(16.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
Cituji pasáž, která tam je uvedena: "Zde je pak třeba zdůraznit, že poslanci a senátoři jsou dnem zvolení zástupci lidu, nikoliv své strany nebo některých voličů, proto musí vykonávat svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem, tedy v zájmu všeho lidu, v souladu se zákony a svým svědomím a vědomím." Konec citátu z důvodové zprávy předkladatele. A to je v přímém rozporu s tím, co předkládaná novela navrhuje.
Shodně se stanoviskem vlády k obdobné novele z dílny KSČM už z roku 2014, tehdejší sněmovní tisk číslo 188, bych rád shrnul, že za prvé podle čl. 23 odst. 3 Ústavy je slib složený poslancem nebo senátorem formulován tak, že jeho mandát musí být vykonáván v zájmu všeho lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí poslance nebo senátora. Navržená úprava by ve svých důsledcích tento princip výrazně narušila.
Za druhé. Podle čl. 26 Ústavy poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Opět tady je patrný rozpor.
A za třetí. Podle čl. 9 odst. 2 Ústavy je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná. S tímto ustanovením souvisejí rovněž čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, tj. včetně jeho politického smýšlení. V čl. 15 Listiny základních práv a svobod potom je zaručena svoboda myšlení a svědomí a v neposlední řadě v čl. 22 Listiny je uvedeno, že zákonná práva všech politických práv a svobod a jejich výklad musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických stran v demokratické společnosti. Navrhovaná právní úprava tak fakticky spočívá v postihu za změnu politického smýšlení a je s touto ústavní zásadou, tak jak ji definuje mj. i Listina základních práv a svobod, v přímém rozporu.
Návrhu lze kromě těchto věcných výtek rovněž vytknout to, že je de facto pouze dílčí a kusý, když společně s návrhem změny Ústavy nejsou předloženy i návrhy změn jednotlivých jednacích řádů, když u vytvoření nového ústavněprávního institutu se nelze podle mého názoru spokojit s tím odůvodněním, které tam je řečeno, že institut ztráty mandátu - cituji: "pak bude specifikován v jednacích řádech obou komor Parlamentu ČR". Tolik k té první části.
Co se týká druhé části návrhu, tedy úpravy zániku mandátu poslance nebo senátora v případě, že dojde k jeho pravomocnému odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně, tak zde nelze návrhu upřít jistou racionalitu, avšak i zde je naše stanovisko spíše negativní, a to z důvodu ochrany obou komor Parlamentu a parlamentarismu. Je-li však vůle tuto úpravu přijmout, a tady bych chtěl říci, že nelze si nevšimnout, že společenská poptávka a veřejná diskuze na toto téma zde je, hovořil o tom i pan zpravodaj, tak se domnívám, že je vhodnější spíše upravit podmínky volitelnosti poslance a senátora v tom smyslu, že volitelný není ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin a tento trest dosud nevykonal, přičemž ztráta volitelnosti by znamenala jak překážku pro zvolení, tak i důvod pro zánik již existujícího mandátu podle čl. 25 písm. d) Ústavy ČR.
Proto poslanci KDU-ČSL tento návrh nepodpoří. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci za vystoupení. Přeji hezké odpoledne. A jako dalšího mám přihlášeného do obecné rozpravy pana poslance Ferjenčíka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Dvě poznámky. Já souhlasím, že to přeběhlictví je vážný problém, a chápu voliče, kteří jsou oprávněně rozhořčeni například v případech, jako nastal v Praze, kdy zastupitelka za TOP 09 výměnou za dozorčí radu v městské firmě přešla ke koalici a vlastně do klubu ČSSD. To je samozřejmě skandální situace. Lidem to oprávněně vadí a vadí jim to, i když se podobné věci dějí ve Sněmovně.
Na druhou stranu úplně stejný problém je, když se naopak ta strana zpronevěří svému programu a ten jednotlivec, co odchází, je jeden z mála, co ten původní program ctí. Takže tady je deklarována teze, že se má chránit to, co chtěl volič, ale ten proces je obousměrný. To znamená, můžou nastat i situace, kdy poslanec zcela v souladu se svým svědomím i v souladu s předvolebním programem se dostane do konfliktu se svou stranou, a to, že by za to měl být trestán, podle mě vůbec není vhodné. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Tady mám jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Já na margo svého předřečníka. On uváděl situaci, kdy se jednotlivec dostane do postavení, že tedy celá strana se odchýlí od toho. To bych, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, spíš viděl jako neklamnou známku psychiatrického onemocnění, protože pokud jednotlivec tvrdí, že všichni ostatní jsou blázni, většinou bývá blázen sám. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A mám tady další faktickou poznámku - pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Tak když třeba předseda té dané strany před volbami říká, s kým nepůjdou do koalice, a pak se do té koalice chystají, tak on s tím zcela logicky nemusí souhlasit a blázen to být nemusí. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A do obecné rozpravy mám pana poslance Marka Bendu. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, už toho hodně zaznělo, tak se pokusím být stručný. Kromě toho, že jsem nezaznamenal, jestli zazněl návrh na zamítnutí daného návrhu zákona, pokud se tak nestalo, tak tak činím já. Navrhuji, abychom toto zamítli a nezabývali se tím dále. Možná myšlenka ať se nosí případně do ústavní komise, ale připadá mi zbytečné se trápit s touto ústavní změnou, která stejně nemá šanci projít.
Já bych snad jenom dvě teze. Obě ty části jsou špatně. I ztráta mandátu, která bude ponechána na běžný jednací řád, je podle mého názoru fatálně špatně bez ohledu na to, co si myslíme o přeběhlictví nebo nepřeběhlictví. Já si myslím, že taková situace nemá vést ke ztrátě mandátu, že to je holt prostě problematika těch politických stran, které tam takové lidi nanominovaly, těch lidí, kteří se nechali nanominovat, těch lidí, kteří se nějakým způsobem zachovali. Už je asi nemá nikdo nikdy příště volit. Ale abychom z toho vyvozovali ztrátu mandátu, že jsem se například rozešel se stranou, která mě nominovala, a zejména za situace, kdy ještě máme jakoby preferenční hlasy a mnozí se sem dostávají z nevolitelných pozic opravu sami za sebe, tak to už mi připadá pak jako zcela absurdní.
Současně ale už jenom ta představa, že to ponechám na běžný zákon, který by mohl běžnou většinou v této Sněmovně stanovit, za jakých okolností se mandát ztrácí, a když koukám tady na pana kolegu, tak mohu stanovit úplně absurdní podmínky. Nechám se oholit, ztratím mandát. A bylo by to běžným zákonem. To se mi zdá obtížně myslitelné.
Stejně tak druhá část týkající se pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin. Myslím si, že je to minimálně také sporné, jestli to má znít v této podobě. Mnohokrát se v této Sněmovně vedla diskuze o tom, za jakých okolností, jestli to musí být úmyslný trestný čin, jestli má být trest odnětí svobody. Ale pokud to mají světové parlamenty nějak upravené, někdy je to samozřejmě součástí výroku o trestu, například nemožnost získat veřejné pozice nebo je nadále zastávat, to v České republice možné není. ***