(9.10 hodin)
(pokračuje Munzar)
Mě zajímalo v interpelaci, o kolik případů se jedná a jaká je celková kalkulace takto neoprávněné daně, to znamená, kolik bude stát zhruba vracet v těchto řízeních. Odpověď, pokud ji mohu parafrázovat, zněla: Nevíme, protože bychom si museli přečíst kupní smlouvy při daňovém řízení. - Ale paní ministryně, vy je máte, ty kupní smlouvy, vy je po poplatnících požadujete v rámci podávání přiznání k dani z nabytí nemovitosti.
Přijde mi rovněž neuvěřitelné, že mi ministerstvo neodpovědělo na otázku, jaký je předběžný odhad takto vybrané daně. A přijde mi neuvěřitelné, že si Ministerstvo financí neudělalo zpětnou kontrolu a kalkulaci dopadu tohoto svého chybného postupu. Nechce se mi úplně věřit, že kovářova kobyla chodí bosa, a proto chci zopakovat svoji otázku, o jaký počet případů se jedná a o jaké celkové finanční prostředky vybrané daně z nabytí nemovitosti z DPH se jedná, a kolik tedy ministerstvo předpokládá, že bude stát daňovým poplatníkům vracet.
Zajímalo mě zejména, jestli bude Ministerstvo financí a generální finanční úřad nějak aktivně informovat poškozené poplatníky, aby požádali o vrácení daně. To bylo největším smyslem mé interpelace, protože jsem chtěl, aby Ministerstvo financí udělalo důraznou osvětu, tak aby lidé o tom věděli a mohli podat dodatečné daňové přiznání a aby požádali o vrácení těch peněz. Odpověď však byla, že GFŘ vydalo tiskovou zprávu a že Finanční správa informovala na svých internetových stránkách. A vaše odpověď, paní ministryně, byla, že je to dostatečné, to znamená, že to stačí, a to v době, kdy se každý den na nás z rádia valí reklama na účtenkovku. V tomto případě asi tedy nestačí, takže účtenkovku budeme propagovat prostřednictvím rádií, inzerátů a to, že ministerstvo udělalo chybu a informovalo občany o tom, aby si mohli požádat, stačí dát pouze na stránky internetové Finanční správy. Kolikrát občané na tuto stránku chodí?
Takže já bych chtěl doplnit svou otázku, kterou jsem položil v interpelaci, z jakého důvodu je tedy důležitější informovat poplatníky daní o účtenkové loterii prostřednictvím placených inzerátů než možnost pro daňové poplatníky požádat o vrácení neoprávněně vybrané daně.
Mně nestačí odpověď naznačená ve vaší písemné odpovědi na moji interpelaci, že je povinností daňového poplatníka podat nové daňové přiznání s tím, že právo přeje bdělým, tedy s tím, že daň neoprávněně vybereme, ale pozor, pššt!, radši to nikomu moc neřekneme, aby ji náhodou lidé nechtěli vrátit. Mimochodem, tato věta je obrazem poslední doby docela arogantního přístupu Finanční správy k občanům a to mě velmi mrzí, paní ministryně. Takhle se má, paní ministryně, chovat stát? Bude aktivně informovat občany prostřednictvím dalších komunikačních médií, nebo ne? Stát má podle mě být službou pro občany a je placen občany. A proto když udělá chybu, měl by o tom dostatečně a řádně informovat. Já se zkrátka nechci smířit s tím, že Ministerstvo financí tady neudělalo tu základní službu pro občany a například neinformuje, resp. nedělá nic pro aktivní informování občanů například jako prostřednictvím výzvy k uhrazení daně z nemovitosti. Každému chodí složenky, každému chodí dopisy. To by byl elegantní způsob, jak informovat občany o tom, že mohou podat dodatečné daňové přiznání a požádat si o vratku této daně. Musím říci, že postup ministerstva mi spíše připomíná pohádku S čerty nejsou žerty - co peklo zchvátí, to už nenavrátí.
Tím bych zakončil své úvodní vystoupení k této interpelaci. Požádal bych, paní ministryně, zda byste mi odpověděla. Mým smyslem není ani peskovat ministerstvo za to, že předtím udělalo chybný postup, co se týká výběru daně z nabytí nemovitosti, ale opravdu mi vadí, že neinformujete řádně občany o tom, že si mohou podat dodatečné daňové přiznání. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Vojtěchu Munzarovi. Paní ministryně financí Alena Schillerová má slovo. Prosím, paní ministryně.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane poslanče Munzare. Začnu otázkou: Vy jste nečetl tu moji odpověď? Nebo jste ji četl velmi povrchně, nebo těm věcem prostě nerozumíte. Takže mi dovolte, abych je uvedla na pravou míru. Nebudu číst svoji odpověď, to je zbytečné, protože ji máte všichni k dispozici, takže se budu držet prostě faktů, jak ty věci byly.
Právní úprava, o které mluvíte, byla provedena zákonným opatřením Senátu - to bylo tenkrát to období, kdy vlastně musel nastoupit Senát - číslo 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí - dovolte, dále budu používat už jenom termín zákonné opatření. Poplatník dle § 2 tohoto zákonného opatření ve znění účinném do 31. 10. 2016, jde-li o nabytí koupí nebo směnou, je poplatníkem daně převodce vlastnického práva k nemovité věci, pokud se převodce nedohodne s nabyvatelem, že poplatníkem je nabyvatel. Taková byla úprava. My jsme tehdy navrhovali, Ministerstvo financí, aby to byl nabyvatel, jako je tomu nyní, ale prostě byla tam ta možnost dohody. Dělalo to v praxi neskutečné problémy.
Poplatníkem dle § 2 zákonného opatření ve znění od 1. 11. 2016 je nabyvatel, jak jsem to uvedla teď.
Sjednanou cenou podle § 13 zákonného opatření se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí rozumí úplata za nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Důvodová zpráva k tomuto § 13 - dovolím si citovat - jasně říká: Sjednaná cena je celkovou cenou včetně daně z přidané hodnoty.
Úplata dle § 4 odst. 1 - nezlobte se, pane předsedo Stanjuro, zase budu citovat paragrafy, ale tentokrát to opravdu jinak nejde - úplatou se rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžního plnění, které mají být nebo jsou poskytnuty za přijaté plnění. Tolik citace z tehdy právní úpravy.
A teď k rozsudkům Nejvyššího správního soudu a k jejich závěrům. Nejdříve rozsudek číslo 4 Afs 88/2017 - 35 ze dne 28. 6. 2017, čili bavíme se vlastně o době loňského roku, pak rozsudek - ještě si dovolím doplnit - č. j. 7 Afs 301/2016 - 70 ze dne 22. 8. 2017. Předmětem posuzování bylo, že poplatník je převodcem, a otázka, zda DPH je či není součástí základu daně z nabytí nemovitých věcí určeného podle ceny sjednané.
Závěr Nejvyššího správního soudu byl, že možné jsou oba výklady - cituji z rozsudku. Aplikace zásady in dubio mitius, a proto výklad ve prospěch poplatníka. Závěr Nejvyššího správního soudu: DPH není součástí sjednané ceny.
Takže Nejvyšší správní soud připustil obojí, ale řekl, že se musí jít v pochybnostech ve prospěch poplatníka, a proto řekl, že není součástí. Samozřejmě, v té konkrétní věci okamžitě zavázal Finanční správu, aby takto konala. Byl to první rozsudek svého druhu a Finanční správa - a vím, že Ministerstvo financí, už jsem v té době byla jako náměstkyně, takže jsme to velmi aktivně konzultovali, byli jsme na jednání na Nejvyšším správním soudě, protože se rozsudek zabýval pouze - a ten následný také, byla jsem u toho, takže vím, o čem mluvím - zcela věcně a zcela prakticky postavením převodce, nikoliv nabyvatele. A Finanční správa řeší ty problémy ve vztahu k převodcům i k nabyvatelům, takže potřebovali jsme si vyjasnit, resp. Finanční správa, ale spolupracovala na tom s věcným útvarem Ministerstva financí, protože se jedná o zcela zásadní změnu správní praxe, jestli se takto postavit k těm věcem i u nabyvatele. Proto proběhla schůzka na Nejvyšším správním soudě, kde samozřejmě Nejvyšší správní soud nás nemohl nějakým způsobem instruovat metodicky, protože je to nezávislý soud, ale prostě ta debata byla velmi věcná a nám velmi pomohla. ***