(11.50 hodin)
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, omlouvám se, smršť faktických poznámek odvedla mou pozornost.
Já bych ráda řekla stanovisko k tomuto návrhu za sociálně demokratický klub. My chceme podpořit jeho průchod do druhého čtení, nicméně bych chtěla říct, že právo na informace samozřejmě není jedinou zárukou zákonnosti. A byla bych ráda, abychom nezapomínali na to, a také nerezignovali, že nám musí fungovat i jiné kontrolní mechanismy, a měli bychom o to jako zákonodárci usilovat.
A druhá věc, kterou chci zmínit. Rozhodně budeme jako sociální demokraté usilovat v rámci projednávání ve výborech o načtení pozměňovacího návrhu, abychom se vypořádali s tím, že přece jen strategické státní podniky mají odlišný význam, mají odlišný obsah činnosti, a budeme chtít, aby toto bylo nejenom prodiskutováno, ale také vyřešeno v rámci jednotlivých výborů.
Takže podporujeme tento návrh, jsme pro transparentnost. Ale pozor, právo na informace je jenom jedním z nástrojů, jak sledovat státní politiku a výkon majetkových práv státu. A budeme chtít pozměňovací návrh a věříme ve vstřícnost předkladatelů, že takový pozměňovací návrh bude v rámci výboru schválen. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Valachové. Ještě přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Dominik Feri se omlouvá od 11.45 do 13 hodin.
Nyní pan poslanec Marek Benda, který je řádně přihlášen do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já využiji skutečnosti, že je otevřen zákon o svobodném přístupu k informacím, který do jisté míry pokládám za mnohem zásadnější než zákon o registru smluv. K tomu tady bylo mnohé řečeno a mluví se tady stále o těch veřejných, poloveřejných podnicích a myslím si, že bychom se také měli zaměřit také na zákon o svobodném přístupu k informacím.
Já jsem byl od začátku jeho nepřítelem, přestože to tady prosazovali lidé tvářící se tehdy jako pravicově zaměření. Pokládal jsem ho od začátku jako úplný omyl a pokus o to, jak rozkulačit stát, nikoliv jak tomuto státu vypomoci. A myslím si, že i jeho reálné fungování vede jenom k tomu, že jsou podporováni notoričtí stěžovatelé, prudiči nebo - jak to nazvat? - lidé, kteří se snaží v podstatě ty veřejné instituce, a to zejména obce a mnohé další, obtěžovat.
Ale proto bych nevystupoval. To je nějaký typ názoru, který má možná někdo odlišný, a myslím, že je naprostým právem, aby si někdo myslel, že veškerá státní moc má být uplatňována zcela veřejně, a někdo si myslel, že některé věci ve státní moci mohou být také neveřejného charakteru, nebo alespoň v nějakých chvílích neveřejného charakteru. Co ovšem pokládám za naprosto zásadní, bylo zjištění, ke kterému jsme došli minulý rok ve vyšetřovací komisi, která se zabývala kromě jiného úniky ze spisů a kde jsme zjistili, že praxí zejména Nejvyššího správního soudu a posléze i Ústavního soudu, který začal nutit soudy, aby zveřejňovaly i dílčí rozsudky a aby začaly zveřejňovat i dílčí rozhodnutí v trestních věcech, jsme došli do takového Absurdistánu - a to přiznávají i ti předsedové soudů - že jsou vydávány podle takzvané stošestky, zákona o svobodném přístupu k informacím, i rozhodnutí o vazbě a dalších věcech z trestního řízení.
Já nevím, jestli si uvědomujeme, jak strašně nebezpečné to je, jakým způsobem to prolamuje právo na soukromí. Něco jiného je, pokud je zveřejněn konečný rozsudek. Pokud jsou zveřejňována rozhodnutí o vazbě včetně zdůvodnění, pak tedy ochrana, jakákoli ochrana práv osob, které v té době mají být samozřejmě pokládány za nevinné z hlediska státu, jsou jenom podezřelými, na které případně soud uvaluje vazbu, ale celé to zdůvodnění, které tam ještě navíc nese státní zástupce, které ten soud do jisté míry přebírá, je posléze zveřejněno podle zákona o svobodném přístupu k informacím - to pokládám za naprosto nemožné, naprosto porušující jakékoli principy presumpce neviny, naprosto porušující právo na neveřejný trestní proces, za velikou chybu, která se rozhodováním soudu stala. A myslím si, že když otevíráme zákon o svobodném přístupu k informacím, a byla to v minulém volebním období veliká shoda právě na té komisi, která se zabývala úniky ze spisů, tak musíme tuto otázku otevřít také a pokusit se ji vyřešit.
Jenom to avizuji, že budu chtít, abychom se kromě zveřejňování smluv, případně svobodného přístupu k informacím u veřejných institucí, bavili také o tom, kde došlo rozhodováním soudu k výraznému posunu proti původnímu zákonu o svobodném přístupu k informacím a kde dochází díky tomu k zveřejňování informací, které v žádném případě veřejné být nemají a mají mít naopak charakter informací neveřejných.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní zástupce navrhovatelů pan poslanec Michálek se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil reagovat za předkladatele na některé připomínky, které zde zazněly. Velmi vám děkuji za to, že jste s nimi vystoupili. A vezmu to postupně.
Za prvé k námitce pana místopředsedy Vojtěcha Filipa, že návrh zákona nerespektuje rovnost vlastnického práva. K tomu jsem chtěl říct, že to poskytování informací samo o sobě v případě subjektů, které jsou ovládány státem, už bylo u Ústavního soudu a Ústavní soud se vyjádřil, že pokud tam je veřejný zájem, tak je samozřejmě možné, aby taková instituce poskytovala informace, ale musí to být stanoveno zákonem. To byla námitka Ústavního soudu. Takže se domnívám, že zde k porušení Ústavy nedochází.
A když se na to podíváme materiálně, tak přece to je právo vlastníka, aby si rozhodl, jak se bude chovat jeho organizace, kterou vlastní. Když se podíváte na naši pirátskou stranu, tak tu vlastní členové, když to tak řeknu, a ti se rozhodli, že chtějí, aby všechny dokumenty pirátská strana zveřejňovala. Tak se prostě zveřejňují. Protože vlastník v rámci svého vlastnického práva si rozhodne, co se má dít. A stejně tak se stát může rozhodnout jakožto vlastník nebo jakožto ovládající právnická osoba, jakým způsobem ta organizace má fungovat, pokud se vynahradí prokázané zkrácení nějakých dejme tomu menšinových společníků apod.
Hnutí ANO ostatně v minulém volební období přišlo s návrhem dokumentu - já se teď nechci vyjadřovat k jeho obsahu, ale v zásadě bylo velmi důležité, že byla navržena vlastnická politika státu. To je věc, která v tomto státě dlouhodobě chybí, že stát neví, jak má spravovat svoje vlastnické podíly, nevykonává v podstatě svoje vlastnické právo tak, jak by ho vykonával řádný hospodář. A to si myslím, kdyby to bylo i v té vlastnické politice, že zájmem státu, který je vlastněn všemi občany, je, aby se s majetkem státu a majetkovými podíly, které stát ovládá, hospodařilo průhledně, transparentně, tak je to věc, která do té vlastnické politiky jednoznačně patří.
Nyní k tomu, co říkal pan zpravodaj. S tím souhlasím. Je samozřejmě potřeba se zamyslet nad tím, aby se to vztahovalo i na ty tzv. čisté neziskovky, ty organizace, které nemají prvek řekněme veřejnoprávního subjektu, jeho ovládání účasti řízení, a pobírají od státu dotace.
Za druhé, strategický charakter některých informací. To je taky věc, kterou samozřejmě uznáváme. Dneska ČEZ nemusí poskytovat informace. Dneska má ČEZ výjimku. A pokud bychom se rozhodli, že tedy začne poskytovat a zveřejňovat informace, tak samozřejmě je potřeba si pojistit, že nebude docházet k úniku velmi citlivých informací, např. o detailech a bezpečnostních rizicích jaderných reaktorů. To je samozřejmě nesmysl, abychom takovéto informace zveřejňovali. Takže zamysleme se nad tím, jestli je možné to pokrýt v plné úrovni instrumenty např. utajovaných informací podle platného zákona, nebo jestli je potřeba nějakým dalším způsobem chránit tyto relevantní zájmy. (V sále je hlučno.) ***