Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

69.
Pozice vlády České republiky k událostem v Sýrii

Doposud po dobu mého trvání, setrvávání ve funkci jsem vždy ctil gentlemanskou dohodu, která vznikla už na předchozím organizačním výboru, v případě, že se jedná o pozici vlády, že nejprve vystoupí někdo za vládu a teprve poté by vystoupil navrhovatel a ten by se automaticky stal zpravodajem tohoto bodu. Zatím jsme to vždy dodrželi. Pan předseda kroutí hlavou, já to mám naštěstí okopírované (ukazuje papír), i ten protokol z jednání organizačního výboru. Myslím, že to není problém. (Reakce poslance Zaorálka z místa.) Dobře.

Za vládu České republiky vystoupí pan ministr zahraničí Martin Stropnický k tomuto bodu. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický: Děkuji, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v následujícím vystoupení se pokusím shrnout, pokud možno stručně, jako východisko k následné velice pravděpodobné debatě tematiku, která je předmětem našeho jednání v tuto chvíli.

Tragická situace v Sýrii trvá již osmý rok. Válka v dříve 22milionové zemi připravila o život kolem 500 tisíc lidí. Odhady se liší podle jednotlivých zdrojů. Podle údajů OSN dnes potřebuje 13 milionů Syřanů humanitární pomoc, 5,6 milionu je na ni přímo odkázaných. Mimo svůj domov přebývá v Sýrii 6 milionů lidí a dalších 5,5 před válkou uprchlo do zahraniční - 5,5 milionu Syřanů v zahraničí.

V syrském konfliktu pokračuje systematické porušování mezinárodního práva. Kromě opakovaného použití chemických zbraní dochází i k dalším útokům na civilisty a na civilní zařízení. Cílených útoků nebyly ušetřeny ani nemocnice. Je přitom zřejmé, že nejčastějším a nejvážnějším pachatelem je sám syrský režim, tedy vláda, která podléhá mezinárodnímu závazku chránit vlastní obyvatelstvo. Řada těchto činů podle všeho představuje válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti. I proto Česká republika podporuje zapojení Mezinárodního trestního soudu do jejich vyšetřování.

Mezinárodní společenství jako celek není s to účinně zasáhnout. Tristní je pohled na Radu bezpečnosti OSN, kde Rusko celkem dvanáctkrát vetovalo rezoluce k Sýrii, z toho šestkrát ve věci použití chemických zbraní. Základ mírového politického řešení přitom existuje - tzv. ženevský proces, vedený OSN v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 2254 a ženevským prohlášením z roku 2012.

Česká republika spolu se svými spojenci setrvale vyzývá všechny aktéry konfliktu, aby přispěli k deeskalaci a obnovili mírová jednání. Zároveň se od počátku angažujeme humanitárně. Česká humanitární pomoc pro Sýrii a region v letech 2012 až 2017 dosáhla 613 milionů korun.

Dnes nejde jen o Sýrii. Generální tajemník OSN António Guterres situaci označil za nejvážnější hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Důsledky války pro Evropu jsou zřejmé. Vleklý konflikt povzbudil mezinárodní terorismus, přivedl do oblasti zahraniční bojovníky, kteří po návratu domů představují bezpečnostní riziko, spustil nekontrolovanou vlnu migrace. V neposlední řadě posílil dojem, že se lze válečných zločinů dopouštět beztrestně.

Vše nasvědčuje tomu, že dne 7. 4. proběhl chemický útok proti civilnímu obyvatelstvu v Dúmá, a takový barbarský válečný zločin Česká republika ostře odsuzuje. Použití chemických zbraní je nepřípustné a podrývá samotný základ mezinárodního bezpečnostního řádu. Případy chemických útoků v Sýrii byly mezinárodními mechanismy zjištěny opakovaně. Plně podporujeme nezávislé mezinárodní vyšetřování stejně jako přísné potrestání pachatelů.

Rada bezpečnosti OSN nebyla schopna na situaci účinně reagovat, a proto považujeme vojenský zásah USA, Velké Británie a Francie ze 14. 4. za jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat. Šlo o omezený a přesně cílený zásah beze ztrát na životech. Neexistuje věrohodný způsob, jak jej vykládat jinak.

Česká republika hodlá i do budoucna udržet své angažmá v Sýrii. I nadále se stavíme za politické řešení pod patronátem OSN. Budeme usilovat o vyšetření a potrestání hrubého porušování lidských práv, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných kýmkoliv v Sýrii. Samozřejmě budeme nadále poskytovat humanitární pomoc i další prostředky na stabilizaci situace běženců v Sýrii i v okolních zemích. Důležitou součástí našeho úsilí zůstává přítomnost zastupitelského úřadu České republiky v Damašku. Ten usnadňuje komunikaci mezi různými stranami konfliktu, poskytování humanitární pomoci, tlumočení stanovisek České republiky a Evropské unie syrské vládě a zastupování našich spojenců v zemi, včetně USA.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. A nyní poprosím navrhovatele tohoto bodu pana poslance Zaorálka, aby vystoupil a poté se ujal své role zpravodaje.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já bych chtěl poděkovat Sněmovně, že schválila zařazení toho bodu, a věřím, že to bude k užitku, když se tady povede tato debata. A děkuji za uvedení panu ministru Stropnickému.

Řekl bych k té debatě několik poznámek úvodem. Rád bych reagoval třeba na to, co tady zaznělo z úst pana poslance Benešíka, pana předsedy Benešíka, který řekl: Proč se tím zabýváme až nyní? To jsme si nevšimli toho, že ta válka už trvá několik let? Já bych chtěl říci, že existuje docela silný důvod, proč se zabývat tímto problémem. A není to tak, že bychom mohli říci, že se tam pět let vraždí a nemá cenu se o tom bavit. Ale chci vám říci, nejde jenom o těch půl milionu mrtvých. Jde o to, že v Sýrii jsme svědky něčeho, co se nabývá proxy válka, tzn. konflikt, ve kterém se válčí v zastoupení, to je něco podobného, co se dělo na území tohoto státu někdy v 17. století, když tady byla třicetiletá válka a na našem území se utkávaly různé armády. A díky tomu v tehdejších územích tehdejšího státu našeho zůstala po této válce jenom třetina obyvatel. Tak si představte zhruba ty události třicetileté války a jejich dopad na tehdejší obyvatelstvo našeho území, a něco podobného se děje v Sýrii. Protože v tom konfliktu nedochází k tomu, co se běžně při válkách děje. Totiž v normálních válkách se vyčerpají lidé, vyčerpají se zdroje a na tu všeobecnou únavu ta válka taky občas skončí. Jenomže to se nestane, když stejně jako tehdy v té třicetileté válce do toho území jsou dodávány odjinud nové a nové nejenom zbraně, nové a nové nejenom munice, ale dokonce i lidé. Dokonce se tam sjíždějí bojovníci, kteří na území toho státu vlastně pokračují daleko déle, než by udrželo to obyvatelstvo té vlastní země, to už by dávno bylo vyřízeno. Jenomže protože je tam všechno dodáváno téměř nekonečně, tak se tam dá válčit potom desetiletí. V tom je tragédie toho konfliktu. Že chudáci Syřané.

Pro mě byl pěkný zážitek - nebo pěkný - hrozný zážitek s jedním malým syrským chlapcem, mladým, který mi řekl: "Mně už je úplně jedno, kdo ty bomby shazuje! Mně je to úplně ukradené, kdo to je. Prostě je to příšerné a nedá se v tom žít!" A ti, kteří tam jsou účastni, to přece všichni víte, to je Írán, to je samozřejmě Rusko, to je Turecko, 2 000 vojáků Spojených států amerických, prostě všichni tito tam jsou a vlastně vedou tento proxy konflikt, konflikt v zastoupení, který nejenom že je strašně devastační pro tu Sýrii samotnou - proto říkám chudáci Syřané! - ale který je především také, přátelé, strašně nebezpečný. Protože nebezpečí toho proxy konfliktu je v tom, že se tam vlastně na tom území střetávají mocnosti. A že se dokonce mohou střetnout fakticky! A v tom je dokonce riziko konfliktu, který může ještě přerůst! A v tom se nás to zatraceně týká.

A zrovna v té situaci, která vznikla před několika dny, se to vlastně rýsovalo. Protože všichni si vzpomenete, že když americký prezident Donald Trump varoval Rusy a řekl to svoje: Get ready, Russia! - Chystejte se, Rusové, posílám vám tam pěkné nové chytré zbraně, rakety! - tak na to Rusové odpověděli: No jenom je pošlete, my vám je sestřelíme a vzápětí také napadneme ta místa, odkud ty rakety byly vyslány. A když tohle řeknu, tak si uvědomujete obrovské riziko té situace. Protože v té chvíli by se dostali do konfliktu Rusové s Američany! A to je přece to, co si pamatujeme z 20. století. Bylo to obrovským rizikem konfliktů, které najednou vzniknou z jedné příčiny na jiném území, ale které pak přerostou v konflikt obrovského rozsahu.

Takže odpovídám ještě jednou panu kolegovi Benešíkovi. Proč bychom se tím měli zabývat? Protože tady kdekdo cítí i v této zemi, že nebezpečnost toho, co se tam děje, je obrovská, a že nikdo neví, kdy může dojít k té miskalkulaci, k tomu špatnému odhadu. A k reakci, která může najednou vést k něčemu, co si ani neumíme představit.

A všimněte si, jak je ta situace kuriózní, když nakonec se tedy spustí tomahawky, a my všichni taky stejně tušíme, že zároveň s tím se druhá strana informuje a není pochyb o tom, vzhledem k tomu, že tam nejsou vlastně v této konkrétní akci žádné ztráty na životech, není pochyb o tom, že došlo k tomu, že se dopředu informovali všichni, aby to bylo vyklizeno. A nevíme, jestli lidé, ale dokonce možná i ten materiál, který se týká těch chemických zbraní, ten byl možná také vyklizen, takže ty škody jsou potom minimální. A my jsme tady udělali jeden velký ohňostroj, jednu velkou divadelní akci a já se ptám, jaký je její užitek, když jak jsem už dneska řekl, v Damašku se radují na ulicích, že to prošlo tak hladce. A zřejmě pokračujeme, jako by se nic nestalo. Tak jaký je efekt této akce? Co jsme opravdu dokázali? No především jsme nedokázali změnit zásadní situaci, že nemáme strategii a nemáme představu o tom, co si koncepčně s tímto regionem počít, a že tam naše role vlastně neustále klesá, a to bez ohledu na to, že čas od času vystřelíme několik desítek tomahawků a pokoušíme se opatrně zasáhnout nějaké cíle, abychom nenarazili na někoho, kdo by na to mohl reagovat příliš divoce.

Tohle je zvláštní divadlo, které se děje před očima, a lidé si dneska čtou sítě, takže se samozřejmě ke všemu dostanou, pochopí to. No a pak se ptají: Co to má za smysl? Dneska se každý dostane k informacím, ve kterých zjistí, že americký prezident před měsícem řekl, že co se týče Sýrie, tak boj s Islámským státem tam končí a my ze Sýrie odcházíme. Jeho tehdejší ministr zahraničí Rex Tillerson sice vydal jiné prohlášení, ten řekl, že v Sýrii je třeba zůstat a že je třeba, a jmenoval těch pět cílů, kterých je tam třeba dosáhnout. Jenomže tento ministr zahraničí byl vzápětí odvolán. Což pan Bašár Asad zřejmě viděl. Takže viděl, jak dopadl ten, který řekl, že se v Sýrii zůstane. To znamená - chápete...? Takže to, co se dneska děje v Sýrii, podle mě odpovídá tomu, co si současný režim představuje, že je pravděpodobná reakce Západu. My tedy budeme možná chvilku žít v domnění, že jsme předvedli tvrdě, že ještě máme nějaké slovo, ale v reálu se situace v Sýrii nemění. Nemění se ani pro ty lidi, kteří tam žijí. A náš vliv je tam prostě minimální.

Proto si myslím, že je třeba mluvit, tak jako jsme nedostatečně mluvili o tom, když se šlo do Afghánistánu, když se šlo do Iráku, kde jsme šli do akcí, které stály spousty peněz a ze kterých nebyl žádný efekt, tak si myslím, že je třeba i v této Sněmovně mluvit, pokud existují pochyby, protože to je třeba, tlumočit pochyby, které mají lidé. A pokud se vláda k tomu vyjadřuje, tak by měla být schopna i tyto pochyby vzít v úvahu a nějakým způsobem na ně reagovat. A myslím si, že by to pak měla na příslušných místech i činit Česká republika.

Já jsem si dobře vědom toho, co tady také zaznělo, myslím, z úst pana poslance Kalouska. Že jsme součástí určité architektury, určitých institucí, které nám dneska garantují bezpečnost i prosperitu. To mi je naprosto jasné. Ale podle mě to není důvod, že bychom v těch institucích neměli zvedat svůj hlas a neptat se na otázky, které jsou prostě nasnadě a které se kladou i v ostatních parlamentech členských států Evropské unie anebo Aliance. Tohle je debata, kterou potřebujeme. A čím podle mě kusejší a stručnější, a někdy dokonce i se nepotkávající jsou stanoviska reprezentantů této vlády, tím víc já cítím povinnost, abychom o tom někde otevřeně mluvili. Abychom dali najevo, že se tím zabýváme a že se snažíme, aby Česká republika v tom poctivě splnila ten úkol, který má. A mluvit o obavách, mluvit o pochybách, mluvit o tom, v čem jsou dneska rizika, to si myslím, že je legitimní.

Já se prostě obávám, že ta věta, kterou jsem už tady dneska řekl, že současná politika Spojených států je bez konzistence, bez koherence vůči Sýrii, že to vypadá, že žádnou strategii od ní ani v dohledné době nemůžeme čekat, je prostě pravda. A pokud se na něčem takovém podílíme, tak minimálně je třeba o tom mluvit na všech těch grémiích, do kterých se dostaneme jako členové Aliance, jako členové Evropské unie. Tohle je naše role. Jinak se prostě můžeme divit, kam se za nějakou dobu dostaneme. Dneska si nevíme rady s celou řadou konfliktů, do kterých jsme se v minulosti dostali, protože se ukázalo, že jsme neměli jasno, kam jdeme, jako jsme neměli jasno, kam jdeme v Afghánistánu, jako se ukázalo, že není jasno, kam se jde v Iráku, jako se ukázalo, že nebylo jasno, kam se jde v Libyi, tak prostě děláme další nálety tomahawky a děláme to v prostoru, ve kterém také není jasné, kam vlastně kráčíme.

Opakuji, rok od roku uděláme pěkný ohňostroj, ale není jasné, k čemu to vlastně bylo dobré. Takže myslím si, že na to není ani peněz, ani kapacity, ani lidí, abychom se v zahraniční politice ve věcech, které se týkají naší bezpečnosti, které mohou být velice rizikové, abychom dělali věci slepě a abychom tyhle otázky nekladli. Proto jsem chtěl, aby se tato debata otevřela, a doufám, že bude mít smysl. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne ještě jednou, milé kolegyně, páni kolegové, členové vlády. Budeme pokračovat. Ještě než otevřu rozpravu, konstatuji omluvu paní poslankyně Jany Pastuchové od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní tedy zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám přihlášenou s faktickou poznámkou na stanovisko pana předkladatele paní poslankyni Vrecionovou. Ne, tak to není. Evidoval jsem vaši přihlášku, paní kolegyně, takže pokud se nehlásíte... V rozpravě nemám nikoho přihlášeného. Dobře, v tom případě pan předseda vlády s přednostním právem a poté kolega.

Slovo má předseda vlády České republiky Andrej Babiš. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Vážení kolegyně a kolegové, no, tento bod navrhl pan poslanec Zaorálek, který byl čtyři roky ministrem zahraničních věcí. A já se divím, že tenhle plamenný projev jste, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, nepronesl už v únoru 2014 nebo dřív. Zahraniční politiku většinou reprezentuje ministr zahraničních věcí. A samozřejmě i premiér. A naši ministři se vyjádřili. Ano. A to, že jsem řekl, že bylo nevyhnutelné, no když to pan Trump řekl, že to udělá, no tak asi to bylo nevyhnutelné.

A to, že jsem si dovolil následně kritizovat Evropu, která vlastně měla to řešit - a kdy to měla řešit? No přece v roce 2014, když vznikla ilegální migrace, že skutečně utíkali lidi ze Sýrie před válkou. A co udělala ta Evropa? Já si to nemůžu říct? Někdo mně vyčítá, že nejsem dostatečně proevropský? Já myslím, že v posledních týdnech jsme to jasně dokázali, že jsme solidární. A proč bych já nemohl vyjádřit svůj názor? Že Evropa zaspala dobu, že celé to teritorium přenechala komu? No tak teď se tam setkaly Írán, Turecko a Rusko. Že jsme vyklidili pole. Ano, pan Obama to asi nezvládl, ten náš vliv. Je to náš spojenec. A proč bych to já nemohl říct? To neznamená, že vláda se k tomu jasně vyjádřila. Ano. Ale místo toho, abychom to řešili mírovou cestou, že by ti nejvýznamnější politici Evropy hned po nástupu prezidenta Trumpa svolali schůzku za účasti prezidenta Putina, Erdogana atd., abychom vyvíjeli nějakou diplomatickou ofenzivu, no to se nestalo. Tak jsem si dovolil říct názor, že se mi to nelíbí a že samozřejmě to teď nic nevyřeší, pravděpodobně, že pro ty Syřany to není řešení.

A x-krát jsem říkal, že Evropa prioritně to měla řešit diplomatickou cestou. A já nevím, jaké úsilí jsme vyvinuli v Evropě, nebo jaké úsilí jste vyvinul vy, pane poslanče jako ministr zahraničních věcí. Budete argumentovat "my tu asi nejsme na to, abychom řešili celý světový mír", ale když máme teď takové plamenné řeči, tak jsme je mohli vést tehdy v těch funkcích. Já jsem si dovolil kritizovat Evropu, že my jsme to měli řešit, my jsme měli uplatnit vliv v Sýrii, a ne to přenechat těm, kteří dneska to převzali. A nás se to týkalo bytostně. Ta migrace. My jsme měli pomoci těm lidem. Marshallovým plánem, domluvou. A je jasné, že po nástupu nového prezidenta... Já jsem neviděl takovou velkou iniciativu. A to, že se to nedá udělat bez Ruska, bylo jasné. Takže proč bych já nemohl říct svůj názor? My jsme se k tomu jasně vyjádřili jako vláda, vyjádřili se k tomu ministři, ale to neznamená, že nemůžu k tomu něco dodat. A to jsem i udělal. Děkuju. (Slabý potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji panu předsedovi. Dobré dopoledne všem. V tuto chvíli mám pouze přihlášky z místa. Prvního tady mám pana poslance Kobzu, pokud pan poslanec Kalousek nechce uplatnit přednostní právo. Chcete. Tak prosím pana předsedu Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Ono to má spíš charakter faktické poznámky a já myslím, že nepřekročím ani ten časový limit, byť jsem využil přednostního práva.

Pane premiére, vás přece nikdo nekritizoval, alespoň z našich řad, za to, že jste pronesl nějakou kritiku vůči evropské politice, vůči Evropské unii. To, co nám vadilo, byla skutečnost následujících kroků, které si dovoluji zopakovat.

V sobotu ráno, tak kolem deváté hodiny, zveřejnil ministr zahraničí stanovisko Ministerstva zahraničí k útoku našich spojenců v Sýrii, nechci ho opakovat, všichni jsme ho četli, jenom mohu říct, že např. poslanci TOP 09 se pod takové stanovisko mohou podepsat a mohou ho podporovat. Toto stanovisko vy jste převzal na svůj twitterový účet, čímž se všem zdálo, že ho přebíráte za své. Poté co paní ministryně obrany měla svůj krizový štáb, zveřejnila svoje stanovisko, které bylo zcela konzistentní s tím, co prezentoval ministr zahraničí a vy sám, takže prostě každý to logicky pokládal za stanovisko české vlády. Vy sám jste to před chvílí řekl. Vláda řekla své stanovisko. My jsme s uspokojením kvitovali, že Spojené státy americké poděkovaly České republice za stanovisko české vlády. A bylo by všechno v naprostém pořádku, kdybyste vy sám v neděli o stanovisku svých ministrů - ne že jste kritizoval Evropskou unii, to vám nezazlívám, vy jste kritizoval své ministry! Vy jste řekl: Jejich stanovisko nebylo stanoviskem české vlády, oni ti dva tak jako mezi sebou soutěžili a s tím já nemám nic společného, já razantně popírám všechno, co oni řekli. No tak v ten okamžik se stala zahraniční politika české vlády naprosto nečitelnou nejenom pro českou veřejnost, ale i pro světovou veřejnost. Tak byla ta stanoviska ministra zahraničí a ministryně obrany stanoviskem české vlády? Anebo prostě tak jako ti dva nějak soutěžili a vy jste nám z Lán vzkazoval, že to nebylo stanovisko české vlády. Tak já bych byl úplně spokojený, kdybyste teď vstal a řekl: Stanovisko ministra zahraničí, které já jsem převzal na svůj twitterový účet, je stanovisko předsedy vlády v demisi. Pak ho budu mít i za stanovisko české vlády a já to vezmu na vědomí a budu vědět, jaká je zahraniční politika vlády. Zdůrazňuji, že v tomto bodě ji budu podporovat. Ale to jsem neslyšel.

Tak buďte tak laskav a potvrďte nám, jaká slova jsou stanoviskem české vlády! Ta ze sobotního dopoledne, anebo ta z nedělního odpoledne? Ona jsou totiž v rozporu. A protože jsou v rozporu, tak je za kašpary i česká vláda před českou veřejností a za kašpary je Česká republika před světovou veřejností. Tak buďte tak laskav, pane premiére, a uveďte to v soulad!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pokud pan premiér nechce reagovat, tak nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Kobza. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Kobza: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl poukázat na několik skutečností, které bychom měli brát v potaz předtím, než uvěříme všemu, co je nám předkládáno o syrské krizi.

Prý došlo k útoku chlorem. Sýrie je sedm let ve válce, má rozbitou infrastrukturu a chlor je základní dezinfekční prostředek v různých substancích na pitnou vodu a pitná voda je záležitostí přežití v té oblasti, takže těžko můžete najít místo, které se nedostalo do styku s chlorem, protože pokud se dostalo do styku s vodou, ten chlor tam byl také.

To, co děsí mě osobně, je, že sice prý došlo k útoku, ale vzápětí bylo rozhodnuto o trestu. Děsí mě jméno soudce, samozvaného soudce, který byl žalobcem, soudcem i katem. Ten soudce se jmenoval Lynch a tento způsob spravedlnosti ani já, ani moji kolegové v SPD v rozhodně nebudeme podporovat. Je to jako podle známého rčení z 50. let, že pachatel nebyl nalezen, proto byl určen. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Černochovou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Já myslím, že tady můžeme dlouze diskutovat o tom, co se stalo, i já některé výroky nepovažuji úplně za šťastné v tom sledu, jak mezi sobotou a nedělí došlo k nějakým proměnným, ale nabízím tady jako předsedkyně výboru pro obranu možnost panu předsedovi zahraničního výboru prostřednictvím pana místopředsedy Poslanecké sněmovny, jestli by možná nebylo vhodné, kdyby se naše dva výbory sešly na společném zasedání, požádaly o přítomnost jak pana ministra zahraničních věcí, tak paní ministryně obrany, samozřejmě bylo by ideální, kdyby se tohoto společného výboru mohl účastnit třeba i pan premiér, a kde bychom si některé věci vydiskutovali tam. Možná ani ne do minulosti, protože to, co se stalo z pátku na sobotu - podle toho, podle jakého času to posuzujeme -, to už nezměníme.

Spíš bychom si měli říct a mě by osobně zajímalo, jaká perspektiva Ministerstva zahraničních věcí z hlediska Sýrie se panu ministrovi jeví, že tam může nastat. Jinými slovy, co bude dál. Jestli by třeba i česká diplomacie mohla v tomto ohledu být nějaký mediátor některých sporů, jestli se na to cítíme, jestli se na to cítí nejenom Ministerstvo zahraničních věcí, ale i obrana. Budeme tady v nějakou chvíli diskutovat o misích. Zajímalo by mě, jestli paní ministryně obrany má pocit, že bychom měli v nějakou chvíli i my přispět třeba našimi vojáky, konkrétně chemiky, aby rekognoskovali terén, aby nějakým způsobem něčemu tam pomohli.

Zajímal by mě názor pana ministra zahraničních věcí, jestli by třeba nepovažoval za vhodné, aby se do budoucna v rámci mezinárodních institucí ustanovilo něco, čemu můžeme říkat tribunál, nezávislý tribunál, tak jako to známe z různých poválečných zón, kde se některé záležitosti řešily, ať už tedy genocidy, nebo poválečné situace, rozdělení různých zemí, tak se válečné zločiny řešily před třeba Haagským tribunálem, jestli by pan ministr zahraničních věcí nepovažoval za efektivní, kdyby vznikl v rámci mezinárodního společenství, a teď nevím konkrétně pod čím, jestli pod OSN, nebo přímo pod Radou bezpečnosti nebo pod kým, nějaký nezávislý mezinárodní tribunál, který by byl zaměřen pouze a jenom na použití, zneužití, výrobu chemických zbraní, protože podle všech mezinárodních konvencí samozřejmě použití chemických zbraní je vždycky to, co zvedne ze židle civilizovanou společnost. Myslím si, že je to naprosto v pořádku, že civilizovaná společnost proti těmto zločinům, ať je páchá kdokoliv, tak nemlčí. Na druhou stranu ta pochybnost o tom, kdo chemické zbraně - chlor, sarin, novičok - použil, tak vždycky tady ty pochybnosti budou. Netvařme se, že necítíme všichni, že jsme v hluboké informační válce, kdy jedna strana informacemi ne vždycky ověřitelnými převálcovává stranu druhou. Funguje to z obou stran. V tomto ohledu buďme objektivní, neviňme z toho pouze jednu stranu. Jestli by skutečně nějakým řešením do budoucna, a to je to, co zajímá mě, nebylo zřízení tohoto tribunálu, jestli by nebylo třeba i vhodné, žádoucí, aby to byla Česká republika, která i díky tomu, že stále ještě má své zastoupení v Sýrii, máme tam paní Filipi, která působí nejenom pro ČR, ale i pro EU a Severoatlantickou alianci, tak že bychom něco takového iniciovali, protože to si myslím, že je přesně to diplomatické pole, na kterém by ČR mohla ukázat, že je skutečně zemí, která nejenom bude posuzovat věci objektivně, ale která i tímto způsobem bude dávat najevo svoji prozápadní orientaci a nabídne toto jako pomoc vedle jiných věcí, které mohou nastat a které samozřejmě mohla ta sobota změnit, a v tomto ohledu si myslím, že by to bylo spíš z hlediska Ministerstva obrany než Ministerstva zahraničních věcí.

Takže abych to shrnula, uzavřela. Nabízím jako předsedkyně výboru pro obranu společné jednání výboru zahraničního s výborem pro obranu. Možná, jestli třeba se chce přidat i bezpečnostní výbor, kolegové. S kolegy jsme dneska ráno byli na ÚZSI. A můžeme ještě tento týden se sejít a něco si k tomu říct, něco si k tomu říct v režimu tak, aby skutečně to, co tady říkala paní ministryně, abychom se nedostávali do situace, že v některých ne šťastných výrocích budeme ještě dále šlapat a pitvat je tak, abychom způsobili na mezinárodním poli ještě více škody. Takže to je první nabídka.

A druhá nabídka nebo spíš dotaz, jestli něco takového by bylo efektivní, je ten tribunál, který by se zabýval zneužitím, používáním chemických zbraní ve světě, tak jak jsme to tady zažili v posledních týdnech či měsících.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dovolím si poznámku, že případné návrhy potom musí zaznít v podrobné rozpravě znovu. A nyní mám s faktickou poznámkou prvního pana ministra zahraničních věcí Stropnického.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, jenom opravdu telegraficky. Já do značné míry ten návrh, který tady zazněl, vítám. Trošku se vlastně podobá i tomu mému. A to neříkám proto, že by se mu podobal, protože je dobrý, ale prostě je racionální. Bez jakéhokoliv sarkasmu nebo špetky ironie. Bylo nám opakováno, že máme svítit a topit, a tohle jde nad rámec těchto dvou povinností. To je velmi smělý plán, ale myslím si, že je potřeba si na to sednout a přispět k řešením. Nepatřím k těm, kteří si myslí, že Česká republika má mít nějaké megalomanské ambice v zahraniční politice přesahující, řekněme, její střední velikost v rámci evropských zemí. Ale stejně tak si nemyslím, že mají být ty ambice minimalistické. Takže mluvit o tom, dát hlavy dohromady a přijít s nápadem - jsem velmi pro. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím pana poslance Benešíka s faktickou, který byl dřív.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu panu ministrovi říkat, že máme svítit a topit. Každopádně si myslím, že naše jedinečné postavení díky naší ambasádě v Damašku nás předurčuje k tomu, abychom tyto kapacity nabídli jednak z informačního hlediska, jednak z technického zázemí pro to, abychom se pokusili přispět, myslím si, že poměrně zásadním dílem, k vyřešení situace v Sýrii. To je první věc. Já předpokládám, že pokud tady diskutujeme o vyjádření paní ministryně obrany, pana ministra zahraničních věcí, pana premiéra ohledně situace v Sýrii a útoku spojenců na vojenská a výzkumná zařízení Asadova režimu, tak předpokládám, že oni využili informace, které naše ambasáda má. Že jejich vyjádření byla navzájem konzultována, a k tomu se upínám. Protože postavení České republiky prostřednictvím naší ambasády je do velké míry exkluzivní. A já jsem měl za to, že pokud čtu vyjádření pana ministra zahraničních věcí, paní ministryně obrany a koneckonců v první fázi i pana premiéra, tak se o tyto informace, o konzultace s naším zastoupením v Damašku - znova opakuji, které je tam jediné z celé Evropské unie, pokud vím, tak jediné z celé Severoatlantické aliance - opírají.

A ještě jedna věc. Zaznělo tady, že nelegální migrace v souvislosti s konfliktem v Sýrii - prosím tady přistupujeme na takovou tu ne úplně přesnou, spíš bych řekl nekorektní diskuzi, která v České republice zaznívá. Prostě to, že tady máme v Evropě nelegální migraci, o tom není pochyb. Ale pokud někdo objektivně prchá před válkou, tak je azylant, respektive žadatel o azyl, nikoliv nelegální migrant. Ono prchat před válkou a žádat o pomoc někde jinde (upozornění na čas) je legální. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Teď mám první s faktickou pana zpravodaje Zaorálka.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já jsem se jenom chtěl ohradit proti tomu, že tu jde jenom o nějaké svítit a topit. Já tady vítám to, co tady zaznělo z úst paní poslankyně Černochové. Ta otázka, co bude dál v Sýrii, to mi připadá úplně zásadní. A to není žádné, přátelé, svítit a topit. V čem bylo selhání toho, co se stalo před rokem? Že po tom útoku tomahawky nenásledovalo vůbec nic. A vy se ptáte, jaké něco mělo následovat? Takže když použijete tedy tu sílu, tak ji máte použít k něčemu. Třeba abyste následně dostali k jednacímu stolu Rusko, Írán, abyste začali jednat třeba v Ženevě. Nebo prostě abyste z toho něco vytěžili. A to, co tady konstatuji, přátelé, že se nestalo vůbec nic. A to čeho se bojím, že se ani teď nestane vůbec nic. Chápete? Že se použily ty rakety, ale nebude nic následovat. Takže ta otázka, co bude dál, co si s tím dále počneme, to je naprosto namístě.

A zbytek asi řeknu - protože teď už asi nemám čas, že? (Předsedající: Ještě máte minutu.) Minutu. Takže víte, já tady dokonce řeknu něco velice provokativního. Já se obávám, že ani to zužování problému na chemické zbraně není šťastné. Je to spíš projev našeho zoufalství. Myslíte si někdo z vás, že barelové bomby jsou méně hrozné? Nebo si myslíte, že komory na mučení jsou lepší věc než chemické zbraně? Nebo že normální dělostřelecké bombardování - kdybyste viděli důsledky, tak si myslím, že byste nedokázali říct, že je to lepší než použití chemických zbraní. To je pouze zjednodušení věci, abychom se měli čeho chytit v situaci, kdy de facto nemáme strategii.

Takže vím, že to zní hodně provokativně, ale myslím si, že to omezování se na chemické zbraně je samo ukázkou toho, že je tady něco, co jsme schopni popsat, a přitom, přátelé, v analýzách, jak už tady dneska zaznělo, nikdy nejste schopni stoprocentně provést evidenci. Když se podívám do minulosti, tak se nám to nikdy nepovedlo. Takže ta realita je, že podstatné je - opakuji to, co řekla paní poslankyně Černochová - proboha, co chceme dál dělat? O tomhle se bavit. A o tom by měla být také české politika do budoucnosti. Měli bychom my prosazovat co dále. Nejenom házet tomahawky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Bude následovat pan poslanec Foldyna a poté bude následovat pan poslanec Hájek s faktickou.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za faktickou poznámku, pane předsedající. Já bych se přiklonil k tomu, co tu paní Černochová řekla, a myslím si, že je to správná iniciativa. Chtěl bych říct, že si vzpomínám na rok 1999, kdy česká vláda, vláda sociální demokracie, přivedla tuto zemi do NATO 12. března a 24. března v rozporu s mezinárodními právy, v rozporu s Washingtonskou smlouvou, NATO začalo bombardovat Jugoslávii. Přátelé, my jsme se do té situace sociální demokracie prekérně dostali taky. Já naprosto vnímám tu velmi složitou situaci pro pana premiéra v demisi Babiše. Ona tenkrát na českou vládu klekla paní Albrightová a česká vláda také souhlasila s tím, že budou americká letadla a letadla NATO lítat přes naše území. Nicméně ta česká vláda pak iniciovala česko-řeckou iniciativu, která se stala předlohou pro Kumanovskou smlouvu, která uzavřela to bombardování.

Já prostě vnímám to, že jste se dostali do určitého tlaku. Ale prosím vás, my tady furt detailně diskutujeme o nějakých věcech, ale nediskutuje se o jedné základní věci. Bylo porušeno mezinárodní právo. Buď to mezinárodní právo platí, buďto platí Washingtonská smlouva, nebo neplatí, a pak se nemůžeme divit, že se ve světě odehrávají takovéto excesy. Já bych si přál, aby česká vláda tvrdě vyžadovala, aby platilo mezinárodní právo a aby platila Washingtonská smlouva paktu NATO. Jestliže se tady útočí na nějakou zemi, protože informace, které má pan prezident Macron - a nevím, jaké informace má česká vláda - ale jsou-li to ty informace, jak se ukazuje ve Francii, které lítají na YouTubu, no tak to jsou velmi slabé informace na to, abychom obhajovali porušování mezinárodní práva.

Takže já bych chtěl, abychom přihlédli k tomu, co tady říkala paní poslankyně Černochová. Protože si myslím, že tato iniciativa by si od naší vlády... tato mezinárodní situace (upozornění na čas) by si to zasloužila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Hájek a pak bychom se posunuli k písemným přihláškám.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, je to myslím poprvé, co v tomto volebním období diskutujeme nějakou situaci v zahraničí. V minulém volebním období jsme tady několikrát diskutovali situaci na Ukrajině. A můj poznatek jak z té Ukrajiny, tak z té Sýrie je, že ty informace, které máme, nejsou dostatečné k tomu, abychom měli jasné stanovisko. Proto souhlasím tady s kolegyní Černochovou, abychom to diskutovali na výboru, kde můžeme ten výbor uzavřít a opravdu si vyslechnout informace, které tady nemůžeme dostat. O tom, že ta situace není černobílá, tady může říci pan Kalousek.

Já si v tom minulém volebním období pamatuji, jak tady chodívali s plackami Zachraňte Savčenko, málem se tady držela hladovka, a dneska tahle paní v březnu byla obviněna z přípravy atentátu. A to nevím, jestli chtěla použít tu dýku, kterou jí prostřednictvím pana předsedajícího dal pan Kalousek. To skutečně nevím. Takže to opravdu není černobílé a jenom si přemýšlím, kdyby v té situaci byl současný pan premiér, podporoval paní Savčenkovou, dal jí dýku, co by se dělo dneska. Ten by tady skákal až do stropu, že by možná museli ještě vyvorat patro nahoru, jak by tady hřímal pan kolega Kalousek. Takže tolik k zahraniční politice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní je tedy do řádné rozpravy přihlášen pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také se zapojit do této diskuse, která je jistě výživná, protože kolikrát se vám stane, že se v jednom dni dozvíte, že nic v mezinárodní situaci vážného nehrozí, a druhý den se dozvíte, že skoro vypukla válka? Je to možná překvapivé, nebo už jsme tak lhostejní, že jsme si na to zvykli, že se prostě některé státy domluví a využijí své vojenské převahy a pošlou tomahawky jenom tak, někde na nějaké cíle a že se domnívají, že dělají dobro? Takové - s prominutím, a za ten výraz se hluboce omlouvám - dobroserství může vést k velice vážným událostem, které se můžou následně stát.

Poslední móda - dělat politiku na Twitteru, na omezeném prostoru napsat krátký text, a na základě toho analytici na celém světě vyhodnocují, o co se vlastně jedná, to je to nejhorší, co nás mohlo potkat v této mediální době. Nedostatek informací, popřípadě informace podávané takto zkratkovitě, a bohužel největší ozbrojená velmoc světa a její představitel tohleto činí, a s obrovskou radostí to činí, aniž by možná dohlédl důsledků, které jeho aktivity ve světě dělají, nás přivádí na okraj možné katastrofy. Co kdyby ten tweet ti Rusové vzali vážně a začali opětovat palbu na místo, odkud tomahawky vyletěly? Co kdyby selhala potom přímá komunikace vojáků, kteří dostali varování, že se něco děje? Nikdy nevíme.

My jsme tady pouze malý stát vázaný aliančními smlouvami... (Poznámka k dění v okolí:) Už jste se moc rozjeli. ... vázaný aliančními smlouvami k tomu, abychom stáli v jednom šiku proti - a ptám se, proti komu? A chci upozornit na jednu věc. Existuje trestní zákoník, část druhá, hlava osmá, díl druhý, § 407 českého právního řádu, který říká: Podněcování útočné války. Kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na pět let. - I příprava je trestná.

Ptám se: nenaplnili jsme v mnoha ohledech tady tento § 407, když jsme v neznalosti nebo v ochotě podpořit naše spojence v NATO vystupovali a hovořili o tom, jak je to dobře, že konečně se něco udělá razantně a jasně? Já si myslím, že už jenom to, že tady někdo zpochybňuje Radu bezpečnosti OSN, že vůbec zpochybňuje tyto mezinárodní orgány a hovoří o tom, že "ony dlouho nic nedělají, tak na co budeme na ně čekat, na co se budeme s těmi diplomaty hádat, vždyť my máme ty tomahawky, my je tam hodíme a potom se to nějak bude...". Není už tohleto také schvalování a podpora takovéhoto nabádání?

Ty otázky mě napadají a ptám se, proč nemohl ten útok počkat jeden den, kdy už organizace, která k tomu ve světě existuje a která se jmenuje Organizace pro zákaz chemických zbraní, měla odjet do Sýrie, měla odjet do té Dúmy a vyšetřit - a zdůrazňuji, je to nezávislá mezinárodní organizace - vyšetřit, jestli tam k tomu chemickému útoku došlo, nebo ne. Proč se nepočkalo? Proč Spojené státy předložily rezoluci, kdy chtěly vytvořit svoji skupinu, a nevyužívaly tuto mezinárodní organizaci, aby to prošetřila? Tady mají trošičku dluh možná i naše média, protože šla jenom ta první informace, že Rusko vetovalo ustavení té speciální skupiny, která tam měla jet na podnět USA, ale už zapomněla dodat, že USA vetovaly tu mezinárodní organizaci. Nakonec tam tedy jeli a den předtím, než tam měli přijít, padly tomahawky.

Řekněme si, v jaké jsme dneska situaci. Jsme v situaci ad post, kdy jsme ani nevěděli, že se něco chystá, že se něco řítí, a naše vláda stála před tím, aby na to nějak reagovala. Ta reakce byla rozporuplná a nejistá, podle naturelu jednotlivých dotázaných. To chápu. Nechci být v jejich kůži, byť mnozí z nás se v té kůži ocitáme, když musíme reagovat na dotěrné otázky novinářů k věcem, o kterých až tak moc nevíme nebo nejsme si jisti.

Otázka zní, jak reagoval později pan premiér. On už to sám tady říkal, že se vymezil, v určitém stylu se vymezil vůči všeobecnému názoru zaznívajícímu z Evropy, popřípadě hovořil o tom, že ta Evropa, která nějak reagovala, reagovala možná - teďka dle mého názoru - silně zbrkle.

Já jsem se podíval na průběh vysvětlování v národních parlamentech Velké Británie a Francie, které jejich představitelé činili před svými poslanci, protože oni bez souhlasu svých parlamentů vyslali vojenské síly na území cizího státu a dopustili se mezinárodní agrese. To si řekněme. A oni to zdůvodňovali. A já bych očekával, že řeknou: odvoláváme se na tajnou zprávu 2735 našich tajných služeb, které prokazují, odvoláváme se na zprávu britské MI6, že to a to. Ne! Proč to nemohli udělat? Protože samozřejmě poslanci mají právo ve svých kontrolních rolích, a jak tady zaznělo, máme i my v českém parlamentu výbory, které se tím mohou zabývat, se podívat, jak dalece relevantní ty informace jsou, dle kterých vláda rozhoduje. Oni se raději odvolali na YouTube, na nějaké neoficiální zprávy. Francouzský prezident Macron se odvolal na analýzu, kterou provedli nějací specialisté na základě vysílání videa na YouTube a které mj. proběhlo i českými médii, a toto považuje za důkaz. Na rozdíl na to se obrátili samozřejmě Asadovi propagátoři a hovoří: tady máme desítky svědků, kteří dokazují, jak to natáčení probíhalo, protože tam vystupují tito lidé.

A teď my stojíme před tím si říci, kde je pravda, jestli vůbec pravdu jsme schopni získat. Co si ale nejsme schopni odpovědět, je, proč tam ty tomahawky letěly. Tady to zaznělo. Proč? Ukázat si, že na to máme? V té oblasti už dlouhá léta probíhá válečný konflikt. Ten válečný konflikt je založen na náboženském základě. Hlavními iniciátory napětí v regionu je Saúdská Arábie a Írán. Bez diskuse ano. Tyto dvě mocnosti dlouhodobě a dlouholetě mezi sebou vytváří velice silné napětí založené na náboženském základě historicky. Nyní do toho vstupuje ještě Turecko se svými ambicemi a silně ambiciózním prezidentem.

Hovořilo se tady o ženevském procesu. Tyto imaginární schůzky, které probíhaly v Ženevě, vytvářející zdání komunity v Sýrii, která jako že jeden muž nebo jedna komunita bojuje proti režimu, se ukázaly jako ztracený čas, protože tato komunita neexistuje. Byla uměle vytvořena zvenčí. Odvolávat se na ženevský proces v nynější situaci a žádat jeho obnovení je spíše už jenom trapný pokus dovolávat se možná nějakého postupu nebo nějaké omluvy toho, co činíme, nebo spíše, co jsme nečinili. Když si vzpomenete, jak to probíhalo ze začátku, zcela jasné odsuzování Asada a všichni, co byli proti němu, jsou ti správní demokrati, kteří bojují proti zlému režimu, než se z těch demokratů stal Islámský stát, než se z těch demokratů mnohých stali bojovníci krvežízniví a podřezávající v přímém přenosu ubohé civilisty. Najednou Západ zareagoval.

Tady neustále je otázka: cíl světí prostředky? Ptám se vás: světí cíl prostředky? A tady si musím odpovědět, že my mnohdy takhle postupujeme. A teď se zkusme vrátit k tomu, před čím my stojíme. My, Česká republika, jsme nedílnou součástí ozbrojeného paktu NATO. Tady říkáme, že NATO je organizace, která jedná ve shodě, v jednotě a chrání naši bezpečnost. Jak je tedy možné, že tři státy se jakoby z této jednoty vytrhnou a začnou si svoji vlastní válku? A kdyby to byl jenom jeden stát z tohoto uskupení, vytrhl se, utrhl se z řetězu a začal si svoji vlastní válku, jak na to budeme reagovat, vázáni smlouvou NATO? Kdyby náhodou začal prohrávat - ono to taky nemusí být, že se utrhne z řetězu ten nejsilnější, největší a nejmocnější, ale co když se utrhne z řetězu někdo menší? Půjdeme mu, aniž bychom zkoumali důvody, které k tomu vedly, na pomoc podle smluv, které nás vážou? Podle mnohých tady asi ano. Přece nebudeme zpochybňovat nedílnou suverenitu a nedílný společný postup společenství, které nás má chránit. Možná je to demagogie, ale zkusme si uvědomit, o čem mnohdy hovoříme a jak mnohdy postupujeme. Vše, co říká Amerika, protože ta je nejsilnější a největší, ona asi bude mít pravdu, protože je lepší se mýlit se silným... A nebudu tady parafrázovat staré připomínky.

Vrátím se k tomu začátku. Tady se jasně ukazuje, že cíl světí prostředky. My tady můžeme udělat komisi, můžeme udělat společné jednání výborů. Pokud ale nebudeme mít relevantní data, tak nejsme schopni se dopátrat nějakého výsledku. Budeme se tam o tom pouze hádat podle toho, jaký kdo má pohled na věci okolo a věci ve světě. Relevantní fakta nám je možná schopná poskytnout organizace, která v Sýrii kontroluje momentálně to šíření chemických zbraní. Jestli tam vůbec byly. Já nepochybuji, že tam jsou nějaké chemické zbraně. Nevím, v čích rukách, to si nejsem schopen představit, kdo všechno disponuje nějakými chemickými zbraněmi, byť uznáván, a dokonce i Spojené státy americké uznaly, že vláda Bašára Asada tyto chemické zbraně zlikvidovala. Ty protokoly existují. Ty obrovské sklady, které tam fyzicky byly, o tom taky nikdo nepochybuje, byly pod dozorem mezinárodních organizací zlikvidovány. Ale kolik kilogramů, desítek kilogramů někde cestuje, bylo rozkradeno, popř. z válečného konfliktu, který hned vedle funguje - a teď se bavíme o Iráku - je někde k dispozici nebo popř. jak se tam někde dostaly, aby mohly vyvolat tyto další následné akce, to se asi nejsme schopni dozvědět. Proto bychom měli být všichni velice obezřetní v tom, co činíme a jaké kroky děláme, když se najednou na nás někdo obrací, popř. když stojíme před tím, jak reagovat.

A vrátím se jenom k tomu jedinému, co nám v mezinárodním právu zůstává - rezoluce bezpečnosti OSN, Rada bezpečnosti OSN, OSN jako orgán, mezinárodní orgán, který vznikl po doposud největší a nejstrašnější válce, aby zabránil další válce. Možná budeme podceňovat tento orgán pro jeho nečinnost, možná budeme na ten orgán nadávat, že prostě my chceme radikální řešení a on ho momentálně není rychle schopen. Ale jsou světové příklady a jsou v historii příklady, kdy tento orgán reagoval, reagoval správně a včas. Prostě dejme čas mezinárodní politice a hledejme pravdu, nebo se aspoň snažme objektivizovat tu pravdu, ke které se momentálně v tom informačním světě dostáváme. A to je ten největší problém současné doby.

Prostě, pane premiére v demisi, nepoužívejte ten Twitter ke sdělování závažných informací. Pokud budete mít možnost hovořit s panem prezidentem Spojených států amerických, doporučte mu, aby nepoužíval Twitter k závažným mezinárodním událostem. Prostě není nic horšího, než používat jednovětné vzkazy elektronickými médii k řízení světa. Potom se můžeme dočkat něčeho, co bychom tady nikdo nechtěli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní mám s přednostním právem přihlášeného předsedu Radima Fialu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, útok na Sýrii a okolnosti, za jakých byl proveden, nám s naprostou syrovostí připomenul a potvrdil, v jaké situaci se Česká republika ocitla. Česká republika se ocitla v situaci, kdy fakticky neexistuje vlastní bezpečnostní a zahraniční politika. Tady je zbytečné si cokoli nalhávat. Pokud v Bruselu, v Londýně, v Paříži, ve Washingtonu rozhodnou, Česká republika udělá cokoli, byť by to znamenalo její sebezničení. Nedělejme si žádné iluze. Stejně dobře jako fráze od pana Stropnického jsme mohli slyšet v sobotu ráno větu, že začala válka mezi velmocemi a že zřejmě Česká republika a český národ splní svou historickou úlohu v nové válce v Evropě.

Je nutné si položit zcela zásadní otázku: je v zájmu České republiky se slepě a bezhlavě podřizovat zájmům Evropské unie a zájmům NATO při akcích, které jsou v rozporu s mezinárodním právem, které nemají mandát Rady bezpečnosti a které vycházejí z informací poskytnutých islamistickými skupinkami? Já se domnívám, že nikoliv. Řekněme si, kdo je ta demokratická opozice. Nikoliv demokratická opozice zde v parlamentu, jak se nazývá, ale demokratická opozice v Sýrii. Jsou to islamisté, jsou to organizace jako Meč islámu nebo Al-Káida. To je našimi médii a politiky nazývaná demokratická opozice v Sýrii, která bojuje proti systému Bašára Asada.

Naše hnutí prosazuje referendum, které by umožnilo občanům vyjádřit se k členství v NATO a v Evropské unii. Já to neříkám proto, že bych hájil ukvapené, nepromyšlené politické a mezinárodněpolitické kroky. Hájíme referendum proto, že chceme, aby každý vnímal, že zde žije v České republice přes 10 milionů občanů, kteří mají suverénní právo rozhodnout o svém osudu, že to nejsou nevolníci ani Bruselu, ani Washingtonu, ani odněkud jinud, že to jsou lidé, kteří mají právo rozhodnout o svém osudu a o osudu své země. V září 1938 deklaroval to, že nás západní velmoci hodily přes palubu, herec Zdeněk Štěpánek. V sobotu nám ministr Stropnický oznámil jménem své vlády, že nás kdykoli mohou hodit do pekla světové války a ještě budou chtít, abychom tomu tleskali. Prožíváme éru globalizace a globálních změn hodnot, éru, ve které pojem národ začíná být považován za sprosté slovo. Je to situace pro náš národ velmi nebezpečná, protože přestává být v zájmu těch, kteří chtějí globální svět koncentrované moci, maximalizovaných zisků. Naopak imigrační krize a velká válka jsou přece jednou z cest, jak takového světa globální moci dosáhnout. Naše hnutí požaduje návrat k mezinárodnímu právu. Chceme jasné garance, že Česká republika začne znovu vytvářet vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku a začne v těchto oblastech jednat důsledně v zájmu svých občanů.

Ještě než skončím, dovolte mi, abych navrhl usnesení, ke kterému se vrátím v podrobné rozpravě. Je to velmi jednoduché usnesení, o kterém např. já a možná moji kolegové vůbec nebudou přemýšlet, jestli ho mají podpořit. Návrh usnesení zní: "Vyzýváme vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem." Děkuji. (Potlesk v lavicích SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím, abyste případně návrh usnesení předal zpravodaji. A teď tady mám pana poslance Benešíka s přednostním právem, ale vzhledem k tomu, že pan předseda Bartošek tu je, tak si nejsem jistý, jestli to lze uplatnit. Mohlo by to být považováno za stanovisko klubu? (Odpověď mimo mikrofon.) V tom případě vás odsunu. Já tady mám ještě další lidi. Já vás posunu, to nebude snad dlouho trvat.

Pak jsem tady měl z místa pana poslance Luzara, ale ten před chvílí mluvil a nevidím ho tady. Takže přeskočím. Pan poslanec Peksa a pak pan poslanec Benešík. Prosím, pusťte pana poslance k mikrofonu.

 

Poslanec Mikuláš Peksa: Vážené dámy, vážení pánové, já děkuji za slovo. Neměl jsem to původně v úmyslu, ale budu prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na kolegu Luzara. Tady zaznělo pár takových nepřesností. V první řadě bych řekl, že pokud je mi známo, usnesení Rady bezpečnosti Spojené státy nevetovaly. V tom pondělním jednání se tam hlasovala celkem tři usnesení. To první dostalo 12 z 15 hlasů, to druhé 6 z 15 hlasů a třetí 5 z 15 hlasů, přičemž pro přijetí takového usnesení je třeba 9 hlasů, to znamená obě dvě ta ruská usnesení, která byla pak navržena, nesebrala dostatečnou podporu.

Za druhé bych chtěl poznamenat, že pokud je mi známo, Organizace pro zákaz chemických zbraní nemá momentálně přístup do města Dúmá, protože dle vyjádření Ruska a Sýrie je přístupová cesta zaminovaná, takže se tam mezinárodní inspektoři nemohou dostat. Což mě dostává k meritu problému, protože si myslím, že ta syrská krize je v podstatě takový symptom obecné situace, že naše mezinárodní struktury prostě nefungují. Rada bezpečnosti není schopná přijmout nějaké usnesení, kterým by to vyřešila. Organizace pro zákaz chemických zbraní, to je mimochodem zajímavé, nemá právo při vyšetřování určit viníka. To bylo meritum sporu mezi Rusy a Američany na tom jednání, protože Američané chtěli, aby byla možnost určit viníka, zatímco Rusové to chtěli ponechat v rukou Rady bezpečnosti. Myslím si, že tohle je dlouhodobě problematická situace a že Česká republika a obecně celé mezinárodní společenství by měly usilovat o to, aby se ty mechanismy a procesy nastavily takovým způsobem, aby se tohle už nemohlo opakovat.

Obecně tady pan premiér učinil takovou narážku na Evropskou unii. Chtěl bych poznamenat, že ano, sice máme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, problém trochu je, že vyžaduje jednomyslně rozhodnutí všech členských států, takže je docela velký problém se na něčem shodnout, a pak právě narážíme na to, že některé členské státy jednají na vlastní pěst. Co se toho týče, Velká Británie, Francie a Spojené státy působily v Sýrii. Problém je, že v podstatě to rozhodnutí vycházelo z iniciativy jejich vlád. Nebylo konzultováno s parlamenty. Čímž se tady dostáváme k tomu, co už kolegové zmiňovali.

My máme problém nějakým způsobem zajistit demokratickou kontrolu těchto věcí. Ono to tady bylo na úvod debaty hodně diskutováno v souvislosti jak s panem premiérem, tak s paní ministryní, tak s panem ministrem v demisi. Problém je, že vláda nemá demisi a jedná, přestože parlament se k tomu neměl příležitost vyjádřit. Já si myslím, že v zájmu zachování našeho parlamentarismu, a nejenom našeho, bychom měli tlačit na to, aby rozhodování v těchto krizových situacích měly možnost přehodnotit i parlamenty, aby to neřešila všechno exekutivně vláda, protože pak bychom se skutečně mohli dostat do té situace, jaká tady nastala. Já si myslím, že fundamentálně je špatně, pokud americký prezident kvituje, že se chystá zaútočit na Sýrii, a zároveň ruský velvyslanec v Libanonu oznamuje, že po Američanech budou střílet zpátky. To je prostě situace z pohledu druhu homo sapiens špatná a měli bychom jí do budoucna předcházet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím, pan poslanec Benešík. Prosím, je to vaše.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já budu asi nucen pouze shrnout to, aspoň částečně, co říká můj předřečník Mikuláš Peksa. Jádro problému je právě v tom, jak a kým budou chemické útoky vyšetřovány. Protože ta organizace, na které tak bazíruje Ruská federace a Asadův režim a která je zdržována od své práce a má se tam dostat v nejlepších podmínkách ve středu, což už je téměř dva týdny po tom útoku a samozřejmě spousta věcí může být jinak buď přírodními faktory, nebo odklízením aktivně, ona může akorát konstatovat, zdali bylo či nebylo použito chemických zbraní, a nemůže vyšetřit, kdo je použil. To je ten zásadní problém. A pokud my se tady bijeme v prsa a říkáme, že má dojít k diplomatickému řešení, mám ten dojem, že Ruská federace v Radě bezpečnosti, tuším, šestkrát zablokovala diplomatické řešení a teď najednou se volá o diplomatickém řešení. Takže ta dobrá vůle musí být na obou stranách.

A ještě k panu poslanci Foldynovi. Ano, byla to vláda sociální demokracie, která souhlasila s bombardováním Srbska. Ale já bych dodal, že to nebyla ani tak vláda sociální demokracie jako její tehdejší premiér a dnešní prezident Miloš Zeman, který ve velmi vágních konzultacích toto vlastně povolil. Já mám nad tímto bombardováním otazníky. Já s tím mám velký problém. A je zajímavé, že toto je pořád připisováno Václavu Havlovi, který možná použil ten termín, a taky jsou o tom disputace, humanitární bombardování. Možná ho použil, možná ho nepoužil, ale souhlas s humanitárním bombardováním dal dnešní prezident a tehdejší premiér Zeman.

Co se týče dnešní diskuse, tak znovu opakuji jednu věc. V Sýrii se vraždí, a to i děti a ženy, několik let. A je zajímavé, že přesně řízené útoky spojenců, které nikoho nezabily, až tyto vyvolaly dnešní diskusi. Proč tomu nebylo dřív? Proč tomu tak nebylo dřív?

Co se týče i výroků pana premiéra o tom, že ta situace se měla řešit například evropským Marshallovým plánem, výborně. Podívejte se na stránky KDU-ČSL. My jsme toto navrhovali už v roce 2015. Nevím, kdo to navrhoval před námi. Podle mne úplně nikdo. Tehdy to nikoho velice nezajímalo. A my jsme přišli i s českou konkrétní iniciativou, že bychom právě s ohledem na tento konflikt chtěli navýšit naši rozvojovou a humanitární pomoc, tehdy v tom rozpočtu ne úplně velkých sto milionů korun, a tehdejší pan ministr financí, dnešní pan premiér, tomuto nebyl nakloněn. My jsme rádi, že změnil názor, že změnilo názor třeba i hnutí ANO, a věříme, že tímto směrem po vzoru a s know-how KDU-ČSL se budeme ubírat dále, protože to není pouze a jenom nějaký altruismus, abychom se snažili problémy řešit mimo naši zemi a mimo Evropu, ale je to normální investice. Je to levnější, než aby se ten problém přenášel k nám do České republiky. A myslím si, že toto pro občana bude srozumitelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. V tuto chvíli tady mám faktickou poznámku pana poslance Holíka. A pak už žádné další přihlášky nemám.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád navázal na slova kolegy Benešíka, kterého si mimo jiné velice vážím. Ano, je třeba tuto situaci, která vznikla, řešit. Jsou tady dva protichůdné názory. Byly použity chemické zbraně, nebo nebyly, a na místo toho, aby tam přišel tým expertů a opravdu to vyřešil, tak jsme to řešili rozstřílením raketami. Tak se ptám - použiji staré latinské přísloví: Cui bono?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano. Děkuji. Mám tady s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Filipa. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já jsem ve svém úvodním slově, ještě než jsme přijali tento bod programu, říkal, že je potřeba věc řešit s rozvahou a po jednání orgánů Sněmovny, než by se na plénu takový bod ukončil. Slyšeli jsme jeden z návrhů usnesení a já v podrobné rozpravě když tak navrhnu jiný. Ale musíme si uvědomit, že jednáme o věci, která má široký mezinárodněprávní rozměr.

Odpovím kolegovi Benešíkovi, ale zejména vám všem ostatním tak, jak jsem řekl. Ano, administrativa Baracka Obamy se soustředila na tzv. Islámský stát a existují na to důkazy. Ten fanatický plán podporovat Islámský stát vlastně zveřejnili v roce 2016, když byla projednávaná v americkém Kongresu zpráva tajné služby DIA, kde v roce 2012 tato tajná služba považovala Islámský stát za strategický nástroj. A než se vůbec stal slavným po dobytí iráckého Mosulu, předpokládali, že bude možné Islámský stát využít proti legitimnímu - podotýkám legitimnímu - režimu Bašára Asada. Připomínám, že Bašár Asad byl ve všech volbách v Sýrii zvolen a nikdo to nemohl zpochybnit. Volby proběhly, pokud byly na celém území, a když nebylo možné celé území ovládat, aspoň na tom zbytkovém území tak, že ta strana Baas, tedy strana arabské obrody, byla vítězem voleb. A jde o to, jestli je naším právem jako České republiky, občanů České republiky, mluvit do toho, koho si zvolí syrští občané za svého představitele. Připomínám opět, jak to dělám s oblibou, čl. 1 odst. 1 mezinárodního paktu, že režim si volí občané sami a že není právem jiných jim do toho zasahovat.

Problém byl v tom, že plán tajné služby DIA byl vlastně takový, že Islámský stát byl vhodnou pomocí k izolaci a svržení režimu Bašára Asada. A jestliže je to vládní tajná služba, tak je to tedy vládní záměr vlády Spojených států. Je to tedy nelegitimní záměr z pohledu mezinárodního práva. A připouští spolupráci s Islámským státem i bývalý velvyslanec v Sýrii Robert Ford a ty odtajněné dokumenty nejsou žádnou konspirační teorií. Přemýšlelo se právě o tom, jak Islámský stát využít jak v Iráku - a doufám, že ta situace v Iráku už je stabilizovaná a že tam v květnu nebo v červnu volby proběhnou. Al-Káida byla hybnou silou syrské opozice a Barack Obama prohlásil, že USA jsou na straně opozice a posílení protiasadovského boje je hlavní předpoklad oslabení Asadovy vlády, zejména na východě Sýrie. A šlo o to, jaké bude postavení zemí Perského zálivu a Turecka.

Islámský stát měl na doporučení DIA vyhlásit bezpečnostní zóny podle libyjského modelu, tzn. podle modelu, kterým byl svržen v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN o bezletové zóně režim v Libyi. To všechno prosím vyvolalo arabské jaro a obrovský pohyb nejen v Evropě, ale po světě. Prostě celá migrační krize byla vyvolána rozbitím jednotlivých států s tím, že tyto státy, do té doby stabilní, se rozpadly, jako je tomu v Libyi. Já nevím, jestli znáte, s kým jednat za Českou republiku v Libyi, já to nevím, protože nevím o tom, že by současná libyjská vláda ovládala celé území bývalé Libye. Na tento pohyb v podstatě, na který upozorňovaly italské vlády od roku 2011, a to i na evropské úrovni, minimálně na jednání, kterého byli přítomní i čeští poslanci a senátoři, tzv. středomořské iniciativy, nikdo nereagoval. Až došlo k tomu obrovskému pohybu, který samozřejmě znamenal tu velkou migrační krizi, kterou někteří vítali, jiní odmítali a která se stala předmětem nikoliv politických, ale veřejných diskusí téměř na každém místě od té hospody, promiňte mi, čtvrté kategorie až po luxusní hotely, ve kterých se stravují spíše cizinci, kteří navštíví Českou republiku.

Co je podstatné z tohoto hlediska. Jestli se Česká republika jako právní nástupce zakladatele Organizace spojených národů postaví za mezinárodní právo, za Chartu OSN, za Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a za dodržování tohoto mezinárodního práva, anebo jestli se postavíme za to, že budeme věřit svým spojencům, nebudeme nic prověřovat a budeme říkat, že takhle to je správně. Já si myslím, možná že to je tím, že jsem nevěřící, že je lepší si ověřovat než slepě věřit. A chtít důkazy a na základě důkazů teprve rozhodovat. Já jsem žádný důkaz neviděl. Neviděli ho ani ti, kteří by ho měli získat. Já nemám ani žádný důkaz o tom, že ten boj o území Sýrie se vede právě proto, že na území Sýrie jsou lokalizovány obrovské zásoby ropy, které jsou větší než zásoby Saúdské Arábie v současné době. Já jsem to sice několikrát četl, dokonce v renomovaných časopisech, které o tom něco vědí, ale já žádný důkaz o tom nemám, protože, promiňte mi, jsem ho ani nehledal, kromě toho, že jsem si to přečetl. Ale nemohu vyloučit, že při současném boji, nebo chcete-li válce v uvozovkách, o zdroje to nemůže (může?) být důvod, pro který se o toto území všichni přou. A jediné, co vyčítám těm, kteří se přou o toto území, že nerespektují právě Chartu OSN, mezinárodní pakty, mezinárodní právo a uzurpují si právo mluvit do toho, kdo bude vládnout právě v Sýrii. Proč to není možné nechat na těch občanech Syrské arabské republiky? Proč podporují finančně, materiálně Spojené státy americké - a já jsem ten důkaz našel v několika novinách, půjčil jsem si Washington Post z roku 2016, natolik je můj asistent schopný, že to vyhledal, a tam Barack Obama říká před americkým Kongresem, že opravdu je potřeba zvýšit výdaje pro odpůrce Asadova režimu.

Agentura Reuters získala svědeckou výpověď, podle níž Turecko, další členský stát NATO, navíc s fakticky muslimskobratrskou vládou prostřednictvím své tajné služby přinejmenším loni v lednu - cituji z Reuters, to bylo tedy v lednu 2015 - předávalo syrským džihádistům zbraně. Zatímco turecká prokuratura považuje vyzbrojování teroristů za naprostý masakr práva, prezident Erdogan trvá na tom, že se jednalo jen o humanitární pomoc a každý, kdo tvrdí něco jiného, chce očernit jeho vládu.

Já si nemyslím, že máme zpochybňovat tuto informaci z Reuters. Já jen říkám, že pokud nemáme vstupovat do cizích práv a máme si zachovat svoji vlastní důstojnost, máme si zachovat povahu státu, který ctí mezinárodní právo, tak přeci nemůžeme rozhodovat bez důkazů. Nemůžeme si dovolit jen tak říct "my věříme tomu, co říká ten nebo onen" a zaplétat se, promiňte mi, do sporů, které jsou potom využívány tím, že se řekne, to je většina, která rozhodla...

Ano, tady bylo správně řečeno myslím v některých vystoupeních přede mnou, že Rada bezpečnosti rozhodovala tak, že osm států se postavilo proti té rezoluci Ruské federace, to je pravda. To já nezpochybňuji. Žádná rezoluce nebyla přijata. Dokonce žádná rezoluce po útoku na Sýrii nebyla vetována, protože ty většiny v Radě bezpečnosti umožňovaly, že nikdo nezískal oněch potřebných devět hlasů, a z toho pět stálých členů Rady bezpečnosti. To ani nebylo možné. To přeci věděli ti útočníci, když jsou to tři členové, tři stálí členové Rady bezpečnosti, že toho nelze dosáhnout, proto nebylo potřeba žádné veto, kdežto týden předtím při jednání o vyšetřování si navzájem vetovali zástupci v Radě bezpečnosti OSN jednotlivé rezoluce. A já podotýkám, že jakási vyšetřovací komise o chemickém útoku ustavená ad hoc je přeci výsměch mezinárodnímu právu, protože jestliže máme autoritativní organizaci, která se zabývá kontrolou chemických a biologických zbraní a je zřízena právě pro to, aby to kontrolovala po celém světě, a ta tam nemá být připuštěna, ta byla vetována, tak se ptám, jaký smysl mělo veto Spojených států amerických, že tato organizace tam nebyla připuštěna. Teď mluvíme o tom, že tam nemůže vstoupit, protože tam probíhají válečné operace, a že tam není volný přístup na té silnici. Ale to už je jenom následek, to není příčina.

A teď nehájím ani té, ani oné strany, jsem politik v České republice, hájím zájmy a důstojnost vystupování České republiky v mezinárodních vztazích. Proč bychom měli někomu slepě věřit a nepožadovat od něj, když chce, abychom se ho zastali, nepožadovat od něj, aby nám prokázal, že se ho máme po právu zastat? Jediné, co je jisté - jediné, co je jisté - že armády tří zemí, Spojených států amerických, Velké Británie a Francie, uskutečnily akt agrese podle rezoluce Rady bezpečnosti, kterou jsem tady citoval, z roku 1974, to znamená, že leteckým útokem na území cizího státu napadly, aniž by Syrská arabská republika napadala kohokoli ve svém okolí, napadly tento stát. To je akt agrese. A ten si zaslouží odsouzení. Že nebude odsouzen, to je samozřejmě pravda, protože ti tři stálí členové Rady bezpečnosti se dopustili něčeho, co je v rozporu s jejich postavením.

A vraťme se ke konstrukci Rady bezpečnosti. Proč jsou to zrovna Spojené státy americké, Velká Británie, Francie, Ruská federace jako nástupnický stát Sovětského svazu a Čínská lidová republika? Protože tyto státy tvořily tu nejpevnější protifašistickou a protinacistickou koalici ve druhé světové válce. A my jsme se jako Československo v roce 1945 podíleli na tom, že jsme iniciovali, nebo spoluzakládali Organizaci spojených národů, která právě po těch více než 50 milionech mrtvých ve druhé světové válce říkala, že už se nemá žádný takový konflikt opakovat. Ale ono je od války už asi mnoho let. Někteří rádi zpochybňují hrůzy druhé světové války. Zpochybňují holokaust. Zpochybňují jiné věci. A to nelze zpochybňovat, protože pokud začneme s něčím takovým, tak se žel můžeme dostat do spirály, kdy znovu nastane vojenský konflikt, který nebude lokálního charakteru, ale bude konfliktem mezinárodním nebo celosvětovým. Ale zbraně, kterými momentálně disponují jednotlivé státy, jsou takové, že by mohly svět zničit několikrát. To nejsou konvenční zbraně, které tady měly jednotlivé státy v roce 1939, ani v roce 1941. Ty zbraně po srpnu 1945, a je jich mnohem více, než jich bylo tenkrát, jsou skutečně schopny zničit život na této planetě. A my si nemůžeme dovolit se postavit na stranu těch, kteří budou bez důkazů podporovat něco, co je podle mezinárodního práva aktem agrese. A druhé, co si nemůžeme dovolit, je, abychom přispěli a stáli na straně těch, kteří zpochybňují mezinárodní právo. Protože ta neschopnost Rady bezpečnosti dojít k určitému konsenzu je právě tím, co zpochybňuje samotný základ mezinárodního práva. Zpochybňuje jedinou autoritativní organizaci, která může říct, že útok je legitimní, nebo není legitimní.

A když se tady ptali kolegové a kolegyně "cui bono? - komu to je ku prospěchu?", jak je možné, že tři státy, stálí členové Rady bezpečnosti, zablokují proti usnesení jiné Rady bezpečnosti z jiné doby, že se jedná o akt agrese? Komu to slouží? Určitě ne Číně, ani Rusku, dokonce ani Bolívii, ani Kazachstánu, který se mimo jiné zdržel hlasování. To neslouží ani České republice. A já podotýkám, že naše odpovědnost, ústavní slib, který jsme tady dávali, že přísaháme na Ústavu a dodržování zákonů a mezinárodních smluv, nás vede k tomu, že jedním z těch zákonů, který tady platí, je právě ten Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, že není naším právem souhlasit s agresí vůči jinému suverénnímu státu, že není naším právem vstupovat do toho, koho si zvolí do čela syrský lid. To je, jako kdybychom řekli, že si můžou Syřané vybrat, kdo bude vládnout v České republice. Nebo že si to mají vybrat Afghánci, nebo Libyjci, nebo že si to mají vybrat dejme tomu Egypťané, protože sem přimigrovali.

Máte v úmyslu rozvrátit náš ústavní systém? Já ne. A jsem přesvědčen, že ten, kdo se sníží k tomu, že přes svůj ústavní slib bude říkat "já věřím našim spojencům a nechci žádný důkaz", nezlobte se na mě, tak se zpronevěřil tomu ústavnímu slibu.

Znovu opakuji: nevěřím, ověřuji si. Až si ověřím, že došlo k něčemu takovému, klidně řeknu, že je potřeba mezinárodněprávního vojenského zásahu. Ale teď nevidím žádný důvod, proč bych měl věřit té nebo oné straně. Nebyl jsem tam a ani se tam nechystám. Když jsem poprvé ve svém životě zažil válku v Evropě po tom bezprecedentním protiprávním útoku Spojených států amerických na bývalou Jugoslávii, tak jsem to nevydržel a jel jsem tam. Viděl jsem zbořené mosty v Novém Sadě, viděl jsem vybombardovaný rozhlas v Bělehradě. Mimo jiné, ten rozhlas vysílal ve všech jazycích bývalé Svazové republiky Jugoslávie, včetně cikánštiny, podotýkám. To jsme tam viděli. Ale nám tady říkali, že tam dochází k etnickým čistkám a že není možné, aby se nepodvolil legitimně zvolený prezident.

A když jsem stál na mostě jako živý štít, tak jsem viděl, že ti lidé si chtějí sami o sobě rozhodnout. A také, i když pod nátlakem, o sobě rozhodovali. Ještě dlouhou dobu si budou jistě pamatovat, kdo vybombardoval jejich domovy a proč nechtějí vstoupit do paktu, který říká, že je obranný, ale že nakonec je jediným paktem, který útočil v Evropě a po tolika letech v podstatě zavedl agresivní válku v Evropě.

Ponechám až na podrobnou rozpravu návrh na usnesení v této věci. Ale už teď říkám, že bych chtěl vyzvat vládu České republiky, byť je v demisi, aby ctila mezinárodní právo a ve svém rozhodování a ve svých výrocích vždy stála na straně těch, kteří se postaví proti tomu, aby kdokoliv to mezinárodní právo porušoval, byť je vojensky nejsilnější na světě, byť je ekonomicky mezi nejsilnějšími osmi státy na světě.

Já chci být jako občan České republiky hrdý na svoji zem a na svou vládu. A nemyslím si, že mohu být hrdý na ty, kteří poklonkují, a promiňte mi, bez důkazů říkají, že někomu věří. Slepá víra nás přivedla k Mnichovu 1938, k 15. březnu 1939 a přivedla nás také k tomu, že jsme v roce 1968 neměli už ten pocit suverenity a museli jsme tady mít cizí vojáky. A jestli něco po roce 1989, jestli něco po roce 1989 občané chtěli, tak abychom nebyli v žádném vojenském paktu a abychom už nikdy žádnou cizí vojenskou základnu na svém území neměli. To se také ukázalo jako požadavek téměř 80 % obyvatelstva, když se tady někteří snažili vnutit nám sem radarovou základnu do Brd. Já jsem viděl lidi, kteří chodili na ty demonstrace. A dobře si pamatuji, že to prohlasování bylo v rozporu se zájmem většiny občanů České republiky.

Nechtějme opakovat tyto chyby. Jsem přesvědčen, že je jenom na naší vůli, jestli budeme dostávat svému ústavnímu slibu, anebo tak neučiníme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji panu místopředsedovi. Než se posuneme dál, přečtu nějaké omluvenky. Takže omlouvá se nám pan poslanec Koten z pracovních důvodů do 18 hodin, omlouvá se nám pan poslanec Hnilička do 17 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se nám paní poslankyně Radka Maxová z jednání od 15.30 do 18 hodin a omlouvá se nám pan poslanec Petr Dolínek do pěti hodin z pracovních důvodů.

V tuto chvíli se mi hlásí s přednostním právem pan poslanec Černohorský.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den. Já bych jménem pirátského klubu požádal o desetiminutovou přestávku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Jestli tady nejsou žádné protinávrhy, tak vyhlásím desetiminutovou přestávku dejme tomu do 16.45 hodin. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 16.35 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.45 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Je 16.45 hodin, takže přestávka končí. Poprosím všechny, aby se uklidnili a věnovali pozornost, budeme pokračovat v jednání.

Nejdřív tady mám nějaké omluvenky. Omlouvá se nám pan ministr Martin Stropnický dnes od 16.30 hodin do konce jednání ze zdravotních důvodů a omlouvá se nám paní poslankyně Marcela Melková dnes od 18 hodin do konce jednání z pracovních důvodů.

Skončila přestávka, takže bychom měli pokračovat v jednání, nicméně nemáme navrhovatele, takže počkám, jestli... Takže já přeruším jednání ještě na pět minut k vyřešení nastalé situace.

 

(Jednání přerušeno od 16.46 do 16.51 hodin.)

 

Vyhrazená doba uplynula, znovu poprosím o klid v sále a budeme pokračovat. Nejdřív tady mám omluvenku. Pan ministr Brabec se nám omlouvá z pracovních důvodů od 17.20 do konce jednání.

Nyní bych tedy prosil, abychom pokračovali v bodu 69, tedy Pozice vlády České republiky k událostem v Sýrii. V tuto chvíli nemám žádné přihlášky, takže se rozhlížím po sále, jestli budou nějaké výsledky z toho jednání, nebo ne, nebo jestli budou nějaké procedurální návrhy. Nic nevidím, což mě zaráží. Jestli nebudou žádné návrhy... (Rozhlíží se po sále.) Už bude návrh? Tak prosím. Jestli nejsou žádné návrhy... Paní poslankyně Černochová se hlásí.

 

Poslankyně Jana Černochová: (Udýchaně:) Kolegové ještě ladí noty. Já bych si vám dovolila přečíst ten návrh, než dorazí zpravodaj, na kterém snad tedy bude panovat většinová shoda:

I. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR doporučuje předsedům výborů pro obranu a zahraničního výboru uspořádat společné jednání těchto orgánů k otázce současného vývoje v Sýrii za přítomnosti předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, ministryně obrany a jimi přizvaných hostů. (Porada s poslancem Stanjurou.) Nejdřív byste měl prý skončit obecnou rozpravu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Je možné to přečíst i teď, ale podrobné načtení až v podrobné rozpravě.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Takže to by byla jednička.

Dvojka by byla: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR doporučuje předsedovi vlády, aby v případech závažných událostí mezinárodněpolitického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

III. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu, aby vyvinula veškeré úsilí k maximálnímu využití kapacit velvyslanectví ČR v Damašku ve prospěch dlouhodobého mírového řešení současné situace v Sýrii, a to včetně zapojení odborných útvarů a složek našeho státu.

Další bod, na kterém byla většinová shoda, je modifikovaných návrh kolegů od Pirátů: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu ČR, aby podpořila reformu mezinárodních institucí směrem k jejich větší funkčnosti a efektivnosti.

Toto jsou čtyři návrhy, na kterých panovala většinová shoda. Ostatní kolegové navrhovali ještě další usnesení, na které se i odvolávali, a ta se budou načítat samostatně. Děkuji.

Já bych ještě poprosila, pane místopředsedo, jestli by ještě pan předseda zahraničního výboru Zaorálek k tomu chtěl něco doplnit, že se to děje v naší shodě.

Jinak výbor pro obranu a zahraniční věci by měl zasedat po dohodě s panem premiérem zítra v 9 hodin ráno. Schůze Poslanecké sněmovny by se měla přesunout na 10. hodinu, měla by začínat v 10 hodin, aspoň takto jsme si to před chvilinkou předjednali s panem předsedou Poslanecké sněmovny Vondráčkem a s panem premiérem vlády ČR Babišem, tak abychom tedy mohli lege artis jednat jako výbor, a vzhledem k tomu, že výbor pro obranu disponuje prostory, které jsou tzv. téčkové, tedy režimové, tak jsme se s panem předsedou Zaorálkem dohodli, že by toto jednání bylo na výboru pro obranu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. První tady mám s faktickou poznámkou pana poslance Plzáka.

 

Poslanec Pavel Plzák: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové, vážená vládo. Já bych měl dotaz na paní kolegyni. Nevím, jestli jsem to dobře zachytil. Tam se ukládá vládě nějaká povinnost konzultací v případě závažných - a jestli mi můžete říct jakých okolností - s předsedy stran. Kdo určí, co již je závažné a co ještě není závažné. Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: (Místopředseda Pikal pohledem souhlasí s vystoupením.) Děkuji, pane místopředsedo. Je to opravdu jenom doporučení panu předsedovi vlády. Já ho přečtu ještě jednou: "aby v případech závažných událostí mezinárodněpolitického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně". Všichni, jak tady sedíme, víme, že zahraniční politika je věcí vlády ČR. Na druhou stranu je určitě užitečné, a byli premiéři, kteří to dělali, a není to nic proti ničemu. Dokonce to, že někdo obvolá telefonicky předsedy parlamentních stran a řekne jim kolegové, děje se to a to, máme Bezpečnostní radu státu, připravte se na to, že tuto věc budete komunikovat, že se na vás budou obracet novináři, tak je dobré, aby tyto informace ti předsedové měli, aby je měli nezkreslené z médií, aby je měli přímo od zdroje, tedy přímo od předsedy vlády. Není to povinnost, toto skutečně by muselo být v Ústavě, aby to byla povinnost. Je to doporučení. A já skutečně, co si za těch pár let, co působím v Poslanecké sněmovně, vzpomínám, tak tyto věci tak v minulosti fungovaly. Takže je to skutečně pouze doporučení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za vyjasnění a nyní tady mám s faktickou poznámkou pana poslance Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Chtěl jsem jenom doplnit jako pamětník, opravdu něco takového se nedá uložit, ale léta to bývalo dobrým zvykem. Byl jsem v minulosti dvakrát předsedou politické strany zastoupené i v této Sněmovně, na třetí se nechystám tedy, a za mých časů bylo běžné, že předseda vlády, který se dostal do situace, kterou musel řešit v hodinách, tak prostě ty předsedy opozičních stran - v koalici to bylo samozřejmé, ale opozičních obvolal. Minimálně aby si zajistil nějakou sounáležitost nebo aby předešel hysterické reakce plynoucí z nedorozumění. Zdůrazňuji, že to je spíš v zájmu toho předsedy vlády. On to dělal ve svém vlastním zájmu. Ne proto, že by se cítil zavázán těm stranám, ale ve svém vlastním zájmu informoval dopředu, což je velmi užitečné. Možná to pochopil i pan premiér, že když nekonzultoval se svými vlastními ministry, že mu to přivedlo jisté komunikační potíže, tak že je dobré komunikovat nejenom se svými ministry, ale i s předsedy parlamentních stran. Je to prostě fajn a mělo by to zaznít jako doporučení. Jak si s tím ten či onen premiér naloží, je samozřejmě jeho rozhodnutí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a v tuhle chvíli nemáme dalších přihlášek. Takže asi následují závěrečná slova. (Domluva mimo mikrofon.) Předám slovo panu poslanci Zaorálkovi.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Ještě jednou mi dovolte, abych poděkoval vám poslankyním a poslancům za rozpravu, kterou jsme tady vedli. Rád bych vám něco na závěr vysvětlil. Vlastně jsem byl také vyzván, co se dělo ty čtyři roky, kdy jsem dělal ministra zahraničí. Rád bych vám řekl, že co se týče zahraniční politiky Evropské unie, tak si dovolím tvrdit, že v 95 % jsme byli schopni nalézt shodu. Ale existoval segment otázek, ve kterých ta shoda byla obtížná, někdy skoro nemožná. A to, že jsem chtěl, abychom se tady bavili o otázce Sýrie, to souvisí právě s tím, že právě Sýrie byla tím poměrně malým segmentem, ve kterém vytvořit dohodu se ukázalo být, skoro bych si dovolil tvrdit, nad naše síly.

To znamená, že já vím, že i když tady Evropa vystupuje sjednoceně, tak se pod tím skrývají dost velké otázky. A v čem je podstata toho, že tam je problém? Ten problém je jednak v tom, že ta situace je tam složitá a že představy jednotlivých států o tom, s kým jednat, se prostě lišily. Když to řeknu úplně otevřeně, Francouzi, Britové měli své partnery, o kterých chtěli, aby se stali součástí budoucího řešení, a pro mě byla často otázka, jak je ta jejich představa reálná. Já jsem se třeba v minulosti setkal s představiteli takzvané rijádské skupiny, možná vám to něco říká, a když jsem se s těmi lidmi bavil, což měla být ta alternativa k Asadovi, tak jsem zjistil, že jsou to jeho bývalí těsní spolupracovníci, které vlastně živila jediná věc - pomsta. Zjistil jsem, že ty lidi skoro vůbec nezajímá, jestli je nějaký Islámský stát v Sýrii. Je prostě zajímalo jenom to pomstít se Asadovi.

Když máte tyto konkrétní zkušenosti, tak prostě začnete mít pocit, že bohužel i v Evropě platí někdy to, že zájmy některých států jsou tak silné, že nelze dospět k jednotnému stanovisku. Prostě není úplně pravda, že Evropská unie nebyla schopna prosadit více jenom proto, že jsme tam neměli ty vojenské divize. Jeden z těch důležitých důvodů byl, jak tady říkám, že jsme se nebyli schopni úplně dohodnout. A přitom já nesdílím ten pocit, který tady často zní, že Česká republika je země, která je sama malá a moc nezmůže. Já jsem měl vždycky pocit, že ten prostor k prosazování názorů je velký, že ho spíš dostatečně nevyužíváme.

A zrovna v případě Sýrie jsme my disponovali informacemi, které byly nadprůměrné. Naše zpravodajské služby - tady se ale nehodí ani nic říkat - myslím si, že fungovaly a měly vždy pozoruhodně kvalitní informace. A byli jsme respektováni s těmito názory. Takže já jsem přesvědčen, že by česká diplomacie měla v tomto pokračovat. Ne v prosazování nějakých jednoduchých řešení, ale v prosazování toho, abychom maximálně využívali možnosti, které v té oblasti jsou. A já proto říkám, nestačí vysílat tomahawky. To je to, co jsem tady dneska podtrhl, co řekla paní poslankyně Černochová. A co bude dál? Mně jde o to, jak se na to naváže. Řekl jsem tady, že před rokem to selhalo, nenavázalo se nijak, a já bych byl nerad, kdyby se tohle opakovalo. Myslím si, že pro to tady prostor je.

Byl bych rád, kdybyste podpořili to, na čem jsme se tady shodli ve Sněmovně. To jednání výboru je jedna věc. Druhá věc je, že tam právě chceme, aby se dál prosazovalo, aby se Česká republika, česká zahraniční politika angažovala v tom, co je třeba dělat dále. Já jsem tady naznačil ty směry. To, aby se využilo té situace k jednání s těmi regionálními hráči, Ženevou a dalšími nástroji, které jsou k dispozici. My jsme tam měli velké možnosti z hlediska prosazování humanitární pomoci do těch oblastí, do kterých se nikdo nebyl schopen dostat. To jsou všechno věci, ve kterých víme a ve kterých bychom měli pokračovat. To usnesení mluví o tom, a proto podporuji, aby to usnesení bylo přijato, a proto jsem také rád, že tam zmiňujeme také zastupitelský úřad nebo velvyslanectví v Damašku jako instituci, kterou bychom měli maximálně využívat právě v tom prosazování dlouhodobého a mírového řešení v Sýrii. Čímž říkám, že budu rád, když tady tyto body toho usnesení přijmeme. Snad jsem vás většinu přesvědčil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Je zájem o závěrečné slovo? Ze strany vlády, protože šlo o pozici vlády České republiky, říct závěrečné slovo? (Ne.) Není tomu tak. Budeme tedy pokračovat rozpravou podrobnou. V podrobné rozpravě mám přednostní právo pana poslance Miroslava Kalouska, potom přednostní právo Radima Fialy, dále paní poslankyně Černochové. (O slovo se hlásí poslanec Zaorálek.) Pane předsedo, to nejde, protože už jsem vyvolal pana kolegu Kalouska. Já vás potom - podle pořadí v podrobné rozpravě. Abyste mě potom neobviňovali, že jsem porušil jednací řád. (Poslanec Kalousek nejdříve dává přednost poslankyni Černochové a poté poslanci Zaorálkovi. Nakonec ale přichází k řečnickému pultu.) Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: My to asi zvládneme. Já jsem chtěl pustit paní kolegyni Černochovou, popřípadě pana kolegu Zaorálka, protože jsem chtěl poděkovat za tu iniciativu, abychom se pokusili dohodnout společně alespoň na některých bodech. Takže jsem se chtěl přihlásit k těm bodům, které zazní a které jsme nějakým způsobem společně formulovali a nad jejich rámec přečíst své dva. Bude to opačně, ale myslím, že se s tím zpravodaj vyrovná. Takže dovolte, abych kromě toho, že jsme připraveni podpořit text, který přečte pan zpravodaj poslanec Zaorálek, navrhl ještě další dva body... (Odmlčuje se, protože poslanci nevěnují pozornost jeho projevu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám samozřejmě rozumím, pane poslanče. Požádám kolegy, kteří diskutují něco jiného než usnesení k tomuto bodu, aby diskutovali mimo jednací sál, aby tady byl klid.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: ... abych navrhl ještě dva body. Ten první navrhuji podmíněně. Nikdy jsem si nemyslel, že v Poslanecké sněmovně zazní. A je to bod, že Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky o to, aby její zahraničněpolitická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní.

Vždycky jsem si myslel, že je to samozřejmost. Rád bych si to myslel i nadále. A pokud by do konce podrobné rozpravy pan předseda vlády vystoupil a řekl by nám, zda platí jeho stanovisko ze soboty, nebo zda platí jeho stanovisko z neděle, protože obě platit nemůžou, tak navrhuji, aby se o tomto bodu nehlasovalo. Pokud nám to pan předseda vlády nevysvětlí, tak navrhuji, aby se o tomto bodu hlasovalo, protože pokládám za národní zájem, aby zahraničněpolitická stanoviska vlády byla jednoznačná a konzistentní.

A za druhé. Poslanecká sněmovna žádá vládu o to, aby věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajišťovat její bezpečnost.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Kalouskovi. Nyní tedy zpravodaj s přednostním právem a další Radim Fiala, potom kolega Luzar.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych teď tedy nevystupoval jako zpravodaj, ale jako představitel té skupiny, která pracovala a kde jsme se dopracovali některých bodů, na kterých by mohla být poměrně slušná shoda. Já se ptám, jestli když to teď přečtu, tak o tom budeme hned hlasovat?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ne. Nejdřív musí proběhnout podrobná rozprava jako celek. Takže potom to musíte shrnout, pane zpravodaji. Já jsem vám dal přednostní právo právě proto, že jste zpravodaj, protože jinak bych musel dodržet přednostní právo pana kolegy Radima Fialy. (Poslanec Zaorálek: Aha. Tak co teď uděláte se mnou?) Já bych navrhoval, abyste to přečetl.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobře. Takže teď vám přečtu ty čtyři body, na kterých jsme se víceméně shodli:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje předsedům výboru pro obranu a zahraničního výboru uspořádat společné jednání těchto orgánů k otázce současného vývoje v Sýrii za přítomnosti předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, ministryně obrany a jimi přizvaných hostů."

Další bod, na kterém jsme se shodli, je tento, to je druhý: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR doporučuje předsedovi vlády, aby v případech závažných událostí mezinárodněpolitického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně."

Pak je tady třetí bod: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu, aby vyvinula veškeré úsilí k maximálnímu využití kapacit Velvyslanectví České republiky v Damašku ve prospěch dlouhodobého mírového řešení současné situace v Sýrii, a to včetně zapojení odborných útvarů a složek našeho státu."

A pak je tu čtvrtý bod: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby podpořila reformu mezinárodních institucí směřující k jejich větší funkčnosti a efektivnosti."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji za jeho návrh. Nyní pan poslanec Radim Fiala, připraví se kolega Luzar.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já se chci jenom v podrobné rozpravě přihlásit k návrhu usnesení SPD, a to zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Luzar. Pak se hlásí paní ministryně obrany. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych tady přednesl návrh usnesení Komunistické strany Čech a Moravy: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby v zahraničněpolitických otázkách a otázkách obrany a bezpečnosti vždy jednala s úplným respektem k mezinárodnímu právu a rezolucím Rady bezpečnosti OSN."

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní ministryně obrany Karla Šlechtová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně obrany ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci, dovolte mi zmínit ještě jednu takovou věc. My tady řešíme v podstatě ex post situaci a dovolte mi - svým jménem i jménem pana ministra zahraničních věcí, který předpokládám, že ten souhlas k mému vyjádření by mi dal - abych poděkovala všem zaměstnancům Vojenského zpravodajství, Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí, kteří celý týden monitorovali danou situaci, 24 hodin a celý týden, a to, že jsme si všichni mezi sebou volali ve tři ráno, ve dvě ráno, v jednu ráno, monitorovali jsme celý ten útok, který byl, zachovali jsme si chladnou hlavu. Za mě osobně, možná ne za vás, ale za mě osobně si tito lidé opravdu zaslouží ocenění, protože stav je takový, že bezpečnost českých občanů byla zajištěna. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni obrany. Ptám se, kdo dál v podrobné rozpravě. Pan premiér. Prosím o klid. Slovo má předseda vlády České republiky Andrej Babiš. Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Já za mě určitě nemám problém konzultovat, telefonovat. Já myslím, že jsem to i prokázal, když mě oslovil pan předseda ODS Fiala a žádal o schůzku, abychom si vyměnili názory na politiku v rámci Evropské unie. S tím problém nemám. Ale já jsem tady vystoupil a mluvil jsem o tom, co měla ta Evropa udělat. To znamená, že hned po inauguraci pana prezidenta Trumpa, když už tedy pan Obama úplně to teritorium nezvládl, měla Evropa požádat o tu schůzku na nejvyšší úrovni, na úrovni bezpečnostní rady státu (?). Ano, když jsou tam veta, ale proč tam nebyla ta schůzka, Trump, Putin, Erdogan a všichni? Evropa měla o to požádat. Otázka je, když Kissinger volal do Evropy, kdo je Evropa. Ano, ale to nechci tady rozvádět. Já si neumím představit, co tedy - já souhlasím s tím usnesením, nemám s tím problém, co ta naše ambasáda tam bude koho koordinovat. To nevím. My jsme zkrátka propásli tu možnost jako Evropa v tom teritoriu mít nějaký klid. My jsme to pustili. A to byla jedině moje kritika. To je všechno. Já znovu opakuji, pan bývalý ministr tady má návrhy, to je super, ale nevím, co ta naše ambasáda tam bude organizovat. To si neumím představit. Ale se zbytkem usnesení určitě nemám problém.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní pan poslanec Miroslav Kalousek s faktickou poznámkou. Jsme stále v podrobné rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já jenom krátkou poznámku. Já jsem hlasování o svém prvním bodu návrhu usnesení podmínil jednoznačným a srozumitelným vystoupením předsedy vlády, takže po tomto vystoupení bohužel trvám na tom, aby se o tom bodu hlasovalo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kdo dál v podrobné rozpravě? Nikoho nevidím. Podrobnou rozpravu končím.

Budeme tedy hlasovat o jednotlivých usneseních, tak jak byla dohoda na té schůzce při nějakém přerušení jednání toho bodu. Pana zpravodaje požádám, aby jednotlivé návrhy přednášel - jednotlivě nebo v bloku.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobře, kolegové, já to zkusím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já ještě požádám o klid. Byl zařazen mimořádný bod na toto jednání vůlí většiny Sněmovny. Není to bod nijak jednoduchý, tak bych prosil o klid, abychom se soustředili na návrhy na usnesení. Máte slovo, pane zpravodaji.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobře, já bych tedy navrhl, abychom postupně hlasovali o všech návrzích usnesení, které tu byly přečteny. Říkal jsem, že jsou tady takové čtyři body, na kterých byla poměrně slušná shoda. Tak je otázka, jestli ty čtyři body mám třeba přečíst a hlasovat je společně, nebo jestli někdo navrhne, abychom hlasovali -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, já to beru jako procedurální návrh, jestli lze o těch čtyřech bodech hlasovat jedním hlasováním, en bloc. Procedurálně je to třeba schválit, protože nejsou úplně z jedné dílny, abych řekl jednoduše.

 

Rozhodneme o hlasování v jednom bloku v hlasování číslo 73, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 73, z přítomných 175 pro 81 poslanec, proti 80. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy hlasovat jednotlivě, takže každý návrh zvlášť. Tak, jak byly předloženy, prosím, pane zpravodaji, je načítejte.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Ano, takže znovu. První čtu první bod. (Ano.)

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje předsedům výboru pro obranu a zahraničního výboru uspořádat společné jednání těchto orgánů k otázce současného vývoje v Sýrii za přítomnosti předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, ministryně obrany a jimi přizvaných hostů."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Ještě než o něm budeme hlasovat, já vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O návrhu budeme hlasovat v hlasování číslo 74, jakmile se ustálí počet přihlášených, což se nyní stalo.

Zahajuji hlasování číslo 74. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 74, z přítomných 171 poslance pro 171 poslanec, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Druhý bod je: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje předsedovi vlády, aby v případech závažných událostí mezinárodněpolitického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, rozhodneme v hlasování číslo 75, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 75, z přítomných 171 poslance pro 105, proti 1. Návrh byl také přijat. Další návrh.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Teď je tady ta trojka: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu, aby vyvinula veškeré úsilí k maximálnímu využití kapacit velvyslanectví České republiky v Damašku ve prospěch dlouhodobého mírového řešení současné situace v Sýrii, a to včetně zapojení odborných útvarů a složek našeho státu."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Rozhodneme v hlasování číslo 76, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 76, z přítomných 170 pro 158, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Teď je čtvrtý bod: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu, aby podpořila reformu mezinárodních institucí směřující k jejich větší funkčnosti a efektivnosti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, rozhodneme v hlasování číslo 77, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 77 z přítomných 171 poslance pro 105, proti 4. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Nevím, jestli bych teď neudělal chybu, ale mám tady návrh pana poslance Kalouska jako další v pořadí. Je to tak dobře? (Ano.)

Takže ten zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu ČR o to, aby její zahraničněpolitická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní a věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajistit její bezpečnost." (Námitka v sále: Po bodech!)

Takže ještě po bodech. Já to opravím, přečtu nejdřív jenom ten první bod: "PSP ČR žádá vládu České republiky o to, aby její zahraničněpolitická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Rozhodneme v hlasování 78, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 78 z přítomných 171 poslance pro 90, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Druhý bod tohoto návrhu pana poslance Kalouska zní takto: "PSP ČR žádá vládu, aby věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajistit její bezpečnost."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, rozhodneme v hlasování číslo 79, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 170 pro 55, proti 3. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Teď já vlastně nevím, kdo byl dřív, jestli mám teď návrh pana poslance Fialy. Nejdřív byl pan poslanec Fiala, takže přečtu nejdřív pana poslance Fialu: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, rozhodneme v hlasování 80, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 80 z přítomných 170 pro 54, proti 3. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Teď bych přečetl návrh pana poslance Luzara, ten zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu ČR, aby v zahraničněpolitických otázkách a otázkách obrany a bezpečnosti vždy jednala s úplným respektem k mezinárodnímu právu a rezolucím Rady bezpečnosti OSN."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 81, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 81 z přítomných 170 pro 35, proti 16. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Tím byly vyčerpány všechny návrhy na usnesení, pane zpravodaji?

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji za to, jak to tady proběhlo. Mám dojem, oproti těm škarohlídům, kteří někteří říkají, že Sněmovna není schopna zahraničněpolitické rozpravy, tak já věřím, že se dneska ukázalo, že takové kultivované rozpravy schopni jsme. Takže ještě jednou děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji, děkuji paní kolegyni Černochové. Dovolte mi, než budeme pokračovat, abych přečetl omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 17.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Staněk, dále se omlouvá pan poslanec Elfmark od 17.40 do konce jednacího dne, paní poslankyně Balcarová od 17.40 do konce jednacího dne a paní poslankyně Dražilová od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Pokračovat budeme podle schváleného pořadu schůze. Dalším bodem našeho jednání je bod číslo 1, to je zákon o volbách. Než ho zahájím, navrhuji na žádost Senátu umožnit vystoupení panu senátorovi Miroslavu Nenutilovi a Jiřímu Dienstbierovi v Poslanecké sněmovně. Informace k pozměňovacímu návrhu Senátu vám byla rozdána do vaší pošty. Dám formálně hlasovat o tom návrhu.

 

Kdo souhlasí s vystoupením jmenovaných senátorů? Hlasování číslo 82 jsem zahájil. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 82 z přítomných 166 pro 144, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Vítám mezi námi pana senátora Jiřího Dienstbiera a budeme projednávat

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.