(18.10 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
KSČM bude prosazovat a usilovat o legislativní změnu dávek na bydlení a jejich sjednocení. A zde by měla být osobní snaha všech zástupců napříč politickým spektrem, především Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Potřeba je především změnit postoj k dlouhodobě nezaměstnaným, kteří si z podpory státu udělali styl života.
Chybí zde dlouhodobá strategie, která by pracovala s realitou, jako jsou: Žádné pracovní návyky, malá vzdělanost, nízká sociální úroveň, závislost na alkoholu a drogách. Nyní jsou tito lidé nezaměstnatelní, jelikož o ně není především zájem od zaměstnavatelů. Je to však i otázka tzv. byznysu s chudobou, který je dlouhodobě státem podporován.
Větší odpovědnost rodičů za činy svých rodičů a jejich výchovu. Klást důraz na adekvátní vzdělávání. Rychlé a zároveň kvalitní řešení by mělo nastat v oblasti exekucí a nastavit nástroje pomoci rodině nebo jednotlivci v návratu do běžné společnosti a života. Nemohu si také odpustit poznámku k části zachování variability forem náhradní péče a rozvoje s cílem vytvořit dostatečné kapacity pro individuální péči rodinného typu tak, aby si jednotlivé formy nekonkurovaly, ale vhodně se doplňovaly.
KSČM požaduje respektovat kompetence Ministerstev zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a vnitra, neboť každé má v této oblasti své místo a úkoly. Jsme zásadně proti sjednocování této péče pod jedno ministerstvo nebo zakazovat umisťování dětí do tří a sedmi let věku do ústavní péče. Všechny rezorty mají své opodstatnění a bez jejich činnosti by se systém péče o děti zhroutil.
V České republice je v současné době zhruba 5 tis. dětí nahlášeno do náhradní péče. A Česká republika si opravdu nemůže jít nesmyslnou cestou, kterou podporovalo bývalé vedení Ministerstva práce a sociálních věcí. Během diskuse zde bylo řečeno, že více jak 60 procent umístěných dětí do náhradní péče je vlastně z důvodu bytové nouze. Ano, v praxi se k tomuto číslu bohužel dostáváme. Ale zdůraznit musíme také selhávání funkce rodiny. Děti jsou týrané, zneužívané, anebo dokonce vůbec nechtěné. Tak dovolte, za KSČM to byl jen malý exkurz do oblasti sociální politiky v rámci předloženého programového prohlášení vlády a já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, paní poslankyni. A poprosím k řečnickému pultu pana poslance Martina Kupku. A připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Už preambule vládního prohlášení říká, že se vláda pokusila, cituji doslova, o průnik programu všech stran ve Sněmovně. Pan prezident to dnes dopoledne označil za švédský stůl. Tady zazněl příměr k příběhu o pejskovi a kočičce, jak vařili dort a jak z toho bylo černému psovi tuze špatně.
Také to připomíná pestrobarevný alkoholický koktejl se šlehačkou a třešinkou navrchu. Jenže v tom je zásadní problém. Všechny politické programy opravdu nejsou shodné. Třeba ten náš se od toho komunistického nebo sociálně demokratického dost podstatně liší. Pokud by se nelišily, pak by asi volby moc smysl neměly a nemělo by ani smysl demokratické vyjednávání o většině v Poslanecké sněmovně.
Vládní prohlášení, kromě hromady frází a všech pěkných slibů zahrnuje opravdu spoustu závažných rozporů. Asi právě proto, aby mohlo populisticky citovat co nejvíce lákavých bodů všech politických stran. Tak např. vláda navrhuje a slibuje zjednodušit daňový systém. Ve skutečnosti ale např. přidává další sazbu daně z příjmu fyzických osob. Žádnou existující daň neruší. Náš návrh na skutečné zjednodušení daňového systému naopak smetla ze stolu, takže se tomu opravdu nedá úplně věřit. Velké téma - digitální Česko. Za jiných okolností bych zatleskal. Dokonce na jednom z prvních míst všech programových priorit. Před čtyřmi lety jsem ale psal náměstkyni za hnutí ANO na Ministerstvu vnitra, která měla na starosti veřejnou správu a digitalizaci veřejné správy. Psal jsem, že je třeba spustit práci na jednotném portálu občana a také na eSbírce a eLegislativě. Ubezpečila mě, že na tom všem se intenzivně pracuje, a že to co nevidět bude. Tak, nespustila to a není to. Místo toho se po čtyřech letech dozvídáme od pana premiéra, že jsme vlastně všechno zmeškali, že nám ujel vlak. Tak jsme to zmeškali zásluhou hnutí ANO a zásluhou předchozí vlády.
Pokud se ale máme vážně bavit o digitálním Česku, a je to důležité téma, tak pak má-li to mít smysl jako užitečný nástroj pro zjednodušování života lidí, tak je potřeba nezapomenout na to, že pro část veřejnosti nikdy elektronická komunikace nebude úplně vlastní. A stát se k ní jen proto nemůže otočit zády. Hlavně ale na samém začátku musí být to podstatné, jak veřejná správa vlastně funguje, jak vypadá. Kolik dnes má agend, kolik agend je zdvojených nebo zbytečných. Na samém začátku musí být jasná inventura a seškrtání těch agend zbytečných. A pokud to tam není, tak jsou falešné všechny řeči o zjednodušení administrativy. Ve skutečnosti hodlá tato vláda byrokracii spíše navyšovat. Má v tom navíc dobré zkušenosti. Za poslední čtyři roky se administrativní zátěž podnikatelů zvýšila o 13 procent. Tak ani pěkným slovům o digitálním Česku nemůžeme úplně věřit.
To nejzásadnější, co ale vidím na celém programovém prohlášení je, že ve skutečnosti klame tělem. Žádným uceleným programovým prohlášením není. Je to jen nesourodý koktejl nejrůznějších bodů, slibů a frází. Je navíc jasné, že když bylo od začátku Andreji Babišovi jasné, že to dnes o důvěře nebude, mělo to aspoň plnit funkci patřičně populistického PR. To je ale podle mého soudu na vážný ústavní krok na jednání o vyslovení důvěry vládě ostudně málo. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, panu poslanci Kupkovi. Takže prosím pana poslance Jana Bauera a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Pane poslanče, máte slovo, prosím.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, vážený pane premiére. Je začátek roku 2018, těsně před volbou nového prezidenta a vy jako předseda narychlo sestavené menšinové vlády nás žádáte o důvěru.
Rád bych vám řekl, prostřednictvím pana předsedajícího, že bez ohledu na to, co se v příštích hodinách, dnech a možná měsících odehraje, jednou i vy budete bývalým premiérem České republiky. Stejně jako všichni ostatní premiéři před vámi. Možná nezískáte důvěru nebo o získanou důvěru přijdete. Nebudete schopný řídit zem, nebo už ji nebudete chtít vést. Možná odejdete znechucený nebo ze zdravotních důvodů, které bych vám nepřál v žádném případě. Nebo prostě prohrajete a odejdete do opozice. Zůstane po vás několik vět, možná odstavec o tom, co jste udělal správně, kde jste naopak selhal, jak jste ovlivnil nebo neovlivnil život v České republice.
Vzorce chování, které se budou za pár let posuzovat a hodnotit, už nastavujete ale právě tady a dnes. Každým svým slovem a každým svým postojem. Jsem proto zděšen, čím svůj příběh v nejvyšší funkci začínáte psát. Považuji za ostudu, že v čele vlády chce stát člověk trestně stíhaný, který se odmítá postavit čelem ke svým problémům a namísto toho kličkuje a vymlouvá se. Považuji za ostudu, že v čele vlády chce stát člověk, který svou politickou kariéru začal voláním po transparentnosti a dodržování odpovědnosti politiků, a teď se sám standardním postupům vyhýbá. Je to pro mě ostudnější, než samotný vznik vlády, která je produktem osobní dohody vás a prezidenta Zemana. Zcela jistě ne výsledkem politických jednání, která obvykle v parlamentní demokracii po volbách následují. ***