(17.50 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Řekli jsme si nějaké věci, které by měly být nastaveny. Asi se na nás navalí hory pozměňovacích návrhů. Myslím, že už vesměs napříč politickým spektrem je máte připraveny. Samozřejmě i z naší dílny jsou připraveny pozměňovací návrhy. Ale chtěla bych říci, že jakékoliv plošné oddlužování je vlastně hazard. Je to hazard s důvěrou obyvatel státu ve spravedlnost, s principem odpovědnosti obyvatel státu za jejich skutky a s principem rovnosti před zákonem. A může to mít možné dopady na ty, kteří řádně splácejí, že by ztratili vlastně svou platební morálku. A ti, kteří nesplácejí, by platební morálku ani nenabyli.
Chtěla bych říci, že věřím tomu, že i když se propustí do prvního (druhého) čtení, prodlouží se lhůta na projednání, která je už dneska avizovaná asi na 80 dní, tak se o tom bude diskutovat. Jsem ráda, že proběhne i seminář avizovaný na 26. dubna a že k tomu napříč politickým spektrem bude dost informací a že se budou poslouchat odborníci. Každopádně z tohoto materiálu, tak jak byl předložen, máme velkou obavu a nemyslím si, že v této podobě, jak ho předložilo Ministerstvo spravedlnosti, by měl nějaké přínosy do společnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické. Nyní pan kolega Leo Luzar, který je přihlášený ještě do rozpravy, a stále počítám s panem zpravodajem, který avizoval ve svém úvodním vystoupení návrh v rozpravě. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní ministryně, páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, před chvílí mi bylo řečeno, že mám tu smůlu, že patřím k regionu, kde kdo nemá na sobě exekuci, je nějaký divný. Prostě Moravskoslezský kraj patří k těm krajům postiženým tímto fenoménem nové doby.
Řešení exekucí je jeden z velkých a složitých problémů. Musíme si ale říci, co by mělo být tím cílem. Tato novela jde trošku dle mého názoru pouze jedním směrem. Můžeme si říci - je cílem třeba ulehčit administrativu správy exekucí, správy dluhu. Potom bych asi pochopil směřování některých návrhů v tomto zákoně. Nebo naopak je cílem pomoci určitým lidem, kteří spadli do dluhové pasti, se znovu nastartovat? Ale směřovat tyto dvě věci dohromady asi není úplně dobré řešení.
Mám případ ze svého kraje, který mě třeba osobně docela trápí, protože té paní, která mi o něm hovořila, si velice vážím. Je to už starodůchodce, čili asi vnímáme, že ten důchod, jelikož důchodový zákon v tom je vůči starodůchodcům trošku příkrý, nemá dost velký na to, aby spokojeně a slušně žila, přesto splácí měsíčně 500 korun za svého vnuka. Splácí. Zdůrazňuji to slovo splácí. Ten vnuk se snaží, pokud mám informace, tak už si další půjčku nevzal a snaží se.
Ale já se ptám - jak ten zákon reaguje na toto, že všichni dlužníci, když si berou ať z bankovního, nebo nebankovního sektoru půjčky, tak vstupují do určitého informačního systému, který má různé názvy, já tady nechci dělat reklamu, a je testován? Jak se potom může stát, že takový člověk má čtyři, pět, ne-li deset takovýchto půjček? Jak je možné, že tyto instituce mu půjčují? Jinými slovy, pokud by ten návrh směřoval k tomu, že ti, co nezodpovědně půjčují, ty banky a nebankovní instituce, které nezodpovědně půjčují na třetí, čtvrtou a další, přijdou o ty vložené peníze, tak s tím bych souhlasil. To jsem ochoten okamžitě podepsat, protože to je ta cesta, na které se na té chudobě těchto lidí snaží někdo vydělávat.
Druhá otázka je, že je tady ten první, druhý. Ten člověk měl nějakou potřebu a půjčil si. A tady by asi měl existovat nějaký model, jak ty peníze, tu zodpovědnost z těch lidí vymoci a prostě říct ano, je tady první dluh, ten byste měli splatit, protože jste si ho půjčovali s nějakým vědomím. Na to existují potom zohlednění nějakých nemocí, sociální atd. Ale ten první dluh, ten beru. Ty následné od třetího výš, to už bych byl automaticky pro opravdu to nechat na úkor těch, co jim půjčili.
Další problém, o kterém se tady také vůbec nehovoří, jsou dluhy, které vznikají mezi fyzickými osobami, dokonce mezi příbuznými, které končí tak, že potom skončí u nějaké exekuce. Ale když toto odpustíme, tak tady vybudujeme docela vážný problém mezilidských vztahů v rodinách. To je problém, který tady vůbec nebyl zmiňován, a považuji ho za docela závažný, protože těch mezirodinných dluhů je podle mého názoru podstatně více než těch ostatních, o kterých ani nevíme. To je ta špička ledovce, která se dostává do exekucí. Čili je to problém, který je do té společnosti vnořen podstatně hlouběji, než předkladatelé navrhují. Prostě navrhnout, že sedm let 30 %, nebavím se tady o letech, o procentech. To samozřejmě je plovoucí číslo a není kategorické. Je sice možné, ale dle mého názoru to neřeší základní problém toho, jak ta exekuce vznikala, kdo se na ní přiživoval a kde může skončit.
Statistiky, po kterých tady předřečníci volali, asi by byly dobré. Vědět rozložení společnosti, a co jsou opravdu ty ztracené duše, ke kterým míří předkladatel, aby je zachránil a vytáhl z těch dluhových pastí, a co jsou třeba ti, co na to spoléhají, že k tomu dojde. Dneska bohužel i u nás v kraji se stalo - nechci říct sportem, to určitě není sport, ale že s tím ti dlužníci počítají. Že on počítá, že jde do insolvence. On si bere půjčku s tím, že ví, že pět let bude hlídán. On už si dopředu zařizuje nějaké postupy, aby ty peníze z toho mohl dostat jakoby bokem, a spoléhá na to, že ta insolvence už dneska existuje a že většině je přiznaná. To já považuji za docela vážný problém, vyslat do společnosti signál, že tito lidé jakoby zůstávají mimo. Že prostě je bereme. A to bych nerad.
Čili já bych se tady k předkladatelům obrátil, aby zvážili i ty tendence a varianty odstupňování těch dluhů. První, druhý, třetí a následné. Jestli by se mohlo tady toto objevit v návrhu a uvažovat o tom, nebo jestli o tom dokonce uvažovali a jestli to nemají spočítané, že je to marginální záležitost, která se opravdu nevyplatí. Opravdu nevím. Tady v tom ty semináře asi budou potřeba.
Rád bych, aby nevznikla po přijetí tohoto zákona ve společnosti určitá pachuť. To by bylo hodně a hodně špatné a mohlo by se to nakonec obrátit i proti těm chudákům dlužníkům - a zdůrazňuji těm chudákům, ne těm, kteří si z toho udělali nějakou, nechci říct živnost, ale minimálně spoléhají na to, že do budoucna by tady z tohoto mohli vyklouznout. Čili podporuji, aby se tento návrh dostal do druhého čtení, ale pevně věřím, že bude dostatečně projednán a ty varianty budou předkladateli zváženy. Protože rychlý zákon v této docela složité problematice nepovažuji za správný a upozorňuji na rizika, která tady z toho aspoň pro mne a okolí, z kterého jsem, plynou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Nyní pan poslanec Marek Benda, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím být maximálně stručný, protože hodně toho už tady odeznělo. Problém je, že věc je mimořádně složitá. Teď přede mnou můj předřečník Leo Luzar mluvil o prvním, druhém, třetím dluhu. Ale jak mohu vědět, že jsou to půjčky? Jestli ten třetí, čtvrtý, pátý, sedmý dluh není dluh vůči společenství vlastníků jednotek nebo někomu, kdo je v tom stejně nevinně, nic mu rozhodně nepůjčoval, ale prostě se přestalo splácet. Já si myslím, že kdybychom nechali více pravomoci na soudech a nevymýšleli nějaké příliš zásadní věci, kterými bychom řekli "je možné prolomit 30procentní hranici a nesmí to být nula", že by se nic zvláštního nestalo. ***