Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

9.
Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Vojtěcha Filipa, Zdeňka Ondráčka
a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 65/ - prvé čtení

Poprosím paní poslankyně a pány poslance, aby se svými diskusemi buďto odešli z jednacího sálu, nebo je přerušili, abychom mohli přistoupit k projednávání tohoto bodu v přijatelné atmosféře. Děkuji. (Sál se trochu utišil.)

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 65/1. Nyní prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych krátce uvedl předložený návrh zákona, který se zabývá problematikou tzv. novely ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen Ústava, v rámci vymezení moci zákonodárné stanoví taxativním výčtem, kdy zaniká mandát poslance nebo senátora, a to v článku 25. Tento výčet, jak ukázala minulá volební období, se však jeví jako nedostatečný k tomu, aby v průběhu volebního období nedocházelo k přechodům jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, i nově vytvořených poslaneckých klubů, a to i takových politických stran a uskupení, které se nezúčastnily regulérně volební soutěže o své místo v Poslanecké sněmovně. Chování některých poslanců v minulosti jasně ukázalo, že dochází k vážnému narušení nejen důvěry občanů v politický systém, ale i fungování ústavního systému jako takového. Ve své podstatě také dochází k deformaci rozhodnutí suveréna, jímž je občan-volič, který spojil odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným programem, se kterým jednotlivé politické strany a politická hnutí prostřednictvím svých kandidátů předstoupily před občany a usilovaly o své zvolení garancí realizace programu.

Zde je pak potřeba zdůraznit, že poslanci a senátoři jsou dnes zvolení zástupci lidu, nikoli své strany nebo některých voličů. Proto musí vykonávat svůj mandát osobně v souladu se svým slibem, tedy v zájmu všeho lidu, v souladu se zákonem i svým vědomím a svědomím. Je to tedy občan, který na základě právní úpravy dává při volbách svůj hlas kandidátovi na kandidátní listině volební strany a umožní mu tak zisk mandátu poslance či senátora.

Současný právní stav ne zcela řeší a vymezuje dopady zachování poslance či senátora po jeho zvolení. Fakticky mu nebrání opustit příslušný klub a přejít do jiného, či dokonce přejít do jiné politické strany, za niž ve volbách nekandidoval, aniž by to mělo vliv na jeho mandát získaný ve volbách. Takovéto jednání však lze ve svém důsledku považovat nejen za výpověď plné moci ze strany zvoleného kandidáta vůči občanovi-voliči, ale též za porušení závazků vůči politické straně nebo politického hnutí, za něž byl poslanec či senátor zvolen, jež nemají a nemohou mít žádné možnosti ke zbavení mandátu takového poslance či senátora. V této souvislosti nelze přehlédnout a nezmínit skutečnost, že kandidát vlastnoručně podepisuje prohlášení, že mu nejsou známy překážky volitelnosti a že nedal souhlas s uvedením na jiné kandidátní listině a že se svou kandidaturou souhlasí, tedy se fakticky zpronevěří nejen tomuto prohlášení.

Právní řád na uvedenou situaci nijak nereaguje například tím, že by při popsaném jednání poslance, senátora zanikl jeho mandát formou ztráty mandátu. Zůstává tak právě na poslanci, senátorovi, zda se sám v takovém případě mandátu vzdá, či nikoli. Pokud tak neučiní, neexistuje zde již prakticky žádná možnost takového poslance, případně senátora mandátu zbavit. Je proto nezbytné, aby byl do našeho právního řádu zahrnut institut tzv. ztráty mandátu poslance či senátora, který by umožnil poslance nebo senátora mandátu zbavit za jednání výše popsané, které nelze kvalifikovat jinak než jako porušení zákona, případně poslaneckého slibu. (V sále stoupá hladina hluku.)

Dále současná právní úprava neumožňuje zánik mandátu poslance nebo senátora v případě, že dojde k jeho pravomocnému odsouzení k nepodmínečnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně. Předkládaný návrh tuto možnost zániku mandátu poslance, senátora rovněž zavádí, přičemž předpokládá, že za okamžik zániku mandátu bude považován den, kdy se rozhodnutí soudu stalo pravomocné. Jde o zcela logický krok vycházející z požadavků na normální občanský profil člena zákonodárného sboru, který má svoji analogii v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí, zákona č. 491/2001 Sb., a v zákoně o volbách do zastupitelstev krajů, zákona č. 130/2000 Sb. Zastupitelům obcí a krajů -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Já vás přeruším, pane poslanče, omlouvám se. Dámy a pánové, vyzývám k tomu, abyste zachovávali větší respekt k projednávaným bodům, k řečníkům, kteří zde mluví, ale také ke kolegyním a kolegům, kteří chtějí poslouchat. Dosáhli jsme hluku, kdy není možné pokračovat v řádném projednávání tohoto bodu. Prosím o ztišení. Děkuji vám.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo.

Zastupitelům obcí a krajů zaniká mandát po pravomocném odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Cílem předkládaného návrhu je dát si za cíl znemožnit výše popsaným jednáním poslance nebo senátora vedle deformace rozhodování občana-voliče ve volbách změnit poměr politických sil v komorách Parlamentu České republiky proti vůli občana-voliče, také též k posílení důvěry v politický systém a fungování parlamentní demokracie. Předkládaný návrh by měl vést ke změnám některých zákonů majících návaznost na zánik mandátu poslance nebo senátora.

Chtěl bych ještě uvést, že tento zákon jsem předkládal již v minulém volebním období, kdy se dostal do druhého čtení a sloužil jako podklad k širší diskusi nad rámec Ústavy a problémů s ní spojených v rámci ústavních problémů diskutovaných na půdě Poslanecké sněmovny. Byl bych velice rád za předkladatele, aby i k tomuto takto došlo a mohl tento návrh zákona být propuštěn do druhého čtení, aby se stal jedním z podnětů k diskusi v rámci například stálé komise pro Ústavu, k širším změnám, které by mohly vyřešit i tento palčivý problém, kterým je poznamenáno téměř každé volební období, kdy dochází k přechodu poslanců z jednotlivých politických klubů, politických stran či hnutí do jiných, či vytváření zcela nových politických uskupení, která se nekonstituují ve volbách a neúčastní se regulérní volební soutěže při volbách do obou komor parlamentu.

Jsme si i vědomi stanoviska vlády, které nepodpořilo tento návrh zákona. Nicméně si myslíme, že odůvodnění, které v těchto stanoviscích zaznělo s odkazem na příslušné články Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, se míjí trochu účinkem, protože jdou nad rámec výkladu těchto ustanovení.

Děkuji vám zatím za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu navrhovateli. Zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Chvojka. Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. V podstatě pokud jde o tento návrh na změnu Ústavy, tak pan zástupce předkladatelů řekl, co se týče té věcnosti, vše, co měl říci. Pravda je, že já už jsem tento návrh zde, byť ne jako zpravodaj, ale jako člen ústavněprávního výboru měl na starosti jako garant naší strany v minulém funkčním období, takže tento záměr už se projednával jednou, neúspěšně.

Já si myslím, že - a teď už vybočím z role zpravodaje, ale začínám normálně říkat svůj názor na tento tisk - myslím si, že by bylo dobré, kdyby tak tomu bylo i v tomto případě. Myslím si, že návrh na novelu Ústavy v tomto případě není rozumný. Rozumím tomu, proč ale nápad vznikl, nicméně musím zcela v souladu se stanoviskem vlády, jejímž rozhodně fanoušek nejsem, říci, že ten návrh je prostě v rozporu s naším ústavním pořádkem, a to ze dvou důvodů, které jsou uvedeny ve stanovisku vlády. První důvod je takový, že my opravdu máme podle Ústavy, my jako poslanci a senátoři, tzv. volný mandát, to znamená, máme vykonávat tento mandát poslance osobně, v souladu se svým slibem, se svým svědomím a vědomím samozřejmě a nejsme při tom vázáni žádnými příkazy. Což je poněkud odlišné než např. v prvorepublikové praxi, kdy byl ten mandát vázaný. Jistě víte, že poslanci tehdy podepisovali dopředu např. rezignační dopisy, a když se znelíbili vedení své strany, tak ta strana prostě tu rezignaci poslala za ně. My tady máme naprosto jinou praxi, demokratickou praxi, tzn. máme volný mandát a opravdu bychom neměli být bráni jako zaměstnanci strany, za kterou jsme kandidovali. Byť rozumím tomu, že někomu to může vadit.

Dále je problém samozřejmě ten, že v návrhu je uvedeno, což taky správně uvádí stanovisko vlády, že v podstatě konkretizace toho článku 25 by měla být v jednacím řádu Poslanecké sněmovny nebo Senátu, což je samozřejmě taky v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud by něco takového mělo vzniknout jako ztráta mandátu, tak by ta konkretizace měla být kdy, kde a jak také uvedena přímo v samotné Ústavě.

A samozřejmě návrh není jenom o ztrátě mandátu v případě, kdy poslanec změní v průběhu volebního období politickou stranu nebo klub, ale i by měl o mandát přijít v den, kdy byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně. Tam se přiznám, že tato úprava je mi z těch dvou věcí, které se upravují, bližší. Tam si myslím, že určitě to je téma k diskusi. Souhlasím s tím, že by to měl být trestný čin spáchaný úmyslně, určitě ne nedbalostní, kdy někdo samozřejmě může nedbalostí spáchat dopravní nehodu či někoho usmrtit a potom by mohl přijít o mandát, to by nemělo logiku. Nicméně s návrhem jako s celkem s touto změnou Ústavy nesouhlasím.

Přiznám se, že i když jsem byl ministrem pro legislativu, tak jsem pořádal tzv. kulaté stoly odborníků, zejména odborníků, ne politiků, ale lidí, kteří buď Ústavu před 26 lety připravovali, nebo se nyní věnují Ústavě, a přiznám se, že ani jeden z těch kulatých stolů, kdy jeden byl věnován moci výkonné, druhý moci soudní, třetí moci zákonodárné a čtvrtý těm obecným věcem, ani jeden z těchto odborníků nenavrhoval to, že by se Ústava měla změnit v těch parametrech, jak navrhují předkladatelé.

Takže já jsem pro to, aby tento návrh na změnu Ústavy byl zamítnut s tím, že je to návrh na změnu, ale není v souladu s ústavním pořádkem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu zpravodaji. Než otevřu obecnou rozpravu, tak vás seznámím s tím, že z dnešního jednání se v době od 15.15 do 16.15 z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Adamová.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy jsou přihlášeni čtyři poslanci. Jako první vystoupí pan poslanec Feri. Připraví se pan poslanec Výborný. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, s touto změnou Ústavy jsou spojeny otázky týkající se právní jistoty. Právní jistoty zvolených zákonodárců. Tento návrh není nijak nový, ostatně bylo to řešeno už například před přibližně pěti lety. A než abych vymýšlel nějaký nový příklad, tak jsem sáhl po článku nyní již ústavního soudce docenta Šimíčka z roku 2013, který řeší jednu velmi konkrétní věc týkající se toho ustanovení pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin.

Poslanec Tonda bude pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. Na místo odsouzeného poslance Tondy nastoupí jeho náhradník Pepa ze stejné politické strany. Trestní soud, který bude rozhodovat o odvolání, samozřejmě bude vědět, kdo je tímto náhradníkem, a bude-li číst noviny, bude také vědět, zda např. tento nový poslanec sympatizuje s vládou disponující nejtěsnější většinou, či nikoliv. Co když odsouzený Tonda patřil třeba mezi přeběhlíky a jen díky jeho hlasu se vláda držela u moci? Pak nutně nastane situace, kdy trestní soud bude fakticky rozhodovat nejen o vině a trestu Tondy, nýbrž také o dalším setrvání vlády ve funkci. Čtenářům asi není třeba připomínat, že v tomto případě nebude důležité pouze to, jak trestní soudy rozhodnou, nýbrž také, kdy tak učiní. Pokud totiž odvolací soud nerozhodne ihned, nýbrž třeba s ročním zpožděním, může to ve skutečnosti znamenat pro vládu záchranu do vypršení jejího funkčního období. Toto je velmi konkrétní situace, to mnohem závažnější bude následovat teď.

Pojďme však uvažovat dále. Bývalý poslanec Tonda je ve vězení. Pepa se stal zákonodárcem. Tonda s pravomocným odsouzením není srozuměn a podá dovolání nebo ústavní stížnost, tedy procesní prostředky, které směřují proti pravomocnému rozhodnutí. O těchto prostředcích bude rozhodovat Nejvyšší soud a Ústavní soud a je dost dobře možné, že jim vyhoví. Co to bude znamenat? Tonda se vrátí do poslanecké lavice - předložený návrh totiž nepředpokládá, že k zániku mandátu dojde nevratně, jako tomu je třeba u prezidenta v případě velezrady - a Pepa do bývalého zaměstnání.

Pokud se v našem vymyšleném příběhu čtenář pořád ještě orientuje, trošku jej zkomplikuji. Nejvyšší anebo Ústavní soud zruší pravomocné odsuzující rozhodnutí třeba jen pro některé procesní pochybení - byl opomenut nějaký důkaz, nebylo nařízeno jednání apod. - které trestní soud napraví, a rozhodne stejně jako předtím. Pro Tondu s Pepou to znamená, že se Tonda zase po několika týdnech či měsících na svobodě vrátí do káznice a Pepa opět usedne do poslanecké lavice.

Nebudu předjímat, že naznačený ping-pong se může ještě klidně jednou zopakovat, a nechci ani spekulovat, jakému tlaku budou všechny označené soudy vystaveny při tomto typu rozhodování nejen z hlediska věcného, nýbrž i časového.

To znamená, že tento zcela závažný problém týkající se právní jistoty a výkonu mandátu není předkladatelem nijak řešen. Proto bych se rád dotázal, jestli s tím nějakým způsobem počítá v rámci budoucích úprav, anebo jestli mu tento zcela absurdní scénář, kdy vlastně ztrácíte mandát, posléze ho zase nabýváte, jste závislý na rozhodování soudu, Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, a vlastně tím uvádíte v nejistotu voliče a může to mít dalekosáhlé důsledky i z hlediska právě třeba důvěry vlády a jiných klíčových politických rozhodnutí.

Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dalším přihlášeným v obecné rozpravě je pan poslanec Výborný. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, rád bych se vyjádřil k předkládanému tisku. Úpravu ztráty mandátu z důvodu vystoupení, přechodu mezi poslaneckými kluby, tak jak to definuje v tomto smyslu návrh poslanců KSČM, hodnotím jako špatnou a rozpornou hlavně se zásadou osobního výkonu mandátu, na kterou se paradoxně odvolává i odůvodnění návrhu.

Cituji pasáž, která tam je uvedena: "Zde je pak třeba zdůraznit, že poslanci a senátoři jsou dnem zvolení zástupci lidu, nikoliv své strany nebo některých voličů, proto musí vykonávat svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem, tedy v zájmu všeho lidu, v souladu se zákony a svým svědomím a vědomím." Konec citátu z důvodové zprávy předkladatele. A to je v přímém rozporu s tím, co předkládaná novela navrhuje.

Shodně se stanoviskem vlády k obdobné novele z dílny KSČM už z roku 2014, tehdejší sněmovní tisk číslo 188, bych rád shrnul, že za prvé podle čl. 23 odst. 3 Ústavy je slib složený poslancem nebo senátorem formulován tak, že jeho mandát musí být vykonáván v zájmu všeho lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí poslance nebo senátora. Navržená úprava by ve svých důsledcích tento princip výrazně narušila.

Za druhé. Podle čl. 26 Ústavy poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Opět tady je patrný rozpor.

A za třetí. Podle čl. 9 odst. 2 Ústavy je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná. S tímto ustanovením souvisejí rovněž čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, tj. včetně jeho politického smýšlení. V čl. 15 Listiny základních práv a svobod potom je zaručena svoboda myšlení a svědomí a v neposlední řadě v čl. 22 Listiny je uvedeno, že zákonná práva všech politických práv a svobod a jejich výklad musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických stran v demokratické společnosti. Navrhovaná právní úprava tak fakticky spočívá v postihu za změnu politického smýšlení a je s touto ústavní zásadou, tak jak ji definuje mj. i Listina základních práv a svobod, v přímém rozporu.

Návrhu lze kromě těchto věcných výtek rovněž vytknout to, že je de facto pouze dílčí a kusý, když společně s návrhem změny Ústavy nejsou předloženy i návrhy změn jednotlivých jednacích řádů, když u vytvoření nového ústavněprávního institutu se nelze podle mého názoru spokojit s tím odůvodněním, které tam je řečeno, že institut ztráty mandátu - cituji: "pak bude specifikován v jednacích řádech obou komor Parlamentu ČR". Tolik k té první části.

Co se týká druhé části návrhu, tedy úpravy zániku mandátu poslance nebo senátora v případě, že dojde k jeho pravomocnému odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně, tak zde nelze návrhu upřít jistou racionalitu, avšak i zde je naše stanovisko spíše negativní, a to z důvodu ochrany obou komor Parlamentu a parlamentarismu. Je-li však vůle tuto úpravu přijmout, a tady bych chtěl říci, že nelze si nevšimnout, že společenská poptávka a veřejná diskuze na toto téma zde je, hovořil o tom i pan zpravodaj, tak se domnívám, že je vhodnější spíše upravit podmínky volitelnosti poslance a senátora v tom smyslu, že volitelný není ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin a tento trest dosud nevykonal, přičemž ztráta volitelnosti by znamenala jak překážku pro zvolení, tak i důvod pro zánik již existujícího mandátu podle čl. 25 písm. d) Ústavy ČR.

Proto poslanci KDU-ČSL tento návrh nepodpoří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci za vystoupení. Přeji hezké odpoledne. A jako dalšího mám přihlášeného do obecné rozpravy pana poslance Ferjenčíka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Dvě poznámky. Já souhlasím, že to přeběhlictví je vážný problém, a chápu voliče, kteří jsou oprávněně rozhořčeni například v případech, jako nastal v Praze, kdy zastupitelka za TOP 09 výměnou za dozorčí radu v městské firmě přešla ke koalici a vlastně do klubu ČSSD. To je samozřejmě skandální situace. Lidem to oprávněně vadí a vadí jim to, i když se podobné věci dějí ve Sněmovně.

Na druhou stranu úplně stejný problém je, když se naopak ta strana zpronevěří svému programu a ten jednotlivec, co odchází, je jeden z mála, co ten původní program ctí. Takže tady je deklarována teze, že se má chránit to, co chtěl volič, ale ten proces je obousměrný. To znamená, můžou nastat i situace, kdy poslanec zcela v souladu se svým svědomím i v souladu s předvolebním programem se dostane do konfliktu se svou stranou, a to, že by za to měl být trestán, podle mě vůbec není vhodné. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Tady mám jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Janulík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Já na margo svého předřečníka. On uváděl situaci, kdy se jednotlivec dostane do postavení, že tedy celá strana se odchýlí od toho. To bych, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, spíš viděl jako neklamnou známku psychiatrického onemocnění, protože pokud jednotlivec tvrdí, že všichni ostatní jsou blázni, většinou bývá blázen sám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A mám tady další faktickou poznámku - pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Tak když třeba předseda té dané strany před volbami říká, s kým nepůjdou do koalice, a pak se do té koalice chystají, tak on s tím zcela logicky nemusí souhlasit a blázen to být nemusí. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A do obecné rozpravy mám pana poslance Marka Bendu. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, už toho hodně zaznělo, tak se pokusím být stručný. Kromě toho, že jsem nezaznamenal, jestli zazněl návrh na zamítnutí daného návrhu zákona, pokud se tak nestalo, tak tak činím já. Navrhuji, abychom toto zamítli a nezabývali se tím dále. Možná myšlenka ať se nosí případně do ústavní komise, ale připadá mi zbytečné se trápit s touto ústavní změnou, která stejně nemá šanci projít.

Já bych snad jenom dvě teze. Obě ty části jsou špatně. I ztráta mandátu, která bude ponechána na běžný jednací řád, je podle mého názoru fatálně špatně bez ohledu na to, co si myslíme o přeběhlictví nebo nepřeběhlictví. Já si myslím, že taková situace nemá vést ke ztrátě mandátu, že to je holt prostě problematika těch politických stran, které tam takové lidi nanominovaly, těch lidí, kteří se nechali nanominovat, těch lidí, kteří se nějakým způsobem zachovali. Už je asi nemá nikdo nikdy příště volit. Ale abychom z toho vyvozovali ztrátu mandátu, že jsem se například rozešel se stranou, která mě nominovala, a zejména za situace, kdy ještě máme jakoby preferenční hlasy a mnozí se sem dostávají z nevolitelných pozic opravu sami za sebe, tak to už mi připadá pak jako zcela absurdní.

Současně ale už jenom ta představa, že to ponechám na běžný zákon, který by mohl běžnou většinou v této Sněmovně stanovit, za jakých okolností se mandát ztrácí, a když koukám tady na pana kolegu, tak mohu stanovit úplně absurdní podmínky. Nechám se oholit, ztratím mandát. A bylo by to běžným zákonem. To se mi zdá obtížně myslitelné.

Stejně tak druhá část týkající se pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin. Myslím si, že je to minimálně také sporné, jestli to má znít v této podobě. Mnohokrát se v této Sněmovně vedla diskuze o tom, za jakých okolností, jestli to musí být úmyslný trestný čin, jestli má být trest odnětí svobody. Ale pokud to mají světové parlamenty nějak upravené, někdy je to samozřejmě součástí výroku o trestu, například nemožnost získat veřejné pozice nebo je nadále zastávat, to v České republice možné není.

Ve většině případů, kdy to tak je, je to řešené tak, že o tom pak ještě rozhoduje nějakým způsobem, a to kvalifikovanou většinou, ta komora. Že pokud mám odsouzení ať už za úmyslný, nebo neúmyslný, ať už k podmíněnému nebo nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tak pak třeba třípětinovou většinou ta komora může říct ano, ta osoba, například proto, že je odsouzená na tři roky, a už se sem nikdy nepodívá. Anebo také, že ten čin byl tak nemorální, že zbaví. Ale bývá to kvalifikovaná většina právě, aby se zabránilo tomu, že si takhle vládní koalice vyřizuje účty z opozicí, nebo obráceně, když má opozice víc než vládní koalice, což se, jak vidíme, stát může a zřejmě se v tomhle volebním období bude dít stále, Ale myslím si, že prostě toto ustanovení, které to říká takto striktně jenom v případě odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, vyvolá více komplikací než užitku.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A to byl poslední přihlášený řečník do obecné rozpravy. Dovoluji si přečíst také jednu omluvu o neúčasti pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána dnes do konce jednacího dne z naléhavých pracovních důvodů.

Ještě jsem tedy neukončil obecnou rozpravu, takže vám dám prostor na faktickou poznámku. Paní profesorka Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Já jsem měla potřebu, milé kolegyně, milí kolegové, vyjádřit tedy svoje stanovisko k tomu významnému návrhu ústavní povahy právě proto, že si myslím, že řada z nás ten jeden důvod vnímá jako racionální a dobře pochopitelný. Mám na mysli samozřejmě ten důvod, kdy je někdo odsouzený k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu. Takže bych chtěla říci v podstatě za naše poslance hnutí ANO, že v tomto ohledu většinově bychom souhlasili. Nicméně... takže bych možná nebyla tak přísná, jak tady můj předřečník, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pan poslanec Benda upozorňoval na ty odlišné právní úpravy a na potřebu kvalifikované většiny.

Ale ten prvý důvod, to přeběhlictví, by trochu měnilo i ústavní systém, nebo významně měnilo i ústavní systém, tak jak ho máme teď nastavený, a proto budeme hlasovat proti. Takže ten druhý důvod by byl pro nás akceptovatelný, ten prvý důvod nikoliv.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji. A nemám již nikoho dalšího přihlášeného, takže končím obecnou rozpravu. Táži se navrhovatele a zpravodaje, zdali mají zájem o závěrečná slova. Máte. Já tedy požádám navrhovatele pana poslance Stanislava Grospiče, aby se ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem velice pozorně poslouchal argumenty, které tady zazněly, a chci říci, že rovněž tak zaznívaly už v tom minulém volebním období, kdy nakonec jsme dospěli ke konsenzu, že přeci jenom tento zákon pustíme do druhého čtení a stane se podkladem pro širší diskusi nad řešením problémů, které skutečně jsou palčivé a nelze je přehlížet. A to je na jedné straně ono přeběhlictví, které zcela v rozporu je nad rámec volného mandátu poslance, tak jak jej stanovuje naše Ústava, protože musíme tuto problematiku vnímat i v kontextu s volebními zákony a se systémem, jakým se utvářejí obě komory Parlamentu ČR, to znamená Poslanecká sněmovna i Senát.

Z tohoto pohledu se domnívám, že to odůvodnění ve stanovisku vlády, kde se odkazuje na čl. 1 odst.1, čl. 9 odst.1 a 2, čl. 23 odst. 3 a čl. 26 Ústavy České republiky a čl. 21 odst. 4 Listiny lidských základních práv a svobod, není relevantní, protože se nejedná o protiústavnost tohoto návrhu. Samozřejmě pokud by tento návrh prošel do druhého čtení, tak se nebráníme diskusím a úpravám tak, abychom je dostali do konsenzu, který by vyhovoval všem zainteresovaným politickým subjektům, které cítí tento problém jako vážný problém, který si vyzkoušela Poslanecká sněmovna v každém volebním období zatím do této doby.

Co se týká ztráty mandátu z hlediska pravomocného odsouzení, tady bych chtěl odkázat na skutečnost, že zákon o obcích i zákon o krajích tento problém znají. Dokážou se s ním vypořádat, a není tedy nejmenšího důvodu, abychom toto pominuli a také jej zahrnuli i tedy do právního pořádku, který by se vztahoval na výkon mandátu poslance, případně senátora. Ten návrh je vesměs jednoduchý, protože podle čl. 87 Ústavy by Ústavní soud podle změněného textu písmena, tak jak je předkladateli navrhováno, písm. f), rozhodoval v pochybnostech o ztrátě mandátu, o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkce poslance nebo senátora právě podle čl. 25, kde by se doplňovala tato písmena, kde by se doplňovalo písm. g), to jest ztráta mandátu, případně písm. h), v den, kdy byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný úmyslně.

Dovolím si za skupinu předkladatelů říci, že si myslím, že tento návrh zákona stojí za diskusi, a znovu vás chci požádat o propuštění alespoň do druhého čtení, tak abychom o těchto problémech mohli diskutovat na půdě jak ústavněprávního výboru, ale zejména stálé komise pro Ústavu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za závěrečné slovo. Já přečtu ještě omluvu. Omlouvá se pan poslanec Lukáš Kolářík mezi 16.45 a 18.00 z důvodu jednání.

Takže děkuji za závěrečné slovo. Teď bychom přistoupili k hlasování o předložených návrzích. Já tady mám jeden předložený návrh. Je to návrh pana poslance Bendy na zamítnutí. Zagonguji a přivolám všechny poslance do sálu, protože došlo k určité prodlevě. Mám tady žádost o odhlášení, odhlašuji vás. Znovu se prosím přihlaste hlasovacími kartami. (Chvilku čeká.)

Tak, ještě nám stoupá počet přihlašujících se poslanců a poslankyň... Myslím, že se nám to začíná ustalovat.

 

Pan poslanec Benda navrhl návrh na zamítnutí.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko a zdvihněte ruku.

Hlasování číslo 37, přihlášeno 151 poslanců, pro 125, proti 8. Návrh byl přijat. Návrh byl tedy zamítnut. Tímto tedy končím projednávání tohoto návrhu.

 

Nyní přistoupíme k projednávání dalšího návrhu a je to

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.