(11.20 hodin)
(pokračuje Michálek)
Jaké je tedy řešení toho, jak vyřešit neprůhledné hospodaření těch akciových společností a někdy i nevýdělečných organizací, třeba neziskových organizací a podobně? Podle našeho návrhu se má zrušit výjimka pro ČEZ a další podobné společnosti a tyto společnosti mají ze zákona mít povinnost zveřejňovat ty smlouvy s výjimkou případů, které jsou taxativně uvedeny v zákoně o registru smluv, případně v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Za druhé chceme, aby se opravil nedostatek, který nám vytkl v zákoně číslo 106/1999 Sb. Ústavní soud. Ústavní soud na základě návrhu, který posílal právník pan Pokorný, který zastupuje ČEZ, řekl, že je možné, aby státem vlastněné společnosti zveřejňovaly smlouvy, ale musí to být zákonem dostatečně jasně uvedeno. A v platném zákoně číslo 106 to podle Ústavního soudu nestačilo, protože tam bylo napsáno pouze veřejné instituce. Bohužel Nejvyšší správní soud celou řadu let říkal, že pod ty veřejné instituce samozřejmě spadají i organizace, které jsou státem ovládány, to znamená, kde stát může uplatňovat svoji moc, i když jsou soukromoprávní povahy.
Jedním ze základních důvodů, pro které navrhujeme, aby se rozšířil registr smluv i na společnost ČEZ a další státem a městy vlastněné organizace, je, že se registr smluv osvědčil u těch ostatních subjektů. Nedošlo k žádnému kolapsu registru smluv, jak tady bylo prorokováno. V registru smluv je dnes zveřejněno 1 098 159 smluv. Registr smluv funguje. Registr smluv má preventivní účinek. Pomáhá tomu, aby osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo ve státech ovládaných společnostech, hospodařily s péčí řádného hospodáře, a omezuje korupční potenciál. Máme celou řadu příkladů, které ukázaly fungování registru smluv v praxi. Například registr smluv pomohl odhalit tajné bonusy v nemocnicích, to, že státu se podařilo vyjednat extrémně výhodné tarify, což je samozřejmě pozitivní, ale je otázka, proč se to nedaří i občanům, získat přístup k takhle levným tarifům. To, že Všeobecná zdravotní pojišťovna si platí propagaci na Parlamentních listech, to, že nákupy nemocnic jsou v některých případech bez soutěže a že jsou některé práce Ředitelství silnic a dálnic předražené.
Závazek k tomu, že dojde k rozšíření působnosti registru smluv i na společnost ČEZ, byl i v první verzi programového prohlášení vlády. Já samozřejmě nerozumím tomu, nevidím do toho, proč byl vyškrtnut z té druhé verze, ale podle veřejných prohlášení premiéra předpokládám, že to, co řekl pan premiér, pořád platí, že vláda má zájem na tom, aby došlo k rozšíření působnosti a k zprůhlednění hospodaření těchto společností, které jsou ovládány státem.
Ten poslední důvod, který je samozřejmě nejdůležitější, je, aby byly nastaveny účinné mechanismy veřejné kontroly, o kterých mluví Nejvyšší správní soud ve své judikatuře. Protože občané mají podle Listiny základních práv a svobod právo na informace o tom, jak hospodaří státní orgány. Myslím si, že to jde uplatnit i na případy, kdy stát přenáší svoji působnosti na určité ovládané organizace, které podnikají v některých případech v podstatě ve skoro monopolním postavení, nebo minimálně zdaleka dominantním postavení. Ostatně pokud se tady mluví o tom, že podle státní strategie v oblasti energetiky má stát dát 200 miliard korun na dostavbu dalšího bloku jaderné elektrárny Dukovany, tak já si nedovedu představit, že bychom dali 200 miliard korun do černé díry nebo schránky, o které vůbec nevíme, jak s těmi penězi hospodaří, kde není absolutně žádná veřejná kontrola. Protože my tady nemáme v dnešní době, my tady v dnešní době ani neuplatňujeme principy Limské deklarace o principu auditu, podle které každá organizace, která je státem vlastněná, má být pod určitou kontrolou nejvyšší auditní instituce, jako je Nejvyšší kontrolní úřad. Tyto kontrolní mechanismy zde nejsou a o to více jsou důležité mechanismy veřejné kontroly.
Samozřejmě proti těm důvodům přijetí rozšíření zákona o registru smluv na ČEZ stojí naprosto legitimní otázka toho, aby tyto společnosti nebyly znevýhodněny v čistě konkurenčním prostředí. Protože některé státní firmy skutečně podnikají v prostředí, které je čistě konkurenční, a tato otázka je zcela legitimní. K tomu je třeba říci, že platný občanský zákoník v § 504 předvídá institut takzvaného obchodního tajemství, kterým jsou konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které vlastník nějakým způsobem utajuje. Pokud se ukáže, že jsou i nějaké další informace, které je nutné z důvodu zajištění pozice v konkurenčním prostředí utajovat, a budou velmi specificky vymezeny, tak o nich pojďme určitě diskutovat. Můžeme to probrat v rámci druhého čtení, v rámci pozměňovacích návrhů na výboru, ale zatím o žádných takových konkrétních skutečnostech nevím. A byl bych velmi nerad, aby se ta mlčenlivost, nezveřejňování smluv rozšiřovalo na úplně všechny případy libovolného know-how. Ostatně už dneska se obchodní tajemství aplikuje poměrně extenzivně. Když se podíváme na případy například národního podniku Budějovický Budvar, tak ty smlouvy, které zveřejňuje, tak v nich nejsou v některých případech ceny, pokud to spadá pod obchodní tajemství, nejsou tam v některých případech i dodavatelé, smluvní partneři. Takže se ukazuje, že ta dosavadní úprava je samozřejmě naprosto dostatečná.
Ještě bych se chtěl věnovat jedné poznámce, která zazněla ve stanovisku Parlamentního institutu. Parlamentní institut upozorňuje na skutečnost, že návrh, jak je teď připraven, pracuje s pojmem většinového společníka, který se týká obchodních korporací, ale upozorňuje Parlamentní institut na to, že jsou tady právnické osoby, které jsou ovládány státem, nebo řízeny, které mají i jinou povahu než obchodní korporace. Jsou to ty spolky, ústavy, nadace, nadační fondy a další podobné organizace, neziskové organizace. A musíme si říct, že některé organizace neziskové jsou ovládány státem nebo městem. Když se třeba podíváte na neziskovou organizaci, která je ovládána městskou částí Praha 1, tak pokud jdete přes Staroměstské náměstí a vidíte tam ty buřty u toho parku, tak ty parcely má pronajaty právě tato nezisková organizace od Prahy 1. No a samozřejmě nikdo neví, jak hospodaří. Takže ona si je pronajímá za dva tisíce korun denně, všechny ty lukrativní parcely pro prodej buřtů na Staroměstském náměstí, ale ve skutečnosti ti, kdo mají ty stánky pronajaty, ti platí dramaticky více peněz této organizaci. A je naprosto legitimní, aby se veřejnost ptala, kam mizí ty stovky tisíc, miliony korun, které v České republice tímto způsobem unikají. Ty peníze vznikají na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, v podstatě se generují ty příjmy tímto způsobem a je logické, aby i v tomto případě existovala veřejná kontrola.
Čili, dámy a pánové, dovolte mi, abych se nyní přiblížil k závěru. Já bych vás chtěl požádat, aby Poslanecká sněmovna jednoznačně ukázala, že Sněmovna stojí o to, aby státem vlastněné firmy a ovládané firmy průhledně fungovaly, aby zveřejňovaly informace, tak jako je zveřejňuje státní správa, a dovoluji si vás zdvořile požádat, abyste podpořili náš návrh, aby se dostal do dalšího čtení. Samozřejmě v průběhu rozpravy jsem připraven zodpovědět veškeré otázky, poznámky a tak dále.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji zástupci navrhovatelů za uvedení předloženého návrhu a prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miloslav Janulík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.***