(17.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Řekněme si dva typy rodičů, které to může velikým způsobem otravovat. Zaprvé řekněme rodiny sociálně ne silné, které bydlí daleko od střediskové obce někde za lesem. Maminka je sama doma, má malinké dvouleté dítě a má tohle pětileté, mají tam hospodářství, nebo kýho čerta, nevím. A tatínek v šest ráno jediným autem jede do práce. Tohle je třeba rodina, kde ty děti jsou normálně doma a jdou až pak do školy v šesti letech, ale podle této novely ta paní tedy musí vzít obě dvě děti a převézt je do střediskové obce, aby dítě splnilo povinnou předškolní docházku. Ještě většinou jede nějaký školní autobus, ale ten je tam odveze a zpátky jede ve dvě, takže pak tam bloumá po střediskové obci s tím dvouletým. Jsou i takovéhle případy. Prostě lidi, kterým komplikujeme život. A proč?
A pak jsou lidé řekněme zase sociálně silní, kteří třeba cestují, nebo já nevím... K nám do školy chodil Karel Gott. Tak představa, že by jeli, když holčičce bude pět let, někam do ciziny nebo na hory a tam trávili hezké chvíle, než ještě dítě půjde do školy - je spousta lidí, kteří pracují, jsou v cizině, a vy jim vlastně dáte tu nutnost, že už je povinná škola od pěti. O rok jim to posunete. Zkomplikuje jim to život, zkomplikuje jim to rodinný život a otázka je proč. Kvalita vzdělávání se tím nijak nezvýšila na výstupu, který máme. Takže to je druhá část týkající se povinné školky.
Třetí část je to placení. Já nechci - brod je ještě daleko, tady ta podpora byla nejmenší, když jsem o tom mluvil. Ale uvědomme si, že máme bezplatné vzdělávání, v tom jsme všichni zajedno, státní školy zadarmo, ale nemáme bezplatné školky, nemáme bezplatné předškolní vzdělávání. Když se to zavedlo, já si to dobře pamatuji, protože mám čtyři děti, tak tomu nejstaršímu bylo akorát pět a holčice bylo 3,5, takže za Vojtíška jsme platit přestali a Kačence se zvýšil ten poplatek asi o 200 korun. Takže to stejně zaplatí ti tříletí, čtyřletí, nebo to zaplatí obce, nebo to zaplatíte vy jako daňoví poplatníci. Ono není nic zadarmo. Je to miliarda korun, která je v tom systému. Školky by je dokázaly využít atd. atd. Takže to je věc týkající se financování.
Zmíním už tedy na závěr jenom nějaká podpůrná stanoviska. Zaprvé musím zmínit: Navržená úprava - ta moje - je slučitelná s právem EU. To je důležité. Vyjádření České školní inspekce: Začlenění dvouletých dětí do předškolního vzdělávání nepodporují podmínky, ve kterých se většina škol nachází, heterogenní třídy mateřských škol vykazují problematické materiální vybavení, které klade vysoké nároky na zajištění bezpečnosti i kvality vzdělávání dvouletých dětí. Pedagogové nejsou a nejsou metodicky připraveni. Stanovisko Rady města Brna, stanovisko Sdružení měst a obcí podporující, stanovisko měst a obcí Plzeňského kraje, petice 15 tisíc učitelek mateřských škol atd. atd. Asi vás nebudu zdržovat, když tak ještě v diskuzi se budeme navzájem tady umlacovat argumenty a počty. Řada školských asociací. Takže zkrátka je to věc, která zasluhuje vaší pozornosti, je vhodná k opravě, je vhodná ke zjednodušení školského systému.
To je asi ode mě na úvod všechno. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi a požádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Lukáše Bartoně, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předložená úprava řeší vlastně tři oblasti. První je povinná předškolní docházka, jak už bylo řečeno. Druhá je povinnost školek přijímat dvouleté děti a třetí je úplata za poskytování nepovinného předškolního vzdělávání. Všechny tyto tři body vzbudily velkou diskuzi.
Vláda projednala tento návrh a zaujala stanovisko nesouhlasné. Zatímco první dva body, tedy zrušení § 34, je návrat do původního stavu, tak úplata za poskytování nepovinného předškolního vzdělávání je přidání něčeho navíc.
Toť za mě vše. Vidím, že je přihlášeno mnoho lidí do rozpravy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji, a můžu tedy otevřít obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní poslankyně Tereza Hyťhová. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Tereza Hyťhová: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, situace, která se po zavedení povinného posledního roku předškolní výchovy vyvinula v oblasti administrativní náročnosti, je naprosto neúnosná. Dříve využívalo poslední rok před školou služby mateřské školy více než 90 % rodičů. Využívali to komfortně podle potřeby. Někdy všech pět dnů v týdnu, jindy dali některý den děti k babičce nebo zvolili jiný rodinný program. Dnes probíhá administrativa mezi rodiči a mateřskou školou. Řeší se omlouvání a pedagogickým pracovníkům přibyly administrativní povinnosti.
Samozřejmě nelze zpochybnit význam předškolního vzdělávání. Z předchozí praxe je však zřejmé, že si to uvědomuje drtivá většina rodičů. V případech, kdy dojde k situaci, že dítě není zralé v šesti letech na nástup do základní školy, existuje dnes systém přípravných tříd na základních školách, kde mohou tento hendikep dohnat. Z výše uvedených důvodů je také zřejmé, že zavedení povinného posledního roku mateřské školy bylo zbytečné a snížilo to komfort spolupráce mezi rodiči a mateřskou školou.
Druhým problémem je zavedení obligatorní, tedy zákonné, povinnosti pro mateřské školy přijímat děti od dvou let věku. Zde je třeba říct, že naprosto nezpochybňuji toto řešení v případě, kdy to zváží zřizovatelé mateřských škol na základě nízkých podmínek a zájmu rodičů. Je ale sporné tuto povinnost zavést ze zákona, neboť přináší zásadní změnu do práce mateřských škol. Dvouleté dítě vyžaduje nikoliv předškolní vzdělávání, ale péči. Je to skupina dětí, která bude vyžadovat plošně stavební a technické úpravy v mateřských školách, oddělené vybavení vhodné pro děti už od dvou let věku, a bude to znamenat změnu v personálním zajištění práce mateřských škol. Je tady otázka, proč tuto věc ukládat plošně a nenechat to na rozhodnutí zřizovatelů, především obcí a měst, které vychází z konkrétních podmínek. Já jinak vycházím také ze své vlastní zkušenosti, jelikož jsem sama v rámci praxe učila v mateřské škole i na základní škole, takže opravdu vím, o čem mluvím. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Tereze Hyťhové. Nyní se slova ujme pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní poslankyně Majerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, chtěl bych z tohoto místa jednoznačně podpořit návrh novely školského zákona, který předložila skupina poslanců ODS a který se týká především předškolního vzdělávání.
Začnu s povinným posledním rokem školky. To byl experiment, který se podle našeho očekávání neosvědčil, a už teď je čas vrátit zákonnou úpravu zpět k normálu. Zkušenosti s fungováním této úpravy především ukazují, že se minul svým cílem. Zavedení této povinnosti přineslo rodičům i školkám jen zbytečný nárůst administrativy, který na straně pracovníků školek samozřejmě jde na úkor pedagogické činnosti, která má být a je základem a podstatou celého školského systému. Navíc je i principiálně nepřijatelné, aby byly z důvodu, že určitá menší část dětí není připravena na vstup do školy, v uvozovkách potrestány plošně všechny ty děti a jejich rodiče, které naopak se vstupem do školy problém nemají. A to nemluvím o svobodě volby rodičů rozhodnout o způsobu předškolní výchovy svých dětí. Namísto účinné individuální pomoci dětem, které potřebují speciální podporu v přípravě na povinnou školní docházku, bylo tedy zvoleno plošné rádoby řešení, které by mělo být jednoznačně zrušeno.
A nyní bych se rád vyjádřil k povinnosti školek přijímat již dvouleté děti. Samozřejmě chápu, že pro některé rodiny a rodiče může představovat zásadní problém skloubení výchovy dětí a nástupu do práce, a to především z ekonomických důvodů. To nikdo nezpochybňuje. Tento problém ale podle našeho názoru nelze řešit zbrkle jediným škrtnutím zákonodárcova pera, jak to udělala minulá novela školského zákona. Není možné přijímat zákony způsobem, kdy si nad problémem jen umyjeme ruce a už nás nezajímá, jak nová norma dopadne na reálný život v naší zemi, což se v tomto případě bohužel stalo.***