(19.40 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Opravdu si nedovedu představit, jak se k takové zlikvidované firmě a jejím majitelům může kdokoliv z této vlády postavit a kouknout se do očí. Myslím, že skutečně větší selhání státu než zlikvidovat firmu, která nic neprovedla, si už těžko dovedu představit. A v takovém okamžiku podle mého názoru je namístě nepřicházet s legislativou, která ještě dále umožňuje a rozšiřuje pravomoci Finanční správy.
Nicméně souhlasím, a to bych chtěl zdůraznit, s tím, co tu paní ministryně během jednoho svého vystoupení řekla, a sice že ve Finanční správě i podle mého názoru pracují v drtivé většině skuteční profesionálové, skuteční slušní lidé, kteří nemají žádné postranní úmysly, nechtějí likvidovat firmy, a skutečně i z mé vlastní zkušenosti tam potkávám lidi, kteří se chovají skutečně velmi profesionálně a ten servis odvádějí správný. Nicméně i kdyby jenom jeden z těch pracovníků Finanční správy tady působil to, že tu končí a likvidují se firmy, které neporušily jakýkoliv zákon, tak je to podle mého názoru neodpustitelné a řešit se to musí, nikoliv aby se přinášela do Sněmovny další novela, která má rozšířit pravomoci Finanční správy, která má tyto problémy v tuto chvíli na svém hrbu, jak konstatují soudy.
Já se ještě zmíním o tom, jakým způsobem vlastně dochází k projednávání této novely. Už to tady zaznělo mnohokrát. Skutečně ta novela jde nad rámec implementace evropské legislativy. To je podle mého názoru fenomén, se kterým se tady setkáváme často. Myslím si - a popřemýšlejme, kdyby paní ministryně s tím návrhem přišla bez toho, aniž by tu byla povinnost implementovat, pokud by pouze chtěla rozšířit ty pravomoci, tak si myslím, že by měla daleko složitější takovou věc prosadit, a já velmi varuji před tím, abychom evropskou legislativu zneužívali k tomu, abychom k ní doplňovali věci, které by jinak jednotlivě, separátně pravděpodobně Poslanecká sněmovna nepřijala, protože je to jasné zneužívání, je to takový novodobý přílepek, je to zneužívání evropské legislativy k tomu, abychom v uvozovkách prosadili politicky něco, na co bychom v jiném případě neměli sílu.
Druhá ta věc, která mě zlobí a která se objevuje stále častěji, je, že Ministerstvo financí přinese nebo navrhne nějakou verzi legislativy jako v tomto případě a pak jednotlivé výbory navrhují změny v takovém směru, aby ta norma byla nakonec liberálnější. Prostě nejdřív Ministerstvo financí vyděsí všechny daňové poplatníky, vyděsí advokáty, vyděsí banky, vyděsí notáře, strhne se kolem toho obrovská debata a jako strašné vítězství se považuje to, že bude přijat nějaký komplexní pozměňující návrh, který ten zákon dostane do nějakých normálnějších mezí, které už jsou snesitelnější.
Já chápu, že je to vyjednávací taktika, že když jdete do vyjednávání, máte dát na stůl maximální požadavky a z těch pak nějakým způsobem jít dolů na nějakou kompromisní variantu, ale nedělejme z legislativního procesu souboj silový, souboj a vyjednávání. Myslím si, že od prvního okamžiku by přece Ministerstvo financí, ministryně financí měla přinést návrh, za kterým si stojí. Přece čas na to, aby se vyargumentovala podoba zákona jak s advokáty, tak s notáři, tak s bankovním sektorem, je natolik dlouhý, že do té doby by paní ministryně vůbec s takovým zákonem neměla přicházet na půdu Poslanecké sněmovny, pokud ho nemá s těmi hlavními subjekty a skupinami, kterých se to týká, prodiskutovaný. Ale praxe je taková, že se napíše nejostřejší možná verze zákona, s tou se jde na první čtení a do výborů, všichni se vyděsí, začne obrovský spěch, začne obrovské vyjednávání, co ještě se z toho ubere, co tam ještě zůstane, aby z toho vznikl nějaký materiál. A pak tady si všichni oddechnou a hlasují pro nějakou kompromisní variantu. Myslím si, že takovýmto způsobem se skutečně k přijímání legislativy, zvlášť v daňových otázkách, které jsou velmi vážné, přistupovat nemá.
Další věc, nad kterou se trošku podivuji, je skutečnost, že jak ta předchozí vláda, a paní ministryně nebyla součástí té vlády po celé volební období, nicméně velmi často a velmi snadno tu procházejí zákony v daňové oblasti, které přinášejí více represe a více kontroly. To umí ministerstvo bezvadně. Těch návrhů tu byla celá řada, někdy se o nich jednalo déle, někdy krátce, ale vždycky nakonec schváleny byly. A já se ptám, proč se stejnou intenzitou a se stejným počtem tady nevidím zákony, které by měly zjednodušovat daňové prostředí. Hnutí ANO o zjednodušování daňového prostředí velmi rétoricky často mluvilo a mluví, ale když se podíváme na jednotlivé předkládané legislativní normy, tak jsou to normy podobné této, tedy normy, které dále utahují šrouby.
Já se skutečně, paní ministryně, chci zeptat, proč tu nejsou ve stejném počtu návrhy na zjednodušení daňového systému? Přece oba se shodneme, vy z praktického hlediska, já z teoretického, že platí, že čím je daňový řád jednodušší, tím méně je možností na podvádění, na daňovou optimalizaci, na snahu vyhýbat se daním. A pokud skutečně chcete, aby se daně vybíraly a nepodvádělo se, tak je to přece ta nejjednodušší cesta. A vy jste ukázali, že máte politickou sílu, že máte hlasy na to, abyste přijímali legislativu v daňovém prostředí podle vašeho názoru, tak proč nepředvádíte tuto politickou potenci a aktivitu i v okamžiku, kdy bychom mohli daňovou legislativu zjednodušovat? K žádnému zjednodušování bohužel nedochází, daňová legislativa se každým zákonem, se kterým hnutí, zejména hnutí ANO do Poslanecké sněmovny přichází, dále komplikuje a dále se posouvá ta síla na té ose občan versus stát, svoboda občana versus moc a síla státu, tak se každým zákonem, které tu hnutí ANO přináší, posouvá od té svobody občana k tomu dominantnímu, silnému, mocnému státu, kterému to navíc nestačí ani ve chvíli, kdy soudy ukazují, že ty daňové nástroje zneužívá. Vůbec tomu nerozumím, proč jdete touto cestou, proč nechcete daňovou legislativu zjednodušit tak, aby tam nebyly jakékoliv možnosti - nebo aby se minimalizovaly možnosti, protože vždycky tam nějaké budou k daňovému vyhýbání se daňových povinností.
Takže to je celá řada otázek. Já si myslím, že jde o skutečně vážný návrh zákona, že bychom nad ním měli trávit dostatek času, a proto mi nevadí, že budeme jednat do 21 hodin. Ale já se skutečně obávám, že můžeme čekat podobné typy legislativy i v nadcházejícím období. My jsme od paní ministryně slyšeli, že připravuje dramatické zjednodušení zákona o dani z příjmu. Já se ptám, proč tu není takový zákon, který by určitě ocenila i veřejnost, daňoví poplatníci, pokud by byl napsán smysluplně. Oba se shodneme, že když se podíváme na délku zákona o dani z příjmu, stačí si jednoduše do Wordu dát počet slov a ty jednotlivé verze rok po roku srovnat a zjistíme tam, že ten daňový zákon se komplikuje, protože každý ten rok je delší a delší, tak jak si buď poslanci a senátoři, nebo jednotlivé zájmové skupiny dokážou do toho zákona prolobbovat další a další výjimky. To by byla smysluplná cesta. Myslím, že by se na vás nikdo nezlobil, že nemáte důvěru, že s takovým zákonem, který ulehčí lidem život, přicházíte. Ale pokud jste měla na začátku ambici prolamovat tajemství notářů a advokátů, tak si skutečně myslím, že ani od ministryně, která je v demisi, bychom takovou legislativu tady vůbec mít neměli.
Toť vše. Věřím, že nastane někdy doba, kdy tato Poslanecká sněmovna znovu začne projednávat zákony, které budou znamenat skutečně jednak snížení daňového břemene, ale jednak zjednodušení daňového systému. Zatím jdeme i po těchto volbách, i po těch posledních volbách, zatím jdeme stále tím opačným směrem. Daňová legislativa se nám komplikuje, stát bobtná, zdražuje se, protože paní ministryně musí přijímat stále více a více úředníků na Ministerstvo financí, daňoví poplatníci žijí pod stále silnějším bičem a já myslím, že to nic dobrého této zemi nepřináší. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní s přihláškou do rozpravy pan poslanec Vojtěch Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Tak ještě jednou dobrý večer, dámy a pánové, vážená paní ministryně. Mě to přece jenom nedá, abych se ještě hlouběji nezabýval rádoby transpozicí směrnice DAC a neuvedl některé věci, z kterých mám pocit, na pravou míru, z této směrnice, z tohoto návrhu. Já si myslím, že bychom se na novely a zákony neměli dívat pouze jenom technicky, ale také hodnotově. A jedna z hodnot, na kterou se spoléhají naši občané, je lékařské tajemství a advokátní tajemství.***