boj o studenty ve středním školství, o ty jednotlivé hlavičky, právě díky normativnímu financování docela zásadně selhává.
Považuji ale za nezbytné se vyjádřit i k dalším věcem, protože skutečně je tomu tak, že jsem na vládu dával návrh a odklad o jeden rok. Hlavním důvodem, jak padlo od mých předřečníků, bylo v té chvíli nezajištěné finanční krytí. Byly tam i další důvody, ale pokud se bavíme o tom, že školy si nemohou v tuto chvíli jednoznačně stanovit, podívat se na to, které prostředky, kolik objemů prostředků na ně připadá pro rok 2019, tak bych rád podotkl, že stávající systém je o tom, že v březnu 2018 se dozvědí a po dohodovacích řízeních v dubnu se teprve dozvědí ten finální stav, to znamená, základní rozpis se dozvědí v březnu a finální stav po dohodovacích řízeních v průběhu dubna. To znamená, první čtyři měsíce každého roku jedou bez detailních znalostí rozpočtu. Proto není samozřejmě zcela přesně možné pro každou jednotlivou školu v tomtéž dubnu 2018 ukázat prostředky a rozpis pro rok 2019. Ano, ale v té důvodové zprávě bylo uváděno, že pokud by došlo k odkladu o rok z důvodu toho, že prostředky by byly poskytnuty až na rok 2020, tak je naprosto správné a legitimní jet ty dva systémy souběžně, to znamená odstranit tu nejistotu jednotlivých škol. A jestli je ten nový způsob skutečně nespravedlivý, to určitě je, ale že přináší dostatečný objem prostředků té škole proti srovnání se stavem současným. Takže to byly doplňky, které rozhodně byly vhodné, ale nestály za tou žádostí o jednoletý odklad.
A protože jsem řekl, že považuji za nutné odhalit naprosto přesně, jak to bylo, tak když jsem řekl, že nebylo zajištěno rozpočtové krytí, tak v závěrečné zprávě zhodnocení dopadu regulace k návrhu zákona, kterým byla reforma financována, je napsáno, že odhadem 2,5 až 5 miliard korun na eliminaci výrazných negativních dopadů nového systému na disponibilní zdroje jednotlivých právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, a tím na úroveň odměňování jejich zaměstnanců - to je tedy vyčíslený ten dopad. Zároveň - rozpočtová strategie sektoru veřejných financí, resp. veřejných institucí, tedy konvergenční program, schválená v minulém roce, počítá na reformu financování regionálního školství s částkou 3,5 miliardy korun pro rok 2019.
Takže ve chvíli, kdy jsme napočetli další související věci, tzn. věci, které nejdou jenom do vyrovnání regionálních disparit, což může být 5 miliard korun, ale i do zvýšení kvality výuky, na které se, předpokládám, všichni v této Sněmovně, a nejenom ve Sněmovně, shodneme, tak jsme zjistili tu částku, která přesahuje 10 miliard korun, a bylo z mé strany podle mého názoru zcela opodstatněné, že jsem ten materiál s ročním odkladem dal na vládu.
Tedy celkem s sebou reforma přináší náklady přesahující 11 miliard korun a ty nebyly, říkám zodpovědně a upřímně, zahrnuty ve výdajových rámcích. Takže jsem ty prostředky začal hledat. A myslím si, že příslib vlády, příslib premiéra, že prostředky v rámci přípravy rozpočtu roku 2019 budou zahrnuty do rozpočtu Ministerstva školství, je příslibem dostatečným a není potřeba, aby tady ještě vystupovala paní ministryně financí a znovu validovala rozhodnutí vlády.
Dovolte mi ale drobnou odbočku, která se týká stavu finančního krytí opatření MŠMT, protože to také v diskusi tady zaznělo. A navíc jsem v této věci byl nedávno interpelován. Podobný případ jako reforma financování, kde jsem řekl, že ve střednědobých výdajových rámcích rozhodně nebyla ta částka, kterou to finálně stálo, to poctivě přiznávám, byl i případ společného vzdělávání. Podle původního odhadu uvedeného v důvodové zprávě k návrhu vyhlášky č. 27 z roku 2016 se měly dopady na státní rozpočet pohybovat okolo 1 miliardy korun za rok 2017 a 1,5 miliardy za rok 2018. Reálné náklady by se však za rok 2017 vyšplhaly až téměř do výše 7 miliard korun, přičemž díky novelizaci vyhlášky, která vstoupila v platnost v průběhu roku 2017, se je podařilo udržet na 6 miliardách korun. Tady mi dovolte poděkovat mému předchůdci Stanislavu Štechovi. Každopádně i tato částka mnohonásobně převyšuje původní odhad.
Obdobným případem je druhá záležitost, ve které jsem byl interpelován, to je zajištění tzv. překryvu v mateřských školách. Byl sice upraven rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, nicméně opět nebylo žádným způsobem zajištěno rozpočtové krytí této změny. Rozpočet regionálního školství územních samosprávných celků nebyl v roce 2017 účelově posílen a nestalo se tak ani v promítnutí rozpočtu na rok 2018.
Je tedy vidět, že vše ve školství, a tím potvrzuji slova své předřečnice, je o financích, tedy ne vše ve školství, ale co se týká financování opatření, která jsou dnes tady na stole, a já mám za to, že ve chvíli, kdy se shodneme na tom, že prostředky pro financování regionálního školství a této změny jsou, tak ta změna může započít v roce 2019. Já jsem tedy pro, aby návrh pana poslance Klause byl zamítnut v prvním čtení. Děkuji vám. ***