Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

12.
Návrh poslanců Vladimíra Koníčka, Stanislava Grospiče a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání
s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů
(zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)
a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 38/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 38/1. Já poprosím pana kolegu Vladimíra Koníčka, aby jako zástupce navrhovatelů tento návrh uvedl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona je velmi krátký, má pouze dva články. V prvním se v § 15 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, odstavec 6 zrušuje. Vypouštějí se tedy slova "finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění". Nelze tedy tvrdit, že se zdaňují církevní restituce, já bych to spíš formuloval, že se zrušuje osvobození od daně. V článku 2 se tato změna promítá i do zákona o daních z příjmů. To je vše. Tak krátký je ten návrh.

Celková výše finanční náhrady byla stanovena na 59 mld. korun, a to jen politickou dohodou, bez zohlednění reálných cen pozemků. Počítalo se s cenou 44,48 Kč za metr čtvereční za zemědělskou půdu, 27,74 Kč za metr čtvereční za lesní pozemky. Při realizaci tohoto zákona oceňuje majetek i Český statistický úřad pro započítání do národních účtů. V roce 2015 například při prvním vyhodnocení počítal s částkou 7,50 Kč za metr čtvereční u zemědělské půdy jako částkou průměrnou. Vidíte ten rozdíl oproti těm 44 korunám průměrné ceny, která byla v tom zákoně? Ukazuje to na to, že ceny dohodnuté při schvalování zákona byly výrazně nadhodnocené. Na to jsme upozorňovali v průběhu projednávání zákona, ale takto ceny stanovila tehdejší vládní koalice a nevyslyšela ani hlasy odborné veřejnosti.

Tento návrh je také reakcí na chování církví po přijetí tohoto zákona, které pobírají finanční náhradu za nevydávaný majetek, tedy majetek, který byl v době přijetí zákona v držení obcí, krajů či jiných fyzických a právnických osob, ale zároveň podávají žaloby na určení vlastníka tohoto majetku a v případě, že by přišel zpět na stát, žádají o jeho fyzické vrácení, takže ve výsledku by měli jak fyzický majetek, tak za něj obdrželi finanční náhradu.

Předkladatelé jsou připraveni podpořit i jiné návrhy, které by vedly k nápravě daného stavu, a proto vás žádám o propuštění do druhého čtení, aby tu ta šance vůbec byla. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji panu navrhovateli a poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Milan Feranec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno, jedná se o krátkou, nebo technicky jednoduchou úpravu. Účelem tohoto zákona je zdanit finanční náhrady za nevydaný majetek, jak už tady bylo řečeno. Přínosy pro státní rozpočet se předpokládají na úrovni 380 mil. korun ročně.

Stanovisko vlády k tomuto návrhu. Vláda vyslovila souhlas s návrhem s následujícím dovětkem. Vláda si je vědoma rizika, že navržené řešení může být napadeno u Ústavního soudu s ohledem na možný zásah do legitimního očekávání církví a náboženských společností, že jim bude stanovená náhrada vyplacena, aniž by tento příjem byl dodatečně snížen o daňovou povinnost. Nicméně vzhledem k pochybnostem o použitém způsobu výpočtu a výši finančních náhrad považuje návrh zákona za věcně správný. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji panu zpravodajovi za jeho zprávu. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli dvě přihlášky s přednostním právem. Jako první vystoupí pan předseda Okamura, poté pan předseda Kalousek. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi se vyjádřit k tomuto návrhu zákona, který navrhuje zdanění finančních náhrad v rámci církevních restitucí. Tento návrh naše hnutí SPD podpoří.

Finanční náhrada je zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanovena paušálně v celkové výši 59 mld. korun. Tato částka se však ve svém konečném důsledku výrazně navyšuje, neboť počínaje druhým rokem splácení, to je od roku 2014, je nesplacená částka finanční náhrady zvyšována v závislosti na inflaci. Finanční vypořádání, kterému laicky říkáme restituční zákon, je kombinací dvou institutů. Jde o finanční náhrady církvím za škody způsobené znárodněním jejich majetku a jsou také náhradou příspěvku na podporu činnosti, který církve v minulosti dostávaly.

My v SPD si vážíme práce a činnosti mnoha církví a vnímáme je jako jeden z velmi stabilizačních a důležitých prvků. Pokud budeme debatovat o zdanění náhrad, pak vycházíme z prosté logiky a přirozené spravedlnosti. To znamená, že to, co bylo církvím skutečně ukradeno, mělo by jim být vráceno či nahrazeno bez dalšího danění, protože náhrada škody není dar ani příjem. Na druhou stranu finanční náhrady, které nejsou náhradou škody, ale jsou skutečně čistým příjmem, by zdaněné být měly.

Jak víme, takzvané restituční náhrady dostávají i církve, které před rokem 1989 dokonce ani neexistovaly. Například apoštolská církev s necelými pěti tisíci členy má dostat 1 056 336 374 korun. Nebo luterská evangelická církev dostává 113 828 334 korun. Problematická situace je také s církvemi, které sice existovaly před převratem, ale majetky měly minimální.

Špatně postavený je tedy z principu celý zákon, protože se smíchala jablka s hruškami, tedy restituce, které měly prostě řešit postupně soudy, a náhrady za budoucí financování církví, které se měly podle našeho názoru řešit daňovými asignacemi tak, aby na církve primárně přispívali jejich členové. Je to model známý ze západních zemí. A naše největší církev obhospodařuje i cenné památky. Peníze na jejich péči by pak měl stát poskytnout prostřednictvím Národního památkového ústavu a dalších institucí, které mají tuto problematiku na starosti. Občané jsou na jedné straně otráveni gigantickými takzvanými finančního náhradami a na straně druhé například katolíky musí bolet, že i když se vzdali velké části náhrad ve prospěch druhých, jsou v očích veřejnosti vnímáni negativně.

Z výše uvedených důvodů budeme za SPD hlasovat pro propuštění této novely zákona do dalšího čtení a chceme vést další debatu na výborech, zda bychom neuměli zpřesnit zdanění pouze na skutečné zisky církví, abychom nepoškodili ty, kteří dostávají skutečně jen to, co jim bylo vzato, a abychom zároveň odstranili nepřiměřenost stávajících finančních náhrad tak, jak jsem vysvětlil.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Poté s přednostním právem pan místopředseda Birke.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nechci extendovat diskuzi o tom, zda výše náhrad byla stanovena přiměřeně, nebo nepřiměřeně. O tom si myslím, že se vede desetiletá diskuze. Za Topolánkovy vlády jedna firma velké auditorské pětky stanovila nějakou cenu. Pak si nechala Poslanecká sněmovna zpracovat opoziční posudek, pak si nechala zpracovat posudek Topolánkova vláda a stále to vycházelo zhruba na stejné peníze.

To, že v náhradách dostávají každoroční výplatu i církve, které před rokem 1948 neexistovaly, to je součástí dohody, kde ty nejbohatší církve - z tohoto hlediska zejména církev katolická - byla ochotna se dohodnout s dalšími 16 církvemi a náboženskými společnostmi a o tu náhradu se s nimi podělit. Takže to není něco navíc, ale je to o tom, o čem se těch 17 církví, náboženských společností a Židovská náboženská obec dohodly, že si nějakým způsobem rozdělí, aniž by to pro ten stát znamenalo peníze navíc.

Rád bych tady zdůraznil některým onu historickou chvíli, kdy nejenom že se dohodl stát s církvemi, ale že se dokázalo dohodnout 17 církví mezi sebou na stejném postupu, což bylo poprvé v těchto zemích od Bílé Hory. To byl docela významný okamžik, kdy se tyhle církve dokázaly dohodnout na společné pozici vůči státu, a tak vlastně umožnily i státu tu celkovou dohodu uzavřít. To jenom na vysvětlení.

Já vás nechci dlouho zdržovat. Dovolte mi tři základní poznámky.

Poznámka číslo jedna. Je to náhrada. Náhrada není příjem. Zdaňovat náhradu daní z příjmu je naprosto protismyslné a mimo zákon. Někdo vám uloupí majetek, pak je vám za to vyplacena náhrada a vy jste za to zdaněn. To je nesmysl.

Za druhé. Pro ty, kteří nebyli u jednání o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi, bych rád jenom připomenul tu konstrukci. Na základě toho zákona - protože zákon vládu zmocnil k podepsání smluv - bylo podepsáno 17 soukromoprávních smluv. Jsou to smlouvy soukromoprávního charakteru mezi státem na straně jedné a vždy příslušnou církví nebo náboženskou společností nebo Židovskou náboženskou obcí na straně druhé. Smlouvy se ctí a dodržují. A teď jedna strana té smlouvy nepřichází za tou druhou stranou smlouvy a neříká "pojďme udělat dodatek ke smlouvě a pojďme se nějak dohodnout jinak", ale používá - tady si dovolím říct zneužívá - své veřejné moci, aby změnila zákon, který ty smlouvy soukromoprávního charakteru změní. Samotná konstrukce tohoto postupu je absolutně neústavní a nemůže uspět u Ústavního soudu a vláda to ví. Řada z vás to také ví. Nehledě na to, že se samozřejmě bude jednat o retroaktivitu, byť nepřímou. To je také v rozporu s ústavou.

S tím souvisí moje poslední poznámka. Vláda má Ústavu České republiky a parlamentní demokracii v takové úctě, že byť měla řadu expertních posudků, že návrh je v rozporu s Ústavou České republiky, sama počítá s tím, že ten návrh u Ústavního soudu narazí, tak říká: tak to schvalme, tak těm komunistům vyhovějme, protože pro to máme své vlastní politické důvody. Dovoluji si to z hlediska úcty ústavní instituce, kterou je vláda v Ústavě České republiky, označit za ohavnost, dovolíte-li tento přístup - postupovat vědomě protiústavně a říkat: No vono je to jedno, když tak to zruší Ústavní soud, my teď potřebujeme vyhovět těm komunistům.

Pokud by byl tento zákon schválen a Ústavní soud by ho nezrušil, což pokládám za vyloučené, ale stát se může cokoliv, tak po padesáti letech dojde jenom k druhé stejné křivdě, k druhé stejné loupeži, ke které došlo po roce 1948. Koneckonců krádež a loupeže jsou kroky pro komunisty tak typické. My jsme si je připomínali před necelými třemi dny.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Nyní tu mám sérii faktických poznámek. Nyní tedy jako první s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, poté pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážená vládo, já bych jenom stručně chtěl uvést a vyvrátit jeden mýtus, který je zakořeněný v poslední době v české společnosti. KDU-ČSL v době, kdy byly schvalovány takzvané církevní restituce, nebyla v Poslanecké sněmovně zastoupena. Tady nebyl jediný lidovec, který by pro to hlasoval. Logicky jsme nebyli ani ve vládě. To jenom na upřesněnou. Ale my ctíme dohody, ctíme právní stát. My nejsme mluvčí žádné církve, a proto nemůžeme podpořit tento zákon, který je evidentně retroaktivní, který nebude v souladu s očekáváním církví.

A na margo toho zákona bych chtěl říct, že církve potřebují peníze na to, aby se osamostatnily od státu, aby došlo ke skutečné odluce církví a státu, a to je přece v zájmu všech. Ony ty peníze mají a budou využívat právě pro svoji činnost, kterou já považuji v mnoha ohledech za bohulibou. A je paradoxní, že ten svatý boj, svatý boj za křesťanský charakter naší společnosti a proti islamizaci, chtějí někteří začít tím, že podvážou, podvážou činnost křesťanských církví a židovské obce. To je opravdu velmi paradoxní. Zamyslete se nad tím. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Filip, poté pan poslanec Plzák. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, paní a pánové, dovolím si repliku na vystoupení pana poslance Miroslava Kalouska. On to ví velmi dobře, že neřekl pravdu. Náhrada se daní. Řeknu prostý důvod. Podívejte se, byly povodně, ať v roce 2002 ty velké, nebo v roce 2012 a 2013, a každá pojistná náhrada, která byla vyplacena kterémukoliv občanovi, pokud byla k podnikání, tak byla zdaněna. Takže náhrady se daní. Neříkejme si, že tomu tak není. To je první moment.

Druhý moment je ten, kterému se říká pacta sunt servanda, ano, smlouvy jsou platné, smlouvy se mají ctít. A řekněte mi, jaká byla úcta k těm smlouvám, které tady byly předtím. Nikdy nebylo řečeno poctivě, ani v této Sněmovně, každý z ministrů to odmítal zveřejnit, co bude vydáno, co nebude vydáno.

Jak ctí ta druhá strana, když má stát ctít ty smlouvy, to, že dostává finanční náhradu vedle těch pozemků? Jak je možné, že privátní podnik, řeknu to konkrétně, Rybářství Třeboň, který je v privátních rukou, byl zprivatizován na základě zákona o velké privatizaci, má vydávat pozemky církvi, která dostává kromě pozemků ještě finanční náhradu? Jak je možné, že má dál aktivní legitimaci ve sporu, že může žalovat stát, aby něco vydávala soukromá osoba? A to je rozsudek. Chápu, že je pravomocný a že tam je dovolání a že bude jistě ústavní stížnost. Ale co tedy platí? Platí to jenom pro jednu stranu, že pacta sunt servanda?

Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Plzák, připraví se paní poslankyně Langšádlová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, chtěl jsem mluvit k úplně stejným tématům jako můj předřečník.

Tak za prvé, že je nesmysl, že náhrady se daní. Jestli se nemýlím, tak součástí příjmu poslance jsou také náhrady - opravte mě, jestli se mýlím - tyto náhrady jsou daněny. Já si myslím, že jsou. (Poznámky z pravé části sálu.) Jestli se mýlím, tak jste mě opravili a omlouvám se.

Druhá věc, ke které jsem chtěl mluvit, je to, že smlouvy se mají dodržovat. Myslím, že církve dostaly náhrady za majetek, který jim nemohl být vydán, tzn. který byl převeden na kraje a na obce. Jak to, že žalují obce a kraje o majetek, když ony samy tím pádem ty smlouvy nedodržují? Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Zdaleka jste nevyčerpal svůj čas. Nyní poprosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Langšádlovou, poté pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, myslím si, že celá ta úvaha návrhu je úplně mylná, protože ten návrh zákona hovoří o vyrovnání s církvemi. Součástí toho vyrovnání přece není pouze vrácení nějakého majetku a vyrovnání toho zbytku. Součástí toho je i upuštění od financování církví. A protože je to vyrovnání, tak je tam spousta věcí, které nemůžeme nikdy vyrovnat a které nemůžeme nikdy vyčíslit. Protože to, co se tady odehrálo, ty obrovské ztráty a škody, ta krev, ti umučení, vyhnaní a perzekvovaní - pánové úplně na levici, to bylo dílo vašich předchůdců! To jsou věci, které nikdy nemohou být v této společnosti zhojeny!

Víte, kolika tisíc lidí se to dotklo? Víte, co se tady v těch padesátých letech odehrávalo? Dá se tohle někdy nahradit, dá se tohle někdy vyrovnat? Ano, přijalo se pozdě vyrovnání s církvemi. Po mnoha desítkách let a po mnoha výzvách Ústavního soudu. Pozdě. Ten majetek dál chátral.

Podívejte se na to, co dneska církve i ve vašich regionech dělají. Mají školy, starají se v sociální oblasti, dávají dohromady ten majetek, který se zdevastoval. Ano, a velmi dobře tady říkal kolega Benešík - je to křesťanství, na kterém stojí celá naše civilizace. A pokud si tohoto nebudeme vědomi, tak ty ztráty budou hlubší a hlubší.

Važme si toho, co tady církev dělá, a uvědomme si, co se tady v posledních desetiletích odehrávalo. Jinak na to hrubě doplatíme!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Faktická poznámka pan Kalousek, poté pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dovolte mi stručně reagovat na pány poslance Filipa a Plzáka. Rozveselili mě, přiznám se. Já jsem mluvil o náhradě majetku, kterou vyplácí původní zloděj okradenému, a oni do toho vnesli pojistné události, a dokonce poslanecké náhrady. To jsou jiné případy. Hovořím o náhradě, kterou původní zloděj vyplácí okradenému. Můžeme to vyzkoušet, pane poslanče Plzáku či Filipe. Já vám ukradnu auto a až vám ho vrátím, tak podle vás má přijít berňák a má vám ho zdanit, protože vám tím, že jsem vám to ukradené auto vrátil, vznikl příjem. Takhle to opravdu není. To za prvé.

Za druhé. Rád bych ještě připomněl, že kdybychom v tom roce 2012 tento zákon neschválili, tak od roku 2013 by ze zákona povinný příspěvek pobírala i muslimská církev v České republice, protože by měla svých deset let od založení a musela by být do tohoto balíku zahrnuta. Byl to také jeden z důvodů, proč jsme chvátali, abychom to schválili včas.

A za třetí. Zapomněl jsem v řečnickém zápalu navrhnout vzhledem k tomu, co jsem řekl, zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Takže tak činím nyní. Navrhuji zamítnout.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Samozřejmě je to možné i v rámci faktické poznámky. Pan poslanec Plzák svoji přihlášku stáhl, takže s faktickou poznámkou pan místopředseda Filip. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Budu stručný.

Tak za prvé, ten příměr je zcela nesmyslný. To já bych tady mohl mluvit o tom, co se odehrálo 30. září 1938 ve Vyšším Brodě, kdo tam nechal zastřelit policisty tehdejší Československé republiky, co se odehrálo ve Vyšším Brodě v roce 1947. To sem netahejme. Bavme se o tom, co je předmětem tohoto zákona.

To, že jste chvátali, to je fakt, protože chyba zákona o církvích a náboženských společnostech z roku 1990 byla tak velká, že liberalizace toho náboženského prostředí vás přivedla k tomu, že jste povolili církve, které tady povoleny nikdy nebyly. Ani za první republiky, ani po válce, ani poté. A to přece byla vaše chyba. Ale o tom jste se s nikým nebavili, o tom liberalismu v povolování církví. Dobře, tak já jsem si nezaložil pivní církev, asi jsem udělal chybu. Ale to přece je věc, která se nedala řešit tímto způsobem. Tak si uvědomme - a já jsem tady nemluvil o žádných poslaneckých náhradách, já jsem mluvil o tom, co to je pojistné plnění. A přivedl jsem to přesně k tomu, co jste tady řekl, pane poslanče Kalousku prostřednictvím pana předsedy. To je přesně ono. Tak buď tady bude existovat, že ten, kdo dostává náhrady, ztrácí aktivní legitimaci ve sporu, aby nemohl někoho žalovat a chtít po privátních subjektech, ale dokonce i po obcích něco, co mu nenáleží. Protože to prostě ta vláda, ve které vy jste možná byl, zrovna privatizovala. Tak jaký tady je proces? Co má přednost? To rozhodnutí, které učinil stát v nějakém časovém úseku? To si musíme říci. Prostě nemůže být dvojí náhrada. Jenom jedna!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Čižinský.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych rád reagoval i na pana místopředsedu Filipa. Nedomnívám se, že je stejné, když vám něco vezme voda a když vám něco vezmou komunisté. Domnívám se, že to je podstatný rozdíl. (Potlesk z pravé části sálu.)

A potom ještě mi dovolte přece jenom se trošku vyjádřit k atmosféře. Kolegyně Langšádlová tady hovořila o obětech církví, což s tím souvisí, protože součástí tažení proti církvím byly i komunistické krádeže. A my jsme tady včera velmi správně drželi minutu ticha za zavražděného novináře, velmi správně jsme byli tiše, když tady kolega četl oběti nacismu. A mrzelo mě, když tady byly připomínány komunistické oběti, že tady sněmovna šuměla a že si neuvědomovala, že je potřeba i k tomuto tématu přistupovat tiše a s úctou. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Grospič, poté se připraví pan předseda Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Já bych vaším prostřednictvím chtěl svým předřečníkům ve faktické poznámce jenom sdělit, aby tady nenastávalo neustálé matení pojmů, kdo co komu sebral. Protože on by takový malý historický exkurz asi nebyl na škodu. Chtěl bych říci, že například Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 v Rakousku upravil postavení římskokatolické církve jako veřejnoprávní korporace a na základě tohoto dikce se přenesla i do prosincové ústavy potom z roku 1867 a především do tzv. květnových zákonů z roku 1874. A pro ty, kteří nepovažují za podstatný tento historický exkurz, bych chtěl také říci, že se to týká například i zákona číslo 50/1874, o vnějších poměrech katolické církve, kdy církve nevlastnily, toliko spravovaly svěřený majetek přímo či prostřednictvím farností či náboženských organizací a spolků či jiných podpůrných občanských sdružení. K tomu byla přijata 9. prosince 1905 odluka církve od státu a následovaly zákony v první republice číslo 25/1919, záborový zákon, a prvá a druhá pozemková reforma. Chtěl bych také říci, že začátkem 90. let byl přijat odlukový zákon, výčtový zákon, který vrátil podstatnou část sakrálních staveb a majetku již tehdy římskokatolické církvi.

Takže nyní hovoříme o tom, v jaké výši a za jakých okolností peněžité náhrady, které byly sjednány, jsou církvím vypláceny, a že jsou v nepoměru třeba i s restituovaným majetkem, který byl vracen v rámci restitucí právě v oněch 90. letech. Čili je to zcela legitimní, aby náhrady církvím byly řádně zdaněny.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kováčik. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji všem hezký dobrý den.

Musím říci, že to nejsme my, klub komunistických poslanců, který tady neustále předhazuje minulost, kdykoli se to hodí. Ale když už jsme u té minulosti a u různých těch tryzen, které tady poslední dobou jsou a kterých se také zúčastňujeme, také jsme velmi účastni a velmi pozvedáme obočí nad tím, co je možné třeba v souvislosti s vraždou oněch novinářů na Slovensku a tak podobně, tak pojďme také držet minutu ticha za oběti civilizací vyvrácených ve jménu kříže! Pojďme také držet oběti za ty, kteří padli před druhou světovou válkou v souvislosti se zabráním pohraničí, pojďme držet tedy za všechny oběti!

Co tím chci říci? Pojďme především myslet na současnost a budoucnost. Minulost se neodestane, je třeba se z ní poučovat, ale není třeba se s ní, kdykoliv se to hodí, mlátit - s odpuštěním - vzájemně přes hubu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Onderka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Roman Onderka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Pane Kováčiku prostřednictvím pana předsedajícího, já bych byl opatrný s těmito slovy, protože ta historie není o včerejší tryzně za novináře, který byl zavražděn na Slovensku. Ale možná by stačilo se podívat na veřejnoprávní televizi, co se odehrávalo v roce 1948 a dalších.

Nechtějme zpolitizovat dnešní jednání Sněmovny o tom, co se dotýká jednotlivých církevních řádů. Protože tady když se bavíme o smluvním vztahu, tak se bavíme o církvi jako celku. Ale smluvní vztah nevyloučil to, že jednotlivé řády si mohou žádat o majetek měst a obcí, anebo spíše ho řešit způsobem, jakým si požádat, to znamená, aby obce ho vrátily státu a ony by si u státu o to požádaly.

Musím říct, že kdybych měl jít o radu k historii anebo si o rozhřešení, jak říkají věřící, a měl bych si vybrat mezi tajemníkem komunistické strany a jakýmkoli farářem v České republice, tak půjdu za tím farářem. Nepolitizujme!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. S faktickou pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane Onderko prostřednictvím pana předsedajícího, ale o tom, o čem vy, jsem přece mluvil já. My jsme se jenom špatně možná poslouchali vzájemně.

A co se týká zmínky o veřejnoprávní televizi a její momentální náplní posledních dní, byl bych o mnoho klidnější a spokojenější a byl bych s úctou k veřejnoprávní televizi, kdyby přesně ve stejném tónu dávala tu historii také tak, jak jsem si připomínal já, to znamená to, co se tady dělo před okupací. To, co se tady dělo v době, kdy řádili sudeťáčtí ordneři, kdy hynuli čeští policisté, čeští vojáci, čeští občané, kdy byli bez náhrady v noci vyháněni ze svých domovů a utíkali do vnitrozemí tehdejšího okleštěného Československa. To se v té české veřejnoprávní televizi přece připomíná daleko méně. Já jsem si aspoň nevšiml za poslední léta, že by se to jednou nějakým způsobem připomnělo. Jestli to náhodou někdy bylo, tak mi odpusťte, že jsem si toho nevšiml. Zatímco těch věcí, které jdou teď - a ty se také nedají odestát a za ty jsme se také jako Komunistická strana Čech a Moravy omluvili -, tak ty jsou tam dnes a denně. To už je ten politický boj, to už je ta politizace, pokud není historie pojímána v kontextu.

Děkuji a promiňte, že s odpuštěním politizuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a v rámci faktické poznámky pan poslanec Onderka bude reagovat.

 

Poslanec Roman Onderka: (Ještě z místa: Už naposled.) Prostřednictvím pana předsedajícího pane Kováčiku, já přijímám vaši omluvu, že politizujete. Já vám chci říct, že bez jakékoliv náhrady opravdu umírali v Sudetech, a věřte mi, moje rodina pochází ze Sudet, takže vím, o čem mluvím. Tak samozřejmě bez náhrady tito policisté v tomto období, o kterém mluvíte, umírali. A my jsme bez náhrady ty, kteří je vraždili, po druhé světové válce hezky pěkně odsunuli. Takže padni komu padni. V tomto případě Starý zákon: Oko za oko, zub za zub.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali úsek faktických poznámek i historický exkurz a vrátíme se k řádně přihlášeným a jako první je na řadě... Pan Birke ještě nevystoupil s přednostním. Tak se omlouvám, pan místopředseda Birke s přednostním právem.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuju mockrát, pane předsedající, já jsem se lekl, že na mě zapomenete. (Předsedající: Zapomněl jsem.) To není možný, tohle to. Děkuji vám mnohokrát za slovo.

Já se nebudu vyjadřovat k debatě a nebudu ani žádným způsobem hodnotit předcházející debatu. Budu velmi strohý a velmi krátký.

Dovolte mi, abych vyjádřil stanovisko klubu sociální demokracie. My budeme samozřejmě hlasovat proti vetu a jsme připraveni daný návrh poslanců Vladimíra Koníčka a Stanislava Grospiče k církevním restitucím pustit do druhého čtení. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a nyní s řádnou přihláškou do rozpravy pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předkladateli, jsem rád, že jsem se konečně po půlhodině faktických poznámek a vyřizování si historických účtů dostal ke slovu.

Já snad rozdělím svůj projev na dvě části. Jedna je víceméně čistě formální, ale chci jenom poukázat na jistou míru absurdity vládnutí vlády v demisi, a posléze bych se dostal k návrhu zákona jako celku.

Ministr Pelikán tady v tuto chvíli není, ale jestli si všichni vzpomenete, tak bylo řečeno i ve zprávě pana zpravodaje, že vláda zaujala k věci souhlasné stanovisko s tou drobnou pochybností, že pravděpodobně je návrh zákona protiústavní. Mně přijde toto naprosto, naprosto absurdní a nebývalé. Já chápu, že vláda je politický orgán, který se rozhoduje jako celek. Nechápu ovšem, proč se staví vláda, která se ani nesnaží o to, aby získala důvěru, a posílá Sněmovně nějaká stanoviska, která pak jsou stanoviskem hnutí ANO, nebo dokonce jeho aktuální vládní většiny.

Pokud si ministr spravedlnosti vyžádá stanoviska tří resortů k návrhu, a to Ministerstva kultury, Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti jako svého vlastního resortu, Ministerstvo kultury mu řekne: Prosím, vážený pane ministře - a mohl bych to citovat, ale já to raději zparafrázuji - ten návrh je blbost, nic takového prosím nedělejte, jedná se o náhradu za věci, které nebyly vydané... Ministerstvo financí řekne: No samozřejmě by se nám hodilo do státní kasy vybrat nějaké peníze více na daních, ale upozorňujeme, že ten návrh je protiústavní... A Ministerstvo spravedlnosti se pro jistotu nevyjádří vůbec, protože se nenajde nikdo, kdo by podepsal na tom resortu: Já souhlasím s tím, že má být tímto retroaktivním způsobem zdaněno něco, co bylo dohodnuto jako výplata a slíbeno státem... A na základě toho ministr spravedlnosti navrhne vládě souhlasné stanovisko. Tak se pak ptám, proč tady takovou vládu máme. Pak nám takové stanovisko má sdělit vedení, předsednictvo politické strany nebo politického hnutí ANO. Je to naprosto legitimní, jako ho sdělí kdokoli z nás za svou politickou stranu, ale pak to není žádné stanovisko vlády, neřídí se žádnými odbornými názory, které na té vládě zazněly, neřídí se tím, co jí doporučí jednotlivé resorty. Řídí se jenom politickým hlasováním. Potřebuju-li získat v Poslanecké sněmovně, musím si holt ty komunisty naklonit. Já vás všechny velmi varuji. Komunisty si tady nakláněl už kdekdo v historii a vždycky to s těmi lidmi dopadlo velmi špatně. Vzpomeňme si na Fierlingera, Plojhara a mnohé další, kteří si je nakláněli taky, a jak pak skončili. Takže je to velmi nebezpečné zahrávání si a myslím, že bychom touto cestou jít neměli.

Pokud se tady povede nějaká debata o tom, co vláda má a nemá dělat, jedna z věcí, kterou budu navrhovat, aby nedávala stanoviska k poslaneckým návrhům zákona, pokud jsou tímto způsobem zpolitizovaná a ta vláda nemá důvěru. Nemá cenu, abychom chtěli odborné vyjádření od ministra spravedlnosti, který odborné vyjádření nahrazuje svým politickým názorem. Tolik k té proceduře projednávání.

Nyní bych se chtěl vrátit k návrhu zákona jako takovému a k tomu, co nám zde bylo předloženo. Celkem oceňuji vystoupení pana místopředsedy Okamury, který přiznal, že o případném zdanění by se mělo uvažovat jenom u nějakých neoprávněných zisků. Já myslím, že v průběhu druhého čtení mu můžu velmi přesvědčivě doložit, že o žádné neoprávněné zisky nejde, a věřím tomu, že se pak přikloní k tomu, že žádné zdanění existovat nemá. Ale chápu, že jako nové politické hnutí zejména SPD nemá úplně představu o tom, co se tady kolem církevních restitucí odehrávalo.

Já už jsem to tady jednou citoval v minulosti. Pan premiér rád používá větu o tom, že církevní restituce jsou předražené o 54 mld. Ta věta je bohužel naprosto nesmyslná. Ta věta pochází z roku 2008. Použil ji Vlastimil Tlustý ve válce tehdy s Mirkem Topolánkem a ve snaze rozbourat církevní restituce a poukazoval právě na problematiku, jestli byly, nebo nebyly přeceněné zejména zemědělské, ale také lesní pozemky. V roce 2008 to byla poměrně legitimní debata, i když, jak tady citoval už pan předseda Kalousek, tehdy jsme měli posudky z auditorských firem z velké čtyřky, které říkaly: Ano, to ocenění je správné. Minimálně od té doby do schválení uplynulo dalších pět let. Ale právě proto, že jsme věděli, že tady tato pochybnost existuje, tak po roce 2010, kdy vznikla nová vláda v Poslanecké sněmovně, ve které byly zastoupeny Věci veřejné - dej jim pánbůh věčnou památku - tak byl právě požadavek: musíme církevní restituce udělat nějakým jiným způsobem. A bylo řečeno ano, aby přestala tato pochybnost, zda nejsou přeceněné zemědělské a lesní porosty, tak tyto zemědělské a lesní porosty prostě vydáme. Pak je úplně jedno, jestli ten odhad je 46,50, 22,30, nebo jestli má být 4,30. Pokud je vydáme, tak se možná vydá majetek za menší než odhadovanou částku, těch 81 mld. majetku, která byla vydávána. Ale v tom případě se jedná o majetek, který byl vydávaný, a ta náhrada se platí za nevydávaný majetek, nikoliv za majetek vydávaný, takže pak nemá smysl tato čísla dávat. A já už jsem na to předsedu vlády upozorňoval. Říkat, že je přeceněno něco o 54 mld., když celková částka je 59 mld., no to snad nemůže myslet opravdu vážně nikdo. To by bylo takové přecenění, které jsme snad v historii českých zemí nezažili.

Takže jenom k tomuto, proč se domnívám, že částky, které jsou vyplácené, jsou vyplácené správně a spravedlivě. A já teď nebudu zabíhat do toho, že vám to nepochybně Ústavní soud, pokud by se tady taková většina našla, zamítne, protože ta legitimní očekávání, která zde vznikla a která byla potvrzena i smlouvami, jsou jiného charakteru.

Nyní bych se chtěl ještě krátce vyjádřit k vystupování zejména představitelů komunistické strany, počínaje panem místopředsedou Filipem, který nás tady bil po hlavě přílišnou liberalizací církevního prostředí. Tak já bych ho jenom rád upozornil, že Listinu základních práv a svobod v roce 1991 schválilo Federální shromáždění, ve kterém on byl přítomen. Jestli se nepletu, tak hlasoval tehdy pro Listinu základních práv a svobod. A ta stanovila neutralitu státu vůči církvím a náboženským společnostem - všem - a řekla ona pravidla: každý může vyznávat podle své vůle a svého mínění a budeme posléze uznávat církve. Jeden z důvodů, proč se tolik spěchalo na to, abychom dokončili církevní restituce v roce 2012, kromě toho, že tady tehdy nebyli, jak připomněl Ondřej Benešík, lidovci - když tady jsou lidovci, tak se to schválit nedá, tak tehdy tady nebyli, tak byl jediný čas a šance nějaké rozumné vyrovnání schválit. Tak jeden z podstatných důvodů byl, že dobíhala desetiletá lhůta pro možnou registraci druhého stupně, která začala v roce 2002, a že byla velmi výrazná obava, co se stane za situace, kdy si např. Ústředí muslimských obcí požádá podle do té doby platného zákona o financování církví a náboženských společností z roku 1949, o spolufinancování ze státního rozpočtu, a jak budeme řešit tyto situace vstupu církví a náboženských společností z úplně jiných kultur bez tradice v České republice, které bychom reálně museli začít platit. A to byla jedna z podstatných věcí, kterou jsme chtěli vyřešit. Odvažme to, co udělal komunistický režim, že platí všechny církevní představitele všech církví, které uzná. A náhradou za ten jím ukradený majetek je bude celoživotně platit. A my jsme chtěli: Prosím vás, pojďme už od tohoto pryč, přestaňme platit další a další církve, zejména z těch okruhů, které jsou nám řekněme nábožensky vzdálenější nebo jejichž teologii nerozumíme, a mnohdy s ní mnozí z nás i hluboce nesouhlasí.

Proto jsme šli onou cestou, že dojde v tomto směru k odluce státu a církví, k tomu, že dojde k oddělení financování ze státního rozpočtu, hospodářského zabezpečení církve, platů duchovních. Proto se do toho zákona dostalo nejenom ono vyrovnání za nevydaný majetek, který nebylo možné vydávat, ale dostala se tam také ona kompenzace nově vzniklým církvím, které žádný majetek v roce 1948 neměly a kterým se rozhodla dobrovolnou dohodou, uzavřenou, jak už tady bylo také zmíněno, mezi všemi sedmnácti registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a Federací židovských obcí, dobrovolnou dohodu o rozdělení toho, že se katolická církev jako samozřejmě nejmasivnější vlastník v roce 1948 vzdá části svých náhrad a umožní jejich postoupení ostatním církvím, a to některým opravdu vzniklým až po roce 1989. A tam to byla neuvěřitelná velkorysost představitelů katolické církve, kteří měli zájem na tom, aby k té celkové dohodě došlo a došlo k vyrovnání, že řekli i těmto církvím, které vznikly až po roce 1989 a byly uznány právě na základě Listiny základních práv a svobod, o které jsem tady již mluvil, že pan místopředseda Filip ji podpořil, tak těmto církvím se dá také něco do začátku, aby měly šanci přežívat, aby pro ně nebyl takový šok, pokud dojde k onomu ukončení financování ze státního rozpočtu.

Já si myslím, že jsou to všechno velmi podstatné věci. To, co tady rozehrávají zejména představitelé komunistické strany, je prostě normální stará třídní nenávist. Jinak to nazvat neumím. Jsou to ti papaláši církví, kteří jsou příliš bohatí, kterým jsme se rozhodli něco vracet, tak se do nich musíme pustit a musíme jim něco sebrat. Je to podobně nesmyslné, jako když se tady prosadilo zdanění náhrad poslancům. Pokládal jsem to za stejnou hloupost.

Poslední poznámka, kterou bych rád ještě přičinil k tomu návrhu a k tomu, proč se domnívám, že má být zamítnut, a proč jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud by ho náhodou Poslanecká sněmovna schválila, tak bude rozhodně odmítnut Ústavním soudem. Pan místopředseda Filip tady řekl takovou prapodivnou větu: nikdy nebylo řečeno, co bude vydáno. Věta zdánlivě pěkná, zajímavá. Ale ono samozřejmě bylo řečeno, co bude vydáno. Jenom to bylo řečeno tak, jak to zákony mají říkat na základě obecných kritérií, co bylo zabráno po roce 1948, co vlastní stát nebo obce nebo - a to je ta poslední věta, která, myslím, že musí zaznít - co bylo po roce 1991 protiprávně, v rozporu s tehdejším zákonem o půdě, převedeno na jiné subjekty, přestože tehdejší zákon o půdě, protože se právě čekalo, až budou přijaty církevní restituce, jednoznačně řekl, že majetky církví, které byly ve vlastnictví církví a náboženských společností do roku 1948, jsou blokovány. A jestli je někdo v průběhu těch dalších dvaceti, pětadvaceti let ukradl, a jinak se to nedá nazvat, pokud ten majetek byl blokovaný a on v nějaké spolupráci s nějakými státními orgány ho převedl na sebe, no tak pak je samozřejmě možné takové žaloby dělat a o tom jsou ty spory. Já do nich samozřejmě nevidím detailně, dílčím způsobem. Netuším, kdo má pravdu, netuším, kdo je vyhraje, to uvidíme. Ale jedná se přesně o tento typ majetku, o kterých se bavíme.

A samozřejmě nebylo řečeno, co bude vydáváno. To byl vždycky požadavek zejména komunistů - vypište čísla parcel, která se budou vydávat. Už jednou se tak stalo právě v tom zákoně Federálního shromáždění, kterým se vydával zlomeček, ne větší část sakrálních budov, zlomeček budov na začátku 90. let v roce 1991, a už tehdy víme, že právě v tom výčtovém zákoně došlo k chybám. A celé řadě chyb, protože napsat do zákona všechny parcely, které mají být vydány, je nesmírně obtížné. A asi si všichni trochu pamatujete na diskusi o provozní budově Národního divadla, jestli byla vydána oprávněně, nebyla vydána oprávněně, co se tam děje. Současně z té druhé strany, že existují kláštery, kterým vydali zeď bez šesti metrů, protože se prostě na ten jeden pozemek zapomnělo a těch šest metrů se tam muselo pak nějak složitě řešit, ty už samozřejmě nikdo nezná, protože nejsou tak populární jako říkat: církev dostala něco neoprávněně. Ale právě proto, že jsme věděli, jak složité a nepřesné jsou výčtové zákony, tak jsme vždycky říkali: bude tam jenom obecný princip, na základě kterého se vydává, a nebudeme dělat výčtový zákon.

Tolik jenom k tomu, co říkal pan místopředseda Filip. Ano, obecné principy tam samozřejmě jsou, na základě těchto obecných principů je možné žalovat a uvidíme, jak to dopadne u soudu.

A poslední poznámka ještě k panu kolegovi Grospičovi, který zase použil takovou krásnou formulaci - nepoměr s restituovaným majetkem, nepoměr s tím, co bylo vydáváno v roce 1991-1993 podle zákonů nejprve o obecné restituci a posléze o restituci zemědělského půdního fondu. Tam za prvé upozorňuji, že bylo fyzicky vydáváno, že bylo vydáváno před 25 lety, kdy opravdu ty ceny byly úplně jiné. A jestli si všímáte, tak dnešní snaha, trvající snaha Pozemkového úřadu vyplácet ceny z roku 1990, trvale naráží na rozhodování Ústavního soudu, který říká: Toto není možné, není možné si hrát s cenami z roku 1990. Je nutné tam, kde jste nebyli schopni vydat pozemky za restituce ze začátku 90. let, vyplácet plnou hodnotu odpovídající dnešní ceně, a ne nějakou obskurní cenu z roku 1990 navyšovanou možná o inflaci.

Tak tolik snad k vystoupení. Doporučuji, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Je to opravdu hluboký nesmysl, který pokud bude schválen, tak nepochybně bude zrušen Ústavním soudem a budeme se tím jenom zdržovat a je to jenom snaha naklonit si komunisty. A doporučuji vám, nesnažte se naklánět komunisty. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s řádnou přihláškou do obecné rozpravy pan poslanec Leo Luzar. Připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já začnu tam, kde kolega Marek Benda skončil. Nakloňte si komunisty, protože v této části komunisté zastupují více než 70 procent občanů České republiky. Více než 70 procent občanů České republiky nesouhlasí s církevními restitucemi. Doposud zde ale vystupovali většinou ti, kteří zastupují tu menšinu občanů a říkají vlastně: církevní restituce nic, je to v pořádku, nic se neděje, a základní heslo, které zní, co bylo ukradeno. Ale že ty církevní restituce prošly o jeden hlas, že už při projednávání těch církevních restitucí - a ti pamětníci, kteří měli to štěstí, že tady posledních x desítek let byli v této Sněmovně - bohužel nepatřím mezi ně, byť rád bych se do té diskuse o církevních restitucích, jak se projednávaly, zapojil, neměl jsem tu možnost -, říkají, že bylo odčiněno zlo. Možná že mají pravdu. Ale není přece možné zákonem, který má odčiňovat zlo, způsobovat zlo nové. A tento zákon to nové zlo způsobil. A to je problém a více než 70 procent občanů České republiky to cítí jako křivdu. Možná ne osobní, ale cítí to jako křivdu a je to problém. Jestli vy to tak necítíte, kolegyně a kolegové, tak je mi to líto, ale tato Sněmovna přijala zákon, se kterým se většina občanů České republiky nemůže smířit. Tento návrh, který tady je, se snaží těmto občanům říci: nebylo to úplně správné, vnímáme ta rizika a ty věci, které se po přijetí toho zákona staly a nebyly tak, jak zákonodárce při projednávání tohoto zákona tvrdil, že nebudou, staly se.

A co je základním meritem věci, co se stalo a co občany mimo projednávání tohoto zákona, který tehdy byl přijat o ten jeden jediný příslovečný hlas, zajímá, je, že církve se začaly soudit a přes soud vymáhat nejenom od obcí, krajů, ale i od soukromých vlastníků, těch nevinných lidí, kteří s tím neměli nic společného, a způsobily nové křivdy. A bylo jim to úplně jedno. (Důrazně.) A kolik těchto případů bylo? Můžeme si je tady vyčíslit. Není to problém.

Kolega Benda tady zmínil velkorysost církve. Proč to církev udělala, že podělila majetek a dala i těm církvím, které na to neměly právní nárok? Vždyť to tady jasně řekl: oni by jinak asi nebyli pro, aby se urychlila odluka státu od církve, aby se stanovil ten parametr odluky státu od církve. Tak jinými slovy nepřijme úplatkářství, řekněme si to. Církev si koupila ostatní církve, aby mlčely. A dá se to a paragraf na to existuje. A kolegové, můžete se smát, můžete tomu dávat jakákoliv vznešená slova, že to byl dar. Ne, ty ostatní církve neprotestovaly proti tomuto postupu zvolenému tímto zákonem, protože věděly, že za to dostanou peníze. Ale ne peníze katolické církve, která byla tak velkodušná, ale peníze státu. A navýšené peníze státu, protože se přece dává tento majetek státu.

Ale tady zazněl z pravé strany spektra takový povzdech. Můžete to vyčíslit? Já to udělám - včera jsme byli svědky čtení jmen -, aby to nebylo, že všichni, dav, ale aby tam byly konkrétní jasné osudy lidí. Já vám jeden takový osud tady řeknu. Nějaký pan Havelek se na mě obrátil: "Znovu si dovolím poprosit o pomoc, popřípadě nějakou radu, jak dál v mém problému. 3. 12. 2012 jsem koupil na základě veřejné nabídky od Pozemkového fondu České republiky prostřednictvím kupní smlouvy pozemek. V předmětné kupní smlouvě v odstavci 9 je uvedeno, že prodávající prohlašuje, že v souladu s paragrafem 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a prohlašuje, že prodávané pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle zákona § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pozemek jsem řádně zaplatil a využíval. V rámci církevních restitucí na mě podala církev žalobu a rozhodnutím okresního soudu a následně krajského soudu jsem o pozemek přišel. Podal jsem sice dovolání k Nejvyššímu soudu, ale jistě víte, jak soudy ve věcech žalob v rámci církevních restitucí rozhodují. Já svou situaci, když jsem přišel o pozemek, považuji za velikou křivdu vůči mně." Tolik citace tohoto občana, konkrétního občana s konkrétním jménem. Ne nějakého imaginárního možného poškozeného. Jaká byla odpověď pana ministra Jurečky, toho, jehož strana hájí církevní restituce? Nicméně zatím není legislativní mechanismus, který by na tyto případy pamatoval. Musím říct, že se budeme muset intenzivně zabývat tím, jak pomoci tuto situaci vyřešit. Ale spíše budeme muset vytvořit nějaký legislativní právní rámec, kterým tyto situace pokryjeme. Musím říct, že je to věc, se kterou předkladatelé zákona o majetkovém vyrovnání nepočítali. Musím říct, že se to dost často stává také proto, že se prostě chybuje.

A teď tady proti sobě stavíme snahu nápravy křivd, co bylo ukradeno, ale bohužel se to mnohdy dělá tím, že se ukradne jinde. A tento konkrétní občan České republiky, konkrétní pán Havelek, to cítí jako obrovskou životní křivdu. Tady můžete, kolegové a kolegyně, říci, že je to jeden občan a my tady zastupujeme 10 milionů. Ale právě že je to ten jeden konkrétní občan, který křivdu cítí, bychom se nad tím měli zamyslet. A znovu opakuji, více než 70 procent občanů České republiky nesouhlasí s církevními restitucemi. A možná že my komunisté máme tu smůlu - nebo to štěstí, a já to považuji za štěstí -, že hájíme svůj program a to, co jsme tvrdili, se snažíme splnit. Proto jsme předložili tento návrh, který aspoň částečně řeší tyto církevní restituce a snaží se křivdu aspoň trošku zmírnit. A křivdu necítí jenom pan Havelek, ale znovu opakuji, cítí ji více než 70 procent občanů České republiky.

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní mi dovolte přečíst několik omluv. Omlouvá se v době od 10.30 do 14 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Julius Špičák, omlouvá se paní poslankyně Tereza Hyťhová do 13.15, omlouvá se pan poslanec Tomáš Hanzel z dnešního jednání od 12.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Ondřej Benešík od 9.45 do 10.45 z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Dominik Feri mezi 10. a 13.30 z pracovních důvodů.

Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já si dovolím mít na předřečníka jednu otázku a pak bych rád zdůraznil jednu věc. Ta otázka zní. Jak panu Havelekovi, jehož osobní pocity nijak nezlehčuji, pomůže, jak mu v jeho případě konkrétně pomůže, když parlament okrade 17 církví o stovky milionů. Co z toho bude mít? To za prvé.

Za druhé. Opětovně tady padla stokrát opakovaná lež, a já bych nerad, aby se stokrát opakovaná lež stala pravdou, že tento zákon byl schválen o ten jeden příslovečný hlas, a rádi k tomu ještě dodáváte, o ten jeden hlas trestně stíhaného poslance Pekárka. Prosím vás, každý se podívejte na sjetinu. Zákon byl schválen o dva hlasy. Ano, pan trestně stíhaný Pekárek pro něj také hlasoval, což by vám nemělo vadit, podporujete-li dnes trestně stíhaného premiéra, nicméně to bylo o dva hlasy, nikoliv o jeden.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane Kalousku prostřednictvím pana předsedy, byl jsem vyzván, jak pomůžeme tomu chudákovi panu Havelekovi v jeho řešení. Ano, on požaduje spravedlnost a požaduje náhradu. Aby mu stát tuto náhradu mohl nabídnout, bude muset 10 milionů občanů této republiky okrást, aby z daní těchto lidí mohl tuto náhradu zaplatit. A proč by to mělo být z náhrady daní těchto 10 milionů občanů a nemělo to být z těchto peněz, které budou zdaněny v rámci církevních restitucí a neměly by být použity právě pro tyto náhrady této křivdy? To je řešení. Pokud jste ho chtěl slyšet, máte ho. A na rozdíl od pana premiéra, který není odsouzen, pan Pekárek byl již odsouzen a je uznaným trestně zodpovědným člověkem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan předseda Stanjura fakticky.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Je to pořád dokola komunisty obehraná písnička. Pan poslanec Pekárek hlasoval pro, jeho hlas nebyl potřebný. On v té době nebyl členem našeho klubu, my jsme ho z našeho klubu vyloučili. Jak dobře víte, poslanecký klub nemůže, a je to tak dobře, podle Ústavy zbavit nikoho poslaneckého mandátu. Tento argument prosím nepoužívejte. Nebyl členem našeho klubu v okamžiku hlasování. Členem našeho klubu byl jeden kalendářní den, rychleji jsme to nezvládli zúřadovat. Ale podle Ústavy mandát nepatří straně, jak by to měli rádi komunisté, ale patří to konkrétnímu člověku, každému z nás.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádné další faktické poznámky nevidím, takže s řádnou přihláškou pan poslanec Luzar. Ne, omlouvám se, převzal jsem řízení, nezaregistroval jsem to. Pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Děkuji za slovo. Já se nechci vracet k těm historickým exkurzům a emotivním vyjádřením, ale jednu věc bych přeci jenom rád dodal. Tady můj předřečník hovořil o tom, že 70-80 procent veřejnosti nesouhlasí s restitucemi a náhradami. Ale kolegyně, kolegové, takhle přece nemůžeme uvažovat. To je absurdní! Většina veřejnosti si přeje, aby byly minimální daně, nejvyšší platy, co nejvyšší důchody, a my proto, že si to všichni přejí, tak tedy pro to budeme hlasovat? Přece my máme nějakou zodpovědnost a hodnota spravedlnosti, která je tím jádrem celého problému nebo celé věci, musí být námi ctěna. Prostě ano, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, pokud bylo něco ukradeno, má to být vráceno, a je přece absurdní, abychom v okamžiku, kdy se vrací něco, co bylo ukradeno, abychom to zatěžovali daní. To snad všichni víme.

Ale já jsem chtěl zde říci některé spíše věci faktické, které se dotýkají právní stránky té věci. K finančním náhradám stát uzavřel v souladu se zákonem č. 428/2012 Sb. smlouvy o vypořádání se všemi církvemi, které tento způsob vypořádání neodmítly. Platí tedy zásada pacta sunt servanda a princip legitimního očekávání. V těchto smlouvách je stát v postavení subjektu povinného k poskytnutí sjednaného plnění. Navržená novela by obsah smlouvy jednostranně pozměnila, přičemž její schválení by mohlo vést k soudním sporům například z důvodu možného krácení věřitele. Navrhovatelé neřeší otázku, jakým způsobem by mohli přimět církve uzavírat dodatky k těmto smlouvám.

Dále navržená změna spočívající v zavedení povinnosti odvést ve vztahu k poskytnuté finanční náhradě daň z příjmů může působit retroaktivně, neboť na vztah založený za podmínek stávající právní úpravy se budou aplikovat zcela nové podmínky. Tento postup je přípustný pouze v případech, jsou-li k němu zvlášť závažné důvody, resp. je-li tu dán zvlášť závažný veřejný zájem. To cituji nález Ústavního soudu z 15. května 2012. Z návrhu však doložení závažného veřejného zájmu, pro který by bylo vhodné přistoupit ke změně zákona, neplyne, a to tím spíše, že z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že veškeré předkladateli návrhu tvrzené skutečnosti zákonodárce v době přijetí zákona předvídal. Čili byly předvídané, proto tady není žádný veřejný zájem.

Ústavní soud se také, a opakovaně to tady bylo řečeno, vyjadřoval k finančním náhradám a neshledal na jejich podobě nic neústavního. Vzhledem k prakticky ukončenému procesu naturálních restitucí lze také říci, že rozsah naturálně vydávaného nemovitého majetku se nachází pod původními kvalifikovanými odhady obsaženými v důvodové zprávě, tudíž ten argument navrhovatelů o nepřiměřenosti finančních náhrad zde neobstojí. Naopak je třeba vzít v úvahu argument ochrany vlastnického práva.

Tolik tedy několik faktických věcí, které, předpokládám, jsou zcela jasné a zřejmé a vezmeme je jako poslanci v potaz při svém rozhodování, jak s tímto návrhem naložit. Domnívám se, že není jiné cesty než návrh odmítnout, protože v opačném případě tady skutečně stejně dojde k tomu, že tuto absurditu zruší Ústavní soud. A co mě tedy - a tady se budu opakovat s tím, co tady zaznělo - skutečně pobavilo, bylo stanovisko vlády, protože pokud tedy vláda, přestože si je všech těchto věcí, jsem přesvědčen, vědoma, dává k tomuto návrhu souhlasné stanovisko, tak to, dámy a pánové, není nic jiného než politický argument, který má podpořit vyjednávání o vládě, které tady běží mimo jiné s KSČM. O ničem jiném to nesvědčí. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Ještě přečtu dvě omluvy. Pan poslanec Mašek se omlouvá do 12. hodiny z pracovních důvodů, paní poslankyně Balcarová se omlouvá z pracovních důvodů mezi 10.30 a 11.

Prosím pana poslance Grebeníčka.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, papež František, jehož 11. prosince 2013 časopis Time označil za osobnost roku, se nechal slyšet, že korupce vážně uráží Boha, tím spíše, když má její činnost náboženský podtext. Svatý otec se již od svého nástupu do úřadu v březnu 2013 snaží přimět církevní hodnostáře k větší skromnosti a Vatikánskou banku zbavit zločinné pověsti. Už koncem listopadu 2013 se papež František ve své apoštolské exhortaci, či papežském vybídnutí, Evangelii gaudium zastal chudých na světě, kteří jsou vystaveni diktatuře nemilosrdného trhu. V tomto dokumentu uvedl i tato slova: "Peníze musejí sloužit a nikoliv vládnout." Jeho poznámky vyvolaly zavádějící kritiku amerických konzervativních kněží, kteří zmíněné provolání označili za čirý marxismus. Dokonce napsali, že Ježíš Kristus nebyl socialista, ale kapitalista vyznávající osobní odpovědnost.

Dámy a pánové, papež František rozhodně není žádným zastáncem neosocialismu, jen se vcelku obratně distancuje od radikální kapitalistické ideologie, která je zodpovědná za celou řadu sociálních nespravedlností. Ve svém prvním veřejném vyjádření poté, co vyšlo najevo, že chamtiví vatikánští preláti odolávají jeho snahám o reformu správy a financování Svatého stolce, jednoznačně prohlásil: "Dokonce i v církvi působí lidé, kteří místo toho, aby sloužili druhým a mysleli na ně, církev zneužívají. Jsou to kariéristé, kteří lpí na penězích." A pak 6. listopadu 2015 při mši pronesl papež František i tato kritická slova: "Nelze říci, že toto je církev, která pomáhá, která slouží, když místo toho využívá jiné." František dal tedy hned zpočátku svého pontifikátu jasně najevo, že nemá v úmyslu být jen nějakým přechodným papežem, který bude pouze pokračovat na půdorysu myšlenek svých předchůdců Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Nepřevzal ani jimi hojně užívaná dogmata, která mají s běžným lidským životem společného snad jen to, že k sobě pasují jako pěst na oko.

Dámy a pánové, papež František nikomu nevyhlašuje válku ani nemobilizuje křesťanský svět proti islamistům. Při návratu z Krakova do Vatikánu v roce 2016 dokonce prohlásil, že zdrojem terorismu není islám, ale nespravedlivý společenský řád, kde vládnou peníze a mladí lidé nemají žádnou perspektivu. Ano, značná část katolické hierarchie se netají nespokojeností s novým větrem vanoucím z Vatikánu a chce přečkat pontifikát papeže Františka, přičemž doufá, že se po něm vrátí vše do starých kolejí. A Česká republika? Když na počátku rekatolizace byl až zoufalý nedostatek katolického kněžstva, zejména farářů, tak do farností byli zpočátku přizváni také cizí kněží, zejména polští. Podobnost s dneškem je nejspíše čistě náhodná. Stejně jako základní kontrast baroka, tedy kulturního stylu, který pronikl do českých zemí po porážce stavovských vojsk na Bílé hoře v přímé návaznosti na expanzi katolické církve. Vždy šlo ovšem o totéž. Především však o majetek a o údajnou nicotnost pozemského života ve srovnání s životem věčným.

Římskokatolickou církve jsem nikdy nebaštil, zejména ne tu majetkuchtivou odnož, která se znovu staví všude do popředí, aby vznešeně a šířeji rozepnutými křídly svých obřadů na sebe soustředila pozornost. Ona zjevuje, káže. Ne však všichni jsou takoví. Například třicítka věřících osob v prohlášení nazvaném Křesťané proti zákonu o církevním majetku z roku 2012, k jehož předním signatářům patřila i olomoucká biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová, kaplan z Valdic Aleš Jaluška, psycholog Jeroným Klimeš či religionista Ivan Štampach, vyslovuje i toto: "Jsme přesvědčeni, že budoucnost církve nelze stavět na majetku z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Bez nich je snaha zabezpečit církve marná a sotva dlouhodobě povede k jejich plnohodnotné a pro ostatní úspěšné existenci. Nelze přece sloužit dvěma pánům, Bohu a majetku."

Zajímavě, a doufám, že mě za to nebudete kamenovat, se o údajně církvím ukradeném majetku v srpnu 2012 vyjádřil i evangelický farář Miloš Rejchrt. Ne že by byl ukraden, to je floskule, která nic nevystihuje. Nebyl ukraden, nýbrž byl převeden, odkoupen, přešel dědictvím, byl odprodán. Jak se říká teď, za nápadně nevýhodných podmínek, ale ukradena možná nebyla ani souška v lese. Slovo ukraden je emotivní a je to jen kouřová clona. - Znovu připomínám, to je z dílny evangelického faráře Miloše Rejchrta.

V květnu 2013 oslovila spisovatelka Lenka Procházková a její kolegové režisér Václav Dvořák, předseda jazzové sekce Karel Srp a vysokoškolský pedagog Milan Kohout písemně dokonce papeže Františka, neboť byli přesvědčeni, že podvod nelze halit svatou rouškou. "Počátkem roku 2013," cituji z uvedeného dopisu, "vstoupil v platnost zákon o dalším obrovském převodu státního majetku na církve, především římskokatolickou, který ve spolupráci s Pražským arcibiskupstvím připustila česká vláda. Více než 80 procent obyvatel naší země s tímto nespravedlivým zákonem nesouhlasí a opoziční politici proti němu podali tři ústavní stížnosti. Celková hodnota nemovitostí (polí, lesů, rybníků a budov), které mají být na církve převedeny, je zákonem odhadnuta na 75 miliard korun českých, což je nepodloženo, protože nikdo neprovedl nezávislou kontrolu seznamu těchto nemovitostí a ani jejich ocenění. Nemovitosti nebudou oceňovány ani při vydávání, tudíž se nikdo nedoví, zda byl vydán majetek v hodnotě 75 miliard, jak tvrdí tvůrci zákona, nebo zda jeho celková hodnota je mnohem vyšší." Uvedené osobnosti informovaly papeže Františka také o tom, že součástí zákona je i tzv. finanční odškodnění v celkové výši 59 miliard korun, která je také nepodložená. Česká republika podala tedy prst a jistý okruh majetkuchtivých církevních hodnostářů vytušil, že konečně přišla ta pravá chvíle chytit mnohem víc. Zasvěcení se však přiklánějí k názoru, že majetkové požadavky předložené katolickou církvi jsou neopodstatněné, neboť jsou jen ubohou slátaninou bez řádného důkazového podkladu.

Za zmínku stojí i slova historika Pavla Kaliny, která zveřejnil v lednu 2014: "Češi jsou nespokojeni s tím, co momentálně nabízejí křesťanské církve. To se ostatně netýká jenom nás. Možná by třeba katolická církev měla o něco víc rozvíjet duchovní zkušenost a o něco méně podvojné účetnictví."

Dámy a pánové, nalézt v dějinách tu pravou spravedlnost je z hlediska vyššího principu mravního značně ošidné, protože finanční kompenzace církvím zcela absurdně platí ze svých daní i mladí lidé, kteří nemohou za něco, co se přihodilo v době, kterou na vlastní kůži ani nezažili. Nevidím jediný důvod, proč bych neměl stát právě na jejich straně a jednoznačně oponovat těm, jejichž mysl ztemněla touhou po majetku a zákulisním kšeftováním s mocí.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Ferjenčíka.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, tahle otázka má celou řadu aspektů. Bohužel se nám ta debata trochu zplošťuje na to, kdo je pro restituce a kdo je proti restitucím. Myslím si, že to je složitější. Hovořím zde za sebe, ale myslím, že shrnuji i postoj celé řady svých kolegů z klubu Pirátů.

První věc je samozřejmě výše náhrady, kterou církve dostaly, a pokud by např. Ústavní soud dospěl k tomu, že byla nepřiměřená, tak to zdanění může obstát u Ústavního soudu. Ostatně stávající předseda Ústavního soudu dával k tomu posuzování církevních restitucí disentní stanovisko a navrhoval zrušení toho zákona, takže si nejsem jistý, že ta otázka je tak černobílá v té věci ústavnosti.

Druhá věc je zde již zmíněné držhubné menším církvím, které skutečně dostaly jakoby na úkor církve katolické, aby to nezablokovaly. Takže tato otázka je také relevantní a je to prostě fakt, že v rámci toho konsenzu a té dohody dostaly církve, které na to principiálně asi nemusely mít nárok, víc peněz, než odpovídalo historii, právě proto, aby byly přístupné kompromisu s katolickou církví.

Třetí věc je samozřejmě proces přijímání toho zákona, který byl skutečně ostudný, a je z něj logicky pachuť. Na druhou stranu ten zákon měl i jiné aspekty. Desítky let se táhlo majetkové vyrovnání státu s církvemi, které stát měl povinnost přijmout. Hrozilo, že se to bude řešit prostřednictvím žalob, že budou ještě další desítky let právní nejistoty, kdy ty budovy budou chátrat, a ten problém bylo potřeba vyřešit a Sněmovna měla povinnost to udělat. A to, že to udělala, řekněme, trochu upatlaným způsobem, neznamená, že to řešení bylo nutně horší, než kdyby to nechala vyhnít.

Stejně tak otázka právní jistoty je naprosto relevantní a je legitimní a pravděpodobnost, že tohle dodatečné zdanění by Ústavní soud zrušil, je vysoká a je tam dost značné riziko, že celý ten zákon opět spadne. Samozřejmě my bychom měli zajistit, aby se stát choval jako předvídatelný partner ve vyjednávání s jinými institucemi, a tahle otázka je velmi výrazný argument, proč pro to dodatečné zdanění nehlasovat.

Poslední věc, co je pro nás jako pro klub Pirátů zcela zásadní - ten zákon stanovil odluku státu a církve. Až doběhnou ty splátky, tak všechny církve v České republice budou plně samofinancované. Můžeme se ptát, jestli ta doba není příliš dlouhá, jestli se to nedalo udělat rychleji. Každopádně ten samotný princip odluky státu a církve je pro Piráty zcela zásadní, největší pozitivum toho zákona z našeho pohledu. Jsme velmi rádi, že k tomuto došlo a že dojde k oddělení církví a státu.

Vzhledem k tomu, že ty argumenty jsou pádné na obě strany, tak máme v klubu Pirátů volné hlasování o tomto zákonu. Každý poslanec si podle svého svědomí rozhodne, co je pro něj důležitější, a uvidíme, jak to tady dopadne. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já budu velice krátký, protože tady zazněly určité pochybnosti o následných krocích Ústavního soudu, popř. jak se na to bude dívat z pohledu práva, a zaznělo tady slovo retroaktivita. Já bych vaším prostřednictvím požádal ctěné kolegy z ústavněprávního výboru, kteří tomu asi více rozumí než já, jak to vlastně je, protože já jsem tady teď dostal mail od kolegy, který mi s úsměvem píše: a připomeň jim retroaktivitu při zdanění rent policistů, vojáků a hasičů za minulých vlád. Čili jak je to vlastně s tou retroaktivitou a s těmito záležitostmi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Bělobrádek.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já jsem přesvědčen, že se můžeme shodnout na tom, že tzv. církevní restituce jsou nespravedlivé. Jsou skutečně nespravedlivé především vůči katolické církvi, která nedostala odškodnění ani za to, že stát využíval výnosy z toho majetku po dlouhá desetiletí a to, co vracel zpátky, byla jenom část. To znamená, stát byl vysoce ziskový.

Na druhou stranu my jsme u toho přijímání zákona nebyli, to má i Marek Benda pravdu, protože my bychom asi chtěli, aby byl spravedlivější, než je, vůči církvím a náboženským společnostem, ale respektujeme to, že se církve a náboženské společnosti dohodly mezi sebou i se státem, že jsou podepsány smlouvy, a pro nás je to teď věc skutečně jenom právní. Není to věc náboženská, není to věc politická, ale právní. Prostě je tady nějaká smlouva, je tady nějaké ustanovení, je tady nějaká dohoda a ta by v podstatě měla být změněna jenom v tom případě, že se na ní dohodnou obě strany. My to respektujeme, myslíme si, že tato snaha, která tady probíhá, pokud nakonec skončí u Ústavního soudu, tak by u Ústavního soudu měla být shozena, ale uvidíme, to nemůžeme úplně předjímat. Každopádně si myslím, že to, co je evidentní, že v tomto případě se jedná o nějaký kompromis, o nápravu křivdy, nejedná se restituce v tom slova smyslu, jako jsme zvyklí u jiných případů.

A to, co je možná dobré také říct, že ne všechny křivdy minulosti jsou napraveny. Těch majetkových křivd z minulosti je tady spousta, nejsou vyrovnány i křivdy našich spoluobčanů, kteří třeba byli nuceni odejít z českého Kladska, kteří byli nuceni odejít z některých dalších území, jsou tady nevyrovnány ještě některé křivdy z dob JZD. Ale prosím, pojďme se na to podívat, jak to je. Je to věc právní. Myslím si, že z tohohle hlediska by bylo dobré, aby tento návrh byl zamítnut a aby zůstala ta dohoda, jak je udělána, bez ohledu na to, jakým způsobem se na ni můžeme dívat, zda byla dostatečná vůči církvím a náboženským společnostem.

A poslední věta. Ten, kdo by na eventuální zdanění nejvíce doplatil, by byla Federace židovských obcí a ty malé církve. To je potřeba si také uvědomit.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já budu opravdu velmi stručný. Víte, tady se pořád argumentuje Ústavním soudem. Tak já jen připomínám, že Parlamentní institut řekl a napsal, že tento návrh zákona není v rozporu s právem Evropské unie, věcně se to týká problematiky České republiky a podle mého soudu nic nebrání tomu, aby takový zákon byl přijat.

A druhá věc, o které tady mluvil pan předseda Bělobrádek. Ano, tak se bavme o těch křivdách. Já se ptám, kdy budou napraveny křivdy z doby privatizace. To je přece zásadní věc!. Chcete, abych tady opakoval, co se stalo s Ostrojem Opava? Chcete, abych opakoval, co se stalo s Vodotechnou v Českých Budějovicích? Kdo ji vykradl? Že ti, kteří ji měli zaplatit státu, ji nikdy nezaplatili a že ti, kteří potom kupovali od tzv. vlastníka, který dodnes je tam zapsán, sice pod jiným jménem, a oni platili i daně z převodu nemovitostí? To není křivda na těch lidech, protože byli ze zákona ručitelé za tu daň? Vy si myslíte, že to těm lidem nevadí? No vadí jim to, je to křivda! A to je proces privatizace. Nikdy jste nesáhli na to, abyste se tím zabývali. A kolik lidí bylo poškozeno právě privatizačním procesem? Tak se tady nebavme o tom, jestli tohle je možné, nebo není možné. Je to možné!

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádné další faktické poznámky nevidím, takže prosím pana poslance Juránka.

 

Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, že jsem se k němu dostal.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, já chci tady trošičku navázat na kolegu Grebeníčka, ale chtěl bych říct, že moje hlavní slovo dneska - využil jsem jedné té příležitosti, která dnes je u příležitosti tohoto zákona - bude směrem ke komunistům. Já si dovolím říci, že jak dopadnou soudy v této záležitosti, není vůbec důležité. Myslím, že je velmi důležité se podívat na celou tu záležitost v celku a říct si jenom jednu věc, a to chci říci jedním heslem - že pravdu nezměníš a že je dobré podívat se pravdě zcela jasně do očí.

A když tady byl takový exkurz do záležitostí papeže - a tady chci speciálně na kolegu Grebeníčka, nikoli přímo, protože chci jen říci, že je to něco, na co navazuji - tak je třeba také říci, jakým způsobem komunisté jako takoví postupovali vůči církvi a jak tu církev brali od samého počátku. A já bych si dovolil říct, že takovým tím samým počátkem byl Lenin a příběh vztahu Lenina k církvi hned poté, co v Rusku zvítězila revoluce. Je to taková zajímavá věc, že po vítězství revoluce, ale bylo to i v důsledku první světové války, byl v Rusku veliký hlad a pravoslavná církev ten hlad chtěla řešit tím, že svůj majetek, a to veškerý, rozdá chudým, aby tento hlad zmírnila. Prosím, můžete se o tom přesvědčit, je to velmi dobře popsáno, tato záležitost. A existuje také přesný výnos konkrétně Lenina, který řekl: Teď je čas této záležitosti využít a je zapotřebí, abychom se vší tvrdostí převzali majetek církve, a kolik u toho bude mrtvých, na tom nezáleží. A tak vlastně ta první, ta bolševická moc, na kterou potom navazovaly všechny komunistické strany, tak tato velká bolševická moc se vlastně obohatila tímto způsobem a ještě přitom likvidovala církev jako takovou.

Já přeskočím všechno a řeknu, že mám jeden osobní vzkaz, vzkaz právě směrem ke komunistické straně, který jsem ještě nikdy nemohl takto předat, a je to vzkaz od mého již zemřelého strýce, který se jmenoval Karel Procházka, ať tady také zazní konkrétní jméno, který byl v roce 1948 odsouzen na 11 let za to, že organizoval pouť orelskou na Hostýn. Ano, teď jsem se nedávno dočetl, že je to považováno za největší protest proti komunismu v celé východní Evropě, protože během tří dnů se této pouti zúčastnilo prokazatelně více než sto tisíc lidí. A můj strýc za to byl odsouzen.

Čistě náhodou byl tam, kde působil otec současného poslance, který zde velmi pečlivě mluvil přede mnou, a tento byl člověkem, který se nějakým způsobem k mému strýci zachoval. Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: "Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních. Ten člověk byl jenom nakažený komunismem. A já osobně," to teď cituji svého strýce, "bych byl rád, kdyby z toho odešel, protože tenhle ten člověk to dělá z přesvědčení a dělal z přesvědčení."

Chci tedy říci, že mám od svého strýce takový ten vzkaz, který mě vždycky vedl k tomu, že nemáme nenávidět nebo se střetávat s lidmi, kteří tyto věci myslí opravdově, a který se právě otce zdejšího poslance zastal. Co však říkal, je, že se nesmí mobilizovat, nesmí se mobilizovat proti komunistům, ale proti té jejich klíčové myšlence. A on říká: Komunismus je založen na třídním boji a nenávisti. Pokud se kterýkoliv z nich dokáže této věci vzdát, tak přestává být komunistou a začíná být levicovým představitelem, se kterým je dobré jednat. A já osobně bych si přál, aby taková byla i celá komunistická strana u nás, protože v jiných zemích se od této věci komunisté distancovat dokázali.

Já jenom, aby to bylo ještě v souvislosti s tímto zákonem, ať tento zákon schválíme, nebo neschválíme. Nechci se vůbec odvolávat, soudy rozhodnou vždycky, jak chtějí, nikdy nevím, jak to může být, jenom pravdu nezměníme. I v církvi jsou lidé, kteří ten majetek použijí tak, jak ho chtěl použít patriarcha za Leninovy doby, a jsou schopni, když je třeba, vzít ten majetek a dát ho skutečně těm potřebným. A zcela určitě jsou také ti, kteří ten majetek nějakým způsobem zneužijí.

Chci k tomu říct ještě jenom jednu poznámku. Zabýval jsem se tím v době, když jsem byl hejtmanem a přemýšlel jsem o tom, jaké by to bylo, kdybych vyjednal podmínky, které vyjednala katolická církev vůči státu, kdybych takové podmínky vyjednal v rámci financování Jihomoravského kraje. Konzultoval jsem to i s lidmi kolem sebe a zjistil jsem, že kdybych vyjednal takové podmínky, jako vyjednala tehdy katolická církev, tak bych byl na nejbližším zastupitelstvu odvolán, protože všechny věci, které byly z hlediska finančního, tak mluvily proti tomu, aby se církev vzdala podpory státu, která nebyla malá, která byla pravidelná a která byla jistá. Nicméně jako člověk, který chce žít v této společnosti, a už jsem k tomu zaujímal stanovisko, si moc přeji, aby tady byla ta definitivní odluka církve od státu. A ta bude tehdy, až se všechny ty finanční náhrady nějakým způsobem vyřeší, vyplatí nebo zdaní. A to považuji za správné.

Myslím si, že je dobré, že se tady nastavil směr odluky církve od státu, myslím si, že máme jako Poslanecká sněmovna právo se zabývat zákonem, i když je nesmyslný z pohledu mnoha lidí, kteří tady jsou. Ale to, co je důležité, je to, co chci říci. Ať tento zákon dopadne, jak dopadne, tak pravdu nezměníme. Ať ta záležitost dopadne, jak dopadne, přeji si, aby se co nejvíc komunistů, kteří zde teď s námi sedí, dokázalo vnitřně zbavit nenávisti, které se zbavil i můj strýc Karel Procházka, který neměl nenávist k lidem, kteří proti němu byli, ale přál si, aby tady nebyl komunismus. Já doufám, že ty komunistické myšlenky, které jsou bez třídního boje a nenávisti, převáží to, co z komunistů dělá tu stranu, se kterou my jako KDU-ČSL nemůžeme jít do opozice ani do koalice. Ať se tedy správně rozhodneme, a ať hledáme ty cesty vždycky pod zorným úhlem toho, co přesahuje dnešní den.

Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan poslanec Feranec. Prosím, faktická poznámka, pan poslanec Feranec.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Teď nevystupuji jako zpravodaj. Řeknu jenom svůj názor. Respektive, chci připomenout, o čem budeme hlasovat. Nebudeme hlasovat o Bílé hoře, ani o bolševické revoluci, ani o okupaci Sudet, ani o Únoru 1948, dokonce nebudeme hlasovat ani o zákonu o restitucích jako takovém. Budeme toliko rozhodovat o tom, jestli pustíme do druhého čtení zákon, který umožní zdanit finanční náhrady za nevydaný majetek, neboť dle předkladatelů tyto finanční náhrady byly určeny v nepřiměřeně vysoké výši. Takže já bych posuzoval obsah toho zákona ne podle toho, kdo ho předkládá, ale o co se tam jedná. Děkuji. (Slabý potlesk převážně ze středu sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Fakticky pan předseda klubu ODS. Potom fakticky pan - řádně, dobře. Tak prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak to je hluboký omyl, budeme hlasovat o něčem, co způsobil Únor 1948. To v té debatě nikdo nezmínil. Řešíme náhradu za ukradený majetek a málo se tady řeklo o tom, kdo ho ukradl, komu ho ukradl, proč ho ukradl. O tom jako tak decentně mlčíme a to je jenom daňová záležitost. To není pravda. To je jenom následek toho, co udělali komunisté, a začalo to v Únoru 1948. To je první poznámka.

A druhá poznámka. Marně čekám, kdy přijde ministr kultury. Komu patří problematika církevních restitucí a církví do portfolia? Ministru kultury, který také napsal, že s tím návrhem zákona nesouhlasí. Tak jste ho pro jistotu někam schovali? Že bychom se ho třeba ptali? Tak ho sem prosím pošlete.

Dávám procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra kultury. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Ano, o tom nechám hlasovat bez rozpravy. Ještě přivolám kolegy z předsálí. Pro nově příchozí zopakuji, že... Ano, nejprve vás odhlásím, prosím o novou registraci.

 

Návrh pana předsedy Stanjury je přerušit projednávání tohoto bodu do přítomnosti ministra kultury.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přerušením tohoto bodu. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování číslo 13. Přihlášeno je 162, pro bylo 55, proti 97. Tento návrh přijat nebyl.

 

Slovo má s řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, já bych to asi stihl i ve faktické, ale já je nerad zneužívám, takže se pokusím jenom stručně zareagovat na to, co zaznělo v debatě.

Zaprvé mě pobavil pan místopředseda Filip, tak jak to zásadně umí, že přijde se stanoviskem Parlamentního institutu, které je ke slučitelnosti s právem Evropské unie. Ano, samozřejmě, církevní restituce neupravuje právo Evropské unie, nijak se jím nezabývá. Takže stanovisko Parlamentního institutu je - nemá to s právem Evropské unie nic společného, je to naše vnitrostátní záležitost. Ale to nic nesvědčí o tom, jestli je to ústavní, nebo neústavní, a myslím, že je zcela zjevné, že to ústavní není. Ale připadá mi fakt úsměvné se odvolávat na to, že to nemá nic společného s právem Evropské unie, a proto to můžeme projednat.

Ale současně jsem se přihlásil, abych zareagoval částečně na to, co tady řekl pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, jehož názory naprosto respektuji, ale přesto dvě drobné korekce. Říkat rozdělení - a on to tady naznačil pan poslanec Luzar se svou obvyklou razancí, že se jednalo o úplatek ostatním církvím a zřejmě všichni účastníci dohody by měli být stíháni za nepřímé nebo přímé úplatkářství. Tvářit se, že dohoda mezi církvemi, která měla ulehčit situaci a která říkala "katolická církev se vzdává části náhrad ve prospěch ostatních církví, které tady vznikly", označit toto za držhubné se mi zdá prostě naprosto nepřiměřené jak situaci, tak historii. Vždy v historii v českých zemích, všechno bylo před tisícem let - všechen církevní majetek byl v rukách katolické církve. Pak posléze vznikaly různé oddělené evangelické, nebo evangelikální, nebo jak je chceme nazvat, církve. A mnohdy docházelo k situaci, že když v dané obci, v daném městě byla v tu chvíli podstatná komunita tu husitů, tu jiných typů kališníků, tak se jim předala místní kostelní budova. Na tom nebylo nic divného. Odpovídalo to nejenom té historické držbě, ale také tomu, že církve jsou nějakým živým organismem ve společnosti obsahujícím nějaké - teď nechci říkat členy, protože členy je špatné slovo, ale nějaké věřící. A že si tím pádem přerozdělují v tomto směru věci, které slouží a fungují pro podporu kultu. Takže tam jenom prosím, abychom to slovo nepoužívali v této podobě.

Bylo to součástí dohody, která měla umožnit, aby i jiné církve, které neměly v roce 1948 téměř žádný majetek, které spadly pod ten slavný komunistický zákon, který řekl: Všechno vám sebereme - a teď nejenom majetek, ale samozřejmě i donátory a další desítky věcí - a budeme vás za to platit. Budeme vás my, stát, velkorysý komunistický stát, platit podle svých kvót. Můžeme se podívat, jaké platy tehdy a celou historii dával církevním představitelům. Byli to nejníže placení vysokoškolští představitelé v dějinách československé republiky. Můžeme se podívat, jakým způsobem pak stát dohlížel na církve, kde byl nezbytný státní souhlas. Bylo úplně jedno, jestli si nějakým způsobem církev vybírá své představitele sama. Ne, stát musel dát ruku. A to byly věci, které jsme chtěli změnit a zrušit. A proto, aby mohly existovat i jiné církve, které v roce 1948 dostatek majetku neměly, a bylo umožněno jejich fungování v okamžiku, kdy řeknu "zastavím financování platu duchovních ze státního rozpočtu, respektive budu ho postupně snižovat, našetřete si", proto došlo k tomu přerozdělení, které do značné míry odpovídá - já vím, že byly zvýhodněné, katolická církev byla vysoce tolerantní v této věci - ale odpovídá nějakým způsobem počtu věřících, což by mělo být to podstatné. Tak to je první poznámka.

Druhá poznámka. Zase opakovaně je nám to předhazováno, jak ten zákon byl schválen sporným způsobem. Nebyl prosím schválen sporným způsobem. Ten zákon, ten jeden hlas, který jsme tady tehdy nešťastně měli, trestně stíhaného odsouzeného poslance, s kterým jsme nemohli nic dělat. Dobře víte, že jsme na základě toho posléze dokonce měnili zákony této země. Ale prostě jsme se dostali do situace, kdy přišel jako náhradník někdo, kdo již byl odsouzen. Ten jeden hlas nebyl zapotřebí. Těch 101 hlasů bylo normálních v této Poslanecké sněmovně. Nebyl tam žádný hlas trestně stíhaného poslance. Takže to nebylo žádné divné schvalování. Že se schvalovalo někdy v půl desáté. No to prosím bylo v předminulém volebním období naprosto běžné, že se hlasovalo v noci. Protože jsme tady ještě měli řádícího Davida Ratha, který vymýšlel nejrůznější obstrukce, proti kterým naše zdržování v minulém volebním období byly jenom takové hrátky a legrácky. Takže jestli se někdo zlobí, že se schvalovalo v půl desáté, jenom tvrdím, že ten zákon byl naprosto legitimně schválen 101 hlasy přítomných poslanců a nepotřebovali jsme tehdy hlas trestně odsouzeného poslance.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám tady tři technické poznámky. Nejprve pan místopředseda Filip, potom pan poslanec Ferjenčík a potom pan poslanec Luzar v tomto pořadí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Opět velmi stručně. Dobře, zaargumentuji jinak. Tak si prosím při té argumentaci, že to Ústavní soud zruší, přečtěte vota separata, tedy oponentní stanoviska soudců Ústavního soudu právě k tomu nálezu 1013. Tam zjistíte, že to nemusí být zrušeno. A byl to váš poslanec ODS Michal Doktor, který navrhoval to zdanění. Už tenkrát v tom zákoně. Mimo jiné jste ho kvůli tomu vyštvali z klubu.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jako člen jedné z těch evangelických církví, které to držhubné dostaly, si za tím termínem stojím. Tady u těchto peněz se prostě nejedná o náhradu za zabavený majetek, ale jedná se o - vy říkáte velkorysost, ale jedná se o prachy od katolické církve za to, aby proti tomu ty evangelické církve nebojovaly. A že by bojovaly!

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Já si dovolím zde také krátce zareagovat na vystoupení kolegy Marka Bendy vaším prostřednictvím. On tady řekl argument, který mě doposud opravdu ani nenapadl, byť ta paralela s tím nepřímým úplatkářstvím, kterou jsem použil ve svém projevu, asi byla tedy namístě. Protože on tady řekl, že při projednávání toho zákona už to nebylo jenom o tom, co bylo ukradeno, se má vrátit, ale už se také dopředu počítalo s tím, že bude muset nějak kompenzovat tu odluku státu od církve. Tak proč to neudělat do jednoho? Ale potom už to postrádá, to vyrovnání, už to postrádá tu restituční část. A už to byly dva zákony v jednom, takový přílepek daný do toho zákona, abychom se vyhnuli pozdějším kritikám ostatních církví.

A abych ještě použil ten krásný exkurz do historie o církvích, jak to byly ty bratrské a jednotné řady církví. Tady bych chtěl připomenout, že historie církví, zvláště historie financování a finančních operací v církvích, je spojena s hodně tekoucím zlatem, krví a ohněm. A ne v tak daleké historii. Takže ony vztahy mezi církvemi byly vždycky problematické. Protestanti by mohli vykládat. Čili nechtěl bych ten exkurz takhle dávat. Ale myšlenka ohledně toho spojení těch dvou věcí do jednoho zákona mě těší a rád se ještě podrobněji na to podívám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Benda fakticky.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Za prvé k panu kolegovi Ferjenčíkovi. Může si tomu samozřejmě říkat, jak chce, to je jeho právo. Ale jedná se o náhradu za nevydaný majetek. Akorát byla vydána jinému subjektu, než kterému ten majetek byl ukraden, s tím souhlasím. Snažil jsem se vysvětlit ty historické důvody.

A potom, jestli pan poslanec Luzar je tedy překvapen, pak se divím, že vůbec vystupuje. Ten zákon opravdu nebyl výlučně o restitucích. Ten zákon byl o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi a měl od počátku - od počátku, co byl předložen, to nebyl žádný přílepek - měl dvě části naprosto jasně definované. Jedna byla snaha o vyrovnání historických křivd a druhá byla právě ono ukončení financování církví, respektive platů duchovních, ze státního rozpočtu a nastolení situace, která umožní - a snažil jsem se tady zdůvodnit, proč jsme se domnívali, že je to nezbytně nutné přijmout již v roce 2012 -, aby právě nedošlo k přistoupení dalších církví, které procházely, nebo mohly potenciálně procházet, tou registrací druhého stupně, která by umožňovala i financování ze státního rozpočtu, a měla způsobit, že stát a církve se do budoucna stanou z hlediska provozního rozpočtu církví a platů duchovních na sobě nezávislé.

Tím netvrdím, že nemohou existovat jiné vztahy mezi státem a církvemi, např. že když je školství, tak je placeno stejně jako kterékoliv jiné školství, sociální věci, kulturní památky, které jsou do toho také míchány trochu nesmyslně, ale aby nešly peníze na platy duchovních. Tak toto bylo součástí návrhu zákona od počátku. Proto tam došlo k tomu jistému přerozdělení náhrad mezi církvemi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Jen stručnou reakci na pana poslance Ferjenčíka. Jedna z protestantských církví to opravdu odmítla. Tuším, že to byli baptisté, nejsem si úplně jist. Odmítla to, leč respektovala to uspořádání u všech ostatních církví. Říkat tomu dnes držhubné je ve vší úctě podle mého názoru urážlivá devalvace procesu, kdy skutečně došlo a dochází k oddělení církví od státu. Pokud by se měly oddělit církve od státu a neřešilo by se při tom vyrovnání majetku, či naopak, kdyby se to neřešilo společně, pak by řada těch evangelických církví nemohla fungovat, protože by přestala dostávat příspěvek od státu. A těžko by na to dosáhla z vlastních členských příspěvků.

To znamená z náhrad, které příslušely katolické církvi, se přispělo všem ostatním církvím a i Židovské náboženské obci na to, aby se mohly oddělit od státu a být na státu nezávislé. A to je to, co vám nejvíce vadí, milí komunisté ve všech politických stranách. Vám ani tak nevadí ty peníze, vám vadí, že významná část občanské společnosti, antikomunistická logicky, bude na tom státu nezávislá. A k tomu došlo. Říkat tomu dnes držhubné, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, je - promiňte - myslím si velmi urážlivé i vůči vašemu vlastnímu synodu.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: V této fázi nemám žádné další přihlášky do rozpravy, takže rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova. Pan navrhovatel? Prosím.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, chtěl bych jen všem poděkovat za rozsáhlou diskusi a věřím, že propustíme tento návrh do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Ptám se pana zpravodaje? Nemá zájem. V tom případě budeme hlasovat. Pan předseda Kalousek navrhl zamítnutí předloženého návrhu. Návrh na vrácení k dopracování nepadl.

 

Takže nejprve budeme hlasovat o zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 14. Přihlášeno je 164, pro 51, proti 98. Tento návrh nebyl přijat.

 

V tom případě se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve bychom rozhodli o přikázání garančnímu výboru. Návrh z organizačního výboru je na výbor rozpočtový. Ptám se, zda má někdo jiný návrh garančního výboru. Prosím, pan poslanec Bartošek, potom pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Vzhledem k obsahu návrhu jsem přesvědčen, že se to mnohem více týká ústavněprávního výboru než rozpočtového. Navrhuji změnu garančního výboru na ústavněprávní.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek, předpokládám, chtěl navrhnout totéž. V tom případě beru tento návrh jako protinávrh proti návrhu organizačního výboru.

 

Budeme hlasovat nejprve o přikázání ústavně právnímu výboru jako garančnímu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 15. Přihlášeno je 165, pro 65, proti 90. Návrh přijat nebyl.

 

Takže budeme hlasovat o původním návrhu, aby garančním výborem byl výbor rozpočtový.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 16. Přihlášeno je 165, pro 140, proti 9. Návrh byl přijat. Konstatuji, že garančním výborem byl určen výbor rozpočtový.

 

Je zde návrh na přikázání ústavněprávnímu výboru jako výboru dalšímu. To je návrh z organizačního výboru. Ptám se, zda je ještě návrh na jiný výbor, který by měl tento tisk projednat. Pokud ne, tak budeme hlasovat o přikázání ústavně právnímu výboru jako výboru dalšímu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 17. Přihlášeno je 167, pro 146, proti 3. Návrh byl přijat. Tím jsme tento tisk přikázali ještě ústavněprávnímu výboru.

 

Protože jiný hlasovatelný návrh nepadl, tím jsme vyčerpali tento bod a já ho končím.

Ještě omluvy. Pan poslanec Kopřiva byl původně omluven na celý den z důvodu zahraniční cesty, nicméně prosí o změnu omluvy, a to až od 13 hodin do konce jednacího dne, a to ze stejného důvodu, tzn. zahraniční cesta. Pan ministr Milek se omlouvá z dnešního jednání od 14.30 hodin, a to z pracovních důvodů. A pan poslanec Juchelka se omlouvá mezi 11. a 15. hodinou rovněž z pracovních důvodů. Tolik tedy omluvy.

 

Budeme pokračovat bodem 13, což je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.