(17.00 hodin)
(pokračuje Bauer)
Já bych tady spíše jen krátce řekl svoji osobní taktéž dlouholetou zkušenost z legislativního procesu tady v této ctihodné Sněmovně, protože si myslím, že je to taktéž velmi zajímavé.
Já osobně debatu nad tímto návrhem poslanců SPD považuji za ztrátu času, protože všichni tady víme, že jde o legislativní nedodělek. Nakonec to bezděky přiznávají i samotní předkladatelé. Ve zdůvodnění svého návrhu sami píšou, že zákon si vyžádá další prováděcí předpisy a ústavní změny. Nic takového ale spolu se svým návrhem nepředpokládají a ani nepředkládají. Tím se také stává zbytečnou celá debata o výhodách a nevýhodách přímé volby starostů, protože ani nevíme přesně, jak si předkladatelé v praxi přímou volbu představují.
Jak jsem řekl, já k tomu mám spíše obecnější poznámku. Podle mých zkušeností v Poslanecké sněmovně projednáváme z hlediska kvality tři typy zákonů. Jednu skupinu tvoří dobře připravené a provázané návrhy, které jsou míněny vážně a které se mohou stát součástí právního řádu, přestože, a to uznávám, tu o nich, o jejich obsahu můžeme vést dlouhé diskuse, můžeme se u nich dokonce i pohádat.
Tu druhou skupinu tvoří ryze populistické návrhy podle mých zkušeností, které jsou projevem politického marketingu. Některé politické strany chtějí těmito návrhy získat přízeň voličů, přestože dopředu vědí, že jde o návrhy problematické, drahé nebo se těžko převádí do praxe. I takové návrhy podle mých zkušeností se ale mohou stát a v minulosti se staly součástí právního řádu, opakuji - bohužel.
Pak je tu ale třetí skupina zákonů - a v tomto případě jde o legislativní zmetky, které se součástí českého práva nikdy stát nemůžou. Jsou šité horkou jehlou, nemají návaznost na stávající legislativu a ústavní rámec. Politické strany je předkládají, přestože dobře vědí, že nikdy nemohou legislativním procesem projít a být schváleny. Vážené dámy a pánové, tomu já osobně říkám legislativní marketing. A přesně sem patří i návrh SPD na přímou volbu starostů. Je podle mého názoru odfláknutý a nereálný a SPD ho zjevně předložila jen s úmyslem udělat si čárku a vykázat svou aktivitu v parlamentu. Tím podle mého názoru poslanci SPD ukazují nejen to, že pohrdají parlamentem, ale také to, že možná pohrdají i svými voliči, kterým přímou volbu starostů slíbili.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Nyní pan poslanec Marek Výborný, připraví se pan poslanec Juránek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, mnohé tady zaznělo. Slyšeli jsme, že obce nefungují a že přímá demokracie je jedinou spásou, která nás může zachránit na úrovni obcí i krajů. Já za sebe i za KDU-ČSL musím říct, že to takto vyhroceně nevnímáme, a jestli nám něco velmi vadí, tak je to přístup k základnímu zákonu naší republiky a tím je Ústava.
Ústava není ledajaký zákon, který bychom tady mohli co schůzi pléna upravovat, novelizovat apod. Teoreticky samozřejmě mohli, ale prakticky si myslím, že to je velmi nebezpečné, protože jakýkoli zásah do Ústavy znamená zásah do uspořádání, které tady v České republice platí, a myslím, že takto je k tomu třeba přistupovat. A z tohoto pohledu já přesto, že jsem slyšel slova pana místopředsedy Okamury o tom, že mají kladné stanovisko legislativních odborů jak Sněmovny, tak vlády, tak tomu docela rozumím, protože samozřejmě tyto odbory posuzují návrh po formální stránce a po formální stránce skutečně asi není v rozporu s tím, že by nemohl být projednáván. Ale tady přece jde o tu věcnou stránku, o obsah toho návrhu, a ten, nezlobte se na mě, skutečně vykazuje znaky značného legislativního paskvilu nebo diletantství. Omlouvám se za ta slova, ale skutečně to takto na nás působí.
A ta věc má samozřejmě ještě širší konotace. Odbýt to jednou větou, že podmínky stanoví prováděcí předpis či zákon, je velmi laciné a velmi jednoduché. My nevíme, jak bude vypadat, nebyl nikde diskutován, notabene zde na půdě Sněmovny jsme ustavili komisi pro Ústavu, kterou vede paní kolegyně Valachová, a jestli se nepletu, tak na posledním jednání, kde tento bod byl zařazen, tak hned na začátku jednání komise jsme ho také odročili právě proto, že na něj je třeba více času, a komise se teprve sejde jak k zákonu o obecném referendu, tak, předpokládám, i k zákonu o přímé volbě starostů a hejtmanů.
Já se opravdu domnívám, že tato věc si zaslouží velmi širokou debatu. A my se nebráníme diskusi o změně volebního systému. My se nebráníme diskusi o přímé volbě starostů třeba na těch malých obcích. Ale parametry z toho návrhu ani z důvodové zprávy předkladatele z hnutí SPD nevyplývají a domníváme se, že zde je potřeba postupovat velmi pečlivě a s důrazem na odbornou debatu nejenom tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale také na půdě Senátu jako horní komory Parlamentu a také společně s odbornou veřejností, a to nejenom s odbornou veřejností na úrovni ústavního práva, ale také se zástupci Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a komunálními politiky. Protože pokud tyto věci neprojednáme, nevydiskutujeme a na základě toho nebudou také připraveny novely zákona o obcích, zákona o krajích, protože to s tím úzce souvisí - tady není možné jednou čárkou změnit Ústavu a poté se divit tomu, co nastane - a já se obávám za rozvrat na té komunální úrovni.
Je potřeba také registrovat zkušenosti ze zahraničí. Snad jeden příklad za všechny. Víme, jak probíhala správa Banskobystrického samosprávného kraje, když tam byl županem Marian Kotleba, ten by vám mohl být blízký, kdy on měl proti sobě celé zastupitelstvo. A to nebezpečí, že tady správa obcí, krajů bude tímto zcela destabilizována, skutečně hrozí a je potřeba při diskusích o případných změnách, pokud se k tomu skutečně dostaneme, vzít tyto dotazy v potaz.
A na závěr mi dovolte říct ještě jednu věc. Já jsem nakonec byl rád, že tady pan místopředseda Okamura říkal, že se vlastně nespěchá a že bude dostatek času na projednání a že jste opustili myšlenku, že tady musíme narychlo něco přijmout a rychle, už například na podzim, hlasovat. No tak to je opravdu absurdní situace, protože jednak i kdyby nakonec ten ústavní zákon prošel Sněmovnou, tak je tady horní komora Senát a víme, jaká tam je pozice jednotlivých parlamentních stran. A věřím, že právě Senát v těchto věcech bude tou důležitou pojistkou i ústavního systému České republiky.
Za poslanecký klub KDU-ČSL bych se na závěr rád připojil k návrhu poslanců ODS i klubu TOP 09 na zamítnutí tohoto návrhu, a to právě proto, že není připraven tak, abychom tuto věc na jeho základě mohli otevírat, a to ani ve druhém čtení tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Výbornému. Poslance Stanislava Juránka požádám o posečkání. S faktickou poznámkou pan poslanec Adamec. Vzdává se? Ne. Tak prosím, pan poslanec Adamec faktická poznámka a poté řádně přihlášený pan poslanec Stanislav Juránek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já už jsem tady toho dneska říkal hodně, ale teď bych chtěl zareagovat na několik věcí.
Pan předseda Okamura tady říkal, že panu Babišovi to nevadí v této podobě. No tak tohle je mi úplně jedno. To se přiznám, že tohle vůbec neberu jako argument. Když se podíváte na důvodovou zprávu vlády, která vyzní neutrálně, tak já už jsem to tady říkal minule, vždyť to je vláda v demisi, podle mě by měla být opatrná ve svých vyjádřeních. A když se podíváte na obsah té zprávy, tak je to o něčem úplně jiném.
Já jsem upozorňoval, že Ústava není trhací kalendář, že takhle se to dělat nedá. Nakonec zástupce Pirátů tady tvrdil, že už bychom do Ústavy mohli dát další a další věci. Já si myslím, že to je špatný postup. Ústava by se opravdu měla měnit jiným způsobem, ne poslaneckou iniciativou. Mělo by to být, řekl bych, na popud vlády, mělo by to projít všemi orgány, institucemi, mělo by to být takto ošetřeno. Nakonec musel jsem souhlasit s kolegou z ANO, co tady říkal k tomu problému, i když samozřejmě můžeme se dohadovat o tom, zda přímou volbu chceme, nebo nechceme. Já ji odmítám z principu jenom proto, že někdo říká, že to je ve všech zemích Evropské unie nebo Evropy. No, není to tak. Kdyby to tak bylo, tak samozřejmě ani to není důvod k tomu, abychom se takhle chovali. Opravdu, opravdu ne. ***