(17.30 hodin)
(pokračuje Mihola)
Ke mně do kanceláře přišla řada těch ředitelek a učitelek mateřských škol, ale také řada starostů a místostarostů, kteří na tento problém velmi významně upozorňovali. Mám tady jedno autentické vyjádření, abych nesděloval nějaké své dojmy, nebo jenom co člověk nastudoval a vyslechl. Takže přímo z jedné, z té poslední návštěvy, kdy to byla skupina pěti ředitelek z Brna-venkova, poněvadž jsem brněnský poslanec, tak toto autentické vyjádření říká, že už mají tu zkušenost, že to není strach z ničeho. Máme v mateřské škole tyto děti dva roky, už poukazují tyto ředitelky, a zjišťujeme na třídách, jak nás tyto děti omezují. Děti se potřebují domazlit, počurají se. Potřebují pomoc v samoobslužných činnostech. V ten moment potom jde plánovaná činnost a věnování se starším naprosto bokem.
Malé děti lze zaujmout maximálně na jednu krátkodobou činnost během dopoledne. Ostatní děti tak ruší. Totéž u jídla. Totéž při oblékání. Byly tady zmíněny ty vycházky. Děti jsou vesměs unavené, ty dvouleté, než se oblečou. Neujdou požadovaný okruh. Často usínají na rameni učitelky. Učitelky tyto děti nosí. Pokud se chtějí včas vrátit do mateřské školy, děti nejsou naučené chodit, často se pronesou. Učitelky to odnášejí zdravím. Děti starší jsou šizeny na programové nabídce.
Školkám chybí vybavení pro hry dvouletých dětí, prostory na pohyb, místa pro přebalovací pulty. Často se tyto záležitosti dějí třeba na schodišti. Tak to není 21. století ani v mateřských školkách, určitě tady toto.
KDU-ČSL ale vnímá, že je určitá odůvodněná poptávka po možnosti umístit dvouleté děti do zařízení, které se o ně postará, ať už z jakýchkoliv důvodů. Například někdo potřebuje splácet hypotéku a prostě do práce spěchá, anebo z jiných vážných důvodů.
My se tady můžeme v našich úvahách vracet nostalgicky k jeslím, ale vzpomeňme, že v minulém volebním období jsme prosadili zákon o dětské skupině. KDU-ČSL tedy vidí vstřícné řešení v institucionalizaci dětských skupin. Ty musí být kvalitní a dostupné všem. Nejenom těm, kteří na to mají. A opět bych chtěl zdůraznit, že tedy řešením je finančně podpořit jesle a dětské skupiny, kde podle vývojové psychologie bude maximálně patnáct dětí na skupinu. Budou mít svoje tempo, nabídku správných hraček, možnost odpočinku i her podle volby, přebalovací pulty, odborný personál. K tomu je zapotřebí podpora vícero ministerstev, minimálně od Ministerstva práce a sociálních věcí, případně Ministerstva zdravotnictví. Jsem rád, že jsem postřehl v uplynulých týdnech, že ta debata se již významně posunula, protože víme, jak je mezi těmi ministerstvy složitá, nejen v oblasti školství.
Je třeba nastavit finanční podporu těchto zařízení tak, aby rodiče mohli finančně poplatek utáhnout a dítě bylo spokojené. Nárokovost tím pádem bude zachována pro matky s dvouletou mateřskou dovolenou, která reálně je, a budeme mít kam děti dávat a možnost budovat kariéru a podpořit rodinu.
Návrh Václava Klause, pokud jsem ho pročítal, toto neřeší, i když tady někteří kolegové ty dětské skupiny připomněli nebo zdůraznili. Má naopak ještě tu svoji druhou část, o které již byla řeč. V ní se hovoří o zrušení povinného předškolního roku v mateřské škole. Tato norma byla přijata v minulém volebním období a platí teprve od září 2017. Podotýkám, že KDU-ČSL mým prostřednictvím prosadila do školského zákona alternativu v podobě domácího vzdělávání. Existuje tady ta možnost, která je administrativně nenáročná, skutečně nenáročná. Proto jsme ji tam prosadili jako možnost pro ty, kteří tu povinnost prostě odmítají nebo se cítí jako nějak svázáni.
Závěrem bych chtěl konstatovat, že KDU-ČSL podpoří zrušení povinnosti mateřských škol přijímat dvouleté děti. Stejně jako předkladatel návrhu zákona tvrdíme, že zákon nebude bránit těm, kteří dobrovolně dvouleté děti jsou schopni a ochotni přijímat - tedy ty mateřské školy. Relevantní nabídkou musí být ale dětské skupiny, jak jsem dříve upozornil.
Zrušení povinného předškolního roku v mateřské škole KDU-ČSL nepodpoří. Jednak jsme prosadili možnost domácího vzdělávání a také zatím neuplynula, nebo uplynula jen velmi krátká doba, abychom přijatý zákon relevantně vyhodnotili. Není to zase nějaký můj osobní dojem, ale je to po konzultaci s řadou odborníků. A všichni dobře víme, že není dobře v českém školství, aby zde neustále převládal přístup jeden hot a druhý čehý. Neustále něco měnit, vždycky přijmout a vzápětí změnit bez nějakého racionálního a důkladného vyhodnocení. Zrušení části týkající se povinného předškolního roku v mateřské škole je tedy možné vyřešit pozměňujícím návrhem. A pokud u předkladatele k tomu nebude vůle, jsem připraven předložit vlastní novelu, která bude řešit pouze zrušení té povinnosti mateřských škol přijímat dvouleté děti. Tady pevně věřím, že nalezneme shodu napříč politickými kluby, napříč celou Sněmovnou.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení. Nyní se slova ujme pan poslanec Jan Bauer, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, k problematice školství a předškolního vzdělávání se v našem poslaneckém klubu věnují naši kolegové. Já už mám děti odrostlé, které studují na vysokých školách, ale přesto mi dovolte opravdu velmi krátce se vyjádřit, a to konkrétně k té části této novely školského zákona, která navrhuje zrušit povinnou předškolní docházku.
U tohoto tématu bych byl velice rád, kdybychom si připomněli, že nepíšeme zákony pro sebe. Píšeme je nebo připravujeme je pro občany této země a v případě školského zákona jsou to zákony pro děti, resp. jejich rodiny a učitele. Proto si myslím, že by tady měly zaznít především zkušenosti a názory těch, kterých se zavedení povinného předškolního roku ve školkách přímo dotklo. Dovolím si proto citovat názory z jednoho z mnoha mailů, prostřednictvím kterého se ke mně obrátili rodiče s prosbou o iniciativu, která by tento experiment ukončila. Jde konkrétně o dopis tatínka čtyř dětí, mimochodem současně výborného učitele na střední škole. A já bych vás chtěl poprosit, abyste sami posoudili, zda naši předchůdci psali novelu školského zákona pro jeho rodinu, anebo jestli ji psali proti jeho rodině.
A tady si dovolím citovat: "Z vlastní zkušenosti rodiče čtyř dětí a zároveň pedagoga s mnohaletou praxí ve školství mohu potvrdit, že děti, jimž se rodiče plně věnují v předškolním věku, prospívají minimálně stejně dobře jako děti, o něž pečují odborní pracovníci v mateřských školách," píše dotyčný tatínek a dále pokračuje: "Stát by měl všemožně podporovat rodiče, kteří se chtějí individuálně věnovat svým dětem v předškolním věku. Má manželka má doma dvě předškolní děti a bylo by z našeho pohledu naprosto absurdní, aby se mladšímu věnovala a staršího aby každý den vodila k odborné pracovnici pečující o dalších 28 dětí. Jak se může vyrovnat prostředí školky, kde bývá pláč s odloučením dětí od maminek na denním pořádku, péči jedné maminky, jež svou pozornost dělí pouze mezi dva, tři, jinde čtyři sourozence?" ptá se dotyčný tatínek, zároveň výborný pedagogický pracovník. Dotyčný tatínek dále píše: "Ptám se také, proč stát nařizuje povinný rok ve školce našemu synovi, který osm měsíců před nástupem do první třídy umí číst, počítá do dvou set, nejraději v angličtině, má spoustu kamarádů a krásný vztah se svými sourozenci. Umí poprosit, poděkovat, omluvit se, zaváže si tkaničky, hraje na housle, kreslí, rád sportuje atd. Je snad jediným předškolákem, který normálně prospívá?" ptá se dotyčný tatínek. Podle tohoto tatínka navíc nově zavedená povinnost hapruje v praxi, protože k individuálnímu vzdělávání jeho syna stejně ve třech školkách nechtěli přijmout, aby nepřišli o peníze vázané na určitý počet dětí.***