(14.40 hodin)
(pokračuje Tureček)
Dále výbor pro životní prostředí přijal pozměňovací návrh k § 67, který umožňuje v omezeném režimu zřizovat tábory, stanové tábory, v záplavových územích, a dále přijal pozměňovací návrhy jednak legislativně technického charakteru a jednak k § 89 a 49, řešící problematiku úpravy odpadních vod v odlehčovacích komorách či úpravy likvidace dovážené odpadní vody na čistírny odpadních vod. Takže tolik k usnesení výboru pro životní prostředí.
Den předtím, 13. února, projednal tento sněmovní tisk 45 zemědělský výbor, který přijal usnesení, v němž doporučuje Poslanecké sněmovně návrh schválit taktéž ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Samozřejmě se ty pozměňovací návrhy soustředily jednak na totožnou problematiku týkající se § 30, § 102 - to je to hospodaření v pásmech hygienické ochrany, dále § 67 - to je problematika stanovení zřizování stanových táborů, a dále přijal nad rámec pozměňovacích návrhů, které již nejsou shodné s výborem pro životní prostředí, pozměňovací návrh, který řeší přechodné ustanovení u bezodtokových jímek, kdy stanovuje přechodné období do 31. 12. 2021, a dále je to vypuštění možnosti osvobození odběru povrchové vody za účelem chlazení.
Takže tolik, řekl bych, k projednání v těchto dvou výborech Poslanecké sněmovny návrhu zákona. Já bych ještě na úvod chtěl signalizovat, že v podrobné rozpravě přednesu návrh podle § 95 odst. 1, kdy bych navrhl zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na do sedmi dní. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče, a otevírám obecnou rozpravu, do které jsou v tuto chvíli přihlášeni čtyři poslanci. Jako první pan poslanec Staněk, po něm se připraví paní poslankyně Vrecionová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně a páni poslanci, přihlásil jsem se do obecné rozpravy ze dvou, respektive tří důvodů. Nicméně impulsem se pro mne stal ve výboru pro životní prostředí předložený pozměňovací návrh pana poslance Schillera.
Předložený návrh zdánlivě pod environmentálním zájmem zajišťuje, aby komunální čističky odpadních vod nemohly přijímat vody s obsahem nebezpečných látek. V odůvodnění nazývá návrh navážené odpadní vody záměrně průmyslovými odpady s cílem vyvolat dojem, že tyto odpadní vody na komunální čističky odpadních vod skutečně nepatří. Tím však zcela opomíjí fakt, že ke klasifikaci odpadních vod dochází u živnostníků a producentů s konkrétním typem výroby dle § 5 zákona o odpadech a cílená kontrolní činnost v této oblasti dle § 6 zákona o odpadech přináleží České inspekci životního prostředí podléhající Ministerstvu životního prostředí, a tak opomíjí i fakt, že příjem těchto vod je regulován na komunálních čističkách odpadních vod v rámci provozních řádů, které musí být v plném souladu s vydanými vodoprávními rozhodnutími.
Fakticky návrh dopadá na tři základní skupiny odpadních vod, u nichž neexistuje v současnosti jakákoliv alternativa, jak s nimi nakládat, pokud nepočítáme přímé spalování.
Za prvé jde o přímo produkované odpadní vody živnostníky či průmyslovými podniky, obsahující nebezpečné závadné látky, které díky nadlimitnímu znečištění nemohou být vypouštěny do kanalizace. Jedná se o odpadní vody z různých průmyslových výrob, které nesplňují charakter kapalných odpadů, kdy podnik či živnostník nemá, nevlastní či neprovozuje konkrétní průmyslovou čistírnu odpadních vod a dostupné průmyslové čističky odpadních vod nemají kapacitu či odpovídající úroveň čištění konkrétních odpadních vod. Ve všech těchto případech je jednoznačně vhodnější vodu odvést ke zpracování do komunální čističky odpadních vod.
Za druhé jde o odpadní vody ze zařízení na úpravu odpadů, kde odpadní vody se zbytkovým obsahem vznikají při zpracování kapalných odpadů dle stávajícího povolení, nejčastěji jde o integrované povolení. Tyto odpadní vody ve většině případů není možno přímo vypouštět do kanalizace a je nutné jejich dočištění řízeným dávkováním do procesu komunální čistírny odpadních vod tak, aby nedošlo k narušení procesu čištění a zároveň (došlo?) i (ke?) kvalitnímu dočištění, a to v souladu s platným vodoprávním povolením pro konkrétní čističku odpadních vod.
A za třetí jde o skládkové vody. Většinou se jedná o vody ze sanací starých ekologických zátěží, které jsou čištěny na lokalitě mobilní sanační stanicí a pak dále vypouštěny na komunální čističky odpadních vod k dočištění.
Mezi nejexponovanější komunální čističky odpadních vod, kterých se návrh dotkne, patří zejména čističky odpadních vod Pardubice, Praha, Otrokovice, Ústí nad Labem, Ostrava a dále čističky odpadních vod Plzeň, Havlíčkův Brod či Brno. Předložený pozměňovací návrh pana poslance se stává nástrojem, který způsobí absolutní kolaps v oblasti externího zpracování odpadních vod. Pokud by i pouze jediná výše vyjmenovaná čistička dostala zákaz tyto odpadní vody přijímat, reálně neexistuje alternativa. Podniky by musely vody vypouštět opět do kanalizace s návazným porušováním limitu a byl by narušen ustálený systém, který je funkční a kdy jsou vody kontrolovány, přebírány a odváženy ke zpracování přímo do čističek odpadních vod s návazným hodnocením kvality vypouštěných odpadních vod.
Tento návrh s dalšími souběžnými zatíženími v oblasti environmentální legislativy se může stát dalším pomyslným hřebíčkem do rakve českého průmyslu a odvětví odpadového hospodářství. Namátkou: Nejvyšší poplatky za skladování nebezpečných odpadů, brzký zákaz skladování ostatních komunálních odpadů v roce 2024 a spalovny či recyklační zařízení, která se nebudují, a není dopracována legislativa. Dále klesající ceny recyklace plastů související s embargy do Číny a více a více vyvstávající problém, co s nimi. Dále aktuální emisní limity, přísnější a přísnější pro energetiku, což jsou další náklady, a navíc návrh tohoto opatření v oblasti odpadních vod.
Je možné, aby bylo osobním zájmem předkladatele takto závazně zatížit již tak zkoušený průmyslový sektor v České republice? Nebo je zájmem donutit průmyslové podniky pod tlakem takovýchto pseudokoncepčních změn, aby své odpadní vody či kapalné odpady, které jsou dále upravené díky neúnosným poplatkům, zaorávaly za podniky, zalévaly je odpadními vodami, které nebude kam dávat, a překrývaly je plasty, které nebude mít kdo recyklovat?
Kvalifikace uvedeného problému představuje na základě výše vyjmenovaných skupin více než 1 000 tun za den, tedy 400 000 metrů krychlových za rok, což z množství odpadních vod vyčištěných na komunálních čističkách odpadních vod představuje pouze čtyři setiny procenta z celkového množství čištěných odpadních vod. Na druhou stranu by v případě například termální likvidace těchto odpadních vod představoval nárůst nákladovosti pro průmysl ročně o jednu miliardu korun. Dopady návrhů jsou nepředstavitelné. Předkladatel totiž vůbec nezvážil, kam by se odpadní vody namísto komunálních čističek odpadních vod vozily. Neexistují pro ně žádné alternativní provozy, technologie ani průmyslové či chemické čistírny odpadních vod, které jsou naopak častým producentem a potřebují samy dočišťovat. A právě ve snaze zabránit těmto nepředstavitelným dopadům či jejich důsledky eliminovat budu v případě přijetí pozměňovacího návrhu pana Schillera předkládat svůj pozměňovací návrh, nicméně věřím, že bude bezpředmětný, neboť zvítězí zdravý rozum a návrh pana kolegy poslance nebude přijat. Ale co víme o cestách zdravého rozumu, kudy ty se zrovna vedou?***