(17.00 hodin)
(pokračuje Munzar)
Snížení výdajových paušálů byl nesystémový krok, kterému nepředcházela ekonomická analýza, připomínkové řízení a odborná diskuse, zejména odborná diskuse se zástupci podnikatelů. A mně nepřijde fér stanovisko vlády, která nám vyčítá, že náš návrh neobsahuje podrobnou ekonomickou analýzu, a přitom obhajuje zároveň snížení těch limitů, které takovou ekonomickou analýzu postrádalo. Toto snížení bylo dalším opatřením komplikujícím a omezujícím drobné podnikání, a to vše ve jménu zlepšení příjmu státního rozpočtu ve výši - a teď pozorně poslouchejte - necelé desetiny procenta příjmu státního rozpočtu. Je to příklad toho, kdy se malým a aktivním házejí zbytečně klacky pod nohy místo toho, aby se aktivní lidé podporovali. Nejdůležitějším výrobním prostředkem pro tyto lidi je jejich čas. Čas, který vynakládají nejen na činnost jako takovou, ale také na to, aby sami sobě sehnali práci. A nyní jim stát řekl, že část tohoto výrobního prostředku, svého času, musí vynaložit pro stát na vedení administrativy spojené s placením daní.
Vláda ve svém stanovisku říká, že OSVČ stejně musí od jednoho milionu korun vést daňovou evidenci dokladů k DPH, takže je to jedno. Ale ono to jedno není. To není relevantní argument. U velkého množství OSVČ mohou převažovat výdaje u neplátců DPH, které pro účely DPH evidovat nemusí. Vláda však předpokládá, že musí evidovat tím pádem každý papírek, každou účtenku. Takže k nárůstu administrativy a její časové náročnosti tím snížením jednoznačně dochází.
Vláda ve svém stanovisku říká, že paušály poskytují výhodu podnikatelům s nižší materiálovou náročností, anebo chcete-li, tedy s vyšší přidanou hodnotou. Ale neměli bychom však takové lidi v jejich úsilí podporovat? Neměli bychom podporovat podnikatele s vyšší přidanou hodnotou? Třeba IT specialisty, lékaře apod.?
Samotná hodnota těchto osob je obsažena v samotné definici OSVČ. Jsou samostatní, jsou výděleční, jsou činní, tzn. jsou aktivní. Jsou to lidé, kteří zaměstnávají sami sebe, mnohdy i někoho dalšího. Nevyčerpávají náš sociální systém, naopak ho naplňují a zejména svému okolí poskytují své služby. A takových bychom si, stát a my tady v této slovutné Sněmovně, měli vážit.
Pro živnostníky a drobné podnikatele jsou výdajové paušály to nejjednodušší. Nemusí papírovat a nemusí vést daňovou evidenci nákladů. Ušetřený čas mohou využít efektivněji na rozvoj svého podnikání. A pro stát si myslím je to také výhodné, protože vždycky vybere své zdravotní a sociální pojištění a pozitivní daň a má své jisté. Výdajové paušály totiž nenutí do daňových optimalizací. Výdajové paušály tu jsou od toho, aby živnostníkům zjednodušily život a snížily množství byrokracie. Místo papírování může živnostník využít svůj čas a energii daleko účelněji na rozvoj svého podnikání a na služby pro své okolí, tzn. nemusí být po nocích účetní.
Co se týká rozpočtových dopadů, už jsem to tady zmínil, očekáváme, že budou opravdu minimální. Snížení příjmu státního rozpočtu o necelou miliardu, vláda to odhaduje na 1 miliardu 200 milionů, takže tedy se vzácně shodujeme. Každopádně se jedná o částku do jedné desetiny procenta příjmu státního rozpočtu.
Pokud náš návrh projde, státní rozpočet to téměř nepocítí, ale desítky tisíc lidí budou mít jednodušší život. A o to by nám tady všem mělo jít především. Množství byrokracie odrazuje mnoho zejména mladých lidí od vstupu do podnikání a tento návrh to může změnit. Stát by tady neměl být od toho, aby každého živnostníka sedřel z kůže, ale naopak, aby vytvářel dobré podmínky pro aktivní občany. Naše rozhodnutí bude o tom, jestli chceme pokračovat ve vytváření novodobého státního daňového nevolnictví, nebo budeme postupovat rozumně a necháme lidi v klidu se nadechnout a v klidu pracovat. Pokud chceme zlepšit podnikatelské prostředí, chci vás všechny napříč politickým spektrem požádat, abyste náš návrh podpořili a umožnili jeho postup do druhého čtení.
Teď se obracím speciálně na vás, milí kolegové a kolegyně z hnutí ANO. Mnohokrát jsme zde slyšeli od vašich představitelů, že podpoříte návrhy bez ohledu na politickou příslušnost předkladatelů, pokud ten návrh bude mít smysl. Chtěl bych tady zdůraznit, že to není pouze náš návrh. Tento návrh vychází z postojů a má podporu Hospodářské komory, Asociace malých a středních podnikatelů, Unie daňových poplatníků a dalších. Proto vás chci požádat o určitou velkorysost, abyste poslali tento návrh do druhého čtení. Ukažme všichni společně, že v této slovutné Sněmovně napříč politickým spektrem, ukažme to, že živnostníci jsou pro nás zajímaví a že si jejich práce vážíme.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu navrhovateli, panu poslanci Vojtěchu Munzarovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jan Pošvář. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Pošvář: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, cílem této novely je navrácení limitů pro uplatnění výdajových paušálů na úroveň před poslední změnou. Vláda tento návrh projednala a zaujala stanovisko nesouhlasné. To je za mě vše. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu zpravodaji za vystoupení. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášku, a je to pan poslanec Milan Hnilička. Takže pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Hnilička: Děkuji, dobré odpoledne, vážené kolegyně a vážení kolegové. Za náš poslanecký klub navrhuji zavrhnutí této novely zákona.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pardon, já jsem vás špatně slyšel. Je to návrh na zamítnutí?
Poslanec Milan Hnilička: Zamítnutí propuštění do prvního, do druhého...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já právě mám nějaký špatný odposlech. Prosím vás, můžete ještě jednou to nějak sdělit? (Reakce z pléna: Zařvi do mikrofonu.)
Poslanec Milan Hnilička: Já řvu. Slyšíte mě? Navrhuji zamítnutí prvního čtení novely tohoto zákona.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, zamítnutí v prvním čtení. Chápu. Takže já se ptám.... Prosím, pane poslanče, máte slovo. Pan poslanec Foldyna.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych za klub sociální demokracie říci, že budeme hlasovat proti zamítnutí, protože v minulosti jsme OSVČ tady v této Sněmovně ohraničili spoustou zákonů. Myslím si, že v této chvíli bychom jim měli pomoci, nebo myslí si to celý náš klub. Měli bychom vytvořit optimální podmínky a měli bychom se zaměřit na velké korporace, na velké daňové korporace, které tady vydělávají největší peníze, nikoli OSVČ. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nemám další přihlášku do... Ano, pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. To bylo velmi úsporné navržení zamítnutí, vlastně bezdůvodné. Je to legitimní, a tak mi dovolte, než přistoupíme k hlasování, abyste to neměli tak jednoduché, abych se vás pokusil přesvědčit, abyste pro OSVČ něco udělali.
Neustále slyším argumenty těch, kteří jsou proti snížení daní, případně proti zvýšení výdajových paušálů, že na to nejsou peníze. To je nejčastější argument. Když se podíváte do zamítavého stanoviska vlády např. k našemu návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitosti, přišel by státní rozpočet o 11,5 miliardy nebo 12 miliard. Nejsou peníze, nejsou peníze, nemůžeme si to dovolit. Pak přijde vláda s opatřením, které ve veřejné dopravě má stát 6 miliard korun ročně. A na dotaz, kde na to vezmete, když pořád nejsou peníze, přijde premiér, podívá se do resortu, který sám řídil tři a půl roku, a má pro nás skvělou zprávu: Já jsem našel 170 miliard. No to je výborné! Máme 170 miliard díky tomu, že Andrej Babiš vypátral na ministerstvu, které sám předtím řídil. Paní ministryně tam byla náměstkyně, nevím, jestli pomáhala v hledání těch miliard, ale já to beru vážně. Máme 170 miliard, takže 6 miliard dáme na veřejnou dopravu pro soukromé dopravce a pro národního dopravce České dráhy, prostým odečtem nám zůstává 164 miliard korun. A když budu optimista, že tady vydržíme celé volební období, tak nám vychází 41 miliard korun českých na jeden rok, které Andrej Babiš minulý týden nalezl. ***