(11.30 hodin)
(pokračuje Okamura)
Před mnoha lety jsme po setkání se starosty zaznamenali problém, který je spojoval bez ohledu na obec nebo politickou příslušnost. Ve volbách vítězní starostové si stěžovali na nestabilitu a nejistotu s tím, že byť třeba vyhráli volby, tak jsou závislí na zastupitelstvu a v praxi nemohou plnit svůj volební program, ale plní zadání zastupitelstva, které je může kdykoliv z minuty na minutu odvolat. Pochopitelně ten stav ještě také z jiného pohledu můžeme pojmenovat. S tím má zkušenosti typicky třeba hnutí ANO, že vyhrálo dokonce volby v krajích, vyhráli mnoho starostů, ale pak byli odsunuti. Odsunuti, protože se domluvil druhý, třetí, čtvrtý v pořadí, anebo stejně tak na obci nebo v kraji, a přestože si občané přáli, aby kraj vedl vítěz, tak k tomu reálně nedošlo. Takže z různých pohledů mají s tímto zkušenosti všechny možné politické strany.
Podle studie Proměny městských zastupitelstev v evropské perspektivě podporuje zavedení přímé volby starostů, ale i hejtmanů přibližně 75 % dotazovaných zastupitelů v České republice. V anketě pořádané Ministerstvem vnitra mezi starosty jednotlivých obcí se pro přímou volbu vyslovilo 65 % starostů, kteří odpověděli. Pochopitelně dalším příkladem, jak potřebné jsou změny, je pražská radnice a opakující se řekl bych výměny primátorů, kdy se primátorem občas stává člověk, kterého lidé za primátora nevolili. To ovšem není jen specialita Prahy, jen je nejvíc vidět. Celá Evropa přitom už dnes standardně volí starosty, hejtmany, primátory přímo, a přímo je dokonce občané i odvolávají. Tento druh volby je znám ze států, jako je Itálie, Portugalsko, Řecko, Kypr, Slovinsko, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina, Makedonie nebo Albánie, a v případě hejtmanů i v již výše zmíněných státech Evropské unie. Přímá volba se aplikuje například i ve Velké Británii, kde o způsobu volby rozhodují občané v referendu. Dále v Německu a Rakousku se užívá přímá volba v celé řadě spolkových zemí. V Norsku a Maďarsku je přímá volba v obcích do deseti tisíc obyvatel.
Pro Českou republiku jsou velmi důležité poznatky, které byly získány po zavedení přímé volby na Slovensku. V některých parametrech by mohl být slovenský model inspirativní pro Českou republiku, neboť se dotýká jak starostů, tak i hejtmanů. Za jednoznačné pozitivum ze slovenské zkušenosti lze označit, že funkce starostů je individuálním postem a stojí v tomto smyslu pod výraznější kontrolou občanů, kteří ho mohou z funkce odvolat. Z praxe rovněž vyplývá jednodušší a pružnější správa obce. Obdobně lze hodnotit i funkci předsedy samosprávného kraje, ekvivalent hejtmana. Právě poslední volby do samosprávných krajů na Slovensku ukázaly, že přímá volba je i efektivní širokou občanskou pojistkou proti případným negativním celospolečenským jevům, jak se ukázalo na případu Banskobystrického kraje, kde nebyl znovu zvolen Marian Kotleba z Lidové strany Naše Slovensko. Rovněž v Polsku se konstatují nezpochybnitelná pozitiva přímé volby starostů. Tím je především vyšší míra zapojení občanů do správy obce a jejich vyšší zájem o místní záležitosti. Předpokládané postavení starosty s sebou nese i nároky na osobnost starosty. Každý kandidát na starostu jde do voleb se svým politickým programem, v uvozovkách se svým politickým programem, který naplňuje po zvolení pod kontrolou občanů obce. Po dosud získaných zkušenostech je zavedení přímé volby starosty hodnoceno jak občany, tak polským Ministerstvem vnitra pozitivně. A znovu zdůrazňuji, že ve většině zemí Evropy ta přímá volba funguje.
Co říci závěrem? Také ohledně přímé volby starostů a hejtmanů panuje jako u referenda teoretická shoda s mnohými dalšími politickými stranami ve Sněmovně, že jde o správné řešení. I tady se ovšem praxe s teorií míjí a tak nějak jsme se dosud zavedení přímé volby politiků, tím mám na mysli starostů, potažmo hejtmanů, bránili. Máme dnes, vážené dámy a pánové, historickou příležitost změnit pověst nás politiků jako synonymum brzdy těchto změn z hlediska některých občanů. Zákon, který navrhujeme, je samozřejmě první krok, který přímou volbu a odvolatelnost dává do Ústavy. Bez této změny totiž nelze dělat další prováděcí zákony, které ústavní změnu uvedou do praxe. My máme za to, že následný prováděcí zákon by mělo napsat a předložit Ministerstvo vnitra na základě všeobecného konsenzu napříč politickým spektrem. Samozřejmě se nebráníme ani tomu, aby následný prováděcí zákon připravilo třeba ministerstvo ve spolupráci s vybraným parlamentním výborem. Jelikož se jedná o návrh ústavního zákona, tak není žádná časová lhůta pro projednání zákona ve druhém čtení, takže není důvod, abychom tento zákon nepodpořili, protože bude dostatečná časová lhůta o něm samozřejmě diskutovat. V případě, že zákon projde i vašimi hlasy prvním čtením, tak bude ve Sněmovně dostatek času nalézt vzájemné kompromisy.
Prosím vás tímto o podporu našeho návrhu a děkuji za pozornost. (Slabý potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci místopředsedovi Tomio Okamurovi a nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal, také s přednostním právem v obecné rozpravě. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý den, děkuji za slovo. Já se pokusím být rychlý. Naše strana, Česká pirátská strana, samozřejmě dlouhodobě podporuje přímou demokracii a také dělbu moci, tedy nějaké oddělení mocí ve státě a nastavení brzd a protiváh. A to se vztahuje samozřejmě i na regionální úroveň. Nicméně zákon, tak jak je navržen, řekl bych, že není dokonalý. Ostatně slyšeli jsme, že i vláda k němu má spoustu výhrad. Nicméně myslím si, že dosahuje kvalit takových vzhledem... díky své krátkosti, že je možno ho pustit do druhého čtení a tam ho řádně prodiskutovat a opravit, ať už se jedná třeba o to, že tam není jasně stanoveno kde, když jsou tam zavedeny ty rady, tak kde se vezmou. Není tam jasně stanoveno, jaké jsou tedy úkoly těch jednotlivých orgánů. Myslím si, že bychom měli tedy předem stanovit, že tedy do pravomoci toho starosty nebo hejtmana spadá nějaká ta exekutiva a reprezentativní funkce, jako to mají ve slovenském zákoně. Myslím si, že by bylo vhodné vymezit třeba, jak jsou volena ta jednotlivá tělesa. To znamená, že třeba zastupitelstva budou volena poměrně. Velmi důležité je pro nás také, jaký volební systém se zvolí pro volbu toho starosty, aby vlastně to nebyla soutěž čistě o to, kdo získá největší menšinu, ale aby tam byl třeba nějaký konsenzuální prvek v té volbě. Ale to jsou věci pro další diskusi, pro ty další nejméně čtyři nebo pět zákonů, které se musí přijmout. A z toho důvodu se mi také nezdá úplně reálný ten odvážný termín platnosti.
Nicméně za sebe tedy podporuji propuštění do druhého čtení, kde je potřeba ten zákon podpořit v řádné diskusi. Děkuji. (Slabý potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchu Pikalovi. Nyní s přednostním právem pan zpravodaj jako předseda klubu Starostů a nezávislých. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo ještě jednou, dneska v jiné funkci, ale na čele si to přelepovat nebudu. Teď zde vystupuji jako předseda klubu Starostů a nezávislých, jejichž tématem přímá volba starostů je dlouhodobě. Je to téma, které samozřejmě má velkou podporu, a asi i proto tady přistál tento návrh na stole. Má velkou podporu mezi občany s tím, že by chtěli, aby nebyli starostové výsledkem nějakého vyjednávání poražených stran, které si pak mezi sebou vyberou možná ještě někoho, kdo se dostane do zastupitelstva až tím, že někdo jiný odstoupí, aby vůbec v zastupitelstvu byl, a vyšlou ho do zastupitelstva a pak na pozici starosty. A tím pádem ta volba neodpovídá vůli voličů. To je situace, která je skutečně nepříjemná a která se děje v České republice. Je to zklamání lidí z toho, proč šli vůbec k volbám, když pak neodpovídá ten výsledek jejich volbě.
Ono to není jenom v přímé volbě starostů, ono je to i v tom, jak jsou nastaveny volby do komunálu. Je to dáno tím, že ve chvíli, kdy tam máte výrazné zvýhodnění a nezvýhodnění toho většinového principu, tak to funguje tak, že se mnohdy stane - a teď budu konkrétní. U nás v obci, když v roce 2010 proběhly volby, tak vítězná kandidátka měla z jednadvaceti členů té kandidátky devatenáct lidí s nejvyšším počtem preferenčních hlasů, dva další se tam dostali z jiných uskupení. Ale ve finále v zastupitelstvu měla dvanáct mandátů. Ta malá uskupení jsou tam svým způsobem zvýhodněna a pak to vede k tomu, co se často děje v české politice, že jsou různé béčkové kandidátky. A kdo jste se pohyboval v komunálu, určitě jste o nich slyšel, kdy si ten předpokládaný dominantní a možný vítěz voleb založí ještě jednu kandidátku, aby mu to, co mu vezme ten systém, nahradila tato druhá kandidátka.***