(11.10 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, já bych to asi stihl i ve faktické, ale já je nerad zneužívám, takže se pokusím jenom stručně zareagovat na to, co zaznělo v debatě.
Zaprvé mě pobavil pan místopředseda Filip, tak jak to zásadně umí, že přijde se stanoviskem Parlamentního institutu, které je ke slučitelnosti s právem Evropské unie. Ano, samozřejmě, církevní restituce neupravuje právo Evropské unie, nijak se jím nezabývá. Takže stanovisko Parlamentního institutu je - nemá to s právem Evropské unie nic společného, je to naše vnitrostátní záležitost. Ale to nic nesvědčí o tom, jestli je to ústavní, nebo neústavní, a myslím, že je zcela zjevné, že to ústavní není. Ale připadá mi fakt úsměvné se odvolávat na to, že to nemá nic společného s právem Evropské unie, a proto to můžeme projednat.
Ale současně jsem se přihlásil, abych zareagoval částečně na to, co tady řekl pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, jehož názory naprosto respektuji, ale přesto dvě drobné korekce. Říkat rozdělení - a on to tady naznačil pan poslanec Luzar se svou obvyklou razancí, že se jednalo o úplatek ostatním církvím a zřejmě všichni účastníci dohody by měli být stíháni za nepřímé nebo přímé úplatkářství. Tvářit se, že dohoda mezi církvemi, která měla ulehčit situaci a která říkala "katolická církev se vzdává části náhrad ve prospěch ostatních církví, které tady vznikly", označit toto za držhubné se mi zdá prostě naprosto nepřiměřené jak situaci, tak historii. Vždy v historii v českých zemích, všechno bylo před tisícem let - všechen církevní majetek byl v rukách katolické církve. Pak posléze vznikaly různé oddělené evangelické, nebo evangelikální, nebo jak je chceme nazvat, církve. A mnohdy docházelo k situaci, že když v dané obci, v daném městě byla v tu chvíli podstatná komunita tu husitů, tu jiných typů kališníků, tak se jim předala místní kostelní budova. Na tom nebylo nic divného. Odpovídalo to nejenom té historické držbě, ale také tomu, že církve jsou nějakým živým organismem ve společnosti obsahujícím nějaké - teď nechci říkat členy, protože členy je špatné slovo, ale nějaké věřící. A že si tím pádem přerozdělují v tomto směru věci, které slouží a fungují pro podporu kultu. Takže tam jenom prosím, abychom to slovo nepoužívali v této podobě.
Bylo to součástí dohody, která měla umožnit, aby i jiné církve, které neměly v roce 1948 téměř žádný majetek, které spadly pod ten slavný komunistický zákon, který řekl: Všechno vám sebereme - a teď nejenom majetek, ale samozřejmě i donátory a další desítky věcí - a budeme vás za to platit. Budeme vás my, stát, velkorysý komunistický stát, platit podle svých kvót. Můžeme se podívat, jaké platy tehdy a celou historii dával církevním představitelům. Byli to nejníže placení vysokoškolští představitelé v dějinách československé republiky. Můžeme se podívat, jakým způsobem pak stát dohlížel na církve, kde byl nezbytný státní souhlas. Bylo úplně jedno, jestli si nějakým způsobem církev vybírá své představitele sama. Ne, stát musel dát ruku. A to byly věci, které jsme chtěli změnit a zrušit. A proto, aby mohly existovat i jiné církve, které v roce 1948 dostatek majetku neměly, a bylo umožněno jejich fungování v okamžiku, kdy řeknu "zastavím financování platu duchovních ze státního rozpočtu, respektive budu ho postupně snižovat, našetřete si", proto došlo k tomu přerozdělení, které do značné míry odpovídá - já vím, že byly zvýhodněné, katolická církev byla vysoce tolerantní v této věci - ale odpovídá nějakým způsobem počtu věřících, což by mělo být to podstatné. Tak to je první poznámka.
Druhá poznámka. Zase opakovaně je nám to předhazováno, jak ten zákon byl schválen sporným způsobem. Nebyl prosím schválen sporným způsobem. Ten zákon, ten jeden hlas, který jsme tady tehdy nešťastně měli, trestně stíhaného odsouzeného poslance, s kterým jsme nemohli nic dělat. Dobře víte, že jsme na základě toho posléze dokonce měnili zákony této země. Ale prostě jsme se dostali do situace, kdy přišel jako náhradník někdo, kdo již byl odsouzen. Ten jeden hlas nebyl zapotřebí. Těch 101 hlasů bylo normálních v této Poslanecké sněmovně. Nebyl tam žádný hlas trestně stíhaného poslance. Takže to nebylo žádné divné schvalování. Že se schvalovalo někdy v půl desáté. No to prosím bylo v předminulém volebním období naprosto běžné, že se hlasovalo v noci. Protože jsme tady ještě měli řádícího Davida Ratha, který vymýšlel nejrůznější obstrukce, proti kterým naše zdržování v minulém volebním období byly jenom takové hrátky a legrácky. Takže jestli se někdo zlobí, že se schvalovalo v půl desáté, jenom tvrdím, že ten zákon byl naprosto legitimně schválen 101 hlasy přítomných poslanců a nepotřebovali jsme tehdy hlas trestně odsouzeného poslance.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám tady tři technické poznámky. Nejprve pan místopředseda Filip, potom pan poslanec Ferjenčík a potom pan poslanec Luzar v tomto pořadí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Opět velmi stručně. Dobře, zaargumentuji jinak. Tak si prosím při té argumentaci, že to Ústavní soud zruší, přečtěte vota separata, tedy oponentní stanoviska soudců Ústavního soudu právě k tomu nálezu 1013. Tam zjistíte, že to nemusí být zrušeno. A byl to váš poslanec ODS Michal Doktor, který navrhoval to zdanění. Už tenkrát v tom zákoně. Mimo jiné jste ho kvůli tomu vyštvali z klubu.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ferjenčík.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jako člen jedné z těch evangelických církví, které to držhubné dostaly, si za tím termínem stojím. Tady u těchto peněz se prostě nejedná o náhradu za zabavený majetek, ale jedná se o - vy říkáte velkorysost, ale jedná se o prachy od katolické církve za to, aby proti tomu ty evangelické církve nebojovaly. A že by bojovaly!
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Luzar.
Poslanec Leo Luzar: Já si dovolím zde také krátce zareagovat na vystoupení kolegy Marka Bendy vaším prostřednictvím. On tady řekl argument, který mě doposud opravdu ani nenapadl, byť ta paralela s tím nepřímým úplatkářstvím, kterou jsem použil ve svém projevu, asi byla tedy namístě. Protože on tady řekl, že při projednávání toho zákona už to nebylo jenom o tom, co bylo ukradeno, se má vrátit, ale už se také dopředu počítalo s tím, že bude muset nějak kompenzovat tu odluku státu od církve. Tak proč to neudělat do jednoho? Ale potom už to postrádá, to vyrovnání, už to postrádá tu restituční část. A už to byly dva zákony v jednom, takový přílepek daný do toho zákona, abychom se vyhnuli pozdějším kritikám ostatních církví.
A abych ještě použil ten krásný exkurz do historie o církvích, jak to byly ty bratrské a jednotné řady církví. Tady bych chtěl připomenout, že historie církví, zvláště historie financování a finančních operací v církvích, je spojena s hodně tekoucím zlatem, krví a ohněm. A ne v tak daleké historii. Takže ony vztahy mezi církvemi byly vždycky problematické. Protestanti by mohli vykládat. Čili nechtěl bych ten exkurz takhle dávat. Ale myšlenka ohledně toho spojení těch dvou věcí do jednoho zákona mě těší a rád se ještě podrobněji na to podívám. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Benda fakticky.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Za prvé k panu kolegovi Ferjenčíkovi. Může si tomu samozřejmě říkat, jak chce, to je jeho právo. Ale jedná se o náhradu za nevydaný majetek. Akorát byla vydána jinému subjektu, než kterému ten majetek byl ukraden, s tím souhlasím. Snažil jsem se vysvětlit ty historické důvody.
A potom, jestli pan poslanec Luzar je tedy překvapen, pak se divím, že vůbec vystupuje. Ten zákon opravdu nebyl výlučně o restitucích. Ten zákon byl o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi a měl od počátku - od počátku, co byl předložen, to nebyl žádný přílepek - měl dvě části naprosto jasně definované. Jedna byla snaha o vyrovnání historických křivd a druhá byla právě ono ukončení financování církví, respektive platů duchovních, ze státního rozpočtu a nastolení situace, která umožní - a snažil jsem se tady zdůvodnit, proč jsme se domnívali, že je to nezbytně nutné přijmout již v roce 2012 -, aby právě nedošlo k přistoupení dalších církví, které procházely, nebo mohly potenciálně procházet, tou registrací druhého stupně, která by umožňovala i financování ze státního rozpočtu, a měla způsobit, že stát a církve se do budoucna stanou z hlediska provozního rozpočtu církví a platů duchovních na sobě nezávislé. ***