Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

21.
Návrh poslanců Marka Bendy, Ondřeje Veselého, Patrika Nachera,
Mikuláše Ferjenčíka, Mariana Bojko, Leo Luzara, Dominika Feriho,
Věry Kovářové a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky
návykových látek, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
/sněmovní tisk 87/ - prvé čtení

Prosím, jestli bude klid. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 87/1 a prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Marek Benda. Ale počkám, až bude v sále trochu klid, než dám panu poslanci slovo. (Hluk neutichá.)

Kolegové, prosím, trochu klidu, začínáme nový bod. Tak si myslím, že bychom měli vyslechnout navrhovatele. Tak, prosím, pane navrhovateli, jestli vám to takto stačí.

 

Poslanec Marek Benda: Tak, děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně a páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím alespoň ve stručnosti uvést novelu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, která vám byla rozdána jako sněmovní tisk číslo 87. Jedná se o návrh 86 poslanců, kteří přicházejí s tezí, že by bylo záhodno a správně alespoň částečně zmírnit dopady takzvaného protikuřáckého zákona, tedy zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění zákona 183/2017 Sb.

Dobře víte, že rozprava ve veřejnosti běží poměrně dlouhý čas. Ti, kteří tady byli v minulém volebním období, si jistě vzpomenou na to, jakým způsobem tady ten návrh zákona byl projednáván. Jak nejprve jisté zmírnění ve formě oddělených prostor vyhrazených pro kouření, takzvaných kuřáren, bylo v polovině roku 2016 schváleno. Posléze došlo k situaci, že návrh zákona nebyl schválen jako celek, vláda se opět sešla, do měsíce předložila nové znění, do kterého zapracovala všechny poslanecké návrhy, které byly do té doby schváleny, s výjimkou jediného návrhu zločinného poslance Bendy na vyhrazené prostory určené ke kouření. A v této podobě návrh zákona Sněmovnou na konci roku 2016 protlačila tak, aby 29. května 2017 začal platit.

Okamžitě se projevily všechny negativní rysy, kterých jsme se obávali, před kterými jsme varovali již v době projednávání, to jest zejména skutečnost, že se zvýšila konfliktnost mezi kuřáky a nekuřáky a že došlo k situaci, kdy právě proto, že není možné zejména v centrech velkých měst mít vyhrazené prostory určené ke kouření v rámci restauračního zařízení, tak byli všichni kouřící spoluobčané vyhnáni na ulice se všemi negativními dopady, které to má, od buďto potřeby umísťovat na ulice popelníky nebo neslušného vyhazování zbytků cigaret, které samozřejmě je nepochybně přestupkem, ale přestupkem, který se opravdu velmi těžko pokutuje a posuzuje a trestá, přes hluk, který v takovém okamžiku na ulicích vzniká, až po právě obtěžování obyvatel bytů přilehlých k restauracím, kam jim nakonec ten kouř do těch oken všechen jde.

Proto se skupina poslanců rozhodla navrhnout zmírnění, které spočívá de facto ve třech, respektive čtyřech bodech. Ale ten čtvrtý se týká konzumování alkoholu, nikoliv kouření.

Prvním bodem je možnost, tak jak bylo původně schváleno v návrhu zákona, který neprošel Poslaneckou sněmovnou, zřídit oddělený prostor v rámci restauračního zařízení, zřídit oddělený prostor, který bude jednoznačně stavebně vymezen a omezen, nebude do něj vstup osobám mladším 18 let, nebude tam vstupovat obsluha, ale osoba, která má zájem, ať už si tam jít zakouřit, nebo si tam jenom jít sednout do toho příjemného tabákového dýmu, když by měla takovou vůli, si tam může sama vnést nápoj nebo pokrm. A takový prostor by mohly restaurace zřizovat.

Samozřejmě to nebude žádná povinnost. Všechny ty řeči, které slýchám dnes v novinách, kdy mám občas pocit, že Ministerstvo zdravotnictví nemá na práci nic jiného než vést poslední tři měsíce kampaň proti návrhu skupiny poslanců, kteří se pokoušejí nějakým způsobem uvést původní návrh Ministerstva zdravotnictví do souladu se zdravým rozumem, tak všechny poznámky, které říkají: Bude to drahé pro hospodské, budou si muset... Nikdo nebude muset prosím vůbec nic. To je základní zásada. Je to liberalizační opatření, které ten, kdo bude chtít využít, bude moci využít, kdo ho nebude chtít využít, nevyužije ho. Absolutně jeho právo.

Druhá teze, kterou návrh zákona předkládá ve změně § 8, je, že malá zařízení, která mají licenci k podávání alkoholu a nepodávají jídlo, do rozlohy 80 metrů čtverečních by se mohla rozhodnout, jestli jsou zařízením kuřáckým, nebo nekuřáckým. Jde o to, že se snažíme naprosto striktně držet těch základních zásad, se kterými přišlo původně Ministerstvo zdravotnictví, které řeklo: Naším cílem je chránit nekuřáky před účinky tabákového kouře a zaměstnance před účinky tabákového kouře. Není naším cílem odnaučovat kuřáky nebo obtěžovat kuřáky. To byla základní teze a této teze se snažíme také držet. To znamená, jenom v těch případech, kde se nevaří, kam lidé nechodí na jídlo, ale chodí si tam opravdu sednout, se může majitel rozhodnout, jestli bude ten prostor kuřácký, nebo nebude kuřácký. Předpokládám, že nikdo s malými dětmi nechodí do hospody na pivo. Předpokládám, že pokud chodí do hospody, chodí tam právě na jídlo. Do všech takových prostor by byl zakázán vstup osobám mladším 18 let, abychom chránili děti před účinky tabákového kouře.

Domníváme se, že je to samozřejmě velmi užitečné, protože dnes naopak to, co bylo původním záměrem Ministerstva zdravotnictví a co bylo také opakovaně v těch rozpravách, které tady probíhaly na plénu Poslanecké sněmovny, deklarováno, tedy že se snažíme, aby kuřáci nebyli špatným příkladem dětem, tak výsledek zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek je přesně opačný. Přesně opačný. Vyhnali se kuřáci na ulici bez ohledu na to, jestli je to blízko školy, daleko školy, bez ohledu na to, jestli se tam děti pohybují, nebo nepohybují. A jediné, co je, že jsme vystavili, ano, tady je bezvadné, kouří se na ulicích. To pokládáme za velmi nešťastné. Proto jsme chtěli tyto změny.

Dochází k jistému zpřesnění toho, co je vnější prostor restauračního zařízení, protože doposud bylo povoleno kouření na zahrádkách a došlo k několika sporům o to, nakolik pergoly a další věci jsou nebo nejsou omezený prostor podle stávajícího zákona.

A poslední změna, kterou navrhujeme, je vypuštění ustanovení, že majitel nebo provozovatel, nebo dokonce i obsluha v restauračním zařízení nesmí nalít alkoholický nápoj osobě, o které se dá důvodně předpokládat, že bude posléze vykonávat činnost, která by mohla ohrozit zdraví nebo majetek jiných osob. Pokládáme to za naprosto nesmyslné, diskriminační ustanovení, které zaprvé klade na provozovatele restauračního, ale nejenom restauračního zařízení samozřejmě, klade požadavky, které není stát oprávněn přenášet z jedné osoby na druhou. Jedná se o dospělé osoby, které se samy mají rozhodnout, jakým způsobem budou konat, jestli se uvedou do stavu mírné opilosti, značné opilosti, co pak budou dělat. Myslím, že není spravedlivé to požadovat po tom, kdo jim takový alkoholický nápoj prodává. Navíc je to samozřejmě nesmírně obtížně prokazatelné. A v dnešním čase všemožných nových technologií dokonce i ta stará zásada, kterou jsme tak jako zažívali, no tak když vidíte, že někdo přijel autem a položil si na stůl klíčky, tak mu přece nenalijete pivo, nedává vůbec žádný smysl za situace, kdy polovina lidí pak odjíždí ať už prostřednictvím někoho z rodinných příslušníků, nebo prostřednictvím nějaké přivolané služby, modrých andělů nebo něčeho podobného. Pak už je to opravdu naprosto nerozhodnutelné pro toho, kdo podává.

Takže tolik jenom stručně k odůvodnění návrhu zákona. Nebudu se v tuto chvíli vyjadřovat ani k rozhodnutí vlády nedoporučit Poslanecké sněmovně, ani k dalším věcem, které zazněly v médiích, na tiskových konferencích, na desítkách dalších brífinků, které proti navrhovatelům rozpoutaly spojené síly Ministerstva zdravotnictví, části zdravotnické lobby a řekněme některých sdělovacích prostředků. To si nechám až na obecnou rozpravu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji navrhovateli. Prosím, aby zaujal místo u stoku zpravodajů. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Říká se, že dobří holubi se vracejí. Nevím, ale každopádně si myslím, že navrhovatelům jde o jiného klasika a ten říká, že k dokonalému muži patří cigareta jako k velbloudovi hrb. Ale toto už neplatí.

Dovolte mi tedy zpravodajskou zprávu. Byl zde přednesen návrh. Slyšeli jste v podstatě ve všech čtyřech bodech podrobně, čeho se tento návrh týká. A já bych se rád věnoval ve zpravodajské zprávě tomu, čemu navrhovatelé říkají zdravý rozum. Máme zde několik věcí, které tomu příliš neodpovídají.

Předně bych chtěl říct, že... teď navrhovatel říkal, že údajně nedošlo ke kýženému pozitivnímu efektu stávajícího zákazu kouření tabákových výrobků. Dovolte mi, abych to postupně rozporoval.

Především pokud se týká samotné důvodové zprávy, tak je tam uváděno, že dochází k propadu podnikání v řemeslech, restauracích a jídelnách nebo hospodách. Mám tady graf, který je čerstvý, uvádí ho oficiální státní agentura Český statistický úřad, který porovnává tržby ve stravování a pohostinství za rok 2016 a 2017 a jednotlivé kvartály. Víme dobře, že zákon byl přijatý 30. května minulého roku. Takže zkusme porovnat tržby na rok 2016 a 2017 ve třetím kvartálu. Nárůst v roce 2017 o 6 mld. Když porovnáme tržby za čtvrtý kvartál 2016 a 2017, další nárůst tržeb ve stravování a pohostinství o 4,5 mld. Já vím, že to samozřejmě není všechno spojeno jenom s prodejem alkoholu, protože v médiích bylo uvedeno, že došlo naopak k poklesu prodávání piva, nicméně právě naopak asi došlo ke zvýšené spotřebě a prodeji těch ostatních služeb a to jsou třeba ty pokrmy. Takže to, že by došlo k tomu propadu podnikání - evidentně nedošlo.

Další zajímavá myšlenka, kterou zde uvedl můj předřečník, to je střet zájmů kuřáků kouřících před hospodou, kteří svým kouřem a hlukem obtěžují obyvatele okolních domů. Všichni dobře víme, když jdeme kolem restaurace a lidé, kuřáci stojí venku, tak některé ty prostory jsou opravdu, to musím přiznat, nekulturní. Je to pravda. Špačky a nedokouřené cigarety se povalují po zemi. Ale proč tam chybí ty popelníky, proč ty prostory nejsou nějak upraveny? A představme si, že se vytvoří kuřárny, o kterých zde byla řeč, které mimo jiné, a k tomu se ještě budu vyjadřovat, jsou velmi náročné z technického hlediska, protože pokud má být zamezeno průniku kouře do ostatních prostor, tak technicky to není vůbec jednoduché vytvořit. To budou vysoké investice, které si nebudou moci mnozí dovolit. Ale když máme ty kuřárny, tak budou účinně ventilovány a tenhle koncentrovaný kouř potom půjde kam? Nepůjde někam sto, dvě stě, tři sta, pět set metrů do neobydlených prostor. Půjde zase do těch obydlených prostorů a bude to v koncentrované podobě. Ti lidé, kteří budou přímo pod tím ventilátorem, ti by nám poděkovali. Je to mnohem koncentrovanější. Koncentrovanější výskyt kancerogenních látek.

Další myšlenkou navrhovatelů je, že nedošlo k poklesu spotřeby tabákových výrobků. Není to pravda. Ve všech zemích, ve kterých došlo k určitému legislativnímu omezení kouření tabáku, tak v tom prvním roce vždycky došlo k poklesu spotřeby tabákových výrobků. A také u nás, což je doloženo. Je to doloženo, je to pokles o 0,6 %. Řeknete, že to je málo, ale v tom absolutním množství je to obrovský počet. A jak jsem řekl, je to prostě i doloženo ze zahraničí.

Dále je tam myšlenka navrhovatelů, že nedošlo k poklesu mladistvých kuřáků. Víme dobře, že se argumentovalo tím, že zákon by měl chránit právě vznik nových kuřáků, což je ta nejcitlivější populace, jsou dospívající mládež, zvláště ženy. My nevíme přesně, jaká ta situace je, opravdu pokles mladistvých kuřáků teď nemůžeme objektivně zjistit, nicméně víme dobře, že za posledních deset let došlo k nárůstu kuřaček, žen kuřaček, o 35 %, a my teď nevíme, jestli došlo k nějakému poklesu, nebo ne. To je příliš krátká doba, ten zákon, prosím vás, má účinnost necelých jedenáct měsíců, jak dobře víme, začal toho 30. května. Takže v této věci prostě nemůžeme objektivně říct. Tak jsem si vzal na pomoc studie, epidemiologické studie ze zahraničí a mám zde abstrakt z amerického časopisu s vysokým impaktem, který srovnává 57 studií mezi lety 1976 a rokem 2005, které se týkají právě těch legislativních změn a eventuální redukce nebo nárůstu spotřeby tabáku. Tato studie - protože ono to není jednoduché, 57 studií dát dohromady, také není úplně jednoduché vytvořit správnou analýzu - nicméně jednoznačně poukazuje na to, že medián poklesu spotřeby tabáku je mezi 3,4 až 6,3 %, což je poměrně slušný výsledek. A je to 57 studií, prosím vás! To se nedá přece ignorovat.

Dále je zde zajímavá myšlenka navrhovatelů, a to jsou práva zaměstnanců v hospodách, že budou touto úpravou zajištěna. No není to úplně pravda. Kdo tam bude uklízet? Kdo tam bude uklízet - samotní ti kuřáci? No to těžko. Ale dobře, je to jenom tak na okraj, je to takové pobavení. Vidím, že navrhovatel z toho má radost, takže já jsem mu to udělal schválně, aby se nenudil.

Další, co navrhovatelé tvrdí. Tvrdí, že jejich návrh je v souladu s ústavním pořádkem. Zajímavé. Zajímavý výsledek, protože všichni dobře víme, že ve středu 18. 4. vyšlo rozhodnutí Ústavního soudu týkající se senátorského návrhu na omezení toho stávajícího zákona, a tam se mluví o tom, že ta stávající, současná norma není v rozporu s ústavním pořádkem. Tak já tuhle otázku nechám raději na právnících, poněvadž myslím, že celý ten tisk Ústavního soudu není úplně jednoduché pro laika číst, a já velice děkuji za to, že jsem měl možnost se s ním seznámit, nicméně raději bych to nechal na právnících.

Další je zajímavá myšlenka navrhovatelů týkající se ekonomických argumentů. Stát na prodeji tabáku vydělává. Z oficiálních údajů je známo, že pokud se týká daně, je to něco kolem 40 mld. korun ročně. Nicméně zapomněli na to, že 100 mld. ročně vydáváme na léčbu kuřáků a jejich nemocí, které jsou spojené s kouřením tabáku, což jsou kardiovaskulární onemocnění, onemocnění onkologická, astma a onemocnění plicní jako taková, především chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Ten nepoměr 40 a 100, dobře, já vím, že peníze na zdravotní péči jdou z jiného balíku, ze zdravotního pojištění, nicméně přece jenom ten rozdíl je tady velký.

Zkusme se také trošku podívat na medicínu. Já vím, že autoři návrhu se medicínským dopadem nijak nezabývali, spíš je to tady technická stránka těch kuřáren a potom také se hodně mluví a myslím, že se ještě bude mluvit, o svobodě podnikání a svobodě individuální. Nicméně zkusme se podívat na to, jestli ten zákaz od 30. května měl vůbec nějaký efekt ve zdravotnictví na zdraví lidu. Protože čeho se to týká, ten zákaz? Týká se zákona o ochraně zdraví. To je o ochraně zdraví, to není na podporu podnikání. To je ochrana zdraví.

Pokud se týká těch zdravotních hledisek, tak samozřejmě za tak krátkou dobu nemůžeme mít všechna epidemiologická data. Ale Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky nedávno na konferenci uvedl krásné příklady toho a vybral ty příklady z Národního registru hospitalizovaných, tedy ze solidního zdroje, a hodnotil tam hospitalizace pro onemocnění akutního rázu, jako akutní srdeční infarkt, anginu pectoris, ischemickou chorobu srdeční, astma, a zjistil, že za pětiměsíční období minulého roku od července do listopadu, pokud porovnal počty hospitalizací s rokem 2016 a 2017, tak po zavedení po účinnosti zákona o omezení kouření tabáku došlo k poklesu více jak 9 400 hospitalizací jenom v tomto krátkém pětiměsíčním období. Já vím, že samozřejmě budou namítat navrhovatelé, že není jasno, jestli je to v důsledku kouření, nebo stresu, nebo jiných genetických nebo vrozených záležitostí. To je pochopitelné. Ale vzhledem k tomu, že tato onemocnění se vyskytují nejvíce u kuřáků, tak si řekněme, že to může být třeba 50 % hospitalizací nebo 40 % a z těchto 50 % řekněme, že 10 nebo 15 bylo opravdu život zachraňujících. No nestojí to za to? Tolik životů zachránit? A pokud se týká pochopitelně těch záležitostí chronických onemocnění, jako jsou i onkologická onemocnění, četná onkologická onemocnění, to není jenom onemocnění rakovinou plic nebo dutiny ústní, ale je to i žaludek, slinivka, tlusté střevo, onemocnění nádorem jater, nebo renální, močový měchýř atd. Tak tam samozřejmě nemůžeme očekávat data během jedenácti měsíců. My je můžeme zhodnotit tak minimálně za pět částečně, lépe za deset let, na což ukazují i studie ze zahraničí. A tady takovou jednu studii, metaanalýzu od britských autorů mám k dispozici. Ta provádí metaanalýzu 18 studií, kde signifikantně uvádí, signifikantně dochází k redukci akutního infarktu myokardu. Takže opět nějaké informace můžeme mít, ale až opravdu po nějaké delší době.

Takže to bychom měli trochu medicínu. Ještě přece jenom vás zatížím trochou medicíny. Já jsem pak díky paní profesorce Králíkové se dostal k poměrně objemnému svazku (ukazuje plénu písemný materiál) Cochranovy analýzy 77 studií z celého světa, kde se uvádějí všechny možné parametry, všechny možné parametry, jako je právě to riziko pasivního kouření, nárůst nebo pokles kuřáků a potom také samozřejmě spotřeby tabáku. Není opět jednoduché všechny zanalyzovat a nebudu vás unavovat tady tou metaanalýzou, poněvadž je to objemné. Nejsou to podrobné výsledky všech studií, je to jenom v takové poloabstraktní normě. Nicméně je to u mě kdykoliv k dispozici a já vás seznámím jenom se závěry. Tato analýza se zabývala tedy 77 studiemi z 21 zemí, 12 jich bylo z Evropy, jako Belgie, Itálie, Španělsko atd., potom to byly Spojené státy, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Hongkong, Argentina, Panama, Uruguay - myslím, že velmi dobře to zvolili z hlediska toho návyku kouření. Všechny ty studie vedly k tomuto: zákaz kouření vede ke snížení kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění plic, nádorových onemocnění, poklesu kouřících těhotných žen, redukuje jak riziko pro pasivní, tak pro aktivní kuřáky. Prosím vás, to je nesmírně důležitá věc. My se tady stále bavíme o tom, že je to ochrana jenom pasivního kouření, ale ve skutečnosti zákazy v těchto zemích vedly i k tomu, že docházelo k ochraně kuřáků. No a závěrem potom vedou také k poklesu úmrtnosti na onemocnění spojená s kouřením tabáku. Takže v podstatě dopad nějakých legislativních změn na zákaz kouření tabáku tady je prokazatelně evidentní.

Navrhovatelé rovněž tvrdí, že okolní země mají také zákazy kouření tabáku, ale k tomu mají výjimky. No, je otázka, které země zrovna chtějí zde preferovat, ale nicméně víme dobře, že úplný zákaz kouření je v 55 zemích, do roku 2016 to bylo prosím, v 55 zemích. Další přibývají. Zajímavý příklad je například Španělsko. Ve Španělsku byly výjimky, dospělo se k tomu, že tam není ten efekt zákazu kouření, a proto se ty výjimky zrušily. A pak se ten efekt jasně prokázal. Často je jmenováno Německo. Jenomže Německo je tvořeno jednotlivými suverénními zeměmi, ve většině těch zemí je úplný zákaz kouření v restauracích a barech. V některých ale, to je pravda, jsou výjimky, a to tak - například my jsme byli se zdravotním výborem v Německu, tak jsme zjistili, že prostě v některých zemích si může samotná ta země určit, nebo nejenom ta země, ale i obec si může určit, jestli tam budou kuřácké prostory, nebo nebudou. Takže ani to Německo prostě, s tím se nedá argumentovat.

Pak je tady často zmiňovaná otázka Rakouska. Víme dobře, že to byla záležitost, která zde v minulém období byla hodně skloňována, a měl platit v Rakousku úplný zákaz v tomto roce, myslím od května. Nicméně volby to změnily a volební program pravicové strany svobodných měl ve svém volebním programu zákaz tady tohoto zákazu. Takže pravděpodobně k tomu asi nedojde. Nicméně už teď vidíme, že v Rakousku je velmi silný akademický odpor, velmi silná iniciativa. Mají tam petici, která má přes 500 tisíc podpisů, aby ten zákaz, úplný zákaz kouření byl přece jenom zaveden. Uvidíme, jak to dopadne. Je to politováníhodné zatím, ale prostě je to politika. To je jenom o politice. To není o zdravém rozumu. To není zdravý rozum, to je politika.

K těm zemím už tedy nic dalšího, ale chtěl bych ještě, pravděpodobně možná to teď nechám, ale otázka svobody kuřáků a svobody podnikání je rovněž zajímavá. A teď, dnes myslím právě, dostali jste všichni na stůl rychlý průzkum o protikuřáckém zákonu agentury STEM, kde necelých 70 % respondentů se kloní k tomu, že stávající norma je v pořádku, že jim nevadí. Ale co je zajímavé, když se zeptáte samotných kuřáků nebo takových těch příležitostných kuřáků, zda kouření znamená svobodu, zda to tedy je svoboda, tak 70 %, a to jsou zase výsledky, myslím, z Univerzity Karlovy, 70 % jich řekne, že nikoli. Oni by raději nekouřili. Ale přestat kouřit není jednoduché. Je to náročné. Kdo tomu jednou propadl, ví dobře, že to není jednoduché. O svobodě se můžeme bavit, jak už tady opakovaně zmiňovaná svoboda, kde končí, kde začíná atd., ale svobodu si nemůžeme představovat jako chaos, anarchii. Řeknu si: žiji ve svobodné zemi a pojedu po dálnici 200kilometrovou rychlostí? No můžu, ale s jakými odpovědnostmi, s jakými dopady? A chceme to, aby takovéto dopady existovaly, aby vůbec nastaly? Ne. Tak se prostě musím podvolit tomu, že na dálnici se může jet jenom 130kilometrovou rychlostí, i když auto by sneslo více.

Ale pokud se týká samotné svobody, tak myslím, že i v tom vyjádření Ústavního soudu je o tom zmínka, že zákaz nezasahuje svobodu kuřáků absolutně, neboť stále mají možnost kouřit v mnoha prostorách, a to jsou např. ty zahrádky nebo i jiná místa. Pokud se svobody týká, že jestli někdo pochybuje o tom, že Spojené státy nejsou svobodné, a přitom tam existuje takovýto zákaz kouření, kde si nezapálíte v parku, kdyby bylo co bylo, a ještě za to budete pokutováni, na to můžete vzít jed, tak prostě pak to je těžké.

Asi bych pravděpodobně v této fázi teď z hlediska zpravodajské zprávy skončil s tím, že vás chci upozornit na to, co tady bylo řečeno, že stanovisko vlády je negativní k tomuto tisku. Já jako zpravodaj navrhnu zamítnutí v prvním čtení, poněvadž stávající norma stojí za to. Stojí to za ty životy, které jsou uchráněny, a myslím si, že není důvodu, proč ji měnit, i když já bych ji změnil spíš opačným směrem. Ale to je všechno zatím a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím zpravodaje, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, do konce jednání nám zbývá nějakých 18 minut, mám tady 12 osob přihlášených do rozpravy, ale předtím mám ještě přihlášeného s přednostním právem pana místopředsedu Okamuru. Tím otevírám i obecnou rozpravu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak vážené dámy a pánové, dovolte mi taky, abych se vyjádřil k tomuto návrhu na novelu tzv. protikuřáckého zákona. Jsem spolunavrhovatelem tohoto zákona, takže samozřejmě stanovisko je z tohoto pohledu zřejmé. Jsem plně přesvědčen, že je potřeba tento špatně napsaný zákon upravit. Neříkám zrušit. My říkáme upravit tak, aby byl vyvážený.

Dovolte mi v této souvislosti poděkovat poslanci Markovi Bendovi, který tu novelu připravil, a celá řada z nás může být díky tomu spolunavrhovateli tohoto zákona. My jako SPD jsme byli pouze jednou ze dvou stran v minulém volebním období, která komplexně hlasovala proti tehdejšímu návrhu tzv. protikuřáckého zákona, protože jsme upozorňovali na to, že sice omezení kouření, omezení tohoto, řekl bych, ne úplně zdravého jevu je určitě namístě, ale musíme to udělat tak, aby to bylo vyvážené, aby ten zákon byl funkční, aby se zákonem byla spokojenost co největšího množství občanů. To by měl být úkol nás zákonodárců, abychom takovým způsobem ty zákony dokázali vyvážit. A došlo samozřejmě na moje slova, která jsem tady v minulém volebním období říkal, a téměř polovina poslanců nové Sněmovny také tu potřebu novelizovat cítí a s nimi obrovské množství občanů, a to jak kuřáků, tak nekuřáků, upozorňuju. Ale k tomu se samozřejmě ještě dostanu.

Takže ten návrh, jehož jsem také spolunavrhovatelem, tzn. aby restaurace, ty, které budou mít stavebně oddělené kuřárny, tak aby v těchto stavebně oddělených a odvětrávaných kuřárnách bylo možno kouřit, ten podporuji. Vidím to v Německu, vidím to jak tady v sousedním Sasku, vidím to i v dalších místech v Německu, tuhle jsem byl v jednom hotelu u Berlína, bylo to tam také tak. Tedy já si myslím, že brát si příklad z těchto zemí je správné, a já si myslím, že je potřeba, jak říkám, ten zákon, vždycky všechny zákony psát tak, aby byly vyvážené.

Také samozřejmě souhlasím úplně logicky s tím a navrhujeme to, aby malé hospody a bary, kde plocha pro zákazníky nepřevyšuje 80 metrů čtverečních a nepodává se jídlo, aby tam byla možnost kouřit. To je reakce právě na ty vesnice. Já sám jsem po mamince ze Zlínského kraje, a když se podívám na svůj bývalý senátní obvod, kde je 85 měst a obcí a vesměs velmi malé obce a ta hospoda je spojena i s kulturním prostorem, třeba se společenským sálem, a skutečně je problém to potom pro toho provozovatele uživit a vůbec provozovat, aby tam neskončilo jediné kulturní zařízení, které vůbec v obci je, pro různé oslavy atp., tak to samozřejmě je reálný problém také. To znamená, my si v každém případě myslíme, že tento zákon je potřeba novelizovat.

A já taky řeknu argument, protože na rozdíl tady od mého předřečníka, nevím, ale já chodím mezi občany každý víkend a chodím na masová setkání s občany, na různé velké obce, teď jsem byl zrovna minulý týden. A možná vás to překvapí, není to jenom o malých obcích. Byl jsem v Poděbradech a dělal jsem si tam průzkum, co je nejvíce pálí v Poděbradech z hlediska komunálního tématu. A představte si, že jedno z několika témat mimo to, že na okraji Poděbrad nemají chodníky a že by potřebovali více míst v domovech seniorů atd., tak řekli, že jim vadí tento protikuřácký zákon. Protože jestli jste byli někdy v Poděbradech, tak tam je takový park, kde vlastně jsou lázeňské hotely apod., a oni kvůli tomuto zákonu všichni tím pádem večer kouří venku, jsou tam všude vajgly na ulici, hlučí tam všichni do té ulice, takže to není jenom o Dlouhé ulici v Praze a o Starém Městě. Je to samozřejmě o celé řadě dalších míst v České republice. A ty Poděbrady konkrétně, tam jsem byl před 14 dny na akci, kde bylo nějakých pět tisíc lidí, a skutečně to byla jedna z masových věcí, která jim tam skutečně v tom městě Poděbrady, kousek od Prahy, vadí.

Takže to není tak, jak je tady řečeno, není to tak jednoznačné. A já znovu říkám, že tohleto je typický zákon, kde prostě to není o politickém názoru, protože skutečně tady to každý vidíme jinak, já to plně chápu, protože skutečně to je tak 50 na 50 a ty argumenty jsou z jedné nebo z druhé strany a těžko se hledá ta rovnováha mezi tím, aby byli spokojeni prostě všichni. Takže proto i my v SPD, resp. značná část našich poslanců se pod tu novelu podepsala, tak samozřejmě tuto novelu podporujeme. A možná zase budeme někdy v budoucnu hledat, nebo přistoupíme, k návrhu nějaké jiné novely tady bude iniciativa, protože skutečně v každé evropské zemí, já s tím souhlasím, ta úprava je nějakým způsobem v nuancích jiná, dokonce i v rámci stejné země, jak už tady bylo řečeno, ty úpravy jsou jiné. Takže možná tu rovnováhu mezi tím, aby bylo spokojeno co největší množství občanů, budeme hledat ještě znovu a znovu, než se to úplně doladí. Takže v každém případě my novelu protikuřáckého zákona podporujeme, protože si myslíme, že stávající znění toho zákona není ideální, a v každém případě podpoříme, abychom tuto změnu provedli.

Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo řadu faktických poznámek, i když si nemyslím, že by to byla vaše vina. Prvního tady mám pana poslance Holíka. Prosím, aby reagoval na předřečníky ve svém projevu.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážené kolegyně a vážení kolegové, jsem zapřísáhlý nekuřák, a proto bych měl jásat nad návrhem zákona, který schválila minulá Sněmovna. Já jsem tenkrát hlasoval proti. Vysvětlím proč. Beru kuřáctví jako nešvar. Cigarety jsou narkotika. Ale pokud někdo chce kouřit, tak ať je někde v oddělených místnostech, kde je mezi svými. Ale my jsme tímto zákonem vyhnali kuřáky na ulici. My jsme z nich udělali živou reklamu pro naše děti. To za prvé.

A za druhé. Pokud kouřím někde v místnosti, tak klepu popel do popelníku, dávám tam i nedopalky. V současné době jít tady po ulici kolem některých zahrádek, to je zoufalé. Ale to ještě není nejhorší. Dým, jak tady zmínil profesor Vyzula, škodí, ale daleko škodlivější je popel, který se dostává do ovzduší, karcinogenní popel. A jako zástupce výboru pro životní prostředí jsem zásadně proti a budu hlasovat pro novelu tohoto zákona. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já si dovolím předat předsedání. Prosím o minutku.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak pěkné poledne. Další faktickou poznámku má pan místopředseda Vojtěch Pikal. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Rozhodl jsem se, že vystoupím takto, místo toho, abych se hlásil do rozpravy nebo předbíhal s přednostním právem. Já bych měl jenom pár nějakých poznámek za sebe. Já jsem víceméně praktický nekuřák, pouze občas kouřím vodní dýmku, protože mě baví dělat kroužky. Tolik k nějakému střetu zájmů apod.

Já myslím, že ten zákon by měl postoupit do druhé části, kde se budeme moct potom podrobně bavit o jednotlivých částech, které jsou rozumné, které nejsou rozumné, které jsou, nebo nejsou nebezpečné pro naše zdraví apod., moct to rozdělit a hlasovat o jednotlivých částech postupně a třeba i řešit tu otázku, kam jde ten kouř.

A pak bych se chtěl zastavit u toho, co tady zaznělo, jako že ti lidi se valí ven z těch hospod a potom kouří venku, čímž jednak jsou tou reklamou, tak i ohrožují ty nekuřáky, kteří jdou jenom kolem té hospody. Ale co mě třeba hlavně vadí z té komunální zkušenosti, je, že tím je ten chodník zablokován a lidi se valí ještě do silnice a komplikují dopravu. Jako reálně! Některé ulice nejenom v Praze, ale třeba i v Olomouci se stávají po večerech neprůjezdnými nebo neprůchozími. To prostě není podle mě proporcionální. To jsem chtěl říct. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu místopředsedovi Pikalovi a nyní mám další faktickou poznámku, pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Pane kolego Vyzulo prostřednictvím pana předsedajícího, taky jsem lékař. Nekuřák. Jasně, kouření škodí zdraví. Ale my jsme tímto vyhnali ty kuřáky ven a ten prostor venku je můj a všech, i kuřáků, nekuřáků, děcek, maminek atd. Vlastně my jsme je donutili, aby znečišťovali něco venku. Tito lidé, kteří páchají rituální sebevraždu, kuřáci, mají být ve škatulkách, tedy v nějakých restauracích, v místech tomu určených, tam ať to provozují, a potom na náklady toho, kdo to povolí, ať ten vzduch přefiltruje a pustí ho zase ven a budeme všichni spokojení.

A ještě mi dovolte srovnání kouření se sexem. Sex je chtěná věc. Potřebná, společensky žádaná pro rozmnožování, ale i jako rekreace. Je to bezva věc. (Smích v sále. Někdo volá: To je můj případ! Smích.) A teď si představte, že tuto věc, že sex je vlastně zakázáno provozovat na veřejnosti. Toto se nesmí a je to žádané. (Velký smích v sále, volání, tleskání, že ani není skoro slyšet konec projevu.) A kouření je nežádoucí a dané do prostoru.

Děkuji za pozornost. (Potlesk. Smích.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Milanu Brázdilovi a nyní tedy vyzývám k faktické poznámce pana poslance Patrika Nachera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Vážená vládo, dámy a pánové, teď moje faktická zanikne úplně (smích v sále), protože není nic vtipnějšího než sex. (Poznámka mimo mikrofon o rekreačním sexu.) Jak kdy. Dobře. (S úsměvem.)

Já jsem ještě před tou replikou kolegy Brázdila o užitečnosti sexu i rekreačního měl poznámku, kterou jsem chtěl na pana zpravodaje. Já bych opravdu nerad, aby tady vznikl dojem, že to je rozdělený černo-bílý svět, že ten, kdo je podepsán pod tím návrhem, snad chce někomu uškodit na zdraví, a ten, kdo se proti tomu vymezí, chce to zdraví chránit. Já s tímhle bytostně jako celoživotní nekuřák nesouhlasím. Ano, jestli tam jsou zdravotní důvody, já nezpochybňuji ten fakt. Znovu opakuji, nezpochybňuji fakt těch zdravotních důvodů, které jsou hlavním důvodem boje proti kouření. Já to zpochybňuji jako argument, ne jako fakt, jako argument. Já bych tudíž všechny, kteří tímto argumentují, vyzval, ať navrhnou zákaz výroby cigaret, jejich distribuce a prodeje, a já se pod to rád podepíšu. Všechno ostatní je jenom lakování narůžovo a alibismus. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji panu poslanci a dalšího s faktickou poznámkou tady mám pana poslance Kamala Farhana. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem se chtěl vyjádřit k předřečníkům. Chtěl jsem se vyjádřit k tomu, že kouření na ulici je nedůstojné, že ten zákon, který je zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vyhnal kuřáky na ulici, že se na to musí dívat děti, že se na to musí dívat mládež. Je to vždycky úhel pohledu. Já si myslím, že ať děti, ať mládež vidí, že kouření je nedůstojné, že kouření škodí zdraví, a dívají se na to úplně jiným pohledem. Myslím si, že když děti a mládež vidí kouřit lidi na ulici, že naopak vidí, že je to něco špatného, něco nedůstojného a že tahle skupina kuřáků je na ty ulice - nechci říct slovo vyhnána, ale je to jejich volba, že na té ulici kouří. Protože mládež a děti obecně začínají kouřit v rámci nějaké své socializace na koncertech, v restauracích a dalších zařízeních. Takže nemůžu s tím souhlasit, že je to špatný příklad. Naopak oni vidí, že je to špatné. Takže já s tím nemám problém. Naopak mám jiný úhel pohledu na to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji panu poslanci a s další faktickou poznámkou vyzývám pana poslance Mariana Bojka. Prosím. Vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Marian Bojko: Dobrý den, pane předsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já bych hlavně chtěl reagovat tady na pana Vyzulu. Ráno, když jsem se díval na tiskovou konferenci, která byla před hlasováním Sněmovny, na které byl pan ministr zdravotnictví a spousta těch nejlepších, nejúspěšnějších lékařů, tak když jsem to poslouchal, tak jsem si připadal jak někde na sjezdu jehovistů. Protože argumentace paní Králíkové, která pracuje v centru pro závislé, že za pár měsíců ubylo infarktů, astmatických záchvatů, pan profesor Pafko nám tam vykládá, jak je super Amerika, jak tam je skvělé žít, tam se nesmí kouřit nikde! No tak já bych tam teda žít nechtěl, v té Americe. A to podotýkám, že jsem nekuřák. Takže to opravdu ne.

A prostřednictvím pana předsedajícího k panu ministrovi. Já vám přivedu na tiskovku 50 lidí, kteří vám řeknou, že tady ten zákon je úplně nesmysl. Takže vy si tam přivedete 10 lékařů a jste světoví. A ty vaše argumentace, ty průzkumy, co tady uvádíte, jsou naprosto vylhané, protože tam nikde není zvýrazněno nebo nějak zvěrohodněno, že jste se ptali těch lidí na to, jestli souhlasí s tím. Vy jste se jenom zeptali, jestli souhlasí, aby se kouřilo v restauracích, kde se vaří. Ale nikdo tam nedal do těch průzkumů, že do těch prostor vůbec nepřijdou. Takže já, když jsem nastoupil do Sněmovny, tak moji přátelé, kamarádi chtěli vědět, prosím tě, udělejte s tím něco. My mrzneme venku. A já znám naopak případy starých lidí, kteří těma přechodama, přechodama z tepla do zimy, dostali infarkt. (Oživení v sále. Smích.) Takže tohle je daleko horší, že jsou neustále nachlazení.

Takže tohle je moje argumentace. Je to naprostý nesmysl a je to popírání svobody podnikání a svobody volby každého normálního občana. Děkuju. (Tleskají poslanci hnutí SPD a několik Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas, pane poslanče. Tak tímto vzhledem k tomu, že tady mám žádost o přestávku od předsedy poslaneckého klubu ČSSD pana poslance Chvojky, přeruším tento bod, ale neodcházejte prosím, protože musíme projít ještě jedním důležitým hlasováním, a to že musíme hlasovat, a já to navrhuji, o vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného pořadu 12. schůze Poslanecké sněmovny. Žádost o odhlášení nevidím.

 

Tímto zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení zbývajících bodů, stiskněte tlačítko a zdvihněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

Hlasování číslo 143, přihlášeno 148 poslanců, pro 95, proti 28, zdrželo se 25. Návrh na vyřazení zbývajících bodů byl přijat.

 

Tímto jsme projednali stanovený pořad 12. schůze. Tímto schůzi končím, protože tady byl návrh poslance ČSSD, předsedy klubu, na vyhlášení pauzy do 14 hodin. Přeji vám hezký víkend a uvidíme se na příští schůzi.

 

(Schůze ukončena ve 13.31 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.