Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

24.
Návrh poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 101/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 102/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 102/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V jednacím sále je setrvalý hluk, poslanci se baví mezi sebou, rovněž někteří ministři.)

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, dobré odpoledne. Dovolte, abych po vzrušených debatách personálních sem vrátil téma ryze odborné, školské a důležité. Rovnou řeknu, že je to důležitější novela, než byly školky. Byť není tak chytlavá, protože u školek máte každý ve svém volebním obvodu řadu paní učitelek, co za vámi chodily rozzuřené, a tak se to dostalo v pořadí důležitosti u vás poměrně vysoko.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid, ať se můžeme věnovat projednávání tohoto návrhu! Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Václav Klaus: Školský zákon je zanesen spoustou byrokracie, nesmyslů, ideologických projektů, nejen inkluze. Mimochodem, zítra v interpelaci načtu, nebo požádám pana ministra o změnu inkluzivní vyhlášky. A řekněme si jasně, jsou tam věci, které se dají opravit rychle, pamlsková vyhláška a podobné nesmysly, až nějaký osvícený ministr zavelí. Jsou tam ovšem věci, které můžou trvat i 15 a více let. Když zrušíme praktické školy, to může trvat léta. Něco podobného je, když naprosto revolučně změníme způsob financování, tedy to, jakým způsobem peníze daňových poplatníků míří do škol.

Reforma financování byla protlačena politickou silou v minulém volebním období. Už dnes se ukazuje, což někteří z nás říkali, ale byli jsme ukřičeni, že to přinese finanční rozvrat, že to přinese obrovské problémy, že nejsou spočteny náklady, že to vznáší spoustu otázek. Myslím, že pan ministr tato má slova v další rozpravě potvrdí. Přinese to hyperinflaci nákladů. Velice se divím, že tuto moji novelu nepředkládá paní ministryně financí.

Teď oč jde. Vybíráme čím dál více peněz, poslední rok 160 mld. korun vás, daňových poplatníků, tj. 70 tisíc na rodinu, nebo ještě více. Rychle to roste. Skoro to až evokuje otázku, jak jsme to před deseti lety mohli vydržet. Ale teď jde o to, jak tento poměrně nemalý objem peněz dostat do škol. Regionálního školství se tedy týká asi 120 mld. Na to existují v jádru dva základní způsoby. Jeden, který jaksi se snaží reflektovat potřeby škol, nazvěme ho nákladový, anebo systém normativní. Nákladový systém fungoval poměrně úspěšně třeba za komunismu, protože vyžaduje velice silnou centrální autoritu. Vyžaduje autoritu, která rozhodne: tady škola nebude, tady také nebude, tady bude a bude tam přesně 36 dětí na třídu, pan učitel učí 22 hodin atd. atd. Když někde škola není na sídlišti, tak se postaví. Když zase někde školy přebývají, tak se škrtem pera zruší a nikdo ani necekne, silná centrální autorita to zařídí. Takto skutečně české školství fungovalo před listopadem 1989. A řekněme si bez ideologie, ten systém byl relativně stabilní, centrální autorita fungovala. V současnosti centrum nemá takovouto sílu ani omylem vůči krajům, vůči samosprávným obcím, čili je naprosto iluzorní, aby takovýmto způsobem se systém mohl chovat.

A máme druhý základní princip, který říká, že máme 120 mld., máme asi milion a půl dětí, když to vydělíme, vyjde 80 tisíc, ušetříme na děti s postižením, tak třeba 60 tisíc všem pošleme do školy, kterou navštěvuje. To je ten systém - v krátkosti - normativní.

Důležitá věc je, že cokoliv mezi těmito dvěma systémy je kočkopes, který nemůže z povahy věci nikdy fungovat. Novela, která byla přijata v minulém volebním období, je samozřejmě velký krok k tomu nákladovému financování. Takové to každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností, ale bez té centrální autority. Čili už dnes se ozývají hlasy, jestli bude potřeba navíc 13 mld., nebo 30 mld., neuvěřitelná čísla, která tato novela může přinést. Ideje jako platba na třídu, platba na hodiny, PHmax - už ta celá věc je tak složitá, že tomu rozumí pár lidí v republice, oč vlastně jde.

Co nastane a proč se to zhroutí? Dokud jsme financovali plus minus s ohledem na to, kolik škola má žáků, tak plné školy měly peníze a prázdné školy měly peněz relativně málo. Kraje jim to nějak různě dorovnávaly, sanovaly je. Nyní, když bude kritérium počet odučených hodin a náklady a podobné věci, tak samozřejmě ta kritéria splní všichni. Předkladatelé minulé novely slibovali plným školám, že o nic nepřijdou - OK, a poloprázdné školy tedy dostanou to samé. To přináší prostě dvacet třicet miliard korun, které v tom systému nejsou. Systém to nemá, čili plným školám se ubere. Už teď se velice zuřivě bouří Asociace ředitelů gymnázií, která protestuje proti této novele apod. Realitou bude chaos. Velice rychle zažijeme to, co jsme zažívali ve zdravotnictví - noční zasedání vlády apod., kde v systému chybí peníze, a horko těžko se to bude zachraňovat a přisypávat do systému, aby se systém nezhroutil. Už úplně vidím ty situace, jak se tady napříč politickým spektrem sejdou severomoravští poslanci, že tam je situace nejhorší, a budeme tady zuřivě hlasovat, co kam kde dřív poslat.

Čili moje výzva nebo moje novela říká pouze toto: Odložme tento nebezpečný experiment o deset let, zaveďme skutečně reálnou odbornou debatu, politickou debatu, vyjasněme si, jakým směrem se chceme vydat, a nepouštějme do škol tento nebezpečný experiment. Není tajemstvím, že vláda bez ohledu na moji iniciativu se sama snažila, nebo ministr školství, odložit náběh tohoto opatření. Z nějakých nejvyšších politických kruhů to bylo zastaveno, ale čas na vážnou a odbornou politickou debatu je skutečně potřeba. Tohle skutečně není legrace. A pakliže to dneska zkusíte zastavit, tak vina nebude na lidech, co to předložili a protlačili v minulém volebním období, to budou vaši ministři, vaše ministryně financí, která s tím bude žít a která problémům ve školách bude čelit. Čili berte to jako podanou ruku, a odbornou. Odložme to, veďme reálnou debatu, a až se většinově shodneme, tak něco v tom školství můžeme měnit.

Více jistě v diskuzi, protože je spousta řečníků, takže ještě budu reagovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Než dám slovo panu zpravodaji, tak je tu přihláška... Není, dobře. Pan předseda Kováčik se teď nehlásí s přednostním právem a zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není pochyb o tom, že počátkem 90. let naše školství, především to regionální, nebylo vůbec špatné. A po letech jsme se dostali do situace, kdybych tedy použil eufemismu, že naše školství je v nelichotivém stavu, a proto bylo nutné nějakým způsobem připravit reformu, o jejíž podstatě jste možná už tady něco slyšeli. Já bych tady dodal to, že si myslím, že normativní systém financování je ten, který nepomáhá kvalitě. Je to způsob, který je jednoduchý z pohledu rozdělování, ale vůbec neodráží nákladovou část, a dokonce vedl k velkému problému nerovnoměrnosti financování nebo odměňování učitelů v různých krajích. Myslím si, že přijetí reformy bylo nutným krokem, a myslím si, že je nejvyšší čas s naším školstvím v tomto smyslu něco udělat.

V čem spočívá problém kvality? Samozřejmě v okamžiku, kdy dostává škola peníze podle počtu žáků, tak samozřejmě nastává hon za studentem a v podstatě naplňování tříd, které vede k tomu, že máme poměr počtu žáků na pedagoga nepříznivý, navíc samozřejmě školy mají tendenci přijímat do studia i takové studenty a žáky, kteří v podstatě potom nebudou schopni splnit požadavky na takovéto studium. A také za třetí vzniká velký problém, tady to můžu potvrdit jakožto i hejtman, že existují obory, které díky tomu nemůžeme otevřít, protože jsou nenaplněné, a pak se nám nedostávají řemeslníci a odbory profesní činnosti, které v podstatě chybí na trhu práce. Takže si myslím, že reforma je nutná.

My jsme si toho byli vědomi, a teď budu mluvit za člověka, který současně předsedá i školské komisi Asociace krajů, že je třeba vyjednat způsob, jak tu reformu naplnit a implementovat, protože nepochybně potřebuje více peněz, než se původně předpokládalo. Vytvořili jsme jakousi pracovní skupinu, která se tím zabývá. Ta se setkala i s panem ministrem školství a shodli jsme se na tom, že pokud budou na reformu peníze, což znamená příští rok cca 10-11 mld. navíc, pak je dobré okamžitě, nebo bych řekl žádoucí okamžitě reformu započít. Pokud takovéto prostředky nebudou, pak samozřejmě by hrozilo nebezpečí, a tam jsme se bavili právě o tom jednom roku případného prodloužení.

Vzhledem k tomu, že tento příslib navýšení rozpočtu tady je, tak jsme se všichni shodli na tom i v rámci Asociace krajů, že nebudeme reformu odkládat a budeme ji naopak ihned implementovat, protože právě ty dopady na kvalitu jsou zcela zjevné, řekl bych explicitní.

Takže dámy a pánové, domnívám se, že těch deset let odložení, obávám se, neznamená odložení, ale zrušení reformy, a já si myslím, že naše školství si to skutečně nemůže dovolit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu zpravodaji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které je řada přihlášených, ale s přednostním právem se předtím přihlásil pan předseda Gazdík. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Gazdík: Dobrý den, dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci. Tento zákon je možná mnohem důležitější, než si myslíte. Protože pokud projde, tak si dovoluji říct, že to znamená likvidaci regionálního školství v České republice.

Snaha o to změnit financování školství a změnit filozofii financování školství z financování na žáka, z financování takzvaně na učební jednotku, je už velmi stará. Postupně se odkládá od roku 2011 různými ministry a já jsem velmi rád, že ten zákon je v současné době účinný a od 1. ledna 2019 bude i platný, doufám. Pokud dnes zamítneme tento návrh zákona.

Já vám řeknu dva jasné důvody, proč si myslím, že bychom měli tento návrh zákona zamítnout. Jednak je ten důvod filozofický, nebo ideový. V současné době naše školství produkuje kusy. Ředitele nezajímá, jestli je žák vzdělaný nebo vychovaný, jestli má kompetence. Ředitele zajímá, že má kus. Znám mnoho případů, kdy se na střední školy, na učiliště s maturitou dostávají žáci s několika dostatečnými, protože pan ředitel potřebuje kus. Sem jsme to dopracovali! To je důvod, proč dnes máme málo řemeslníků. To je důvod, proč vycházejí absolventi ze středních škol s maturitou, kteří nemají patřičné kompetence, ale pan ředitel dostal finance a měl kus. Uznávám, že je úplně jiný pohled ředitele soukromého gymnázia nebo ředitele velké pražské či městské školy a úplně jiný pohled je ředitele učiliště někde na venkově, ve venkovské oblasti.

Pak tady máme věcný pohled. Ten systém financování na žáka vytvořil diametrální rozdíly mezi kraji. Můj Zlínský kraj je dnes na tom nejhůř v republice. Rozdíl mezi průměrným platem učitele ve Zlínském kraji a v Libereckém kraji a Středočeském kraji, kde mají momentálně nejvyšší mzdy, je v současné době více než 1 500 korun. Tedy za rok 2016, za rok 2017 ta čísla budou ještě mnohem větší. Je to dáno lokálními specifiky, protože ani systém financování na žáka neumí dát peníze jenom na toho žáka. Ten systém je dán normativním financováním, to znamená, že ministerstvo určí celorepublikový normativ a pak skrze krajské normativy je krajské úřady prostřednictvím obcí třetího stupně rozdělují jednotlivým školám.

I tady to není financování na žáka u všech stejné. Roky se zohledňují specifika jednotlivých škol jednotlivých oblastí. A opět, ptal jsem se úředníků Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru školství, co by Zlínský kraj měl udělat, aby nebyl a neměl průměrnou mzdu poslední v republice. Měl by zrušit třetinu základních uměleckých škol! Protože samozřejmě kraj, ve kterém nejvíc dětí z populačního ročníku chodí do základních uměleckých škol, a kdy to, že jeden učitel učí jednoho žáka na housle, je bohužel výrazně dražší, než když učí třídu o 23 nebo 30 žácích, tak samozřejmě ten kraj na to doplácí. Ale my ve Zlínském kraji a myslím, že i vy všude jinde, jste rádi a jste hrdí na to, že děti navštěvují základní umělecké školy. Že je vedeme k uměleckému vzdělávání. Ale to bohužel normativní systém financování na žáka neumí příliš postihnout.

Specifickým problémem jsou malotřídní školy. Ano, tam můžeme žádat zřizovatele, tedy malou obec, o dofinancování. A ještě specifičtějším problémem v současné době inkluze jsou školy speciální. Ptal jsem se úředníků krajského úřadu, odboru školství, co bychom měli udělat, abychom se alespoň dostali na republikový průměr. Znamenalo by to v současné nejistotě, jak s inkluzí zrušit polovinu speciálních škol. Dovedu vám tady vylíčit desítky osobních tragédií rodičů a dětí, které by se tak staly. Toto činí systém normativního financování.

Paradoxní je, že zlínské školství má druhé nejlepší výsledky v republice! I při tomto systému financování ti žáci nejsou nekvalitní a u těch položek, kde se to dá srovnat, ať jsou to přijímací zkoušky z češtiny a z matematiky či všeobecného základu, nebo výsledky maturit, je zlínské školství jedno z nejlepších v zemi v těchto krajích. Nedovedu si představit, že by systém, ve kterém letos chybí ve všech krajích pro tento rok díky financování na žáka - v současné době Asociace krajů vyčíslila, že chybí 2,1 mld. korun, které i když pan ministr získá, a já doufám, že od Ministerstva financí získá, tak v rámci současného zákona financování na žáka, za který tento navržený zákon tak pléduje, bude velmi obtížné to těm krajům, aby se ty regionální disparity vyrovnaly, nějakým způsobem dát.

Prosím, zamítněme tento návrh zákona. Zamítněme jej, protože jinak zrušíme regionální školství, jinak budeme dále snižovat kvalitu a vytvářet kusy, nikoliv kompetentní, vychované a vzdělané jedince. Podávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci a nyní tady mám dvě faktické poznámky. Takže prvního mám pana poslance Václava Klause. Takže prosím. A připraví se na faktickou poznámku pan poslanec Karel Rais. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Tak to byla klasická ukázka toho, když někdo neví, o čem hovoří. Likvidaci regionálního školství neudělal systém financování. To dělá inkluze, byrokracie, ideologické pomatenosti, to, že peníze nekončí u učitelů. Normativní financování nijak nesouvisí se ZUŠ. Ředitele nezajímá nějaký kus. Já jsem na rozdíl od vás byl ředitel. Ředitel, který přijímá slabé žáky, kteří tam nemají co dělat, to jsou fakt ty školy, kde polovina žáků neodmaturuje deset let po sobě. Máme desítky takových škol a český školský systém a inspekce je nezavírá. To jsou ty problémy.

Abych řekl něco, s čím souhlasím. Já nehájím ten systém, tak jak funguje teď. A v čem se shoduji s předkladateli minulého zákona, je to, že jeden z největších problémů je, že kraje si z těch peněz berou a sanují své málo naplněné a neúspěšné školy. To je to, na co jste správně upozorňoval, že normativ je jiný na žáka na Chebsku, jiný je na Jablunkovsku, jiný je všude jinde. Čili to je to, po čem volám, abychom otevřeli diskuzi a abychom tam zavedli spravedlnost, že dítě v Jablunkově jako v Aši má stejnou hodnotu, a zkusili to napravit. Čili já nepléduji po tom paskvilu, jakým to české školství bylo vedeno, ale to, co připravujete, ty platby na hodiny a podobné nesmysly, to je ještě tisíckrát horší a přivede to chaos a finanční rozvrat. To je to, o čem mluvím.

Pana předřečníka zpravodaje bych opravil. Ten nový systém o kvalitě nikterak nehovoří. Čili my tady nebojujeme jako normativní financování, nebo nějaká kvalita, protože ten systém, co má naběhnout, tam o kvalitě není ani řádek. To je čistě více nákladové financování dle "potřeb škol". Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další faktickou poznámku má pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji, pane předsedo. Já bych navázal na předřečníky, zejména kolegu Gazdíka a kolegu Vondráka. O financování regionálního školství se v podstatě vedou už několik let diskuze, jestli dát přednost financování přes hlavu, nebo přes hodiny. Takže o tom bych nerad hovořil. Ale díval jsem se do toho zákona, do důvodové zprávy, nebo do toho návrhu zákona. Mě tam překvapuje těch deset let odkladu, který, cituji téměř, myslím si, že to tam tak je, že využijeme na vážnou odbornou a politickou debatu na toto téma. Životnost poslance je rozhodně menší, než deset let a domnívám se, že tak jak to tady naznačil pan kolega Vondrák, že jde pouze o to, že tím vlastně zabíjíme jakékoliv reformy.

Čili přihlásil bych se víceméně k tomu, co říkal kolega Gazdík, a dávám tady procedurální návrh na zamítnutí návrhu tohoto zákona v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy, ano, tak tady máme další faktické poznámky. Takže paní poslankyně Valachová a připraví se na faktickou poznámku pan poslanec Klaus a následně pan poslanec Pojezdný. Tak, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, chtěla bych jenom naopak přisvědčit k pravdivosti tvrzení kolegů ze STAN. Ano, pokud nezměníme systém financování škol, jsou unikátní systémy našeho školství, jako jsou základní umělecké školy nebo speciální školy, ohroženy.

A ke speciálním školám jenom poznámku, protože si dokážu představit další reakci. Počty dětí ve speciálních školách, byť jsou unikátní, a unikátní programy a chceme je zachovat a vždycky jsme je chtěli zachovat a nikdy jsme je nechtěli narušit, tak v případě speciálních škol padají počty dětí od roku 2005. Potřebujeme jiný způsob financování, než je přístup k dětem jako ke kusům, které nosí ve svém batůžku balíček bankovek.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Teď přečtu omluvy. Mám tady omluvu od pana poslance Jana Richtera od 16.00 hodin do konce jednacího dne a dále tady mám omluvu ministra dopravy Dana Ťoka, a to od 17.10 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

S další faktickou poznámkou pan poslanec Václav Klaus. Prosím. Ano, máte další. Prosím

 

Poslanec Václav Klaus: Faktická poznámka. Rád bych zareagoval na pana Raise, který podpořil, aby se už udělala ta reforma. Víte, jeden z největších problémů českého regionálního školství jsou neustálé reformy. My jsme zavedli RVP, revolučně jsme reformovali něco, co desítky let fungovalo. Teď je zase další reforma. Takže jakoby ta mantra, že každá reforma je z povahy věci dobrá, to prostě tak není.

Jinak tedy máte pravdu, ten odklad je myšlen tak. Já jsem zásadní odpůrce tohoto způsobu financování, protože způsobí rozvrat. Jestli tedy chcete něco, tak udělejte ten striktně nákladový, odeberte jakoukoli kompetenci krajům, skutečně to řešte seshora, ten systém bude nějak fungovat, já s tím nebudu souhlasit díky svému ideovému přesvědčení, ale bude funkční. To, co vznikne takhle, funkční nebude. To je ta moje hlavní námitka, kterou proti tomu vedu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další faktická poznámka, žádám pana poslance Pojezdného o vystoupení. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivo Pojezný: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych zareagoval na pana kolegu Klause, který říkal, že tento systém je lepší než ten, který jsme schválili v minulém období. Není tomu tak a mohu to potvrdit například tím, že já jsem z velké vesnické aglomerace a vím, jaké je tady financování školství malých škol, školek, školských zařízení, které máme v těchto oblastech. Je rozdíl mezi Prahou, Jihomoravským krajem nebo jižními Čechami. To jsou obrovské rozdíly a těch financí se nedostává. Kraj to musí také někdy nějak sanovat. To, že existují velké rozdíly mezi kraji, je právě tímto financováním na žáka. A to, že minulá Sněmovna se rozhodla trošičku jinak, dát nejenom to financování podle počtu žáků čili na kus, ale také podle výkonů pedagogů, je jenom dobře. Malé školy nám za to budou vděčny. A pokud já mám ohlasy právě z našich školek, škol, ve vesnici, kde mnohé nakonec zanikly díky tomuto financování. Takže já podporuji to, aby tato novela zákona neprošla, abychom ji zamítli v prvním čtení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže mám tady návrh na zamítnutí. Tak a nyní nemám další faktickou poznámku, to znamená, vrátíme se do obecné, respektive jsme v obecné rozpravě. Takže v řádném pořadí tady mám přihlášenou poslankyni Terezu Hyťhovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Vážené dámy a pánové, návrh, který se týká odkladu reformy financování regionálního školství, má dva aspekty. Za prvé, zdali je vhodné reformu financování regionálního školství odložit a posunout její začátek z termínu 1. září 2018 na pozdější dobu. A za druhé, druhým aspektem je otázka, na jak dlouho by se tato reforma měla odkládat.

K otázce vlastního odložení reformy je nutné říct několik faktů. Reforma financování ruší stávající normativní systém financování regionálního školství prostřednictvím krajských normativů a zavádí převážně nákladový systém založený na financování určitého počtu odučených hodin, řečeno velmi stručně. Je nutné si přiznat, že normativní financování vykazuje určité problémy a tyto problémy bylo třeba řešit. Autoři reformy připravili nový systém, kdy finance budou rozdělovány centrálně na základě výkazů pomocí informačních systémů a dojde v zásadě k významnému přerozdělení kompetencí při financování přímých výdajů ve školství z regionů na MŠMT.

V této souvislosti je třeba se zeptat, zdali bude tato reforma finančně neutrální. To znamená, zdali si její zavedení nevyžádá dodatečné finanční náklady spojené s vlastní realizací reformy. V případě, že ano, je nutné znát výšku těchto nákladů a garantovat jejich zajištění. Dále je třeba se zeptat, jak jsou školy připraveny na realizaci reformy. Zdali si reforma nevyžádá organizační změny ve školách, například omezování výuky, rušení, dělení tříd a podobně. Za podstatný považuji fakt, že dojde k zásadní změně v komunikaci se školami při náběhu reformy. MŠMT by mělo garantovat, že v této chvíli máme vyzkoušený a ověřený software a ředitelé škol se již seznamují s výkazy, které budou vyplňovat. Zástupci krajů by nám měli sdělit, že jsou připraveni ze svých finančních rezerv krýt krizové situace, které na některých školách mohou nastat, a že mají rámcovou představu o výši potřebných rezerv.

Pokud na výše uvedené problémy nemáme jasné a určité odpovědi, považuji za naprosto nezbytný odklad reformy. Tento odklad je třeba využít k doladění organizačních, technických a administrativních problémů spojených právě s touto reformou. Zároveň by odklad měl posloužit k věcné revizi celého záměru. Je otázka, zdali určitými úpravami normativního financování by nebylo možné dosáhnout odstranění některých nedostatků tohoto systému. Mám na mysli především centralizaci a sjednocení normativů, odstranit normativní rozdíly ve financování jednotlivých škol a oborů mezi kraji ČR. Mohlo by se stát, že si uvědomíme, že dokážeme najít řešení levnější a efektivnější, než je právě zde rozbíhaná reforma.

V souvislosti s financováním regionálního školství je zapotřebí zmínit i probíhající koncepci inkluzivního vzdělávání. Pokud nedojde k revizi koncepce inkluzivního vzdělávání a jejího financování, nebude možná plná předvídatelnost a stabilita financování regionálního školství. Oba dva problémy by se měly řešit společně, neboť jsou součástí stejného problému, a tím je finanční stabilita, předvídatelnost, financování regionálního školství. Pouze předvídatelný a stabilní systém umožní průběžně řešit nárůst platů ve školství, který je nutné řešit. A je naším zásadním programovým bodem. Jestli chceme dostat reálné platy na úroveň 130 % průměrné mzdy, potřebujeme k tomu systém, a nikoliv černou díru na peníze, kterou nám po sobě nechala paní exministryně Kateřina Valachová.

Druhým aspektem je, na jak dlouho by měla být reforma odložena. Zde si dovolím s kontrarevoluční upřímností našeho hnutí říct, že deset let je poněkud moc. V průběhu projednávání by bylo vhodné pozměňovacím návrhem tuto lhůtu výrazně zkrátit. Rok dva by nepochybně stačily. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tady mám jednu faktickou poznámku, takže pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Zareaguji na paní poslankyni Hyťhovou. Ona udeřila taky jeden hřebíček na hlavičku a to je inkluze. Když nám jde o každé dítě, tak tady jde právě o to každému tomu dítěti dle jeho potřeb přidělit finanční prostředky. Čili to normální dítko bude mít třeba 60 tisíc na žáka, já nevím, nevidomé dítko třeba 400 tisíc. Když zavedeme tuhle slavnou reformu, tak vznikne takový galimatyáš, že se v tom už nikdy nikdo nevyzná. Nedokážeme podporovat jednotlivé děti, o které především jde.

A ještě bych zareagoval na to, co říkala paní poslankyně Hyťhová, na tu nepřipravenost. Já vám ocituji stanovisko Asociace ředitelů gymnázií: MŠMT předpokládá zavedení změny financování od září 2018, dosud však po dvouleté přípravě nejsou schváleny prováděcí předpisy, snižuje se hodnota PHmax, ředitelé škol nemají žádná relevantní čísla, jak bude financována jedna učitelhodina, a nemůžou si tak spočítat dopad na svou konkrétní školu. Nevědí, s jakými hodnotami v počtu hodin mají počítat při sestavování úvazku na další rok. Předpokládali jsme, že reforma zlepší podmínky ve vzdělávání, jak bylo avizováno. Je zřejmé, že bez výrazně navýšení finančních prostředků to nebude možné realizovat, proto to navrhujeme odložit atd.

Čili tady je ten problém s tou nepřipraveností, takže to bych pak poprosil pana ministra, jestli by se k tomu vyjádřil, jak se na to září těší, jak mu to bude fungovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. A nyní dalšího v obecné rozpravě mám přihlášeného pana poslance Martina Baxu. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych rozdělil svůj příspěvek na téma návrhu na odložení reformy financování regionálního školství na tři části. Ten první je spíš takový obecný podotek, který se týká tématu rozdílu v regionálním školství a o kterém tady zazněly už poměrně razantní názory zejména jednoho z prvních řečníků.

Dámy a pánové, už OECD vyčetla českému školskému systému to, že obecně existují rozdíly v regionálním školství. Je ale zapotřebí, pokud tímto chceme argumentovat, se podívat na to, co bylo předmětem té výčitky. Byly předmětem rozdíly ve financování základního školství a také školství středního. Já jsem přesvědčen o tom, a to považuji za jeden z velkých problémů té reformy regionálního školství od samého počátku, že spojila dohromady financování obecního školství, nebo základního školství, a školství středního. Já naprosto souhlasím s argumentem, že financování základních škol by mělo být průřezově po celé republice stejné. Tedy to, co zde zmiňoval např. pan kolega Gazdík, kdy je naprosto zřejmé, že skutečně základní škola od Aše až po Bukovec by měla být financována stejným způsobem.

Nesouhlasím však s tím, a jsem tady možná v menšině, že by kraje neměly mít právo ovlivňovat střední školství na svém území, když jsou navíc zřizovateli těchto středních škol. Já jsem prostě přesvědčen o tom, že regionální rozdíly mezi financováním středního školství v sobě také odrážejí to, jaké jsou priority jednotlivých krajů ve vztahu ke střednímu školství, které tyto kraje zřizují. Jak se odrážejí názory jednotlivých krajských reprezentací na to, co má být prioritou vzdělávacího systému na jejich území. Já odmítám zásadní centralizaci středního školství, které ta reforma předpokládá, a myslím si, že vznikem krajských samospráv a to, že při vzniku krajských samospráv dostaly kraje do vínku i střední školství, by mělo být kompetenčně zobrazeno mimo jiné i v tom financování.

Já jsem přesvědčen o tom, že tvrdý, tuhý centrální dopad na to, jakým způsobem je řízeno střední školství, prostě není namístě a že právě mezikrajová specifika mohou být tím, co bude nakonec zlepšovat vzdělávání v jednotlivých krajích. Možná mluvím pouze za jediný kraj, Plzeňský. Paní exministryně možná ví, že právě Plzeňský kraj byl jediným krajem, který vlastně odmítl už ten návrh reformy regionálního školství, a ten nesouhlas s ní trvá dále.

Nicméně není předmětem toho, co zde projednáváme, odborná diskuse na téma, jakým způsobem by mělo být financováno školství - pardon, jakým způsobem by mělo být řízeno regionální školství, ale zda odložit reformu financování, tak jak byla schválena a měla by od 1. září letošního roku vstoupit v účinnost.

Dámy a pánové, já možná zdůrazním ještě jednu informaci, o které tady hovořil pan předkladatel, a to je to, že začátkem letošního roku, mám pocit dokonce, že to bylo v březnu, se pan ministr Plaga rozhodl odložit účinnost toho nového systému financování regionálního školství o jeden rok. Ten návrh byl později panem ministrem stažen. Ale z doby, kdy ten návrh existoval, zůstala zachována důvodová zpráva. Já bych si tady dovolil odcitovat tři odstavce z této důvodové zprávy.

"Navrhuje se, aby změny v oblasti financování zavedené novelou školského zákona byly účinné pro financování od kalendářního roku 2020. Dodatečný časový rámec umožní provedení zkušebního výpočtu rozpočtů škol a školských zařízení pro rok 2019 obojím způsobem, to jest podle stávajícího systému financování prostřednictvím krajských normativů i podle nového systému financování. "

Druhý odstavec. "Dodatečný čas bude možné využít i pro úpravu a otestování dodatečných softwarových modů stávajícího programového vybavení škol, které by uměly z evidence převést údaje nutné pro nový systém financování, a tím by se eliminovaly chyby i administrativní zátěž škol."

Třetí odstavec. "Dalším důvodem pro odložení realizace reformy financování regionálního školství o jeden rok je zabezpečení finančních prostředků na všechny pozitivní efekty, které může nové nastavení financování přinést."

Neboli to, co je zřejmé z důvodové zprávy toho panem ministrem staženého návrhu zákona, je to, že uvedení této novely v život od 1. září letošního roku v sobě obsahuje nejenom ten finanční aspekt, ale obecně připravenost škol na tento nový systém od části softwarové přes nějakou výpočtovou praxi až po výkazy, které jsou zapotřebí. A tak jak jsem se během minulých týdnů potkal se zástupci jednotlivých škol, musím říci, že podle mého názoru nenastal žádný posun, že by se za jeden měsíc vyzkoušely softwarové systémy, že by se všechno otestovalo, že by bylo teď všechno jasné, jak se dělat má. Já si myslím, že je to velký hazard s tím, jak má reforma od 1. září letošního roku fungovat právě v té rovině té přípravy. Toho, jakým způsobem by technicky na těch školách měla fungovat. To znamená, zda opravdu od 1. září 2018 všechno to, co je spojené s financováním škol, na prvním místě mimochodem to, jak budou dostávat učitelé platy za jednotlivé měsíce, bude dostatečně technicky zajištěno.

A teď podle mého názoru to nejdůležitější. To, co je základem toho, proč je navrhováno, aby byla novela financování regionálního školství schválena. Já jsem pevně přesvědčen o tom, že ani pan ministr Plaga, ani vláda, ani paní ministryně financí není v tuto chvíli (s to) závazným způsobem nám všem říci a našim prostřednictvím veřejnosti říci, že je zajištěno financování v této reformě regionálního školství.

Já jsem si v médiích četl takové poměrně jakoby mlhavé vyjádření, nebo mlhavá vyjádření na to téma, že existuje závazný příslib ministryně financí na to, že poskytne oněch avizovaných 11 mld. korun. U tak závažného bodu, který dnes projednáváme, financování regionálního školství, a tedy to, jakým způsobem školy poběží od 1. září 2018, bych očekával, že zde paní ministryně bude přítomna, aby ujistila poslance a aby ujistila veřejnost o tom, že je dostatek finančních prostředků na to, aby se systém spustil. A těch 11 mld. je jenom jedno z čísel, které se v tom systému objevuje. Když byl systém za paní ministryně Valachové spuštěn, kdy byl ten zákon spuštěn, nemýlím-li se, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, tehdy jste uváděla, že ta novela přinese náklady 4 až 5 mld., nebo 3 až 4 mld. ročně. A teď, uplynula velmi krátká doba, jsme na 11 mld. A jak jsem si připravoval podklady, když jsem si studoval ten návrh novely, tak jsem si vlastně uvědomil, že nikde není napsáno, nikde Ministerstvo školství nezveřejnilo dostatečně transparentní vzorce a nemyslelo v tom matematickém slova smyslu, ale v tom smyslu, kde k tomu číslu 11 mld. přišlo. Kde je napsáno, že to opravdu bude stát těch 11 mld. korun a že to nebude 12, 13, 17, 20? Já mám z toho opravdu vážné obavy.

A slyším-li názory např. odborných asociací, už tady pan předkladatel zmiňoval Asociaci ředitelů gymnázií, ale i dalších, tak se ptám, zda teď, zhruba čtyři měsíce předtím, než by systém měl začít fungovat, nehazardujeme s financováním českého školství. Já jsem si na to odpověděl na základě dostupných informací, které mám, že ano. Když pan ministr ještě před měsícem v návrhu zákona tvrdil, co všechno se musí doplnit, co všechno se kde musí najít. Když zde není přítomna ani paní ministryně financí a nikdo další, kdo by dal ruku na stůl a řekl ano, od příštího roku, od roku 2019, je na stole 11, 15 mld. korun do systému školství.

Mám opravdu vážné obavy, že pokud se nepodaří odložit reformu financování školství, hrozí českému školství opravdu vážné problémy. A to, že teď ani nedokážeme ten vývoj odhadnout, svědčí o tom, jak už v době svého vzniku i v současné době byla novela financování regionálního školství, nebo nový systém financování regionálního školství neuváženě a bez dostatečného promyšlení následků, které může mít, schválen.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A další přihlášenou poslankyni tady mám poslankyni Valachovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, mnohokrát jsme v tomto roce, ale i při schvalování státního rozpočtu na tento rok v minulém roce, diskutovali napříč politickým spektrem s velkou shodou - možná jsme se neshodli skoro na ničem jiném než na tomto - že naše vzdělávání, vzdělávací systém, školství je podfinancované. Shodli jsme se na tom, že v našem školství ročně, a to i po třech rekordních rozpočtech a růstu platů učitelů i neučitelů - tady prostřednictvím předsedajícího k paní poslankyni Hyťhové, že zřejmě zapomněla na tři rekordní rozpočty - tak i přes tento fakt je opravdu pravdou, že chybí několik desítek miliard. To je pravda. Také je pravda, že český vzdělávací systém stojí nejméně, v uvozovkách, nebo že na něj dáváme nejméně ze všech zemí OECD. To je taky pravda. Při projednávání rozpočtu jsme se tady předháněli, kdo navrhne 20 mld. plus 30, 40, 50, 60. A teď zpochybňujeme zcela spravedlivé, férové financování škol konečně ve výši dopadu 10 mld. plus samozřejmě zvýšení platů učitelů a neučitelů, tak jak zavázala Sněmovna vládu. To je dalších, řekněme, zhruba 20 mld. Jestli dobře počítám, tak je to kolem 30 mld. Takže pořád se nemůžeme těšit na to, že bychom se nějak významně polepšili ve financování škol.

Co je na tom špatně, nevím. A stejně tak nevím, proč nás najednou opouští ta politická shoda v průběhu tedy už volebního období tyto peníze pro školy zajistit. Otázka totiž není, zda potřebujeme férové financování škol, to je zcela jasné, že ano. Také je zcela jasné, že máme schválené nové financování škol. Také je zcela jasné, že se zase tady nezrodilo, upřímně řečeno, v jedné hlavě, ale naopak více než dva roky se na této změně poctivě pracovalo. Byly zde zapojeny Sdružení místních samospráv, Svaz měst a obcí, Asociace základních škol, Asociace učňovských zařízení, středních odborných škol, CZESHA, Asociace gymnázií, školské odbory a potom praktici, ředitelé škol všech stupňů, všech soustav, speciálních škol, uměleckých škol, sportovních gymnázií, školních družin, školních jídelen a všech dalších segmentů, které naše školství obsahuje. To znamená, byla to dlouhá odborná, profesně náročná práce, která samozřejmě nebyla jednoduchá, ale - a teď to je důležité - všechny odborné asociace, a mně je líto vaším prostřednictvím, pane předsedající, že tady předkladatel je také necituje na mikrofon, to znamená školské odbory, Asociace základních škol, Asociace učňovských zařízení, CZESHA, největší asociace sdružující naše školy, všechny tyto asociace říkají zásadně odkladu ne! A také říkají, přestaňte si z nás dělat legraci, a jestli chcete opravdu změnit kvalitu vzdělávacího systému, dejte nám na to peníze.

Překvapivě možná budu souhlasit s tím, co zde zaznělo z úst předkladatele. Ano, centrum nemá sílu. Ano, náš systém financování škol je byrokratický, a dokonce ano, jakoukoli změnu ve vzdělávacím systému prosazujeme, byť je sebelepší nebo sebelépe odpovídá moderním vzdělávacím systémům, vždycky narazí na zásadní limit a tím je podfinancování českého školství a neférový systém financování škol. Tak to prostě je. Tak to prostě je.

Co se týká nákladů, odhady dopadů nového financování škol, tady je určitě pravdou, přisvědčuji prostřednictvím předsedajícího panu poslanci Baxovi, ano, při projednávání v Poslanecké sněmovně a v Senátu se odhadovaly tehdy dopady nového financování zhruba na 5 mld. Je to pravda. Na druhé straně, vážené kolegyně a vážení kolegové, mějte na paměti, že jakékoli zvýšení - a já si přeji, aby bylo co nejvýznamnější - ohodnocení učitelů i neučitelů se okamžitě promítá logicky do dopadu nového financování. Takže se tady prosím nezkoušejme z toho, že pokud se mezitím podařilo dvakrát významně navýšit platy a mzdy, tak se divíme, že bude dopad změn financování dražší. V tomto ohledu pevně věřím, že čím větší odklad, tím dražší dopad nového financování škol. Protože já pevně věřím, že všechny politické strany budou plnit to, že každý rok se bude významně navyšovat ohodnocení učitelů i neučitelů.

No a potom je ještě důležité říct, že z hlediska dopadů nového financování škol je potřeba říct, a je potřeba férově říct, že nejde jenom o dopady, skutečné dopady nového financování. To znamená, to je ta kvalita, o které hovořil zpravodaj - dělení tříd spravedlivě, tak aby měly možnost všechny školy, u cizích jazyků, matematiky, ITI, aby střední odborné školy se mohly opravdu připravovat na Průmysl 4.0, ne o tom jenom snít, ale aby to byla realita, protože už i tak máme obrovské zpoždění za západní Evropou a nechci, aby pro naše děti zbyly pozice u lopat. To opravdu nechci.

Tak to jsou spravedlivé dopady nového financování škol. Ale co se ještě ukazuje u nového financování škol? Ukazuje se to, co jsme měli zameteno pod koberec dlouhé roky ve školství. Ukazuje se např. to, a mě překvapuje, že se tedy brání řešení skrze nové financování škol, že mateřské školy 13 let neměly financovánu reálnou provozní dobu. Měli jsme o tom nedávno velkou rozpravu a všichni jsme chtěli zlepšit podmínky. Tak teď je ten okamžik. Teď je ten okamžik, najít finance, aby provozní doba mateřských škol byla poctivě financována. Teď je okamžik přiznat, kolik nepedagogů pracuje v našem školství a že ředitelé nejsou Ferdové mravencové a brouci Pytlíci dohromady, nemůžou si hrát současně na účetního, personalistu, různého administrátora dotací a veřejných zakázek. Ano, oni potřebují nepedagogy a my se tváříme, že ne, a tváříme se od roku 2005.

Toto všechno má napravit nové financování. A upřímně řešeno, nové financování usvědčuje celý systém stávajícího financování z obrovského pokrytectví. A já chci, aby to skončilo. Děkuji vaším prostřednictvím, pane předsedající, za aktivní přístup krajů a za to, co tady sdělil na plénu pan zpravodaj. Z hlediska přípravy na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy chci říct jen tolik, že už v prvním čtvrtletí minulého roku ministerstvo zpracovalo a mělo k dispozici - a nikdy předtím se to tak nestalo - analýzu středního odborného vzdělávání a gymnázií, sítě gymnázií a středních odborných škol. Mělo zpracovanou analýzu ve spolupráci se Sdružením místních samospráv a Svazem měst a obcí o síti mateřských škol, základních škol a malotřídních škol, protože malotřídní školy udržíme v našich obcích jenom skrze nové financování. Toto všechno bylo zpracováno a ano, probíhaly dlouhé rozhovory ve shodě MŠMT a MF, že na základě těchto analýz budou dopočítány dopady reformy. Není to nic nového a já věřím, že projekt nového financování, férového financování našich škol a skutečné záruky kvalitního vzdělávání našich dětí do budoucna prosazený koalicí ČSSD, ANO a KDU-ČSL dotáhneme do konce i přes další funkční období. A chtěla bych nejenom tomu popřát hodně síly, protože to samozřejmě bude náročný úkol, ale samozřejmě i skrze ty možnosti, které my poslanci máme v Poslanecké sněmovně, nabídnout i pomoc.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady žádost o dvě faktické poznámky. Nicméně přišel za mnou pan ministr Robert Plaga, že by se rád už vyjádřil. Teď se ptám, mám tady jak pana poslance Baxu, tak pana Klause, jestli dáte prostor, je to na vás, jste s přednostním právem.

 

Poslanec Václav Klaus: Já jsem chtěl reagovat na svoji předřečnici, tak abyste to nezapomněli. Tady trošku dochází k demagogii, ke směšování dvou věcí. Protože navyšování rozpočtu školství nikdo nezpochybňuje. Zpochybňuje nesmyslný způsob, jak tyto peníze do škol dostat. Demotivující pro zaplněné školy. Protože řekněte si upřímně, škola bez dětí nemá velký smysl, čili budete financovat školu, kde skoro nikdo není. Máme střední školy s 60% naplněností kapacity. Ministerstvo to neřeší čtyři - nevím kolik let, šest, osm. To jsou ty problémy, které má náš systém, a místo toho se vymyslí nová, revoluční metoda, která není ověřená, není připravená, bude stát 20 miliard nebo kolik, a kdoví jestli, a to vrhneme do škol. To je to meritum věci, o čem se bavíme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana ministra školství Roberta Plagu a následně by se připravil k faktické poznámce pan poslanec Baxa. Já ještě rychle přečtu omluvy, vidím, že se mi tu nashromáždily. Omluva pana poslance Sadovského dnes do konce jednání z pracovních důvodů. Pan poslanec Vít Kaňkovský se omlouvá od 16.30 do konce jednacího dne z rodinných důvodů a pan poslanec Petr Dolínek se omlouvá od 16.00 do 17.45 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já považuji za nezbytné, abych se vyjádřil k návrhu poslanců, ke kterému Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyjádřilo nesouhlasné stanovisko. To nesouhlasné stanovisko, které ministerstvo zaujalo, souvisí především s očekávaným přínosem nové reformy financování regionálního školství. Ta reforma je založena a předpokládá spravedlivější přerozdělení prostředků státního rozpočtu jednotlivým školám a školským zařízením a respektování specifik vzdělávacích institucí v jednotlivých krajích.

V současné době, a ono už to tady padlo, se republikové normativy stanovují jako výše relevantních výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, na jednoho žáka nebo studenta. Je to tedy normativní způsob financování. Ale následně se z republikového normativu stávají různé finanční soustavy jednotlivých krajů. To znamená, je to nástroj rozpisu příslušných finančních prostředků státního rozpočtu mezi jednotlivé kraje. Krajské normativy, které stanovuje krajský úřad v přenesené působnosti, následně představují výši výdajů, a to vždy na konkrétní jednotku výkonu, což se již delší dobu ukazuje jako hodně volná právní formulace, která umožňuje krajským úřadům stanovit krajské normativy s výraznými mezikrajovými odchylkami pro podobné jednotky výkonu. A tady chápu, že může dojít k nějakému ideologickému sporu, protože samozřejmě je otázkou, jestli preferujete standardizaci vzdělávání v České republice, nebo jestli je to tedy ten čistě normativní způsob, kdy každý žák si nasadí batůžek s těmi penězi a putuje tím systémem.

Ten uvedený problém, který byl hlavním důvodem předložení návrhu reformy financování regionálního školství schváleného v roce 2017, přetrvává. Proto se domnívám, že skutečně není namístě uvažovat o dlouhodobém odložení těchto v tuto chvíli již přijatých změn. Například v oblasti středního vzdělávání vede stávající model velmi často k přijímání žáků, kteří na daný obor nemusí mít studijní předpoklady, nebo ten obor dokonce nestudují, což vede ke snižování kvality vzdělávání a také k neefektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu. Jednoduše ten boj o studenty ve středním školství, o ty jednotlivé hlavičky, právě díky normativnímu financování docela zásadně selhává.

Považuji ale za nezbytné se vyjádřit i k dalším věcem, protože skutečně je tomu tak, že jsem na vládu dával návrh a odklad o jeden rok. Hlavním důvodem, jak padlo od mých předřečníků, bylo v té chvíli nezajištěné finanční krytí. Byly tam i další důvody, ale pokud se bavíme o tom, že školy si nemohou v tuto chvíli jednoznačně stanovit, podívat se na to, které prostředky, kolik objemů prostředků na ně připadá pro rok 2019, tak bych rád podotkl, že stávající systém je o tom, že v březnu 2018 se dozvědí a po dohodovacích řízeních v dubnu se teprve dozvědí ten finální stav, to znamená, základní rozpis se dozvědí v březnu a finální stav po dohodovacích řízeních v průběhu dubna. To znamená, první čtyři měsíce každého roku jedou bez detailních znalostí rozpočtu. Proto není samozřejmě zcela přesně možné pro každou jednotlivou školu v tomtéž dubnu 2018 ukázat prostředky a rozpis pro rok 2019. Ano, ale v té důvodové zprávě bylo uváděno, že pokud by došlo k odkladu o rok z důvodu toho, že prostředky by byly poskytnuty až na rok 2020, tak je naprosto správné a legitimní jet ty dva systémy souběžně, to znamená odstranit tu nejistotu jednotlivých škol. A jestli je ten nový způsob skutečně nespravedlivý, to určitě je, ale že přináší dostatečný objem prostředků té škole proti srovnání se stavem současným. Takže to byly doplňky, které rozhodně byly vhodné, ale nestály za tou žádostí o jednoletý odklad.

A protože jsem řekl, že považuji za nutné odhalit naprosto přesně, jak to bylo, tak když jsem řekl, že nebylo zajištěno rozpočtové krytí, tak v závěrečné zprávě zhodnocení dopadu regulace k návrhu zákona, kterým byla reforma financována, je napsáno, že odhadem 2,5 až 5 miliard korun na eliminaci výrazných negativních dopadů nového systému na disponibilní zdroje jednotlivých právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, a tím na úroveň odměňování jejich zaměstnanců - to je tedy vyčíslený ten dopad. Zároveň - rozpočtová strategie sektoru veřejných financí, resp. veřejných institucí, tedy konvergenční program, schválená v minulém roce, počítá na reformu financování regionálního školství s částkou 3,5 miliardy korun pro rok 2019.

Takže ve chvíli, kdy jsme napočetli další související věci, tzn. věci, které nejdou jenom do vyrovnání regionálních disparit, což může být 5 miliard korun, ale i do zvýšení kvality výuky, na které se, předpokládám, všichni v této Sněmovně, a nejenom ve Sněmovně, shodneme, tak jsme zjistili tu částku, která přesahuje 10 miliard korun, a bylo z mé strany podle mého názoru zcela opodstatněné, že jsem ten materiál s ročním odkladem dal na vládu.

Tedy celkem s sebou reforma přináší náklady přesahující 11 miliard korun a ty nebyly, říkám zodpovědně a upřímně, zahrnuty ve výdajových rámcích. Takže jsem ty prostředky začal hledat. A myslím si, že příslib vlády, příslib premiéra, že prostředky v rámci přípravy rozpočtu roku 2019 budou zahrnuty do rozpočtu Ministerstva školství, je příslibem dostatečným a není potřeba, aby tady ještě vystupovala paní ministryně financí a znovu validovala rozhodnutí vlády.

Dovolte mi ale drobnou odbočku, která se týká stavu finančního krytí opatření MŠMT, protože to také v diskusi tady zaznělo. A navíc jsem v této věci byl nedávno interpelován. Podobný případ jako reforma financování, kde jsem řekl, že ve střednědobých výdajových rámcích rozhodně nebyla ta částka, kterou to finálně stálo, to poctivě přiznávám, byl i případ společného vzdělávání. Podle původního odhadu uvedeného v důvodové zprávě k návrhu vyhlášky č. 27 z roku 2016 se měly dopady na státní rozpočet pohybovat okolo 1 miliardy korun za rok 2017 a 1,5 miliardy za rok 2018. Reálné náklady by se však za rok 2017 vyšplhaly až téměř do výše 7 miliard korun, přičemž díky novelizaci vyhlášky, která vstoupila v platnost v průběhu roku 2017, se je podařilo udržet na 6 miliardách korun. Tady mi dovolte poděkovat mému předchůdci Stanislavu Štechovi. Každopádně i tato částka mnohonásobně převyšuje původní odhad.

Obdobným případem je druhá záležitost, ve které jsem byl interpelován, to je zajištění tzv. překryvu v mateřských školách. Byl sice upraven rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, nicméně opět nebylo žádným způsobem zajištěno rozpočtové krytí této změny. Rozpočet regionálního školství územních samosprávných celků nebyl v roce 2017 účelově posílen a nestalo se tak ani v promítnutí rozpočtu na rok 2018.

Je tedy vidět, že vše ve školství, a tím potvrzuji slova své předřečnice, je o financích, tedy ne vše ve školství, ale co se týká financování opatření, která jsou dnes tady na stole, a já mám za to, že ve chvíli, kdy se shodneme na tom, že prostředky pro financování regionálního školství a této změny jsou, tak ta změna může započít v roce 2019. Já jsem tedy pro, aby návrh pana poslance Klause byl zamítnut v prvním čtení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu ministrovi. Přečtu další omluvu. Takže dnes od 17.30 hodin do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Špičák.

Nyní tedy mám dvě faktické poznámky, takže pan poslanec Baxa a připraví se paní poslankyně Valachová a následně, pakliže nebudu mít další přihlášku, tak budeme pokračovat řádně přihlášenými v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěl mít původně faktickou poznámku ve vztahu ke své předřečnici. Paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, chtěl bych se ohradit proti tomu, jak jste své vystoupení začala, v tom smyslu, že existuje nějaká souvislost mezi systémem financování regionálního školství a výší platů učitelů. Chci za sebe i za Občanskou demokratickou stranu jasně říci, že my jednoznačně podporujeme, a bylo to důležitou součástí našeho volebního programu, zvýšení platů učitelů. To nemá nic společného s tím, jakým způsobem jsou tyto finanční prostředky rozdělovány.

V druhé věci bych chtěl reagovat na vystoupení pana ministra Plagy. Musím prostřednictvím pane předsedajícího, pane ministře, ocenit vaši upřímnost a otevřenost, se kterou to říkáte, není to zcela běžné u členů vlády v demisi, ale musím říct, že vaše upřímnost a otevřenost ve mně jenom posílily obavy o to, jakým způsobem financování tohoto systému od 1. září letošního roku proběhne. Prostě příslib není řádka v rozpočtu. Sám jako starosta nebo primátor města Plzně vím, že teprve ve chvíli, kdy zastupitelstvo v tomto případě schválilo nějaké rozpočtové opatření, rozpočtovou změnu, jsme se mohli bavit o tom, že na systém máme peníze. A to se tady nestalo.

A jenom na úplný závěr podotknu, že to překrývání, o které jste mluvil, tak překrývání v rozsahu 2,5 hodiny na třídu od září 2017 do prosince 2017, za čtyři měsíce, v našem kraji stálo 24 milionů korun a nebyl krajský úřad v přenesené působnosti s to je plně pokrýt a ani do budoucnosti tam není stanoven žádný limit na rozsah placené docházky do mateřských škol. To je jedno téma.

Druhé téma. Totéž se týká vlastně financování mateřských škol na celý rok. Jenom pro zajímavost, u nás 100 milionů korun. A tím, že to nebylo v tom objemu, jak jste říkal, zahrnuto, tak prostě těch 100 milionů korun zmizelo na úkor základních škol.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych také zareagovala krátkými faktickými poznámkami na své předřečníky.

Otázka vyšších platů učitelů a neučitelů kontra to, jestli to souvisí nebo nesouvisí s novým způsobem financování. Souvisí, protože ve stávajícím systému se rok co rok každý ministr nebo ministryně, je jedno, z jaké politické strany, potýká s tím, že byť vybojuje finanční prostředky pro růst platů učitelů nebo mezd neučitelů, nikdy, ani kdyby se postavil na hlavu, a já jsem dělala všechno pro to a udělala jsem řadu opatření, aby tyto peníze dotekly do škol a potom do kapsy, do peněženky jednotlivých učitelů neučitelů, tak to zkrátka nezajistíte. Důvodem je to, že už na začátku, pokud padá počet narozených dětí v jednotlivých krajích, a to padá skoro všude, tak už tam dojde k takovému krácení, které potom neodpovídá objemu, který potřebujeme na výplatu platů na jednotlivé výplatní pásky. A toto má změnit nové financování. Proto to velmi souvisí. Já se velmi snažím ve svých příspěvcích nebýt demagogická.

Co se týká toho, co je nebo není ve financování řádně v rozpočtu zajištěno. Otázka financování 2,5 hodiny v mateřských školách, tzv. překryvu, kdy tedy tyto 2,5 hodiny mají být na pracoviště dvě paní učitelky, tedy povětšinou je to ta doba, kdy paní učitelky jsou třeba na vycházce, protože to mají v rámcovém vzdělávacím programu, to je povinnost, já už jsem to tady říkala, takříkajíc odjakživa. Odjakživa. To znamená, odjakživa měla být financována. Je to právní povinnost a odjakživa učitelky mateřských škol měly mít toto zajištěno. Tak to prostě je. (Předsedající upozorňuje na čas.)

Omlouvám se, tak nebudu zdržovat a přihlásím se do řádného příspěvku, protože jsme si slíbili, že faktické příspěvky nebudeme využívat, zneužívat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jsme v obecné rozpravě u řádně přihlášených poslanců a poslankyň, takže mám tady pořadí a požádám o vystoupení paní poslankyni Mauritzovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ilona Mauritzová: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vzhledem k tomu, že zde bylo řečeno opravdu hodně, tak se nebudu opakovat ve svém příspěvku, ale chtěla bych zdůraznit dvě základní věci.

První je ta, že nám nejde o to, abychom tuto reformu rušili. Jde nám o to, že tento návrh reformy financování vysokého školství reformu neruší, ale otevírá znovu diskusi nad tím, jak by měla tato reforma financování regionálního školství vypadat. Do škol skutečně jdou velké finanční prostředky, výdaje na školství jsou v podstatě druhé největší ve státním rozpočtu, takže se bavíme o velkém množství finančních prostředků, které bychom měli umět účelně do škol dostat. Cílem tedy tohoto návrhu je znovu otevřít debatu o financování školství.

Zároveň bych chtěla říci, že není možné říci: tak my jsme teď nějaké finanční prostředky našli, tak pojďme, spustíme to, aby se vůbec něco spustilo, abychom to zase úplně nezastavili. My bychom si přáli, aby se otevřela diskuse, a přišli jsme s takovým návrhem financování, který by přinesl stabilitu a funkčnost systému financování regionálního školství.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a další v pořadí je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, také jsem se přihlásil do rozpravy k tomuto návrhu a vedl mě k tomu vlastně souhrn zkušeností, které mám ze školství ať už z pozice učitele, nebo ředitele a zřizovatele soukromého gymnázia, hejtmana kraje, tedy vlastně představitele zřizovatele škol veřejných na úrovni středního školství, a teď také jako poslance, který musí pak rozhodovat o těchto změnách, o těchto věcech.

Musím připomenout, že financování regionálního školství je vlastně založeno na dvou základních pilířích, a to už tady bylo řečeno, že jeho zřizovateli jsou jednotky veřejné samosprávy, tedy obce a kraje. To, o čem tady mluvíme, to jsou tzv. přímé náklady, které přicházejí do rozpočtu krajů jako peníze z velké části na platy učitelů, případně na financování nákupu pomůcek, a procházejí rozpočtem krajů jako takové omašličkované peníze, o kterých kraj ve své samosprávné působnosti rozhodovat nemůže. A pak je zde ten druhý pilíř financování regionálního školství a to je financování provozních nákladů, tedy nákladů na fungování budov, elektřinu, vodu, financování nákladů na zajištění tepla pro školy a také samozřejmě na opravy, rekonstrukce a investice. To financují obce i kraje ze svých rozpočtů, obce pro základní školy, kraje potom pro školy střední. Čili bavíme se teď tady o těch přímých nákladech na platy. To je téma našeho jednání.

Dostal jsem také mail, který nám poslala paní poslankyně Valachová a který sumarizoval názory těch významných hráčů v regionálním školství. Já jsem si je také přečetl, ty důvody, vesměs mluvící ve prospěch té navrhované reformy a vybízející nás k zamítnutí návrhu pana předkladatele, nebo předkladatelů, mezi které se také počítám, protože jsem také spolupodepsal návrh zákona, který tady předkládá jako náš představitel pan poslanec Klaus. A zaznamenal jsem, že se tam objevuje jeden takový podle mne omyl.

Oni mluví - já to teď přečtu. Svaz měst a obcí chválí tu reformu, tu změnu, po které údajně municipality volaly, jako změnu, kdy peníze jsou rozdělovány podle výkonu, jak říká předseda SMO ČR pan Lukl. Podobně mluví také Asociace ředitelů základních škol. Mluví o reálné výkonové jednotce, tedy třídě a oddělení. Odbory pak mluví o práci, jejím financování ze strany státu, jako práci, kterou si stát objednává. A konečně znovu zpátky k té Asociaci ředitelů základních škol. Oni mluví o tom, že to, co ve stávající době máme, tedy normativní systém, vytváří nerovné podmínky pro žáky základních škol. Jsou to jakési fyzikální veličiny, práce - výkon, a samozřejmě že je třeba se trošku na to podívat.

Průměrný výkon je práce dělená časem, za který byla vykonaná. A tady skutečně možná mají pravdu, chtějí-li vnímat takto výkonový způsob financování. Pak tedy bychom vzali celkovou práci jako energii vynaloženou učitelem, energii vynaloženou na vytápění, svícení, budování těch škol, jejich opravu a lomeno časem. Ale ti zastánci toho výkonového systému, kteří to takto zmiňují, zapomínají na to, že ta práce, ty energie mohou být vydávány před třídou, která je zaplněná zcela, anebo taky před třídou, kde zeje prázdnotou spousta židlí, protože ta škola nemá dostatečný počet studentů. Čili opomíjejí další význačnou veličinu, která s pojmem výkon souvisí, a to je účinnost. Takže sice tady bude nějaký výkon z tohoto hlediska dosažen, ale jeho účinnost bude tedy pramalá, protože mnohdy nebude ten výkon realizovaný před patřičným počtem studentů.

Já jako člověk konzervativní nerad měním věci, které trvají. A říkám otevřeně, že jsme ten normativní systém přivítali. Zdálo se nám dobré, když každý žák s sebou ponese - a já nemám rád to přirovnání, že si to ponese v nějakém batůžku nebo školní tašce, ale s jeho osobností budou spojené nějaké výdaje, které pak bude možno té které škole, do které ten žák vstoupí, přiřknout. A myslím si, že ten systém má svoje vady, samozřejmě, dají se uvádět ty krajní případy, jak tady kolega Gazdík zmiňoval, nebo kolegyně Valachová, těch malých, malotřídních škol v obcích nebo základních uměleckých škol, kde ta efektivita není úplně tím hlavním kritériem jejich existence. Zase na druhou stranu ale chápu ten systém jako systém velmi spravedlivý. Systém financování na tu učební jednotku, ten jakoby výkonový, má celou řadu chyb také samozřejmě. Je složitý. Já mám obavu, že jeho podporovatelé jej v celé šíři nepochopili a že jej bohužel nechápou ani ti, kteří jej mají realizovat, tj. ředitelé a představitelé těch úřadů krajských nebo městských, kteří budou muset potom ty peníze umět dobře přerozdělovat.

Oba systémy, mají-li dosáhnout cíle, tj. efektivního fungování školství, narážejí na jeden významný fenomén, a to je zřizovatelská pravomoc krajů anebo obcí k středním, příp. základním školám. Prostě oba systémy musí nějak reagovat na to, že jsou školy, o které není zájem, které prostě mají málo žáků, kam se nikdo nehlásí. Navzdory tomu, že všichni žáci dneska musí dělat přijímací zkoušky na střední školy, tak pohledem na internet zjistíme, že jsou školy, které po prvním kole přijímacího řízení nemají žáky, mají třetinu kapacity zaplněnou, a to jsou školy, které by tady neměly být, neměly by existovat. Jenom musí být odvaha, musí být síla krajské samosprávy takovou školu zavřít. A to je velmi složité. Kdo z vás jste někdy fungoval na úrovni obecní nebo krajské samosprávy, musíte dobře vědět, jaký je to obrovský politický problém takovou školu zrušit, s čím vším se musí ten, kdo ten záměr pojme, utkat. Utká se s peticemi těch žáků. Dneska víme dobře, že žáci cítí svoji sílu, vědí, že když vyjdou na náměstí, mohou dosáhnout svého cíle poměrně jednoduše. Rodičů, kteří nechtějí změny, které by zrušení té školy přineslo. A zastupitelé raději ten záměr ani nepředloží. Míra jejich pudu sebezáchovy je vždy úměrná blížícím se volbám. My jsme v jižních Čechách, pamatuji si, v roce 2005, rok po volbách, zrušili zhruba třetinu středních odborných škol a středních škol včetně nějakých gymnázií. Od té doby se k takovémuto razantnímu zákroku nikdo neodhodlal. Bylo to, jak říkám, rok po volbách, kdy jsme měli tehdy velikou koaliční politickou sílu.

To samé je to na úrovni obcí. Dneska základní škola v obci, i ta malotřídní, patří k jednomu z mála fenoménů, které pomáhají udržet pocit příslušnosti k dané obci, pocit obecní pospolitosti. Kostel, hospoda - tak tu už mnohdy se nám podařilo tím EET a zákazem kouření zavřít, no a teď je možné, že by vinou malého počtu žáků mohly být zavírány i základní školy. Tady si myslím, že obec, a to tady také zmiňoval, myslím, kolega Baxa, musí najít sílu a dohodu ve svém zastupitelstvu pomáhat financovat nejenom ty provozní výdaje, tedy teplo, elektřinu, budovu, ale také přispívat na platy učitelů, chtějí-li si školu udržet navzdory tomu, že počet žáků neodpovídá těm normám, které od nich vyžadujeme, aby mohly ty peníze formou normativní dostat.

Financováním podle toho zákona, který má začít platit, se nic nevyřeší. Pořád tady budou školy, které budou neefektivní, které budou mít málo žáků. Jenom se oddálí ta schopnost najít konsenzus na to takové školy zrušit, takové školy zavřít a peníze z nich namnoze marně vynakládané, neúčinně, převést tam, kde jejich vynakládání bude účinné, zejména tedy do kapes učitelů v podobě zvýšení jejich platů.

Já jsem ten návrh spolupodepsal. Znamená to, že se s ním ztotožňuji, budu samozřejmě hlasovat pro to, aby prošel do druhého čtení. Odmítám to, abychom jej zamítli. A vyzývám vás také, abyste dali šanci tomuhle návrhu do druhého čtení projít a abyste zamítnutí zákona hlasováním odmítli. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A dalšího v pořadí požádám o vystoupení pana poslance Františka Váchu. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážení členové vlády, pane předkladateli, já přicházím se stanoviskem klubu TOP 09 k předložené novele. My tu novelu nepodpoříme. S velkým nadšením jsme přijali novelu sněmovní tisk 61, tu samozřejmě podpoříme.

Tady jsme došli k závěru, že samozřejmě systém financování regionálního školství může být buď na hlavu, nebo na jednotku. A podle našeho názoru v současné době ten systém vyžaduje takové změny, že už je nelze dělat úpravami toho systému na hlavu žáka. Samozřejmě každý z těch systémů má svoje výhody i nevýhody, které se projeví tam či jinde, a vystupující tu budou obhajovat ten svůj systém, který je jim bližší. My jsme se přiklonili k podpoře systému na učební jednotku. Nenavrhujeme zamítnutí. Dokázal bych si představit třeba posunutí, odsunutí účinnosti o rok nebo dva, tak aby se to lépe připravilo. Těch deset let, to se na mě prostřednictvím pana předsedajícího pan předkladatel nebude zlobit, když to je opravdu likvidační, to si můžeme říct asi na rovinu. Nicméně když jsme poslouchali pana ministra a říkal nám, že inkluze měla stát jeden milion a nakonec to vypadalo, že bude stát šest, nebo měla stát sedm a bude stát šest, tak samozřejmě nebezpečí toho, že financování tady toho systému bude vyšší, tady je. Samozřejmě když přicházíte s novým systémem, tak bude mít vždycky nějaké chyby. Od stolu se prostě nedá vymyslet nic tak, aby to bylo perfektní. My si uvědomujeme riziko, že se ten systém bude postupně vyvíjet a konvergovat k nějakému mírně optimálnímu stavu. Nebudeme hlasovat pro zamítnutí, nicméně pokud by to prošlo do dalších čtení, tak pravděpodobně na konci bychom ten zákon nepodpořili, pokud by tam zůstalo těch deset let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za vystoupení. Nyní přečtu omluvy: paní poslankyně Balaštíková od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále pan poslanec Marek Výborný od 17.15 do konce jednání z pracovních důvodů a následně ještě paní poslankyně Květa Matušovská od 17 hodin do konce jednacího dne.

Dalšího poslance, kterého mám v pořadí, požádám o vystoupení - pana poslance Lukáše Bartoně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi krátké stanovisko Pirátů. Rodí se nám zde nová reforma. Má velké porodní bolesti a určitě lze po tomto porodu očekávat i dětské nemoci. (Pobavení v sále.) Nicméně reforma má potenciál zvýšení kvality školství. Piráti vítají přislíbení financí pro tuto reformu, kterou jsme z úst pana ministra školství slyšeli veřejně. Z toho důvodu podporujeme reformu financování zavést co nejdříve. Piráti se proto připojují k návrhu na zamítnutí odkladu v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže návrh je na zamítnutí zákona v prvním čtení. Takový návrh už tady jeden máme, takže si vás k tomu poznamenám, že jsou ty návrhy dva.

O vystoupení následně požádám pana poslance Antonína Staňka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, ani já už nebudu přidávat k tomu, co zde zaznělo, více informací, které bych v mnoha případech jenom opakoval. Nicméně dovolte mi, abych přece jenom v krátkosti řekl několik poznámek k návrhu skupiny poslanců na zrušení nebo... já říkám zrušení, protože oddálení reformy o deset let je v podstatě její skryté zrušení.

Zaznělo tady například to, že bychom měli znovu zahájit debatu a diskusi, a to o reformě financování regionálních škol, které by přineslo stabilitu a funkčnost. Přiznám se, že ne vždycky souhlasím s názory, které zaznívají z úst představitelů jakéhokoli hnutí či strany, které hovoří o tom, že parlament je žvanírna a jenom se tady debatuje a debatuje a nic se neudělá. Ale v tomto případě bych se musel přiklonit k tomu názoru, že po dlouhé debatě, že po dlouhé rozpravě, po obrovských ústupcích byla v minulém volebním období dosažena shoda a konsenzus na reformě financování regionálního školství. Došlo k dohodě, která, bych řekl, nemá v otázkách českého školství zas takovou velkou tradici. A je škoda, abychom tuto dohodu v podstatě znehodnotili tím, že ji odložíme na jeden, dva, pět nebo deset let.

Pan předkladatel, vaším prostřednictvím, pane předsedající, zde uváděl názory rozličných asociací a profesních sdružení. Já bohužel, tak jak tady můj předřečník hovořil, mám před sebou stanovisko Asociace ředitelů základních škol České republiky. Mám zde stanoviska odborových orgánů. Mám zde stanoviska CZESHA. Mám zde stanoviska Svazu měst a obcí. Mám zde stanoviska Sdružení učňovských zařízení. Já vám je nebudu zde číst. Ale kdybych je četl, tak se všechna shodují v jednom: schválenou reformu financování regionálního školství neodkládejte. Pokud se našly finanční prostředky, a já věřím tomu, že se našly, protože tady zazněla slova ať už z úst, nebo prostřednictvím pana ministra z úst pana premiéra, pana ministra, tak já tomu věřím, že ty prostředky jsou připraveny, jsou nalezeny, a jsou to prostředky, které školství potřebuje. Odložíme-li reformu, ptám se, kam budou tyto prostředky přesunuty?

Poslední moje poznámka, kterou bych chtěl ještě v této souvislosti říci, směřuje právě k argumentaci pana předkladatele prostřednictvím pana předsedajícího právě těmi asociacemi a odbornými organizacemi. Dnes jsem odeslal panu předsedovi své osobní stanovisko k souboru pozvaných na společné setkání v rámci jednání výboru. Jsem prostě přesvědčen, že nelze vybírat jenom ta stanoviska, která jsou mi nakloněna nebo která se mnou souhlasí, ale je potřeba v tom širokém spektru odborných organizací skutečně dát slovo průřezově všem. Domnívám se, že velmi důležitou organizací jsou školské odbory, odbory pracovníků ve školství. A i ty se jednoznačně staví za to, aby reforma financování regionálního školství nebyla odložena.

Ještě jednou říkám, mohl bych tady uvádět celou řadu faktických příkladů, jak ta stávající situace je nespravedlivá, kdy škola, která je v regionu, kde v průměru má 18 žáků, dostane nakonec tím přepočtem kolem 5,5 milionu na žáka na devět let, devět ročníků, jiná škola, která je v regionu nebo v oblasti, kde má větší šanci získat děti, tak dostává podstatně víc. Ale je tam stejný učitel. Ten stejný učitel učí stejný předmět, učí ho stejný počet hodin. Proč by měl být nějakým způsobem ředitel školy postaven do situace, aby zajistil prostředky, aby tentýž učitel na téže škole měl stejné peníze jako jiný učitel na té škole, která má více dětí?

A ještě poslední, problém s tím, že jsou školy, které jsou naplněné, a ty, které nejsou naplněné. Tak co se týče základních škol, tady bych řekl, že samozřejmě velký problém mají školy, kde odcházejí žáci na víceletá gymnázia, to znamená, že jsou tito žáci vysáváni do víceletých gymnázií. Na druhou stranu, ptám se, přece nechceme rušit střední odborné školy, nechceme rušit střední odborná učiliště jenom proto, že tam je málo žáků. Naopak, kraje financují, dofinancovávají tyto školy. A reforma, kterou teď chceme odložit, má tyto problémy a tyto disproporce určitým způsobem eliminovat.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, my máme dnes jedinečnou příležitost. V situaci, kdy nám roste počet dětí na základních školách a kdy tyto děti budou v budoucnu přecházet na střední školy, máme v rukou možnost, jak zajistit financování všech středních škol, nejenom gymnázií, nejenom těch výběrových gymnázií, ale všech středních škol, odborných učilišť, tak, aby ředitelé škol měli naprostou jistotu ve svých finančních prostředcích, které na začátku školního roku budou mít, a nemuseli fungovat v rozličných provizoriích a potom se třepat, kde ty peníze mají získat. Z toho důvodu se za klub České strany sociálně demokratické nejenom připojuji k těm návrhům, které zde již zazněly, ale také předkládám návrh na zamítnutí novely zákona, která je předkládána prostřednictvím zde přítomného pana poslance Klause jako sněmovní tisk 102. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní přečtu ještě dvě omluvy, které tady mám. Takže dovoluji si omluvit z dnešního jednání pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha od 17.45 z pracovních důvodů. A pan poslanec Jiří Mašek se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne a ještě dokonce i zítra, 19. 4., z pracovních důvodů, takže to tady přečtu celé.

Nyní nevidím již žádné faktické poznámky, nevidím ani žádost do obecné rozpravy, takže tímto končím obecnou rozpravu. Nyní dám prostor na závěrečná slova. Takže se mi tady hlásil za navrhovatele pan poslanec Václav Klaus se závěrečným slovem. Prosím, pane poslanče, máte slovo. A pan poslanec Vondrák taky.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, děkuji za věcnou diskusi, byť občas ta věcná stanoviska mě nepotěšila. Ale zkusím vám to říct ještě jednou. Vy tímto nedáváte žádné peníze školám, vy dáváte peníze jakési reformě, která je nepřipravená, která je nebezpečná, která je nesystémová. Dosti podobně jsme tady sledovali v minulém volebním období, když se tady zaváděly inkluzivní vyhlášky, tak jste také říkali, jak je to skvěle připravené, jaký to bude mít skvělý dopad pro školství a bude to stát maximálně miliardu korun. Školy jsou v chaosu, narostla obrovským způsobem byrokracie a místo miliardy, kterou jste avizovali, to stojí 6 miliard. Teď je něco podobného. Předložili jste zákon, prosadili jste ho silou, říkali jste, že bude stát 3 miliardy, teď už se bavíme o garancích ministryně financí na 11 miliard, a když to vynásobím stejným koeficientem, jako vám vyšlo u té inkluze, tak jsme u 60 miliard. Čili vás všechny, kdo budete hlasovat pro zamítnutí, vás s tím budeme konfrontovat, až to v září začne. Až ve školách začne ten chaos, až tam bude stejná situace, jako je teď s inkluzí, tak si vás všechny na té sjetině vyjedu. Zvažte to dobře, pro co chcete hlasovat!

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A o závěrečné slovo se také přihlásil zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Ivo Vondrák. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Děkuju, pane předsedající. Prosím vás, už jenom velice krátce. Jedna důležitá zpráva, a zaznělo to tady: nechceme mít přeplněné třídy a nechceme mít prázdné třídy. Potřebujeme mít optimální množství dětí a žáků ve třídách. A o tom je právě ta reforma. Takže se domnívám, že bychom jí měli dát šanci, aby byla pokud možno co nejrychleji uvedena v život. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní přistoupíme k hlasování o předloženém návrhu. Takže svolám gongem poslance z předsálí. Návrh na odhlášení - ano, přejete si odhlásit? Zagongoval už jsem dvakrát, děkuji ale za upozornění. Žádost o odhlášení nevidím. Ano, je tady žádost o odhlášení, takže odhlašuji vás a přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Mám tady dokonce trojí návrh na zamítnutí, nicméně hlasovat o něm budeme pochopitelně jenom jednou. Ještě pan zpravodaj Ivo Vondrák... tak už to funguje. (Karta v hlasovacím zařízení.)

 

Takže ještě jednou řeknu, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout předložený návrh.

Zahajuji hlasování teď. Kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko a zdvihněte ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko a zdvihněte ruku.

V hlasování číslo 103 přihlášeno 141 poslanců, pro 99, proti 37, návrh na zamítnutí byl přijat. Takže tímto projednávání tohoto tisku končím. Děkuji navrhovateli i zpravodaji.

 

Přistoupíme k projednávání dalšího tisku. Jedná se o bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.