Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

31.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Pavla Kováčika, Miloslavy Vostré,
Stanislava Grospiče a Květy Matušovské na vydání zákona o zrušení
zákona č. 99/2000 Sb., o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr
/sněmovní tisk 112/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Tento návrh byl původně podán v režimu § 90 a bylo proti němu vzneseno veto poslaneckých klubů ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Bod byl přerušen ve středu 18. 4.

Nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě. V tuto chvíli v obecné rozpravě není nikdo písemně přihlášen. Ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení. Nikoho nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu. (Posl. Stanjura se domlouvá mimo mikrofon s některými poslanci.) Mám zde tedy poznámku, že bylo navrženo zamítnutí. Je tomu tak? (Přihláška z pléna.) Nemá-li nikdo námitku, já bych samozřejmě umožnil vystoupení pana kolegy, já jsem ho nezaregistroval. Pane poslanče, prosím, máte slovo. Omlouvám se. Předčasně jsem uzavřel obecnou rozpravu.

 

Poslanec Pavel Žáček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, já bych si dovolil reagovat na několik vět pana předsedy Filipa, které opakovaně zmínil před námi včera a předevčírem v souvislosti s projednáváním jednak syrských událostí a jednak tohoto návrhu zákona ve vztahu k Íránu.

Myslím si, že dnes se nacházíme v citlivém období. Nacházíme se v roce osmičkovém, kdy si připomínáme slavnější události našich dějin, ale také neslavné. Připomíná se rok 1918. Předpokládám, že v říjnu budeme velmi důstojně připomínat vznik naší státnosti, nebo obnovu naší státnosti. Připomíná se rok 1938. Připomínal se i v souvislostech s bezpečnostními složkami únor 1948 a připomíná se také nešťastná zkušenost ze srpna 1968.

A já bych si dovolil odcitovat pro vás, jakým způsobem pan předseda Filip prezentoval tu část dezinterpretace naší historie, a znova opakuji, velmi citlivé právě v tomto osmičkovém roce, kterou je srpen 1968. Já jsem již jednou nebo dvakrát zde upozorňoval, že jsme v době přehršle informací, ale že tím spíše čím více o všech problémech dneška diskutujeme, tak se musíme stavět a musíme narovnávat ty informace, musíme se stavět dezinformacím a různým pokrouceninám, tím spíše, že mají vztah k našim dějinám a jsou využívány k podpoře projektů, zahraničněpolitických byznys projektů ve vztahu k problematickým zemím, jakými je dneska Írán anebo Sýrie.

Takže dovolím si pana kolegu Filipa citovat podle stenozáznamu: "Slepá víra nás přivedla k Mnichovu 1938, k 15. březnu 1939 a přivedla nás také k tomu, že jsme v roce 1968 neměli už ten pocit suverenity a museli jsme tady mít cizí vojáky." To je velmi zvláštní formulace toho, co nám zůstává nejvíce v paměti, protože se to nestalo zase tak dávno, co velmi silně ovlivňuje naši zkušenost politickou, historickou, občanskou, a to je okupace tehdy spřátelenými armádami. Československá socialistická republika byla součástí Varšavského paktu, kdy to, jakým způsobem komunistická strana nezvládla vlastní vnitřní transformaci, liberalizaci systému, dovedlo Československo až k tomu, že sovětská armáda a další armády sovětského paktu okupovaly Československo. Ta okupace trvala nikoliv jen do listopadu 1989, ale do poloviny roku 1991. Dodnes počítáme mrtvé, kteří nebyli jenom důsledkem toho přímého vstupu vojsk, nebo té okupace, příjezdu tanků, letadel a půl milionu vojáků, ale také každého výjezdu sovětské armády z dočasných stanovišť, kde sovětská armáda byla.

Pokud pan kolega Filip srovnává, a to zase cituji z diskuse o Íránu, "a buď budeme slepě věřit našim spojencům a možná dopadneme jako v roce 1938 nebo 1939", myslím si, že je nutné říci, že ten rok 1968 rozhodně nebylo snížení pocitu suverenity, ale okupace tehdy spřátelené země, porušení veškerých mezinárodních norem. A myslím si, že do diskuse, která má svůj hodnotový základ, o podpoře nedemokratických teokratických režimů a o komplikování situace, která v regionu Blízkého východu je, to rozhodně nepatří. A je nutné si tedy zamést před vlastním prahem a říci tuto zkušenost, která je pochopitelně zkušeností nejenom české a slovenské veřejnosti, ale také komunistické strany, byť se komunistická strana tomu dnes vyhýbá, a velmi prazvláštně, místo aby to nazvala pravými jmény, pravým názvem, že to byla okupace, tak jak se to čas od času komunistickým představitelům dařilo po roce 1989, pod tím obrovským společenským tlakem politické a společenské změny, tak dnes už to máme, že byl snížen pocit suverenity.

Já si myslím, že je to hozená rukavice, že je to urážka nás všech, zejména těch, kteří tuto dobu pamatují, kteří byli zaskočeni a byli překvapeni, že toto je možné, byť v tom společenství, které dnes známe mnohem lépe, než jsme znali tenkrát.

Dále bych ještě zmínil jednu souvislost, která na to do určité míry navazuje, a to, jakým způsobem přistupoval komunistický režim k Íránu a musím říci i k Iráku, protože zde byl zvláštní dvojí metr - připomínám íránsko-irácký konflikt. Proto podporu toho návrhu zákona těmito historickými paralelami, těmi posunutými významy a těmi dezinformacemi považuji za nesprávnou a proto tady také vystupuji. Je nutné zmínit, že komunistický režim do určité míry bez skrupulí podporoval samozřejmě na základě dotazů a svolení Sovětského svazu obě válčící strany. Když probíhal ten velmi složitý, velmi vážný a velmi krvavý konflikt mezi Irákem a Íránem v osmdesátých letech minulého století, tak Československo dodávalo zbraně a zbraňové systémy do obou těchto států. Preferovalo sice Irák z určitých důvodů, byť režim Saddáma Husajna nebyl příliš nakloněn iráckým komunistům a řada z nich byla zavražděna, popravena a vyštvána z Iráku a skončili v Československu, na stranu druhou podporovalo v o něco menší míře i íránský režim. Byly sice utlumeny některé vojenské projekty, o jejichž povaze mimochodem dodnes nevíme, ani stát neodtajnil po roce 1989 všechny písemnosti a dnes k tomu historici přístup nemají, čili dodnes nevíme, na čem se Československo podílelo, ale je nutné v této souvislosti připomenout, že Československo rozhodně nebylo žádným mírotvůrcem, rozhodně nepodporovalo mírové řešení, komunistické Československo před rokem 1989 se vlastně podílelo na vyzbrojování a podpoře vojenské kapacity těchto dvou států, které v té době soupeřily o Blízký východ. A krizi a počty mrtvých na obou stranách není nutné, myslím, připomínat.

Myslím, že to je nutné říci, to zde včera chybělo. Myslím, že bez toho bychom neměli přistupovat k hlasování. Je nutné tyto konsekvence zde sdělit, zejména ty konsekvence, které znamenají - a nechápu, proč se to takto děje, nebo chápu z politického hlediska, ale z věcného hlediska to rozhodně odmítám - snižování a dezinformování o našich vlastních dějinách, o tom, co se zde dělo. Proti tomu je nutné se postavit. Prostě srpen 1968 byl okupací, všichni si to dobře pamatujeme a není možné to formulovat při podpoře nějakého vývozního artiklu do rizikového regionu nepravdami o naší vlastní historii.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se paní poslankyně Němcové - s faktickou, nebo řádnou? Je zde písemná přihláška pana poslance Lipavského, poté přihláška z místa paní poslankyně Němcové. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Já bych chtěl navrhnout odkázání této normy do tří výborů, aby to projednaly, aby se k tomu vyjádřily. Za prvé se domnívám, že by to měl projednat výbor pro obranu, pokud se jedná o zákaz vývozu a výroby jaderné energie a potenciálních jaderných zbraní. Za druhé se domnívám, že je to otázka pro bezpečnostní výbor. Podstatná věc, kterou bychom měli zvážit, je to, že tento zákon byl přijat ještě předtím, než jsme vstoupili do Evropské unie, takže navrhuji, aby jej projednal i výbor pro evropské záležitosti. Velmi dobře víme, že v současné době Írán je součástí mezinárodních jednání. Je tam domluva s Čínou, s Amerikou, s Evropskou unií. To znamená, nechť se k tomu vyjádří i výbor pro evropské záležitosti. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. O přikázání výborům budeme ještě jednat ve správný okamžik prvého čtení. Nyní prosím paní poslankyni Němcovou. Prosím.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Dobré ráno, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rozhodla jsem se, že do této debaty vstoupím s několika poznámkami, které se týkají cesty tohoto návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou.

Asi musíme začít již v roce 2000. To byl rok, kdy za vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana přijala Poslanecká sněmovna návrh zákona, který zakazoval vývoj jakýchkoliv komponent, které by mohly posílit jaderný arzenál, ale i ve smyslu dobudování jaderné elektrárny v Búšehru v Íránu zakazoval jakýkoliv vývoz těchto komponent. Tehdejší Poslanecká sněmovna - připomínám, že to bylo v roce 2000, myslím, že to bylo někdy v březnu, teď to datum nemám přesně - o tomto návrhu rozhodovala v takzvaném zrychleném jednání. To jednání bylo dvoudenní, myslím 7. a 8. března. Nakonec tento návrh zákona v tom zrychleném jednání byl přijat.

Chci říci jako jistou perličku, že z tehdejšího klubu Občanské demokratické strany jsme zde dva poslanci, můj ctěný kolega Marek Benda a já, a oba dva jsme tehdy hlasovali pro přijetí toho zákazu vývozu, tedy podpořili jsme vládu Miloše Zemana v tomto významu slova, v tomto konkrétním zákonu.

Abych tedy tu informaci dodala úplnou, tak tehdejší klub Komunistické strany Čech a Moravy celý hlasoval proti tomuto návrhu zákona, ale byli zde i někteří sociální demokraté, kteří jsou zde dnes a tehdy ten zákon podporovali, tedy zákaz vývozu. Otázka je, jak se k té věci budou stavět dnes. Ta hlasování si můžete najít. Je to, myslím, 8. března 2000 a je to hlasování číslo třicet šest, kde přehled o tom, kdo jak se k té otázce tehdy postavil, snadno naleznete.

To byl tedy ten začátek. A pokračování - vrátím se ještě k tomu začátku. Ukazuje se tedy, že Komunistická strana Čech a Moravy od samého počátku podporovala Írán bez ohledu na aktuální vývoj v téhle zemi, podporovala skupiny, které se ukazují i dnes jako hrozba pro západní společenství, zejména pro Izrael, ale také pro Evropu, tak jak se vyjadřují někteří současní čelní představitelé Íránu.

Pokračování téhle věci bylo zatím to poslední v roce 2014, kdy opět klub Komunistické strany Čech a Moravy předložil ten návrh na zrušení tohoto embarga, tohoto zákona, zákona č. 99/2000 Sb., a to projednávání trvalo od doby předložení v minulém volebním období, tedy za vlády koalice sociálních demokratů, hnutí ANO a KDU-ČSL, to projednávání trvalo od 11. června 2014 do 2. 12. 2016. Tedy více než dva roky. Proběhlo první a druhé čtení a ve třetím čtení tento návrh zákona, tedy 2. 12. 2016, Poslanecká sněmovna odmítla. Odkážu vás opět na hlasování - je to hlasování ze třetího čtení 2. 12. 2016, je to hlasování číslo sto tři - aby ti členové tehdejší Poslanecké sněmovny z hnutí ANO, kteří hlasovali proti tomuto návrhu komunistické strany, měli možnost si porovnat své tehdejší a dnešní postoje. Občanská demokratická strana hlasovala proti tomuto návrhu.

Je důležité zmínit jednu věc. Vláda v roce 2014, poté co byl tento návrh předložen, vláda sociálních demokratů, hnutí ANO a KDU-ČSL, dala k tomuto návrhu negativní stanovisko. Negativní stanovisko, které má pět bodů, z nichž asi je důležitý ten poslední, pátý bod. Dovolte mi, abych z něj ocitovala některé závěry.

Tedy cituji: Vláda s vědomím výše uvedeného konstatuje, že zrušení zákona č. 99/2000 Sb. by ze zahraničněpolitického hlediska bylo negativním signálem vůči mezinárodnímu společenství - opakuji: ze zahraničněpolitického hlediska by to byl negativní signál vůči mezinárodnímu společenství - neboť íránský jaderný program není ani v současné době zcela bez kontroverzí. V tomto kontextu vláda považuje zákaz jakéhokoliv podílu českých firem na výstavbě, modernizaci či provozu elektrárny za nadále ospravedlnitelný. Tedy stojí za tím, aby z České republiky žádný takový vývoz, žádný takový kontrakt, žádný takový obchod uzavírán nebyl, a to zejména s ohledem na nejasný způsob využití jaderné elektrárny, mimo jiné k nepřátelským vojenským účelům vůči jiným zemím.

To je přece závažné stanovisko. Je staré pouze tři a půl roku, nebo čtyři roky už to za chvilku bude. Nicméně byla to vláda, ve které seděli dnešní nejvyšší představitelé současné vlády v demisi. Seděl tam jak současný předseda vlády, který je v demisi, a tedy se spolupodílel na tomto negativním stanovisku. Seděl tam současný ministr zahraničí, také v demisi, Martin Stropnický, tehdy jako ministr obrany, podílel se na tomto negativním stanovisku. Seděla tam paní ministryně Šlechtová, která je nyní v demisi, zastupovala jiný rezort, než zastupuje dnes. Ale i ona jako členka vlády se tehdy podepsala pod to negativní stanovisko, kterým vláda říkala Sněmovně: tento návrh Komunistické strany Čech a Moravy vláda nedoporučuje, a to zejména s ohledem na to, že by ohrozila bezpečnost nejenom těch zemí daného regionu, ale spatřuje v tom i ohrožení pro nás samotné.

To je zajímavý posun, jestliže se dnes podíváme na doporučení vlády, která má zčásti obdobné složení jako ta vláda předchozí, a tehdejší exponenti viděli závažné ohrožení naší bezpečnosti ve chvíli, kdy by tento zákaz byl prolomen, a dnes ti stejní dávají neutrální stanovisko. Je to zvláštní, protože to neutrální stanovisko si můžeme každý vykládat, jak chceme. Může se nabídnout výklad takový, že řekneme tak, vláda si s tím neví rady, a proto neřekne ani ano, ani ne, zachová se jako ta pověstná chytrá horákyně a řekne Sněmovno, udělej si s tím, co chceš, já si nad tím myji ruce. Což určitě není dobrá zpráva ani pro nás, ani pro českou veřejnost, protože v otázce, která má takový závažný význam v dnešním nebezpečném světě, vláda musí mít jasno. Nemůže si hrát na svém písečku a říkat já nic, já muzikant, já od toho dávám ruce pryč.

Druhý možný výklad toho neutrálního postoje se nabízí v tom, že nemáme vládu s důvěrou Sněmovny a v tomto mezidobí je potřeba si nikoho nerozhněvat, tedy umožnit každému, kdo by mě potenciálně mohl podporovat, kdo by mohl splnit moje požadavky, abych konečně já - tím myslím teď Andreje Babiše - abych se mohl stát předsedou vlády s důvěrou, tak musím prostě uhnout tam, kde bych za normálních okolností neuhýbal, kde bych za normálních okolností jako předseda suverénního státu vědom si své důležité role stál a bránil bezpečnost této země, zatímco nyní říkám je mi to dost jedno, protože vím, že bez komunistů se dál nehnu, a proto i v této zásadní otázce jim ustoupím, a znamená to, že jsem bezcharakterní politik, kterému skutečně zásadní otázka bezpečností naší země je, dovolte mi to slovo, ukradená.

Ani jeden z těch výkladů neutrálního postoje současné vlády v demisi není dobrou zprávou pro nás. A já jsem toto všechno zde potřebovala říct proto, abychom sami věděli dobře, jaké postoje jsme kdo kdy zastávali, jaká zdůvodnění máme pro to, že je nyní měníme, a co dáváme všanc, jestliže zde říkáme, že vlastně o nic tak moc nejde, necháme tady komunistickou stranu a její představitele nestoudně argumentovat tím příměrem k roku 1938. Já bych mohla říci o tom, kdo zval v roce 1968 naše zachránce ze strany Ruska. Mohla bych se bavit o tom, když tady zaznělo, že tím podporujeme české zájmy, jestli náhodou nepodporujeme ruské zájmy, protože je to ROSATOM, který dostavuje tu jadernou elektrárnu v Búšehru, na rozdíl od toho, kdo ji započal, tedy od německých firem, a posléze díky tomu konfliktu, který v tomto území nastal, tak přešla tato zakázka na ROSATOM.

A já mám dojem, že více než českým zájmům slouží navrhovatelé zrušení tohoto zákona zájmům ruských firem, nikoliv českých firem, zájmům ruské politiky, nikoliv české politiky, zájmům ruského spojenectví ve světě, nikoliv zájmům a závazkům, které přijala samostatná Česká republika jako součást NATO, jako součást západního spojenectví. Proto před tímto návrhem zákona varuji a žádám vás, abyste se skutečně postavili na stranu zájmů České republiky a nikoliv na stranu zájmu jakéhokoliv jiného.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou chce reagovat pan předseda Kováčik, poté do diskuze pan zpravodaj. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, přeji hezký dobrý den. Venku začínají přitápět a zdá se, že se začíná trošku přitápět i okolo této tematiky. Já jen pro připomenutí. Zakázka, o kterou české firmy přišly, byla dostavěna jinými, západními firmami. Elektrárna je téměř hotová. Týkala se nejaderné části, zásadně nejaderné části, ale to je všechno vedlejší. Důležité je, že se opět ukazuje, že někteří představitelé České republiky jsou mistři v poškozování ekonomických zájmu České republiky a jejích občanů. Já jenom - a promiňte, není to mimo, když mohl pan kolega Žáček mluvit tak, jak mluvil, dovolím si tedy připomenout, že například sankce, které jsme uvalili na Rusko, dopadly především na české firmy.

Nechme tedy, pokud v zájmu některého ze spojenců nebudeme kamarádit s Íránem a přímá škoda je v miliardách, nechť tedy české firmy dostanou zakázky v podobné výši, nechť tedy ty firmy, které čile obchodují po zrušení sankcí s Íránem, přiberou také české firmy ze solidarity za to, že jsme se k těm sankcím, ať už jsou jakéhokoliv charakteru, především z ideologických důvodů připojili. A zbavme ten zákon mýtů. Proto já nemyslím si, že by to měly dostat ty výbory, které tady byly navrženy, ale je to především potrava pro hospodářský výbor. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, i za dodržení času. S faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda Stanjura a má přednost před standardní přihláškou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Tak pro pana předsedu Kováčika vaším prostřednictvím. To je zákon, to není potrava.

Připadá mi mimořádně odvážné z komunistických úst říkat o tom, kdo je škůdce české ekonomiky. Kdo zničil československou ekonomiku od roku 1948 do roku 1989? To byli komunisté. Nikdo jiný. Pokud někdo poškozuje ekonomické zájmy, tak jsou to komunisté - tím, jakou prosazují zahraniční politiku. To je pravda. A bude odpovědnost na hnutí ANO, jestli je pustí k tomu, aby oni prosazovali část své zahraniční politiky do politiky vlády České republiky.

Já myslím, že naše republika má opravdu mimořádně dobré vztahy se Státem Izrael. Tak se zeptejte, vy podporovatelé tohoto návrhu zákona, jaké vztahy má náš spojenec Izrael s Íránem. Všimli jste si, že poprvé se bude oslavovat vznik Státu Izrael na Pražském hradě? Jaký je to vzkaz našim spojencům? Ještě by bylo ideální, že bychom to ve třetím čtení - ne my, komunisté, ANO, a kdo se k tomu přidá, mohli schválit ten den, kdy na Pražském hradě se bude oslavovat vznik Státu Izrael. To by bylo přece hezké. A bylo by to hezké, vyvážené to komunistické: Tak jsme sloužili Moskvě, tak nebudeme sloužit nikomu. Takové to relativizování. A o okupaci tady Vojtěch Filip říká: Měli jsme sníženou míru nezávislosti nebo suverenity. Neuvěřitelné! A vy jste připraveni to podporovat. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak, děkuji. Další faktická poznámka, pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: O vzniku Státu Izrael něco víme. Bylo to socialistické Československo, které tehdy podporovalo právě vznik Státu Izrael a dodnes, když tam přijedete, alespoň já jsem ten zážitek měl, tak se právě podíl Československa na vzniku Státu Izrael připomíná a docela si toho váží. Ale to jen na okraj.

Jsou to čeští, moravští a slezští podnikatelé, jejichž zájmy hájíme. A co se týká oné poznámky pana kolegy Stanjury prostřednictvím pana předsedajícího, dlouho, dlouho a ještě dneska ho občas slyšíte, starý vtip. Jaký byl největší zločin komunismu? No, že tady nechali na rozkrádání materiál ještě na dalších pětadvacet let po převratu.

Takže nechme těch mýtů, pojďme se bavit věcně a skutečně věcně, zbavme se těch ideologických nánosů všeho možného typu. A znovu připomínám, čeští, moravští a slezští podnikatelé, kteří přicházejí o zakázky, a jejich zaměstnanci o práci, by měli mít tyto ideologické zábrany, chcete-li, regulace jejich podnikání, nějakým způsobem kompenzovány. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A těch faktických poznámek to teď vyvolalo celou řadu. První paní poslankyně Němcová, připraví se pan předseda Kalousek.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane předsedo. Já jsem ještě zapomněla ve svém vystoupení ocitovat některé argumenty právě ve vztahu k Izraeli. Takže něco si připomeňme.

Česká tisková agentura z roku 2018 z dubna říká - cituji: "Írán je schopen zničit Tel Aviv a Haifu, pokud k tomu bude vyprovokován podle polooficiální arabské agentury Fars. Takto Izraelce varoval Alí Šírází, který je poradcem duchovního ajatolláha Chameneího. Írán v minulosti zničením Izraele vyhrožoval mnohokrát. Stejné stanovisko zaujalo také s Íránem spřízněné libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Poradce elitní jednotky íránských revolučních gard se nechal slyšet v roce 2016, že pokud bude vydán rozkaz zničit Izrael, armáda tento rozkaz provede rychle a nebude jí to trvat ani osm minut." To jsou věty, které by nás měly vést k pozornosti. A zároveň věta, kterou přidávají tedy z Íránu: "Až dosud jsme si mysleli, že Evropa pro nás hrozbu nepředstavuje, a dolet našich střel jsme nezvyšovali. Ale pokud se Evropa chce stát hrozbou, uděláme to," dodává jeden z představitelů tohoto hnutí Salámí.

Je jasné, že cílem je Izrael. Izrael je naším nejbližším spojencem, ke kterému se hlásíme. Naše oficiální česká politika je navázána jako na prioritního partnera právě v tomto regionu na Izrael a dlouhodobě ty vztahy budujeme a podporujeme. Myslím si, že když už nic jiného, tak tyto argumenty bychom měli brát také velmi vážně v potaz. A nedá se všechno měřit. Nedá se všechno měřit ekonomickým profitem, nějakým možným, jestliže jsou zde politické a vojenské hrozby, které pro nás mají daleko ničivější dopad než případné nedodávky do tohoto regionu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek, připraví se pan poslanec Munzar. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pan předseda Kováčik má pravdu. Bylo to skutečně socialistické Československo, které v letech 1948 a 1949 vyzbrojovalo Izrael v jeho válce o nezávislost. A dodnes tam všichni vzpomínají, jak československé pušky Mauser a československá letadla Messerschmitt a Spitfire pomohly Izraeli uhájit svůj stát. Ale bylo to též socialistické Československo, které přerušilo s Izraelem diplomatické vztahy a začalo podporovat teroristické arabské státy, které v Izraeli dělaly teroristické útoky. Máme obě dvě tyto tradice. Teď je na vás, kolegové, na kterou chceme navázat. Jestli na tu tradici, která samostatný Stát Izrael podporovala, anebo na tu tradici, která podporovala ty, kteří chtěli Izrael zničit. Máme obě dvě tyto historické zkušenosti. Teď se rozhodněme, na kterou navážeme.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Munzar, připraví se pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. On mi to pan kolega Kalousek vzal trošku z úst. Ono to nebylo jen socialistické Československo. On to byl zejména Tomáš Garrigue Masaryk, který podporoval myšlenku vzniku samostatného izraelského státu. A byl to jeho syn Jan Masaryk, který jako ministr zahraničí prosazoval i po roce 1948 pomoc Izraeli. Ale bylo to právě socialistické Československo, které nabouralo a narušilo později vztahy se Státem Izrael.

Já bych doporučoval, abychom tady při těch vystoupeních, pane Kováčiku prostřednictvím pana předsedajícího, neměli pouze selektivní paměť na dobu socialistického Československa. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Blažek, připraví se pan poslance Lipavský.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. No, já začnu trošku hnidopišsky, protože to nebylo Československo socialistické, ale lidově demokratické tehdy. Ale to jenom na zpřesnění a je to marginálie.

A k panu poslanci Kováčikovi vaším prostřednictvím. Musíme to říct ale celé. Já vůbec nezpochybňuji, že to byla Gottwaldova vláda, která tedy podporovala, nebo respektive ty vlády, co byly po něm, on byl potom už prezident, ale musíme si dokončit ten celý příběh. Všichni ti, kteří se na tom podíleli, byli nemilosrdně během několika málo let buďto popraveni, anebo zavřeni, protože politika se kdysi úplně změnila. Takže já nezpochybňuji tohle, ale řekněme to celé. Všichni ti, kteří pomáhali, skončili na popravišti nebo ve vězení, byť to byli členové KSČ. Musíme to říct celé.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tak, s faktickou poznámkou pan poslanec Lipavský, poté pan předseda Kováčik. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den. Já bych si dovolil, tedy prostřednictvím pana předsedajícího trošku rýpnout do pana Kováčika. Protože poslouchat, že KSČM hájí zájmy podnikatelů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, to je opravdu, opravdu zvláštní.

Jinak bych chtěl doplnit - je potřeba si uvědomit, že samozřejmě vedle Íránu se nachází Sýrie, která se stala jakýmsi proxy válčištěm světových velmocí - Ruska, dodává tam zbraně Čína, je tam velmi přítomný Írán. A samozřejmě ta hrozba, bavili jsme se o tom v minulých dnech celkem otevřeně, skoro třetí světové války, kdy Američani se tam rozhodli provést vojenský zásah, jaksi mluví o tom, že pokud součástí takového konfliktu je i Írán, tak my prostě musíme být naprosto obezřetní v takovýchto záležitostech. A pak je otázka, jestli má smysl se zabývat takovýmto zákonem, když i vidíme, že třeba ta mezinárodní smlouva, o které jsem tady mluvil, je v ohrožení z toho hlediska, že zase Spojené státy americké mají velmi tvrdé stanovisko a víceméně z té smlouvy chtějí vycouvat.

Takže to jsem chtěl doplnit mezinárodní kontext toho, co my tady vlastně řešíme. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kováčik. Je to zatím poslední faktická poznámka.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Tak abychom to, kolegyně a kolegové, už ukončili, protože koneckonců máme tady další důležité materiály, které máme, pardon, zákony, žádnou potravu, nicméně zabývat se tím výbory také budou a je to pro ně v přeneseném slova smyslu například i potrava.

Ale s tím selektivním vnímáním historie, pane kolego Munzare a ostatní prostřednictvím pana předsedajícího, si přinejmenším nemáme co vyčítat. Ale nebudu hnidopich, budiž. Já jsem ale neřekl, že je to celé. Já jsem jenom řekl, jak je to vnímáno v Izraeli při mé poslední návštěvě, která se tam odehrála, při které jsem diskutoval o této věci na příklad s tehdejším předsedou parlamentu, dnešním prezidentem, panem Rivlinem. A vy ostatní musíte také potvrdit, pokud jste tam byli v těch diskusích, že ten vděk za pomoc Československa dodnes převládá. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Dále se přihlásil s faktickou poznámkou pan předseda Bartošek, poté faktická poznámka pan předseda Stanjura, takže jsem to trošku zakřikl s tou poslední faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Vaším prostřednictvím budu reagovat na pana kolegu Kováčika. On zde řekl jeden vtip, tak já budu kontrovat. Proč socialismus v České republice nikdy nefungoval? Protože tak velký bordel do tak malé země se prostě nevejde.

A je potřeba si uvědomit jednu věc. Já chápu - a komunisti jsou v tomhle tom konzistentní, opakovaně tento zákon předkládáte. Historicky jste vždycky měli blíž spíš k Organizaci pro osvobození Palestiny než k Izraeli, takže chápu, že máte spíš tyhle ty vazby než k demokratickým zemím. Chápu postoj váš, ale pevně věřím, že poslanci hnutí ANO spíš podpoří Izrael jakožto demokratickou zemi a našeho partnera. Takže já vás o to, poslanci hnutí ANO, žádám, abyste podpořili návrh na zamítnutí.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan předseda Stanjura, poté se připraví pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už položím jen několik otázek. Myslím, že se shodujeme v tom, že v Izraeli si cení naší pomoci při vzniku jejich státu a cení si dlouhodobých skvělých vztahů. Také si velmi cenili našich rezolucí a našich usnesení, která reagovala na nepřátelská nepřijatelná usnesení, například UNESCO. To je všechno pravda. A všichni, kteří se na to odvolávají, mají pravdu.

Tak se ptejme: Mluvil ministr zahraničí o tomto zákoně s velvyslancem tohoto státu? Máme velmi početnou skupinu přátel Státu Izrael, pokud jsem se díval, jednu z nejpočetnějších. Doporučuji, aby předseda této komise svolal jednání, pozval velvyslance a zeptal se ho, jak takový návrh zákona vnímá náš spojenec, a tady o tom podal zprávu.

Je dobrou tradicí a doufám, že v tom budeme pokračovat, že se občas potkávají vlády České republiky a Státu Izrael jako celky. Velmi to podporuji a není to vůbec běžné. Pokud vím, tak takové setkání se uskutečnilo samozřejmě s vládou Slovenské republiky a taky s vládou Polské republiky. Žádný další příklad mě nenapadá, ale možná jsem na někoho zapomněl, ale jsou to pouze tři tyto případy, které já si pamatuji, od roku 2010. Proto jsme opakovaně chtěli, aby nám na mikrofon řekl svůj názor premiér v demisi, ministr zahraničí v demisi, ministryně obrany v demisi, protože neutrální stanovisko je alibismus. Toto je čistě politické rozhodnutí, návrh zákona je velmi jednoduchý. Prostě buď ten zákon zrušíme, nebo ne. K tomu nepotřebujete legislativní radu, vládu, dlouhé porady s právníky. Je to, a to my poctivě přiznáváme (upozornění na čas), čistě politické rozhodnutí.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Žáček, poté pan předseda Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych propojil, protože samozřejmě východiskem naší vnitřní politiky, zahraniční politiky je naše historická zkušenost, a upozornil bych tedy ještě na slova, nebo v jiném kontextu, pana kolegy Filipa - "buď budeme slepě věřit našim spojencům". Čili on jako podmínku toho, aby se toto uskutečnilo, se snaží jakýmsi způsobem zpochybnit naši důvěru v naše spojence. Proč jsme v těch spojeneckých mezinárodních organizacích, proč jsme například v NATO? Právě proto, že zde byla zkušenost z roku 1938, že tehdejší zahraničněpolitické závazky a smlouvy nestačily k tomu, aby Československo bylo uhájeno, a stejně tak součást sovětského bloku a Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vlastně neodvrátila, ba naopak došla až k okupaci. Čili naše historické zkušenosti velí, abychom byli v tom jaksi politickém i vojenském seskupení, které zajišťuje mír a stabilitu v Evropě, jejíž sdílíme hodnoty. Proto se domnívám, že ta výzva nevěřit slepě našim spojencům je naprosto mylná. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kováčik, poté se připraví pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Jenom fakt drobná reakce a pojďme dál. Směrem k panu kolegovi Bartoškovi prostřednictvím předsedajícího, kterého teď cituji, o velkém bordelu v malé zemi, konec citátu. On to přece musí dobře z Národní fronty pamatovat, vždyť se na tom lidovci podíleli. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za stručnou faktickou poznámku. Nyní pan poslanec Janulík. Připraví se paní poslankyně Němcová.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem byl nepřímo osloven panem kolegou Stanjurou, tak jenom jako předseda meziparlamentní skupiny přátel Izraele ho chci ujistit, že není potřeba něco svolávat, protože na toto téma v podstatě s izraelskými partnery... aspoň já jsem třeba hovořil už kdysi dávno i s předcházejícím velvyslancem panem Gary Korenem, se současným velvyslancem jsem na toto téma hovořil tuším naposledy v úterý tento týden. Postoj jeho jako reprezentanta Státu Izrael je velmi negativní k tomu. Oni samozřejmě mají k tomu zásadní výhrady a zásadní konotace. To by bylo nadlouho, to zdůvodňování. Znovu opakuji, je velmi negativní k tomu, protože je to vnímáno samozřejmě jako symbolika.

Já bych se třeba připojil k té argumentaci, že nás to samozřejmě něco stojí, a ten účet bychom asi mohli a možná měli někomu vystavit, to je druhá strana té mince. Ale to, že je to velmi negativně vnímáno, víme. S kolegyní Černochovou jsme asi před pěti lety byli na konferenci Home Land Security, byli jsme v Knesetu, takže jsme hovořili s představiteli. A už tehdy padalo to slovo Búšehr.

Takže jinak kdo má zájem, slepci zrak přechází, kolik je tady židovských přátel, ta skupina je obrovsky početná, máme setkání dneska v 16 hodin naproti v Růžovém salonku, jak to vždycky bývalo. Takže kdo chce, ať se přidá. Doufám, že budeme podávat i číšku izraelského vína. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S faktickou poznámkou paní poslankyně Němcová. Po té to psychicky nevydržel pan zpravodaj a přihlásil se s faktickou poznámkou. Poté s faktickou poznámkou pan předseda Bartošek. Prosím.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Doufám, že už to bude dnes naposledy. Nechci vás obtěžovat příliš svými vystoupeními, ale chtěla bych říct, že bychom neměli přejít jenom tak bez povšimnutí to stanovisko vlády. Já jsem zde citovala některé pány ministry, kteří byli v tehdejší vládě a dávali negativní stanovisko a dnes dávají neutrální, ale zapomněla jsem na ty, a ti tady nejsou, není tady pan ministr Stropnický, není tady paní ministryně obrany. My se tváříme, že tito lidé - já vím, že je omluvený a respektuji to, ale byly tady včera návrhy na to, abychom toto téma odložili tak, aby tito kompetentní ministři měli příležitost se k tomu vyjádřit. Tyto návrhy jste neakceptovali.

Jsou tady ale ministři, kteří v tehdejší vládě byli, je to pan ministr Brabec určitě, ale ten nevím, jestli je tady přítomný, nevím, jestli pan ministr Ťok byl již ministrem, nebo nebyl, pan ministr Pelikán měl předchůdkyni paní dnešní poslankyni Válkovou, a také nevím, který z nich se tehdy podepisoval pod to prohlášení, tak by mohli tady někteří z nich vystoupit a říct, v čem spočívá tedy ta obrana dnešního postoje vlády a v čem spočívá změna jejich stanoviska.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Kubíček, poté pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající, ale já si tady připadám jako trošku blázen. Jsem zpravodaj a nemůžu tři dny vystoupit.

Prostřednictvím pana předsedajícího k Janě Černochové, k tomu vyjádření, o které mě prosila. Já jsem tu informaci od pana ministra zahraničních věcí ani od ministerského předsedy nezískal, proto jsem nemohl dát žádnou informaci. A kdybych citoval sám sebe, tak jsem tady dával zpravodajskou zprávu. Prohlášení vlády je součástí materiálu, a byť je tam neutrální stanovisko, tak v tom stanovisku zaznívají určité obavy.

Co se týká hlasování ANO, které je tady vyzýváno, já tady mám několik kolegů, a víte, jak jsme hlasovali, paní Němcová určitě ví, kdo hlasoval, kdo hlasoval jinak.

K tomu, jakým způsobem to fungovalo. Já jsem byl, nikdy jsem na to tady nevzpomínal, ale byl jsem příslušník prvního stíhacího pluku České Budějovice, lítal jsem na migách a měl jsem možnost se potkat s izraelskými piloty na zemi, ale i ve vzduchu. A je to opravdu špička a České Budějovice na to dlouhodobě vzpomínají a je tam velká podpora. Nicméně na druhé straně zase říkám, že to tady dáváme do určitého kontextu a proč jít do těch výborů. Chtěl bych slyšet informace od bezpečnostních služeb o situaci, která funguje, a víme o tom, že předsedové výborů si můžou k tomu jednání přizvat, koho chtějí. Můžou udělat uzavřené jednání a jsou to informace, které zde na plénu nikdy nedostaneme. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan předseda Bartošek, poté paní poslankyně Černochová. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, opravdu jenom krátce vaším prostřednictvím k panu kolegovi Kováčikovi ohledně Národní fronty. Už jsem to tady zmiňoval, ale pouze pro doplnění vašich informací. Ve 48. do vedení lidové strany pod hlavněmi pušek a pod diktátem komunistické strany byl dán pan Plojhar, což byl vyloučený člen, a je potřeba si uvědomit, že lidová strana tehdy pozastavila činnost a obnovila ji v roce 1990. Doplňte si historické informace. To znamená, v podstatě komunisté znásilnili lidovou stranu, podvolili si ji. A toto je pravá historie. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, paní poslankyně Černochová. (Poznámka poslankyně Černochové z pléna). No a tak to vyšlo, že můžete i s řádnou. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Krásné dopoledne, dámy a pánové. Bylo by fér přečíst tady stanovisko nikoli tedy ministra zahraničních věcí Stropnického, ale stanovisko paní Zuzany Stiborové, které jsem obdržela, která je vedoucí Kanceláře náměstka ministra a politického ředitele na Ministerstvu zahraničních věcí, je ze sekce bezpečností a multilaterální.

"Vážená paní poslankyně, na základě pokynu pana ministra Stropnického zasílám níže uvedené informace k problematice relevance zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr. Tento zákon je překonán dohodou o íránském jaderném programu. Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, která podobný zákon má či měla. Dohoda o íránském jaderném programu naopak vyzývá ke spolupráci v jaderné oblasti s Íránskou republikou, která zajistí výlučně mírový charakter Ír. jaderného programu. Samozřejmě hrozí, že USA znovu zavedou sankce po případném vypovězení dohody o íránském jaderném programu 12. května 2018 prezidentem Trumpem, což ale ještě neznamená, že to samé učiní Evropská unie. Z hlediska České republiky řada firem stojí před podpisem významných obchodních dohod v oblasti přebudování jaderného reaktoru v Aráku, které v souladu s dohodou o íránském jaderném programu zamezí Ír. ve výrobě štěpných materiálů potřebných pro zbrojní průmysl, tedy něco, co je v zájmu všech. V případě potřeby se na mě neváhejte obrátit. S pozdravem Zuzana Stiborová."

Není to tedy stanovisko ministra obrany. Tady jenom přemýšlím, jestli to, co tady řekl pan kolega Janulík prostřednictvím pana předsedy, s čímž se naprosto ztotožňuji, tak jestli je tedy ve vašem hnutí vykomunikováno, protože pokud tedy ministr pro zahraniční věci, resp. jeho kolegyně píše tohle, a přitom vláda České republiky, kde sedí pouze poslanci, resp. zástupci, nejenom poslanci, zástupci hnutí ANO, tak jsem z toho trošičku zmatená, jestli skutečně i v tomto případě ta zahraniční politika zcela koresponduje a ty noty máte ve hnutí ANO sladěné, nebo jestli tady funguje to, co jsme si zažívali od soboty v souvislosti se Sýrií, že tady každý člen vaší vlády říká prakticky něco jiného jenom z toho důvodu, aby si nenaštvali tu kolegy z SPD, tu kolegy z Komunistické strany Čech a Moravy.

Považovala jsem za slušné vám to tady přečíst, ale abych vám řekla pravdu, tak můj názor na to to nezměnilo, protože bych skutečně chtěla slyšet stanovisko pana premiéra, byť je v demisi. Protože pokud tedy někdo na Ministerstvu zahraničních věcí má tento názor, pak tady zaznívají názory i od kolegů ANO jiné, je tady neutrální stanovisko vlády, tak skutečně těch otázek je celá řada.

Z tohoto důvodu vás prosím, kolegové a kolegyně, abychom tento bod přerušili do přítomnosti pana premiéra Babiše, aby on jako hlava vlády České republiky nám řekl, jestli se ztotožňuje s tím, co píšou úředníci na zamini, anebo jestli je to jinak. Protože bude to pan premiér Babiš, který se bude potom svým kolegům zodpovídat z toho, co tady Poslanecká sněmovna přijme nebo nepřijme. Děkuju.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Zazněl procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do přítomnosti pana premiéra. Přivolal jsem kolegy z předsálí.

Dovolte mi přečíst pár omluv. Omlouvá se paní ministryně Schillerová z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Ivo Vondrák mezi 12. a 13. hodinou z důvodu jednání, nevím jestli jsem už nečetl tuto omluvu, omlouvá se pan poslanec Radim Fiala z dnešního jednací dne do konce z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Barbora Kořanová mezi 15.45 a 00.00 z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Klára Slavíková z důvodů pracovních, paní poslankyně Válková od 9.00 do 10.00 ze zdravotních důvodů, omlouvá se pan poslanec Petr Pávek od 9.00 do 11.30 z důvodu návštěvy lékaře, omlouvá se pan poslanec Vyzula od 10.00 do 13.00 z pracovních důvodů a omlouvá se pan poslanec Ondřej Benešík od 9.00 do 10.00 z pracovních důvodů.

Nyní přistoupíme k hlasování o přerušení tohoto bodu. Vidím požadavek na odhlášení, kterému vyhovím. Poprosím vás, abyste se znovu přihlásili identifikačními kartami.

Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přerušení tohoto bodu do přítomnosti pana předsedy vlády. Kdo je proti?

Hlasování číslo 109, přihlášeno je 139 poslanců, pro 43, proti 21. Tento návrh přijat nebyl. Budeme tedy pokračovat v projednávání.

 

V tuto chvíli neeviduji žádnou přihlášku do rozpravy ani faktickou poznámku. Pro jistotu se pečlivě rozhlédnu. Nevidím... Tak. Prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, po záplavě ideologie, kterou jsme tady měli, bych se vrátil jako technicky orientovaný člověk k faktům.

Írán je členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii, tudíž elektrárna v Búšehru podléhá její kontrole. Dodávka firmy ZVVZ Milevsko, o kterou se jednalo a na kterou byl zřízen tento zákon, který diskutujeme, měla celkovou hodnotu 4,5 mld. korun, která nebyla samozřejmě Milevsku nikdy refundována. Podle posledních zveřejněných statistik za rok 2016 dosáhl obchodní obrat zemí Evropské unie s Íránem 13,8 mld. eur, z toho 8,25 dělal íránský import ze zemí EU a export dělal 5,5.

Takže si můžeme uvědomit jednu věc, že politické zákony, jako byl lex Búšehr, v podstatě jenom uvolňují prostor pro konkurenční podniky. A my jsme byli zvoleni proto, abychom hájili zájmy českých firem, českých občanů, českých lidí, kteří pracují. Proto navrhuji, abychom postoupili tento zákon k diskusi zahraničnímu výboru a výboru pro evropské záležitosti, abychom otevřeli důkladnou a precizní diskusi o všech konsekvencích, které tento zákon a jeho případné zrušení může přinést. Děkuji vám. (Potlesk poslanců z řad SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji panu poslanci za jeho příspěvek. Vyvolal faktickou poznámku pana předsedy Kalouska. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se velmi omlouvám, ve smyslu jednacího řádu nejde o faktickou poznámku, takže se hlásím s přednostním právem.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: A máte možnost, nikdo není přihlášen.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji pěkně. Já vzhledem k tomu, že se zaplnila vládní lavice, tak si dovolím vyslovit prosbu, která možná zůstane oslyšena, ale přece jenom ji vyslovím. Já prostě nejsem schopen pochopit to neutrální stanovisko vlády. Já bych nesouhlasil, ale chápal bych, kdyby vláda řekla "my souhlasíme s tím návrhem". Já bych si samozřejmě přál, kdyby vláda řekla "my s tím návrhem nesouhlasíme". Ale nedokážu pochopit, že je to vládě jedno! Neutrální stanovisko znamená, že vláda říká "nám je to jedno". Tohle je bytostně politické rozhodnutí a zahraničněpolitické rozhodnutí. Zahraniční politiku vlády tvoří vláda. Odpovídá za ni vláda.

Pane první místopředsedo vlády Brabče, vám je to jedno? Vám je opravdu jedno, jestli to schválíme, nebo neschválíme?

Paní ministryně financí, vám je to taky jedno?

Pane ministře vnitra, vám je to jedno? (Obrací se vždy ke konkrétně jmenovaným.) Přece to nemůže být člověku jedno. Buď je pro, nebo proti. Můžete nám to prosím kdokoli z vás vysvětlit? Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a táži se, zda ještě někdo má zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím. Tak tedy s definitivní platností končím rozpravu k tomuto bodu a budeme pokračovat.

 

Zazněl návrh ze strany pana předsedy Stanjury, předsedy Kalouska a pana předsedy Bartoška na zamítnutí tohoto návrhu zákona. O tomto návrhu budeme hlasovat jako o prvním. (Z pléna žádost na zagongování.) Já gonguji, gonguji, jak můžu. A je tady žádost o odhlášení. Prosím vás tedy, abyste se znovu přihlásili. Tak, myslím, že jsme připraveni hlasovat, že se počet hlasujících víceméně ustálil.

 

Pro jistotu zopakuji, hlasujeme o návrhu na zamítnutí tohoto zákona již v prvním čtením.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Jedná se o hlasování číslo 110, přihlášeno je 138 poslanců, pro 48, proti 15. Tento návrh přijat nebyl.

 

Budeme se tedy dále zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Prosím, pan poslanec Lipavský. (Kolegové na něj volají.) Teď se ptám na garanční. A dopředu hlásím, že jsem zaznamenal váš návrh v obecné rozpravě a určitě bych ho neopominul. Takže žádný návrh na jiný garanční výbor než hospodářský. Budeme tedy hlasovat.

 

Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru? Zahajuji hlasování 111. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování s krásným číslem 111, přihlášeno je 144 poslanců, pro 131, proti 4. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. V obecné rozpravě zazněl... A já poprosím možná pana kolegu, aby to zopakoval. Poté pan zpravodaj, poté paní poslankyně Černochová. Prosím.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den. Vážený pane předsedající, já tedy ty návrhy zopakuji. Navrhuji, aby daný zákon byl odkázán k projednání bezpečnostnímu výboru, výboru pro obranu a výboru pro evropské záležitosti. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, děkuji. Pan zpravodaj, prosím. Pak paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Já bych ještě doporučil zahraniční výbor a rozpočtový výbor.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Tak prosím, paní poslankyně Černochová. (Nemá zájem.) Návrhy byly totožné, takže paní poslankyně stahuje svoji přihlášku, stejně tak jako pan poslanec Králíček. A ještě jednou pan zpravodaj.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ono to tady padlo, ale já bych to rád zopakoval, že navrhujeme prodloužení na projednání ve výborech o 20 dnů na 80 dnů.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: O 20 dnů. Ano, mám tu v poznámce, že to pan poslanec Hájek navrhoval 17. 4. A nyní budeme postupně hlasovat o jednotlivých výborech.

 

Nejprve rozhodneme o přikázání výboru pro obranu.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování číslo 112, přihlášeno je 144 poslanců, pro 128, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat o výboru pro bezpečnost.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování číslo 113, přihlášeno je 144 poslanců, pro 125 (proti nikdo). Tento návrh byl přijat.

 

Jako další byl přednesen návrh na přikázání výboru pro evropské záležitosti ze strany pana poslance Lipavského.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Hlasování číslo 114, přihlášeno je 144 poslanců, pro 128, proti 1. Také tento návrh byl přijat.

 

Dále byl navržen zahraniční výbor.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby byl návrh přikázán zahraničnímu výboru. Kdo je proti?

Hlasování číslo 115, přihlášeno je 144, pro 126, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

A konečně byl navržen rozpočtový výbor jako poslední.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přikázání tohoto návrhu rozpočtovému výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 116, přihlášeno je 144 poslanců, pro 121, proti 5. I tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání jako dalšímu výboru výboru pro obranu, výboru pro bezpečnost, výboru pro evropské záležitosti, rozpočtovému výboru a zahraničnímu výboru.

 

Dále v obecné rozpravě zazněl návrh na prodloužení lhůty podle § 91 odst. 2 až 3 pana poslance Hájka - prodloužit o 20 dnů, tedy celkově na 80 dnů. O tomto návrhu nyní budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty. Kdo je proti?

Hlasování číslo 117, přihlášeno je 144 poslanců, pro 132, proti 1. Tento návrh byl přijat a lhůta byla prodloužena.

 

Tím jsme se vypořádali se všemi návrhy a hlasováními. S přednostním právem pan předseda Bartošek a poté s přednostním právem pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Dovolte mi krátké shrnutí proběhlé diskuse a závěrečného hlasování. V mnoha věcech mě projednávání tohoto bodu překvapilo. Jednak neschopnost jakéhokoli člena vlády vystoupit na mikrofon a veřejně říct a zdůvodnit stanovisko vlády.

Odpusťte, pane vicepremiére (k ministru Brabcovi), ale osobně to považuji za zbabělost, dát (nedat?) jasné stanovisko, proč a jakým způsobem přemýšlíte a jak jste rozhodli.

Dále dovolte, abych ocenil těch nemnoho členů hnutí ANO, kteří hlasovali pro zamítnutí. Vážím si vašeho postoje včetně toho, že jste ho vyjádřili veřejně. Stejně tak jako jsem přesvědčen, že pro zbytek hnutí ANO schválení tohoto bodu a propuštění do dalšího čtení je cena vznikající koalice, která bude opřena o hlasy KSČM. Do budoucna to v praxi znamená jednu věc a to je v rámci krátkodobého zisku zradit dlouhodobé spojence. Obávám se, že tohle je politika, kterou sem přinese hnutí ANO. A v podstatě vy, kteří jste to propustili dál, jste jasně řekli, že pro vás Izrael není spojencem.

Poslední věc, která mě osobně překvapila, byl postoj poslanců hnutí SPD. Máte program. Já s ním nesouhlasím, ale respektuji ho. Opakovaně se vymezujete vůči islámskému terorismu a vůči islámu jako takovému. A svým postojem a svým hlasováním jste jasně prokázali, že v podstatě prachy, ať jsou od kohokoli, vám nesmrdí. Írán je stát, který podporuje a financuje mezinárodní terorismus. Írán je stát, který podporuje organizaci, která chce zlikvidovat Izrael. A v tom případě, nezlobte se na mě, ale ten váš postoj je pokrytecký. Musíte se rozhodnout, jestli preferujete prachy, anebo strategické spojenectví. Dnes jste ukázali, že pro vás jsou peníze, ať už jsou od kohokoli, důležitější. (Potlesk poslanců KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan místopředseda Filip. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vzhledem k tomu, že jsem ani neurgoval, abyste mi dal závěrečné slovo před hlasováním, tak to udělám nyní, po skončení tohoto bodu.

Zaprvé chci říct, že mě překvapili někteří eurohujeři, kteří měli najednou protievropská stanoviska, a to významná. Ocituji: Zrušení tohoto zákona je obzvláště žádoucí dle výše zmíněných nařízení Evropské unie vycházejících z rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 2231 z roku 2015, kde je například v článku 29 společného komplexního akčního plánu ze 14. července 2015 uzavřeného mezi EU+3 a Íránem výslovně na Evropské unii a jejích členských státech požadováno zdržet se jakékoli politiky zaměřené na přímé nepříznivé ovlivňování normalizace obchodních a ekonomických vztahů s Íránem, což by bylo v rozporu s úspěšnou implementací tohoto společného akčního plánu. Vzhledem ke svému obsahu zákon č. 99/2000 Sb. normalizaci těchto vztahů s Íránem bezesporu brání.

To je tedy na účet eurohujerů, kteří se tady vyjádřili.

A teď mi dovolte ještě jednu maličkost. Víte, ono v takovém zákoně argumentovat způsobem, který jsme tady předvedli, nebo někteří tady předvedli, je opravdu na pováženou. To je opravdu na pováženou. Když se tady mluví, a začnu od konce, pan kolega Bartošek, o tom, že někdo vlastně nedodržuje svůj program, to bychom se museli bavit, kdo je větším podporovatelem terorismu, jestli Saúdská Arábie, nebo Írán. Já nevím o tom, že by v tom akčním plánu mezi Evropskou unií a Íránem bylo něco o tom, že Írán podporuje terorismus. To přeci oznámil úplně někdo jiný. A ten, kdo to oznámil, je jeden z největších porušovatelů mezinárodního práva. Tak si prosím tady té demagogie už nechte.

Další demagogie, která tady byla včera zejména ze strany Miroslava Kalouska, on samozřejmě ocitoval slova prezidenta Rúháního, to oceňuji, že našel odvahu to ocitovat. Ale on to ocitoval jenom zčásti, jenom tak, jak se mu to hodilo do té debaty. Stejně tak jako tady paní kolegyně Němcová před vámi ocitovala stanovisko vlády k našemu návrhu zákona z roku 2014 a zapomněla ocitovat stanovisko, kterým vláda předložila ten samý zákon v roce 2016. Tak co to je za argumentaci? Co to je za argumentaci? To se opravdu nic nestalo mezi tím? Jestli se k tomu snížíme, že tady budeme citovat jenom to, co se nám hodí, dobře, tak si potom ale musíme vybrat, jestli takový citát vůbec má smysl v té debatě.

Víte, ocituji slova prezidenta Rúháního, navážu na to, co říkal pan Miroslav Kalousek, on tu teď zrovna není. A on řekl jenom tu jednu větu, že říkáme světu, že vyrobíme nebo zakoupíme jakoukoli zbraň, které budeme potřebovat, a nebudeme čekat na svolení. Vzkazujeme sousedním státům, že - a teď to už necitoval pan Kalousek - vzkazujeme sousedním státům, že tyto zbraně nejsou zaměřené proti nim. Jejich cílem je odradit od útoku na Írán. Nežijeme v normálním regionu a vidíme, jak kolem nás vybudovaly základny okupující mocnosti. Vměšují se do regionálních záležitostí, napadají jiné země bez ohledu na základní principy mezinárodního práva, bez souhlasu OSN.

Tak prosím, když citujeme, citujme to celé! Kdo zaútočil z pátku na sobotu v noci na jiný suverénní stát OSN? Byl to snad Írán? Nebyly to náhodou Spojené státy americké, Velká Británie a Francie? Tak prosím, přestaňte už s tou demagogií! Tohle je zákon, který se týká ekonomických zájmů České republiky a ekonomických zájmů Evropské unie, jejíž jsme součástí.

Tak jestli chcete být součástí Spojených států amerických, tak to řekněte nahlas! A nevymlouvejte se tady na naše spojenectví s Íránem. Já nemám žádný problém. Už jsem tady řekl včera, že část mé rodiny se musela vystěhovat v roce 1938 do Spojených států amerických, když utíkala před Hitlerem. Tak mě tady nepoučujte! Děkuju vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a dodatečně se omlouvám, že jsem neposkytl prostor pro závěrečné slovo. Já jsem na to v tom nadšení, že se podařilo ukončit rozpravu, zapomněl. Tak a končím tento bod, definitivně. Děkuji. Vypořádali jsme se s prvním čtením.

 

Budeme pokračovat bodem číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.