Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

20.
Návrh poslanců Dominika Feriho, Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové,
Markéty Pekarové Adamové, Karla Schwarzenberga, Františka Váchy
a Vlastimila Válka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 86/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 86/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Dominik Feri. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Velmi děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezký den a dovolte mi, abych uvedl sněmovní tisk 86, novelu zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ve zkratce se dá říci, že se jedná o zrušení přísedících u okresních soudů v pracovních věcech.

Zákon o soudech a soudcích stanovuje, jakým způsobem jsou tyto věci projednávány, jak vypadá senát. Sestává z předsedy senátu, to znamená ze soudce profesionála, a ze dvou přísedících. OSŘ, to je ten zákon, který chceme novelizovat, pak specifikuje, v jakých případech se v rámci civilního řízení u okresních soudu jedná v senátu. Jsou to věci pracovní a dále jsou to věci, u kterých to stanoví zákon. Takový zákon bohužel, nebo naštěstí nemáme, a proto je rozhodování senátu v civilním řízení omezeno na pracovní věci, pracovněprávní věci, kterých je v úhrnu přibližně asi pět procent z celkové agendy. Tento záměr není nijak nový, zabývalo se jím Ministerstvo spravedlnosti už dlouhou dobu, v roce 2010, zároveň i toto Ministerstvo spravedlnosti si s myšlenkou zrušení přísedících pohrává, pohrávalo. Zmiňme třeba kapitolu z Bílé knihy justice z roku 2016, o které ale poměrně dlouhou dobu nebylo slyšet. Nevím, v jakém je to stadiu, a budu rád, když to zde přítomný ministr spravedlnosti Robert Pelikán posléze vyjasní a přiblíží.

V každém případě, a vychází z toho i právě ona Bílá kniha justice tohoto ministerstva, byly osloveny soudy, aby podaly nějaké stanovisko, aby poreferovaly o tom, jak fungují přísedící v rámci civilního řízení a jestli je to řešení funkční, nebo jestli to je naopak řešení už dávno přežité. Z připomínek, které došly, se dá vlastně nějakým způsobem dohromady dát těch pět nejčastějších záležitostí, které jsou s přísedícími a s rolí přísedících v civilním řízení spojeny. To je asi těch pět základních důvodů, proč chceme tento zákon změnit.

Tím prvním důvodem je, že o výkon funkce přísedícího není dlouhodobě zájem. Jestli jste se někdo účastnil takového řízení, víte, že přísedící jsou velmi často již v důchodovém věku. Pro vaši představu, z 5 600 přísedících, kteří v současné době působí na okresních a krajských soudech, jich 60 % je ve věku nad 60 let, dokonce významná část z nich je ve věku nad 70 let, což je maximální hranice výkonu funkce povolání soudce. To znamená, že to je dlouhodobý problém. Ostatně i proto ministerstvo naznalo, že je potřeba nějakým způsobem tento systém revidovat.

Dalším důvodem je, že řada přísedících k tomuto přistupuje poměrně velmi liknavě. Nepovažují svoji roli za nic zásadního. Přistupují k tomu velmi formálně, a co je větším problémem, je skutečnost, že se vůbec nedostavují občas bez omluvy k jednotlivým jednáním. Dokonce jsem zaznamenal případ kárného řízení, který vedl kárný senát Nejvyššího správního soudu, a týkalo se to toho, že mělo být nařízeno jednání v 16 hodin, ale bohužel nebyl přítomný žádný z přísedících, a v té situaci soudkyně zjevně asi v dobré víře rozeslala posléze rozsudky bez toho, aby byl podepsán protokol atd., bylo s tím poměrně dost nemilého a nešťastného. Takže to je poměrně zásadní problém. A je s tím spojený i problém kolize například. Byly s tím i zkušenosti u Ústavního soudu týkající se s právem na zákonného soudce podle Listiny, kdy se soudy občas snažily rozšířit ten seznam, nebo to neurčovaly rozvrhem práce, kde je přísedící. Takže to je druhá poznámka.

Třetí poznámka se týká účasti přísedících ve smyslu jejich aktivity u soudu. Jsou mnozí, kteří k tomu přistupují velmi zodpovědně, velmi aktivně a jsou si vědomi toho, že v rámci právě toho senátu dva mohou přehlasovat jednoho. To znamená, dva soudci z lidu, dva laici, dva přísedící mohou přehlasovat předsedu soudu. Takových případů je dost, řekněme odborně vzdělaných a schopných přísedících, ale není to vždycky pravidlem, většinou je ta role opravdu velmi pasivní.

A s tím souvisí až přespřílišná neodbornost. Přísedící nemá ze své podstaty být někdo, kdo má diplom z právnické fakulty. Má to být původní záměr, někdo, kdo jistým způsobem dodává takovou laickou spravedlnost, kdo odstraňuje soudcovskou hrubost, ale z těch případů, které se zaznamenaly, se ukazuje, že soudce, předseda senátu, musí mnohdy poučovat až nad míru ty přísedící a ti jsou vlastně pouze v jeho vleku.

Posledním důvodem, a už jsem to trošku naznačil předtím, je to, že soudce nemůže vydat žádné rozhodnutí. To znamená, nemůže žalobu odmítnout, nemůže vydat platební rozkaz, aniž by byli přítomni přísedící, a ve chvíli, když tam nesedí, když tam nejsou, tak se to řízení vleče. Ostatně, to je ten z těch hlavních důvodů. To znamená, v dílčích případech může toto odstranění podle nás přežitého ustanovení zrychlit soudní řízení.

Tolik v úvodu a těším se na rozpravu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pavel Blažek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Myslím, že vše bylo řečeno. Vládní stanovisko asi odůvodní pan ministr Pelikán, předpokládám. Protože ten mladý muž, pokud byste ho nepoznali, tak to je pan ministr Pelikán, protože když už v té vládě není Bělobrádek, tak tam musí být aspoň holobrádek, jak vidím nový image.

Já myslím, že vládní stanovisko řekne pan ministr a za navrhovatele to bylo vyčerpávající. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji zpravodaji panu poslanci Pavlu Blažkovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, kde mám dva přihlášené. A teď se musím zeptat pana předsedy Chvojky, zdali s přednostním právem, nebo řádně, protože je pan ministr Pelikán. Takže využijete svého přednostního práva před panem ministrem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se omlouvám panu ministrovi Pelikánovi, ale opravdu jsem se hlásil dřív než on. A myslím si, že zčásti, nebo z velké většiny budu říkat to, co on možná také bude říkat, takže mě pak může doplnit.

Já bych chtěl reagovat na ten návrh kolegy Feriho a dalších, který se týká toho, že se zruší funkce přísedících u soudu v pracovněprávních věcech. Já bych se chtěl přiznat k jedné věci. Z celého právního řádu a z celého právního systému mám nejradši právo pracovní. Mně vždycky přišlo, že to je právo, se kterým se člověk v reálném životě, mimo práva občanského samozřejmě, potýká nejvíce.

Většina z nás chodí a naši příbuzní chodí, nebo chodili, nebo budou chodit do zaměstnání, které je regulováno pracovním právem. Samozřejmě v rámci pracovněprávních vztahů dochází k různým sporům, ať už to máte neplatnost výpovědi z pracovního poměru, či nějaká žaloba, která se týká např. nevyplacení mzdy, těch sporů je hodně. A smysl tenkrát toho, proč jsou přísedící v řízení o pracovněprávních sporech ustaveni do rozhodování těchto sporů, je přece velmi jednoduchý. Je tady potřeba, aby byl zakotven laický prvek, který u jiných věcí zakotven být nemusí. A já si myslím, že je velmi dobře, že tam institut toho laického prvku je.

To, co říkal kolega Feri, s tím já naprosto souhlasím, že tam jsou jenom staří. Ale to neznamená, že je na tom něco špatného, že jsou ve funkci přísedících jenom staří lidé. Problém je, a možná na to by mohl odpovědět pan ministr, že přísedící jsou velmi chabě odměňováni. Tam je mizivá odměna za výkon této podle mě velmi důležité funkce a to je možná i problém, proč tam jsou jenom tito starší lidé, kteří jsou jinak na důchodu a v podstatě to mají jako koníček.

Chtěl bych říci, že navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Já si myslím, že tak jak konstatovala vládní legislativa, že za prvé není koncepční, tzn. proč rušíme funkci přísedících u těch pracovněprávních sporů - říkáme, že jsou tam staří lidé, což si nemyslím, že je problém a že je to k ničemu, a zároveň je necháváme v těch trestních věcech. Takže to je nesystémovost, nelogika toho návrhu. A za druhé si myslím, že funkce přísedících v pracovněprávních sporech by bylo dobré zachovat, že je to dobrá věc. Přísedící podle mého názoru v pracovněprávních sporech mohou vnést do rozhodování soudů určitý vhled do reality. Soudce totiž - a to nemyslím nějak zle - po dvaceti letech sezení na soudu a souzení vůbec nemusí tušit, jaká je praxe v soukromých firmách, a to by mohli vědět právě ti přísedící. To je vlastně jejich hlavním smyslem, aby do soudního řízení vnesli svoji životní zkušenost.

Dámy a pánové, jak jsem říkal, navrhuji, aby byl návrh zamítnut, a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Registruji návrh na zamítnutí od pana poslance Chvojky. A nyní s přednostním právem pan ministr Robert Pelikán. Pardon, mám tady faktické poznámky. To se tedy omlouvám, ale tady mi naskočila faktická poznámka. Prosím, takže pan poslanec Feri a následně tady mám faktickou poznámku od pana poslance Františka Váchy.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr to pak jistě vyčerpávajícím způsobem odůvodní. Dovolím si zareagovat.

Naprosto souhlasím s panem předsedou Chvojkou, že je potřeba přísedící lépe ohodnotit. A když tento návrh projde, tak se rozšíří trochu prostor, protože okresní soudy spotřebují, nebo vyžadují největší množství přísedících, ty krajské, to už jsou drobné proti tomu. Když se tato agenda ubere, tak pak bude nutnost méně přísedících a třeba o to více se budou moct zvýšit odměny přísedících, které jsou opravdu tristní. Děkuji panu ministru Pelikánovi, že se snažil té nápravě nějakým způsobem prospět.

A ještě, jestli to stihnu tedy v čase, tak pracovněprávní vztahy vyvěrají, nebo jsou založeny vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A je nutné zmínit, že naprostá většina přísedících jsou spíše zaměstnanci než zástupci zaměstnavatelů. Ostatně v rámci debat o zrušení přísedících na okresních soudech v civilu se mnohokrát poukazovalo na zahraniční úpravu, kdy je tam zástupce zaměstnavatelů a zástupce zaměstnanců. To nepovažuji za úplně šťastné z důvodu, že by to vytvářelo další zástupce zaměstnanců, další zástupce zaměstnavatelů a celé řízení by to jenom komplikovalo. Jsem spíše pro toto zrušení.

Vím, že ministerstvo něco chystá, vím, že se to připravuje. Ale v současné době, řekněme, politického kvasu si nemůžeme být vůbec jisti, kdo na Ministerstvu spravedlnosti bude sedět, jaké s tím bude mít záměry. Myslím si, že tento problém se bude dále a dále oddalovat. Takže proto tady předkládáme nějaký vhodný nosič, kterým se dá tato agenda vyřešit. Systémové mi to přijde, protože se to týká velmi konkrétní věci, ale zároveň to nijak neomezuje vládu v tom, aby řešila problematiku přísedících i třeba v rámci trestu. A když přijde nástupce pana ministra s nějakým konkrétním řešením, tak pak tento návrh může být samozřejmě posléze stažen. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A další faktická poznámka, pan poslanec František Vácha. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se přihlásil ve chvíli, kdy pan kolega Chvojka řekl odměna. Pan ministr už se usmívá. Já ještě od paní ministryně Válkové jsem žádal, aby přísedícím byla - a teď neřeknu odměna, ale náhrada zvýšena. Od roku 1992 dostávali 22 korun za den, v roce 1996 se to zvýšilo na 150 korun na den. Od roku 1996 je denní náhrada 150 korun na den. Já pravidelně ročně interpeluji pana ministra, aby tato náhrada byla zvýšena. On možná o tom bude mluvit, že to není odměna, že to je čestná funkce a že těch 150 korun na den by mělo těmhle lidem stačit. Je vidět, že jim to nestačí, že lidí, kteří se do této funkce hlásí, je málo, že pak tam nechodí, protože se necítí dostatečně nahrazeni, nebo když nemohou být odměněni. A těch lidí je potom málo a soudům se těch přísedících nedostává. Takže tohle je jeden z důvodů, on to tu kolega Feri zmiňoval, jak těm soudům ulehčit, jak jim pomoci, jak zrychlit to řízení - tím, že v některých částech, a ministerstvo to zjevně připravuje. To byly i odpovědi, které jsem od pana ministra v posledních asi čtyřech letech dostával, že se připravuje, že na tom pracují, že to diskutují a že se připravuje nový zákon, že ti přísedící nebudou. Takže já jen upozorňuji, že to není odměna, že to je náhrada, je to 150 korun, je to nedůstojné. Tento návrh má pomoct tomu, aby se těm soudům ulehčilo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Děkuji. Pane ministře, prosím, ještě posečkejte, protože mám ještě jednu faktickou poznámku a je to paní profesorka Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem byla tak nějak vyzvána, proto hovořím. Ano, je to pravda, obrátili jste se na mě, když jsem byla v pozici ministryně spravedlnosti. Já jsem měla připravenou reformu, která zahrnovala samozřejmě i tohle. Chtěli jsme zrušit tu soustavu vrchních soudů a udělat nalézací soudy a soudy, které by byly odvolací, čili soudní struktura by byla zjednodušená. V rámci této soudní reformy jsme skutečně systémově plánovali i zrušení těch přísedících, resp. jejich náhradu, nikoliv však laickým prvkem, ten bychom nechali jen v určitých výjimečných případech. U tohohle zákona mám proto problém zvednout ruku, protože je to opravdu určitý dílčí aspekt a k velké reformě to má hodně daleko. Takže jenom na vysvětlenou, proč se opět zdržím hlasování.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji paní profesorce a nyní tedy konečně pan ministr Robert Pelikán. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jsem se dočkal. (Celou dobu byl připraven a stál opodál řečniště.)

Dámy a pánové, vláda k tomu zaujala negativní stanovisko a já k tomu zaujímám negativní stanovisko. Velice vás prosím, abyste předtím, než začnete zvažovat rušení institutu přísedících, trochu přemýšleli o tom, k čemu ten institut vlastně máme. A to je úplně jiná totiž otázka, jestli dobře funguje. Protože pokud přece dospějeme k závěru, že ten institut ve své podstatě je dobrý a možná úplně dnes nenaplňuje svůj účel, tak je potřeba přemýšlet o tom, jak ho upravit, aby ten účel lépe naplňoval. A můžeme se bavit o zvýšení odměny, i když si myslím, že kdo tam nepřijde za 150 korun, tak tam asi nepřijde ani za 300, ale proč ne. Ale neměli bychom v tu chvíli ten institut rušit.

K čemu ten institut je dobrý. Já často slýchám v této sněmovně i v médiích od mnohých politiků nářky nad tím, že právo je nesrozumitelné, že se pořád mění, že je ho moc, že tomu nemůže nikdo rozumět, snad s výjimkou těch pošetilců, kteří to studují. A ona je to i pravda. Právo je složité. To, co je napsáno v zákoně, často neznamená to, co je tam napsáno, protože se právníci celý život učí s tím textem pracovat tak, aby našli jeho pravou podstatu. A v podstatě bez toho právnického vzdělání si téměř nelze pomoct. A ono to upřímně řečeno ani nijak zvlášť nevadí, protože tak jako si člověk zavolá instalatéra, když potřebuje opravit odpad, tak si holt zavolá právníka, když potřebuje něco v téhle oblasti.

Ale - a teď přichází to důležité ale - jsou z toho dvě důležité výjimky. Každému občanovi, aspoň trochu mentálně zdatnému občanovi, musí být přístupné a srozumitelné právo trestní, protože on musí vědět, co může a co nemůže z hlediska toho, zda ztratí svou osobní svobodu, a musí mu být přístupné právo pracovní, protože to je v každodenním životě to, co ho chrání v té nejdůležitější ekonomické oblasti a co ho nejvíce zajímá. A laický prvek u soudů je klíčový kontrolní mechanismus splnění této podmínky. Znamená to, že to, že na rozhodování se podílejí, a dokonce většinově podílejí, v senátu neprávníci právě v těchto dvou oblastech, umožňuje kontrolovat, že se judikaturně ta právní oblast neposune nějakým směrem, který už tomu neprávníkovi není srozumitelný. A já tenhle prvek považuji skutečně za nesmírně důležitý. Zrušit jej by byla veliká pošetilost a rozhodně by to našim občanům nijak neprospělo.

Ministerstvo spravedlnosti si je přitom vědomo praktických obtíží, které dnes v té oblasti máme. A jak říkám, zvažujeme různé posuny v tomto směru a představí je ministerstvo, předpokládám, pokud nedojde k nějakým změnám koncepce, v příštím roce v rámci výrazné novely, nebo pravděpodobně dokonce nového zákona o soudech a soudcích. Nicméně zdůrazňuji, to, co ministerstvo připraví, pokud tedy nemění svůj směr, nebude zrušení laického prvku, nebude zrušení přísedících. A já doufám, že nám tenhle prvek zůstane. Děkuji.

Jinak proto se také připojuji k návrhu na zamítnutí v prvním čtení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže se připojujete k návrhu na zamítnutí pana předsedy Chvojky. Dobře. Nyní tady mám jednu faktickou poznámku a je to pan poslanec Dominik Feri. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nechci panu ministrovi vůbec v žádném případě křivdit, nicméně to, co tady pronesl a proslovil, je v mírném rozporu s tím, co píše ministerstvo v Bílé knize justice právě v kapitole o přísedících, kterou pan ministr připravoval. To znamená, já jsem z toho vyrozuměl, a pane ministře, prosím, kývněte, že chcete zachování v současné podobě v těch pracovněprávních věcech. (Ministr Pelikán: Ne, to není nutné.) To jste neřekl. Tak v tom případě vám nebudu vůbec křivdit. Ale je nutné zmínit to, že ministerstvo na tom pracuje poměrně dlouhou dobu, a vznesl jsem tady v úvodu otázku, na kterou jsem ještě nedostal odpověď, jak to s tou Bílou knihou justice dopadlo, protože to měl být dokument, který by nějakým způsobem jasně definoval, jakou máme vizi, jaká je vize české justice. A bohužel od roku 2016 nemáme žádné zprávy o tom, kam se to posunulo, jaké jsou s tím další záměry. Nejvyšší soud k tomu měl mnoho připomínek a nejsem si úplně jist, že byly uspokojivě vyřešeny. To znamená tato otázka směrem k Bílé knize justice.

A dovolím si zopakovat to, co už jsem tu řekl. Samozřejmě vítáme snahy o řešení problémů přísedících u okresních soudů, ale pojďme to poslat dál, pojďme se o tom bavit. Klidně prodlužme lhůty. A pak to můžeme případně stáhnout, když přijde ministerstvo s něčím širším. Ale toto má naprosto klíčové dopady. Může to pomoci lidem, jejichž řízení se neúměrným způsobem táhne, a zároveň to sníží taky požadavky na přísedící u okresních soudů. Jak jsem říkal, 60 % přísedících nad 60 let. Těžko se to obsazuje. Většinou zástupci spíše zaměstnanců. To je ten klíčový problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času. Mám tady dvě faktické poznámky. Jako prvního žádám o vystoupení pana poslance Milana Ferance. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Milan Feranec: Dobrý den, pane předsedající. Dámy a pánové, skutečně krátká faktická poznámka. O čem budeme hlasovat? O zrušení laické kontroly rozhodování soudů. Zrušení laické... v jedné oblasti... pracovněprávní, resp. občanskoprávní. Pokud by toto navrhlo hnutí ANO, tak tady budeme slyšet, jak omezujeme demokracii, jak je potřeba dělat demonstrace. Tak pro to skutečně hlasovat nebudu. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí je pan poslanec Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, o vaši faktickou poznámku.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych za KDU-ČSL říct, že my podpoříme propuštění tohoto tisku do druhého čtení. Myslím, že ani předkladatel tady nehovořil o tom, že by měl ambici komplexně řešit institut přísedících, ale řeší jednu konkrétní věc. A já v tuto chvíli, kdy pan ministr je v demisi na druhou a kdy tady Ministerstvo spravedlnosti už x let hovoří o tom, že něco připravuje, tak pro mě to není zárukou toho, že tady budeme do půl roku tu věc mít připravenou ze strany Ministerstva spravedlnosti jako komplexní řešení tohoto institutu v rámci českého soudnictví. Čili proto se domníváme, že hovořit o celé věci dál tady na půdě Poslanecké sněmovny je správné. A myslím, že co říkal kolega předřečník, je míchání jablek a hrušek. Pohybujeme se v oblasti moci soudní, nikoli v záležitostech nějakého poměřování, co je a co není tady demokratické. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Další v pořadí na faktickou poznámku je pan poslanec Dominik Feri. S faktickou poznámkou se připraví pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Pan kolega Feranec mi vidí do hlavy. Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, na co teď myslím? Na oběd. Správně. Ale co jsem chtěl říct, je, že laický prvek v rámci pracovněprávního řízení je přežitý. Připravuje se to už dlouhou dobu. Hovoří se o tom už poměrně dlouhou dobu. A rozhodně kdybyste tady s tím přišli, tak bychom rozhodně nebyli proti tomu a neříkali bychom, že chcete odstranit dozor nad tím. Nehledě na to, jak má být zajištěn dozor veřejnosti, když přísedící se toho opravdu neúčastní? Nemají o tom žádné povědomí. A kdyby opravdu došlo k nějakému případu soudcovské zvůle, tak u odvolacího soudu žádný senát s přísedícími není. To znamená, že tam by to bylo v tomto případě nějakým způsobem vyrovnáno. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za vaše vystoupení. Další v pořadí s faktickou poznámkou je tady pan poslanec Leo Luzar a následně pan předseda Chvojka a pan ministr Pelikán s faktickými. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si fakticky reagovat na kolegu Feriho vaším prostřednictvím. Mě v tom jeho projevu zaujala jedna myšlenka, a to že jeho návrh urychlí soudní řízení, jinými slovy, že ti přísedící jakoby brzdí nebo způsobují zpomalování tady těchto řízení. A tady bych si dovolil tvrdě oponovat, protože samozřejmě pokud toto používáme jako argument, tak by tady musela být jiná řízení, která jedou normálně rychle, a pouze tyto díky tomu, že tam jsou přísedící, kteří vlastně, jak tady řekl, nechtějí, nebo neúčastní se, nebo nevědí, ti to brzdí. Ale to přece není pravda. Dokonce bych řekl, že možná opak je pravdou a že mnohé soudní pře, které nemají přísedící, jsou mnoho let drženy a protahovány oproti tady těmto. A používat jako argument, že tím, že zrušíme přísedící, urychlíme tyto spory, si myslím, je špatný argument.

Tady se přikláním k tomu, že laická kontrola právě v pracovněprávním vztahu je velice nutná. A kdo si někdy absolvoval takovýto pracovněprávní spor, tak mi dá určitě za pravdu, že se svým způsobem i ten člověk, který svůj postoj předkládá tomu soudu a spoléhá na to, že tam ta laická kontrola pochopí jeho kroky, které činí, proč jde k tomu soudu, aby hájil své pracovní právní postavení vůči tomu silnějšímu, protože zaměstnanec je vždycky v té slabší rovině oproti svému zaměstnavateli, když vystupuje v pracovněprávním sporu. Proto tam také je ta laická kontrola, aby i tohleto zohlednila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče, a prosím pana předsedu Chvojku o faktickou poznámku.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem rád za tu živou diskusi, protože to je velmi důležité téma. Chtěl bych reagovat ve dvou věcech.

Za prvé na kolegy předkladatele, na kolegu Marka Výborného prostřednictvím pana místopředsedy, na to jejich "pusťme to dál a uvidíme, co s tím". Já si myslím, že není důvod to pouštět dál. Já považuji institut přísedících v pracovněprávních sporech za velmi důležitý. Myslím si, že laický prvek je velmi důležitý, že tam jsou lidé, kteří prostě mají nějaké pracovní zkušenosti, zkušenosti s firemní kulturou, které soudce nemusí mít anebo nemá. A proto to koneckonců také je, ten institut přísedících v pracovněprávních věcech. Tudíž pošleme to a dál a uvidíme, co s tím - no nic! Já si myslím, že přísedící by měl v pracovněprávních sporech být.

A potom druhá věc, a možná na to odpoví i pan ministr Pelikán, který přijde na řadu po mně. Já o nějakém záměru právě Ministerstva spravedlnosti či nějakého jiného, že by se měli přísedící rušit v pracovněprávních sporech, vůbec nevím. Takže možná to je nějaký bluf ze strany pana předkladatele Feriho, ale já si myslím, že by to bylo v rozporu s tím, co pan ministr právě říkal. Že on taky obhajuje to, aby institut přísedících u pracovněprávních sporů byl zachován. Tudíž to jsou tvrzení, která jdou proti sobě. Pan kolega Feri prostřednictvím pana místopředsedy říká, že se na ministerstvu připravuje zrušení těchto přísedících. Pan ministr Pelikán naopak podporuje přísedící v pracovněprávních sporech. Tudíž bych možná stál i o vysvětlení od pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan ministr Robert Pelikán. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych byl skutečně rád, abychom debatu vedli korektně a fundovaně a argumentovaně. A říct "přísedící jsou přežitek"... Proč jsou přežitek? Co se změnilo v té společnosti, že se tento institut přežil? Já mám pocit, že všechny změny, ke kterým došlo ve společnosti, směřují spíše k tomu, že ho potřebujeme víc než dřív. Protože právo je komplikovanější než dřív a pravděpodobnost, že se právo odtrhne od laického vnímání, je větší a ne menší. Tak jaký přežitek? To by se mělo vysvětlit.

A také si myslím, že je podivné propašovávat to do druhého čtení s tím, že to je sice návrh na zrušení tohoto institutu, ale ve druhém čtení se z toho stane návrh na vylepšení toho institutu. No to asi ne! Tak pokud máte nějaký návrh, jak to vylepšit, tak ho tady předložte a pustíme ho do druhého čtení! Ale pokud máte návrh na zrušení, tak ať proboha hlasují jenom ti, kteří to chtějí zrušit. A já za sebe a za ministerstvo říkám, že to zrušit rozhodně nechci. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní tady mám větší množství faktických poznámek. Pane předsedo, vy jste taky na faktickou poznámku? Pan předseda Farský. Přihlášený řádně. Tak dobře, takže máme tady tři faktické poznámky. Pan poslanec Veselý, toho nyní požádám o vystoupení, následně je přihlášen pan poslanec Dominik Feri a následně pan poslanec Michálek. A potom tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážení členové vlády, já se musím přiznat, že jako praktikující advokát se připojuji k těm názorům, že laické přísedící u soudu velmi vítám. Zejména v oblasti pracovních věcí a trestních věcí v prvním stupni je považuji za dost důležité a je tam takový jakýsi jádrový zdravý vhled.

S čím souhlasím s předkladatelem, ovšem to není součástí tohoto návrhu, je problém s velmi vysokým věkem řady přísedících. To má pan kolega pravdu, ale myslím, že jejich zrušení ten názor opravdu neřeší. Tady souhlasím s panem ministrem Pelikánem. Pojďme se rozhodně bavit, co udělat pro to, aby se snížil věk přísedících, aby tam byli lidé, kteří jsou v aktivním životě. Souhlasím, nerušme je prosím. V pracovněprávních věcech a v trestních věcech v prvním stupni jejich přítomnost považuji za velmi důležitou a připojuji se k tomu názoru, že bychom neměli tento zákon připouštět do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a následně pan poslanec Dominik Feri. Prosím, faktickou poznámku, máte dvě minuty.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Dělal jsem si poznámky, abych odpověděl všem. Nejdřív pan kolega Leo Luzar, že laický prvek brzdí ta řízení. Je to samozřejmé, protože jak jsem v naprostém úvodu zmiňoval, tak soudce sám, předseda senátu, nemůže vydat žádné rozhodnutí, nemůže třeba odmítnout žalobu nebo něco takového. Rozhoduje senát. A ve chvíli, když se tam nedostaví ti přísedící, tak nemůže dělat vůbec nic. Tak se odročuje. Zmiňoval jsem tady případ právě z toho kárného soudu, že v dobré vůli soudkyně chtěla asi vyjít vstříc, ale pak kvůli tomu byla popotahována. To znamená, že když tam přísedící nechodí, tak se ta řízení vlečou. Tahat do toho problematiku toho, že tam, kde rozhoduje samosoudce, tam se to vleče taky, to nemyslím, že je úplně vhodné.

Pan předseda Chvojka tady zmiňoval střet mezi tím, co vlastně ministerstvo chce, zachovat přísedící. Proto jsem se ptal pana ministra. Protože právě v té Bílé knize, o které tu opakovaně mluvím, na straně 4 v té kapitole se píše: Variantně lze navrhnout zachování současného stavu. Nedoporučuje se. To znamená, dva přísedící laici. A dále je tady varianta B, nahrazení současných přísedících zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, a za C zrušení institutu přísedících.

To znamená, že ministerstvo zjevně, pakliže je konzistentní a zachovává si názor z roku 2016, tak navrhuje buď to zrušit, případně inspirovat se zahraničními právními úpravami, a zajistit to, aby u těch řízení byli zástupci zaměstnanců a zástupci zaměstnavatelů. To znamená, že pakliže to pan ministr nevyvrátí, tak se zachování v té současné podobě, tzn. zastupitelstva obcí, delegují atd., tak se s tím nepočítá. Tolik abych odpověděl. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní požádám o vystoupení pana poslance Jakuba Michálka, připraví se pan poslanec Farský a následně pan ministr Pelikán s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Musím říct, že na základě rozpravy, která tady probíhá, nemám úplně silný názor na to, jestli by ten institut měl pokračovat v té podobě, jako je dneska, nebo naopak měl být zrušen, upraven atd. Myslím si, že všichni tady vnímáme určité problémy, které jsou s tím laickým prvkem v současné podobě spojeny, a to znamená podfinancování přísedících, pokud vlastně to má být práce, kvůli které tam chodí lidé si vydělávat. Což asi tak původně myšleno nebylo nikdy. A ta věková struktura přísedících, která opravdu v některých případech může působit problémy. Nicméně je pravda, že toto by si měli řešit předsedové příslušných soudů, kteří navrhují ty přísedící. Problém je v tom, že zkrátka ta profese je velmi neatraktivní.

Já si pamatuji, že když jsem byl v Americe, tak tam to prostě bylo tak, když byl nějaký proces, tak se ten člověk vylosoval do poroty. A náš učitel na střední škole musel jít do poroty a předtím byl v nějakém pořadníku. Ale bylo to opravdu tak, že šel pro to jedno řízení, a chodili tam normální lidi, takže nějakým způsobem to fungovalo.

Myslím si, že v současné době nejsou úplně podklady pro to, abychom prvek přísedících rušili. Ostatně účast laiků je podle mého názoru v soudnictví důležitá. Pamatuji si, že v předvolební kampani jsme navrhovali, aby bylo o jednoho nesoudce víc v kárných senátech, které posuzují soudce. A vyšel kvůli tomu inzerát placený TOP 09, že chceme zavádět v České republice lidové soudnictví. Tak takhle by to opravdu fungovat nemělo. (Slabý potlesk zprava.) Občanská kontrola v nějaké podobě je důležitá. My třeba říkáme, že by se měly zveřejňovat anonymizované rozsudky vyšších soudů, nejenom těch nejvyšších soudů, jako je to dneska. Protože kdyby člověk viděl, co z některých soudů v některých případech vychází, ale to se zdaleka samozřejmě netýká všech soudců (upozornění na čas), tak by se člověk divil.

Takže bych navrhl doprovodné usnesení, které představím v rozpravě.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a následuje pan poslanec Farský s faktickou poznámkou. Prosím. A připraví se pan ministr Pelikán.

 

Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vítáme tu diskusi, která tady probíhá. Jako klub Starostové a nezávislí jsme přesvědčeni, že by probíhat měla i dále. Proto chceme tento tisk propustit do druhého čtení, protože skutečně jsme v situaci, a tady souhlasím z velké části s panem ministrem v demisi na druhou, jak tady vtipně zaznělo od kolegy Výborného, v tom, že skutečně zákony už nejsou pro laiky. Ale já bych tomu neustupoval tím, že řekneme, že to prostě zkonstatujeme a ustoupíme tomu a budeme i nadále v tom pokračovat, v té přípravě legislativy a v tom, že budeme laiky naopak vkládat do jinak velice procesně sešněrovaného řízení a formalizovaného, ale naopak bych šel tou cestou, že by zákony měly být přehlednější, měly být jednodušší, měly být čitelnější.

Proto i řešení tohoto problému naší legislativy nevidíme v tom, že budeme vkládat do některých z procesů laický prvek nebo vkládat, zachovávat laický prvek, naopak by spíše měla být cesta v tom, že bude rozhodování soudů méně pozitivistické, ale více přirozené právě v posuzování předkládaných faktů a důkazů. Ale to nezachrání ani laici, k tomu je potřeba větší odvaha soudců v mnoha případech a tu bych jim přál. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan ministr Pelikán zatím s poslední faktickou poznámkou, kterou mám přihlášenou. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, já skutečně dvě technické věci. První se týká té Bílé knihy. Bílá kniha byla koncipována jako diskusní materiál, tzn. shrnovala v těch věcech, ve kterých nebylo jasno, ta debata v justici neproběhla, shrnovala nějaká východiska nebo možná řešení, která rezonovala v justici. A skutečně ve značné části justice rezonuje to, že se těch ošklivých laiků, otravných, zbavíme a že si to konečně budeme dělat po svém a bude to konečně krásné, nikdo nám do toho nebude kecat. Takže jsme to tam napsali jako jednu z variant. A ta diskuse proběhla a tato varianta už dnes není na stole. To, co je na stole, je buďto nějaké zachování dnes stávajícího stavu s nějakými úpravami měkkými, řeknu, typu přesně zvýšení té odměny, rozšíření těch seznamů, aby tam lidi nemuseli chodit tak často, a tím si to skutečně mohli lépe skloubit s tou normální prací, popularizace vůbec té věci, protože mnoho lidí neví vůbec, že se tohohle může účastnit, často by chtěli atd. Anebo ta varianta německá, tedy že ty přísedící v pracovněprávních sporech by vysílaly odbory a svazy zaměstnavatelů, a tím by se zvýšila také jejich kvalita.

Ještě poslední k té rychlosti. Brzy už bude druhá statistická zpráva o justici. Stačí se podívat do té loňské. Uvidíte, že ty spory nejsou nijak zvlášť pomalé. A upřímně řečeno, nás dnes opravdu netrápí rychlost naší justice, nás trápí nízká kvalita některých rozhodnutí, ta potom vede k prodlužování některých sporů, velmi malého procenta složitých sporů, protože tam se to mele seshora dolů. A rychlejší justice znamená už los. Los je velmi rychlá justice, ale není úplně spravedlivá.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Mám tady ještě jednu přihlášku do obecné rozpravy a je to pan poslanec Jakub Michálek. Zatím je to tedy poslední přihláška, kterou tady mám. Takže pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl jsem navrhnout a doporučit, abychom se otázkou přísedících zabývali na ústavněprávním výboru, který má v gesci justici, abychom si nejprve vyžádali podrobné podklady i včetně třeba té výroční statistické zprávy, kterou zpracovává Ministerstvo spravedlnosti, a teprve na základě podrobnějšího vyhodnocení abychom případně dali dohromady komplexnější návrh, který bude řešit otázku přísedících, protože přece jenom jejich zrušení i mně přijde jako poměrně radikální řez. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Takže v tuto chvíli jsou všechny přihlášky vyčerpány, jak do obecné rozpravy, tak faktickou poznámku tady nemám, takže nyní končím obecnou rozpravu. Zeptám se zástupce navrhovatele a zpravodaje, zda mají zájem o závěrečné slovo? Ano, pan poslanec Feri má zájem o závěrečné slovo. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Chtěl bych všem kolegům, kteří zde diskutovali, poděkovat. Jsem rád, že se vystupuje i k takto konkrétní a odborné věci. Je zde široký zájem na tom, aby byl tento návrh zamítnut v prvním čtení, naprosto to respektuji. A chtěl bych požádat pana ministra Pelikána, aby svého budoucího nástupce vyzval a motivoval ho k tomu, aby se problematikou přísedících zabýval, ono to předávání ministerstva jistě bude poměrně náročné, aby to zkrátka nezapadlo a zabývali jsme se tím dále, protože zde je účast vlády, účast ministerstva zcela nezbytná. Takže velmi děkuji za proběhlou diskusi všem kolegům, kteří se jí zúčastnili.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Další zájem o závěrečné slovo již nemám, jak mi avizoval pan poslanec Blažek. Takže nyní tedy přistoupíme k hlasování. Mám tady návrh pana předsedy Chvojky na zamítnutí. Takže přistoupíme k hlasování. Návrh na odhlášení nemám - mám tady návrh na odhlášení, takže vás odhlásím, přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Svolám ještě pro jistotu poslance, protože došlo k delší rozpravě.

 

Znovu zopakuji, pan předseda Chvojka navrhuje zamítnout tento návrh.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.

Hlasování číslo 61. Přihlášeno 157 poslanců, pro 98, proti 33, zdrželo se 26. Návrh na zamítnutí byl přijat. Tímto tedy končím projednávání tohoto tisku.

 

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu schůze a je to bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.